Slavný senáte! Ministerstvo školství má velmi těžkou posici ve vybudování našich menšinových škol, poněvadž jeho stavební příděl, pokud je to vázáno s ministerstvem veřejných prací, je maličký, 17,200.000 Kč. Za předloňské a za loňské stavby jsou ještě dluhy, poněvadž se stavělo do zásoby, aby se vyhovělo nejkřiklavějšímu, a byla tak vybrána záloha, která byla dána ministerstvem financí, takže letos neměly oba odbory, které se tím zabývají, to jest odbor u ministerstva veřejných prací a u ministerstva školství, ani haléře pro nové školy a již letos mají zase přebráno. Jsme teď v té situaci, že se nám z celé řady menšinových míst dostávají stížnosti, kde rodiče říkají: >Abych zachránil fysické zdraví svého dítěte, nemohu je posílati do této lidomorny, nýbrž musím je dáti do školy jinojazyčné.< Takové poměry jsou na př. ve Filipově, nebo v Horním Starém Městě u Trutnova. To je zjev, který nemůže dále trvati. My jako národ mravný a kulturní nechceme násilně počešťovati děti menšinových národností v tomto státě, ale bylo by smutné, aby děti z krve naší, z krve československé dostávaly potřebné vyučování v takovém místě, kde by nezdravý vzduch a nedostatek světla zavinil, že by nemohly býti vychovávány podle zásady, že české dítě patří do české školy. (Výborně!)
Tím bych vyčerpal své poznámky, které jsem měl k ministerstvu školství, a ještě bych se rád zmínil o jedné věci, a ta se týká úpravy našich toků. Je to kapitola ministerstva veřejných prací. Slavný senáte! Práce, které děláme jako práce regulační a kanalisační, mají své pomalé tempo a bylo často vy týkáno, že byla chyba, že v Čechách byla ta věc za Rakouska zpolitisována. Tvrdím, že to byla výhoda, že byl tento problém za Rakouska zpolitisován, poněvadž, kdy by to nebylo bývalo politikum, tak bychom se nebyli dočkali regulace vůbec. Ale dnes musíme si ujasniti, že je zde okamžik, kdy je potřebí investovati peníze. Na př. máme v labské regulaci, jak je provedena po úsecích od Mělníka k Pardubicím, investováno celkem 960 mil. Kč. Tato částka nenese úroků, to je mrtvý kapitál, poněvadž jsme nebyli s to v těch 12 letech dostavěti spojovací stupně, aby Labe bylo splavné.
V první etapě na trati Mělník-Kolín máme dobudovati tři uplavňovací stupně. Po dlouhých jednáních a komisích přistoupili jsme na návrh inž. Kobzy, který navrhl 16 stupňů, z nichž je hotovo 9 a zbývají 3 na trati Mělník-Kolín a 4 na trati Kolín-Pardubice: Aby bylo splavné Labe do Kolína, je potřebí nákladu asi 280-300 mil. Kč a do Pardubic asi 480 mil.
Nemá-li p ministr financí tyto peníze, aby je dal přídělem, snad by bylo správné, aby byla vypsána určitá investiční půjčka, které bychom použili nejen k vybudování tohoto projektu labského, ale i k vyřešení vodocestných prací na Vltavě a, pokud je potřebí, i na přítocích.
Jestliže vybudujeme trať Mělník-Kolín, zvedne se provoz, neboť ohromná spousta materiálu bude se moci voziti po lodích a odlehčí se tak zároveň železniční správě, která musí investovati mnoho peněz do vagonů, které pak zůstávají delší dobu v roce stát. Bude tím získávati i průmysl, který jest odkázán na cizí suroviny, poněvadž dopravné po vodě je nepoměrně levnější, podle německé statistiky až o 2/3, než je dopravné po ose. Ale my tím získáváme také na Labi, počítáno od Mělníka do Pardubic při tomto dohotovení celku 20 velkých hydrocentrál, které mají kapacitu 226 milionů kwh ročně. Byla tu nejen spousta elektrické energie pro elektrisaci venkova, ale také laciné energie pro chemický průmysl, který se začíná na Labi etablovati a má tam přirozenou linku. Bude lépe, když to bude vybudováno v prostředku Čech, než abychom to všechno dělali na hranicích v Ústí na Labi, které leží na dostřel kanonu a kde bychom v případě války musili vše ztratiti v prvním dni.
Tyto problémy labské jsou také ohromně důležité pro zemědělce. Labe r. 1926 při katastrofální povodni zaplavilo 18-24 tisíc ha zemědělské půdy mezi Jaroměří a Mělníkem, takže škoda způsobená na kulturách a zemědělských plodinách činila okrouhle 70 milionů Kč.
Myslím, že tento zájem jest jistě dosti vážný, aby se tyto práce urychleně dohotovily. Je tu práce u Čelákovic, kde bude míti užitek Praha, poněvadž bude elektrárnu přejímat do provozu, dále plavební stopne u Kostomlat a Klavar. Vybudováním dvou plavebních stupňů u Kostomlat a Klavar měly by české země zabezpečenu vodní dráhu, která by šla od hranic až do našeho vnitrozemí.
Tyto problémy, které jsem si dovolil osvětliti, čekají na své rychlé vyřešení a já jsem té naděje, že kurs, který začneme v tomto shromáždění, ponese se za tím cílem, abychom všechny ty hospodářské problémy, které mám na mysli, snažili se rozřešiti co nejúčinněji, abychom vnesli stabilitu nejen do poměrů zaměstnaneckých, ale také hospodářských, abychom se tah přiblížili k těm ideálům, které sleduje každý poctivý československý člověk, abychom zde vytvořili lepší, krásnější, harmoničtější život, než byl posud. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. dr Medinger.
Sen. dr Medinger (německy): Slavný senáte! Mé credo zní: Věřím ve společenství zájmů občanských a dělnických stran, průmyslníků a agrárníků, německých vládních a oposičních stran. Co tyto skupiny od sebe dělí, je bez významu proti tomu, co je jim společného; o tom nás poučuje právě nyní všeobecná krise.
Naše obchodně politická situace je velice neutěšená. Obchodní aktivum, na kterém jsme si v prvých letech trvání státu tolik zakládali, kleslo v posledních 4 letech ze 2.579 milionů Kč na 2.173, 2.016 a konečně na 49,7 milionů, tedy na méně nežli jednu pětinu! Kam spějeme? Aktivnost našeho obchodu s Rakouskem klesla z 1.774 (1926) na 1.516 (1929) milionů. Náš vývoz do Rakouska činí již jen 15 % veškerého vývozu, kdežto roku 1920 činil ještě 35 %! Hospodářská situace Rakouska nedává naděje na zlepšení jeho kupní síly. Aktivnost vůči Anglii klesla z 935 (r. 1926) na 609 milionů (1929), vůči Rumunsku přes všechno ubezpečování o přátelství ze 354 na 297, vůči Švýcarsku z 189 na 73, vůči Italii ze 123 na 70 milionů. Je slabou útěchou, že pasivnost našeho obchodu s Holandskem obnosem 237 a 61 milionů (1926 a 1927) v obou posledních letech stala se aktivností v částce 116 a 133 milionů, a že aktivnost vůči Jugoslavii stoupla ze 380 a 340, na 498 a 801, vůči Spojeným Státům z (1926) 80 na (1929) 387, vůči Maďarsku z 200 na 338. Naše pasivnost vůči Polsku klesla ve 4 letech ze 733 na 499 - patrně následkem celní války s Německem - zůstala vůči Francii státi na 424-442 milionech. Všechny tyto změny jsou však bez významu oproti vzrůstu obchodního pasiva vůči Německu a jeho přístavům, z 854 a 818 na 1.728 a konečně (1929) na 3.010 milionů. Náš vývoz do Německa zůstal sice dosti stejný - 4.760 před 4 lety, 4.651 v posledním roce - náš dovoz naproti tomu stoupl z 5.634 na 7.661 milionů. Zhoršení naší úhrnné bilance asi o 2 miliardy jest úplně způsobeno zvýšením našeho obchodního schodku s Německem o 2 miliardy!
Nic tedy není pro nás tak důležité, jako náš poměr k Německu! S vývozem 22,8 % do Německa i s přístavy a dovozem z Německa 38,5 %, stojí Německo u nás v listině všech států daleko v čele. Ovšem činí obchodní styk Německa s námi jen 3-4 % jeho veškerého styku a v této různosti spočívá naše obchodně politická slabost; tuto měl by ministr věcí zahraničních moudrou taktikou zmírniti! Nemůžeme bohužel postrádati jistých druhů německého zboží - skelného písku, břidlice, anilinových barev, speciálních strojů a přístrojů atd. - zůstáváme s tím vázáni na Německo jakožto pramen odběru, kdežto Německo může dříví a mnohé jiné, co mu chceme dodávati, odbírati také jinde.
To, že nedošlo k uzavření příznivé obchodní smlouvy s Německem, jest jednou z nejdůležitějších a nejzávažnějších skutečností, před kterými, bohužel, stojíme. Vyjednavačům nelze ničeho vytýkati; pracují v posledních letech s horlivostí a znalostí věci, udržují také loyálně styk s německým průmyslem. Situace je zmatena mnohými oboustrannými celními novelami. Co do sladu jsou protivy téměř nepřeklenutelny. Ale tak jako Německo uzavřelo nyní s Polskem přes ještě mnohem větší protivy alespoň t. zv. obchodní smlouvu, tak mělo by přece s námi býti možno uzavříti smlouvy o položkách již projednaných. 90 % položek je projednáno a ty samotny měly by pro nás větší hmotný význam nežli všechny ostatní obchodní smlouvy. Že nemůže dojíti ani k malé obchodní smlouvě s Německem, má bezpochyby svou příčinu v rozladění, které způsobila nešťastná ruka pana ministra Beneše. Nejprve přišlo porušení důvěry s markovými prioritami, při kterých přece šlo jen o diferenci 5 milionů marek a při níž německá pohledávka byla zaplacena 2 %, kdežto Německo uznalo československé pohledávky 16 %. Pak přišla obchodně-politická chyba, že povolovací řízení nebylo zrušeno právě jen u těch položek, na kterých má Německo zájem. Pak přišly nevlídné činy pražské vlády proti německým státním občanům, přišlo zatykání a vypovídání, přišly provokace jako dr Hodače, který polskému přístavu Gdynia, konkurentu Hamburku, Brém a Danzigu, přál nejlepšího zdaru a nepřirozenému polskému koridoru věčný život, ačkoli Gdynia pro nás leží nejvýš nepříznivě a ačkoli, dnes oproti nákladu pro Československo v Hamburku ve váze 288, V Brémách 3,2 milionů q nevykazuje pro nás vůbec žádný výkon. Jestliže v obchodní politice jsme z Německem tak srostlí, jestliže zaměstnání našeho průmyslu takovýmto způsobem závisí od ochoty Berlína ke smlouvě, pak máme zanechati politiku popichování. Hospodářství si vyprošuje, aby mělo pykati za chyby ministra věcí zahraničních. Čím déle se vyjednávání protahuje, tím nepříznivější se stává naše posice a tím více může se nyní tak špatný obchodní styk s Německem státi trvalým stavem. Německo stává se stále neodvislejším od našich dodávek. Dorozumí se dnes i s Francií snáze nežli s Československem. Kdežto jsme roku 1927 ještě těžili z německé konjunktury a prodělávali ji s sebou, nastává stále větší divergence a dlužno se obávati, že z nejbližšího německého vzestupu nebudeme více míti užitku. Za to všechno vděčíme pochybené, nikoli podle hospodářských hledisek orientované zahraniční politice Hradčan!
Mezi vnitropolitickými požadavky klademe vzhledem k rozpočtu na rok 1930 v prvé řadě požadavek pronikavé reformy finanční správy. Obdivujeme se ideovým výkonům pana ministra financí, postrádáme však stejně vysoké praktické působnosti jeho orgánů. Berní úřednictvo nevystačuje ani kvantitativně ani kvalitativně, je roztrpčeno bídným umístěním, nedostatečným platem a nevystačujícími dietami. Cítí se často nepřítelem poplatníka, zejména je-li jeho příjem vyšší. Účetnictví je tak zastaralé a vyžaduje tolik psaní, že lze těžce stanoviti stav daňových dluhů a dotazy v té příčině zůstávají pak často po mnoho měsíců bez odpovědi. Změny v předpisech se často po dlouhou dobu v knihách neprovádějí. Rekursy zůstávají po celá léta ležeti. Odvolacích komisí je příliš málo a komise jsou příliš malé. Vážné projednávání každého případu je vyloučeno. Práce se odbývá většinou ledabyle a všeobecná krise se tím zostřuje. Úředníci často nemají pojmu o hospodářství. Když nedávno jednomu z nich bylo namítáno, že zamýšlená berní exekuce musí vésti k zastavení práce a propuštění 1.500 zaměstnanců, odpověděl: >Do toho mi naprosto nic není.< Jak mnohým firmám bylo nesmyslnými předpisy a často bezvýslednými exekucemi otřesen úvěr a firmy ve své existenci podkopány! Měla by se mnohem častěji voliti cesta daňové dohody! Při slevách přímých daní a daně z majetku (§ 5) jednotliví úředníci jednají libovolně a bez kontroly. Nedostává se určitých pravidel pro slevy, nedostává se dozoru se strany berních a odvolacích komisí. Není možno srovnati slevy jednoho berního okresu se slevami jiného okresu a nedůvěra, zdali se slevy poskytují rovnoměrně a bez ohledu na protekci politických stran, podkopává dále berní morálku. Přáli bychom si, aby pan ministr financí slíbil, že energicky zjedná pořádek. Nejlepším prostředkem k depuraci byla by nová amnestie. Kdyby teprve jednou na základě daňové dohody zmizely nevyřízené kusy, pak nechť se nemilosrdně trestají nové daňové zpronevěry.
V těchto kritických dobách bylo by si naléhavě přáti zlepšení úvěrnictví. Je hanebné, že se u Zemské banky dostanou peníze prostřednictvím agentů, a měly by se stanoviti jasně podmínky, za kterých se obdrží peníze bez prostředníků. Bohužel roste zadlužení našeho zemědělství u bank stále více. Osudná opatření Rašínova, dávka z majetku a anulování válečných půjček mají na tom hlavní vinu. Proto mělo by se u dávky z majetku pomocí § 5 vycházeti více vstříc aby peníze zůstaly v hospodářství, kde přinášejí mnohem více národohospodářského užitku; nežli když je fiskus odejme ze závodů. Rovněž měl by pan ministr upustiti od příkrého odmítnutí toho, aby znovu oživila možnost v měny válečných půjček. Prosím ho o sdělení, zdali jeho projev o tom znamenal jen jeho názor, anebo názor kabinetu. Lituji, že vláda a že také žádná ze stran se nezabývaly vylíčením nutnosti snížiti obrovské dědické poplatky, které jsem před dvěma roky přednesl. U manželek, dětí a vnuků činí dědický poplatek při 20.000 marek v Německu 1.5, v Belgii 3.2, v Anglii 3, ve Francii 3.5, v Československu naproti tomu 4,9 %, při 2 milionech marek 5,9, 3,8, 15,9, 11,5 a v Československu 21,5 %! Nedojdeme k žádnému osvobození, kdy ž finanční ministr dědickými poplatky a daněmi všech druhů brání jakémukoli tvoření nového kapitálu. Postupu je-li se takovýmto způsobem proti tvořícímu kapitálu, pak se nesmíme diviti, jestliže naše výroba ztrácí schopnost konkurovati a rozšiřuje-li se stagnace.
Naši podnikatelé uznávají zajisté velký význam bank jako svého pomocníka, spatřují však v jejich nadvládě velké nebezpečenství. Tento názor sdílí zajisté také mnohý státník, a přece byla to právě opatření státu, která spolu zavinila tuto odvislost průmyslu od bank. Nebezpečný rozdíl mezi debetními úroky u banky a rentabilitou vypůjčeného kapitálu v podnicích všeho druhu bylo by lze zmírniti zlevněním režie u bank. Existují v mnohých městech celé ulice bankovních filiálek a bylo by lze nehledě k fusím bank provésti také úmluvy o zrušení filiálek. Hromadění filiálek vyžaduje riskantní obchodování. Také jinak bylo by lze bankovnictví ještě racionalisovati. Hospodaří se pomocí darů a jiných výdajů často příliš marnotratně, místo aby se podmínky zlevnily. Jsou to přece peníze tvůrčích stavů, které jen bankou probíhají a které se tam namnoze bez našeho vlivu rozdávají, aby nimbus baníky byl ještě zvýšen. Také v placení vyšších bankovních míst existují beze vší pochybnosti nešvary. Mnozí ředitelé bank mají vedle svého již velmi vysokého platu ještě celé tucty míst ve správních radách, jejíž tantiemy by mohli velmi dobře odváděti bance, od které tato místa obdrželi, ježto přece pracovní doba, věnovaná těmto podnikům, jde na úkor práce pro banku. Zajisté že poměry jinde nejsou lepší. Poznání inkompatibility mnohých míst, jakož i dodržování jisté hranice pro hromadění úřadů mělo by tedy proniknouti současně ve mnohých státech. Že mnohé banky dnes přes schudnutí podniků, ba právě následkem jeho, vykazují stoupající zisky, je nezdravé. Zisky bank jsou často tak veliké, že vlastní podnikatel ztrácí. zájem a stává se stínovou figurkou. Bohužel právě v kruzích, které mohu do věci nahlédnouti, není tu již skoro nikoho, kdo by byl od bank nezávislým, a kdo by našel odvahu mluviti o nebezpečí stoupajícího pronikání vlivu bank na hospodářský život. Technik a skutečný odborník je často zatlačován do druhé řad, dividenda akcionářů stává se věcí vedlejší, bilanční praktiky, emisní obchody a zastírání pravého stavte věcí stává se hlavní věcí. Kam to může vésti, ukázal úpadek Pozemkového úvěrního ústavu, který náš také těžce poškodil. Podle zákonů také u mís platných mohli i správní radové býti ještě 3 dni před úpadkem klamáni o tom, že tento úpadek nastane. Zodpovědnost správce zůstala prázdným slovem. Jak akcionáři, tak státní zástupce přijímají všechno s klidem. Chtěl bych obzvláště u českých podnikatelských kruhů působiti přátelsky k tomu, aby se zabývaly prostředky na osvobození svého hospodářství od přílišného vlivu bank, neboť pro samý jásot nad vybojovanou domnělou neodvislostí jsme si dosud ještě příliš málo uvědomili skutečnou novou odvislost.
Zlepšení našeho úvěrnictví bylo by lze dosáhnouti také použitím značných peněz různých fondů pro výrobu. Při tom chtěl bych si opětně stěžovati do nedostatečného vyúčtování fondů.
Vidíme, že komercialisace dopravnictví je provedena dosud jen podle jména, nedostává se přesných bilancí o jednotlivých dráhách, jaké zde byly, když podniku byly ještě soukromé.
Velice dlužno litovati, že ministerstvo železnic nestanoví investiční program na více let, nýbrž že svoje objednávky činí jen na jeden rok, takže se průmysl ve svých. investicích nemůže zaříditi a často po celé měsíce zůstává nezaměstnán. I Rakousko má plán na 5 let! Takovýto plán musil by se vypočítati na základě 30-40letého opotřebení běžícího materiálu. Nyní, při objednávce vagonů na rok 1930 za 919 a objednávce lokomotiv asi za 100 milionů, lze sotva mluviti o udržení, natož pak o zesílení našeho běžícího materiálu.
Vidíme, že se neracionelní úpravou užívání jazyků ještě mnoho plýtvá silami. Na sta úředníků by se mohlo ušetřiti nebo jich lépe použíti, kdyby se přestalo mrhati časem tím, že se úřední spisy v německém jazykovém území vyhotovují dvojjazyčně. Němci přece nerozumějí tomuto textu a nečtou ho vůbec. Oslavují sice presidenta Masaryka o závod, ale jeho slova o >úpravě jazyků jen podle praktické potřeby< aneb v >poctivé< spolupráci národů zůstávají nesplněna. Je poctivé, když se navenek vytrubují fanfáry o rozřešení národnostního problému a vychvaluje spolupráce s námi, pak ale doma se Němcům nepopřává zastoupení v úřadech a korporacích, jaké by odpovídalo jejich počtu a tomu co dávají? Naše loyalita je dnes mnohem větší nežli na druhé straně! Zůstáváte hluchými také vůči novým vládním stranám německým, chválíte sice jejich jednání a spoléháte se dále na jejich trpělivé další placení daní a jejich práci. Poukazují-li na nesmyslné zatížení vojenskými výlohami, které podle rozpočtu činí pětinu, ve skutečnosti však asi čtvrtinu našich daní, které tedy předstihují jen vojenské výlohy Polska, jež činí jednu třetinu a které při situaci státu ve vážném. případě jsou přece jen marné, pak odpoví ministr, že zcela naopak jest ještě potřebí zvýšiti vojenský rozpočet. K letectví máme po nehodách, ke kterým neustále dochází pro špatné aparáty anebo pro lehkovážné riskování, obzvláštní nedůvěru.
Pro nepoctivosť, s jakou se postupuje při používání daňových peněz pro kulturní účely, poskytuje německá hudební akademie v Praze opětovně pobuřující příklad. Dostává státní subvenci 300.000 Kč, kdežto česká akademie obdrží 3.5 a 1.5 mil. Kč na stavební náklad. >Přiměřený< příspěvek státní, přislíbený nám v mírové smlouvě, byl by asi zrovna pětkráte větší nežli to, co jsme skutečně obdrželi. Přes krajní šetrnost a obětavost učitelských sil, pro které je nejvyšší plat 1.200 Kč, má akademie schodek 700.000 Kč.
Vyvlastňování zemědělské půdy lze považovati za ukončené, alespoň v historických zemích. Podle sdělení residenta státního pozemkového úřadu Voženílka v rozpočtovém výboru, bylo do konce roku 1929 vyvlastněno, po případě převedeno do jiných rukou celkem 813.000 ha zemědělské půdy. Z této vyvlastněné plochy bylo 361.371 ha v německém jazykovém území anebo v německých rukách. Němci z toho obdrželi podle oficielního sdělení 31.172 ha pozemků pro malé pachtýře a asi 11.000 ha drobných přídělů a nějaký ten zbytkový statek, dohromady tedy dostali Němci 42.000 ha, takže 320.000 ha přišlo do českých rukou. Průměrné odškodnění za 1 ha zemědělské půdy se počítá částkou 1904 Kč, skutečná průměrná cena částkou 11.000 Kč, z čehož vyplývá poškozeni německého národního jmění vyvlastněním zemědělské půdy částkou 3.100,000.000 Kč.
Zbytkové statky, jichž bylo do honce r. 199 vytvořeno celkem 1871, namnoze opouštějí jejich držitelé, zbytkové statky přicházejí do dražby, v mnohých koloniích je situace kolonistů velmi smutná, ačkoli pozemkový úřad do konce roku 1938 dal do toho přes 214 milionů Kč. Kolonisté si stěžují, že je pozemkový úřad vytrhl z bezpečných poměrů a vehnal do neznámých poměrů různý mi sliby všeho druhu. Mnozí začali s příliš velikými dluhy a trpí nedostatkem provozního kapitálu. Zemědělská krise urychluje tento proces, který by se byl v mnohých případech snad dostavil trochu později.
Do konce roku 198 bylo vyvlastněno 516.097 ha jinaké půdy, hlavně lesní. Podle presidenta dr Voženílka získal pozemkový úřad v roce 1929 narovnáním asi 125.000 ha, takže do roku 1929 celkem 641.097 ha jinaké půdy změnilo své majitele.
Z toho bylo 339.079 ha zestátněno, 250.000 ha německého lesa bylo vyvlastněno. To znamená při průměrném odškodnění 1.200 Kč a při průměrné ceně 7.000 Kč ztrátu na německém národním jmění v částce 11/2 miliardy Kč. Úhrnem tedy, čítaje v to ztracenou německou půdu zemědělskou, znamená to ztrátu německého národního jmění skoro 5 miliard Kč.
Oproti projevem úředních míst, že pozemková reforma je největším sociálním činem, budiž poukázáno k tomu, že pozemkový úřad sám prohlašuje, že do konce roku 1928 zaopatřil 67.238 zaměstnanců a dělníků, kteří následkem pozemkové reformy pozbyli zaměstnání. Zamlčuje však při tom moudře, kolik lidí zůstalo nezaopatřených. Podle výpočtu odborníků připravilo vyvlastnění zemědělské půdy samo 131.095 osob o jejich místa. Z toho je 39.327 Němců. Na vyvlastněný německý les připadá 5.736 německých úředníků, kteří, i když v přítomné době byli ponecháni, v dozírné době rovněž musí počítati se svým přeložením a propuštěním. Tak bylo pozemkovou reformou s připočtením členů rodiny připraveno zase 100.000 německých lidí o chléb.
Hospodaření na převzatých lesích je velice podivné. Provádělo se nadměrné kácení lesa, za které by soukromý majitel byl býval potrestán. Částka 6,8 milionu Kč, v rozpočtu vykázaná za 45.551 ha převzatých od vojenského eráru - pozemkový úřad tvrdí současně, že to je 49.076 ha - spotřebována je úplně investicemi. V tomto zmizení výtěžku lesů spočívá skrytý vojenský výdaj. Stát má nyní více než 1 milion ha lesa, který se nikterak nevyplácí. Jsou naše finance takové, aby se přes tyto špatné zkušenosti prováděly ještě další akce postátňovaní? Jsme přesvědčeni, že jednáme nejen v německém, nýbrž i ve státním zájmu, žádáme-li s důrazem, aby stát anebo zemi; ustaly v dalším vyvlastňování lesů.
Doporučuji vládě tento >okamžitý program<, který právě uveřejnil německý hlavní svaz průmyslový a který také dojde asi souhlasu u českého průmyslu a který také německé zemědělství bez dalšího může přijmouti.
>Provedení velkorysého státního investičního programu - v tom také stavby silnic a vodní stavby - zadání veřejných dodávek na zmírnění hospodářské krise, stejnoměrné, nestranné přihlížení ke všem oborům a skupinám při zadávání, jakož i přesné dodržování zadávacího řádu ze dne 17. prosince 1920 Sb. č. 667.
Všemožná podpora veřejné a soukromé stavební činnosti.
Urychlení smluvní úpravy obchodních styků s důležitý mi odbytový mi zeměmi, odmítnuti cel na průmyslové suroviny a každého jinakého ztížení dovozu takovýchto surovin - dovozní listy a pod. - sjednání smluv pro právní ochranu.
Úlevy v úvěrnictví a bankovních podmínek, obzvláště snížení úrokové míry, všemožní podpora toho, aby se hotovosti, ležící u sociálních pojišťoven vracely do průmyslu. Snížení obchodních daní, zrušení daně z uhlí a z vodní síly, vrácení obratové, dopravní a uhelné daně vývoznímu průmyslu. Liberální výklad daňových zákonů pro strádající průmysl, na příklad, aby se 20% ní mimořádné odpisy považovaly za prémie poskytované za modernisování průmyslu, úprava zákona o fusích a brzké snížení poplatků za přeměnu podniků v jinou právní formu a za jinaké převody, jakož i zrušení poplatkového ekvivalentu.
Liberální provádění ukládacích předpisu.
Nejrychlejší vyřízení podaných odvolání, aby se zabránilo zbytečný m exekucím. Poskytování úlev platebních, obzvláště dlouhodobých lhůt, zastavení exekucí ve všech případech, ve kterých,jest ohrožena, hospodářská existence podnikatelova, a všemožné zrušení hypotekárního zajištění, aby se ulehčilo opatření úvěru. Prominutí úroků z prodlení a mimořádné slevy dlužných daní podle zákona Sb. 235/1924, jakož i slevy na dani z majetku podle §u 5 novely zákona o dávce z majetku Sb. 6/1924 pro zvlášť odůvodněné výjimečné případy, zejména pro skupiny průmyslu, postižené hospodářskou krisí. Zřetel ke kritickým poměrům při všech opatřeních sociálně-politické povahy, zejména v tom směru, aby zatížení a omezení nebylo rozšiřováno.< (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. dr inž. Botto.
Sen. dr inž. Botto: Slávny senát! Mienim prehovoriť špeciálne o jednej velmi dôlezitej otázke, ktorú treba pripomenúť, obzvlášť pri dnešnej nesmiernej krízi zemedelskej, lebo aj ona je súčiastkou zemedelcov ej kríze. Myslím tu na starú palčivú otázku úpravy pozemkového katastru na Slovensku a na Podkarpatskej Rusi; o katastre v historických zemiach totiž hovoriť netreba, lebo ten je priamo v poriadku príkladnom. Tým viac však nutno upozorňovať na dezolátny stav katastru na Slovensku a na Podkarpatskej Rusi, keďže tieto zeme sú aj ináč hos.podársky najzanedbanejšími krajmi republiky.
Pozemkový kataster podlieha finančnej správe štátnej a preto nech mi je dovolené prehovoriť o ňom pri pojednávaní rozpočtu.