Činovné skupiny D budiž zrušeno. Zvláštní pozornost budiž věnována úpravě soudcovských platů a budiž neprodleně přikročeno k řešení této otázky, neboť poměry u soudců vzhledem k nedostatku soudců a jich bídným platům jsou nejvýš kritické a nabývají stálým odkladem čím dále tím hrozivějšího rázu, jak se o tom ještě zmíním. (Sen. Klofáč: To je jedna z nejbolestivějších otázek!) Ano.

Samozřejmě, že současně s úpravou platových a postupových poměrů civilních úředníků a zřízenců vyřeší se také platy profesorů, učitelů, důstojníků, gážistů a četnických osob, příslušníků finanční pohraniční stráže, vězeňské stráže, cestářů státních a pod. Zejména pro okresní cestáře žádáme, aby platy jejich odpovídaly jednak dnešnímu významu okresních silnic a jednak těžké, odpovědné službě cestářské a umožnily cestářům a jejich rodinám lidskou existenci. (Výborně!) Dnešní měsíční průměrný plat okresních cestářů nečiní ani 400 Kč. (Sen. Klofáč: To je po kolika letech! Také mají jenom 280 Kč při osmihodinové službě!) Za tuto částku není možná existovati a přece jsou cestáři, kteří nemají ani třetinu této minimální mzdy! (Sen. Klofáč: Oni mají dovoleno spásati tu trávu!)

Dále žádáme, aby byla konečně vyřešena otázka slovenské výhody, propočítání let a vedlejších požitků. Kromě obvyklých remunerací žádáme zavedení 13. měsíčního služného. Budiž také provedeno oddlužení státních zaměstnanců. Velkou nespokojenost, ano přímo živelní odpor vyvolaly služební řády pro železniční zaměstnance, státních lesních a zemědělských podniků. Není potřebí připomínati, že i tyto řády, jakož i jiné podobné bude nutno důkladně prozkoumati. Také i platové a služební poměry zaměstnanců veřejnoprávních svazků bude nutno upraviti a přizpůsobiti poměrám státně-zaměstnaneckým. Lidským a proto kategorickým příkazem nám všem je konečné vyřešení otázky staro- a středopensistů, rentistů (Výborně!) všech kategorií ať pragmatikálních či jiných, ať státních či jiných veřejnoprávních zaměstnanců. Budiž neprodleně přikročeno k sjednocení všech těchto pensistů. (Potlesk. - Výborně!)

Konečně žádáme, aby ve státních úřadech, podnicích, jakož i ostatních úřadech veřejnoprávních svazků, dodržována byla 8 hodinová, doba pracovní. Ženám budiž vždy přiznáno stejné právo s muži v úřadech i podnicích.

Avšak ani soukromých zaměstnanců nesmí býti zapomínáno; vždyť jsme jim kromě dosti vadného pensijního zákona neposkytli téměř ničeho. (Souhlas.)

Proto se vším důrazem budeme se domáhati nového zákona o zaměstnancích ve vyšších službách soukromých, aby jejich právní poměr byl postaven na novou moderní basi. Zmíněný pensijní zákon budiž novelisován zejména v tom smyslu, aby staropojištěncům byla zakoupena nepojištěná léta, dále budiž neprodleně projednán zákon o nemocenském pojištění soukromých úředníků.

Gentský systém musí býti pozměněn a s ním současně projednám zákon o státních zprostředkovatelnách práce.

Kolektivním smlouvám budiž přiznána závazná platnost a budiž také projednán zákon o pracovních soudech, zde v senátě již v subkomitétu mezi stranami bývalého senátu dojednaný.

Ochrana domácího trhu práce neprovádí se tak, jak by byla žádoucno, ano možno říci, že příslušný zákon byl v poslední době takřka suspendován. Žádáme proto, aby vláda přikročila k jeho novelisaci a do doby, než se tak stane, přísně a neúprosně dbala ustanovení platového zákona, chráníc tak domácího zaměstnance před cizí zbytečnou konkurencí.

Žádáme dále o jednotnou úpravu nedělního a svátečního klidu v obchodech a prodejnách, jakož i vyřešení otázky kupeckých učňů.

Konečně žádáme, aby poplatky ze služebních smluv byly buď úplně nebo částečně zrušeny, neboť značí značné zatížení drobného a středního zaměstnance, aniž by pro podobné poplatky bylo mravního podkladu, uvážíme-li, že stát již dávno odstranil služební taxy pro svoje zaměstnance.

Naříkají-li si právem státní zaměstnanci na platový zákon a systemisaci, pak ještě daleko hůře jsou na tom bývalí zemští zaměstnanci na Moravě, kteří byli dnem 1. prosince 1928 převzati státem na základě zákona 125 ze dne 14. července 1927 o organisaci politické správy.

Ačkoli odst. 5 § 10 tohoto zákona stanoví, že podrobnější předpisy o převzetí a zařazení zaměstnanců budou vydány vládním nařízením, přece až do dnešního dne toto vládní nařízení vydáno nebylo. Nedbá se resoluce v našem senátě usnesené. Avšak přesto na základě předběžného rozhodnutí zúčastněných ministerstev vnitra, financí a veř. prací byli tito zaměstnanci přeřazeni do nižších platů a nižších úředních titulů, než jim příslušelo na základě jejich služebních dekretů. Srážky měsíční přečetných zaměstnanců jsou tak vysoké, že ohrožují přímo jejich existenci. (Sen. Riedl: 500 až 600 Kč minimálně!)

Nejkrutěji byli poškozeni inženýři-technikové, a účetní a kancelářští úředníci. Tak bylo na př. poškozeno okrouhle 100 inženýrů snížením platu a kromě toho 60 inženýrům sníženy i úřední tituly, a přesto, že postižení již před celým rokem podali proti této nezasloužené degradaci námitky, nebylo o nich až dodnes - přes veškeré urgence - zemským úřadem rozhodnuto.

Je nezdravým a neudržitelným zjevem, pakliže vedle úředníka státního sedí služebně starší, dobře kvalifikovaný úředník zemský, zařazený převodem do nižší hodnosti. (Tak jest!)

Toto nespravedlivé zacházení s bývalými zaměstnanci zemskými se nás tím bolestněji dotýká, když si uvědomíme, že oni to byli, kteří v době persekuce pracovali obětavě a otevřeně pro český národ. Zejména nutno to říci o moravských inženýrech, kteří nejen že zanechali na sobě mnoho užitečné práce, ale kteří z převážné většiny jsou absolventy české vysoké školy technické v Brně, kterou zástupci českého národa v parlamentě vídeňském vybojovali jen s největším úsilím, a od posluchačů na brněnské technice to byla krajní národní oběť, když v tom nevlídném prostředí, kde český lid neměl žádného zastoupení a zastání, odhodlali se ke studiu. Nenávist proti české technice se přenášela i na její absolventy, kteří byli bojkotováni všude tam, kde se jevil nějaký vliv brněnské německé radnice. Byl to tehdy jediný zemský výbor moravský, který se těchto absolventů ujímal, ale protože nebylo v té době dostatek systemisovaných míst, byli mladí inženýři po létá s nízkým platem vedeni v dělnických výplatních listinách, ač prováděli odborné a hodnotné práce inženýrské! Ale oni se obětovali z lásky k české věci a v pevné důvěře, že i jim zasvitne jednou hvězda uznání.

Proto tím trpčí je dnešní jejich zklamání, když osvobozený národ na ně zapomíná, a tento nevděk musí se bolestně dotýkati i samotné české brněnské techniky, která je odchovala v dobách nejtěžších pro český národ a české školství.

Žádáme proto, aby vláda urychleně vydala prováděcí nařízení o převzetí a zařazení bývalých zemských zaměstnanců, šetříc při tom ustanovení odstavce 5 §a 212 platového zákona. (Hlas: A aby vypracovala také pořadí!) Zařazení zemských zaměstnanců budiž provedena se všemi nabytými právy. (Výborně!)

Nakonec budiž mně dovoleno, abych v oboru užší své působnosti, jaká právník, upozornil na, některé důtklivé potřeby a požadavky právního našeho života, o nichž se ve vládním prohlášení zmínky nečiní.

Jednotný stát vyžaduje jednotného právního řádu. Dosavadní duplicita právní musí pominouti a musíme přikročiti k velikým unifikačním zákonům. Přípravy ministerstvem se dějí a slibují, že naše republika postaví se jimi do řady moderních států s vyspělým právním řádem. A tu bych chtěl jen zdůrazniti, že v budoucích našich zákonech musí se projeviti duch našeho národa: duch pravé demokracie a sociální spravedlnosti. (Tak jest!) Zákony se tvoří pro lid a musí sloužiti lidu. Zákony minulé doby tomu leckde odporovaly. Sloužily často jen jedné složce národa, na úkor složek ostatních.

Očekáváme zejména veliké zákony na poli práva občanského i trestního, hmotného i formálního. Jsem přesvědčen, že vláda při podání těchto osnov nespustí s mysli toto sociální poslání zákonů. Občanské právo musí býti nejen unifikováno, nýbrž i reformováno podle potřeb nynější doby. Ideový základ našeho chápání úkolů státu je zcela různý, než byl v době, kdy vznikl platný občanský zákoník. V Čsl. občanském zákoníku se musí projeviti zejména změněný poměr individua a společnosti a jednotlivá jeho ustanovení musí se říditi zásadou, že blaho společnosti je vyšším příkazem, než prospěch jednotlivce. (Souhlas.)

Na poli práva trestního je reforma zvlášť naléhavá, neboť v něm se projevuje ideový rozpor minulé a dnešní doby ještě zřejměji. Trestní právo má býti nejen ochranou občanstva před zneužitím státní moci, nýbrž i ukazatelem hranic dovoleného občanského chování. Proto je trestní právo i důležitým prostředkem občanské výchovy. Jsme svědky zvýšené zločinnosti v nové době a musíme žádati, aby nový trestní zákoník i trestní řád nám poskytly účinné zbraně v boji proti této zločinnosti. (Výborně!) Zejména naléhavá je změna dosavadních předpisů o trestním stíhání mládeže, z níž nám vyrůstají nebezpeční a nenapravitelní zločinci, a vznáším proto na pana ministra spravedlnosti důtklivou žádost, aby podání osnovy zákona o trestním soudnictví na mládeži co možná urychlil.

A jako příslušník stavu advokátského obracím pozornost pana ministra spravedlnosti na nutnost co nejrychlejšího projednání a uzákonění nového jednacího řádu advokátského a řádu notářského, na něž naše odborná veřejnost již po 11 roků čeká. Než nestačí míti ovšem jen dobré zákony. Musíme se postarati také o to, aby ti, kdož je v praxi uskutečňují, jednali skutečně tak, jak si to zákonodárce představoval, a aby tak usilovali, seč jsou, o to, aby zákony splnily své sociální poslání, o němž jsem se zmínil. (Výborně!) To předpokládá dvojí: Jednak náležitou sociálně uvědomělou výchovu všech veřejných orgánů, jednak vytvoření takových poměrů, které by jejich snažení umožnily. V prvém směru je potřebí usilovati o prohloubení odborného jejich vzdělánu na podkladě filosofickém a sociologickém tak, aby úředník a soudce si byli vědomi své funkce sociální a svých povinností z toho plynoucích. (Výborně!) Úředník a soudce si musí uvědomiti, že úkolem jejich není vyřizovati akta, nýbrž že práce jejich je službou společnosti a že pracují na společenském blahu. (Souhlas.) V druhém směru je známo, že dnešní poměry všech veřejných a specielně státních zaměstnanců, tedy také soudců, úředníků a zřízenců, jsou velmi neutěšené. Starost o hmotné potřeby vlastní i rodiny béře zaměstnanci potřebný klid a ruší ho v práci. Vědomí nedostatečného platu kazí mu radost z práce a znechucuje mu ji. Hodnota práce klesá, rychlost ve vyřizování se zpomaluje na škodu státu i občanů. Markantní důkaz toho je u soudců, kde tento neblahý stav je ještě zhoršován velkou přetížeností. Soudcové sami trpce nesou, že naše soudnictví není již na výši, na jaké bývalo v době předválečné. Vědomí toto je tím více zkrušuje, čím více cítí, že to není jejich vina a že jsou proti tomuto zjevu bezmocní. Množství práce, kterou mají při zredukovaném počtu zdolati, jim nedovoluje, aby jí věnovali více času, aby do věci hlouběji vnikli a na své rozhodnutí odborným studiem se připravili. Škoda, která z toho společnosti vzniká, je nedozírná. Otřásá-li se důvěrou v soudnictví, otřásá se důležitým pilířem samotného státu. (Výborně!)

Toho jsme si vážený senáte, byli vědomi v uplynulém zasedání našeho senátu, kde jsme se tehdy všechny strany vládní i oposiční shodli na tom, aby uzákoněna byla předloha, která zlepšuje hmotné a sociální postavení soudců. Chtěl bych, abychom v tomto počinu také v novém složení v senátu pokračovali. Při tom apeluji na p. ministra spravedlnosti, aby společně s celou vládou a Národním shromážděním přičinil se o nápravu, která po našem pevném přesvědčení odkladu nestrpí.

V souvislosti s tím upozorňuji p. ministra spravedlnosti na další velmi akutní potřebu dne. V poslední době se rozmohl tisk, který byl nazván méně správně >bulvárním<, správnější by bylo >pornografickým<. (Tak jest!) Nemohu dosti zdůrazniti škodlivost tohoto zjevu. Svým způsobem, jakým hoví nejnižším pudům, jakým svádí k povrchnímu nevěcnému způsobu myšlení, jakým vychovává k honu po ploché sensačnosti, stává se tento tisk velmi vážným nebezpečím. Není nízkosti, aby se v ní tento tisk nekochal s perversní rozkoší, není zločinu, aby z něho nevytvořil zábavnou příhodu, ba, jak události posledních dnů ukázaly, není před jeho bezohlednou sensacechtivostí jist ani člověk nejušlechtilejší. Dovede nejen vložiti hanu na lidi zcela poctivé, ale i bez ostychu neváhá vysloviti nejodpornější lež a vláčeti bahnem osoby nejzasloužilejší.

Nikdo si nedovede představiti zhoubný vliv, jaký takový způsob veřejného tisku musí vykonati na lidi, kteří nejsou schopni usuzovati kriticky a prohlédnouti rafinovaně zakrývanou mělkost, zejména na mládež. Kam bychom dospěli, kdyby nám vyrůstal národní dorost po vzoru takového pokoutního tisku. Proto se musí postaviti se vší energií proti takovým zjevům každý, komu leží na srdci šťastná budoucnost našeho národa a touží po tom, aby svojí rozvážností a věcností se vyrovnal jiným národům. Očekáváme od p. ministra spravedlnosti, že podá co nejdříve osnovu zákona, na jehož základě bude možno vyříznouti pornografický, žurnalistický i literární brak ze zdravého jinak těla našeho národa. (Výborně! Potlesk.)

A nyní několik slov o našem nejvyšším správním soudě. Po celé prvé desetiletí trvání nejvyššího správního soudu rok co rok počet stížností tomuto soudu podávaných vzrůstá. Kdežto r. 1919 došlo stížností 2616, dosáhl r. 1928 počet došlých stížností číslice 10.231. Přes postupné zvyšování osobního stavu tribunálu nedosáhl počet referentů nikdy takové výše, aby správní soud i přes trvalé zvyšování výkonnosti stačil během správního roku vyříditi tolik stížností, kolik jich během roku došlo. Následkem toho počet nedodělků musí každoročně vzrůstati a také doba mezi podáním a vyřízením stížností se stále prodlužuje.

Mám po ruce tři úřední výkazy, jež obsahují překvapil jící data v tomto směru. Podle prvního výkazu o stížnostech podaných u nejvyššího správního soudu v Praze došlo v r. 1918 stížností 245, v r. 1919 2616, v r. 1920 4334 a tak to rok od roku po tisících stoupá, takže v r. 1927 měli jsme došlých stížností u nejvyššího správního soudu 8674 a v r. 1928 již 10.231. (Slyšte!) Na počátku r. 1919 bylo nevyřízených stížností 234. Činnost zahájil nejvyšší správní soud v prosinci 1918, tedy téměř všechny stížnosti v r. 1918 podané byly nevyřízeny. A teď, prosím, zase stoupá počet nevyřízených stížností po stovkách a tisících. V r. 1920 nevyřízeno zůstalo 1322 stížností, v r. 1921 2082 a teď to jde zase vzhůru. V r. 1927 zůstalo nevyřízených stížností 9534. A při tom nelze říci, že by se u nejvyššího správního soudu nepracovalo. R. 1918 bylo vyřízeno stížností 11, r. 1919 1937, r. 1920 3925, r. 1927 6861, r. 1928 bylo vyřízeno 7933 stížností.

Tento počet stížností, jak z úředního výkazu vyplývá, dosvědčuje, že referenti, pracující soudcové, musí svoji výkonnost napnouti na nejkrajnější mez lidské způsobilosti a schopnosti. Podle výkazu o činnosti referentů nejvyššího správního soudu v Praze byl počet referentů tento: R. 1919 mě1 nejvyšší správní soud 12 referentů, r. 1920 20 referentů, r. 1921 25 referentů, teď to stoupá, až od r. 1925 měl nejvyšší správní soud 37 referentů.

Ze stížností v tom kterém roce došlých připadá na jednotlivého referenta průměrně od 190 do 277, tedy na jednoho referenta připadá, počítáme-li pracovní dny, takřka jedna stížnost na jeden pracovní den. Nejsou všechny stížnosti stejně rozsáhlé a komplikované, ale uvážíme-li, že nejvyšší správní soud se zabýval nejvážnějšími otázkami právními, začasté pro existenci nejen jednotlivců, ale celých korporací, organisací, útvarů, životními, rozhodujícími, vidíme, jaká spousta práce uložena jest jednotlivým úředníkům u nejvyššího správního soudu činným.

Podle třetího výkazu, který obsahuje srovnávací tabulku o agendě a počtu referentů bývalého správního soudu ve Vídni a našeho nejvyššího správního soudu pražského, je také velmi zajímavé porovnání počtu stížností, počtu referentů a připadajících kusů na jednoho referenta. Tabulka tato týká se posledních předválečných let. Ve Vídni r. 1912 byl počet stížností 4184. To bylo vůbec nejvyšší číslo, kterého dosáhl záběh u vídeňského správního soudu od počátku jeho činnosti, to jest od r. 1876 až do skončení jeho činnosti r. 1914.

Počet referentů systemisovaných u nejvyššího správního soudu činil 41. Průměr na jednoho referenta činil r. 1912 102, r. 1913 99, r. 1914 76 stížností. Porovnejte, prosím, jen data z posledních let u nejvyššího správního soudu v Praze. R. 1923 bylo tam podáno 6147 stížností, 30 referentů. Na jednoho referenta připadlo 205 stížností. R. 1924 bylo 6465 stížností, 35 referentů, na jednoho referenta 185 stížností. R. 1925 počet stížností 7398, 35 referentů, na jednoho referenta připadlo 211 stížností. R. 1926 7898 stížností, 35 referentů, 226 kusů na jednoho referenta. R. 1927 8674 stížnosti, 38 referentů, 228 kusů přiděleno jednomu referentu. R. 1928 činí počet stížností ohromnou cifru 10.231, při tom těch referentů je pořád 38. Usnesením vlády z 15. července 1927 je sice systemisováno 40 míst radů u nejvyššího správního soudu, 2 však místa jsou obsazena rady, působícími trvale mimo soud. Tedy na těchto 38 referentů r. 1928 připadlo na každého po 269 stížnostech, tedy, jak jsem se již zmínil, téměř jedna stížnost na téměř každý pracovní den, když odpočítáme neděle a dovolenou.

Během r. 1929 po prvé objevil se pozoruhodný pokles počtu došlých stížností. Nelze však dosud posouditi, zda jde o zjev pouze nahodilý, a zejména není možný úsudek o příčině tohoto poklesu. Počet nedodělků koncem r. 1928 dosáhl povážlivé číslice 11.832. Tento stav ohrožuje stav soudní ochrany, kterou správní soud je povolán poskytovati, a znehodnocuje vůbec celou instituci, jež svými nálezy soudními právem až dosud těší se nejlepší pověsti nejen u nás doma, nejen u právníků a v odborných kruzích právnických, nýbrž i u všeho obyvatelstva u nás i v cizině a u cizinců. Je proto nejvýše na čase, aby byla zjednána náprava. Rozmnožování osobního stavu nemůže ovšem jíti do nekonečna. Je proto potřebí vedle nezbytného rozmnožení pomýšleti také na jiné prostředky. Již od r. 1924 jedná se o vydání nového zákona o nejvyšším správním soudě. Tehdejší první president dr Pantůček připravil za součinnosti celého grémia osnovu nového zákona o správním soudě. Když jednání o této osnově nevedlo k cíli, připravil nynější první president dr Hácha osnovu novely k zákonu o správním soudě, v níž navrhoval některé prostředky organisačního a procesně-technického rázu, jako zejména zavedení soudů pomocných, fakultativní tříčlenné senáty, místo dosavadních pětičlenných, jež směřovaly k tomu, aby soud mohl snáze svůj úkol zdolati. Ani tento podnět nevedl dosud k cíli. Ministerstvo vnitra vypracovalo během roku 1928 osnovu nového zákona o nejvyšším správním soudě a osnova tato během tohoto roku byla přepracována. Jest již svrchovaně naléhavé, aby osnovy tyto co možná nejdříve staly se předmětem projednávání v zákonodárných sborech. Vedoucími myšlenkami musí při tom býti jednak zachování dosavadního významu této instituce, jednak záruka, aby soud stačil na zdolání svého úkolu. Význam a důležitost správního soudu, jakožto instituce, která chrání nejen jednotlivce, nýbrž i samosprávu proti nezákonným zásahům se strany správy veřejné, byl by ovšem zeslaben, kdyby příslušnost soudu byla obmezována a ochrana soudní tam, kde jest jí potřebí, odnímána. Do jisté míry dostane se snad soudu úlevy již při revisi systemisace, avšak s prostředkem tímto se nevystačí. Záleží ovšem na tom, aby byla zjednána nejen brzká náprava, nýbrž aby nový zákon o nejvyšším správním soudě neznamenal zhoršení dosavadní ochrany, a musí proto všechna nová ustanovení býti velmi pečlivě uvážena, neboť jurisdikce správního soudu zasahuje do nejširších oborů správy a dobrou správní justicí je podmíněna nejen důvěra občanstva státu, nýbrž i pověst státu, jako státu právního.

Nakonec zdůrazňuji ještě jednu potřebu zákonné úpravy, a to zákonné úpravy poměrů kartelových. Moderní hospodářský život béře se mnohdy jinými kolejemi, než život hospodářský před válkou. Netušené rozšířilo se sdružování hospodářsky slabších ve velké hospodářské organisace, ať tu jde o pracovníky či podnikatele. Tak vzrostl u nás i počet kartelů, syndikátů a jiných útvarů podobných. Nestavíme se proti zřizování takovýchto organisací; jsouť novým stupněm v hospodářském životě k jeho vývoji a zdokonalení. Leč nemůžeme zavírati oči před tím faktem, že rozvoj kartelů, zkartelisování hospodářského života přináší samo sebou zmonopolisování podnikání a s tím všecka ta nebezpečí, jež monopol v sobě skrývá, snaží-li se bezohledně a egoisticky využíti své moci.

S politováním musíme konstatovati, že nemalý počet kartelů a syndikátů využívá svého monopolního postavení k tomu, aby jednostranně určoval ceny na trhu. Jsou to zejména kartely menší, jež dávají se svésti k této hospodářsky neodůvodněné politice na úkor spotřebitelů. Vidíme to zejména při srovnání pohybu cen velkoobchodních a maloobchodních.

Kdežto v poslední době ceny velkoobchodů vykazují znatelný pokles, ceny v drobném drží se stále na stejné výši, uměle jsouce drženy. Tak na příklad ceny ječmene a chmele značně poklesly - a neslyšíme nikde, že chystá se snížení cen piva. Zato však dividendy pivovaru stoupají rok od roku a zvláště značně v roce posledním.

Potřebujeme zákona, který by především s hospodářského hlediska řešil otázku kartelovou. Potřebujeme zákona nikoli protikartelového, nýbrž zákona o kartelech, který by umožňoval vládě zakročovati proti výstřelkům jich na poli hospodářském, (Tak jest!) zejména ve směru tvořená cen. (Tak jest!) Nechceme podvazovati možnost k zřizování organizací takových, pokud jsou hospodářsky prospěšné a nezávadné, ale chceme míti možnost obrany státu proti škodlivým účinkům některých kartelů. Dnes v době, kdy lze očekávati v důsledku všeobecné tísně hospodářské i pokles mezd a platů, anebo aspoň zastavení vzestupu jich, nutno učiniti opatření, aby spotřebitelům, zejména těm, kteří jsou odkázáni na pevné mzdy a platy, dostalo se ochrany proti vykořisťování prováděnému některými kartely a syndikáty. (Výborně!) Zákon kartelový musí zjednati možnost účinného zakročení proti orgainisaci, které zneužívají svého monopolního postavení k vyhánění cen do výše nebo neodůvodněnému zadržování poklesu jich na úkor spotřebitele a pro vlastní bezdůvodné obohacení.

Slavný senáte! Přicházím k závěru svých dnešních vývodů. Jménem strany, jejímž jménem mám čest mluviti, s upřímnou radostí pozdravujeme novou vládu a své příslušníky v ní, schvalujeme její prohlášení a s důvěrou hledíme vstříc jejím činům. Chceme a věříme, že to bude vláda silná a trvalá, která odpovědna jsouc svému voličstvu a státu, která jsouc nezávislá na žádné vedlejší vládě, ať pětek ať osmiček, povede správu věcí našeho státu i nadále na linii klidu, pořádku a zákona, na linii loyální a harmonické spolupráce všech velikých politických stran československého národa.

Československý stát neměl štěstí, aby první veliké státní vzpomínky, spadající do prvních dosud uplynulých let naší obnovené samostatnosti, oslaveny byly jednotně a manifestačně veškerým československým lidem: V r. 1928 jubileum 10letého trvání naší republiky, stejně jako letošní oslavy na připomínku tisíciletého trvání našeho státu, nalezly šiky národa našeho rozděleny. Nechť blížící se slavné dny 80. narozenin velikého, celým československým národem milovaného, a vším ostatním světem uznávaného a obdivovaného presidenta Masaryka (Bouřlivý potlesk.) stanou se skvělou manifestací celého, ve společné práci o rozvoj, pokrok a blahobyt sjednoceného národa československého, abychom tak všemu světu, příteli i nepříteli, dokázali opravdovost hesla, jež vepsali jsme si v čelo své ústavy:

že chceme do společnosti národů přičleniti se jako člen vzdělaný, mírumilovný, demokratický a pokrokový. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Schwamberger.

Sen. Schwamberger (německy): Je-li měšťácký a sociálfašistický tisk naplněn mírovými akcemi a mírovými plány, jako v posledních měsících, pak znamená to ve skutečnosti, že imperialisté kují se zvýšenou horlivostí válečné plány a že povídání o míru má jen za účel, oklamati o hrozící blízkosti imperialistické války. Ještě nikdy nebyla činnost mezinárodní buržoasie v připravování imperialistické války tak velká, jako právě nyní, a proto je nejdůležitějším příkazem pro mezinárodní proletariát rozvinouti pokud možno největší činnost v potírání zločineckých válečných choutek buržoasie. Také československý proletariát nedá se vyjednávacím manévrem mezi sociálfašistickými stranami a měšťáckým fašismem o rozdělení ministerských křesel, jenž trval po celé týdny - i když se za tímto handrkováním projevovala hluboko zasahující krise měšťáckého parlamentarismu - klamati o tom, že v nejdůležitější otázce československé i mezinárodní politiky, v otázce přípravy imperialistické války, v celém táboře československé buržoasie, od Gajdy, fašistů až k sociálfašistům panuje naprostá jednomyslnost. Skutečnost, že se největší sociálfašistické strany v Evropě, jako anglická a německá, nalézají u moci, neznamená zmenšení, nýbrž zvětšení válečného nebezpečí. Toto tvrzení potvrzují poslední události na imperialistické světové aréně. Vyjednávání v Haagu o splnění Youngova plánu, který podle ujišťování buržoasie znamenati má veliký krok na cestě k míru v Evropě, ukázalo, že nyní žádná měšťácká strana v Anglii nedovede tak houževnatě a úspěšně zastávati zájmy anglického imperialismu, jako právě t. zv. dělnická strana. Již toto Vyjednávání podává nám obraz o tom, že se hlubokou krisí zachvácený anglický imperialismus pod vedením dělnické strany vážně chystá obnoviti všemi prostředky svou prestiž jako světová mocnost. Ale agresivní imperialistická povaha politiky MacDonaldovy vlády staví se do pravého světla teprve svým ostrým postupem v Indii a Palestině a svou horlivou podporou nestoudných válečných provokací čínských generálů vůči sovětské unii. Druhým velikým mírovým paktem imperialistických vlků je předběžné jednání anglické vlády s vládou Spojených Států o omezení zbrojení na moři, které se jak známo ihned po podepsání Kelloggova paktu, jenž přece vyslovuje zavržení várky jakožto prostředku národnostní politiky, usnesly na novém programu pro stavbu lodí. Výsledek konference pěti největších válečných mocností k omezení námořního zbrojení, tímto způsobem připravované, ruší se, dojde-li k ní vůbec, již předem nejen tím, že nepřátelé na smrt, jako francouzský a italský imperialismus, jednomyslně chtějí vystoupiti proti omezení, aby se dalším vývojem svých námořních válečných sil mohly držeti v šachu, nýbrž také zjevným úmyslem Angličanů a Američanů, nezmenšovati námořní zbrojení, nýbrž naopak racionalisovati je podle nejnovější válečné techniky tím, že se zastaralé bojové jednotky vyloučí a nahradí moderními. Mělo-li by dojíti ke shodě mezi Anglií a U. S, A., bude tato shoda s hlediska protiv mezi Anglií a U. S. A. míti tutéž cenu, jakou má jednomyslné vystoupení Itálie a Francie, totiž stejnoměrným vybudováním zbrojení rozdmýchati novou světovou válku o hegemonii na světovém trhu a o nové rozdělení světa. Přechodná dohoda mezi anglickým a americkým imperialismem k iniciativě anděla míru MacDonalda má prý určitý cíl, na čemž nyní imperialistům všech zemí v prvé řadě záleží: Anglie má přechodným uvolněním situace mezi sebou a U. S. A. nabýti volné ruky proti sovětské unii.

Z této koncepce MacDonaldovy vlády a ze skutečnosti, že Youngův plán nakonec neznamená nic jiného nežli konečné zařazení Německa pod vedením sociálfašistů do protisovětské fronty na straně Anglie a Francie, ujasní se mezinárodnímu proletariátu vždy více, že se pod vládou největších stran sociálfašistické II. internacionály imperialistické válečné nebezpečí nejen zesiluje, nýbrž že se tato dostává stále zjeveněji na protisovětskou kolej a že nám není nic tak blízko, jako protirevoluční válka proti sovětské unii. O tom nemůže nás klamati ani skutečnost, že vláda Labour-party navazuje diplomatické styky se sovětskou republikou a tím způsobem předstírá s ní normální styky.

Oproti válečnému zbrojení mezinárodní buržoasie a sociálfašismu a přes jejich neustálé válečné provokace sleduje sovětské Rusko důslednou mírovou politiku, kterou dokázalo nejen při vyjednávání v Ženevě, nýbrž také ve svém konfliktu s čínskou vládou tím, že svého vítězství nad čínskými a ruskými běloquardějskými vojsky použilo jen k tomu, aby obnovilo zase dřívější smluvní právní stav na východočínské dráze. Že přes rozhodnou mírovou politiku sovětské unie všechny snahy imperialistických mocností směřují k tomu, aby ji vojensky přepadly a porazily, vysvětluje se tím, že zde jde a dva v základě různé systémy společenského řádu, jehož paralelní trvání na dobu je nemožno. Na jedné straně stojí světový kapitalismus, ve svých základech otřesený, se svojí stále se přiostřující chronickou krisí, se vzrůstajícím nedostatkem odbytových možností, s chronickou hromadnou nezaměstnaností, se stále mocnějším osvobozeneckým hnutím koloniálních potlačovaných národů a radikalisací pracujících mas v mateřských zemích. Všechny tyto zjevy úpadku kapitalismu poukazují jasně k tomu, že se přežil. Jsou také příčinou toho, že kapitalismus, zesílený tlakem na životní úroveň pracujících mas a novou imperialistickou válkou, hledí prodloužiti svůj život za účelem nového rozdělení země. Na druhé straně stojí sovětské Rusko se svým mocným hospodářským a kulturním rozmachem, který nedovedou dále popříti ani největší nepřátelé komunismu. V sovětském Rusku pracuje veškeré pracující obyvatelstvo na vybudování Socialismu. Pětiletý národohospodářský plán slaví svůj vítězný vjezd a zaručuje netoliko neznámé dosud tempo rozvoje výroby hmotných statků, nýbrž poskytuje také jistotu, že se sovětské republice během několika let podaří předčíti průmyslový rozvoj vedoucích kapitalistických zemí a dosíci úplné neodvislosti od průmyslových výrobků kapitalistického světa. V době, kdy v kapitalistických státech životní míra pracujících mas od jednoho týdne ke druhému se zhoršuje a vykořisťování se stupňuje k nesnesitelnosti, zvýší se reální mzdy ruských dělníků v době od roku 1928 do 1933 o 71 % a příjem pracujících rolníků o 67 %, zavede se sedmihodinová doba pracovní a pětidenní týden ve všech závodech. Kolektivisace zemědělství a jeho vybavení traktory a jinými vymoženostmi techniky otevírá milionovým masám rolnictva v sovětském Rusku širokou cestu rychlého hospodářského a kulturního vzestupu k socialismu.