Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. dr. Havelka. Uděluji mu je. (Živá kontroverse mezi sen. dr. Feierfeilem a sen. Löwem. - Hluk.)
Slovo má pan sen. dr. Havelka. (Živá kontroverse mezi jmenovanými pp. senátory nepřestáná. - Hluk. - Výkřiky.)
Slovo má pan sen. dr. Havelka. Prosím, račtež laskavě začíti.
Sen. dr. Havelka: Slavný senáte! Ve věcech bytových padlo opět rozhodnutí, a padlo proti majitelům domů a domků. Každé rozhodnutí v bytových otázkách, pokud nevrátí majitelům domů a domků práva, která jim byla svého času uloupena, je proti majitelům domů a domků. (Sen. Dundr: To nebylo uloupení, to byl zákon!)
Sledoval jsem, slavný senáte... (Sen. Dundr: To se ještě nestalo, aby se mluvilo tam, kde jde o zákon, o uloupení prával To je něco neslýchaného!) Sledoval jsem, slavný senáte, debatu v poslanecké sněmovně a tam páni řečníci nebo aspoň jeden řečník - a nebyl to řečník se strany občanské - toužil na to, že u nás z otázky hospodářské se dělá otázka politická, toužil, aby se hospodářské otázky odpolitisovaly a zvláště aby se odpolitisovala otázka bytová.
Je to pravda, že u nás je každá otázka, i hospodářská, nejen zpolitisována, nýbrž přepolitisována, že se řeší ne s hlediska hospodářského, jak toho vyžaduje, nýbrž se stanoviska politického, a zvláště s ohledem na volby.
Slavný senáte! Viděli jsme to již v minulém zasedání. Otázku bytovou projednávala tzv. občanská koalice. Všechno bylo probráno, byla sestavena bytová osmička, která připravila materiál, a ministerstvo soc. péče bylo požádáno, aby po letních měsících do paragrafů sestavilo zásady, na kterých se bytová osmička usnesla. Bylo by bývalo k tomu došlo, ale přišla do toho ta nešťastná politika, a bylo po všem. Parlament sé rozešel. A jedna z příčin, proč se parlament rozešel - aspoň podle tisku jedné koalované strany byla také ochrana nájemníků, nebo straně, ke které mám čest náležeti, se čítalo mezi smrtelné hříchy, že také chce zrušit ochranu nájemníků.
Slavný senáte, to je pravda, Republikánská strana chtěla, chce a bude chtíti zrušiti ochranu nájemníků, ovšem bez sociálních otřesů, a neustane, dokud tato otázka nebude rozřešena a dokud bytové poválečné hospodářství nezmizí. (Sen. Mikulíček: Ale páni zbytkaři mají zbytkovou otázku rozřešenu!) Ty jsi také malinký zbytkař, ty máš tu otázku rozřešenu! (Sen. Mikulíček: Za 2 miliony bych to prodal!) Přijď po schůzi, ovšem vyplatím ti to v červoncích. (Sen. Mikulíček: Platí, sem s tím! - Veselost.)
Slavný senáte! Že otázka ta neřeší se, jak toho zasluhuje - hospodářsky nýbrž čistě politicky, toho doklady máme. Předák jedné velké politické strany nedávno se vyjádřil: - "Myslím, že páni domácí přece jen uznají, že není vždycky nejlepší politikou jíti s nejsilnějšími bataliony; ono je to snad moudré, ale ty bataliony by musily míti na starosti jenom to, co chce strana, která se k nim přidá."
Nejnovějším důkazem, že tato otázka se posuzuje se stanoviska volebního, tedy politického, je, že v jednom časopise koalované strany v pondělním čísle objevil se tento článek s nadpisem: "Šrámek s 31 poslanci dokázal víc, než Bechyně se 100." Praví se v něm:
"Když Šrámek prodloužil ochranu nájemníků o rok, posmívali se mu socialisté, že více nedovedl. Když nyní je prodloužen zákon se změnami na 3/4 roku, jásají nad svým úspěchem. Šrámek vynutil si prodloužení ochrany nájemníků beze změn na nesocialistické koalici." Tři socialistické strany s mandátovou državou čtyřikráte silnější prohlašují za veliký úspěch nynější krátkodobé prodloužení zákona.
Tolik jsme považovali za dobré podotknouti k vítězné glose "Práva Lidu", které napsalo:
"Zdůrazniti sluší, že se socialistickým stranám podařilo uchovati ochranu všem nájemníkům, kteří ji měli. Nebyl tudíž nikde do dosavadního zákona učiněn průlom. Dík za to náleží ovšem těm voličům, kteří v loňských parlamentních volbách dali sociální demokracii dosti síly, aby toto stanovisko mohla prosadit v zákoně."
A končí ten článek: "Opakujeme, že ve srovnání s úspěchem Šrámkovým minulého roku je úspěch socialistů, velice mrňavý."
Slavný senáte! "Právo Lidu" má pravdu, že "nebyl totiž nikde do dosavadního zákona učiněn průlom."
Do této věci zasáhl před časem také pan ministr sociální péče. Řekl v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny, že především bez přiměřeného zvýšení důchodů vrstev hospodářsky slabších, není skoro možno odstraniti vázané hospodářství bytové.
Slavný senáte! Kdyby tak to mělo jíti, až ty vrstvy přiznají, že jsou sociálně saturovány, pak se pan ministr soc. péče zrušení ochrany nájemníků nedočká. Já si ho jinak velice vážím a přeli mu nejen dlouhého věku, přeli mu zdraví a nad to ještě tříposchoďový dům v ochraně nájemníků s 20 nájemníky. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Hluk.)
A nyní k zákonu samému. Správně řeklo "Právo Lidu": "Nestalo se nic!" Těší mne a byl jsem uspokojen, že leden řečník v soc. politickém výboru, který nebyl ze stran občanských, řekl v soukromém, kamarádském rozhovoru: To je předloha, aby se vlk nažral a koza zůstala celá! A když pak mluvil, řekl: Tato předloha neznamená pro domácí nic a neznamená pro nájemníky nic. V tom ho ovšem, musím opraviti. Pro majitele domu značí bezpráví proto, že pro nájemníky to bezpráví, které se stalo následkem zákona právem zachovává. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
V §u 1 je prodloužení platnosti zákona do 30. listopadu 1930. Vykládalo se všelijak, proč a jak. Slavný senáte, to je termín velmi šikovně volem. Znamená to totiž, že prakticky je zákon prodloužen na celý rok, protože je to před termínem lednovým. Na to my majitelé domů jsme ovšem zvyklí. Byl to, tuším, zákon z r. 1925, který připouštěl zvýšení nájemného a nabyl účinnosti 3. května patrně schválně, nerado se to stalo, aby majitelé domů leště před 1. květnem nemohli zvyšovati činže o tolik, kolik zákon připouštěl.
Jako veliký prospěch se vykládá § 2: "Potřebuje-li pronajimatel bytu v domě, jehož vlastnictví nabyl nejméně 3 roky před podáním návrhu na výpověď, pro své ženaté nebo vdané děti nebo pro děti, které sňatkem hodlají založiti vlastní domácnost..." Je pravda, že slovo "nutně" je zde vynecháno, nastává tu však nesrovnalost, že toto slovo zůstává v předcházejícím důvodu výpovědním, když totiž chce majitel domu sám pro sebe byt, tu potřebuje dokázati, že ho "nutně" potřebuje. Podle soudní praxe my advokáti známe - p. dr. Heller také - co to znamená, než soudce uzná to "nutně". To se musí jednat o existenci nebo o zdraví. Toto ustanovení je nejhorší, jaké může býti, a praktičtí právníci i jiné vrstvy vědí dobře, jaká je to nejistota, poněvadž nikdo nemůže říci, co jest správné.
Za veliký pokrok se vydává stylistice ona: "pro své ženaté nebo vdané děti nebo pro děti, které sňatkem hodlají založiti vlastní domácnost." To znamená velikou výhodu, ale to všechno je zvrtnuto tím, že se žádá náhradní byt. Kdo to jednou prodělal - a já vám přeji, abyste to jednou prodělali - ví, jaká je to potíž s náhradním bytem, co to stojí peněz, když musí přijíti znalec - 400 až 700 Kč - a že to trvá rok nebo 11/2 roku, než máte rozhodnutí tak nebo onak, a majitel doma musí míti byt k disposici a musí ho platit třeba rok pro případ, kdyby to u soudu, lak se říká, vyhrál.
Je tu však skutečně jedno sociální cítění, které se objevuje v tomto zákoně v poslední větě §u 2. Věta ta zní: "Byla-li podle tohoto ustanovení dána výpověď z jiného bytu v témže domě, nelze tohoto ustanovení užíti před uplynutím jednoho roku." Zde se projevila sociální péče, a to o ty nebohé majitele domů, kteří jsou otci: Zde se má zákonem zabrániti otcům, kteří mají dvě děti na vdávání nebo ženění, aby nesměli - podle zákona - vystrojiti dvě svatby najednou. Aby to nebylo moc drahé, tak se jim říká: jeden rok jednu svatbu, druhý rok druhou svatbu. (Veselost.)
Pojem náhradního bytu má býti stanoven vládním nařízením. Slavný senáte, to není správné. Myslím, že má býti tendence, aby moci zákonné se spíše právo odnímalo a aby zákonodárce na sebe takové právo vtáhl, a ne dávati moci výkonné právo něco nařizovati. Toto ustanovení nepatří do vládního nařízení, nýbrž přímo do zákona samého. Byli to v ústavně-právním výboru právě páni kolegové se strany pana ministra soc. péče, kteří se houževnatě - a správně - drželi toho, aby výkonná moc nebyla rozšiřována, nýbrž, aby si to zákonodárce sním podržel. Ovšem pan ministr soc. péče řídil se patrně podle svého anglického kolegy Snowdena, který řekl, že jako ministr má právo míti jiné přesvědčení, než jako obyčejný poslanec.
Slavný senáte! Další odstavec, třetí, zvyšuje nájemné těm, kteří mají více než 60.000 Kč příjmů. Je správné, že se zvyšuje činže; ovšem je nesprávné, že se nenechává volné místo pro volnou úmluvu mezi majitelem domu a nájemníkem, je nesprávné, že zákon rozděluje tím naše spoluobčany na dva tábory. Zde ovšem se přidává, že musí platiti více, kdo má přes 60 000 Kč, ale zapomnělo se na ty nejchudší, sociálně nejslabší majitele domů, kteří nemají nájemníky, kteří mají 60.000 Kč příjmu. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Snad jsem, slavný senáte, užil při minulém zasedání neparlamentárního výrazu, ale mám to z praxe, že všechny důvody výpovědní jsou pro kočku. Také všechny tyto důvody nejsou jen pro kočku - zvláště s těmi dětmi - ty jsou přímo pro "kocoura". (Veselost.)
Slavný senáte! Pro celek majitelů domů nestalo se nic. A pro sociálně nejslabší majitele domů - pánové to znají z těch periferií, že je to k pláči, když se kouknete do těch chaloupek - nestalo se nic na kvadrát.
Když si, slavný senáte, představíme, že ve Velké Praze je na 52.000 bytů, kde je činže menší než 400 Kč, znamená to, že přijde asi tak jedna koruna na den. Z toho jde polovička pryč... (Sen. Ant. Novák: Ale kde pak!) - prosím, to je statistika z r. 1922. (Sen. Ant. Novák: Ta statistika neodpovídá pravdě!) - tedy zbude majiteli domu asi 50 haléřů, což znamená, že u nás v demokratické Československé republice stojí také byt 7 zorek denně. (Sen. Ant. Novák: Vždyť to není pravda!)
Na druhé straně se říká, že je nedostatek bytů. Ve Velké Praze je na 4.000 prázdných bytů, poněvadž jsou drahé. Ale proč jsou drahé? To máte následek ochrany nájemníků, že jste to svázali, že jste nenechali stavebnímu ruchu volný průchod. Totéž bude s těmi subvencemi. Dokud byly jenom daňové výhody, stavělo se, teď budou subvence a uvidíte, že to tak nepůjde.
Pan zpravodaj byl tak laskav a také se dovolával Italie. K tomu připomínám, že v Italii od 1. července t. r. přestává úplně ochrana nájemníků.
Bylo zde také manipulováno s valorisací, že to nejde. Připustí se, že má někdo pětkrát valorisovánu mzdu nebo plat, ale u činží to nejde. Já to každému přeji, já také vydělávám, ale, slavný senáte, když jsme musili platiti dávku z majetku, to nám republika zvalorisovala ty domy pořádně, a my jsme to zaplatili. Proč není stejná základna? Když tehdá, tak teď také? (Výkřiky.)
Jak se u nás řeší bytová otázka? Neřeší se sociálně, nýbrž přímo proletarisačně a nechává se cesta k tomu, co se k nám právě podle názoru pp. kolegů z levé strany blíží. Bolševismu se nechává urovnaná cesta a provádí se u nás bolševismus na suché cestě s majetkem domovním. (Sen. Kindl: To je správné!) Také jednou souhlasíme, to je dobře. (Veselost. - sen. Kindl: Také se jich, pane doktore, bojíte?) Advokát se nebojí ničeho. (Sen. Kindl: Vysekáte se!) Ano, vysekám. (Veselost.)
Já bych si dovolil jednu připomínku. Kdyby se ten vytouženy sen měl v naší republice uskutečniti, lid sice snad svůj skol vykoná a kdo nebude dělati dobrotu, bude postaven ke zdi, ale pak ten lid bude zatlačen a kdo potom vyrukuje? Právník, nějaký generál a nějaký velkoprůmyslník. Ti to budou u nás říditi, to vaše vysněné království boží na zemi.
Slavný senáte! My majitelé domů skláníme se před zákonem naší republiky. My ovšem doufáme a máme naději, že se při volbách ještě setkáme, ale bohužel, ta ohavná skvrna poválečných bytových zákonů zůstává na čistém štítě naší republiky lpěti. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Tichi.
Sen. Tichi (německy): Slavný senáte! Sledujeme-li vývody pana zpravodaje kolegy Johanise a posledního řečníka kolegy Havelky, obou členů nynější vládní většiny, dostáváme příchuť toho, jakým způsobem nynější vládní většina bude s to řešiti tak důležitý problém, jakým je bytová otázka. Při projednávání opatření Stálého výboru stran prodloužení ochrany nájemníků projevil jsem svůj názor, že tato vládní většina není s tó, aby řešila bytový problém, a že musíme počítati s tím, že jedno provisorium vystřídá druhé; a skutečně přichází nyní bezprostředně ve dvanáctou hodinu vláda po dlouhém smlouvání a domnívá se nyní, že touto vládní předlohou může prozatím uklidniti nájemníky a pronajímatele. A přece znamená tento zákon zklamání na obě strany. Majitelé domů, kterým se ve volebním hnutí slibovalo radikální zmenšení ochrany nájemníků, odbudou a utěšují se nicotnými ustanoveními, která jen několika lidem prospějí, a panuje domněnka, že bude lze splniti do 30. listopadu jejich přání. A přece nepomýšlí žádný rozumný člověk na to, že v této lhůtě do 30. listopadu lze definitivně rozřešiti bytový problém a že by dovedla tato vládní většina uspokojiti i nejskrovnější přání majitelů domů. Sám zpravodaj kolega Johanis připouští beze všeho, že nebude možno v této lhůtě definitivně rozřešiti bytový problém. Na druhé straně je pochopitelno, že velká část nájemníků žije stále v jistém neklidu, ve strachu, že ochrana nájemníků dostane, trhliny, že nájemné bude zvýšeno. Netajil jsem se nikdy tím, že jsem odpůrcem radikálního zmenšení ochrany nájemníků, že však také varuji před příliš brzkou valorisací nájemného. To jsme opětovně konstatovali, a nejen proto, poněvadž pro malé zaměstnance, úředníky a dělníky jsou vyšší činže nesnesitelné, nýbrž poněvadž by se v beztak těžké době hospodářské krise vyvolalo mzdové hnutí, jež by poškodilo naši výrobu a naše národní hospodářství. Stavěli jsme se jako strana vždy proti tomu, aby živnostenské provozovny byly vylučovány z ochrany nájemníků a aby byly na tom hůře nežli byty. (Výkřiky (německy): Velmi dobře!)
Přes všechny tyto úvahy a názory nebude lze, velevážení, vyhnouti se konečnému řešení bytového problému, poněvadž stávající poměry na bytovém trhu jsou neudržitelny. Přiznávám beze všeho, že zákon o podpoře stavebního ruchu, kterým se zde budeme zabývati v nejbližších dnech; a který již prošel sociálně-politickým výborem poslanecké sněmovny, je značným pokrokem. Ale jsem přesvědčen a mám pocit, že ani tento zákon o podpoře stavebního ruchu nebude s to, aby, Jak by toho bylo potřebí, čelil bytové nouzi. Víme, že je dnes ve městě dosti prázdných bytů, většinou však velkých, dvou anebo třípokojových. Potřebujeme jen čísti noviny v Praze anebo v jiných městech. Byty však jsou příliš drahé, nájemné pro malého řemeslníka, dělníka a úředníka nedostupné. Nedostává se malých bytů; bytů o jednom pokoji s kuchyní. Ale i tyto byty jsou podle nashromážděných zkušeností dnes příliš drahé, a to z toho důvodu, že se dnes staví neúčelně a příliš draho. Víme, že výrobní náklad malého bytu v Praze dlužno stanoviti částkou asi 20.000 Kč, na venkově 40.000 až 50.000 Kč. To přesahuje ovšem mez, kterou důchod a blahobyt národa může snésti. Musilo by se právě po našem přesvědčení stavěti lépe a levněji. To nezáleží ovšem na stavitelích. Tu přicházejí v úvahu dnešní mzdy ve stavebních živnostech, vysoké ceny stavebního materiálu. (Sen. Jarolim (německy): Mzdy činí průměrně nejvýše osminásobek!) Nemám ničeho proti tomu, aby tito sezonní dělníci byli placeni lépe nežli ostatní. Máme tedy také vysoké ceny stavebního materiálu a nedostupné ceny dříví, dále neúčelně vysoké daně, obzvláště daň z obratu, ale také vysoká sociální břemena, která dnes určitě zdražují stavební činnost, v neposlední řadě také nesmírně drahý úvěr bankovní, pod kterým beze vší pochyby trpí všichni. Dokud zde nenastane snížení; nelze pomýšleti na levnější stavební činnost.
Z toho vyplývá samozřejmě také nerovnost nájemného ve starých a v nových domech. Máme dnes dva druhy nájemníků: Jedni, kteří stojí pod ochranou nájemníků, a druzí v novostavbách, dvě kategorie, kde za stelných poměrů příjmových jedni musí platiti čtyřnásob vyšší nájemné nežli druzí. Tyto poměry jsou nesociální, a podíváme-li se na statistiku, vidíme, že skoro 50% nájemníků se nachází v nových domech, obzvláště ve městech, která v posledních letech rozvíjela čilejší stavební ruch. Tato nerovnost nájemného naléhá na vyrovnání. Budete se pamatovati, že pan ministr financí mluvil při rozpočtové debatě v senátě o tom. Prohlásil, že je potřebí, aby při každém zvýšení nájemného zvýšeny byly také platy, což by přece mělo býti věcí samozřejmou. Ale co se děle s těmi, kteří již dnes bydlí v takovýchto nových domech a kteří musí platiti tylo obrovské činže? Obdržel jsem dnes dopoledne statistiku dr. Oberschalla. Vypočítává, že dělník musí dáti 3.9% a úředník 5.7% svého příjmu na nájemné. Zajímavé je samozřejmě dále srovnání činží ve starých a nových domech. Dělník s příjmem 8000 Kč platí ve starých domech pod ochranou nájemníků 1.8% nájemného ze svých příjmů, kdežto týž dělník s týmž příjmem musí v nových domech dáti 2.23% svého příjmu na nájemné. Každý musí přiznati, že zde nezbytně je potřebí sociálního vyrovnání. Nesmíme však při tom přehlížeti, že mezi číslicemi v indexu nájemné v Československu cifrou 46 stojí na druhém místě, kdežto rakousko s cifrou 21 stojí nejníže a všechny ostatní evropské státy vykazuji značně vyšší čísla indexu na nájemné. Francie 71, Maďarsko 86, Německo dokonce 126. (Sen. Jarolim (německy): Se mzdami jsme na 14. místě!) To je možno, to se nepopírá. Vítám to, že ministerstvo zamýšlí v rámci odborné komise definitivně řešiti bytový problém. Podmínkou takovéto práce odborné komise byla by statistika, které se nám dodnes bohužel nedostává. Do této statistiky bylo by především pojati byty ve starých domech, v nových domech, prázdné byty, počet rodin ve velkých bytech, počet bytů obývaných několika rodinami, počet rodin a obyvatele, kteří nemají vlastního bytu. V Německu mají takovouto statistiku, na které je vybudováno poslední řešení bytového problému v roce 1928. Tato komise však, pánové, nesmí býti složena jednostranně. Stojíme na stanovisku, že do této komise patří: zástupcově vlády, odborníci, organisace majitelů domů, organisace nájemníků, sociální ústavy, ale také zástupcové živností a obchodu.
Velevážení! Jsme přesvědčeni o tom, že bytový problém řešiti lze jen v rámci kompromisu. Naší spolupráce nemá se při tomto velikém díle nedostávati. V zájmu svých voliči, kteří jsou jak majiteli domů, tak také nájemníky, rádi budeme pracovati spolu a budeme také z těchto důvodů hlasovati pro předlohu. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Jarolim. Uděluji mu slovo.
Sen. Jarolim (německy): Slavný senáte! Vážený pan řečník přede mnou uhájil své vývody tím, že řekl, když jsme slyšeli zástupce vládních stran, že dostáváme příchuť toho, jak to jinak asi vypadá mezi koaličními stranami. Netajím se nikterak tím, ačkoli také my jako koaliční strana jsme zúčastněni ve vládě, že se naše názory nikterak nekryjí s tím, co část anebo lépe řečeno co všechny měšťácké strany přednášejí, pokud jde o ochranu nájemníků. Předloženým zákonem prodlužuje se dosud platná ochrana nájemníků do 30. listopadu 1930. Změny, které se na zákoně provádějí, nejsou bez významu. Při tom nechci naprosto neuznati, že nově vytvořený důvod pro výpověď, podle kterého pronajimatel může svého nájemníka vypověděti také v tom případě, potřebuje-li bytu pro své zasnoubené děti, mnohého nájemníka může krutě postihnouti. Tento důvod výpovědi jest ovšem vázán povinností, že pronajimatel vypověděnému nájemníkovi musí opatřiti přiměřený náhradní byt. V tom záleží beze vší pochybnosti jistá ochrana, která po případě je zesílena tím, že snoubenci do 4 neděl musí se nastěhovati do uprázdněného bytu. V praxi však bude věc přece na konec dopadati tak, že náhradní byt bude dražší nežli byt, jejž dělník nebo zaměstnanec musil vykliditi, neboť v tomto případě bude vždy trochu více postižen, ježto nájemné v opatřeném náhradním bytě bude zpravila vyšší. V zájmu nájemníků byli bychom si tedy přáli, aby nově vytvořený důvod výpovědi byl odpadl. Ale předložený zákon je kompromisem, a k tomuto kompromisu mohlo dojíti jen proto, že zde byl výsledek říjnových voleb loňského roku. V každém případě skutečností jest: kdyby bylo bývalo možno znovu založiti německo-český občanský blok, vypadal by zákon na ochranu nájemníků, který by se byl parlamentu předložil, zajisté zcela jinak nežli nynější, i můžeme s jistým uspokojením konstatovati, že se přece podařilo celkem odvrátiti útoky na ochranu nájemníků. Občanské strany v posledních letech beztoho již silně uvolnily ochranu nájemníků, při tom slibovaly při všech sjezdech a jinakých konferencích domácím pánům, že se přičiní ochranu nájemníků rychle ztenčiti. Bylo to přímé zápolení o přízeň domácích pánů. Když se tedy skoro nezměněná ochrana nájemníků prodlužuje zase o dalších 8 měsíců, pak nelze to přičítati sociálnímu cítění měšťáckých stran, nýbrž spočívá to na skutečnosti, že vliv sociálně-demokratických stran byl dosti velký, aby pro nejbližší budoucnost přemohl odpor. Kdyby měšťácké strany pěstovaly hospodářskou politiku s velikého sociálního hlediska, nemohlo by jim býti za těžko souhlasiti s tím, aby nynější ochrana nájemníků prodloužena byla na delší lhůtu, nežli se skutečně děje. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)
Pokud desetitisíce lidí táboří na širém poli, v kůlnách a starých železničních vozech, v době, kdy jiné desetitisíce nájemníků bydlí v místnostech, které hanobí název obyt, je zločinem jen pomýšleti na to, aby ochrana nájemníků byla zrušena, a obzvláště také zločinem vyhrožovati neustále tím, že zrušení ochrany nájemníků stojí před námi. To je také účelem toho, že se neustále jen od případu k případu stanoví nová lhůta. Pan kolega Feierfeil stěžoval si do toho, že lhůta byla určena na dobu tak krátkou. Myslím, že smím říci, že by věc byla dopadla zcela jinak, kdyby ve vládě seděli křesťanští sociálové, neboť oni byli při tom, když v roce 1928 došlo k novelisaci zákona o ochraně nájemníků. Tehdy došlo k největším trhlinám v ochraně nájemníků a kdyby mělo býti pravdou, jako to pravda není, že již daleko přes polovinu všech nájemníků stojí mimo ochranu nájemníků, pak bylo by to spolu zásluhou křesťansko-sociální strany lidové. Na štěstí však tomu ještě tak není. Je snad v jednotlivých obcích větší počet dělníků a zaměstnanců, kteří nepožívaní ochrany nájemníků, ale mluviti o polovině anebo také jen o jedné třetině, je podstatné přehnané. Podle posledních údajů je v Praze samotné 30.000 rodin bez bytu. Pro celou republiku nemáme data, ale zde neb onde shledáváme, že se začíná věc vyšetřovati; úředních dat však nemáme. Bude sotva přehnáno, budeme-li míti za to, že číslice pro Prahu platná, čtyřnásobně zvýšená, shodovati se bude pro celou republiku.
Zrušení ochrany nájemníků musí býti spojeno s velkorysou podporou stavebního ruchu, při čemž podpora stavebního mrchu vůbec musí líti napřed. Dlužno uvésti v soulad nabídku a poptávku na bytovém trhu, až do té doby nelze mluviti o zrušení ochrany nájemníků. Nepřátelé ochrany nájemníků tvrdí ovšem, že ochrana nájemníků překáží stavěti malé byty. Tento argument se přednáší při všech projevech spolků majitelů domů, že také celá řada měšťáckých listů, které se toho chápou, které to rozšiřují a tlumočí přání majitelů domů. Před několika měsíci konal se v Karlových Varech veliký sjezd majitelů domů, byla to více méně rozhodná protestní schůze. Byl při této příležitosti vydán také časopis a tam se mezi jiným praví: "Ochrana nájemníků je nesmyslem a hříchem proti lidu a jeho budoucnosti." Předpokládám zajisté, že majitelé domů se jen tak staví, že jim jde o blaho a zdraví těchto nájemníků; ve skutečnosti dopustili se nepravého hlášení tím, že myslili jen na výši nájemného, na svou domovní rentu. Pohádce, že přizpůsobení činží ve starých domech činžím v nových domech bude podporovati stavbu bytů, nevěří po mém názoru naprosto nikdo. Osmi-, devítinásobné zvýšení nájemného ve starých domech poplyne domácím pánům veskrze do kapes jako důchod. Majitelé domů přehlížejí při tom, že si na staré domy zpravidla vzali hypotéky ve zlatých korunách, které nyní splácejí v československých korunách, tedy v penězích, které byly stlačeny asi na desetinu původní hodnoty, a kdybychom zde chtěli pokračovati v této početní hře, došli bychom k tomu, že ochrana nájemníků může trvati ještě mnoho let, aniž by tito pánové ztratili jeden haléř. Může býti nepříjemné, má-li někdo pocit a přesvědčení, že může míti vysoký domovní důchod, kdyby zde nebylo ochrany nájemníků. Tato věc však nemůže býti předmětem úvahy těch, kdož musí nésti spoluodpovědnost za to, aby široké masy lidu nebyly poškozovány.
Kruhy, které chtějí vyšroubovati nájemné netoliko na předválečnou paritu, nýbrž ještě nad to, zapomínají schválně, že mzdy dělníků činí proti předválečné době jen pěti-, šesti-, sedminásobek a že jen ve velmi řídkých případech jsou větší nežli osminásobek. Podle výkazů Úrazové pojišťovny dělnické pro Čechy činí průměrná týdenní mzda dělníka asi 160 Kč. Ale průměr neříká ještě všechno. Vezmeme-li za základ mzdové třídy, docházíme k ještě křiklavějšímu obrazu. Na základě dat, která máme nyní k disposici má Ústřední sociální pojišťovna v celé republice 2.5 mil. pojištěnců. Z toho má 53% všech pojištěnců mzdu do 18 Kč denně, tedy 108 Kč týdně, 19% mzdu přes 18 - 25 Kč, tedy týdně přes 108 - 150 Kč, a teprve zbytek 28% dostává mzdu 25 Kč denně. Při takovýchto bídných mzdách je samozřejmě při nynějších činžích ve starých domech dělníkem dosti za těžko sehnati takovéto nájemné. S takovýmito mzdami mohou dělníci jen živořiti, ale nikoli žíti slušně jako lidé. Do novostaveb nemohou se dělníci a zaměstnanci stěhovati vůbec. V soukromých novostavbách stojí byty ve výměře asi 40 m2 200 Kč a také více měsíčně. To jest obnos, která statisíce dělníků nemohou sehnati z toho jednoduchého důvodu, poněvadž by musili obětovati dvě týdenní mzdy jen na nájem. I kdyby den ze dne se živili chlebem a kávou, nebylo by jim možno sehnati nájemné v novostavbách. Není tedy pochybnosti o tom, že soukromá stavební činnost nezjednává byty za dosažitelné ceny. Soukromá stavební činnost předpokládá výdělek. Nekyne-li výdělek, nestavějí se žádné obytné domy. Jen ryze kapitalistickými methodami nelze řešiti otázku bytovou. Je tudíž povinností státu pečovati trvalou organisací stavby bytů o to, aby se stavěly řádné a zdravé byty za dosažitelné nájemné. Stát, který svým občanům ukládá obrovské povinnosti a jejich plnění vymáhá svým mocenským aparátem, musí býti také s to, aby jim zabezpečil a stanovil jejich právo na byt. Kdyby se požadavky německé sociálnědemokratické strany dělnické co do stavby bytů uskutečnily jen částečně, byli bychom u nás se stavbou bytů již mnohem dále. Poukazuji k tomu, že německá sociálně-demokratická strana dělnická již roku 1921 na svém sjezdu v Děčíně vytýčila požadavek, aby na podporu stavy bytů vybírána byla progresivní daň pro stavbu bytů. Tu byly všechny občanské strany proti tomu. Byly sice pro to, aby se nájemné zvýšilo, ale nikoli za tím účelem, aby se zvýšení použilo jako daně pro stavbu bytů. Bylo-li možno v Rakousku, obzvláště ve Vídni, v posledních letech vystavěti přes 45.000 obytných domů a pokračovati stále ještě v programu stavby bytů, pak vděčí hlavní město Vídeň za to jedině té okolnosti, že značnou část prostředků sehnalo daní pro stavbu bytů. Budiž přiznáno, že v prvých poválečných letech také v Československé republice použito bylo značných prostředků na podporu stavby bytů. Ale to se stalo, když se v tehdejší všenárodní koalici zesílil vliv měšťáckých stran. Bohužel nebylo nám v německém území možno vyzískati příliš mnoho z této podpory stavebního ruchu. Nepotřebuji zajisté vykládati, co toho bylo vinou. Skutečností je, že jsme nemohli sehnati úvěry od bank, a později, kdyby bylo bývalo možno sehnati úvěr, nemohly obce použíti této podpory stavebního ruchu. A co potom bylo vytvořeno a co zbylo, nelze dobře považovati více za dobře organisovanou podporu stavebního ruchu. K tomu přistupuje také ještě okolnost, že mnohé obce stály proti podpoře stavby bytů vůbec nepřátelsky, zejména takové obce, jež spravují měšťácké strany. Ale také tam, ke měšťácké strany jsou v menšině, pokoušejí se brániti stavbě bytů, jak fen mohou, i třeba cestou rekursu. Příznačný případ udál se v severozápadní české uhelné pánvi v obci Střelné v okresu duchcovském. Obec se snažila, aby od uhelného sondu, spravovaného u ministerstva veřejných prací, obdržela zápůjčku na stavbu vlastních domů. Tato zápůjčka byla asi před třemi lety povolena, 200.000 Kč, zajisté za velmi dobrých podmínek, totiž 4% amortisace, zúročení žádné. Většina členů obecního zastupitelstva byla velice ráda, že se tato akce podařila a chtěla ihned přikročiti ke stavbě 5 nebo 6 bytů. Ale měšťáčtí členové zastupitelstva podali jednomyslně rekurs, a řekli již předem, že toto usnesení obecního zastupitelstva nebude provedeno, že se o to postarají, aby zemský úřad v Praze toto usnesení zrušil. To se skutečně stalo. Jaké tu byly souvislosti, nechci blíže zkoumati, ale věc se tak udála. Nyní bylo zahájeno nové řízení, které snad umožní, aby tato akce byla dokončena. Domy mohly by již státi 2 roky, 6 nebo Z rodin by tam mohlo již dávno bydleti. To jest jen jeden případ, mohl bych uvésti také ještě jiné.
Vítáme tudíž, že vláda zahajuje podporu stavby bytů a že v té příčině předložila poslanecké sněmovně osnovu zákona. Obzvláště důležitým zdá se nám ustanovení, že se státní záruka pro stavbu malých bytů poskytnouti má také obcím.
V době, kdy u nás podpora stavebního ruchu uvázla, v posledních třech letech, vynaloženy byly v cizině v celé řadě států, tak v Anglii, ve Francii - vedle staveb ve válečném území, které tvoří jinou kapitolu - a v Německu obrovské sumy na podporu stavebního ruchu. To má snad svou příčinu také v tom, že v těchto státech oceňují měšťácké strany bytovou kulturu dělníku přece výše, nežli tomu je u nás. Sociální blahobyt a bytová kultura jsou přirozeně směrodatny také pro zdraví veškerého obyvatelstva. Není tudíž, slavný senáte, naprosto náhodou, že se Československo řadí mezi státy, které vykazují největší úmrtnost kojenců a největší úmrtnost na tuberkulosu. Ve statistické příručce pro Německou říši 1929 se praví, že na 10.000 obyvatelů připadá úmrtí následkem tuberkulosy: v Dánsku 8.1, Německu 9.3, Anglii 9.7, Belgii 10.1, tak to jde dále až k 20. místu, kde se Československo řadí s 19.4 úmrtími. Za Československem přichází jen ještě Estonsko, Maďarsko a Finsko.
Tentýž strašlivý obraz ukazuje také úmrtnost kojenců. Ze 100 živě narozených umírají v prvém roce života: v Norvéžsku 4.8, Australii 5.3, Švýcarsku 5.7, Nizozemí 5.9, Anglii a Walesu 7, tak to jde dále, Německo je na 16. místě s 9.7 úmrtími, Československo však se řadí mezi 26 státy, z nichž některé jsou celými díly světa, na 24. místě s 19.4 zemřelými kojenci. Více kojenců nežli v Československu umírá jen v Maďarsku a Rumunsku.
Tyto strašlivé číslice jsou skutečně projevem hrozné bytové nouze a podvýživy širokých lidových mas v tomto státě, tyto skutečnosti nelze sprovoditi se světa žádnou zahraniční propagandou, byť byla sebe obratnější a dražší. Blaho a zdraví širokých vrstev lidových lze povznésti jen lepší výživou, bytovou kulturou a řadou jiných věcí, které k tomu ještě patří. Pro tuto věc budeme jako němečtí sociální demokraté povždy působiti a bojovati, také v koalici jako vládní strana. Že majetní v tomto státě, to lest měšťácké strany, ať již jsou ve vládě anebo mimo vládu, sledují jiný pochod myšlenek, jest jasno; jim právě nejde o to, aby povzneseno bylo všeobecné blaho veškerého pracujícího obyvatelstva, jim jde jen o zisk. Kdyby zisk nerozhodoval, bylo by nemyslitelno a nepochopitelno, že otázka ochrany nájemníků může vzbuditi tak mocné protivy, a bylo by jednoduše samozřejmo, že by se bez zvláštního kompromisu tato otázka rozřešila v zájmu veškerenstva. Ke konci chtěl bych poznamenati, že samozřejmě hlasovati budeme pro tento kompromis, pro tuto předlohu. (Souhlas.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan sen. Mikulíček.
Sen. Mikulíček: O meritu předložené předlohy promluví podrobně kolega našeho klubu soudr. Nedvěd. Já mám úkol, poukázati zde jen na události, které se sběhly tohoto týdne majitelům příbytků v předměstí Prahy. Po referátě pana zpravodaje kol. Johanise přišel pan Johanis k nám a řekl, abychom se učili slušnosti. Pane Johanisi, měl jste se včera a předevčírem jíti podívat do Zahrádek k Edenu, a viděl byste, jak výkonní orgánové vaší vlády, v níž vy spolurozhodujete, umí zachovávat slušnost vůči hladným dělníkům a vůči hladným ženám - matkám, které mají u prsou 6 nedělní dítě a kojí je přímo krví, poněvadž mléka nemalí. (Výkřiky komunistických senátorů.) Pan kol. dr. Havelka jako majitel domu vřele se zde zastával majitelů domů. A což ti majitelé těch mizerných příbytků, za které dali 1700, nebo 2000, nebo 2500 Kč - já jsem jich včera prošel několik - to nejsou také majitelé? Jakým právem dnes snižujete hasičský sbor nebo pražské hasičstvo, aby tito vykonávali to, co není v historii kulturních národů vůbec známo, aby tito hasiči, kteří mají chrániti majetek všech, strhovali matce, která má u prsou 6 nedělní dítě, krov nad hlavou? Kdo za ta nese odpovědnost? (Sen. dr. Havelka: Ochrana nájemníků!) Pardon, pane kolego! Kdo za to nese odpovědnost, kdo vládne na pražské radnici, kdo je purkmistrem Prahy, kdo je jeho náměstkem? Lidé, kteří si dají říkat, že jsou socialisté a urážejí se nad tím, když my říkáme, že jsou sociálfašisté. A zde, prosím, vidíme, že se vyhazuje - jak jsem včera řekl přes vůli úřadujícího komisaře policejního - úplně zbytečně 2 mil. Kč, které jsou preliminovány do rozpočtu na r. 1930, a to z toho 1,100.000 Kč je preliminováno na příští rok za práci přes čas v zákonodárných sborech. Myslím, že mohou-li zřízenci vstáti ráno a býti v 8 hodin v práci, můžeme my poslanci a senátoři býti také o 9. hodině v práci a není potřebí, aby se natahovaly celé noci a aby se vyhodilo ze státní pokladny zbytečně 1,100.000 Kć. (Výkřiky komunistických senátorů.) Podle rozpočtu na r. 1930 je dále zařaděno 600.000 Kč na zaopatření aut, provoz aut a kočárů a pro koně na Hradě. Mimo to je v rozpočtu téměř 300.000 Kč na osvětlení Hradu. Myslím, že trošičku méně rozhazovat, a celá ta kolonie v Zahrádkách, jež není tak veliká, mohla míti dnes snesitelné příbytky, které je možno postaviti jednoduše jeden za 15 až 20 tisíc Kč, kde by lidé pohodlněji bydleli, než bydlejí dnes. Četl jsem před měsícem, že u pana ministra Beneše bylo na soiré 1000 osob. Myslím, že za obnos, který toto soiré stálo, bylo by možno poříditi nejméně 10 baráčků pro tyto chudáky. Ale na to se nepomýšlí. V novinách člověk čte, že je veliká starost o nezaměstnaně, veliká starost, jak rozřešiti průmyslovou a zemědělskou krisi - a při tom magistrát, který je ovládán většinou socialistu, magistrát té matičku Prahy, pošle tam své placené zřízence, kteří poslechnout musí, jinak by byli propuštěni, aby matce, dětem, z nichž jedno je 2 měsíční a druhé 16 měsíční, shodili krov nad hlavou, a když se proti tomu ohrazuje, komisař, ačkoli vidí legitimaci člena Národního shromáždění, hrozí mu zatknutím a event: fysickým násilím od stráže. Pan kol. Johanis řekl, že bude nutno zavésti ochranu nájemníků k vůli klidu ve státě, a že ji zavedl i ten Mussolini. Táži se, kdo ruší v tomto státě většinou klid? Pánové, vy si velmi dobře pamatujete, že několikráte jsme vyšli na ulice Ostravy, Brna, Kladna, Fraky a Vídně za Rakouska, a když se neukázala, provokativní policie, byl klid, dělnictvo si povědělo to, na co mělo právo, a ukázalo, že to a to chce a že je ochotno si to vynutiti, a nebyl nikdo zatýkán. Dnes hlouček 20 - 30 lidí vyjde na ulici, hned je brutálně rozháněn. Máme o tom případ ze stávky hornické v Libušíně. Syn stál na dvorku se svým otcem, a četník mu rozkázal, aby se rozešel. On nevěděl s kým. A poněvadž se se svým otcem nerozešel a neuposlechl stráž, byl odsouzen k pětidennímu vězení.
Chcete-li klid ve svém státě, odvolejte při každé příležitosti z ulice policii. Protože, vším právem jsem řekl včera policejnímu komisaři: že to brzy bude vypadati u nás tak, že bude-li chtíti občan býti v tomto státě bezpečen, aby měl vedle sebe dvě vycvičené dogy, aby se každému, kdo jej bude chtíti ohrožovati podle zákona na ochranu republiky, zakously do šíje. (Výkřiky.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Mikulíček (pokračuje): V úterý byly zbořeny baráčky, boudy takové, do kterých vy páni, ať jste z měšťácké nebo socialistické strany, byste nedali ani vepře, poněvadž byste se obávali, že při každém zavanutí větru to může spadnouti. Nedali byste tam tím méně sportovního koně. Tito lidé nemohli nic jiného najíti a získati a musili se s tím spokojiti. Kolonie cikánské na Slovensku a Podkarpatské Rusi jsou daleko lépe vybaveny, já je znám. A teď ten skromný příbyteček, který tyto lidi chrání před deštěm a nepohodou, na rozkaz socialistického magistrátu se jim nad hlavou shodí. Vypadá to tam, jako by do Československa vpadli Tataři a Hunové, ba je to ještě horší, ti ničili aspoň pevnůstky těch, kteří s nimi bojovali, ale zde jsou většinou dělníci bez zaměstnání, hladní, bez krejcaru v kapse a jsou o to poslední připraveni. Nešlo tuto otázku řešiti jiným způsobem? Píšete dnes ve svých listech, abyste zakryli ostudu, která se stala, že tito lidé budou umístěni tam a tam a že dostanou odbytné. Odpusťte, to nešlo dříve zaříditi a napřed tu rodinu vystěhovati. Necháte tam na pospas studenému počasí ty lidi státi, vám to nevadí, vy máte kožichy, nad troskami jejich nábytku a nad hadry, kterými se v noci přikrývají.
Jací lidé byli včera připraveni o příbytky?
Ingnort Karel, nádeník, vydělá týdně 160 až 180 Kč, má 4 dítky od 3 do 16 let, střecha se mu strhla nad hlavou. Neudlová Aloisie, dělnice na stavbě, už 3 měsíce bez práce, barák zbořený. Matylka Ilianková - to je charakteristický případ - kterou si dovezl čsl. legionář Jan Kup z Ruska. Žila s ním celkem 11 let, zanechal jí 2 dítky. Rozešli se. Proč? To jest jejich věc, nám potom nic není. Dnes tu žije s dítkem opuštěna. Koupila si před 3/4 roku baráček za 1600 Kč. 1000 Kč je na něj ještě dlužna a předevčírem jí ho shodili. Měli byste viděti zoufalství takové žerty, vytrhnuté od rodiny, od níž je vzdálena 7 až 8 tisíc km, nemá možnost návratu. Přišla sem snad z vlastní vůle, snad, psychologicky se to dá těžko dokázati, a teď najednou se jí strhne baráček nad hlavou, když je matkou dvou dětí a je dlužna ještě tisíc Kč.
Čtvrtý případ. Štěpán František, tesař, který je 14 týdnů bez práce a bez příjmu. Má dvě dítky. To jsou ty, o nichž jsem mluvil, tříměsíční a šestnáctiměsíční. Včera mu byl domek zbourán. Když byl zbourán, přijde teprve magistrátní úředník se zákazem zbořiti. Potkal jsem soudr. Jurana s posl. Kuhnovou. Řekli mi, "Drž to tam než přijde od magistrátu vyřízení, že se to zrušuje." Zdržte to tam, když vám hrozí policejní úředník a policie násilím a také násilí provede. Jak to může člověk hájiti proti 40 policistům? Člověk dovede odraziti útok dvou nebo tří, ale ne čtyřiceti. Přesto, že jak já, tak soudr. Stejskalová jsme tvrdili, že magistrát jistě zarazí toto okrádání těch chudáků o poslední zbytečky jejich majetku, domek byl zbourán. Když byla poslední deska na hromadě, přijde od magistrátu zákaz, aby se to nebořilo. (K sen. dr. Havelkovi:) Pane kolego; advokáte, tohle je právní stát, to je právní stav? Ať tam již vadí ty domečky ve stavbě nebo komunikaci, ať má magistrát jakékoli plány s tím místečkem, ale nemáte tolik lidského citu, abyste člověku, který nemá ochranu, nebořili baráček nad hlavou, jeho jedinou poslední záštitu před deštěm a větrem? Není uznání ani vůči matce, která má dvou- až tříměsíční dítě u prsou.
Řekl jsem policejnímu komisaři, že kdyby byl Masaryk v republice, donutil bych ho, aby sedl na auto a přijel se tam podívati a pak mluvil o demokracii a svobodě; jakou jsme si zde dobyli. Nejen že se bořily baráky, ale byli biti lidé a jací lidé! Míšek Václav, ruský legionář, který ještě oslavoval 80. narozeniny Tomáše Masaryka - byl v kroji legionářském a jeho žena v národním kroji - ohradil se v úterý proti tomu, aby policie tahala ženy po zemi ať za nohy, nebo za ruce, že to není lidské a dostal od strážníka čís. 40 - jeho jméno nám nechtěl nikdo říci - dvě rány pendrekem přes tvář. Včera měl tu (ukazuje) modré podlitiny na tváři, Řekl jsem mu otevřeně: "Vidíš, bil jsi se s nasazením vlastního zdraví a života za tento stát a teď dostáváš odměnu. Klíma vydal zatykač na Tomáše Masaryka a kdyby ho byl tehdy dostal, nebyl by mu v zájmu jeho veličenstva Francka Josefa odpustil nic, ale byl policejním ředitelem, a kdyby nebyl předčasně odešel s tohoto světa, mohl býti policejním ředitelem v Praze. Ty, který jsi bojoval za vlast, máš teď odměnu." On také řekl včera: "Jdu domů a tu uniformu rozsekám sekyrou a hodím ji na hnojiště. Tohle to jsem si nepředstavoval, když jsem se zastával nevinně týrané ženy, že bych něco takového mohl dostati."
Další případ: Antonie Šváchová, dostala pendrekem přes hlavu, že omdlela, byla jako omdlelá hozena na auto a odvezena na policejní strážnici a druhý den propuštěna. Kešnerová Marie byla tlučena pendrekem přes obličej, po zádech i jiných částech těla, o kterých se ve slušné společnosti prý nemluví. Byla rovněž zatčena. Nejcharakterističtější je případ dvou dělníků, kteří šli telefonovati sekretariátu naší strany, abychom se jich zastali, a když vyšli z telefonní budky, byli policií zatčeni a drženi ve vězeni celou noc: Pánové, to je právní stá? To je právní stav? Což nevíte o tom, kolik se zdefrauduje a rozkrade v bankách, neznáte ty defraudanty daňové, třeba poslední případ Beránka na Vinohradech? Neříká vám berní úřad, že je 5.000,000.000 Kč daní nedoplaceno? A je snad s těmi, kteří takovým způsobem okrádají váš stát, zacházeno tak, jako s dělníky?
Ted se řeší ochrana nájemníků. Myslím, že ta otázka nemusila dnes býti tak ožehavá, kdyby se bylo jinak používalo fondu pro stavbu nouzových bytů. Ten fond vyčerpal ze stát. zdrojů přes 4.000 mil. Kč, měl zmírnit revoluční vlnu jako skoro všechno ostatní, co dělali socialisté spolu s vládou; dělali jen proto, aby brzdili revoluční vlnu proletariátu. Tímto fondem se jen zalepovaly oči nebydlícím, jako malorolníkům, pozemkovou reformou. Až do 2 mil. jmění mohl dostati stavitel státní garancii a podporu. Jednou musíme začíti uveřejňovati fotografie těch psích bud a baráků, v nichž bydlí prý také "dělničtí" vůdcové, kteří si zbudovali domy za statisíce, ba dokonce mně řekli zasvěcení lidé, že vila jednoho takového vůdce a bývalého předsedy tohoto sboru, stála 250.000 Kč a byla většinou hrazena ze státního fondu. To byl účel zákona o podpoře stavebního ruchu? Nestačilo dávati tu podporu jen na domky 2 bytové a ne na takové nádherné vily za 300.000, 400.000 i 600.000 Kč? Ten, kdo měl 2 mil. Kč, dostal státní garancii a byl na léta osvobozen od daní a dnes má z tohoto domu ohromně výnosnou živnou. Daně neplatí a ze 3/4 mu stát stavbu zaplatil. Na druhé straně však máme na venkově hlavně v městech statisíce nebydlících.
Čteme v novinách, že chudáci, kteří ztratili svoje baráčky, pokud jsou pražští příslušníci, budou ubytováni v Praze, pokud jsou mimopražští, budou transportováni do svých domovských obcí. Jaká je to politika? Některý takový člověk je třeba ze šumavské obce anebo z nějaké tatranské vesnice, kde nemá vůbec životních podmínek. Obec má 40, 50 čísel, má 1.000 Kč daňové základny a vy ji tam pošlete jednu nebo dvě rodiny proto, že v matičce Praze, v té zlaté Praze, která celému Československu vévodí, není pro ně místa. Což to není příslušník československého státu, ať je již národnosti jakékoliv?
Fondu pro odstranění stavebního ruchu se zneužilo všude, kde byl vliv a moc. Prostavěl jsem od převratu na 80.000 Kč na mém baráku a hospodářské usedlosti a na byty a když se mne předseda stavebního odboru v Brně tázal, proč jsem nežádal o podporu; řekl jsem, že podpora je pro někoho jiného, než pro poslance a senátory. On řekl: Mohl bych vám ukázati, seznam těch, kteří si rozbourali své staré baráky a staví z státní peníze. Nepomůže žádné rozčilování na naši politiku a naše názory se strany pana kol. Sechtra a žádné posílání nás do Ruska. My jsme se tu narodili, a my si tu vybojujeme právo na život. My jsme ty vaše baráky, pane kolego, i všech ostatních, postavili. Ani jeden milionář neudělal ani jednu cihlu, neudělal ani jedno okno, ani dvéře, ani jednu zeď neomítl! (Předseda dr. Soukup ujal se předsednictví.) Jest otázka, kde nabrali na to kapitál? My jsme ty baráky postavili, vším potřebným vybavili, a přijde doba, kdy si je tato dělnická třída pro svoji potřebu vezme! (Potlesk.)