Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. inž. Marušák.

Sen. inž. Marušák: Váženy senáte! Jedním z neblahých důsledků světové války je tísnivá bytoví otázka, která zasáhla nejen státy válčící, ale i neutrální. Svou povahou patří mezi pohromy živelní, poněvadž se objevila v katastrofálním rozsahu a nebyla zaviněna těmi, jichž se dotýká, a vymyká se ze sféry jejich vlivu.

Jestliže zdravé bydlení je vedle chleba základní potřebou každého člověka; Je povinností státu starati se o to, aby jeho občané měli nejen co jísti, ale také, aby zdravě bydleli. Spadá tudíž otázka bytová do souboru státních otázek sociální péče. A slouží ke cti republice Československé, že se otázce bytové věnovala u nás v době popřevratové veliká pozornost jak po stránce legislativně-organisační, tak i po stránce finanční.

Domáhají-li se dnes určité kruhy velmi energicky zrušení ochrany nájemníků, nutno poukázati na to, že otázka ochrany nájemníků znamená pro nás stále ještě nejen ochranu sociálně slabých, ale také důležitou hospodářskou otázku státní.

Bytová tíseň doléhá v prvé řadě nejcitelněji na dělnictvo, veřejné zaměstnance a drobné živnostníky, jejichž výdělečná schopnost je tak neutěšená, že většího zatížení činžovního naprosto nesnese. Mělo-li by nastati zvýšení činží u těchto stavů, musily by býti zvýšeny úměrně jejich příjmy, což by přirozeně narazilo na kalkulační potíže, jak v podnicích soukromých, tak i veřejných a státních, ohrozilo by to jejich konkurenční schopnost a rozpočtovou rovnováhu.

Že bude nutno likvidovati i ochranu nájemníků jako zbytek vázaného hospodářství, o tom není pochyby, ale musí se tak státi rozumně a může se tak státi teprve tehdy, až stavební ruch vyrovná nabídku s poptávkou. Proto strana národně socialistická byla by velmi ráda viděla, kdyby soubor otázek bytových, k nimž vedle zákona na ochranu nájemníků patří také zákon o exekučním vyklizení místností a zákon o stavebním ruchu, se byl řešil jako celek najednou a na řadu let, pokud možná už definitivně.

Jestliže dnešní Národní shromáždění dosud otázku bytovou nevyřešilo, není to jeho vinou, neboť za tříměsíční dobu jeho zákonodárná činnosti nedá se vyřešiti tak ožehavá a obtížná věc, kterou bývalá vládní koalice nevyřešila ani za dobu celých tří let.

Navrhuje-li vláda, aby zákon o ochraně nájemníků byl prodloužen o půl roku, doufejme, že tato doba na důkladné a správné vyřešení bytových záležitostí postačí, ač přece jen se zdá býti dosti krátká. Co však tomuto definitivnímu řešení bude značně na závadu, je ta okolnost, že zákon se neprodlužuje beze změny, jak bychom si byli vřele přáli, třebaže se předsevzaté změny nedotýkají sociálně slabých nájemníků a dosavadní charakter zákona takřka nemění. Obavy nájemníků, aby domácí páni nezneužívali nového důvodu zákona k výpovědi, že smí dáti výpověď z bytu, jestliže jej potřebu jí pro své děti, které sňatkem hodlají si zaříditi vlastní domácnost, ovšem za podmínky, že nájemníku opatří náhradní byt, Jsou vyvráceny §em 1, odst. 3., že, nebylo-li bytu do 4 neděl po jeho uprázdnění použito k účelu, pro který byla soudem výpověď povolena, je pronajimatel povinen byt bývalému nájemníku znovu prones jmouti a kromě toho nahraditi mu způsobené výlohy i vzniklou škodu.

Také další ustanovení, že dosavadní nájemné smí býti od 1. července 1930 zvýšeno o zákonitou výší 300% až 350% - podle početnosti rodiny - u nájemníků, jichž roční důchod obnáší prokazatelně více než 60.000 Kč důchodové dani podrobených, jakož i ustanovení, že ochrana nájemníků netýká se oněch nájemníků, kteří v posledních třech letech dosáhli zdaněného důchodu přes 100.000 Kč, malých nájemníků se netýkají a tedy nevzbuzují obav. Co však budí obavy, je ustanovení, že pojem náhradního bytu dostatečného a přiměřeného bude ustanoven vládním nařízením. Vládní nařízení k zákonům stala se v posledních letech postrachem lidí sociálně slabých, a proto zákony mají býti tak dokonalé a úplné, aby dalších doplňku nepotřebovaly. (Souhlas.) Také nebude možno pro krátkost času vydati vládní nařízení před vypršením nyní platného zákona, tj. před 1. dubnem 1930.

Spolek majitelů domů domáhá se úplného zrušení zákona na ochranu nájemníků. Proti jimi uplatňované zásadě, aby stát nezasahoval do jejich soukromých vlastnických práv, nutno namítnouti, že hospodářské poměry poválečné přiměly téměř všechny státy k tomu, aby hospodářsky slabé nájemníky chránily před vykořisťováním domácími pány. Domáhají-li se majitelé domů, aby činže byly valorisovány a aby směli vedle obecních dávek vybírati nájem oproti r. 1914 až o 1.000% vyšší, nutno to odmítnouti s poukazem na to, že mzdy a platy zaměstnanců, kteří tvoří převážnou většinu nájemníků, dosud valorisovány nebyly. Majitelé domů jsou také ve výhodě oproti občanům jiným, zejména střádalům. Kdo svůj peněžní majetek svěřil jako vklad peněžním ústavům, ten ho má dnes úplně znehodnocený, pakli při krachu bank o něj vůbec nepřišel. Naproti tomu však, kdo si před válkou nebo během války koupil dům a třebas úplně na dluh, zaplatil jej po válce ve znehodnocené valutě nebo naň dluží znehodnocenou menší peněžní částku, ale ovšem žádá, aby mu dům byl valorisován plně. To by bylo křiklavé nespravedlivé měřítko mezi oběma zmíněnými skupinami. Majitelé nájemních obytných realit domáhají se v poměru ke střádalům nezaslouženého přírůstku hodnoty svého kapitálu a také jeho zúročení. Nechápeme však, jak ústředí společenstev stavitelů pro republiku Československou může se tak bíti za požadavky majitelů domů a žádati jednak zrušení ochrany nájemníků s úplným uvolněním činží a za druhé vybízeti státní správu k tomu, aby uplatnila regresní právo proti těm, kdož stavěli za pomoci státní podpory.

Společenstvo stavitelů shrnulo svoje názory a požadavky ve spise nadepsaném pero definitivní řešení bytových zákonů a rozeslalo jej všem interesovaným kruhům i členům zákonodárných sborů. Obsah pojednání je však politicky tendenčně zahrocen zejména proti hospodářsky slabým a obsahu je statistická data, jejichž spolehlivost je naprosto pochybná, zejména pokud se týče výše nájemného bytů malých, zejména dělnických. Tak vážná odborová korporace, jakou je společenstvo stavitelů, by si měla počínati v podobných věcech rozhodně opatrněji. Tvrzení stavitelů, že zejména dělnictvo je dnes tak dobře placeno, že může platiti zvýšené činže, neodpovídá rozhodně skutečnosti. Dělníkova denní mzda se pohybuje ve většině případů od 8 do 20 Kč a při dnešní hospodářské krisi není již žádnou zvláštností, že dělníci malí výdělek jen 3, nejvýše 4 dny v týdnu, a že dělnická rodina si vydělá 40 - 60 Kč týdně. Na co pak má ten žebrácký výdělek padnout? Na hubenou stravu, na oděv, nebo na byt s otopem a osvětlením? A kde jsou pak potřeby kulturní, kde je výchova dětí? A jsou dělníci, kteří po celé měsíce byli vysazeni z práce nebo jsou vysazeni z práce, takže nevydělávají vůbec nic. A jaké ohromné množství desítek tisíců je zaměstnanců ve službách státních i soukromých, kteří na byt nedostanou od svého zaměstnavatele ani haléře. Máme přece i ve státní a veřejné službě tisíce zaměstnanců, a to i ženatých, jejichž měsíční příjem se dnes pohybuje od sta do šesti set Kč měsíčně. To přece jistě nestačí na živobytí, to je vyložená bída. Co se z toho dá obětovat na zvýšenou činži, to je jistě velká otázka. (Tak jest!)

Jedno však ani nám není lhostejno, že totiž zákon o ochraně nájemníků doléhá jenom na majitele domů s malými byty. Musíme přiznati, že majitelé domů s malými byty jsou po většině lidé finančně slabší a že s udržováním domů mají daleko větší výlohy nežli majitelé domů s byty velkými. Naproti tomu majitelé luxusních domů s velikými byty pod zákon na ochranu nájemníků nespadají a mohou si činže diktovat úplně libovolně. Ale co je při tom nejnesprávnější, je to, že u bohatých domácích pánů celé zvýšení činže teče jenom jim výhradně do kapes. Bylo by jistě spravedlivé, aby část těchto nezasloužených příjmu a zisků byla podchycena státem a věnována na podporu stavebního ruchu a bytové péče. (Výborně!) V jiných státech tomu tak je, na př. v Německu majitel 10 pokojového bytu platí na stavební ruch ročně našich asi 20.000 Kč na daních. Poslanec prof. inž. Záhorský a dr. Zenkl již v r. 1925 navrhovali, aby podobný fond byl záložen také u nás pod názvem: "Bydlící nebydlícím." Je veliká škoda, že tento návrh nebyl realisován.

Zajímavá je statistika, kolik bytů bylo u nás postaveno se státní podporou. V období 1919/1924 bylo postaveno 67.605 bytů nákladem 4.963 mil. Kč, v letech 1927/28 pak 14.287 bytů nákladem 2911 mil. Kč. Celkem tudíž bylo postavěno po státním převratě 82.392 bytů za pomoci státu nákladem 6 miliard Kč. Průměrný náklad na jeden byt činil v prvém období 74.000 Kč, ve druhém období 20.000 Kč. A teď si, vážený senáte, řekněme, zda námezdní člověk; ať dělník, ať zřízenec nebo menší úředník, menší živnostník si může bez státní podporu opatřiti úvěr na tento náklad a zda by byl s to jej také úrokovati a amortisovati? Zajisté, že nikoli.

Ale ještě po jiné stránce je potřebí se dívati na věc. Těch 6 miliard prostavěných se státní zárukou, oživilo přece náš stavební průmysl, podpořilo živnosti a zaměstnalo desítky tisíců lidí, kteří by jinak byli odkázáni na státní podporu v nezaměstnanosti. Státní podpora stavebního ruchu působila blahodárně na náš hospodářský a pracovní vývin státu. Především ovšem pomohl stavební ruch stavitelům, z nichž se stali takořka bez výjimky zámožní lidé. Proto tím více nás to zaráží, když ústředí stavitelů dnes žádá proti stavebníkům, kteří za nejistých a drahých poměrů se odhodlali ke stavbě a dopomohli tak stavitelem ku práci a blahobytu, drakonická opatření ve formě uvolnění ochrany nájemníků a státního regresu. Drobní stavebníci se stavbami tak zatížili, že použití regresního práva by je existenčně úplně zničilo. (Souhlas.) Vždyť také stavitelé postavili za státní podpory 1.122 domů nájemních a nikde není ani zmínky o tom, že by státní příspěvek chtěli vraceti, ač právě v těchto domech začasté nepřiměřeně vysoké činže hraničí až na lichvu. (Tak jest!) Je nesporné, že v novostavbách jsou činže často neodůvodněně a nesnesitelně vysoké a že se otázkou tou bude musiti zabývati především ministerstvo soc. péče, ovšem hlavně v budovách vystavěných za státní podpory.

Má-li se vybudovati stavební fond - a na tom nám jistě všem záleží - pak nutno hledati prostředky jinde než ve ždímání chudých stavebníků. Že se stavební ruch bude musiti podpořit, potvrzuje statistika, podle níž jenom ve městech nad 10.000 obyvatel se stále ještě nedostává 64.430 bytů, z toho přes ²/₃ bytů malých o kuchyni a pokoji. Statistiky venkovských měst a míst, bohužel; nemáme. Jak se však hrozně bydlí na venkově, to je až k nepopsání. Jak nezdravě bydlí deputátníci, zemědělské a lesní dělnictvo, naší menšinoví učitelé a státní zaměstnanci v pohraničních místech, o tom nemá mnohý ani ponětí.

Omezením státních podpor by se stavební ruch zabrzdil, jak ukazuje výsledek z posledních let. Pokud se utvořila družstva a provedla stavby bez státní podpory nebo záruky, ocitla se v tak těžkých finančních potížích, že je to přímo katastrofální. Obtíž sehnati druhou hypotéku a jetí drahota je překážkou úspěšného ukončení započatých akcí stavebních a bude povinností státu, aby i zde pomohl zachrániti situaci.

Podpora stavebního ruchu státem je stejného významu jako podpora zemědělství při živelních pohromách a podobných příležitostech. Subvencuje-li stát na př. melioraci půdy, elektrisaci venkova, živnosti a průmysl, aby docílil lepších podmínek výrobních, neznamená podpora stavebního ruchu nic jiného. Je to zabezpečení lepšího a levnějšího bytu malému člověku, aby mohl bezstarostněji, intensivněji a levněji pracovati jinde. (Výborně!)

Dají se však opatřiti pro bytový fond vedle státních zdrojů také vydatné zdroje jiné. Proč by se na př. z odprodeje stavebních míst nepodchytila k tomuto účelu určitá část z docílené nadhodnoty? Lichva se stavebními pozemky je dnes z jevem docela běžným, který velice zdražuje stavby. Pro podporu stavebního ruchu na venkově mohla by mnoho vykonati pozemková a lesní reforma. Kdyby se žádalo po korporacích, jako obcích a okresech, jimž se přiděluje nebo má přidělovati zejména lesní půda, aby vedle přídělové ceny zaplatily řekněme 10% na stavební ruch venkova, pro zemědělské a lesní dělnictvo a malozemědělce, jistě by to rády udělaly.

Bohužel však správní výbor pozemkového úřadu je záhadnou republikou v republice, která se vymkla úplně kontrole a pravomoci zákonodárných sborů, a dnes se na pozemkový úřad dívá veřejnost jako na kancelář, která uzavírá tajné dohody s velkostatkáři, aby je zachránila před zákonem o pozemkové reformě. (Tak jest!) Obce a okresy marně čekají na příděl lesů. S nimi se vůbec nejedná a když, odbudou se sliby nebo několika hektary horších lesů, zatím co se desetitisíce nebo statisíce hektarů, které byly kdysi násilím uloupeny českým lidem, ponechávají v rukou cizáckých velkostatkářských jedinců, ačkoli jsou v záboru. Zde unikají státu přímo miliardy a my v zákonodárných sborech bezradně přihlížíme, jak v pozemkovém úřadě několik veteránů z r. 1920 uchvátilo na sebe moc, proti níž prý se nedá nic dělati.

Upozorňujeme ony strany, k nimž tito veteráni patří, na těžkou odpovědnost, již na sebe přejímají před národem a historií. Také peněžní ústavy, které na účet vkladatele věnovaly na zkrachované banky 1:000 mil. Kč, by mohly přispěti něčím i na zmírnění bytové krise.

Stavební ruch potřebuje hlavně laciného úvěru a laciného stavebního materiálu. Stavební úvěr je u nás pořád drahý. Snad zlepšení poměrů přinese fuse bank. V peněžnictví je však stále mnoho nezdravého. Jsou to hlavně neodůvodněně vysoké příjmy ředitelů a členů správních rad, které zatěžují úvěr. Je přece vyloženou lichvou, když člen správní rady dostane za jedinou schůzi, v níž vyslechne zprávu ředitelství, až 30.000 Kč odměny. Tyto lichvářské zisky by měl stát. konfiskovati ve prospěch bytové péče.

Také stavební materiál jest u nás neobyčejně drahý a poměrně daleko dražší než v Německu. Ministerstvo veř. prací by mělo bedlivě sledovati cenový vývoj a v dohodě se státními podniky, zejména lesními, pokud možno ceny regulovati.

Úsporný materiál stavební u nás nepřispěl valně ke snížení stavebního nákladu. Jednak se ho málo používá, protože naši lidé jsou konservativní a věří jen tomu starému a osvědčenému, jednak mnohé levnější konstrukce, na př. ze dřeva, nepřipouští také náš stavební řád. Náhražkovým materiálem za cihly jsou hlavně různé tvárnice, které malí tu vadu, že nejsou nosnými a slouží především za v plň rámových koster, takže docílené úspory nejsou velké. Mnohé novoty, které se k nám dovážejí ze zahraničí, ze"jména z Německa, se tam vůbec neosvědčily. Nejbezpečnějšími a nejtrvanlivějšími náhražkami za cihly jsou tvárnice betonové z různých strusek a materiálů vyvřelých.

Ministerstvo veř. prací by však mělo býti vybaveno zkušebními laboratořemi, kde by se nový úsporný materiál stavební zkoušel jak co do trvanlivosti, pevnosti a nosnosti, tak co do vodivosti zvuku, vlhka a tepla. Také by ministerstvo veř. prací mělo podporovati typisaci a normalisaci, a to jak návrhů celých staveb a jejich uspořádání, tak tvárnic a jednotlivých prací řemeslných. Jak by bylo výhodné na př. pro stolaře, kdyby mohl své práce v příhodné době zhotoviti do zásoby u vědomí, že jich může bez obavy použíti na jakoukoli stavbu. Normalisace ve stavebnictví by jistě přispěla ke zrychlení a zlacinění staveb.

A nyní dovolte mi, abych několika slovy reagoval na řeč, kterou zde přednesl p. sen. Mikulíček, když mluvil o kolonii ve Vršovicích. Záležitost byla přednesena úplně zkresleně a nutno jeho řeč označiti za demagogickou a nevěcnou. (Výborně!) Pan sen. Mikulíček sám zde před slavným senátem prohlásil, že ony byty jsou tak špatné, že by se tam neměla umístiti ani zvířata. Vysvětlím, jak k těm tzv. bytům přišlo.

Když byla největší tíseň bytová, tehdy z lehkých letohrádků, neschopných k obývání, zejména zimnímu, udělali si bytovou nouzí trpící nouzové byty. Obec pražská přirozeně nemohla tento stav trvale trpěti, poněvadž byl nezdravý. V poslední době, jelikož se právě v těch místech, kde ty nouzové letohrádky jsou umístěny, projektovala komunikace za účelem nového stavebního ruchu, bylo potřebí tyto provisorní stavby odstraniti. Obec pražská se dohodla s jejich uživateli na určitém odškodnění a dala těm, kteří nereflektovali na náhradní byty, od 200 do 5.000 korun, a těm, kteří reflektovali, opatřila náhradní byt. Ovšem mezi těmito odškodněnými se našli někteří nesvědomití lidé, kteří peníze vzali, ale jakmile je měli v rukou, byty pronajali někomu jinému. Ti postižení, kteří tam nyní jsou, jsou opravdu chudáci, poněvadž nalítli na nesvědomitost.

Přirozeně, že obec pražská nemohla založiti ruce v klín a trpěti tento stav, zejména když ho zneužívala komunistická strana k nezřízené agitaci. Došlo nyní k odstranění násilnému. Bylo-li při tom použito snad nějakého způsobu ostřejšího, my se nijak za něj nestavíme, ale nemažeme také souhlasiti s tím, aby tyto byty, které jsou pařeništěm nemocí a které Velké Praze neslouží nijak ke cti, byly trvale ponechány. (Výborně!)

To jsem považoval za povinnost zde přednésti za účelem zkorigování toho, co zde bylo předneseno zkresleně a demagogicky.

Vážený senáte! Předložený návrh na prodloužení zákona o ochraně nájemníků je dílo kompromisu a byl sdělán také hodně narychlo.. Nemůže proto nikoho plné uspokojiti. My pro, toto dílo dohody budeme hlasovati v pevné důvěře, že definitivní zákon bude vypracován včas a tak pečlivě, aby na dlouhou dobu žádných změn nepotřeboval; což je možno jen tehdy, bude-li v prvé řadě přihlížeti k potřebám vrstev sociálně a hospodářsky silných. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Köhler.

Sen. Köhler (německy): Dámy a pánové! Před několika týdny schválil senát opatření Stálého výboru, kterým prodlouženy byly zákony o ochraně nájemníků a exekučním vyklizení bytů do 31. března 1930. Nyní zaměstnává se senát opět prodloužením těchto obou zákonů, má tedy znovu svoliti k dalšímu odkladu, aniž by měl jistotu, že se na definitivní řešení bytové otázky nejen pomýšlí a že je vláda slibuje, nýbrž že v dohledné době skutečně bude provedeno. Krátké provisorium bylo považováno za důkaz odhodlanosti vlády, podati vbrzku osnovu zákona, která má konečným způsobem řešiti bytový problém. Chápeme úplně, že navrhované prodloužení obou zákonů znamená kompromis, musíme však velice litovati, že tato bytová péče se stala předmětem čachrování, a byli bychom si přáli, aby se vládní strany byly sjednotily o návrhu pana ministra dr. Czecha, podle kterého bylo úmyslem prodloužiti zákony do 31. března 1931. Považujeme to za těžkou chybu, poněvadž vzroste nejen nejistota, nýbrž vzniknou také nové bole mezi interesovanými skupinami. Kdyby splněna byla přání majiteli domů po úplné smluvní volnosti, znamenalo by to konec ochrany nájemníků vůbec. Již jednou poukázal jsem zde v senátě k tom, že se nemá povolovati přáním majitelů domů po dalším rozšíření výpovědních důvodů. Již nyní dávají mnohá nejasná ustanovení v zákoně příčinu k četným sporům u beztak přetížených okresních soudů a navržené změny dosavadního zákona rozmnoží asi ještě počet sporů, poněvadž četní majitelé domů zneužívati budou přiznaného jim výpovědního práva při sňatcích svých dětí. Právě tak jako si majitelé domů stěžují do toho, že jsou nájemníci, kteří majiteli domu proměňují život v peklo, tak jsou také majitelé domů, kteří používají každé příležitosti k tomu, aby byt uvolnili. Z projevů majitelů domů je řece s dostatek známo, že žádají radiální zmírnění zákona o ochraně nájemníků, což odůvodňují tím, že se poměry na bytovém trhu změnily; při tom však sami nemohou popírati skutečnou bytovou nouzi v tomto státě, ježto se nám o tom nedostává spolehlivé statistiky. K předložené osnově došlo na základě kompromisu, jenž neuspokojuje ani majitele domu, ani nájemníky. Zda tato osnova bude posledním provisoriem před definitivním řešením bytové otázky, nechceme tvrditi; dostaví-li se neočekávané překážky, které budou míti za následek, že nynější vláda nebude moci splniti svůj slib, pak bude se sněmovna musit opětně zabývati nějakým provisoriem.

Již jednou poukázal jsem v tomto senátě k tomu, že dlužno nadmíru litovati, že se v posledních letech státní podpora stavebního ruchu omezovala jen na státní záruku, a očekáváme již z tohoto důvodu, že novým zákonem opětovně umožněná přímá podpora příspěvkem ke zúročení nezůstane omezena na běžný rok, nýbrž že bude zachována a rozšířena také v příštích letech. Zda a jak se tímto způsobem zlevní činže v nových domech, sotva asi bude lze v přítomné době zjistiti. Pokud jde o stavební hmoty, dlužno poznamenati, že stát jako dnešní velkostatkář má vliv na ceny dříví a že by tohoto vlivu měl také přiměřeně použíti ve prospěch bytové péče. K rozkazu své strany poukazuji na tom o místě na návrh posl. Hugona Simma, jejž podal již roku 1923 v poslanecké sněmovně, stran budování rodinných domků pro dělníky průmyslové a zemědělské, kterýžto návrh v letech 1925 a 1928 byl opětován, dále na návrhy, obsažené v řečech posl. Simma ze dne 1. března 1922 a 28. března 1928, na řešení bytové otázky a konečně na návrh sen. Wenzela na vydání zákona k zabezpečení stavebních pohledávek.

Je v zájmu jak majitelů domů, tak také v zájmu nájemníků, aby učiněn byl jednou konec nynějšímu stavu doufání a obav v těžké tísni. Změny zákona na ochranu nájemníků přijali Jsme nikoli bez odporu. Dřívější ministr sociální péče není zajisté bez viny na tom, že nedošlo již dříve k definitivnímu řešení této otázky. Jménem své strany mám podati prohlášení, že německá národně-sociální strana dělnická v zájmu dělníků a zaměstnanců hlasovati bude pro zákon. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Konečné slovo má pan sen. Nedvěd.

Sen. Nedvěd: Páni zpravodajové o bytových zákonech líčili nám zde vznik, vývoj a podstatu bytových zákonů československých tak, jako kdyby všechny vlády Československé republiky, které jsme měli od převratu až po dnes, neměly nic jiného na starosti, než chrániti chudé nájemníky před vydřidušstvím majitelů domů. Ve skutečností je pravda poněkud jiná, ani jednu vládu, které jsme zde měli, by nenapadlo, že má vydávati zákony o ochraně nájemníků, kdyby nebylo železných poměrů, které si vydání bytových zákonů vynutily. Vždyť je přece všeobecně známo, že Rakousko, které nebylo státem demokratickým a lidovým, musilo již v době světové války započíti s ochranou nájemníků. Proč to dělalo? Proto, poněvadž, kdyby bylo tehdy Rakousko nevydalo pověstné nařízení o ochraně nájemníků, byla by světová válka skončila o hodně dříve povstáním ve vnitrozemí, občanskou válkou, revolucí. A naše vláda pokračovala na té cestě. Proč? Poněvadž po skončení světové války, když hrozilo ve všech kapitalistických státech nebezpečí sociální revoluce, byly vydány takovéto zákony, jako zákon o pozemkové reformě, bylo zřízeno ministerstvo pro zásobování lidu, úřad pro potírání lichy, bytové zákony. Zde již bylo z oficielních míst přiznáno, že to nebyly zákony revoluční, nýbrž konservativní, aby zachránily buržoasii před hněvem lidu, který ve světové válce tak úžasně trpěl. Je to viděti nejlépe z toho faktu, že, sotvaže se buržoasii zdařilo vybudovati si státní aparát, počala ihned s odbouráváním všech tzv. poválečných vymožeností. Viděli jsme, v co se zvrhla pozemková reforma. Vždyť to přiznávají i řečníci vládních stran, co z ní je. Viděli jsme, jak se omezovala moc ministerstva zásobování a úřadu pro potírání lichvy. Ty dnes existují pouze na papíře. A vidíme to také z postupného odbourávání bytových zákonů. A proto dnes znovu se nám zde předkládají dva návrhy, které jsou dokladem, že se postupuje plánovitě k úplnému odbourání ochrany nájemníků. Všechny vlády, které jsme dosud měli, po této linii šly a tato vláda nedělá žádnou výjimku. Byla to již všenárodní koalice, rudozelená koalice, byla to úřednická vláda, byla to občanská koalice a také nynější vláda, které jdou stále po jedné linii. Vidíme, že r. 1922 rozmnožují se důvody výpovědní ze 6 na 11, za vlády rudozelené koalice vidíme, že r. 1923 rozmnožují se na 17, vidíme, že rudozelená koalice zvyšuje činže r. 1925 o 30%, a na této linii postupovala politika občanské koalice i úřednické vlády. Tomu, co dnes se nám zde předkládá, říká se provisorium, ale, vážení pánové, proč je to provisorium zde? Tu jeden z pánů řečníků v debatě řekl: Občanská koalice připravila již definitivní zákon o ochraně nájemníků. Měla bytovou Osmu, která všechny tyto otázky projednala, a když práce skončila, vydala pro tisk zprávu, na čem se usnesla. Vy všichni víte, jaké zásady to jsou. Ochrana nájemníka má býti postupně odbourána jedním dlouhodobým zákonem, činže mají stoupnouti na 600% proti činžím r. 1914, ochrana nájemníků má býti ihned zvýšena v obcích do 2000 obyvatel atd. Jestli dnes se nám předkládá toto provisorium, tedy to neznamená, že by nynější vláda nechtěla prováděti, na čem se usnesla občanská koalice. Příčiny jsou úplně jiné. Vždyť ta nynější vláda dokazuje, že přebírá odkaz bývalé vlády. Vidíte to nejlépe na státním rozpočtu, který je právě teď v senátě projednáván. Kdo jej dělal? Občanská koalice loni v létě a nyní vládní většina, v níž je 96 socialistických poslanců, tento rozpočet přebírá, tedy testament občanské koalice odhlasovává nová vládní většina, o které se ve volebním boji tvrdilo, že půjde nalevo, poněvadž do ní vstoupily levé strany, a že nebude možný ten kurs, který byl za občanské koalice.

Vážení pánové! Nyní přejdu, k pozměňovacím návrhům, které jsme podali již v soc.-politickém výboru, kde se nám řeklo: "My ty návrhy musíme zamítnouti, i kdyby byly dobré, poněvadž již nemáme času. Poslanecká sněmovna to, co zde projednáváme, již odhlasovala. Kdybychom na tom něco měnili, musí to přijíti znovu do posl. sněmovny, nebylo by to do 31. března vyřízeno a od 1. dubna bychom neměli žádnou ochranu nájemníků. Nastal by ještě horší stav, než když odhlasujeme tyto vládní návrhy."

Ale to se děje vždycky při každé novelisaci bytových zákonu. Kdo na tom nese vinu? Vinu máme my? Tato vláda a vládní většina byla zvolena již 28. října loňského roku, vládne tedy již plných 130 dnů, ale kolikátou schůzi senátu máme? Vidíte to na pozvánkách - máme 23. schůzi. Za 150 dnů jsme zasedali 23 půldny, poněvadž naše schůze trvají nejdéle půl dne. To znamená, že v tomto senátě se vůbec nepracuje, že se senát nesvolává a pak se nám řekne: Nemáme čas, musíme to odhlasovati, jak to zde máme, poněvadž by nám nastal stav ještě horší, než když to odhlasujeme.

My proti tomu se vší rozhodností protestujeme. Žádáme, aby senát pracoval, a to tolik, abychom všechny palčivě otázky, které máme vyřešiti, opravdu také mohli vyříditi, aby padly výmluvy, že není čas, že nyní, když máme již 4 dny do prvního, musí to býti vyřízeno.

K zákonu o odkladu exekučního vyklizení místností navrhujeme dodatek. V §u 5 tohoto zákona se praví, že obec, kde je nájemník deložován, je povinna postarati se o uložení nábytku. K tomuto paragrafu navrhujeme dodatek: "Obec bydliště deložovaného nájemníka je povinna deložovanou rodinu umístiti v řádném bytě." To jistě není žádný demagogický návrh. Když jsme toto navrhovali v soc.-politickém výboru, řekl mně p. zpravodaj, že je zbytečno dávati to do zákona, poněvadž je to obci uloženo jiným zákonem., zákonem o domovském právu, zákonem chudinským. Ale p. zpravodaj se potom sám přesvědčil, že mám já pravdu, a ve druhé schůzi nutně přišel sděliti, že se mýlil, poněvadž obec nemá povinnost dávati deložovanému přístřeší, jen domovskému příslušníku, ale, není-li jejím příslušníkem, může ho nechati pod širým nebem. Proto navrhujeme, aby byl chráněn nejen nábytek, který je vystěhován, nýbrž i lidé.

V §u 5 zákona o exekučním vyklizení místností je odstavec, ve kterém se praví, že obec je oprávněna uschovaný nábytek po době jednoho roku pro dáti veřejnou dražbou. To znamená vyvlastňování proletářů.

Když jsem o této otázce mluvil v soc.-politickém výboru, řekl mi pan zpravodaj: "Vy to přece víte dobře, že obec za této situace nemůže deložovanému nájemníku najíti byt." Když se toto uznává, proč se dává souhlas k exekučnímu vyklizení? Když nemůže obec najíti byt, jak ho má najíti vystěhovaný nájemník? Proto navrhujeme, aby v §u 5 byl škrtnut ten odstavec o prodeji v dražbě.

K návrhu zákona čís. 142, který zde máme, navrhujeme, aby zákon byl prodloužen až do 30. června 1961 se změnami, které dále uvádíme.

A tu říkáme: Do §u 2 vládního návrhu zákona nechť se vloží toto:

Jako odst. 1. §u 1 zákona čís. 44 z r. 1928 připojuje se věta: "Ustanovení toto se netýká nezaměstnaných dělníků a těch, kteří bez vlastní viny upadli v bídu." To znamená: V §u 1 zákona o ochraně nájemníků se praví, kdo nezaplatí činži úředně smluvenou, že může býti vypovězen. My chceme dodatek, a ten je důležitý v této době těžké hospodářské krise, že toto ustanovení netýká se nezaměstnaných dělníků. Máte jich dnes statisíce, a máme již veliký počet případů, že jsou deložováni. Vy v tomto zákonodárném sboru máte povinnost, abyste se postavili na jich ochranu a aby, když již jsou bez zaměstnání a chleba, neoctli se ještě na ulici.

Co se týče návrhu zákona tisk 142, navrhujeme, aby odst. 1. a 2. byly škrtnuty, poněvadž to znamená další zhoršení ochrany nájemníků. Tento odstavec, v němž se mluví o zásnubách dětí, neznamená nic jiného, než zase další průlom do ochrany nájemníků. Jak by se ta praxe vyvíjela, víme již dnes, že by toho bylo zneužíváno a že na základě tohoto ustanovení velký počet proletářských rodin ocitl by se na dlažbě.

Dále navrhujeme, aby do §u 2 vládního návrhu se vložilo: "V §u 2 zákona ze dne 28. března 1928, čís. 44 Sb. z. a n., škrtá se poslední věta odstavce druhého, která zní: "Přeplatků za dobu minulou nelze zpět žádati" a nahrazuje se větou, že pronajímatel je povinen nájemníku přeplatky za dobu minulou vrátiti.

To je návrh, který musí odpovídati právnímu citu a veřejné morálce, které se zde můžeme plným právem dovolávati.

Ta věta v §u 22 zákona o ochraně nájemníků, kterou se praví, že přeplatky za dobu minulou nelze žádati zpět, je vlastně podporování zlodějství pod egidou zákona. To musí každý přiznati. Takové ustanovení v zákoně je monstrem. Jak je možno dávati takovéto ustanovení do zákona, když někdo něco někomu ukradne, že nemusí to vrátiti! Žádáme, aby to bylo škrtnuto a aby bylo vloženo ustanovení, že se přeplatky musí vrátiti.

Dále žádáme, aby v §u 31 zákona o ochraně nájemníků škrtl se odst. 6. Tam se totiž praví, že obecní zastupitelstva obcí s počtem obyvatelstva do 2000 mohou se usnésti na tom, aby pro obvod jejich obce ochrana nájemníků neplatila. Je sice pravda, že až dosud nebyl to velký počet obcí, které tohoto ustanovení zákona využily, ale kdo nám ručí za to, nebude-li to v budoucnosti mnohém horší? A tak plným právem navrhujeme, aby to bylo zrušeno. A konečně navrhujeme vzhledem k tomu, co se událo včera a předevčírem v barákových koloniích, aby senát Nár. shromáždění uložil předsednictvu senátu, aby protestovalo u presidia rady městské a magistrátu hlav. města Prahy proti násilnému a brutálnímu ničení chudičkých obydlí obyvatel barákových kolonií.

Vážení pánové! Situace v bytové otázce v Československé republice po 12letém takřka trvání tohoto státu není lepší. Vy to všichni víte dobře, že doba je přímo katastrofální. Nejlepším důkazem toho, že právě existence ohromných barákových kolonií, a také z oficielních míst se přímo uznává, že situace bytová v tomto státě je strašlivá. Vždyť je to nedávno, co městská rada pražská podala ministerstvu soc. péče memorandum o stavu bytové otázky v Praze - a nepracoval je žádný bolševik, nýbrž vrch. magistrátní rada - který do prvého odstavce vložil strašné odsouzení a strašnou kritiku nynějších poměrů bytových. On tam konstatuje, a je to šéf bytového úřadu na pražské radnici, že máme desetitisíce rodin bez bytu, a desetitisíce rodin v bytech zdravotně závadných. Jestliže toto se konstatuje z oficielních, úředních míst, je skutečny stav ještě horší. Víte dobře, že prof. Schönbaum, který pracoval na statistice o otázce bytové, dospěl k závěru, že nám schází v republice statisíce bytů. Tedy je nutno, aby každý, kdo chce zvedati ruku pro zákon o ochraně nájemníků, byl si vědom toho, že tím zvednutím ruky páše zločin, když hlasu je v takovéto situaci pro další zhoršování ochrany nájemníků. Dnes se předkládá jen toto. Do 30. listopadu má padnouti definitivní rozhodnutí. Proč se nám dává jen toto provisorium, to vyplývá ze situace. Ve všech kapitalistických státech je těžká hospodářská a zemědělská krise. Všechny vlády mají s ní co činiti. Také vy všichni přiznáváte, že ta krise zde je, a jistě že také naši vládu z toho bolí hlava a neví kudy kam. Aby si situaci nekomplikovala, proto předkládá jen tyto zákony, kterými se to má prodloužiti, a čeká, zda se jí podaří hospodářskou a zemědělskou krisi odstraniti nebo aspoň zmírniti. Podaří-li se jí z ní se dostati, pak by nám tato nová vláda předložila osnovu na úplné odbourání ochrany nájemníků, kterou připravila občanská koalice a kterou p. sekční šéf Kubišta má již v šuplíku ve svém stole připravenu.

Vážení pánové! Jestli skutečně se odváží vláda tohoto kroku, pak může býti jista, že vzplane jistě požár. Sám váš předseda minulého týdně ve schůzi předsedů klubů řekl, když jsme o této věci jednali: Kdyby měla býti ochrana nájemníků zrušena, znamenalo by to občanskou válku. Myslíte, že za 8 měsíců bude ta situace lepší? Nebude. Bude ještě zhoršena: A my použijeme těch 8 měsíců k tomu, abychom dělnické třídě dokázali, že nemůže čekati nic lepšího od těchto zákonodárných sborů, že naopak musí býti připravena, že nynější vláda bude prováděti testament staré občanské koalice a že proti tomuto provádění musí všechen pracující lid tohoto státu vésti ostrý boj za odstranění nejen této vlády, nýbrž i celého tohoto proklatého režimu. (Výborně! - Potlesk senátorů strany komunistické.)