Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. dr Szilassy.

Sen dr. Szilassy (maďarsky): Ctený senát! K expozé pána ministra Beneša prehovoriť chcem co stanoviska Maďarov, pričlenených k Československu bez ich dotázania a rešpektovania ich práva sebeurčovacieho.

Konštatujem predovšetkým, že pán minister osnoval svoju zprávu tak, ako keby nebol zahraničným ministrom celej Československej republiky, tohoto národnostne veľmi heterogénneho štátu, ale ako keby chcel podávať zrpávu iba Čechom, poťažne zemiam historickým o výsledkoch svojej desaťročnej práce, a činí to tak, ako keby bol zabudol, že iné národnosti a tiež také zeme, ichž historická minulosť a hospodárske záujmy odlišujú sa od zemí historických.

Nemožno predpokladať o takej obozretnej a svojho cieľa vedomej osobnosti, akou je práve pán minister zahraničia, že by pri vymáhaní reparačných nárokov československého štátu na vládach dohodových mocností, rešp. pred reparačnou komisiou bol zo svojho odôvodnenia vynechal to, že dnuka východných a južných hraníc dnešného územia československého následkom válečných událostí nastaly škody, ač v inej časti svojho expozé vytasuje sa s takými argumenty, ako keby chcel vzbudiť zdanie, že v území republiky válečné události sa neodohraly. Keďže pozdľž hraníc východných boly válečné škody spôsobené vpádom armády ruskej, a táto veľmoc patrila do sväzku mocí dohodových, Československo samozrejme, ktoré sa behom války tiež pripojilo k veľmociam dohodovým, nemohlo obdržať reparácie za tieto škody a ani ich nedostalo. Jestliže tedy reparačné nároky Československa voči Maďarsku boly na haagskej konferencii honorované, vtedy mohly byť tieto určené iba za škody, spôsobené válečnými událosťmi, ktoré sa odohrály na južných hraniciach až v dobe po 28. októbri 1918. Obyvateľstvo tedy, které utrpelo škody na hraniciach južných môže právom požadovať, aby sa týchto reparačných obnosov použilo k náhrade škôd tam utrpených. Žiadam, ay sa pán minister zahraničia o tejto veci uspokojive vyjadril.

Domnievam sa, že je samozrejmé, keď prehlásim, že na maďarské obyvateľstvo k republike pričlenené cudzo pôsobí ten sebavedomý prejav pána ministra zahraničia, že povinnosť snášania liberačného poplatku pokladá za vec národnej cti. Cudzo pôsobí na nás tento prejav preto, lebo naše snáď konzervativné smýšľanie nezná smlúvania, ide-li o plnenie povinnosti za čestnú uznanej, ale cudzo pôsobí na nás hlavne myšlienka, aby sme snášali tieto útraty aj my - my, o ktorých naozaj nemožno povedať, že by sme boli účastní výhod oslobodenia. A jestliže pán minister zahraničia povedá, že československý štát je povinný snášať tieto liberačné poplatky v dôsledku mierovej smluvy a tedy ťarchy oslobodenia musíme snášať nolens volens i my, vtedy povedám, aby ste nám jakožto proticenu za snášanie týchto bremien dali - ale nie na papieri v podobe sľubu, lež tiež vo skutočnosti - aspoň to, čo nám príslušné články mierových smlúv a smlúv medzinárodných s nimi spojených zabezpečujú, a nech pôsobí na vládnu politiku tak, aby sme sa octli vo špecielne výhodných hospodárskych pomeroch, ktoré by boly úmerné bremenám námi snášaným. Je to požiadavok slušnosti. (Hluk. - Mistopředseda dr Hller zvoní.) Bolo by veľmi vďačným úkolom porovnať hospodárský a kultúrny vývoj jednak zemí tak zv. historických a jednak Slovenska a Podkarpatskej Rusi po dobu oslobodenia. Kým na jednej strane i napriek najnovšej hospodárskej kríze vidíme bezpochybné príznaky prosperity a blahobytu, dotiaľ na druhej strane prinieslo oslobodenie odbúranie hospodárskeho života, čoho následky odstonávajú nielen obyvateľstvo maďarské, ale i kraje Slovákmi obydlené. Krikľavým dokladom hospodárskej biedy je vysťahovalectvo, ktoré sa v krajoch Slovenska a Podkarpatskej Rusi stále rozmahá. Že pozemková reforma nebola vhodným prostriedkom k zažehnaniu tejto mizerie a že pri jej prevádzaní smerodajné boly ani nie tak hľadiská sociálne, ako viac snaženia národnostné, to nesoslabujú ani údajné svedoctvá pánov maďarského ministra zahraničia Valka a italského delegáta Brocchi-ho, lebo utvorenie legionárskych kolonií a prideľovanie zbytkových statkov Čechoslovákom z veľkostatkov v krajoch Maďarmi obydlených v tom prípade, keď nároky tamojšich maďarských uchadzačov nie sú uspokojené, môže byť jednaním srovnávajúcim sa s demokraticko-politickou filozofiou a ideologiou - avšak nemožno to nazvať sociálnou potrebou.

Vážený senát! Pán minister ku koncu svojej zprávy poskytuje vyhliadky, že po haagskej konferencii nabíde doba sblíženia sa stredoeuropských štátov navzájom. Maďarstvo v Československu s radosťou očakáva túto dobu, avšak zároveň očakáva i to, že vládna správa bude mať na zreteli tiež uľahčenie osudu Maďarov. Etapu, uzavretú haagskou konferenciou, pokladáme ako za skoncovanie veľkého sporu, v ktorom sa uplatňovala šikovnosť a chytrosť pravotárska. Pán minister zahraničia, dr Beneš, ako advokát Československa pri uplatňovaní svojho stanoviska nepoužil spravodlivosti, lež použil bezohľadnosti a využil svojej pozičnej výhody proti Maďarsku. Z tohoto jeho zachovania sa nemôžeme dovodzovať na to, že by on môhol byť iniciatorom pravej politiky porozumenia a vytvoril by politiku takú, aká by zabezpečila pokojné spolunažívanie týchto dvoch štátov. Preto chováme proti nemu nedoveru a moja strana jeho zprávu neberie na vedomie. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Kianička.

Sen Kianičk: Slávny senát! Jestli sledujem vývoj vecí týkajúcich sa otázky reparácií a jestli uvážíme podrobný referát pána ministra zahraničia o výsledku haagskej konferencie, musíme uznať že záujem širokej verejnosti je celkom oprávnený, lebo jedná sa nielen o životné otázky nášho štátu a tým prirodzene aj o samostatne zárobkove činných. Najväčšie obavy vzbuzovalo, že v prípade predpísania vysokých platobných povinností nášmu štátu uvalené budú zase na chrbty poplatníkov nové dávky a poplatky, ktoré za dnešných neutešených hospodárskych pomerov remeselníctva a obchodníctva v celej republike pôsobilo by priamo katastrofálne. Z týchto dôvodov ako strana štátotvorná pracovali sme vždy k podpore a k zaisteniu svetového mieru, lebo len na tomto podklade možno sa zdravo hospodársky vyvíjať. Touto politikou, ktorá dôsledne našimi štátnymi činiteľmi po celé roky bola prevádzaná, bol zosílený mier vo strednej Europe a vďačíme sa hlavne spojenectvu Francúzska a Malej Dohody za tak priaznivé výsledky reparačneho jednania.

Keď uvážíme, že bolo prehlašované, že na náš štát padne zaplatiť ťarchu vyše 30 miliard, čo by znamenalo ohromné poškodenie nášho hospodárskeho života, ba i prípadný rapidný pokles našej valuty, môžeme ako kritický pozorovatelia prehlásiť, že výsledok haagskej konferencie je pre náš národ a štát priaznivý, keďže reparácie naše snížené boly okrúhle na 2 miliardy Kč.

Konferenciou touto konči sa hlavná kapitola poválečná, majúca pre nás veľký význam v tom, že nepohybujeme sa v stálej finančnej neistote a že upravením rôznych sporných otázok sú odpratané prekážky, ktoré stály v ceste priateľstvu politickému i hospodárskemu styku jednotlivých štátov a nazdávam sa, že takto umožnený bude návrat do normálnych koľají pre ľudstvo vôbec a obzvlášte pre nás národne a štátne kolektivny život prepotrebný.

Poplatok za oslobodenie je len dôsledok ohromných válečných výdajov, ktorým prispievajú všetky na válke zúčastnené štáty, či víťazné či porazené. Musíme si uvedomiť, že štáty víťazné, ktoré participujú na platoch štátov porazených či inak na válke zúčastnených ani zďaleka nebudú kryté vo svojich vojenských nákladoch, nehľadiac k ohromných škodám materiálnym, vzniklým veľkým zničením územia, ktorým sa válka prevalila. Priznajme, že ťažko neseme toto nové bremeno, ale za stávajúcich okolností nebolo možno vyhnúť, lež prijmúť to, čo bolo pre nás najlepšie.

Je treba kvitovať, že zásluhou našej delegácie nejde o čiastky veľmi vysoké, ktoré by mohly štát vyrušiť z finančnej rovnováhy a poplatnictvu priniesť opätovné nové zaťaženie. Haagská konferencia je konečným výsledkom ťažkej dlhoročnej činnosti mierového pojednávania. Som presvedčený, že týmto výsledkom zaistený bude želateľný mier trvalý v Europe.

Jednej okolnosti musím sa dotknúť. Už za války boly východné Slovensko a Podkar. Rus postižené vpádom vojsk a bolo na ich území bojované. Že boly tu ztráty na majetku, je samozrejmé, ale vpád Maďarov v r. 1919 tieto ztraty ohromne zväčšil; takto nastaly ohromné ztraty obzvlášte remeselníctvu a obchodníctvu. Na týchto ľudí dosiaľ nebolo pamätané. Predpokladám, že teraz pri riešení konečných otázok války sa týkajúcich prijde i táto otázka v úvahu. Preto dovoľujem si pripomenúť pánu ministrovi zahraničia, aby na ztraty živnostníkov a obchodníkov nebolo zapomenuté. (Předseda dr Soukup ujal se předsednictví.)

Slávny senát! Keď uvážíme vec z tejto stránky, prichodíme k presvedčeniu, že úspešným riešením našej delegácie podarilo sa pevne upraviť našu finančnú základnu a celé štátné hospodárstvo, čo zaiste bude mať priaznivú ozvenu i v súkromnom podnikaní a v dosledku tohoto prehlašujem za svoju stranu a klub, že budeme hlasovať za schváleníe referátu pána ministra dr Beneša. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Pánové, nová koaliční vláda přináší jeden krásnější dárek druhého poplatnictvu tohoto státu. Před vánoci za součinnosti všech koaličních stran jak měšťáckých, tak sociálfašistických, prodloužen byl zákon o obratové dani, který ohromně doléhá na bedra veškerého poplatnictva, hlavně dělnictva a pracujícího malorolnictva, poněvadž u toho se projevuje nejtíživěji. Po novém roce přišel jeden člen této vlády, pan ministr zahraničí, s dárkem pro poplatnictvo v úhrnné částce takřka 5 miliard, kterou máme během určitých let zaplatiti za to, že jsme vyhráli válku, za to, že tisíce a tisíce našich lidí zahynulo v odboji, jako součást armády francouzské, anglické a určitou dobu, pokud Rusko nebylo ještě osvobozeno sociální revolucí, také jako součást armády ruské. (Výkřiky. Hlas: To bylo osvobození!) To je osvobození, pane kolego! Dočkáte se, pane kolego, že takové osvobození přijde i sem, poněvadž jiné cesty pro lidstvo nezbude, nemá-li býti vrženo do zjevného otroctví pod úroveň starověkých otroků. Všichni mluvčí ať měšťáckých, či sociálfašistických stran prohlašují, že obnos 5000 milionů Kč není ničím proti tomu, co jsme válkou získali. Dobyli prý jsme svobody. Pánové, největší lež, jaká existuje pod sluncem, že pracující lid, obývající hranice tohoto státu, nějak dobyl převratem svobody. Reakce roztahuje se horší než v dobách předválečných. To je svoboda, když tu legionáři, který déle než tři roky dělal rozvědku - kdo zná službu v rozvědce, ví jak byla nebezpečná, že bylo potřebí houštím, bažinami, nebezpečím smrti se prodírati, aby vypátral nepřítele - a kterého proletariát si zvolí za poslance, nedáte mandát? A proč? Protože podle zákona na ochranu republiky, který vlastně by se měl jmenovati zákona na ochranu všech bankovních, průmyslových a velkostatkářských velkozlodějů, se tento člověk dopustil trestného činu, ačkoliv nekradl, neloupila nevraždil, ale pouze správně kritisoval poměry zde a proto byl odsouzen do vězení a ke ztrátě volebního práva, ačkoliv sloužil tři roky jako legionář v československé rozvědce. 5 let jsem se rval za poukázání podpory předkům po legionáři Antonínu Šenkéříkovi, který již ke Zborovu šel s medailí za statečnost. Antonín Šenkéřík byl z Jindřichovic, okres Napajedla. Po plných 5 let nebylo možno vymoci pro jeho staré rodiče, uznané okrasním lékařem z 50% ku práci neschopné, 50 Kč. Musil jsem přepadnout proti vašemu bontonu presidenta Masaryka ve Zlíně, abych mu tuto věc dal přímo do ruky. Věc tak řvoucí. Člověk ten již ke Zborovu jde s vyznamenáním a zanechá tu své rodiče, kteří se nemohou živiti - měli pouze tři měřice půdy a dostávali bez baráku 400 Kč ročně nájemného, poněvadž ta půda je v sedmé bonitní třídě, ale v osvobozeném státě, který byl dobyt krví tisíců a tisíců legionářů, pro tyto lidi není možno dobýt 50 Kč měsíčně pro každého. Zde je ta svoboda vaše. V úterý týden pochovali jsme jednoho dělníka, který byl střelen do stehna, kde měl úlomek, což bylo roentgenem zjištěno, pracoval, necítil nic, byla to věc vývinu, ale včas se nepřihlásil o podporu jako invalida. Před půl druhým rokem platili z nemocenské pokladny podporu a půl roku byl bez prostředků - otec 3 dítek od 1 roku do 9 let, úplně nemajetný - a když se nemohl déle na tu bídu dívat, poručil své 9leté dcerce, aby mu přinesla provaz, ne provaz, ale to, co se nazývá tahounem na boty, neboť byl obuvníkem, zakázal, aby přišla do kuchyně, sice že ji zabije, slezl s postele a oběsil se na klice. To je svoboda? Takových případů mám každý den plno a možno se jich dočísti v novinách desítky a desítky. Denně se vraždí z bídy, ale nevraždí každý z těch důvodů, jako Martin Lecián nebo Grunt, nýbrž spousta krádeží a loupeží se prování pouze z důvodů sebezachování. A taková je u nás svoboda. Za této svobody mám vyloženou diktaturu buržoasie, zakrytou pláštíkem zákonodárných sborů proto, poněvadž ti, kteří zde diktaturu provádějí, jsou osobně zbabělí, aby nesli veřejně odpovědnost za ty činy a veřejnost se klame. Když to člověk veřejně prohlásí, řeknou mu lidé, poněvadž jsou už zpracování těmi, kteří tento režim hájí, protože jim z něho neobyčejně kape: Nač jste tam, proč nezjednáte nápravu, kdybyste odložili tento pláštík zákonodárných sborů? Kdybyste odložili ten pláštík zákonodárných sborů a diktatura se projevila veřejně, nebylo by možno statisíce lidí klamati tímto režimem. Nač jste tam? Takto lid klamete a nezískáte jenom hněv. U nás je svoboda, u nás máme ústavu, se kterou se holedbáme na celém světě, není prý svobodnějšího státu pod sluncem. Ústava zaručuje volnost shromáždění bez rozdílu politického, náboženského a národnostního příslušenství - tak to stojí výslovně v ústavě. Ale obyčejný policejní komisař, obyčejný policajt má zde právo, když to jde k duhu nynějšímu systému, který hájí vykořisťování, suspendovati ústavu, ačkoli podle ústavy má to právo jen třípětinová většina obou zákonodárných sborů.

Jednou snad zakážete prodávání časopisů nejen v trafikách, které jako almužnu dali jste chudákům, kteří zasloužili si jiné zaopatření, jako zakazujete na ulici kolportérům kolportáž dělnických listů, zatím co klidně se může tam vykřikovat ťPříšerný VečerníkŤ: ťtolik a tolik lidí bylo zavražděno, znásilnil nemluvněŤ atd. To je všechno dovoleno, ale dělnický tisk, nezkorumpovaný, neúplatný, se tam nemůže veřejně prodávati.

Je zde svoboda, ale podívejte se na tento případ. Zde, prosím, nic jiného není, než obchodní reklama. (Ukazuje leták.) na bílý týden pro ťVčelu - dělnický konsumní spolekŤ. Censurou to prošlo, ale nějakému pitomému byrokratu nelíbil se ten policajt na tom sedící, poněvadž u nás se nesmí vymalovat policajt, jenom tíha jeho pendreku se může cítit, a proto tento čistě obchodní a reklamní plakát byl zabaven. Jeho rozšiřovatelé byli voláni na policejni komisařství a obviněni, že prý páší věci, které jsou v konfliktu se zákonem. U nás zákone není ztělesněním moudrosti. Komenský tu řekl před třemi sty lety, že umění vládnouti je moudrost, a že ten, kdo má míti moc, musí býti moudrým, aby si získal pro svůj systém všechno obyvatelstvo. Kdo vládne a má moc, toho musí každý poslouchat, ale má také ohromnou odpovědnost, aby vládl tak, jak zájem všech tříd obyvatelstva káže. Ale jaká je vaše vládnoucí moudrost? V policejním pendreku, četnickém bajonetu a nacionáním štvaní. To je celé to umění, to je celá ta moudrost.

Pan ministr zahraničí, když přednášel zde své exposé, děkoval osudu, že jsme jenom ke čtyřem procentům původních reparací byli odsouzeni, protože jsme původně měli platiti ohromné obnosy za knížecí, císařské a jiné statky.

Vykřikl jsem tehdá: Pane ministře, to abyste vyškrtli ze všech ulic, náměstí, knih, a z té knihy Tomáše Masaryka ťCesta revoluce Ť slovo ťrevoluceŤ. To je revoluce? Ty své revoluce, prosím vás, zkonfiskujte, poněvadž, jaká to je revoluce, která se starým tyranem, který utiskuje a tři sta let ho drží v porobě a který by ho, kdyby vesnický, chudý lid ho nebyl zachránil, byl i o řeč ho připravil, když tento útisk, třistaletý, je poražen, se handrkuje, handluje o cenu za naloupené, nakradené statky, poněvadž poctivou cestou jich nabýti nemohl. Vy máte revoluční třídu. Revoluční náměstí, pomník Revoluce, Cestu revoluce a samé revoluce, ale ve skutečnosti je to praobyčejný kšeft. Buďto jsme to vyhráli, a pak jsme to vyhráli revolučně, aby český národ nemusil tyranům v jakékoliv formě platiti, nebo jsme to koupili a pak to slovo ťrevoluceŤ tam škrtněme.

Ale pozemková reforma koho uspokojila? (Hlas: Mikulíčka!) Povídali jste to nejlépe ve svém volebním tisku. (Výkřiky.) Ano, pane kolego, dostal jsem také tři a půl měřice, ale zaplatil jsem za hektar 5.600 Kč, zatím co jiní kupují hektar za 1.000, 1.200 až 1.500 Kč. Ano, pozemková reforma, která prý vyřešila a odstranila hlad po půdě v tomto státě, ale čtyřicet procent půdy nejlepší dali jste ani ne celým 2.000 zbytkovým statkářům, zatím co 500.000 drobných uchazečů dostalo šedesát procent půdy. Drobní uchazeči dostali šedesát procent půdy hodinu i více vzdálené od obce, na vrchu, kde se za suchého léta nic neurodí. Ale pozemková reforma okradla a zbídačila 150.000 zemědělských dělníků. Pánové, přesvědčte se! Mám tu ťNovou DobuŤ z 5. února. ťNová DobaŤ je přece vládním orgánem, tu řídí pan poslanec Pik, který je kolegou několika ministrů. ťNová DobaŤ píše, že v Holoubkově u Plzně byl vystěhován do bláta sedmdesátiletý, nemocný dělník po čtyřicetileté práci na zbirožském velkostatku. Byl vynesen z brlohu, známe ty byty zemědělských dělníků, ale přece tam na ně neteče a nemrznou. Po čtyřiceti letech nepřetržité práce ten člověk byl vynesen na silnici, postaven do bláta a nechán tam nemocný osudu. Jediná jeho dcera je nemocná v nemocnici. To není z ťRudého PrávaŤ, to jest z Pikovy ťNové DobyŤ. Takové požehnání přinesla pozemková reforma!

V Kvasicích, okres Kroměříž, bylo propuštěno dvanáct dělníků, když tam byla provedena pozemková reforma roku 1923, prý ne pro provádění pozemkové reformy, nýbrž pro zastavení práce v cukrovaru kvasickém. Tam se přestal dělati cukr roku 1912. Ti dělníci nepracovali v cukrovaru, poněvadž tam neměli co dělati, nýbrž na velkostatku, jehož majitelem byl z části hrabě Thun a z části Proskovec. Jedenáct jich bylo vyhozeno z práce po třiceti a pětatřiceti letech úplně bez náhrady, a když podali odvolání odvolací komisi Státního pozemkového úřadu, po čtyři léta, přes mých nejméně patnáct osobních urgencí, nebylo možno dostati vyřízení, abychom mohli podati stížnost ke Správnímu soudu pro porušení zákona.

Ovšem mnohým pánům se ani nezdálo, že y najednou se z nich stali takoví velmoži, o to horší než stará šlechta, že jsou dravější a žravější. Máme případy, kde za staré šlechty kradl ředitel, správec, šafář, poklasný i ten dělník. Přirozená věc; jeden druhému viděl do rukou. Dnes běda, kdyby si někdo schoval snop nebo sebral trochu chrástu pro králíky na řepě!

Teď máme platiti reparace za to, že jsme dostali pozemkovou reformu. Nuže, proveďte revisi, spočítejte, za jakou mizernou cenu majitelé zbytkových statků dostali své statky! Nedávejte ty peníze Lichtensteinům, Schwarzenberkům a Sternberkům, či jak se jmenují, nýbrž zaplaťte tou diferencí mezi cenou běžnou a nabývací reparace.

Vážení pánové, u nás mám svobodu a blahobyt. Zase posloužím citátem ze sociálfašistického tisku (Hlasy: Ono jim tam leckdy něco uklouzne!) Neuklouzlo! Včera jsem byl v Plzni, kde jsem navštívil - také jeden příklad naší demokracie a svobody - zavřeného poslance Haruse na Borech a při tom jsem si koupil ťNovou DobuŤ. (Hlasy: Byls sis tam vyhlédnout místo!) Ano, nechal jsem si tam pokojík vymalovat; když tam půjdu jako senátor, byla by to urážka tohoto slavného sboru a jeho členů a vši demokracie, kdybych tam šel do obyčejného kriminálu jako člověk, který vykrádá kdejaký krámeček - poněvadž ten, kdo vykrádá banky, se tam nedostane. Je třeba krásti od deseti milionů nahoru, pod deset milionů to není bezpečné.

Copak ví ťNová DobaŤ o blahobytu dělníků? Píše: ťMěl-li pravdu generální ředitel Löwenstein, když ve schůzi správní rady, která se konala před vánoci minulého roku, podávaje zprávu o zaměstnanosti, prohlásil, že snížení stavu dělnictva bude činiti asi čtyři procenta, nutno upozorniti, že už jsou tato čtyři procenta překročena. Z plzeňské Škodovky jest již propuštěno asi tisíc dělníků. Při tom několik set dělníků je vysazeno, ale to není ještě vše. V propouštění a vysazování se pokračuje. Také v jiných závodech koncernu Škodovky se propouští nebo obmezuje pracovní doba. Tak v Hradci Králové se pracuje čtyři až pět dní v týdnu. Na Smíchov pracuje se v některých oborech čtyři dny a při tom propuštěno přes sto dělníků. V Mladé Boleslavi je propuštěno na pět set dělníků a pracuje se čtyři až pět dní. V Brně propuštěno bylo dvě stě dělníků, při čemž se také vysazuje. V Komárně propuštěno bylo přes sto dělníků, při čemž projevuje se snaha, zbaviti se starých zaměstnanců. Tento ostudný pokus učiněn byl i v Plzni, kde chtěla se firma zbaviti dělníků, kteří jsou v závodě dvacet až třicet roků a mají ještě plnou výkonnost. Podle uvedeného rovná se stav propuštěných dělníků z kovodělných závodů okrouhle osmi procentům. Je tudíž překročena ťvysazená sumaŤ. Úkoláři Škodovky měli by provésti ťodpichŤ.

Členové správní rady Škodovky - tak se prováděla socialisace tohoto kapitalistického závodu - tam strčili zástupce proletariátu, dali mu všivých 3.000 Kč týdně, aby tam hájil zájmy ne dělníků, nýbrž akcionářů Škodovky. Ve Škodovce, kde většina mistrů, nadmistrů a dozorců jsou socialisté, jsou komunisté pronásledováni. Při volbách do závodního výboru nedostali ani třináct procent hlasů. Tam skuhrá časopis člena správní rady, že se propustilo dva tisíce dělníků. Myslíte, že takovou věc se hodí odbýti ignorantským smíchem, když o ní mluví zástupce dělnictva v parlamentě? Vžijte se do života těchto lidí, kteří nemají s do úst vzíti, a do jejich osudu! Vysazuj se tu dvacet až třicet lidí ze zaměstnání; to jsou lidé ženatí, příslušníci rodin, jsou bez prostředků, nemají možnosti, aby si koupili chleba, brambor atd. Myslíte, že ta nespokojenost a radikalisace mas vyvěrá jen z toho, že máme dovedné referenty, a aktory? Kdybyste se snažili příčinu bídy odstraniti, málo by pomáhala naše agitace a naše štvaní podle vašeho názoru. Chce-li se soukromokapitalistický právní řád udržeti, musíte se snažiti udržeti jej za cenu otročení pracujících dělníků, malorolníků, a proto nelze, když chcete cestou. Když hrozíte terorem komunistům, že je budete vyhazovati z práce, to všechno selže. Ludvík XIV. řekl: ť Stát jsem jáŤ, a za Ludvíka XVI. řekl lid: ťStát jsme my.Ť Car měl ochranku, na jakou se dr Slávik tak lehko nezmůže - a také šel. Každá násilná vláda musí býti svržena, každá nespravedlnost musí býti potrestána, poněvadž lidstvo nemůže jinou cestou jíti, neboť ví, že jen vlastními oběťmi může se zachrániti, a bude-li toho potřebí, obětuje se i na těch deset procent. To je fakt, co jsem zde četl, to není z listů komunistických. Nechci citovati z listů komunistických, abyste neřekli, že je to tam zkresleno. Bylo řečeno, že tu je blahobyt a svoboda. Včera zde mluvil, tuším, pan kolega Krejčí, že není tomu deset let, co se přestalo stříleti. Není tomu ani deset týdnů, co se přestalo střílet v Československu do proletariátu, který chtěl odraziti nápor sklobaronů, a když za větší skývu chleba přišli manifestovati, bylo použito celého mocenského aparátu proti těmto proletářům. A poněvadž zoufalství je krajně nebezpečná věc pro držitele moci, vy klidně dáte povel ke střelbě a žádné rekriminace zde. Pouze jedenkráte dostali vaši fašističtí studenti pendrekem po zádech, a jaký byl z toho kravál. A do dělníků se střílelo pětadvacetkrát a dokonce ve vlastním bytě. Když jsem to vyšetřoval, a když jsem to zjistil, dověděl jsem se, že žena se kryla mezi zdmi ve světnici šedesát centimetrů silnými a přiletěla kulka, taková zločinná střela četnická, odrazila se od okna, nastal ťGellerschuߍ, jak se to říká, a tříměsíční dítě, které držela, bylo zastřeleno. A žádné vyšetřování! Copak mohou býti četníci ohrožování tím tři měsíce starým děckem? A tento režim se nechává stále a bude odhodlaně stříleti v budoucnosti, ovšem přijde na to, jak dlouho to vydrží.

Máme platiti pět miliard reparací. Kde na to vezmeme? Již jste všichni zapomněli, že nejsvětější muž ze světové války byl Wilson, jehož pomník stojí ve Vrchlického sadech, naproti Wilsonovu nádraží. A co řekl Wilson? ťMír bez anexí a reparací.Ť Copak je dnes takový Wilson? Nejde nám to do krámu, možná, že kdyby byl zde a kdyby se bil proti těmto reparacím, že by se musil zavříti, jako to dovede. Pět tisíc milionů má se zaplatiti, poněvadž také Německo má platiti, do čí kapsy tyto peníze půjdou? A zase cituji měšťácký tisk, ne snad ťRudé PrávoŤ, nýbrž co píše ťVečerŤ, list ministerského předsedy: ťVe spojených Státech žije dvacet lidí s příjmem 184 milionů Kč ročně. Podle ročního výkazu o příjmech státních v roce 1928 zřejmo, že jmění v jednotlivých státech severoamerických neobyčejně vzrostlo. Osob, které přiznaly jmění více než milion dolarů, což jest asi třicetpět milionů Kč, je nyní 496 osob, to jest o dvě stě osob, neboli o čtyřicet procent více než roku 1917. Dvacet osob má roční příjem více než pět milionů dolarů, roku 1927 bylo jen jedenáct osob s tímto příjmem, to jest se 184 mil. Kč ročně. Nedávný krach bursovní bude míti silný vliv na příjmy některých Američanů, ale jisto je, že nikdy v dějinách nebylo tolik bohatství jako dnes ve Spojených Státech.Ť O čem to mluví tento váš článek? Ten redaktor si asi neviděl do pera. Myslíte, že takový článek nepobuřuje každého, i drobného domkáře, i živnostníka, když mu vysvětluje, že těch našich pět miliard takhle tam popluje do toho Wallstreetu, a myslíte, že vám budou věřiti, že snad dostane náhodou ty peníze náš pan ministr sociální péče dr Czech, aby zaopatřil zestárlé, anebo že vám budou věřit, že je dostane anglický, nebo americký proletariát? Ano, kapitalisté to dostanou. V zájmu kapitalistů byla vedena světová válka. Kapitalisté musili provádět výrobu ve prospěch konečného vítězství toho kterého státu. Kapitalisté, když druzí krváceli a když desítky milionů lidí zahynulo na bojištích - od světové války vinou války zahynuly další dva miliony - v zájmu vlastním nechají to druhým platiti, zase těm proletářům. Má se to platiti do Anglie a Francie. Do Anglie, která podle vašeho výkazu šéfa rozpočtového výboru posl. dr Hnídka, vybírá ročně jenom daně z příjmu přes 55 milionů Kč. Ta Anglie, která je jen o 100.000 kilometrů větší nežli Československo, má tak ohromné příjmy, že jenom daně z příjmů se tam vybere přes 55.000 milionů Kč a při tom je tam existenční minimum, ne jako u nás 7.000, nýbrž u svobodných 24.000, u ženatých 42.000. Proto bude musiti méně jísti, mizerně bydlit a hůře se šatit, proto musí dřít bídu, aby tito kapitalističtí dravci jak v New Yorku, tak v Londýně byli ve svých choutkách uspokojeni.

Mluvilo se zde - a tuším, že to bylo ústy kolegy Kroihera, že můžeme býti šťastni, že litice války nepřelétla také přes naše území a že jsme nezažili vše to, co na příklad zažila Jugoslavie. Ano, proletariát Jugoslavie rval se z celé duše na straně velmocí za svoji svobodu. Všecko od patnácti do šedesáti let dostalo zbraň, a když Srbové musili utéci před náporem Němců, Maďarů a Rakušáků, tu vzadu těchto vojsk desítiletí kluci a starci osmdesátiletí, přetrhali na délce čtyřiceti kilometrů tak zvaný ťVerbindungŤ a vyhazovali mosty do povětří. Pravda byla, co psaly německé noviny, že děcko šlo a vztahovalo ruku o podporu a když ten důstojník sáhl do kapsy, hodilo pumu, která ho roztrhala s ním. A jak se odměnil ten váš patron, jehož řády i mnozí specialisté nosí na svých prsou?

Předseda (zvoní): Volám pana řečníka pro tento výrok k pořádku.

Sen. Mikulíček (pokračuje): Jak se ten váš patron odměnil? Podívejte se na ty braťky, kteří sem chodí tisíc kilometrů, jednou spí pod mostem, po druhé na půdě a ve dveřích - takovou odměnu dal svému národu ten, jehož otce dosadili na trůn, královrahové.

Předseda (zvoní): Volám pana řečníka pro tento výrok po druhé k pořádku!

Sen Mikulíček (pokračuje): Osud jeho není ještě splněn, možná, že to, co potkalo Alexandra Obrenoviče, že ještě potká Alexandra Karadordeviče.

Předseda (zvoní): Volám po třetí pana řečníka pro tento výrok k pořádku!

Sen. Mikulíček (pokračuje): Nejsem si vědom, co jsem řekl zlého, jedině snad to může býti za tento výrok.

Nezamyslíte se nad tím, když čtete v novinách, že ten Svetozar Pribičevič, který se svými bratry vedl spor s maďarským a rakouským státem, do kterého zasáhl i Tomáš Masaryk, je tak umučen, že je obava, že bude dovezen do blázince, on, který se nebál bezpráví té hegemonie habsburské, domohl se vítězství nacionální myšlenky svého národa, ale protože nesouhlasil s režimem fašistickým, odvlečen je šedesát kilometrů od dráhy, žena a děti k němu nesmějí a je s ním zacházeno tak, že ztratil zdraví a má naději, že bude do blázince odvlečen. Tak se odměňují fašističtí představitelé vlasti svému národu, který, když jim dopomůže k vítězství a moci, k svému právu, je takovýmto způsobem deptán.

Pět miliard potřebujete na reparace. Státní kontrolní úřad vydal statistiku za rok 1928, podle níž jest u nás 5.100 milionů daní nezaplaceno za r. 1928. (Výkřiky sen Chlebounové.) Ale paní kolegyně, je to ve zprávě Státního kontrolního úřadu. Nuže, pánové, než zatěžovati pracující třídu, konsum, výdělkovou daň a všechno to ostatní, sáhněte si trochu hlouběji do kapes, kteří jste ve svém vlasteneckém nadšení zapomněli zaplatit těch 5.100 milionů státu na dani, a reparace máte zaplacené. Ovšem ten režim slouží těm, kteří ty daně dluží, a proto se na ně sáhnout nemůže.

V rozpočtovém výboru bylo to řečeno kolegou Pánkem, z české strany socialistické, tedy z vládní strany, abychom dostali aspoň seznam těch, kteří jsou dlužni více než 100.000 Kč. Ani to se nám nedá, proč, poněvadž mnohá jména, která se stkví na této listině, bychom viděli také tam, kde se velmi vlastenčí, potírá všecko státoborné a kde má jen místo všechno státokradné.

My, jako komunisté, jsme naprosto jiného smýšlení a na tuto otázku se díváme jako komunisté v Rusku ťbez náhrady a anexíŤ, a také takovým způsobem rozřešili otázku reparací komunisté v Rusku. (Výkřiky.) Odpusťte, pane kolego, můžete se dočísti z novin, že domnělá dcera posledního cara, která se zachránila při vraždění carské rodiny, vede spor o největší bohatství, které existuje, které si ulil bývalý car ruský za hranice, třeba byl vládcem jedné šestiny zeměkoule, přece se ťsichrovalŤ a odvezl stamiliony za hranice. Proč nesáhli francouzští kapitalisté na tyto peníze, když tentýž car, který to tam odvezl, z Francie si půjčoval? (Výkřiky.) Tam se neprovedla revoluce v rukavičkách, nýbrž skutečná, aniž by se se starými tyrany nějak handlovalo. Když Maxim Gorkij napsal po prohrané revoluci roku 1905, že ruský car dal po ní utratiti tolik nadějných synů ruského národa, že by bylo možno udělati milníky z Moskvy do Vladivostoku, to znamená na 9.000 km, jaká hrůza, když tentýž tyran sám odnesl následky vítězné revoluce.

Pan ministr dr Engliš a poslanec dr Wintr prohlásil, že reparace naše jsou tak nízké, že nás zatěžovat nebudou. Nuže, pánové, ukažte vlasteneckého ducha, ukažte lásku k vlasti, opakujte, co dělala Francie roku 1871, když Bismarck po nich chtěl stejné částky reparační, jako chtějí dnes na nás přátelé z Čtyřdohody. Odneste jim ty drahokamy, náramky, zlaté náušnice, perly a všecko ostatní. (Veselost.) Ano, vy se tomu smějete. Raději přidáte na daních, zvýšíte cla na maso a mouku. Kdepak, jak by vaše dámy vypadaly, byly by jako služky, kdyby nebyly ověšeny těmi tretkami, které pro rozumného člověka nemají ceny, ale podle nynějšího bontonu jsou nezbytné. Francie se tomu tenkráte nesmála, snesla všecko, co měla doma, a odnesla. Vaše láska k vlasti tak daleko nesahá, nanejvýš potud, pokud se může dojit, ale jak potřebuje, aby se jí dalo také něco, na to jsou ti chudí proletáři, raději přirazíte na dani z příjmu, která vymačkává z dělníků a zřízenců celých 90 procent státního rozpočtu vesměs od pracujících.

Je to 14 dní, byl jsem v Uh. Brodu. Přišel tam takový vesnický strýc od Javoriny, starý jistě přes 70 roků, v té bílé haleně, kterou tak rádi ukazujete na sjezdech, zvláště agrární strana. Nasolili mu daň z obratu. Dříve neplatil nic, políčka jsou tam chudá, i osmá třída je pro ně vysoká, zvýšili mu trojnásobně daň domovní, poněvadž má tři světnice, které mají více 12 m ² plochy. Sedíme v restauraci ťNa bráněŤ a on povídá: Tri sta let sme drímali a prečo nás zbudili? Pre toto? To nás mohli nechať drímať ďalej.Ť Toto není úsudek komunisty, ten člověk málo přečte, sotva několik kalendářů. To je osud člověka, který má 20 měřic políček a živí jednu nebo dvě kravičky a vy mu nasolíte o 50 nebo o 100 Kč více na dani. To je pro něho ohromný obnos. Když soudružka Landová-Štychová v posl. sněmovně řekla, že celní zvýšení bude míti za následek zvýšení výdajů na živobytí o 25 Kč týdně, tu jste se cynicky smáli, 25 Kč týdně, co je to? Ano, pro pány, kteří mají, jako někteří páni socialisté, až 5.000 Kč týdně, to není nic, ale kdo má 120 Kč týdně a čtyři až pětičlennou rodinu, tomu to udělá ohromný schodek v rozpočtu. A přesto vy dnes dokazujete, že všechno je v Evropě urovnáno, Haag odstranil všechno nepřátelství mezi válčícími státy, mír je podle Masaryka zabezpečen 90 let, podle Beneše několik desítek let. Důsledky tohoto povídání: Odzbrojte. Bývalý ministr dokázal v rozpočtovém výboru, že v tomto státě plných 25 procent rozpočtu na r. 1930 jde na militarismus, přímo 1710 mil. a nepřímo, v jiných resortech, 800 mil. To je jedna čtvrtina státního rozpočtu na přípravy k nové válce. Nač, když mír je zabezpečen na 90 let podle Masaryka a podle ministra zahraničí na několik desítek let. Není to zločinné vyhazování peněz národa, když přestárlí mají 500 Kč ročně a ještě se nemohou dočkati výplaty těchto peněz? Není to ostuda, když se vydá 2 a půl miliardy na vojenství a když dva přestárlí mají dohromady 600 Kč? Pravdu měl kol Štětka, když řekl v parlamentě, že by bylo záhodno předsedu vlády Udržala a Masaryka dáti dohromady a dáti jim 300 Kč na půl roku, a viděli bychom, jak by vycházeli!

Předseda (zvoní): Volám pana řečníka pro tento výraz k pořádku.

Sen. Mikulíček (pokračuje): Na militarismus, na ten peníze máte. Naším úkolem je, abychom váš klam odhalili, abychom řekli otevřeně, jak jsme vyhráli, co mám z té výhry, jakou svobodu. Chodili jsme v Ostravě 23 let k padlým zastřeleným horníkům a 23 let se nestřílelo za starého režimu. A u nás to už dostali dělníci 25krát. Takovou máme svobodu, jakou historie nezná, aby poslanec byl tahán za bradu ze sněmovny. U vás je tomu tak. Měšťáci byli tak slušní, že celé 4 roky v parlamentě nepoužili tohoto prostředku, ale sociálfašisté, ačkoli sami dělali obstrukci a ministr dr Franke rozbíjel ministerské lavice, a nebyl za to trestán, sociálfašisté to dělají jinak, já jsem byl vynesen ze schůze, za to, že jsem ani nebyl ve schůzi přítomen. Kdybych byl býval přítomen, byl bych býval posledním.

My jsme pro mír bez náhrad kapitalistickým dravcům. Budete-li postupovati tak, jako dosud, a vy jiné tempo zvoliti nemůžete, poněvadž kapitalistický právní řád nesnese jiného systému, proletariát jak československý, tak německý, udělá Čtyřdohodě přes její rozpočty pořádnou čáru. Chcete-li reparace platiti, zaplaťte svými šperky, válečnými zisky a nedoplatky na zbytkové statky. (Výborně! - Potlesk komunistických senátorů.)