Boli by sme očakávali od tohoto vládneho režimu, ktorý nastúpil pred verejnosť s heslom porozumenia,. že veci verejných zamestnancov ktorí boli v r. 1918, 1919 a nasledujúcich vôbec nespravodlive prepustení teraz u príležitosti jubilea podrobí revízii a likviduje definitívne. Úradníci prepusteni bez akýchkoľvek právnych nárokov mohli by právom očakávať, aby nebola petrifikovaná politika msti a nenávisti, lež aby uplatňovala sa kresťenská láska žeľaná pánom prezidentom republiky. Ťažké utrpenie 11 rokov v htorom sa ocítli verejní zanlestnanci naprosto bez vlastného prez-inenia, mohľa vláda definitivne zažehnať milionami určenými pre jubilejné slávnosti. Keby bola podnikla tento šlachetný čin, boľa by napomohla i k uspokojeniu duší, mimo toho, že by zažehnala biedu. Avšalc v dnešnom vládnom režime žije duch nenávisti ďalej a jedná ešte vždy v nesmicrlivom duchu časov revolučných. Je známe, že proti prepusteným jednotlivcom svojho času nebolo zavedené trestné pokračovanie, a predsa i dnes veľa tisíce z ních sú bez chleba a živoria v púšti tenlnej budúcnosti.

Aby som dokázal, že ešte i na Balkáne oč smierlivejší duch zavládol v tomto ohfade, poukazujem na zákon, ktorý podala a uviedla v život vláda runnunská, a ktorý umožní naprostzí reparáciu situácie prepustených penzistov. Na základe tohoto zákona môžu uplatilovať svoje penzijné nároky všetci tí, ktorí pri štátnom prevrate odopreli složiť prísahu vernosti, podmi.enkou je len, že prísahu vernosti musia složiť teraz. Ako ďaleko sme my od tohoto ducha! Tážern sa vlády, kedyje príjde na mysel, že by politilia nenávisti mala bv už raz byt likvidovaná? Tážem sa, kdey je tu pochopenie, kde je tu demokracia a najiiovšie zdôrazňovaná kresťanská láska? Po tom všetkom môžeme konštatovať len to, že prizvukované heslá určené sú len pre cudzinu a že v ládny režim zasieva ešte vždy na Slovensku semeno šovinizmu a nenávisti čím pravej koizsolidácii zabraňuje.

Berný systém je v tejto zemi možná zo všetkých štátov Europy najťažkopádnejší. Tomu lnožno pričítať, že poplatuík, nevyznajúc sa vo spúste paragrafov, plní svoje berné povinnosti rzespreívne a s opozdením. Avšak pri určovaní bernej povinnosti postupujú zíuady tiež veľmi irreálne. Príčinou toho v prvom rade je, že vyrubovači daní nevyznajrí sa v miestnych pomeroch. Sú cudzincami cudzieho ducha, často bez náležitých znalostí, avšak najväčšou chybou je, že pracujú bez pochopenia, a oni sú to, čo bernú morálku podkopávajú. A preto nemá pán minister Engliš práva sťažovať si na nedostatok bernej morálky. Nech vyhľadá úhľavný zdroj neresti, a jestliže si priloží okuliure správuej barvy a náležitého počtu, uvidí zdroj ten vo finančnom aparáte. Z tohoto aparátn treba vyňat a vymeniť nepríslušné kolečká, vľožené doň v horúčke revolučnej. A treba eliminovať ten špiclovský system, ktotému finančné úrady o veľa viac veria, než poctivým poplatníkom. A veru títo nasoptávači sú zhusta elementy pochybné, udávajzíce len zo rlzsty a zo závisti, ich slová tedy a názory nemôžu byť nepredpojaté a vieryhodné.

Pán minister financií na jde v každom meste na Slovensku vhodné pracovné sily, ktoré budú s oddanosťou, náležitou vzdelanosťou, vedomostmi a pochopením pracovať. Pomocou týchto sil stalel by sa administrácia o veľa lacnejšou, už tým, že väčšina vecí bola by vybavená už v prvej inštazicii ku spoločnému uspokojeniu, a na minimum boly by redukované nekonečné apelácie, ktoré pôvodia len z roztrpčenosti. Dnešným systémom, vyvraždíte pomalu z duší poplatníkov presserčenie, že tuná môže sa diať platenie daní i spôsobonz spravodlivým. Preto navrhujem, aby pán minister zrevidoval svoj daňový, vyrubovací sy stem a vtedy sosíli i žiaducná berná morálka.

Môžeme vôbec konštatovať, že i tento vládny režim, ako ostatné, zostáva len pri sľuboch. Nepozorojeme nikde, že by čo len o iotu bol uľavil našej situácii po stránke bernej. Jeho prvé dejstvovanie prejavilo sa v tom, že účinnosť zákona o protisociálnej dani obratovej, ktorá podlamuje sílu hospodárskeho života, o jeden rok predľžil, akokoľvek ohradili sa proti tomu všetci hospodárskí čiaritelia. V hospodárskom živote našej repuhliky môžeme konštatovať veľa škodlivých symptomov avšak isté je že najškodlivejším je z ních ten, ktorý je vyvolaný daňou obratovou. Môžeme každodenne čítai smutný a úžasný soznam inzolvencií, a zväčša tento druh dane je chorobonosnýnl bacilom tejto hospodárakej epidemie.

Pán minister financií bryskne sa uzatvára voči každej zdravej reforme, a predsa túto rakovinu hospodárskeho života musí radikálne a definitivne vyoperovať, ak chce, aby náš hospodársky život nadobudol novej sily. Je zaujímavé, že práve tento socialistický vládny režim nesta.rá sa o malé existencie, ktoré vo väčšine prípadov práve následkom nahromadených nedoplatkov dane obratovej ocítajú,sa na okraji úpadku. Vieme. že daň obratová činí 1/1 príjmov štátu, avšak práve táto konštat.ácia dokazuje, že hospodárskemu životu zvlášte malých existencií jedine touto daňou odníma sa viac ako 2 1/2milardový obnos. Toto zaťaženie pociťujú najviac malí živnostníci. malí zemedelci a malí obchodníci. Nesprávné prevádzanie zákona o dani z obratu zničilo tiež veľa malých existencií. Úľavy používajú sa iba u veľkokapitálu, avšak i tu samozrejme v prvom rade v zemiach historických, lebo veď i tu meria sa dvojakým loktom na úkor Slovenska.

V Čechách sa stalo, že 13 veľkozávodom a finančným ústavom vymazali asi 50 milionov daňového nedoplatku. Uvediem tu z ních len niektoré: U Českej priemyslovej banky vymazali 5,700.000 Kč, u Českej eskomptenej banky 8,300.000 Kč a u Českej Unie 3.200.000 Kč. Z toho vysvitá iba to, že český veľkokapitál požíva výhod, kým žiadosti malých existencií na Slovensku putujú všetkými inštanciami ich vec však sa nevybaví a konečne exekútor je ich každodenným hosťom. Viem dobre, že zrušenie dane z obratu silne by snížilo príjmy štátné. Jestliže však na poli zbrojenia uplatňovali by sme určitú abstinenciu, a nevtlkali by sme miliony do neproduktívnych vojenských ustanovizní, výzbroja, ktorými sa súsedia zbytočne provoku j ú a,nás snižuj ú na štát militaristický, vtedy snížením týchto nákladov a tým, že vládny režim sprostený by bol i ťarchy kontroly dane obratovej - čo strávi asi 30 % celej tejto dane - zjednaná by bola rovnováha v štátnej domácnosti.

Z rozpočtov jednotlivých cudzozemských štátov vychádza na javo, že kým v Nemecku činia vojenské náklady 6 %, v Belgicku 12 %, v mohútnej Anglii 7,75% rozpočtu, dotiaľ v malom Československu činí vojenský rozpočet 18,3 %. Do takejto obrovskej miery utrácajú sa dane na orgán naprosto neproduktívny. A kým v láda na jednej strane stále hľása mier a zdánlive prostredníctvom diplomacie pracuje v prospech mieru, dotiaľ doma deje sa také prekotné zbrojenie, že to už nemožno ani sebaobranou omlúvať.

Preto návrhu jem sníženie vojenských výdajov a naproti tomu zrušenie dane olratovej. Znamenelo by to úsvitné červánky konsolidácie a hospodárskeho renesansu.

Jestliže by pán minister financií chcel momentánne a vážne odpomôct akuťným svizelom hospodárskym, vtedy navrhujem v prvom rade, aby v zemedelstve, ktoré sa ocíta v krizi, zrušil aspoň prezatymne daň obratovú, kým táto vrstva zo syrojej ťažkej situácie nevybredne. To je to najmenšie. čo môže a čo musi učiniť.

Prichádzam teraz k plneniu avojej najsmutnejšej povinnosti, keď chcem tlumočiť pánu ministrovi vnútra žalostný výkrik bežencov. Biednici bežéneckí tážu sa pána ministra, prečo im z ich nemožne j situácie nepomôže, prečo nezastaví to putovanie po kalvárii, ktorou idú mnohí z nich už 11 rokov? Či pán minister vnútra neslyší žalostný výkrik týchto tisícov a tisícov? Či sa mu neozýva svedomie, keď títo jednotlivci bez vlasti a bez chleba. pozbav ení svojích penzií a politických práv, biedačia. nemôžu sa umiestii a dostať ku zamestnaniu. je to pohanou nielen demokracie, ale i ludskej dôstojnosti, ako títo nešťastníci musia bezo slova a bez sťažnosti strpieť úradnú vexatúru a prehmaty šoviništické.

Otázka štátnej príslušnosti nebola riešená zákonom zo dňa 1. júla 1926, čís. 152. tak zv. zákonom Dérerovým, nebola riešená právne, lebo vo smysle článku 6 mierovej smluvy trianonskej neudeľuje štátne občianstvo tým, ktorým ono podľa tohoto článku náleží. Avšak neriesí ho ani prakticky, lebo od doby nastúpenia platnosti tohoto zákona bolo len nopaťrné procento žiadateľov úspešne odbavené.

Aká prax prevádza sa pri tomto zákone, na to uvediem len jeden príklad. Augustin Kôszeghy, vrchný sprievodca uhorských štátnych drah, narodil sa v r. 1862 v Günsu. Od doby 1886 až do 1899 v Nových Zámkoch. od r. 1899 však v Bratislave. Ač má domovský list od mesta Bratislavy z r. 1912, bolo mu štátne občianstvo v r. 1923 odňaté a tým odxiata bola mu i penzia. Žiadal šty rikrát o štátne občianstvo, dvakrát pred lex Dérer, po tretie na základe lex Dérer. Všetky tri razy bol zamietnutý s odôvodnením, že na základe zákona č. 236/1920 mal akožto štátny občan maďarský optovať v záujme štátneho občianstva československého. V r. 1926 požiadal znova už po štvrtýkráť, a bol zase zamietnutý. Teraz je jeho vec u správneho súdu, aby o nej rozhodnul. Dôvodom tohoto seriového zamietnutia je, že mal do r. 1921 optovať; tento dôvod neobstojí, lebo faktom je, že Köszeghy nadobudol v r. 1912 domovské právo v meste Bratislave a jeho domovské právo bolo uznávané až do r. 1923. V r. 1920 tedy neoptoval jednak preto, lebo jeho uhorské štátne občianstvo už zaniklo, avšak ani nemohol optovať, lebo do r. 1923 mohol kľudným svedomím o sebe tvrdiť, že je československým štátnym občanom, lebo jeho príslušnost bola až vtedy zrušená.

Ku konečnému zažehnaniu beženectva podala moja strana jeden návrh. Vyzývam pána ministra vnútra, aby o ňom dal rokovat, aby na Slovensku konečne už raz prestaly tieto 11 rokov trvajúce hanobné pomery.

Resumujeme-li všetko to, môžeme konštatovať jedno, a to je, že i tento vládny režim uberá sa v stopách šovinizmu svojích predchodcov. Sľúbené porozumenie neshľadávame nikde. Hospodárske a hultúrne pomery na Slovensku stále sa zhoršujú, ľud Slovenska, ktorý už videl lepšie časy a zasluhuje si lepšieho osudu, stále chudobnie, nezamestnanosť stále rastie a boľastné výkriky sú stále hlasitejšie a početnejšie. Slovensko bolo Prahou určené k zániku a v tomto pomáha i vláda. Preto nemôžem mať dôveru voči finančným plánom tejto vlády a rozpočet neodlilasu jem (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má pan sen. Thoř.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Již po desáté projednáváme řádný státní rozpočet a musím říci. že jsme jej ještě nikdy neprojednávali za takových ubohých okolností jako dnes. Bylo vždy zvykem, že před započetím projednávání státního rozpočtu promluvil k němu ministr financí. Tentokráte se to vůbec nestalo. Již včera bylo zde projeveno několik stesků nad odstrkováním a pomíjení senátu a přes to, že již 10 roků stesky tyto se opakují, zdá se, že je to spíše horší než lepší.

Projednáváme státní rozpočet za docela neblahých okolností, když jsme postaveni před hospodářskou krisi nejen snad zemědělskou, nýbrž i průmyslovou. A tu nemohu pominouti mlčením, co zde bylo proneseno včera se strany nár. sociální. Pan kol. Pánek včera zde řekl, že prý je nutno, aby nastala revise v našich clech, aby na jedné straně nebyla cla téměř prohibiční na průmyslové výrobky a naproti tomu, aby snad zemědělec nebyl chráněn, že je tedy nutno, aby i zemědělec byl cly náležitě ochráněn. A tu jsem se na něj díval, jestli se začervená, když to říkal, poněvadž my všichni si pamatujeme, když jsme odhlasovali zemědělská cla, že to byly ty strany, které dnes samy uznávají, že je potřebí, aby nastala revise ve clech, které chodily po oblastech naší republiky a všude označovaly nás jako zdražovatele životních potřeb a nepřátele lidu. Je viděti, že jsme již tehdá byli na správné cestě, a že k tomuto názoru přicházejí ty strany, které nás tehdy pro to kaceřovaly, teprve dnes.

K projednávanému státnímu rozpočtu pro letošní rok chci jménem klubu strany živnostenské promluviti o některých otázkách, které se týkají nejenom stavu živnostenského, nýbrž hospodářství vůbec, a chci zaujmouti k tomuto rozpočtu jménem živnostenské strany stanovisko. Nebudu se zabývati tak konstrukcí a ciframi tohoto rozpočtu, nýbrž jednotlivými ustanoveními, případně některými návrhy, které se dotýkají středního stavu a našeho hospodářského života vůbec.

Jako strana výrobní a obchodní klademe hospodářskou otázku na prvé místo. Ta je pro nás nejdůležitější a možno říci rozhodující v celém státním ústrojí. Ovšem na tuto hospodářskou otázku nahlížíme každý jinak, každý se svého stanoviska. My živnostnici vidíme v hospodářské otázce v prvé řadě úsilí o tvoření nových hodnot a jich zpeněžení a tím zabezpečování existence všech občanů tohoto státu. Dobré hospodářství vidíme, když ve vydávání se nepřepínají síly výrobních a obchodních vrstev, když si zachováme jejich platební schopnost jako reservu. V tom vidíme zabezpečení existence našeho státu pro budoucnost.

My velmi často shledáváme, že někteří vůdčí činitelé příliš lehce se přenášejí přes tyto neblahé zjevy a neberou na ně dostatečného ohledu, což by mohlo jednou míti neblahé následky.

Projednávání státního rozpočtu je tedy důležitou činností zákonodárných sborů, kde nám všem je dána příležitost promluviti a posouditi všechny otázky státu se týkající a kdy nám je dána možnost žádati různé nápravy. Měla by býti proto věnována rozpočtu největší pozornost, daleko větší, než je mu věnována, ale ne pozornost taková, při níž se staví stanovisko stran nad zájem celku: kdy se činí nepřijatelné návrhy, nýbrž má býti prozkoumána výše kladených požadavků k výši příjmů a tak snažiti se dosíci harmonie. Leč bohužel, toho zájmu zde není.

V jedné schůzi předsednictva a předsedů klubů bylo poukazováno na malý zájem o projednávání rozpočtů a byla hledává toho příčina. Mezi jinými byl také vy sloven názor, že kdyby prý se mohl rozpočet měniti, v některých, částech upraviti a vyhověti tak některým požadavkům, že prý by se získal větší zájem o projednávání rozpočtu, které by bylo pak sledováno daleko bedlivěji. Ačkoliv tento stesk zdá se býti oprávněným, přece jen je potřebí domy sliti důsledky tohoto provedení. Předně, jak zkušenost učí, pozměňovacích návrhů bylo by tolik, že by se projednávání protáhlo nejen na mnoho týdnů, ale možná na několik měsíců, a jest otázka, zdali by projednávání státního rozpočtu nebylo jedinou činností našeho parlamentu. Nešlo by snad pouze o přijetí toho kterého návrhu, kterých by byl jistě dostatek, ale šlo by a musilo by jíti zejména o nalezení úhrady, neboť, jak zkušenost učí, byly by to návrhy, které by vyžadovaly nejen stamiliony, nýbrž i celé miliardy, a právě tato otázka stala by se možná nepřekonatelnou, a vedla by k nedorozumění a neshodám. Proto dříve, než by došlo k takovéto změně, jež by dovolovala rozpočet měniti, musil by býti předem vychován pocit odpovědnosti všech členit parlamentu. aby změny nevyžadovaly nákladů, jimiž by poplatnictvo bylo zatěžováno. Jen tak by mohlo býti přikročeno ke změně v projednávání rozpočtu. Na nynější projednávání státního rozpočtu musíme sice pohlížeti jako na pouhé schvalování návrhů, ale není správný názor, že všechny připomínky, přání a žádosti jsou zbytečné, jestliže se na rozpočtu nic měniti nesmí. Tyto všechny připomínku. přání a žádosti činíme pro rozpočet příští, v němž má býti odstraněno nebo doplněno vše, co se může doplniti a odstraniti. V tom tkví podstata projednávání našeho státního rozpočtu a je potřebí tak se na něj dívati. Ovšem, že i tyto připomínky a žádosti mají býti konány v mezích možnosti, jež by byly snesitelné a splnění způsobilé. Je téměř hříchem, činí-li se návrhy, které sice ve veřejnosti budí značnou pozornost. ale o kterých navrhovatel je sám přesvědčen, že splnění dojíti nemohou, a činí tak jedině ze stranických důvodů, aby upoutal pozornost, co on a jeho strana ve veřejnosti žádá. Tak se jen zbytečně čeří hladina, vyvolává se nespokojenost a ztěžuje se rozvážná. cílevědomá práce všech činitelů. Mám tu na mysli vedle poslanecké sněmovny a senátu i zemská zastupitelstva, kde, jak jsme toho byli svědky v posledním zasedání, takové nepřijatelné návrhy byly činěny. Je potřebí opatrnosti, aby se nešlo za hranice platební schopnosti poplatníků, která ve svém přepjetí nemůže býti stále udržována. Živnostenská strana od svého v stupu do parlamentu domáhá se snížení rozpočtu a tím snížení břemen poplatnictva. Můžeme s.potěšením konstatovati, že bylo po této stránce vykonáno velmi mnoho, ale nebylo vykonáno ještě tolik, aby se poplatnictvu citelně ulehčilo, aby na ně nedoléhala tíže berních a jiných břemen takovou měrou, že je v mnohých případech velmi těžko nese. Snaha rozpočty snižovati je viditelná i v letošním rozpočtu, který je opětně nižší, než rozpočet minulý, a to o 167 mil. Kč. Ale i tento rozpočet je v poměru k velikosti našeho státu a k našemu skutečnému důchodu ještě vysoký, a myslím, že doba nás donutí k restrikci výdajů, zvláště těch, které jsou málo potřebné. Je nutno hospodařiti a šetřiti všude tam, kde se hospodařiti dá, což ovšem neznamená nic jiného, než rozumně vydávati. Nechceme šetřiti na platech státních zaměstnanců., ale ekonomisací práce je možno ušetřiti značné miliony. Naše státní administrativa je tak komplikovaná a při těch hubených platech tak drahá, že snad jsme jediným státem tak nehospodárně vedeným. V popřevratové době byla v široké veřejnosti domněnka, že stát bude jediným naším zaměstnavatelem, a proto kde kdo hnal se do státní služby a o nějakém účelném rozdělení práce nebylo ani řeči. Dnes se jeví důsledky toho. Zde je potřebí, aby se stala konečně náprava nejen v zájmu finanční úspory státu, nýbrž i v zájmu rychlejšího vyřizování všech vydání, obzvláště k rychlejšímu proplácení účtů dodavatelů, aby nemusili čekati měsíce nebo dokonce roky na to, co jim patří, a neztráceli úrokováním vypůjčeného kapitálu svůj zisk.

Jak se ve státní správě vyřizují jednotlivé spisy, ukazuje tato tabulka: Jestliže podáte účet, ústav vyřídí účet příslušnou zprávou a zašle jej poukazujícímu úřadu, kdež jej přijme podací protokol a přidělí příslušnému oddělení. Po manipulaci v oddělení přidělí jej přednosta referentu a ten jej ihned vyřídí, odstoupiv jej adjustačnímu odboru, kteréžto vyřízení musí podepsati přednosta. Spis prochází opět manipulací odesílacího oddělení i adjustačního oddělení, opět je přidělen přednostou, referentem odstoupen administračnímu oddělení, klausule odstupní opět podepsána přednostou a prochází opět oddělením adjustačním a administračním, kde opět přidělen přednostou referentu. jim vyřízen, podepsán a jde do oddělení účetního obou, styk zprostředkujících kanceláří. V t. zv. účtárně topí se všechno v práci, neboť do účtárny posílá se vše, co se jinam nehodí. Přednosta oddělení přidělí spis referentu, ten naň napíše >úhrady není< a zapíše tuto poznámku do třech >Vormerků<, spis zreviduje a podepíše přednosta a dá jej, ovšem cestou kanceláře, do t. zv. superrevise, která, poněvadž obdrží všechny spisy z několika oddělení, nemůže superrevidovat, nýbrž jen šifrovati spis a cestou obou kanceláří vrátí se spis do administračního oddělení, kde se opět přidělí referentu, který podle návrhu účtárny pošle jej na ministerstvo, ovšem zase cestou manipulace a tentokráte i písárny a expeditu. Po cestě k ministerstvu dostane jej ministerská kancelář a po příslušné manipulaci, přidělení, vyřízení a podepsání cestuje opět kanceláří do úřadu II. instance zpět, kde podací protokol a kancelář oddělení jej dá opět přednostovi, který jej přidělí, referent částku povolenou poukáže, spis pak aprobován a nastupuje cestu již jednou podniknutou, jak nahoře vidno, jenže tentokráte přímo do účtárny k zápisu, což trvá celkem 6 dní, načež kancelářským oddělením dostává se spis do písárny atd., kterážto cesta nás už nezajímá. Takto se u nás provádí administrativa. Bylo nutno, aby se v této věci stala náležitá náprava.

Je přirozeno, že snižováním státních rozpočtů dojdeme jednou k jisté hranici, pod níž nebude možno jíti, ale bylo by žádoucno, aby nastala jistá stabilisace rozpočtů a aby nastalo také stabilisování daní. Tím by bylo umožněno tvoření kontingentu daní pro jednotlivé okresy podle platební schopnosti a rozvrhnouti, kolik na ten který okres připadá. Jistě by se takto pozvedla daňová morálka, o níž se chci později několika slovy zmíniti. Ve schůzi rozpočtového výboru poslanecké sněmovny dotkl se pan ministr financí také otázky úpravy našich berních úřadů a chce zaměstnanectvem berních úřadů posíliti berní správy, které se svou agendou váznou. Pan ministr financí totiž o této administraci mluvil také v rozpočtovém výboru senátu. Předpokládal jsem, že bude žádati úpravu v administraci státní, tedy v ústřední, bohužel přenesl se na venkov a hned šel na berní úřady. Pan ministr financí žádá, aby berní úřady byly zrušeny a jistě ne v poslední řadě vedou ho k tomu důvody úsporné. Pan ministr financí prohlásil, že stávají se berní úřady zbytečnými, poněvadž prý se nyní daně platí prostřednictvím poštovních složenek a pak prý nynější dopravní prostředky autobusové umožňují obecenstvu, aby mohlo dojížděti do okresních měst k úřadům vyměřovacím. Já jsem o této otázce mluvil také v rozpočtovém výboru senátu. Zmiňuji-li se o ní ještě jednou zde, tedy je to proto, že je to otázka tak ožehavá, palčivá, že je nutno, aby byla ještě jednou uvedena, poněvadž je vyloučeno, abychom byli spokojení s tím, co pan ministr financí zamýšlí.

Myslím, že berní úřady jsou a zůstanou úřady potřebnými, i když se daně platí složenkami, protože jako úřad vymáhající má čilý styk s poplatnictvem a poplatnictvo s tímto úřadem. Ztěžovati vykonávání povinností poplatnictva nemůže býti zájmem státu, spíše naopak, ulehčovati mu je. Je pravda, že je namnoze dobré autobusové spojení s okresními městy, ale za tuto dopravu se musí platiti a tak by byla vyvolána nová nespravedlnost na poplatnících vzdálených oproti místním, byli by nepřímo více zatíženi o zvětšeni dopravních výloh, nehledě ke značné ztrátě času. Takové opatření nebylo by pro stát žádným ziskem, nýbrž naopak ztrátou, poněvadž by místa, ochuzená o tyto státní úřady, stala se místy mrtvými, byla by na tom hůře než vesnice, ježto by jim chyběla pole a luka k obživě jejich rodin. Nebylo by možno dáti souhlas k tomuto uskutečnění z důvodů jak sociálních, tak i hospodářských, protože by se dal souhlas k ochuzení každé takové obce, dal by se souhlas k menší životaschopnosti tamního obyvatelstva, dal by se souhlas ke ztížení povinností poplatníků ke svému státu. (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.)

Je pravda, že úřady nejsou k udržování měst, jak prohlásil ministr financi k jisté deputaci, ale naproti tomu není stát k tomu, aby města ochuzoval a to, co celní desetiletí mají a na čem mají založené své hospodářství. Nezapomínejme, že tato města ztratila okresní nemocenské pokladny, jež jim byly vzaty a přeneseny do míst okresních, k nimi byla. značná frekvence z okolních míst, s níž místní živnostnictvo počítalo jako se svými zákazníky, byly jim vzaty i jiné instituce a jiná zřízení, a kdyby jim byly vzaty i berní úřady, pak by ztratily na svých příjmech přímo i nepřímo, pak by jim již nezbylo nic. Pokud se týče přímé ztráty, ukazuje tabulka následující několika měst. Dal jsem si zjistiti v naší župě, co by vlastně stát ušetřil, kdy by zrušil berní úřady v místech, kde nejsou berní správy. Tu máme celkem 7 takových míst v župě královéhradecké, kde jsou berní úřady kromě berních správ. Opočno má u berního úřadu 8 zaměstnanců,. služné dělá i se zřízenci 9.000 Kč, je tam celkem přiděleno 47 obcí a nejzazší vzdálenost je 5-6 hodin k bernímu úřadu. Ovšem kdyby měli poplatníci jíti až do Nového Města nad Met., měli by to o několik hodin vzdálenější. Police, zaměstnanců 5, služné 5.800 Kč, do obvodu patří 20 obcí, nejzazší vzdálenost 20 km. Česká Skalice, zaměstnanců 6, služné měsíční 8.000, do obvodu patří 30 obcí, vzdálenost až 18 km. Chlumec nad Cidlinou, 10 zaměstnanců, služné 13.000, do obvodu patří 44 obcí, vzdálenost až 27 km. Nechanice, zaměstnanců 7, služné měsíční 9.707 Kč, do obvodu patří 42 obcí, nejzazší vzdálenost 25 km. Hořice, zaměstnanci 11, služné měsíční 14.032 Kč, do obvodu patří 54 obcí, nejzazší vzdálenost 28 km. Jaroměř, zaměstnanci 11, služné měsíční 16.400 Kč, do obvodu patří 48 obcí, nejzazší vzdálenost 28 km. Když tedy spočítáme všechno dohromady, kdyby skutečně došlo ke zrušení těchto berních úřadů, vidíme, že by se ušetřilo ročně v této župě asi 887.268 Kč. Počítáme-li to přiměřeně, naše župa hradecká jest jistě lidnatá s hustou sítí měst, ale když vezmu měřítko pro celý stát, vidíme, že by úspora činila asi celkem 20 mil. Kč. (Sen. Trčka: To bychom neušetřili, poněvadž všichni úředníci zůstanou!)

My bychom to neušetřili, poněvadž zaměstnance nemůžeme propustiti, až snad na nějaké chudáky zřízence, jinak jsou všichni definitivní a musili by zůstati. Tedy de facto by se neušetřilo skoro nic. Z jakého důvodu ministerstvo financí trvá a chce trvati na tom provedení, to je nám záhadou. (Hlas: My na tom trváme také, aby byly zrušeny, ale všechny!) Pan ministr si stěžoval na to, že je potřebí, aby berní správy byly posíleny tímto zaměstnanectvem berních úřadů. (Hlas: Tak tam musí býti znovu!) Ano, přirozeně, že musejí nějaké úředníky v těch městech míti, poněvadž s těmi poplatníky musí přijíti do styku. Přece nemůže státní správa ty jejich úředníky dávati bůh ví kam, aby kolik hodin cesty ztratili, než by tam došli.

Pan ministr chce, aby se zdolala práce berních správ. Tím chce posíliti zaměstnanectvo. Má-li se však zdolati práce berních správ, je nutno hledati jiné a vhodnější cesty, aby se jednak došlo k odstranění hromadění materiálu těchto úřadů a aby konečně byly odstraněny stesky do nespravedlivého zdaňování. Předně mohou k vyměřování daní sloužiti za pomoci živnostenských společenstev a obchodních gremií vypracované směrnice, kolik může míti ten který obor při tom kterém počtu zaměstnanců, případně bez zaměstnanců ročního obratu a zisku. Dále je potřebí, aby předpisování daní dálo se za pomoci živnostenských společenstev a gremií, kde znají každého poplatníka ve svém středu daleko lépe, než členové komisí daňových. Je však také nanejvýš nutno, aby vyměřovací úřady více přihlížely k pravdě odpovídajícím přiznáním a nežádaly takové podrobnosti, které jsou přímo malicherné. Kdyby se předpisování daní dělo za pomoc a souhlasu živnostenských společenstev a obchodních gremií, odpad by mnoho zbytečných rekursů a vyměřovací úřady by se mohly věnovat vyřizování jiných úředních záležitostí, na které poplatníci marně čekají.