Pan ministr financí ve svém exposé dne 9. června 1927 zde v senátě prohlásil - a my všichni byli jsme tomu vděčni - že všechnu berní reformu konáme tak, aby každý poplatník v daném roce dostal. co má platiti, jaký si kontokorent, jakési vyúčtování, aby věděl, na čem je, a věděl, čtvrtletně budu platit tolik a tolik, nemám zde nic a nemůže se mi nic stát. Tuto hospodářskou jasnost a pořádek prohlásil za potřebnou.
Bylo také slíbeno, že předpisy zákona budu učiněny přístupnými, aby byly zpopularisovány, aby každý dostal poučení o těch nejelementárnějších daních, které poplatník má platiti, zejména že budou vypracovány formuláře tak, aby jim každý poplatník rozuměl, aby každý občan mohl vyplniti tyto formuláře, aby se v nich vyznal. Bohužel, z toho se nám splnilo dosud velmi málo a myslím, že formulářům málo kdo rozumí. K tomuto vyúčtování nemohou se vyměřovací úřady dostati pro nával samého zjišťování, na něž se některé jmenované úřady specialisovaly.
Ministerstvo financí stěžuje si na špatnou berní morálku. Kdo je vinen, že tato berní morálka je horší, než byla dříve? Nezastáváme se takových poplatníků, kteří chtějí zkrátiti stát o jeho práva. My jsme si dávali a dáváme stále velikou práci s daňovou výchovou živnostnictva, vydali jsme pokyny, konáme přednášky, vštěpujeme tak povinnost, kterou každý občan vůči svému státu konati musí, žádáme, aby přiznávali včas a aby přiznáni odpovídalo pravdě, ale stačí, aby pak poplatníci dostali daňové předpisy, při nichž se vůbec nepřihlíželo k jejich přiznání, nebo vyměřovací úřady žádají přísnou zpověď, od koho a zač tu kterou korunu obdrželi a kam ji dali, aby tak celá naše práce a naše snaha berní morálku pozvednouti byla rázem zničena. Následuje pak nedůvěra ke všemu i k nám. Důsledek je ten, že si poplatník řekne: >Stejně mi nevěří, ať to napíši poctivě nebo nepoctivě, můj obrat a můj zisk si zvýší, jak sami uznávají, a proto se musím předem nějak kryt.< (Tak jest!) Tedy, kdo je vinen často na špatné berní morálce? Není to jen poplatník, ale i některé vyměřovací úřady, které poplatníkovi nevěří a které často z různých příčin ho dohánění až k manifestační přísaze.
Přijali jsme daňový zákon, který přes některé nedostatky je celkem zákonem dobrým, ale ten zákon má respektovati jen poplatnictvo a ne některé úřady. 312, podle něhož má vyměřovací úřad v případě některých nejasností přiznání vejíti s poplatníkem ve styk, ať písemný či ústní, aby buď podal vysvětleni, doplnění, nebo aby přiznání opravil, je téměř napořád úřady ignorován, a je-li k němu přihlíženo, pak vyměřovací úřad žádá takové podrobnosti, že je to až příšerno.
Stává se také, je-li poplatník volán na vyměřovací úřad nebo je nucen získati nějaké informace někde u tohoto úřadu, je s ním zacházeno jako s provinilcem, jedná se s ním ostře takže se mnoho poplatníků těchto úřadů bojí. Ano i se zástupci lidu nejednají někteří páni jinak. Ministr financí vyzývá každého aby takový případ byl oznámen, že bude vinník potrestán. Ale jak to má dokázati postižený občan, když nemá na to svědka, a tak, kdyby se někdo opovážil takový případ udati, octl by se v nebezpečí, že bude pohnán k odpovědnosti pro urážku úřední osoby. Zde je potřebí, aby nadřízené úřady vydaly přísná nařízení, že se musí s poplatníky jednati rozumně a ohleduplně.
Nechci tím generalisovati, že by všichni a u každého vyměřovacího úřadu špatně zacházeli s poplatník. Jsou mnohé úřady a je mnoho úředníků, kteří svou jemností a rozvahou dovedou zacházeti s těmito lidmi, dají jim vysvětlení, kde mohou, povinnost jim usnadňují a upokojují je a těmto úřadům a takovým úředníkům děkujeme, že nám pomáhají pozvedávati berní morálku.
Měřítkem sociální spravedlnosti každého státu je spravedlivé rozdělení daňových břemen, aby každý občan přispíval poměrně stejně na veřejné potřeby. O takové spravedlnosti nemůžeme my živnostníci u nás mluviti dotud, dokud jsme povinni platiti z jednoho a téhož obnosu dvakráte daně, a to daň důchodovou a daň výdělkovou, se všemi přirážkami samosprávných svazků. Má-li na př. živnostník ročního příjmu 30.000 Kč, musí zaplatiti na dam důchodové 1.100 Kč a na dani výdělkové s přirážkami 915 Kč. kdežto zaměstnanec se stejným příjmem platí jenom daň důchodovou, a tak je oproti samostatnému podnikateli téměř o 1.000 Kč ve výhodě. Tomu se nemůže říkati spravedlnost. Je ovšem znemožněno libovolné, do nemyslitelné výše zvyšování přirážek samosprávných svazků a bylo tímto zákonem omezujícím tuto volnost značně mnohým poplatníkům ulehčeno, ale není spravedlivé, aby jen jistá část poplatníků byla postižena dvojím zdaňováním. Příští daňová novela musí tuto nesrovnalost opraviti, poněvadž nebylo možno při projednávání daňového zákona pro přirážkovou anarchii tak ještě učiniti.
Ale my máme ještě jednu daň, která je předmětem těch největších a jistě oprávněných stesků a která nejvíce tíží a ohrožuje existenci samostatného podnikání. Je to daň, o jejíž zmírnění a postupné odbouráváni bylo s naší strany velmi často zde žádáno, je to zbytek poválečného hospodářství, který by měl býti konečně odstraněn. Je to daň obratová. O této dani koluje verse, že nezatěžuje podnikatelé, ježto má práv o ji vybírati a také ji od zákazníka vybírá, a tudíž, že pak ji jen odvádí. Nebudu tento omyl opětně vyvraceti protože jsme jej několikráte zde s tohoto místa vyvrátili, a bylo by to opakováním toho, co bylo Xkráte řečeno. Musím ukázati, že u této daně, o které je domněnka, že je spravedlivá a že postihuje každého stejně, dějí se nespravedlnosti. Zastupuji kraj, v němž převládá výroba textilu, který, jak známo, usiluje o paušalování daně z obratu u tohoto artiklu. Naše strana již po několik roků při projednávání státního rozpočtu tento původně její návrh propaguje a také r. 1925 podala resoluci, která byla plenem přijata, v níž se vláda vyzývá, aby postupně daň z obratu paušalovala. Ale až dosud dovedli velcí průmyslníci, totiž ti, kdož jsou vlastníky t. zv. kombinovaných závodů, uskutečnění tohoto spravedlivého, v zájmu zdravého vývoje našeho hospodářského života a klidu našich poplatníků nanejvýše nutného požadavku znemožniti a jako obranu uvádějí nebezpečí ztráty odbytišť zahraničních trhů. Tomuto argumentu příslušné úřady věří a provedeni paušalisace brzdí.
Zjistil jsem, že tento argument je pouze záclonou, za kterou se skrývá ta pravá příčina. Máme u nás závody na severu Čech, které pouze manipulují, tedy ve své režii dávají vyráběti textilní zboží, musí platiti několikrát daň z obratu a při tom 90 % zboží vyvážejí a neprodělávají. Aby bylo viděti pravou příčinu odporu kombinovaných závody proti zavedení paušalisace, musí se znáti také pravá příčina jeho a teprve pak je možno pochopiti, proč se tyto velké závody tak houževnatě brání.
Tyto velké kombinované závody jsou proti menším podnikatelům v několikerých výhodách, Předně nakupují suroviny pro svou výrobu jen jednou, kdežto jednoduché závody koupí pětkrát, tedy přirozeně musí platiti v tom nákupu podnikatelský zisk.
Jak to ve skutečnosti vypadá, ukáži vám na následující čísla: Vezmeme-li za měřítko výrobu 100 m 120 cm širokého kanafasu středního druhu, velký podnikatel, který má ušlechťovnu, přádelnu, tkalcovnu, barvírnu atd., zaplatí za suroviny a všechny potřeby k tomu celkem 510,68 Kč. Naproti tomu jednoduchý závod musí platiti o 86 více, t. j. 573,91 Kč. Ale přes to všechno, že ten malý musí zde platiti 15 % podnikatelský zisk, ty velké závody neplatí daň z obratu, a to: ze suroviny 1 %, z barvení 1 %, z bílení 1 %, ze škrobení 1 %, z úpravy 1 %. Velké závody neplatí tuto daň, takže při částce 660 Kč získávají sice na pohled nepatrnou částku, jen 4,84 Kč, ale počítáme-li, že se u nás pohybuje vývoz textilních výrobků jen z bavlněné příze mezi 2.500 až 3.600 mil. Kč, tedy průměrně 2 1/2 miliardy, vidíme, že při tom velkém obratu činí to přes 15 mil. Kč, které ušetří velké závody. Proto se brání paušalisaci a proto hrozí, kdyby byli nuceni k paušalisaci přistoupiti, že by musili své závody uzavříti a propustiti dělníky.
Při tom ten malý podnikatel má soutěžiti s velkými a v těchto řadách se pak hledají defraudanti daně obratové.
Často a zejména nyní setkáváme se s nesprávným názorem, že malí podnikatelé jsou příčinou zdražování denních životních potřeb. Mnoho neinformovaných a bohužel i těch, kteří tak činí z průhledných příčin, svaluje vinu na malého živnostníka a ukazuje na rozdíl cen bursovních a cen v drobném prodeji. Ale málokdo si uvědomí, kolika procenty na tomto prodeji v drobném participuje stát, samosprávné svazky a sociální instituce. Nepočítá se režie, nevidí se veliké výdaje, které jsou spojeny s distribucí denních potřeb. Je nutno si uvědomiti, že každá práce a téměř každý krok je progresivně zdaněn, podnikatel musí platiti nájemné, topení, osvětlení, reklamu, dovozné, porto, kolky, známky, poštovní ceniny, telefon, několikeré pojištění, jako proti ohni, příp. na povinné ručení, proti rozbití výkladních skel, díle příspěvky sociálním pojišťovnám, úrazové pojišťovně, pensijnímu ústavu, potřeby pro dílny, příp. kancelář, jako pera, tužky, obchodní knihy, tiskopisy, musí krýti výlohy šekového úřadu, jako manipulace, složenky, šeky a pod., dále telegramy, doporučené dopisy, zásilky, doručení poštovné balíky atd. Má dále cestovní výlohy, noclehy, obaly, příspěvky k odborovým organisacím, společenstvům nebo obchodním gremiím, obchodním komorám. odborné časopisy, musí doplňovati inventář, pracovní nářadí, pracovní šatstvo a mimo to kde kdo na něj přichází, aby přispěl na to, či ono.
Musí tedy plniti celou řadu podmínek obchodem spojených, kterých veřejnost nevidí, ale které jsou k dobru celku. A z těchto podmínek obchodních čerpá nejvíce stát, který je obchodováním udržován, aby mohl konati své povinnosti vůči svým zaměstnancům, aby mohl krýti různé výdaje. Jsme nyní svědky toho, že mnozí toto břemeno unésti nemohou a klesají a upadají. Je jen malé procento těch, kdož dobře prosperují, a ti právě jsou stavěni jako vzory, jak se stavu živnostenskému dobře vede. Ale nikdo z těchto posuzovatelů neobrátí zraky jiným směrem, kde je stát pod rouškou svépomoci značně zkracován na daních o velké obnosy a kde se soustřeďuje i kapitál. Okruh neorganisovaného zákaznictva se stále uměle zúžuje, provádí se, sdružování na úkor živnostnictva a tím se také zúžuje okruh daně schopných poplatníků. Zde by měla nastati v zájmu státu náprava provedená přísnější kontrolou a revisí starých zákonů. Je přece dostatek známo a poslední soudní jednání s Úvěrním ústavem to opětně dokázalo, že je možno bilančně dokázati při velkých docílených ziscích ztráty a tak se vyhnouti zdanění.
Snad v žádném druhém státě není tak podkopávána půda daň platícím živnostníkům jako u nás. Je žádoucno, aby se již přestalo operovati tou frásí, že je potřebí zkrátiti cestu distribuce denních potřeb od výrobce ke konsumentu. Předně je to neproveditelné z toho důvodu že by výrobce musil se státi obchodníkem v drobném, aby vyhověl požadavkům konsumentstva, musil by prodávati po těch nejdrobnějších částech a k tomu by musil míti místnosti k uskladnění zboží a jistě i personál, a pak by již nemohl prodávati za bursovní ceny, na které je vždy poukazováno. Ale pak je další otázka, z čeho by stát získal prostředky ku své existenci, jež z denní směny zboží čerpá a jež by pak odpadly.
Stát nemůže existovati bez poplatníků a my dobře známe po této stránce svou cenu, která, bohužel, na mnohých místech není dobře chápána.
Tedy na jedné straně je to velkokapitál, na druhé straně kolektivní podnikaní a na třetí straně vojenská zátiší, která byla v popřevratové době vyměněna za býv. vojenské kantiny, jimiž jsou malí a střední podnikatelé poškozováni.
Je-li tedy dobrá vůle zachovati státu prosperitu pak je nutno, aby byli poplatníci chráněni. To je náš požadavek, který je jistě požadavkem spravedlivým a pro stát bez jakýchkoli finančních oběti. Jde o spravedlivé rozdělení povinností ke státu, aby břemena jeho nesli všichni společně, aby nezatížila někoho méně a jiného více. Jde o to, aby se neučinily požadavky nemožné, nesnesitelné, aby se mohly vtěsnati do rámce schopnosti poplatníků.
Živnostnictvo je zaručenou podporou státu. přineslo již značné oběti a je ochotno pro svůj stát vykonati vše, co je v jeho silách, ale žádá, aby s ním bylo nakládáno jako s rovnocenným činitelem ve státě.
Budeme pro státní rozpočet hlasovati nejen proto, že jsme ve vládní většině, nýbrž budeme pro něj hlasovati v přesvědčení, že státu musí se povoliti to, čeho ke své existenci potřebu je. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Krejčí J. J. Uděluji mu slovo.
Sen. J. J. Krejčí: Slavný senáte! Jako člen rozpočtového výboru jsem měl dostatek příležitosti při projednávání rozpočtu činiti ve výboru určité náměty, případně některé výtky. Proto nebudu tyto věci znovu opakovati a omezím se pouze na jedno.
V prvém oddělení našeho rozpočtu, k němuž se v přítomné době nese debata, je ministerstvo zahraničí. Ministerstvo zahraničí v tomto rozpočtu má vedle ústřední správy značné položky, a to: Zahraniční služba, na vyslanectva a konsuláty 27,159.880 Kč, účastenství na mezinárodních institucích a jednáních 7,400.000 Kč, služba zpravodajská a propagační 10,600.000 Kč, kulturní styk s cizinou 5,700.000 Kč, na fond pro službu zpravodajskou 14 mil. Kč a pak je zde nevysvětlitelná položka označená titulem 4. >Osobní a věcné výdaje< 30,300.000 Kč, která je vlastně jakousi skrytou reservou ministra zahraničí. Celkem tedy stojí naše zahraniční služba mimo ústřední správu po odražení příjmů 89,139.880 Kč. Účelem této zajisté velké položky jest, aby všude v zahraničí se šířila čest jména státu československého, aby byla vyhledávána přízeň našemu státu i národům jej obývajícím. Máme tedy podstatný zájem, aby se tohoto obnosu náležitým způsobem využilo. Máme podstatný zájem na tom, kdo je za tyto peníze vydržován a jak svou úlohu plní. Od osoby k osobě se traduje a sem tam i v tisku něco probleskne, že v našich diplomatických službách nejsou všechny osoby způsobilé pro tuto službu, které by všude, na každém místě a za každých okolností dělaly našemu státu čest. Každý náš poplatník, každý občan tohoto státu má právo tázati se, je-li naše státní správa a zejména pan ministr zahraničí ochoten, aby tyto, sice ne dosti doložené, ale snad také ne nepravdivé závady odstranil. Zejména my máme právo dotazovati se, jak je této položky přes 89 mil. Kč použito a zda je toho účelu působení a šíření dobrého jména státu československého také plně dosaženo. Nemůžeme naprosto strpěti, aby na odpovědných místech nalézaly se osoby, nebo snad osoba, která by nedělala čest jménu státu našeho. Kdyby byl zde někdo, kdo by měl sebe větší zájem na této osobě, kdyby to byla osoba sebe významnější, nemůžeme v zájmu státu trpěti, aby osoba nebo osoby takové svou službu dále vykonávaly.
My však také nemůžeme strpěti, aby čest a dobré jméno státu našeho čímkoli bylo podrýváno, čímkoli bylo v posměch uváděno. Zejména nemůžeme strpět, aby v zákonodárných sborech našich byla napadána cizí moc, s níž máme přátelské styky, s níž máme vzájemné úmluvy A něco podobného v posledních dnech u nás se stalo. Ve středu dne 19. března mluvil v rozpočtovém výboru senátu sen. Mikulíček a v řeči své učinil řadu hrubých výpadů proti papežům římským pro akci papeže proti zběsilému řádění ruských bolševiků. Litovati dlužno, že předsedající místopředseda nepostřehnut těchto slov a ani nevolal řečníka za tato jeho slova k pořádku. My máme s Vatikánem modus vivendi a nemůžeme vůči Vatikánu ani vůči jinému státu, s nímž máme přátelské úmluvy, dovoliti, aby ten který stát byl v našem zákonodárném sboru nebo v rozpočtovém výboru toho kterého zákonodárného sboru napadán. Dal by se chápati odpor komunistů proti každému, kdo ohrožuje jejich politickou moc. Kdyby některý ze států evropských podnikal branné kroky směřující ke zvrácení státní komunistické moci v Rusku s úmysly anekčními nebo s úmysly politické nadvlády, tu bych chápal odpor, který by proti této akci se jevil nejen v Rusku, nýbrž i u všech, kdož sympatisují s nadvládou ruského komunismu. Kdy ž však papež římský, který nemá žádného vojska, nesleduje anekčních cílů, ani se nedomáhá duchovní své nadvlády nad národem ruským, přichází se svým provoláním ke všem kulturním národům pouze za tím účelem. aby se ruskému národu dostalo svobody a těch nejprimitivnějších práv lidskosti pak nelze chápati, proč tak hrubý m způsobem odpovídají na akci jeho komunisté, ti komunisté, kteří hlásají do světa, že jsou záštitou nejchudších a že jejich programem je pomoci zbědovanému lidstvu.
Papežové Benedikt XV. a Pius XI. naprosto odezírali a odezírají od účelu, aby Rusko pravoslavné splynulo do církve katolické. Je to sice přání papežů od doby neblahého rozkolu ve století XI., jest to přáním všeho katolického lidu, ale dnes není vhodná doba k řešení této otázky. Národ ruský a církev pravoslavná samy mohou tuto otázku řešit, až přijde doba, kdy to uznají za vhodné a prospěšné. V přítomné době papež římsky veden je ku svým počinům pouze čistou křesťanskou láskou, která velí činiti dobro i nepřátelům, tím více našim bratřím, kteří se hlásí ku stádci vykoupenému krví Kristovou, i když některé sporné body je od církve katolické dělí.
Kdyby příslušnici kterékoli církve křesťanské na celém světě ocitli se v pronásledování či v jakémkoli jiném neštěstí ohrožujícím jejich život, zdraví a pozemské blaho, papež římský vždy je ochoten pomoci ze všech sil a nezavírá své srdce a svoji štědrou ruku ani národům nekřesťanským. Pius XI. už jako nuncius v Polsku hleděl, jak mohl, zmírniti ostří pronásledování v Rusku. Díky jeho intervenci byl propuštěn z vězení arcibiskup Rop. Když se stal nástupcem Benedikta XV., zmnožil svoje úsilí o zmírnění hrozného ruského pronásledování. V konsistoři, konané dne 11. prosince 1922, přišel s dílem, které je opravdu krásným důkazem lásky velikého papeže k trpícímu Rusku. Rozhodl se vyslati do Ruska misi, která měla pomoci tisícům dětí v době katastrofálního hladu. Jednal úplně v duchu papeže Benedikta XV., který již r. 1921 poslal Společnosti Národů v Ženevě milion lir s telegramem presidentu Van Karneebekovi, ve kterém dí, že toliko jednota všech a spolupráce národů a vlád může přinésti lék. (Viz Osservatore Romano 25. září 1921.) V téže době poslal vlak potravin, které měly býti arcibiskupem Cieplakem v Petrohradě rozděleny chudým lidem. A poslední noci před svou smrtí tázal se ještě svého věrného spolupracovníka Msgre Pizzarda, co by bylo potřebí ihned učiniti pro chudé Rusy.
Pius XI. od prvých dnů svého pontifikátu jakoby plnil přání svého předchůdce na stolci Petrově. Nepodařilo se mu sice dosíci od zástupců velmocí, shromážděných na konferenci v Janově r. 1922, splnění tří známých požadavků, jako předpokladu vyjednávání s Ruskem ale podařilo se mu zachrániti tisíce ubohých dětí ruských od smrti hladem.
Dne 10. července 1922 obrací se papež Pius XI. zvláštním listem k biskupům celého světa s prosbou, aby přispěli a vybídli ku pomoci Rusům, trpícím a umírajícím hladem, všechny věřící. Nevolal nadarmo celý katolický svět uposlechl jeho výzvy a poslal mnoho věcí, takže bylo možno přikročiti v krátkém čase k vypravení papežské mise do Ruska. Dne 24. července 1923 v soukromé kapli papežově shromáždilo se 12 řeholníků, pověřených rozdáváním potravin v Rusku. Přijali z rukou papežových tělo Páně a s jeho rtů napomenutí, aby pečovali jen a jen o hladovějící, nedotýkajíce se vůbec náboženských otázek. Tito členové mise byli vybráni z kongregace salesiánské, z kongregace Božího Slova a z řádu Tovaryšstva Ježíšova a z kongregace misionářů Srdce Ježíšova.
Papežské misi bula svěřena Eupatovská provincie na Krymu. Za několik dní po jejím příjezdu do Ruska bylo doveze no 92 kuchyní, které vařily jídlo pro 13.613 dětí, v druhém týdnu již pro 23.000 a konečně pro 39. 305 dětí. Jídlo dostávaly děti bez rozdílu, jaké jsou národnosti nebo vyznání. Přibližovala se zima, hlad mohutněl, pomoci bylo třeba stále víc a více. I rozdělili si členové mise práci. Řeholníci Božího Slova zůstali na Krymu, Salesiáni odejeli do Moskvy, misionáři Srdce Mariina do Rostova za Jesuité do Krasnodaru. Organisace celého díla byla svěřena P. Walshovi. V té doby bylo nasyceno denně až 160.000 dětí. A dostávaly netoliko jídlo, nýbrž i šatstvo, prádlo, obuv. Aby mohlo býti konáno toto veliké dílo, přibrala si mise na pomoc 2.500 Rusů. Dbalo se přísně příkazu papežova, a ani mše svaté nesměly býti slouženy v chrámech veřejně, nýbrž v soukromých domech za uzavřenými dveřmi. Kněží sami celebrovali. prosíce za nešťastnou Rus v jednotě s náměstkem Kristovým, s celým katolickým světem, se všemi Rusy, trpícími a bloudícími ve světě. >Teprve po noční mši svaté mohli si členové na chvilku odpočinouti< dí jeden z nich dr Herbigny. Na tisíc kuchyní vařilo tehdy jídlo na více než 400 místech. Byly obdarovány netoliko děti, nýbrž i dospělí. biskupové, kněží i laici, mezi nimi i patriarcha pravoslavné církve: Msgre Tychon.
Dobrodiní, které vykonala papežská mise v Rusku trpícím a strádajícím, bylo veliké. Jistě napadne otázka. jak za ně poděkovala ruská vláda. Je přirozeno, že přemnozí Rusové, kteří byli zachráněni katolickou charitou od smrti hladem, zamilovali si ty, kteří je chránili. Vděčnost nevymizela v srdcích ruského lidu a projevoval ji. To ovšem nebylo milé vládcům. kteří měli a mají v programu zničení náboženství vůbec. V odpověď za pomoc v hladu začalo pronásledování katolicko církve v Rusku a nejdříve byli postiženi biskupové a kněží. Ve dnech 21.-25. března 1923 bylo zahájeno v Moskvě líčení s arcibiskupem Msgr Budkieviczem a jinými kněžími a laiky. Arcibiskup a jeho vikář byli odsouzeni k trestu smrtí, ostatní do těžkého vězení. Msgr Cieplak byl sice vyhnán, ale Msgr Budkievicz byl v noci 31. května 1923 popraven.
Pronásledování proti katolické církvi se stupňovalo, ale přesto dále v Rusku pracovala puzena křesťanskou láskou která káže pomáhati trpícím. Ale v r. 1924 kladla jí ruská vláda tak veliké překážky, že musila činnost zastaviti a z Ruska odejeti. A když nebylo papeži dovoleno pomáhati nešťastným v Rusku, pomáhal jim v Římě, kde mnoho Rusů dostalo a dostává od něho pomoc a vyzýval ustavičně biskupy a věřící, aby nezapomněli na ty, kteří pomoci potřebují.
Pius XI. měl nyní právo nejen ze světového poslání křesťanského, ale i z osobního díla svého života, aby promluvil. Zatím však, co papež římský krmil hladovějící děti v Rusku, zatím co u nás všechna města a všechny obce věnovaly své příspěvky a dary na obživu hladovějících Rusů, ruští komunisté kradli bohoslužebné nádoby, aby za poklad církvi ukradený šířili rozvrat v celém světě.
Bolševismus je jako vzteklina. Jako vzteklý pes nemá sám dosti na své vlastní zkáze, pobíhá a napadá, zvířata a osoby, aby ten svůj jed infikoval a v záhubu uvedl každou osobu a každé zvíře, které mu do cesty přijde, tak ruský bolševismus opatřuje si na útraty svého vlastního lidu prostředky, aby za ně infikoval celý svět a hnal ho v záhubu.
I v našem státě byla podniknuta již řada pokusů ohroziti pokoj a klidný vývoj hospodářský a společenský v našem národě. Naše státní správa nemůže a nesmí dále přihlížeti zlomyslnému ohrožování pokoje a klidu občanstva.
Zabezpečení pořádku ve dnech komunistických útoků na státní svrchovanost a pokoj občanů vyžaduje značných nákladů. Projednáváme krávě rozpočet a litujeme velice, že nemůžeme do rozpočtu vřaditi položky ke zmírnění nouze válkou způsobené ve všech směrech a zatím naše státní správa musí vynakládati značné sumy k zabezpečení pořádku a pokoje a proto je naše vláda povinna dbáti toho, aby nejpřísnějším opatřením znemožnila soustavné opakování komunistických pokusů vyvolaných neodpovědnými živly, které přivádějí do neštěstí řadu nezkušených lidí jako v případě německobrodském, a zatím sami opatrně se skrývají, živly, které využívají práv naší státní příslušnosti a při tom cítí se býti příslušníky moci zahraniční, jak to zjevně v rozpočtovém výboru řekl sen. Mikulíček, který tam ve středu 19. března prohlásil, že jeho vlastí je Rusko. (Místopředseda dr Heller převzal předsednictví.)
Naše četnictvo má také právo býti účastno rodinného života a při tom každé chvíle musí býti voláno i na delší dobu z okruhu svého působiště a při těch různých pseudodemonstracích používá řada lidí, jimž jde jen o jakýsi hec, příležitosti, aby četnictvo jako na posměch vydražďovalo, čímž státní moc je zlehčována a přímo v posměch uváděna.
Jménem pořádku a pokoje milovného lidu, soustředěného ve straně lidové, žádám, aby naše vláda se vší přísností zakročila proti každému, kdo pokoj a pořádek v tomto státu snaží se ohrožovati a tím poškozuje dobrou pověst našeho státu v očích celého světa, který od násilnického bolševismu s ošklivostí se obrací.
Konečně upozorňuji, že příslušníci národa židovského jsou velmi znervosnění protestní akcí, zahájenou na popud papežův a tuto nervositu velmi hlasitě projevují, důkaz to, že židovstvo je živlem rozkladným, lučavkou, rozežírající jednotlivé národy Vzrůstající finanční, hospodářská a politická moc židovstva v našem státě je latentním nebezpečím pro tento stát. Upozorňuji na toto nebezpečí, dokud je čas, ač není-li již pozdě. Konsulové bděte!
Odmítám se vší rozhodností urážky učiněné komunisty v rozpočtovém výboru proti duchovnímu otci křesťanství, Svatému otci křesťanstva, papeži Piu XI. a všem, kdož jakýmkoli způsobem snaží se zmírniti krutý osud pronásledovaného národa ruského, budiž vzdán co nejsrdečnější dík. Nechť žije osvobozené křesťanské Rusko! (Potlesk.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Teschner.