Schůze zahájena ve 14 hodin 30 minut.
Přítomni:
Předseda: dr. Soukup.
Místopředsedové: Donát, dr. Heller, dr. Hruban, Luksch, Trčka.
Zapisovatelé: dr. Karas, Pichl.
113 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři Bradáč, dr. Czech.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnes a zítra sen. dr. Wittovi; na dnešní schůzi sen. dr. inž. Bottovi, dr. Budayovi, Ďurčanskému, dr. Milotovi, Rovňanovi.
Navrhuji, aby byla dána zdravotní dovolení na dobu 4 neděl sen. Klofáčovi.
Senát je schopen se usnášeti.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj je přijat.
Tiskem bylo rozdáno:
Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):
Tisk 147. Návrh sen. Foita, Sáblíka a spol., aby dopravné na lokálních drahách propočítáváno bylo stejným způsobem jako na drahách hlavních.
Tisk 148. Návrh sen. Johanise a druhů na vydání zákona o Fondu Lidového Zdraví.
Tisk 149. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu trestního v Praze ze dne 26. ledna 1930. č. j. Nt IX. 3/30/4, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Bergmana pro přestupek proti bezpečnosti cti (č. 329/30 předl.).
Tisk 150. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu trestního v Praze ze dne 12. února 1930, č. j. Nt XVI. 5/30, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Stejskalové pro zločin podle §u 15, č. 3 a přečin podle §u 14, č. 1 a §u 15 č. 2 zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., a pro přestupek podle §u 23 zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 6 ř. z. z r. 1863, (č. 628/30 předl.).
Tisk 151. Zpráva sociálně-politického výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 28. března 1928, čís. 45 Sb. z. a n., o odhadu exekučního vyklizení místností (tisk 141).
Tisk 132. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje a doplňuje zákon ze dne 28. března 1928, č. 44 Sb. z. a n., o ochraně nájemníků (tisk 142).
Tisk 153. Zpráva národohospodářského výboru k usneseníu poslaneckej snemovne o vládnom návrhu zákona, ktorým sa upravuje užívanie niektorých pastvín v zemiach Slovenskej a Podkarpatoruskej v ročných pastevných obdobiach 1930 až 1962 (tisk 143).
Tisk 154. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 248) zákona o odběru některých druhů zboží veřejnými úřady, podniky, ústavy a zařízeními (tisk 277).
Tisk 155. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu (tisk 249) zákona o výrobě chleba (tisk 294).
Tisk 156. Zpráva I. výboru technicko-dopravního, II. výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona o nabytí místních drah Zaječí - Čejč - Hodonín a Mutěnice - Kyjov státem (tisk 136).
Zápisy o 21. a 22. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.
Z předsednictva přikázáno:
Výboru iniciativnímu:
Tisk 147. Návrh sen. Foita, Sáblíka a spol., aby dopravné na lokálních drahách propočítáváno bylo stejným způsobem jako na drahách hlavních.
Tisk 148. Návrh sen. Johanise a druhů na vydání zákona o Fondu Lidového Zdraví.
Výboru imunitnímu:
Žádost vrchního státního zastupitelství v Bratislavě s žádostí krajského soudu v Bratislavě ze dne 10. března 1910, č. j. Nt XVII. 52/29, za souhlas k stíhání sen. Mikulíčka pro dvojnásobný zločin podle §u 17, č. 3 zák. na ochrana republiky a podle §u 19 voj. trestního zákona, přečin podle §u 19. č. 5 zákona na ochranu republiky a §u 481 tr. z. a přečin podle a 24, č. 3 tisk. zák. (č. 900/30 předs.).
Podle usnesení iniciativního výboru ze dne 24. března 1930 přikázáno:
Výborům soc.-politickému a rozpočtovému:
Tisk 106. Návrh sen. Kostky, Luksche a soudr. na doplnění odstavce 4 §u 245 zákona 103/1926, jakož i odstavce 9 §u 47 zákona 104/1920 ze dne 24. června 1926, o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platový zákon.), jakož i o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol (učitelský zákon).
Tisk 115. Návrh sen. Šťastného, Hubky, Plamínkové a spol. na státní subvenci obci pražské pro novou moderní nemocnici v Praze VIII. na Bulovce.
Tisk. 124. Návrh sen. Kostky, Luksche a soudr. stran produktivní péče o nezaměstnané.
Tisk 134. Návrh sen. dr. Feierfeila, Teschnera a soudr. na změnu §u 20 zákona ze dne 24. června 1926. č. 103 Sb. z. a n., o úpravě platových a služebních poměrů státních zaměstnanců.
Výboru soc.-politickému:
Tisk 127. Návrh sen. Pánka, Šolce a spol. na vydání zákona o určení výpovědní lhůty pro soukromé zaměstnance ve vyšších službách, podléhajících zákonu o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z., a zákona č. 244.Sb. z. a n. ze dne 13. července 1922.
Výboru živnostensko-obchodnímu:
Tisk 117. Návrh sen. Kotrby, Thoře, Pastyříka, Slámy, Trčky, Kianičky a druhů, aby vvdán byl zákon na ochranu zakázkového krejčovství.
Výborům kulturnímu a rozpočtovému:
Tisk 126. Návrh sen. Kotrbv, Thoře, Pastyříka, Trčky, Kianičky, Slámy a druhů na vydání zákona o živnostenských školách.
Výborům živn.-obchodnímu a ústavně-právnímu:
Tisk 123. Návrh sen. Böhra, Stolberga o soudr. na změnu platných ustanovení o zjišťování trestného falšování mléka.
Výboru ústavně-právnímu:
Tisk 130. Návrh sen. Donáta, Vraného, dr. Šrobára, Sáblíka a spol., aby vládě bylo uloženo statistické zpracování studentského nadačnictví a připravení kodifikace nadačního práva.
Tisk 132. Návrh sen. dr. Kovalika a spol. na vydanie zákona o uznaní zásluh Milana Rastislava Štefánika.
Výborům národohospodářskému a rozpočtovému:
Tisk 131. Návrh sen. Donáta a spol. na změnu zákona o dani z vodní síly ze dne 12. srpna 1921. č. 338 Sb. z. a n.
Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání.
1. Návrh, aby podle u § 55 jedn. řádu řízením zkráceným projednány byly osnovy zákonů:
a) kterým se prodlužuje a doplňuje zákon ze dne 28. března 1928, č. 44 Sb. z. a n., o ochraně nájemníků, tisk 142;
b) kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 28. března 1928, č. 45 Sb. z. a n., o odkladu exekučního vyklizení místností, tisk 141;
c) ktorým sa upravuje užívanie niektorých pastvín v zemiach Slovenskej a Podkarpatoruskej v ročných pastevných obdobiach 1930 - 1932, tisk 145.
Jelikož jedná se o osnovy zákonů, které nastupují na místě zákonů, jejichž platnost v nejkratší době doprchává, je potřebí, aby osnovy tyto v době nejkratší byly parlamentně projednány.
Navrhuji tedy, aby projednání těchto osnov přiznána byla pilnost.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Pilnost těmto věcem byla přiznána.
2. Zpráva I výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 142) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje a doplňuje zákon ze dne 28. března 1928, č. 44 Sb. z. a n., o ochraně nájemníků. Tisk 152.
3. Zpráva výboru sociálně-politického k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 141) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 28. března 1928, č. 45 Sb. z. a n., o odkladu exekučního vyklizeni místností. Tisk 151.
Navrhuji, aby odst. 2. a 3. pořadu jednání byly sloučeny v jediné projednávání a v jedinou rozpravu.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku (Děje se.)
To je většina. Budeme tudíž tak postupovati.
Navrhuji, aby věci tyto v zhledem k přiznané pilnosti projednány byly v celkové době 6 hod. se stanovením lhůty řečnické pro každý jednotlivý klub na 1/2 hod.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh tento byl schválen.
Zpravodaji o osnově zákona č. t. 152 jsou: za výbor sociálně-politický pan sen. Johanis, za výbor rozpočtový pan sen. Zimák.
Zpravodajem o osnově zákona č. t. 151 je pan sen. Riedl.
Uděluji slovo zpravodaji za výbor sociálně-politický, panu sen. Johanisovi.
Zpravodaj sen. Johanis: Dámy a pánové! Zprávou rozpočtového výboru pod č. t. 152 řešíme po poslanecké sněmovně důležitý problém, jenž se tyká ochrany nájemníků. Válka, která způsobila lidstvu tolik zla, má ještě v některých směrech své určité stopy. Jednou z těchto stop je také ještě vázané hospodaření s byty tak, aby majitel domu nebo domku nemohl volně disponovati svým bytem, nýbrž aby byl vázán, pronajmouti tento byt určité osobě, pokud ona si k nějakému bytu nepomůže, a aby nemohl snad dáti výpověď, jak by chtěl za normálních poměrů.
Otázkou ochranu nájemníků zabývají se i jiné státy, nejen naše republika, ale faktem je, že státy samy malí zájem, aby takovéto hospodaření nebo opatření s byty bylo děláno, poněvadž státní zájem je, aby zachován byl klid a pořádek. Italie, která před časem zrušila ochranu nájemníků, byla nucena po krátké době ochranu nájemníků znovu zavésti, poněvadž toho vyžadoval zájem státu. Odvolávám se na Italii, poněvadž je to stát protisocialistický, stát fašistický. To je jen novým důkazem, že opatření, která byla u nás učiněna v Československu po převratě, byla nejen žádoucí, ale že se odůvodňuje obnovování jich dalšími zákony. Jestliže dnes senát zakončuje otázku ochrany nájemníků projednáváním usnesení poslanecké sněmovny, je to jen důkaz, že Československo se neobejde bez ochrany nájemníka už proto, že stát náš nemohl učiniti opatření, aby stejným tempem, jak se cítí případně potřeba odbourávání ochrany nájemníků, hledal opatření, aby se opatřily byty pro ty, kteří by případně uvolněním bytu byli dotčeni. Tedy když říkám, že otázka ochrany nájemníka není jen otázkou nájemníka samého, nýbrž že je to otázkou také veřejnou, je nesporno, že otázku tuto posuzujeme v Československu ještě s jiného hlediska. Správně již ve výboru soc.-politickém v posl. sněmovně několikráte jsme měli příležitost konstatovati, že nájemník, ať je to dělník, malý úředník nebo malý živnostník, kteří jsou na ochraně závislí, musejí míti možnost, má-li býti jednou ochrana nájemníků zrušena, aby mohli snadno a volně nalézti byty. Ač jsme již 11 roků ve svém vlastním státě, je problém bytový tak těžký, zejména ve velkých městech a v revírech hornických, že bude nejen věcí zákonodárných sborů, nýbrž i veřejné správy státní zvláště, aby otázka opatření nových bytů řešila se skutečně se stanoviska věcného, soc. politického a ovšem také zdravotního. Věříme, že nynější koncentrační správa státu si jistě uvědomí, že tak, jako řešení problémy zákona o ochraně nájemníků, stejným způsobem se musí řešiti problém druhý. Nestačí jen obnovovati ochranu, nýbrž je potřebí řešiti problém, jak v budoucnosti ochranu nájemníků nahraditi tím, aby každý měl možnost za snesitelnou cenu si kdykoli a kdekoli nalézti byt. Jestliže dnes se zákon prodlužuje s určitými změnami, je to jen také důsledkem poměrů, ve kterých žijeme. Je nesporno, že zejména majitelé domů ve velkých městech těžce nesou ochranu nájemníků, ale na jejich adresu odpověděly organisace nájemnické docela trefně, že otázka nespokojenosti majitele domů ve velkých městech není jen otázkou... (Sen. Mikulíček: O ty se vy hlavně staráte, to je váš zájem!) Kdybych nebyl zpravodajem, tak bych odpověděl, že mluvíte věci, které skutečně jsou jenom fráze, a dokázal bych to. Ale poněvadž jsem zpravodajem, musím se říditi objektivní linií a budu míti možnost snad v závěru vám, pánové, pak odpověděti.
Může-li u nás v Československu si někdo naříkati, že se zejména socialisté starají o zájmy majitelů domů, tak to může říci opravdu jenom člověk naprosto neznalý věci, poněvadž je přece dokázáno, jestli kdo sváděl boje s majiteli domů ve velkých městech, že to byly velké strany socialistické, které chránily zájmy nájemníků. Ale já chci říci na adresu majitele domů to, co jim nájemníci vytýkají, že nemohou počítati s tím, že hodnota jejich majetku má stoupnouti 8 až 10kráte oproti hodnotě v době, kdy svoje nemovitosti ve formě domu ať v Praze, v Brně, v Olomouci neb jinde nabývali.
Ale faktem je, že zákon o ochraně nájemníků váže určitým způsobem toho, kdo si koupil dům před válkou anebo za války, a že nemůže disponovati se jměním tak, jak by si přál, ale takový osud stihl také jiné činitele po válce v razných státech a také různé činitele, pokud měli nějakou korunu uspořenu ve formě vkladů v některých peněžních ústavech. Podobně je to u pozemků. Jenom o pozemku se může říci, že má hodnotu asi osminásobnou až desateronásobnou. Ale to jest jenom tam, kde se staví, kde otázka pozemkové reformy souvisí se stavebním ruchem. Jinak jsme si vědomi, že žádné zboží a zejména takové zboží, jako jest objekt stavební, jako je hodnota domů, se nemůže počítati osm až desetkrát tolik již proto, že hodnota těchto objektů klesla na své ceně opotřebováním, zejména v posledních 20 letech, uvážíme-li, že od roku 1914 se na většině starých domů nic nedělalo. A proto je pochopitelno, že nějaké valorisování ve smyslu majitelů domů ve velkých městech nelze bráti vážně.
Ale řekl jsem, že zrušení ochrany nájemníků by postihlo mnoho lidí a že ochrana ta jest v zájmu státu nutná. Zejména v našem státě, kde začínáme řešiti různé problémy, s nimiž musíme počítati, nastává otázka, kdyby se jednou ochrana nájemníků v té době odbourala, kde budou bráti staří nájemníci úhradu na zvýšené činže. Vždyť jenom v Praze se počítá, že máme 20.000 lidí, pro které bude nutno opatřiti byty. A když si uvědomíme, že Praha má asi 60.000 obyvatel a z toho je 20.000 uchazečů, kteří jsou známi anebo přihlášeni na pražské radnici, vidíme, jaký těžký problém to bude, opatřiti jim byty. Ale kdybychom měli ještě připustiti, aby se výpověďmi počet uchazečů o byty rozmnožil, dovedeme si představiti, jaký chaos by nastal v takovém městě, jako je Praha, Brno a jiná průmyslová a hornická města, a v jakých poměrech by se lidé nacházeli, kdyby takové uvolnění ochrany bytové mělo nastati.
Jdeme do jiného problému, který souvisí vůbec s otázkou důchodů. Všichni jsme si vědomi, ať náležíme ke kterýmkoli stranám, ať hájíme kterýkoli stav v zákonodárných sborech, že jdeme do průmyslové krise, která zbaví výdělku dělníka a často namnoze ohrozí i malého úředníka. Jsou to velká průmyslová města a textilní kraje. Ale nejsou to jen textilní kraje, my máme již v hornických krajinách, jak bylo včera v ministerstvu veř. prací dokázáno, velkou nezaměstnanost; a tu musíme posuzovati ochranu nájemníků s jiného hlediska, nutno ji posuzovati v zájmu státu, v zájmu pořádku. Ale jsou tu důvody sociálně politické, které mluví pro to, aby malý dělník, úředník a živnostník byli chráněni ve věcech příjmových, neboť nemají záruky, že jejich příjmy se budou zvyšovati, ba jsou spíše v nebezpečí, že se budou jejich příjmy snižovati. A ani stát sám, jak známo, nemůže zaručiti svým zaměstnancům a veřejným zaměstnancem zvýšení příjmů.
Na základě toho je pochopitelno, že ochrana nájemníka je nutná také z důvodů sociálně-politických. Sluší jen litovati a ve výboru soc.-politickém v senátu to bylo mimořádně zdůrazněno, že zákon na ochranu nájemníků se prodlužuje jenom do 30. listopadu 1930. My známe obtíže, které při každé takové osnově se dělají, a mnozí jsme se těch obtíží zúčastňovali, ale dělati ochranu nájemníků do 30. listopadu 1930 ke konci března, každý ví, že je to mrhání časem. Jsme si vědomi, a já jsem to výslovně konstatoval, a neváhám to tvrzení zde opakovati, že je nemožné, aby zákon na ochranu nájemníků se opět neprodlužoval na stejných zásadách, jak jej máme dnes předložený, poněvadž definitivní poměry bytové a stavební nedají se vyřešiti do 30. listopadu 1930. Máme sice naději, že zejména zákon o stavebním ruchu snad zlepší počet bytů, že rozšíří počet místností, kam by se mohli jednotlivci stěhovati, ale to všechno nebude rozřešeno do podzimu. (Výkřiky. - Prudká kontroverse mezi sen. Mikulíčkem a sen. Habrmanem.)
Zejména tu kvituji velkou akci Ústřední soc. pojišťovny, která sama je si vědoma, že musí prémiových reserv, které dostává na pojistném, použíti k důležitým sociálně politickým opatřením. (Výkřiky. - Předseda zvoní.) Sama Ústřední soc. pojišťovna chce stavěti ve velkých městech, jako je Praha a Brno, s počátku byty sama tím, že by dala možnost zejména... (Živá kontroverse mezi sen. Mikulíčkem a německými soc. demokratickými senátory. - Předseda zvoní.)
Ústřední soc. pojišťovna sama jako veliký ústav se snaží, aby prémiových reserv použila k rozšíření počtu bytů pro pojištěnce, ale ona učinila ve známém jubilejním dnu 7. března také usnesení, že chce zejména obcím, družstvům a jiným stavebníkům vyjíti vstříc tím, že určila částku 50 mil. Kč, (Kontroverse mezi komunistickými a německými soc. demokratickými senátory. - Předseda zvoní.), kterážto částka nejenom že má býti určena ke stavbě bytů a má podepříti akci, kterou dala Ústřední soc. pojišťovna sama, nýbrž ona chce částkou tou na nízký úrok 3% umožniti, aby zejména obce stavěly byty o 1 místnosti, o pokoji s kuchyní, o 2 pokojích s kuchyní, aby se tím problém bytový urychlil zejména ve velkých městech.
Zahájená akce, ať již vlastními stavbami nebo podporou a preliminováním částky do 50 mil. Kč na 3%, není dokončena. V Ústřední soc. pojišťovně všichni činitelé, ať již zastupují pojištěnce nebo zaměstnavatele, jsou shodni v tom, že problém bytový je problémem sociálně-politickým a zdravotním, a s tohoto hlediska toto usnesení vyplývá. Bylo namítáno, že osnova zákona má vadné ustanovení, zejména o tzv. snoubencích. (Výkřiky komunistických senátorů. - Hluk.) Budiž konstatováno, že sociálně-politický výbor posl. sněmovny ve své zprávě zřejmě vykládá toto nové ustanovení o výpovědi tak, že osoby, pro něž byt byl vypovězen, musí do 4 neděl po uprázdnění bytu do něho se nastěhovati již jako nová domácnost. S tímto výkladem ztotožňuje se i soc.-politický výbor senátu.
Odůvodňuji toto ustanovení ještě tím, že byly zde obavy, že majitel domu mohl by často vyhledávati umělou cestou snoubence, že by se tu a tam mohlo tohoto ustanovení snad zneužívati, a proto musíme jen vítati, že sociálně-politický výbor připojuje se s důrazem k výkladu a usnesení posl. sněmovny, že ten, kdo se do 4 týdnů po uprázdnění bytu do něho nenastěhuje, i když je příbuzným, nároku na byt pozbývá.
Jinak je nutno říci, že se vrátíme v nejbližších dnech k jinému důležitému zákonu, který byl předevčírem v rozpočtovém výboru posl. sněmovny skončen. To je zákon o stavebním ruchu. Tyto dva zákony, totiž ochrana nájemníků a zákon o stavebním ruchu jsou v souvislosti tím, že podle toho, jaký budeme míti zákon o stavebním ruchu, jak státní správa a jiní veřejní činitelé umožní rozšíření počtu bytů, bude se moci počítati s tím, aby se také jednou u nás ochrana nájemníků odbourala. Nájemníci, zejména dělníci, úředníci a živnostníci, pokud z ochrany nájemníků požívají takové výhody, že jsou chráněni, rádi se této ochrany zbaví, když budou míti nárok a jistotu, že si opatří jiný byt v novém domě, zdravější, světlejší. A s tohoto hlediska bude se moci také uvažovati o tom, jak by se problém zrušení ochrany nájemníků mohl řešiti, když budeme míti dostatek bytů a dobrý zákon pro podporu stavebního ruchu, který by vázané hospodaření s byty jednou odstranil. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. Zimák. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Zimák. Slávny senát! Rozpočtový výbor senátu prejednal predloženú osnovu ako usneseníe poslaneckej snemovne vo svojej schôdzi 6. marca, preskúmal príčiny predloženej osnovy a taktiež príčiny toho, že posl. snemovňa urobila niektoré zmeny na predloženom vládnom návrhu. Rozpočtový výbor konštatoval, že týmito zmenami nebude nikto z hospodársky slabých nájomníkov zkrátený či poškodený a taktiež, že štátna pokladňa vo výdajovej svojej časti nebude dotčená.
Preto sa rozpočtový výbor pripojuje k usneseníu soc. politického výboru a doporučuje slávnemu senátu usneseníe posl. snemovne k prijatiu v plnom znení. (Souhlas.)
Předseda: Zpravodajem výboru sociálně-politického o osnově zákona o exekučním vyklizení místností je pan sen. Riedl. - Uděluji mu slovo. (Hluk.)
Zpravodaj sen. Riedl: Paní a pánové! Zákon o odkladu exekučního vyklízení místností, o jehož prodloužení v našem případě jde, je jedním z těch zákonů, které si vynutily mimořádné poměry poválečné a spolu se zákonem o ochraně nájemníků a se zákonem o podpoře stavebního ruchu tvoří trojici zákonů, které nám mají pomoci přenésti se bez vážnějších poruch nebo katastrof přes dobu mimořádné tísně na bytovém trhu. Se zákonem na ochranu nájemníků tvoří tento zákon vlastně jeden účelový celek a doplňuje jej, poněvadž se právě vztahuje toliko na ony případy, kdy zákon o ochraně nájemníků připouští výpověď z pronajaté místnosti.
Jakmile byla prolomena zásada kategorické ochrany nájemníků a zákon o ochraně nájemníků připouštěl výpovědi v případech četnějších, ukázala skutečnost, že i dobře uvážené uvolnění ochrany může v jednotlivých případech přivoditi stav naprosto nežádoucí: že totiž se ztrátou místnosti nastává naprosté bezpřístřeší vypovězené strany.
Dokud není na bytovém trhu tolik místností, aby každý, kdo místnost potřebuje a ji hledá, mohl býti saturován, do té doby je potřebí neobyčejně opatrně připouštět průlom do ochrany nájemníků, a i při této opatrnosti nutno učiniti ještě opatření, aby tvrdosti jednotlivých případů mohli býti odstraněny anebo aspoň co nejdéle pozdrženy.
Takovému účelu slouží právě zákon o odkladu exekučního vyklizení místností ze dne 30. března 1928, č. 40 Sb. z. a. n. Vidělo se, že i v případech, kdy zákon o ochraně nájemníků připouští výpověď, bylo by nelidskou tvrdostí, kdyby výrok soudu o výpovědi byl také v obvyklé zákonné lhůtě exekučně vykonán - prostě proto, že při bytové nouzi je bezpočet případů, že lidé, kteří místnosti pro byt, živnostenskou provozovnu atd. hledají, nemohou je nalézti při nejlepší vůli, aspoň ne takových místností, které by vyhovovaly jejich potřebám i hospodářským možnostem.
Zákon č. 45/1928 připouští na návrh povinného zpravidla trojí odklad exekučního vyklizení, vždy po 3 měsících, při čemž nájemník, který se domáhá odkladu, musí prokázati, že nemá náhrady bez své viny; žádost o třetí odklad musí doložiti osvědčením okresního úřadu, že v obci není potřebné náhrady.
Jde-li o nájemníka bytu, kterého se užívá v podniku zemědělském pravidelně pro ubytování zemědělských zaměstnanců, je přípustný odklad exekučního vyklizení jen jednou, a to jen na sjednanou neb obvyklou dobu výpovědní, nejdéle však na dobu 1 měsíce.
Platnost zákona nevztahuje se na všechny případy, kde zákon o ochraně nájemníka povoluje výpověď z místnosti. § 3 obsahuje řadu obmezení jak pro nájemníky, tak i domovníky, pokud hlediska mravnosti a slušnosti odůvodňují, aby postižení byli zbaveni ochrany tohoto zákona.
Zákon, o jehož prodloužení nám jde, měl už ovšem své četné předchůdce v zákonodárství popřevratovém, a to v řadě vládních nařízení i zákonů, jejichž účinnost byla vždy bud beze změny, nebo s menšími změnami prodlužována.
Účinnost zákona č. 43/28 byla prodloužena Stálým výborem do 31. března 1960 a usnesením posl. sněmovny ze dne 21. března, které má senát schváliti, má býti účinnost jeho v nezměněné podobě prodloužena do 30. listopadu 1930.
Termín 30. listopad 1930 byl volen proto, že vláda chová naději, že do té doby bude možno, aby obě sněmovny Národního shromáždění projednaly a přijaly zákon, který by řešil a vyřešil definitivně všechnu problémy bytové.
Sociálně-politický výbor navrhuje proto, aby senát přijal návrh na prodloužení účinnosti zákona o odkladu exekučního vyklizení místností ze dne 28. března 1928, č. 47 Sb. z. a n., ve znění usneseném posl. sněmovnou, jak jest obsaženo v senátním tisku č. 141, aby jakýmkoliv odkladem nebyly postiženi ti, jejichž potřebě zákon má sloužiti.
Předseda (zvoní): Zahajuji debatu.
Slovo má pan sen. dr. Feierfeil.
Sen. dr. Feierfeil (německy): Slavný senáte! Otázka ochrany nájemníků nepozbyla ještě ničeho ze svého zájmu, ačkoli již tak dlouho je nerozřešena, což přece je pochopitelno. Neboť konečně je každý člověk buďto nájemníkem anebo majitelem domu, a z té příčiny má zájem na této otázce. Poslední dvě nebo tři politické volby stály z valné části přece ve znamení otázky ochrany nájemníků. Otázka tato zmizí teprve tehdy, až na bytovém trhu nastanou normální poměry co do nabídky a poptávky, zejména pokud jde o malé a nejmenší byty. Musíme tudíž se svého stanoviska litovati., že zároveň s osnovou o ochraně nájemníka nelze projednávati také předlohu o stavebním ruchu, která právě zejména má obsahovati ustanovení, aby tu konečně byl dostatek malých a nejmenších bytů. Mimo to byla by tato předloha naléhavou již z té příčiny, poněvadž přece je známo, že dnes veliká část nájemníků, ba největší část jich, stojí již mimo ochranu nájemníků. Tito musí najímati byty nové, což bohužel často pohlcuje třetinu jejich celých ročních příjmů. Aniž bychom se nyní jednostranně stavěli do tábora nájemníků anebo majitelů domů, bude zajisté možno říci, že to je sociální stav trvale nesnesitelný. Mimo to bylo by bývalo potřebí projednávati zákon o stavebním ruchu současně také proto, poněvadž jen tím lze konečně nějakým způsobem zmírniti zcela obrovský rozdíl, který tu dnes je mezi majiteli staruch domů, jež jsou pod ochranou nájemníků, a majiteli nových domů a vůbec všech domů mimo ochranu nájemníků, a tento rozdíl nebude zmírněn jinak, nežli až podporou stavebního ruchu zjednán bude vydatný počet bytů, že se nám zákon o stavebním ruchu nepředkládá k projednávání současně, zdá se býti ostatně také pro nynější vládní koalici jakýmsi znamením. I když ve dvou věcech navenek je velice silná, pokud jde o Jetí veliký počet, že při tom oposice zcela mizí, a pokud jde o energickou vůli, kterou jednotliví straníci jasně ukazují, zůstati totiž bezpodmínečně u vlády, pak je přece pro těchto 5 měsíců, po které úřaduje, příznačným, že vlastně žádnou z otevřených otázek nedostala podstatně kupředu. (Sen. Stark [německy]: To proto, poněvadž vy scházíte!) Ano, kdybychom my byli u toho, bylo by to zcela jinak! (Sen. dr. Holitscher [německy]: Proč jste vy neudělali zákon o podpoře stavebního ruchu?) Věci se odkládají, to je příznačné. Je to namáhavá práce od jednoho polomrtvého bodu ke druhému polomrtvému bodu a dříve nebo později přijde zcela mrtvý bod. (Sen. Stark (německy): Když jste byli ve vládě, hvízdali jste zcela jinak!) Vy to přece chcete udělat jinak, vy jste nám to dříve vytýkali, ale vy jste do dnešního dne nezměnili zhola nic. (Hluk. Předseda zvoní.) Celé umění v táboře nynější koalice záleží v tom, že buďto nechá věci ležeti, řekněme na příklad ožehavou otázka přiměřené péče o invalidy. (Sen. Stark (německy): Tu jste vy popírali!) My jsme ji nepopírali, my jsme ji přece chtěli, vy jste nyní v tom, vy byste to měli nyní učiniti. (Sen. Stark (německy): Vy jste tam byli roky!) Před tím bylo ministerstvo sociální péče po z let v rukou sociálních demokratů, a ti to neudělali. Pravím, ožehavá otázka invalidní péče, zejména o těžké invalidy, anebo sanace bratrských pokladen anebo řešení otázky staropensistů. Myslím, že ti, kdo přijdou na řadu ve čtvrté etapě, vůbec se toho nedožijí, aby přišli na řadu. Anebo je zde také celé vládní umění, které jste za těch 5 měsíců prokázali, v tom, že se věci prodlužují. Věc se prodlužuje, to je skoro typicky výraz pro to. (Sen. dr. Heller (německy): U vás se to zhoršovalo!) Ne, vy jste přece chtěli všechno udělati lépe, vy však prodlužujete to, co jsme my udělali. To jsme na příklad poznali - dálo se to patrně ve vší tichosti - při povolení 80 milionů cukrobaronům, jak jste svého času v oposici říkali. (Sen. dr. Heller [německy]: To jste dělali vy!) Ne, my jsme to dělali jen do roku 1929, my jsme tomu dali lhůtu, ale vy jste to dělali ve vší tichosti, ačkoli jste svého času proti nám pobouřili kde koho. (Sen. Reyzl (německy): Jak může velebný pán takto lháti!) Nelhu, je to pouhá pravda. Do této partie patří také nynější předloha. Je to jednoduché: věc se prodlouží. Ani zde jste neměli potřebné síly, aby se konečně vytvořila definitivní věc, a jsem přesvědčen, až přijde 30. listopad a my budeme míti štěstí viděti nynější koalici ještě pohromadě, řekne se zase: věc se prodlouží zase. (Sen. Reyzl (německy): Vy byste byli zrušili ochranu nájemníků!) Vaše celá dosavadní vládní moudrost záleží tedy v tom, že se řekne: věc zůstane ležeti.
Je snad také ještě třetí věc, je to nepříjemné pro vás, ale musíme to konečně přece jen říci: věc se ještě zhoršuje. (Sen. Reyzl (německy): Pane profesore, stojíte na ztracencem místě!) Nikoli, naopak, stojím na velmi dobrém místě; pamatujeme se na příklad, pane koledo, na štvaní, které každoročně začalo, zvláště proti nám, poněvadž jsme hlasovali pro vojenský rozpočet. (Sen. dr. Heller (německy): Pro fond na zbrojení!) Netajili jsme se nikterak tím, jaké stanovisko zaujímáme proti českému militarismu, ale věděli jsme, a to musíte také vy uznati pro sebe, že, jsme-li ve vládě a sledujeme-li vyšší cíl - ujímali jsme se svého lidu ve vládě, jeho nezadatelných práv (Různé výkřiky.) - že musíme proto přijmouti leccos, co prozatím nemůžeme změniti. A tak je tomu také u militarismu. Ale právě tuto věc pro vedli jsme ve znamení restrikce. Prosadili jsme, že se 8.000 nováčků po tříměsíční aktivní službě dává do zálohy. Prosadili jsme, že předvojenská výchova mládeže musela padnouti. (Sen. dr. Heller (německy]: A že za to potom 130.000 lidi slouží o 4 měsíce déle!) Prosadili jsme, že se nám rokem 1930 dostalo závazného slibu, že vojenská doba služební snížena bude na 14 měsíců a že celý rozpočet bude ve znamení restrikce. Ale vy pánové, hlasovali jste pro to, ačkoli je tomu právě naopak. Nejedná se více o 1.400 milionů, nýbrž, sečteme-li jednotlivé položky je to 2.400 milionů, pro které jste hlasovali. A snížení služební doby na 12 až 14 měsíců je odsunuto na nedozírnou dobu, a za to přichází také ještě vojenská výchova mládeže. Je vám to třeba nepříjemno, když se vám to říká, ale je tomu tak a nutno to říci.
Tu přináším ještě něco, co stojí ve stejném znamení. Budeme míti v nejkratší době příležitost jednati o celní předloze. (Sen. Reyzl (německy): Co je s těmi 80 miliony Kč, rozpočet měl býti zvýšen!) My jsme to škrtli a to vedlo k rozpuštění sněmovny, ale vy jste to povolili. (Různé výkřiky. - Předseda zvoní. - Sen. dr. Heller (německy): Vy mluvíte pořád nepravdy.) To jsou pouhé pravdy, ať jsou vám nepříjemné, ale... (Různé výkřiky (německy): Vy lžete!) Nelhu. Pane předsedo, stěžuji si do výroku, že lhu.
Předseda (zvoní): Volám pana sen. dr. Hellera k pořádku pro neparlamentární výrazy! (Sen. dr. Heller (německy): Dobře, vy nelžete! Ale mluvíte vědomě nepravdu!)
Sen. dr. Feierfeil (pokračuje): O tom si ještě pohovoříme, pane dr. Hellere.
Ale ještě jinou věc. Budeme míti v nejbližší době příležitost zabývati se cly. Pamatujeme se, ... (Sen. Stark (německy): Dostali jste kongruu!) Kongruu, ale jděte s tím, to je přece to nejchudší. (Hluk a výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid, aby mohl řečník mluviti!
Sen. dr. Feierfeil (pokračuje): Pamatujeme se, když jsme jako lidová strana hlasovali° pro přeměnu klouzavých cel v pevná agrární cla, ježto již se svolením sociálních demokratů stanovena byla promyslová cla, lak se tehdy proti nám štvalo. To přesahovalo všechno dosavadní. Lichváři s chlebem, zdražovatelé chleba, to byla ještě nejmírnější slova. A nyní stojíme na jednou před zjevem, že mají býti povolena nová agrární cla, která dojdou souhlasu také již u těch, kdož dříve proti nám brojili, a kteří také již patrně dali souhlas k jiným agrárním clům, proti kterým cla usnesená před 4 lety jsou vlastně jen chladnou vláhou. A o tom se nyní má mlčeti. Ospravedlňte to ve veřejnosti, zejména vzhledem k tomu, co jste před 4 lety vyváděli. (Výkřiky sen. dr. Hellera a Böhra.)
Předseda (zvoní): Prosím znova, pánové, o klid! (Hluk a výkřiky.) Pánové, nerušte, prosím, řečníka!
Sen. dr. Feierfeil (pokračuje): Chtěl bych všeobecně říci, že se celé vedení pohybuje ve třech směrech: zůstane to ležeti, anebo se to prodlouží, anebo se to zhorší, jak tomu je u cel a u vojenského rozpočtu. (Sen. dr. Heller (německy): Co bylo zhoršeno?) Vy jste povolili těch 80 milionů, vy jste odsunuli snížení služební doby na 12 měsíců zase do nedozírna. (Sen. dr. Heller (německy): Proč mluvíte zase nepravdu? Nemluvte přece nepravdu!) Je to pouhá pravda, proto se vás to tolik dotýká. (Sen. dr. Heller (německy): To můžete povídati svíčkovým babám, ne zde! - Výkřiky.) Ne, to říkám zde, poněvadž to nemůžete vyvrátiti. Hlasovali jste pro těch 80 milionů? (Sen. dr. Heller (německy): Ne, ty vůbec nejsou v rozpočtu!) Musíme toho muže nechat mluviti. (Sen. dr. Heller (německy): Ty tam přece nejsou!) Dokonce ještě více, sečtete-li různé položky pro vojsko, je tam 2.400 milionů, a pan ministr národní obrany prohlásil, že s tím stále ještě nevystačíme a patrně budete hlasovati také pro to, co bude ještě žádati. Po tom, pro co jste dosud hlasovali, musíme to předpokládati. (Sen. dr. Heller (německy): Vyčkejte! Ale mluvil jste nepravdu, těch 80 milionů tam není!)
Budeme hlasovati pro projednávanou předlohu, která patří do kategorie "prodlužuje se to". Hlasovali jsme již dříve pro tuto předlohu. Naše stanovisko k této věci není následkem toho, že jsme v oposici, jiné, nežli jaké jsme zaujímali ve vládní většině. Naše stanovisko k této věci je dáno tím, že se přiznáváme k lidové straně, křesťansky a německy orientované nikoli straně třídní, nýbrž hájící zájmy všech, vyrovnávající a hledající střední linii ku blahu veškerenstva pro všechny, a pokud můžeme, také nalézající. (Sen. Stark (německy): Na věky amen!) To je zajisté zásada, která se všude může vyslechnouti, jen u vás patrně nikoli. (Hluk.)
Podáváme tím znovu důkaz, že jest jednoduše nepravdou, vytýká-li se nám v jednostranně orientovaných schůzích nájemníků, že jsme odpůrci ochrany nájemníků. Srovnáváme-li resoluce, které přijaty byly v extrémních schůzích nájemníků a v extrémních schůzích majitelů domů, mohlo by to ovšem buditi zdání, jakoby zde nebylo lze nalézti střední cestu, a přece lze ji nalézti, a tam, kde majitel domu a nájemník, kteří konečně bydlí pod jednou střechou a potkávají se denně u domovních dveří uznají, že je nesmyslné ztrpčovati si navzájem život. Kde majitel domu a nájemník takto smýšlejí, bude lze najíti střední cestu. Ale extrémní vybičování jednoho tábora proti druhému nepomůže nikomu a nepomůže zejména veškerenstvu. V tom ohledu stalo se bohužel mnoho, ale nikoli naším přičiněním. Prohlašujeme zákon o ochraně nájemníků za výjimečný zákon. Nutnost zachovati tento zákon trvá tak dlouho, dokud hospodářské poměry, zejména pro ty, kdož béřou mzdu, plat a pensi, nebudou takové, aby mohli platiti zvýšeny nájem. Na druhé straně prohlašujeme jako strana, která v právně nabytém vlastnictví, ve vlastnictví, na kterém spočívají sociální závazky - to chci obzvláště podškrtnouti - spatřuje základ hospodářského pořádku, že zasahování do vlastnického práva majitelů domů dlužno pokud možno omeziti, aby majitel domu stal se zase majitelem v tom smyslu, ve kterém každý člověk, pokud je řádný, je správcem svého jmění, svého majetku. (Sen. Polach (německy): To jest již nejvášninější hájení soukromého majetku!) Ten také hájíme. (Sen. Polach (německy): Pak si nehrajte na sociální lidi, jste obhájci soukromého kapitalismu! - Hluk.) Dlužno však litovati, že předloha o stavebním ruchu se neprojednává zároveň s tímto zákonem, neboť právě tím vytvořily by se podmínky pro tuto střední cestu.
Ke konci uvésti chci několik bodů, které jsou částí této otázky, anebo s tomto otázkou úzce souvisejí. Předně: že majetní nemají podléhati ochraně nájemníků, jest jednoduchým sociálním požadavkem. Kdo má příjem do statisíce a kdo si může popřáti byt o 5 a 6 pokojích, není-li pravda, pane dr. Hellere, ten stojí mimo ochranu nájemníků, a nenahlížíme naprosto, proč, když si do toho stěžuje, nemá si postaviti dům pro sebe. Rovněž je věcí samozřejmou, že jeden zjev nelze ospravedlniti a dlužno ho označiti jalo nepřípustný, když totiž nájemník stojící pod ochranou nájemníků opatřuje si pronajímáním částí bytu příjmy, kterých majitel domu nedostane za celý svůj dům. (Výkřiky. -.Sen. dr. Heller (německy): Kolik lidí z toho žije!) Nechte mne vymluviti. Při tom nemíním takové nájemníky, kteří, aby zvýšili skrovný příjem, jehož potřebují k živobytí, ve svém bytě se omezují tak, že některý pokoj postoupí, aby měli příspěvek pro nutné živobytí. Pane dr. Hellere, to konstatuji, a vy nebudete míti odvahy, abyste to zde popřel. To není pravda. Přísným trestem bylo by stíhati ty, kdož žádají odstupné, stavební příspěvky a placení na dlouhou dobu napřed, a tímto způsobem četné nájemníky uvádějí do těžké hospodářské tísně, takže se často pro celý svůj život ocitají v područí dluhy. Tento zjev je právě nesociální jako ten, kdy se od nových nájemníků také za skromný byt žádá nájemné, které činí čtvrtinu, snad dokonce třetinu příjmu. Právě tak, to dlužno zcela obzvláště podškrtnouti, bylo by co nejpřísněji trestati, a to již s národnostního stanoviska, bez ohledu na určitý národ, míním se stanoviska lidového, když se činí nabídky bytů, jež mají platiti pouze pro bezdětné rodiny. Náš dorost musí míti alespoň střechu nad hlavou. (Sen. Löw (německy): Ale o výchovné pro duchovní jste se vy sami postarali! - Hluk. - Různé výkřiky.) Nerozumím, co míníte. (Sen. Löw (německy): Prosím, v rozpočtu, který jste jako vládní strana dělali spolu, postarali jste se o to, aby bylo zařaděno výchovné pro duchovní!) To přece nejsme my, jsou přece duchovní, kteří jsou ženatí, rabíni, řecko-katoličtí. (Výkřiky. - Nepokoj.) Co je nám do nich. To je přece vrchol nestoudnosti. Něco takového (obrácen k většině) neměli byste si dát líbiti. To je ubohé stanovisko. (Hluk trvá.)
Předseda (zvoní): Prosím, pánové, snažně o klid!
Sen. dr. Feierfeil (pokračuje): Až přijde zákon o stavebním ruchu, budeme ho ve smyslu mých vývodů posuzovati, zejména podle toho, jak se postará o stavbu malých a nejmenších bytů, poněvadž bohužel hospodářské poměry většiny lidu připouštějí právě jen takovéto byty. Ale za takové byty neoznačujeme nějaký kout v domě, nýbrž byty o ploše alespoň 50, 60 a 80 m2 se světlem, sluncem a veškerým příslušenstvím. (Sen. Löw (německy): Vaše zaměstnance však necháváte bydleti ve sklepích!) Kdo? (Sen. Löw (německy): Vy, na svých farách!) Jmenujte mi takovou faru! (Sen. Löw (německy): Jděte do Stanovic a podívejte se na to tam!)
Budeme předlohu posuzovati dále podle toho, jakou dává možnost, aby obyvatele učinila vlastním majitelem, aby člověk zase zakořenil v domácí půdě, která přece pro všechny věky musí zůstati pramenem síly národa.
Starý požadavek vyslovuji ještě ke konci. Díváme-li se na paláce, které na mnohých místech jsou spíše americkými mrakodrapy a které naprosto nezkrášlují obraz našich venkovských měst, nýbrž spíše ho znetvořují, díváme-li se na tyto stavby, jež provádějí pojišťovny a banky, musí každému sociálně cítícímu člověku napadnouti zvláštní myšlenky. Tyto milionové stavby byly konečně vytvořeny z peněz, které přicházejí z lidu, a bylo by potřebí vytvořiti zákonitá ustanovení, aby těchto volných velikých kapitálů pojišťoven a bank prostřednictvím Ústřední sociální pojišťovny bylo spolu použito za podmínek, které ovšem musí býti nižší, nežli nynější moderní bankovní úrok, totiž k řešení nejožehavější otázky bytové. Pánové, stát, který tuto otázku uspokojivým způsobem rozřešil, může si býti vědom toho, že nerozřešil jen část sociální otázky, nýbrž právě hlavní část jetí. Budeme hlasovati pro předlohu. (Hluk. - Slovní potyčka mezi sen. Löwem a dr. Feierfeilem. - Předseda zvoní. - Potlesk.)