My němečtí národní socialisté musíme pro poškozování sudetskoněmeckého lidu hlasovati proti rozpočtu. (Potlesk.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Dávám slova panu sen. Sechtrovi.
Sen. Sechtr: Vážený senáte! Měl jsem již několikráte možnost s tohoto místa poukázati na nedostatky našeho rozpočtu, které se každý rok objevu ji, a to zvláště při zemědělství. My jako zemědělci a já zvláště jako malý zemědělec, máme jistě největší nájem na tom, aby,drobní zemědělci mohli býti podporováni ministerstvem zemědělství, ale není to možno, aby dostálo své povinnosti, kterou přebírá vůči malým a drobným zemědělcům, a to z toho důvodu, že každého roku snižuje se jeho rozpočet. Dnes, když všechny resorty dostávají příspěvky, je to zemědělství, kterému se jen rozpočet snižuje a snižuje se právě v tom nejdůležitějším bodě, totiž v tom, kde by byli podporováni malí a drobní zemědělci. Vážený senáte, máme největší interes na urychlení zemědělské krise. A my již v r. 1925 ukázali jsme na to nebezpečí, do kterého se zemědělství dostati může a skutečně dostali jsme bohužel za pravdu, že naše zemědělství zmítá se dnes v té největší zemědělské krisi nejen obilní, ale i živočišné. A já bych chtěl poukázati na jedno, jaká bezhlavost provádí se, prosím, s tím, že dlouho a dlouho trvá, než výroba zemědělská dozná u nás ochrany, přesto, že všechny strany, které ucházely se ve volbách o hlasy voličů, tvrdily, že jsou ochotny a že je nutno zemědělskou krisi luštit. A to z toho důvodu, že největší a nejožehavější otázka, kterou tvoří zemědělská krise, může se přenésti na krisi také průmyslovou, což se také objevilo. (Hlas: Bohužel!) Bohužel, vážený příteli, že právě v rukou to máte vy. (Hlas: Máme!) Ano máte, a tvrdíte to, ale neprovádíte, nýbrž jen o tom mluvíte. My ale potřebujeme ne slova, nýbrž skutky, a to je právě ten rozdíl od toho, co se provádí. My vidíme, že se neustále o tom mluví, ale skutky, prosím, pro naše zemědělce nejsou žádné. (Hlas: Od r. 1926 do r. 1929 jste měli v rukou vládu vy!) Právě, kdy ž jsme byli ve vládě, t. zv. koalice dřívější, neustále jste to na ni sváděli a chtěli jste tvrditi, až se do vlády dostanete s námi, že bude tomu zemědělskému lidu okamžitě odpomoženo. Ale zemědělský lid viděl, že se zklamal, poněvadž jste to jen myslili, a. teď to jen oddalujete, a když už je dohoda takřka provedena, že by mohla býti podána na stůl parlamentu, přicházíte s novými náměty, třeba na oko lepšími, ale z těch důvodů, abyste dotyčnou osnovu oddálili a zemědělci aby se ochrany nedostalo. (Sen. Pichl: To nejde na pravou adresu!) Na pravou adresu, pane kolego.
Já bych chtěl ukázati na jedno, že vedle té celní ochrany obilní je vyloučeno, aby také nestala se ochrana našich mlynářů. A jestli dnes mnozí politikové a časopisy dovolí si tvrditi, že z naší mouky není takový knedlík a buchta, jako je z toho cizího, já prohlašuji, že ti politikové nebyli ještě ani na světě, když náš knedlík měl za hranicemi reklamu a svůj zvuk. Všichni ti, kdož sem z ciziny přišli, ptali se po těch českých knedlíkách a neobyčejně si na nich pochutnávali, kdežto dnes... (Sen. Jarolim [německy]: To je z americké mouky!)
Vážení! Smutné je to, že všude - a mohu ukázati podle statistiky (ukazuje statistiku) - všude ve všech státech rozumějí správné politice národohospodářské, když podporují svou zemědělskou výrobu. (Sen. Jarolim: Dánsko a Holandsko je také tam). Na př. Anglie. V Anglii na jednu osobu přivezou mouky 10 kg, u nás, prosím, na jednu osobu 13 kg. Nemusilo by to býti (Sen. Stöhr: A v Německu kolik?), kdyby se takto konsumovala mouka zadnější a kdyby náš konsum neměl chlupaté jazýčky. (Hlas: Labužníci!)
Vážené shromáždění! U nás, kdyby ti mlynáři byli tak nepoctivými lidmi, koupili si americký pytel, dali do něho českou mouku, náš konsument to bude odebírati. Ale poněvadž to náš zemědělec, ani mlynář nečiní, nýbrž poctivě to smýšlí s konsumentem, jeví se u něho určitá nechuť k domácímu výrobku. My můžeme říci, co jsme venkované, nám záleží po nejvíce na malých o drobných mlynářích, kteří pro nás nesčetnou řadu let vyráběli mouku, a vyráběli mouku z naší pšenice, a my jsme si na té jednomleté z dřívějších krcálků mlynářů pochutnali. Když k nám přišel někdo z města, říkával: >Takovouhle buchtu, tu jsem neviděl. Kdyby u nás takové buchty měli, já bych si jistě pochutnal.< Platí to i o chlebě a vážené shromáždění, je možno, aby takovouto buchtu si upekli i ve městě, kdyby se drželi toho recepisu našeho venkovana a kupovali naši českou mouku. (Německé výkřiky.)
Ještě jedna věc, která padá velice na váhu, je ta, kterou jsme udělali velkou chybu, a to my jsme zavedli daň na vodní sílu. Ta daň se dnes neustále stupňuje a přesahuje, prosím, tato daň sílu strojovou, totiž sílu daně uhelné. A já při tom zdůrazňuji, že bez vyřešení krise našeho mlynářství je nemožno vyřešiti krisi zemědělskou, poněvadž je to náš jediný odběratel, který od nás odebírá obilí, a takto prostřednictvím mlynářů jde naše česká pšenice a mouka do konsumu. Ale není to jenom otázka naše, nýbrž je to otázka i městských a průmyslových vrstev poněvadž, koupím-li mouku za hranicemi, nejen že se šidím na jakosti, ale také ošizuji své vlastní spoluobčany, kteří ztrácejí v našich mlýnech a v našich institucích, prosím, právo a nárok na práci. V tomto ohledu je potřebí, aby se vedla naše konsumentská politika střízlivým způsobem, aby nedělala neustále krkolomné kousky, nepohlížela na nás zemědělce skrz prsty, nýbrž abychom řešili ruku v ruce krisi v tomto odvětví.
Druhá věc, kterou je taktéž nutno bezpodmínečně řešiti, je krise živočišná. Naši malí a drobní zemědělci, což dokáži později, mají dnes obrovskou spoustu dobytka a jsou, prosím, odkázáni na libovůli těch dovozců z cizího státu, kteří srážejí cenu našich drobných zemědělců, kteří nabyli půdy z pozemkové reformy. A proto žádáme, aby se děla ochrana zemědělské výroby správnou a upřímnou cestou, a to tím, aby byla zvýšena dotace ministerstvu zemědělství do takové míry, aby mohlo dostáti svým požadavkům, tedy požadavkům drobných zemědělců, kteří nutně potřebují ochrany a pomoci. (Sen. Jarolim: Vždyť je cena taková jako za času míru!) Já jsem snad v míru nebyl, pane kolego?
Jestli naši malí zemědělci mají své povinnosti a musí těmto povinnostem ke státu dostáti, musí také stát tyto drobné zemědělce podporovati. Je potřebí subvencování malých zemědělců při nákupu strojů. To však ministerstvo zemědělství dělati nemůže, poněvadž na to nemá, a jeho dotace je mu neustále snižována, takže nemůže dostáti ani těm požadavkům; které dříve provádělo, natož pak dnes těm požadavkům, které se nově na ně kladou. Je zvlášť nutno vyřešiti otázku celní před otázkou zavedení celního příměří a konečně snad celního míru. Když mají ve všech okolních státech, které o tom nemluvily, nýbrž to dělaly, tak enormně zvýšena cla, je nutností všech politických stran v tomto státě, aby se postaraly i v tomto ohledu o zemědělství.
Ale, bohužel, u nás přicházejí lékaři k nemocnému zemědělství s různými a různý mi názory, a na mnoha místech více poškodí, nežli napravili. Na př. my zde v tomto prostředí pražské župy, kde jsme my, drobní zemědělci, ponejvíce odkázáni na otázku mléčnou! Ale, podívejme se, vážení, jak se tato otázka zde jeví, jak se luští. Neodpovědným způsobem se mluví v parlamentu, dává se to do novin, znechucuje se konsumentstvu mléko takovým způsobem, že konsum klesá a klesá též odbyt, ačkoli zůstala výroba na oné výši jako dříve. Já bych nikdy neřekl nic, kdyby to prohlásil nějaký průměrný politik, ale když to řekne politik na nejvyšším místě stojící, musím říci, že buď je si vědom toho slova, nebo nemůže zapříti... (Sen. Jarolim: Když mléko je falšované!).. Já k tomu přijdu, příteli.... nepřátelství vůči zemědělství, anebo nezná dosah toho, co řekl.
Myslím, že v otázce mléčné místo mluvení měli býti zavřeni darebáci, kteří mléko falšovali, ale nemělo býti mléko, které je dobré a kvalitní, konsumu znechuceno. Vážení, v tomto ohledu je nutno, aby i tato otázka byla jednou vyřešena a aby politikové, kteří jsou na odpovědných místech, hledali nápravu a ne pokažení. Myslím, že se stejně dojí okolo Štokholmu, jako u nás okolo Prahy, že jistě není tam kráva naučená chodit na záchod, že je jistě tak v chlévě jako u nás, že o čistotu, je tam postaráno zrovna tak jako tady. A chce-li nás zemědělce někdo považovat za nečisté, to bych si vyprosil, aby takovýmto způsobem neodpovědným bylo o nás referováno. Kdo okrádá takovým rafinovaným způsobem společnost, jak bylo řečeno, ať je zavřen jako odstrašující příklad těm. kteří by snad byli náchylni ke svedení. Myslím, že zasluhuje zavřít i ten, kdo okrádá a šidí o čest ty, kteří jsou poctiví.
Vážení, ve Štokholmu spotřebuje se ročně na jednu osobu 260 l mléka. U nás spotřebovalo se před těmito nešťastnými přemrštěnými slovy 160 1, a dnes klesla spotřeba na 135 l. Je vidět, že u nás ta mléčná krise nebyla řešena správně, nýbrž že bylo střeleno vedle, že nebylo místné takovým způsobem na to poukázat. (Sen. Hubka: To je ta voda pryč!) Za to je potřebí, pane kolego, aby byl potrestán ten, kdo tam tu vodu dává, ale ne aby byli šikanováni všichni. (Hlas: Ale ten, kdo to udělal, se nehlásí!)
Vážení pánové. odhlasovali jsme zákon o plemenitbě hospodářských zvířat. (Hlas: To je moc pěkný zákon!) Hlasovali jste všichni, ale ne všichni respektujete zákony, které odhlasujete. Naopak, jdete ven a čeříte veřejnost, nevykládáte jim povinně, co zákon značí a jak se má každý podle zákona zachovat, nýbrž hovíte tomu, co venku lidé povídají, aniž byste je opravili, že podle zákona nejedna jí a zákona nadávají. Poněvadž je zákon dobrý, je potřebí, aby se také plnil, a ne abyste chodili ven a tam, ač jste tady pro zákon hlasovali, zcela něco jiného povídali. (Hluk.)
Regulační plán - a to budete mít příčinu tam hlučet, teď jste neměli - města Prahy, dál se na úkor zemědělců, poněvadž všecky objekty, které jsou města Prahy, udělají se místem stavebním a ze všech, bez ohledu zda patří malému nebo velkému zemědělci, udělali jste zelený park. Snad bude tomu zemědělci také pak dovoleno, aby tam mohl chodit. Vážení, v tomto ohledu není to stanovisko správné. Je-li poukazováno neustále na zalidnění nebo špatné postavení na Žižkově a nutnost zeleného pásu, pak tam, prosím, nezastavujte zahradu, která patří Praze, nedělejte z toho obytné domy, vysoké činžáky a nechoďte na naše místa, abyste tímto způsobem snižovali našim malým a drobným zemědělcům jejich půdu.
Vážené shromáždění! Neustále se volá... (Hluk.) Jsem vyrušován.
Totéž také patří do §u 77 samosprávy (Sen. Hubka: Číslo zákona 77!) Račte odpustiti, já jsem se zmýlil. Neustále se chodí ven a říká se: tento zákon se musí novelisovati. Tento zákon... (Sen. Hubka: Pořád nechodíme ven!) Přiznáváš se tedy, že nechodíš na schůze.
Pořád se říká: tento zákon se musí novelisovati, poněvadž nemohou stačiti samosprávné svazky se svými přirážkami. (Tak jest!) Pane kolego, jsou korporace, že také nemohou stačiti se svými přirážkami, vybíranými příspěvky, a přichází stát, který to bude sanovati až 11/2 miliardou. Proč by se nemohl tomuto účelu věnovati určitý obnos, který by urovnal tu otázku té samosprávy a doplnil to, co ta samospráva potřebuje, totiž zvýšiti náhradový fond.
Silnice kolem Prahy jsou ve velmi desolátním stavu. A proč? Poněvadž tu máme obrovskou spoustu automobilů jak osobních, tak také i nákladních a autobusů. Z těchto automobilů a autobusů i nákladních aut je vybírána daň. Je však tato daň vrácena těm silnicím, které těmito automobily byly zhuntovány? (Sen. Hubka: Tak jest!) Ani za krejcar! To se dává jinam a tyto silnice se ponechávají tomu samosprávnému svazku, který pak nemůže stačiti svými financemi na to, aby je mohl opraviti. A je zde ještě zvláště otázka druhá. Stát, když opravuje státní silnice, zavede na ty okresní silnice provoz, než ta státní silnice je opravena, okresní silnice je rozbita, stát ji opustí a nechá ji na pospas, tak jak byla, aby ji okres opravil. To není správné stanovisko, pak se musí dostati samosprávné svazky do takové mizerie finanční, ze které nemohou vybřednouti.
Mám ještě jednu bolest a ta snad bude paní kol. Plamínkovou zajímati, poněvadž je učitelkou. Máme školství. (Sen. Hubka: To máme!) Kolem dokola Prahy nám nestačí již postavené školy, poněvadž jsou přeplněny dítkami. Ale ta obec samotná nestačí na postavení škol. A proč? Poněvadž ti rodičové jsou zaměstnáni ve městě a jejich dítky zůstávají ve škole na obci. Myslím, že by bylo svatou povinností. aby tento kulturní stánek byl vybudován tak, aby dítky tam skutečně býti mohly, ale vybudován těmi, kteří mají k tomu povinnost, poněvadž obec nestačí, totiž buď tím velkoměstem nebo státem. Kdybyste ji zrušili a dovolili to, co bylo prvé, vybírati libovolné přirážky, obec by na to nestačila. Proto je nutno i ze stránky kulturní, i ze stránky sociální, aby tohoto úkolu se ujal ten, kdo na to stačí, a ne obce.
Byla provedena pozemková reforma a chýlí se již ke konci vůbec. Ale blíží se nám jedno velké nebezpečí, totiž, že z přidělené půdy nyní se budou vybírati daně a přirážky. Ty jsou tak veliké, že nestačí ani přídělová cena, aby se jim rovnala, když budou vybírány na jednou a proto je nutností, aby i po této stránce byla učiněna náprava, aby ti lidé, kteří dnes prožívají tak krutou krisi, byli chráněni, aby jim ony daně a přirážky, když již nemohou býti odepsány, byly aspoň rozepsány na takovou délku let, aby byli schopni zaplatiti, (Sen. Janík: Bude se to týkati také zbytkových statkářů?)... poněvadž kdyby je měli vybírati na jednou, jistě by byla značná část dotyčných zemědělců, kteří zemědělskou výrobou se zabývají.... (Sen. Janík: Ale zbytkaři snad ne?) To je tvoje věc, příteli. (Sen. Janík: Já se ptám!) Snad zbytkový statek nemáš, že se o to hlásíš? Jestli jsi byl velkostatkář a vzali ti něco, tak tě nelituji a jestli mluvíš o zbytkovém statku a nemáš ho, lituji tě dvakrát. (Sen. Janik: Táži se tě, či se to týká zbytkových statkářů?)
Máme dále otázky - a kolegové předchozí o nich také mluvili, které jsou z nejbolestnějších, jaké mohou býti. Pan ministr financí svého času prohlásil, že upadá platební morálka, a prohlásil tak nepřímo, že jsou to venkované. Vážení, chtěl bych říci, že by bylo spíše povinností pana ministra ukázati na ty pány z berních správ, aby nedráždili, aby byli také učiteli poplatníků, a ne aby na ně koukali jako na lidi, kteří jsou jim podřízeni a pro ně tady, aby oni jim diktovali.
Mohu ukázati na jeden případ svůj vlastní, který jsem včera dostal do rukou, a to: Při přiznání daně z příjmu, ergo důchodové mi berní správa nevěřila a podala mi vytýkací řízení. Poněvadž nejsem doma, požádal jsem manželku, aby vynašla všechny věci, kterých je k tomu potřebí, a ona našla mezi nimi tuto listinu. (Ukazuje.) Lituji, že zde není pan ministr financí. Stojí zde toto: >Z převodu práva vlastnického č. parcely 184 v Dobrovízi - mezi Jos. Sechtrem a Karlem Vydrou, kupní cena 4.219 Kč, zaokrouhleně 4.240 Kč. Taxa vyměřena na 169 Kč 60 h. >Moje manželka to zaplatila dne 16. prosince 1927. Ale hned zase na druhý rok, poněvadž nejsem doma, obdržela moje žena tentýž platební rozkaz a zase z převodu práva vlastnického č. parcely 184 - mezi Josefem Sechtrem a Karlem Vydrou, zase tutéž číslici a tutéž daň, 169 Kč 60 h. Manželka to zaplatila 10. února 1928. Co tím chci říci, vážení pánové? Nemohl jsem se s tou ženskou vaditi a míti ji to za zlé, poněvadž nemohla sledovati, když má všechno na starosti, co který den dostala. Proto, jakmile dostala z berní správy nařízení, hned to zaplatila. Myslím, že na té berní správě by mělo býti více pořádku a že ten úředník by to měl zanášeti, jako to dělá každý živnostník, když něco obdrží, nebo když něco zaplatí. Ten úředník měl míti zanesené, že Sechtr má tu daň zaplacenou, a ne ji požadovati ještě jednou. To bylo povinností toho úředníka a nikoli povinností mé ženy.
Vážení pánové! Řešení zemědělské krise i po této stránce se děje ministerstvem financí >blahodárným< způsobem. Loňského roku na př. byl vyměřen podklad daně důchodové, a to výnos z 1 ha 1.800 Kč za r. 1928. Za rok 1929 však, při obrovské zemědělské krisi, pan ministr to řešil tím, že nařídil berním správám, aby vyměřovaly daň vyšší, než byla r. 1928. Podklad k této dani nařídil 2.100 Kč; místo co tato daň měla býti zemědělcům slevena, je naopak zvýšena.
Druhá věc ještě: My usilujeme neustále o to, aby daň byla paušalována, ale paušálem skutečným podle výnosu půdy, a ne aby u nás byli děláni zemědělci malí a velcí a tlustí a tencí, nýbrž aby byl zdaněn úplně výnos půdy bez ohledu, kdo tuto půdu obdělává nebo kdo na této půdě pracoval, a ne velkému dovolovati srážku a pro malého aby platilo, co paušál stanoví. Zde to bylo řečeno, páni pak chodí ven a říkají, když se to povede, vidíte, jak vypadáte, větší vás prodají, nestojí za vámi.
Ještě na jednu věc bych chtěl poukázati, a to tu, že berní správy používají informací takovou cestou, že to skutečně není zrovna dvakrát omluvitelné. Obracejí se na určité osoby, aby podaly informace o tom nebo onom poplatníku. Zapomínají však, že ten poplatník, nebo ten, který žádá o informaci - jemuž napíší, je to velice důležité, ale důvěrné, nepovíme to o vás - podá zprávu podle toho, v jakém osobním poměru je s tím, o němž je informace žádána. Tím se u nás vychovává špiclovství a denuncianství které za každou cenu musíme zavrhnouti a které nemůžeme za žádnou cenu trpěti. Vždy berní správa má tolik prostředků a možností, aby se informovala přímo, a ne aby to činila tak tajným špiclovským způsobem! To vede k demoralisaci poplatníků a nemůže pan ministr říci, že ta nechuť, to sabotování je vinou poplatnictva, nýbrž já vidím v prvé řadě, že je to vina berní správy, poněvadž takto vychovává poplatníky. Když náš člověk přijde na berní správu se informovati, mačká čepici Jako venkovan pod paždí a nenajde tam úředníka, který by s ním jak se patří lidsky promluvil, nýbrž mluví s ním povýšeně a náš člověk raději na berní správu nejde. A proto, jestli zde leden kolega prohlašuje, že jsou ty poukázky, šeky dobré k placení, prohlašuji, že nejsprávnější a nejlepší by bylo východisko z tohoto, aby nemohly berní správy šikanovati, současně dvakráte počítati nebo žádati daň, aby byly zavedeny berní knížky jako dříve. A když dříve berní knížky umožnily správnost a průhlednost, je nutno, aby byly zavedeny nyní. (Sen. Pánek: To by se zdražila režie!) Ale poplatník by měl jednou pro vždy jistotu, když zaplatí, že nebude to na něm požadováno dvakráte, a já bych chtěl tvrditi, pane kolego, že ten náš poplatník si raději tu knížku zaplatí, než by byl šikanován tak, jako dosud. Vážení pánové! Nechtěl bych říci, že to dělají tak všechny berní správy. Nejsem z těch, který by byl denunciantem. Prohlašuji, že velká část berních úředníků vychází poplatnictvu neobyčejně benevolentně vstříc, ale je hodně těch, kteří nedělají nic jiného, než že poplatnictvo týrají. Proto je povinností naší, učiniti v tomto ohledu revisi, aby naše poplatnictvo mělo k berním správám důvěru, a ne aby berní správy šířily nedůvěru.
Vážení, děkuji, že jste mně milostivě vyslechli bez velkých výkřiků. Prohlašuji, že naše strana přes to, že ministerstvu zemědělství je neustále jeho rozpočet snižován, pro rozpočet bude hlasovati. (Souhlas.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Dávám slovo paní sen. Plamínkové.
Sen. Plamínková: Slavný senáte! Já bych rády reagovala několika slovy na nejdůležitější věci, které zde přede mnou řekl kol. Sechtr. On totiž skutečně táborovým způsobem se na nás obracel a vyčítal nám, že my, národní socialisté, oddalujeme zavádění cel nebo čeho; nevím, co myslil; asi provádění pomoci zemědělství, a vyčítal nám věci, o kterých my opravdu nic nevíme. Možná, že kol. Sechtr má přístup do schůzi hospodářských ministrů. Snad tam vědí, co ti ministři dělají. Z nás, bohužel, se tam nikdo nedostal a následkem toho nevíme, kdo oddaluje řešení.
Pokud nás se týče, nám to připadalo, že skutečně ty věci, se kterými přišla agrární strana a které neznamenají pomoc malému zemědělci, chtěly míti tak zvanou první kouli, že se měly řešiti nejdříve. Pokud jde o pomoc malým zemědělcům, byli jsme vždy pro ni a také naši ministři pro ni pracovati a i nyní ve schůzích hospodářských ministrů pracuje ministr dr Franke.
Také nám vyčítal, že jsme slíbili, jakmile při jdeme do vlády, že hned uděláme všecko pro zemědělce. Nevím, kde toto slyšel kol. Sechtr; já jsem to nikde neslyšela. Bylo by dobře vždy, aby jmenoval, na koho se obrací, a ne jen všeobecně někoho naznačovati. Já bych řekla dohromady, že je to tak trochu demagogické.
Pokud jde o mouku, chci říci něco maloučko. Angličané nekonsumují tolik mouky jako my. My jsme národ moučných jídel. Proto se nedá porovnávati spotřebu Anglie se spotřebou naší. Ale nejnesprávnější je, že zde kol. Sechtr se pustil jaksi do konsumentů, vyčítal jim jejich chlupaté jazýčky, jak řekl a tím ukázal, že skutečně chtějí určití lidé, aby padle nich se řídil vývoj věcí, aby konsument se řídil podle výrobce, tedy něco, co je naprosto hospodářsky zavržení hodné. Konsument vždycky je pán, jak to říká Baťa. (Sen. Sechtr: Ale my jsme každý také konsumentem městských výrobků!) Konsument je pán, a nedostaneme se z krisí vůbec ani průmyslových ani jiných, jestliže se výroba nepřizpůsobí konsumentu. To je jediná cesta, a ne abychom na ně hubovali, že chtějí to a to, nýbrž abychom jim posloužili v tom, co chtějí. (Sen. Sechtr: Ale, kolegyně, po jaké stránce cenové?) Zde jste mluvil o jejich chlupatých jazýčcích. Buďte rád, když budou míti chlupaté jazýčky, neboť budou více vybírati a žádati hodnotnější zboží, a na tom se vydělá. O tom já mluvím.
A konečně: my se jistě na mnohých a mnohých místech s kol. Sechtrem scházíme, na př. požadovat subvence malým zemědělským lidem. My jsme pro to a proto bych ráda, aby do zemědělských rad i ministerstva zemědělství přišli také zástupci malých zemědělců, aby také tito malí zemědělci ze subvencí a vůbec podpory něco měli a ne jen ti velcí.
Ještě jedno pozorování z řeči pana kol. Sechtra: Při dřívější koalici jistě by nebyl na této tribuně se pustil do koaličního ministra takovým způsobem, jako se do ministra zásobování pustil dnes. Jsem ráda, že dnešní koalice jest jiná, než byla ta dřívější, ta mlčící, schvalující všecko, ať to bylo moudré či nikoli; všecko bylo dokonalé. Jsem ráda, že dnes jsme došli konečně k tomu, že i z koalovaných stran pronášíme kritiky; tím jdeme do pravého parlamentarismu. Ale ovšem, kritiky spravedlivé, nikoli tím způsobem, jak to dělal kol. Sechtr. Nezdá se, že by to byla cesta k pravému parlamentarismu.
A teď se obrátím k svému úkolu, poněvadž čas letí a musíme šetřiti každou minutu. (Sen. Sechtr: To já mohu již jíti!) Myslím, že ne, také tam budeš míti něco o těch svých školách, o kterých jsi tu mluvil.
Měla jsem příležitost v rozpočtovém výboru promluviti o jednotlivých bolestech našeho školství a o cestách k jejich léčení. Jsem si vědoma, že by bylo dobře vyvolati v plenu pro ně zájem; ale důležitější se mně zdá vzhledem k tomu, co jsem řekla ve výboru, abychom se podívali na výstavbu republikánského školství v celku, abychom tomu věnovali pozornost.
Čtete-li důvodové zprávy k rozpočtu ministerstva školství, shledáte, že po řadu let se uvádějí stále stejné zákony, o kterých ministerstvo pracuje. Konce příprav nevidíte, a když sledujete, proč, zjistíte, že příčinou je neporozumění pro finanční investice do kultury národa! A dovolte, abych zde citovala presidentova slova; řekl, že >prakticky - vzdělání a vzdělání stále vyšší a hlubší vyžaduje finanční oběti na školy a učitelstvo všech kategorií, avšak tyto výdaje jsou zdravou investicí.< Tedy toto vědomí ještě neproniklo v naší finanční správě a hlavně ne, pokud jde o vzdělání širokých vrstev.
Jako důkaz uvádím, že sebe menší zákon, který by znamenal zvýšení nákladů, nedostane se do parlamentu, ač je třebas léta připravován. Tak je tomu se zákonem o živnostenských pokračovacích školách, kde jde o učedníky, tedy syny nejširších vrstev lidových, a náklad by byl sotva 25 mil. Kč. Zákon je řadu let připravován a - konec.
Tak je tomu se zákonem o mateřských školách, se čtvrtými ročníky měšťanských škol, kde běží o náklad 12 mil. Kč; tak je tomu se zákonem o obvodových měšťanských školách. Týž osud postihl zákon. o pedagogických akademiích, ač o tomto zákoně prohlásil býv. ministr Hodža, že si nevyžádá vůbec žádného nákladu, protože bude náklad kompensován úsporami zrušením dnešních učitelských ústavů. Ale zde musíte si uvědomiti, že pan ministr financí hledí dále do budoucnosti a říká si: Což kdyby ti učitelé s jednoročním universitním vzděláním přišli pak s požadavkem zvýšených platů? A tak vidíte starou snahu zadržeti, jak ten je možno dlouho, prostě úpravu poměrů ve školství pro široké vrstvy lidové.
Druhá překážka ve tvorbě zákonů ministerstvem školství připravovaných jest obava před vyšší kulturní úrovní národa. Zdá se vám, že je to podezřívání bez dokladů; ale v rozpočtovém výboru řekl jeden z pánů senátorů doslova: >Kdybych mohl smazati všechny čtvrté ročníky měšťanských skol se světa, udělal bych to rád.< A důvod? >Protože, když jím žák projde, nechce už jíti k motyce a lopatě a chce dělati ouřadu.<