Tak stojí proti sobě dva systémy, z nichž kapitalistický systém znamená pro pracující masy vystupňované vykořisťování a zbídačení, politický útisk a nevyhnutelně imperialistickou válku, a systém socialistického rozmachu v sovětské unii, jenž pro pracující masy otevírá neobmezenou perspektivu rozvoje a jehož převaha nad kapitalismem se projevuje každého dne. Z toho následuje, že i když protiva mezi vedoucími imperialistickými mocnostmi v boji o světové panství je, nepřeklenutelná, všechny v sovětském Rusku spatřují svého společného nepřítele na smrt, s nímž nutno vyúčtovati, dříve nežli sebere tolik sil, aby každý zápas s ním znamenal jistou záhubu. Všechny síly imperialistů a jejich pomahačů, sociálfašistů, jsou v přítomné době obráceny k tomu, aby v ruské otázce nastala jednotnost a aby uskutečněn byl plán vojenského přepadení sovětské unie.

Pacifistické chvalozpěvy Společnosti Národů a idea spojených států evropských, jejímiž nejhorlivějšími propagátory jsou sociálfašisté, směřují jen k tomu, aby oklamaly pracující masy o pravých úmyslech světového imperialismu. Za pacifistickými manévry na oklamaní dochází k tajným úmluvám a poradám, jejichž ostří znatelně směřuje proti sovětské unii a na její úplné vojenské obklíčení. Zde přicházejí v úvahu vedle tajných námořních úmluv mezi Anglií a Francií vojenské tajné úmluvy Francie se západními sousedními státy sovětské unie, mezi Polskem a Rumunskem, mezi státy Malé Dohody atd. Nejnovější doba t. j. doba vlády největších sociálfašistických stran, vyznamenává se snahou, vtáhnouti do protisovětské fronty také další středoevropské a východoevropské státy, při čemž československá zahraniční politika hraje v těchto snahách rozhodující úlohu. Jest úmyslem zařaditi fašistické Rakousko do bloku Malé Dohody a celý útvar zesíliti Polskem. Československo zapomíná na zděděné nepřátelství proti Maďarsku a pozvedá svůj hlas pro sblížení s ním. Konají se porady, aby se baltické státy i s Litvou semkly v jediný pevný blok, za vedení anglického a amerického imperialismu spolčují se velmoci k intervenci v sovětsko-čínském konfliktu na straně Číny. Znenáhla i slepec si uvědomí, že kličky, které sovětskou unii se všech stran obepínají, stále se stahují a že všeobecné přepadení jest jen otázkou příznivého okamžiku, který se imperialisté snaží přivoditi takovýmito provokacemi, jako jsou provokace čínských militaristů.

Ale pracující obyvatelstvo sovětské unie poznává veliké nebezpečenství, které jí hrozí od imperialistických mocností, v celé jeho velikosti, a je pevně odhodláno hájiti vymoženosti říjnové revoluce do poslední kapky krve. O schopnosti a odhodlanosti k boji u proslavené rudé armády a pracujících mas sovětské unie podalo vítězství nad čínskými militaristy nejen jim, nýbrž celému imperialistickému světu, jemuž v této válce rovněž byla zasazena rána, předběžné názorné vyučování, jehož smysl spočívá v tom, že dělnický stát hmotně i morálně je vyzbrojen, aby socialismus nejen vybudoval, nýbrž ho také uhájil. V této a v každé příští válce proti sovětské unii stojí masy pracujícího lidu celého světa na straně sovětské unie. Jsou si toho vědomy, že rudá armáda svým vítězstvím nejen posiluje baštu říjnové revoluce, nýbrž že také zároveň bojuje za proletářskou světovou revoluci. Proto vítají pracující masy světa vítězství rudé armády nad imperialismem jako své vlastní vítězství proti vlastní buržoasii.

Pro československý proletariát je nyní nejdůležitější, aby si zjednal jasno o vůdčí úloze československé buržoasie v organisování války proti sovětské unii. Jen tímto poznáním stane se mu srozumitelným mohutný postup fašismu v Československu a zvýšený tlak proti jeho hospodářským a sociálním vymoženostem. Především nutno učiniti konec legendě, kterou v minulosti rozšiřovaly nejen sociálfašisté, nýbrž také oportunistické vedení KPČ, podle které Československo je pouze vasalem Francie a nemá žádných samostatných imperialistických zájmů, aby se pracujícím masám uvolnily ruce k odhodlanému boji proti imperialismu vlastní buržoasie. Situaci Československa v rámci imperialistického státního systému označuje v přítomné době nesmírně zesílená útočnost československého finančního kapitálu v oboru zahraniční politiky, kterážto útočnost směřuje hlavně proti sovětské unii. Nepřátelské stanovisko Československa proti sovětské unii, tajné vojenské úmluvy v západoevropském a středoevropském měřítku, jichž se československá vláda účastní jakožto vedoucí organisátor, jsou již přirozenými výsledky imperialistické expansivní politiky československé finančního kapitálu, která má celou řadu hospodářských pozadí. Československý finanční kapitál stojí před těžkým bojem o odbytiště, který bude muset vybojovati na evropské pevnině, jak s Německem, tak také se spojeneckou Francií. Poněvadž však nejsilnější obor zájmů československého finančního kapitálu je válečný průmysl, jehož výrobní schopnost daleko předčí potřeby vlastního válečného zbrojení, leží nejdůležitější ventily imperialistické expanse Československa v oboru války, která se především připravuje proti sovětské unii. Západní sousední země sovětské unie Polsko, Rumunsko a Baltické státy, které jsou všechny ozbrojeny po zuby a v příští válce budou představovati berana západního imperialismu, zůstaly, jak známo, v průmyslovém ohledu daleko za potřebami vedení války. Československý finanční kapitál přejímá zde za podpory francouzského kapitálu válečného průmyslu dvojí úlohu, jednak zřizovati v těchto zemích válečný průmysl, jednak také obstarávati dodávku válečného materiálu za dob míru a v případě války. Na tento způsob dělá si československý finanční kapitál z horečného válečného zbrojení proti sovětské unii kvetoucí obchod, žije z imperialistické války. Následkem horečnaté spekulace československého kapitálu na imperialistickou válku dochází jednak k postupující rychlé koncentraci kapitálu pro válečný průmysl, jednak ke stejně rychlému zakotvení jeho v různých východoevropských a v jihoevropských státech. Tak stal se z tak zvaného koncernu Škodovky za vedení Živnobanky nejmocnější finančně-kapitalistický podnik v Československu. K němu patří skoro všechny továrny na střelný prach a náboje, řada továren na letadla, strojíren, loděnic, Brněnská zbrojovka atd. V nové době vytvořeno bylo úzké spojení mezi koncernem Škodovky a strojírnou Českomoravská-Kolben-Daněk, která má veliký význam pro vyzbrojení dělostřelectva. Škodovka pracuje také s gigantickými Vítkovickými železárnami, které přicházejí v úvahu jakožto dodavatelé surovin a polotovarů pro válečný průmysl. Od roku 1927 pracuje plzeňská skupina Škodovky v plném rozsahu a zaměstnává nyní 25.000 dělníků, kterýžto počet může býti v případě války zvýšen trojnásobně. Válečný průmysl >mírumilovného< československého finančního kapitálu zaměstnává v míru 60-70 tisíc dělníků, a hodnota roční výroby činí asi 3,5 miliard Kč. Uvážíme-li, že Československá armáda čítá přes svou poměrně velkou úhrnem 150.000 mužů, je jasno, že československý válečný průmysl je z velké části určen pro vývoz. Hlavními odběrateli československého válečného průmyslu jsou Polsko a Rumunsko, dalšími odběrateli jsou: Litva, Estonsko, Jugoslávie, Řecko, Čína atd. Následkem zaostalosti Polska a Rumunska jsou tyto země již za dob míru poukázány na válečné dodávky Československa. Uvážíme-li však, že Rumunsko nemůže vlastní silou vyrobiti více nežli 15-20 % a Polsko nejvýše 30-35 % svých potřeb v době války, pak si uvědomíme, jakou měrou tyto země budou v případě války odvislými od dodávek Československa, jakožto nejbližší průmyslové země, a jak krvavého, ale výnosného obchodu se dostane československému finančnímu kapitálu. Finanční kapitál československé buržoasie však nezůstává státi u přímých válečných dodávek. Vyváží také kapitál do jmenovaných zemí skoro výlučně za účelem zřízení válečného průmyslu. Tak zřídila Škodovka v roce 1927 ve Varšavě továrnu na motory pro letadla. Tento kapitál reorganisoval železárny ve Starachovicích v Polsku, které mají sloužiti hlavně výrobě dělostřeleckého materiálu. V Litvě zřízena byla československým kapitálem továrna pro výrobu nábojů pro pěchotu. Roku 1928 dohodla se Škodovka s rumunskou vládou stran zřízení celé řady velkých válečných podniků. Veškerý jugoslávský průmysl letecký zřízen byl československým finančním kapitálem. V Bulharsku a v Turecku staví rovněž československé firmy celou řadu válečných podniků.

Z vylíčeného zde směru expanse československého imperialismu vysvítá jasně válečná jeho povaha, při čemž dlužno zdůrazniti, že právě odvislostí Polska a Rumunska od československého válečného průmyslu a československého válečného kapitálu vykonává Československo: na politiku těchto států značný vliv, který plnou měrou uplatňuje při organisaci protisovětské fronty a imperialistické války proti sovětské unii.

Československá buržoasie pečuje o válečné zbrojení uvnitř země přirozeně ještě více než u svých východoevropských spojenců. Je v této příčině přímo příkladem. Již armáda, čítající 150.000 mužů, je poměrně větší nežli armáda Pilsudského. Manévry, konané v létě tohoto roku, měly především dokázati vzornost výzbroje a válečné pohotovosti československé armády. Rozpočet ministerstva války činí ve skutečnosti přes 2 miliardy Kč ročně, to jest více nežli 150 Kč na jednoho obyvatele. Tento rozpočet má býti příštího roku zvýšen ještě a 80 milionů. Již tyto údaje ukazují jasně, že československá buržoasie převzala nejen úlohu válečného dodavatele proti sovětské unii, nýbrž že se zúčastní protirevoluční války proti této unii činně a vojensky. Nynější obrovská činnost československé buržoasie a sociálfašistů ve směru fašistické diktatury uvnitř země má za hlavní účel připravovati imperialistickou válku. Nejdůležitějším krokem buržoasie v připravování války je předložený zákon o militarisaci podle vzoru francouzského zákona mobilisačního, který zamýšlí postaviti všechno obyvatelstvo, výrobu, všeodborové a jiné společenské organisace pod vojenské velení a provésti již v době míru rozhodná opatření všeobecné militarisace, jakož také úmysl buržoasie zavésti předválečnou výchovu mládeže. Tato opatření jsou s to, aby ještě více přiblížila nebezpečí nového světového krveprolití.

V oboru duševního válečného vyzbrojení v Československu má veliký význam dohoda mezi buržoasiemi jednotlivých národů. Stát, uznávající a udržující aktivismus slovenské, německé a maďarské buržoasie, který se také tak jasně projevil při vyjednávání o utvoření vlády, zabezpečuje československému imperialismu krytí zad především v menšinovém území. To znamená, že se válečný stroj bude moci zcela spolehnouti na buržoasii. Buržoasie organisuje hluboko zasahující kampaň pro vytvářená válečné atmosféry - válečná výstava v Táboře, sokolské a orelské průvody. Hidasnémety, armádní manévry, svatováclavská oslava atd. - (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. prosince 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) On a representanti vlády improvisují příležitosti, aby se dělala propaganda proti pacifismu, pro sílu k hájení státu, pro železo atd. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. prosince 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Současně snaží se vojenští spisovatelé československé buržoasie dokazovati, že válka vedená jedovatými plyny není tak příliš škodlivá, jak se to za obyčejně má. Zkrátka, všestrannou a rafinovaně založenou propagandou oslavování války zpracovávají se hlavy mladé generace lidí, aby se bez odporu daly vésti na jatky.

Jak již řečeno, jsou buržoasie a sociálfašisté v Československu v otázce válečných příprav proti sovětské unii úplně zajedno. Zuřivé protisovětské štvaní sociálfašistického tisku před protiválečnou akcí revolucionářského dělnictva dne 1. srpna a po celou dobu sovětsko-čínského konfliktu mělo nejen za účel ospravedlniti válečné štvaní buržoasie proti sovětské unii, nýbrž dokázati také finančnímu kapitálu plnou cennou vládní schopnost československých sociálfašistů. Toto protisovětské štvaní bylo však zároveň průpravou válečné politiky, kterou čeští a němečtí sociálfašisté pěstovati budou v koaliční vládě. Pracujícímu obyvatelstvu v Československu není více žádným tajemstvím, že československý finanční kapitál spatřuje nyní nejlepšího vykonavatele svého programu právě v sociálfašistických stranách, a že proto jim svěří vládní moc. Nejinak než jako v Anglii a v Německu byli také zde sociálfašisté zvoleni, aby se v blížících bouřlivých třídních zápasech postavili proti proletariátu a aby jeho zápas zkrotili na základe státní moci. Racionalisace výroby, snížení mzdy a sociálních vymožeností proletariátu, fašisace státu a připravování imperialistické války proti SSSR, jsou programové body finančního kapitálu, které za aktivní účasti sociálfašistů mají býti v nejbližší budoucnosti uskutečněny. S tohoto hlediska musí československý proletariát oceňovati licoměrmé projevy sociálfašistů o jejich >mírumilovnosti< a jejich prolhaná hesla, jako >nikdy více válku< a pod. Dlužno je posuzovati nikoli podle jejich slov, nýbrž podle jejich činů, neboť činy jejich ukazují, že jsou nejúhlavnějšími válečnými štváči proti sovětské unii. Za jejich aktivní účasti bude zvýšen válečný rozpočet a zákon o militarisaci stane se skutkem. Oni také v případě války budou nejzuřivějšími obránci vlasti a válečnými štváči, v zájmu a na rozkaz krvelačného finančního kapitálu. Tak jako nynější ofensiva proti životní míře a proti politickým právům dělnické třídy se strany podnikatelů, státní moci a sociálfašistů slouží přípravě imperialistické války, tak také hromadné boje československého dělnictva, které se nyní odehrávají, prodchnuty jsou politickým obsahem, potírati fašistickou diktaturu a imperialistickou válku všemi prostředky. Proti aktivitě buržoasie v připravování války stojí vystupňovaná aktivita pracujících mas na její potlačení. Akce dne 1. srpna a 7. listopadu ukázaly, že žádné pomluvy měšťáckého a sociálfašistického tisku, žádný teror proti komunistické straně v Československu a proti revolučnímu hnutí dělníků nedovede zlomiti vůli dělnictva bojovati proti imperialistické válce a za obhájení sovětské unie. V těchto akcích ukoval si proletariát novou, co do své ceny vyšší bojovnou zbraň, totiž zbraň hromadné politické stávky a hromadných politických demonstrací, kterých od nynějška používati bude ve všech svých zápasech proti buržoasii a které stupňovati bude do formy, jež přivodí pád moci buržoasie. Dnes stojí ještě značná část československého proletariátu pod vlivem sociálfašistických stran, aniž by si toho byla vědoma, jak osudnou úlohu tyto strany hrají proti pracujícímu obyvatelstvu. Ale proces radikalisace pracujících mas, jak to nynější hospodářské a politické boje ukazují, pokračují bouřlivě a komunistická strana napne všechny síly, aby tuto radikalisaici dostala pod své velení, aby ji urychlila a aby boje dělnictva dostala na revoluční dráhu. Objektivní situace je nyní v Československu příznivější nežli jindy, aby netoliko desetitisíce, nýbrž statisíce dělníků vedla do hromadných politických stávek a demonstrací proti imperialistické válce a pro hájení sovětské unie, neboť sympatie a činnost pracujících mas v Československu náleží revolučnímu třídnímu boji a boji za proletářskou revoluci. Nesmírně ostré formy hospodářských a politických bojů proletariátu v posledních měsících ukazují k tomu, že počíná chápati smysl nynější periody rozhodujících bojů. Proletariát si stále více uvědomuje, že jeho nynější boje jsou průpravou boje o moc (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. prosince 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) jenž rozhodnut bude zrajícími akcemi statisíců. Aby získala veliké masy dělnictva pro budoucí rozhodné boje, bude komunistická strana v Československu kráčeti v čele všech denních zápasů mas, bude se snažiti, aby povýšila tyto denní zápasy na stupeň politického zápasu. Spolčí a povede do boje masy dělníků, pracujících rolníků a národních menšin ve formě protifašistickým organisací, organisací k potírání imperialistické války a k revolucionářskému hájení sovětské unie. Komunistická strana v Československu bude však také nadále bojovati za vyčistění svých vlastních řad od oportunistických živlů, které sabotují vedení boje a které podporují zrádné rejdy sociálfašistů a likvidátorů v dělnickém hnutí a jež odvrátiti chtějí bojující masy od rozhodné revoluční cesty k oportunistické pasivitě.

Zrající třídní boje vyžadují od komunistické strany v Československu zásadní jasnost jejich hesel a jejich cílů. Tato jasnost jest však v oboru stanoviska komunistické sírany v Československu k imperialistické válce vůbec a k válce proti sovětské unii obzvláště nejvyšším příkazem v nynějším období zostřeného válečného zbrojení. A komunistická strana v Československu nenechává masy, deroucí se vpřed, nikterak v pochybnostech v této nejdůležitější otázce třídního boje, boje mezi proletariátem a buržoasií. Staví se v čelo mas, aby vyšší formy třídního boje (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. prosince 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) nejen propagovati, nýbrž vyškoliti je také během nastávajících bojů v jejich používání proti imperialistické válce.

Měla-li by se československá buržoasie odvážiti, zahájiti imperialistickou válku, pak revoluční proletariát za vedení komunistické strany v Československu napne všechny síly, aby porážku vlastní buržoasie přivodil. (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. prosince 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Válka československé buržoasie proti sovětské unii narazí na rozhořčený odpor pracujícího obyvatelstva. Nabude nejvyšších a Nejrozhořčenějších forem třídní války uvnitř země, poněvadž v oněm půjde o nejdražší statek proletariátu všech zemí, o socialistickou vlast a její vítězství nad imperialismem. Žádný teror panujících tříd nebude moci proletariátu v Československu zabrániti, aby všemi pohotovými prostředky neprovedli obhájení sovětské unie. Hesla komunistické strany v Československu, která dnes ještě mají cenu propagandy, statnou se v případě války proti sovětské unii přímými akčními hesly mas, a tato hesla jsou: přechod na stranu revoluce, porážka vlastní buržoasie. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R, Čs. ze dne 20. prosince 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Pád moci buržoasie a sociálfašistů, zřízení diktatury proletariátu. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Předsednictvo vyhrazuje si eventuelní censuru řeči pana sen. Schvambergera, v níž nedovoleným způsobem zatahoval do debaty presidenta republiky, a ještě pro jiné výroky.

Rozprava je skončena. Přikročíme k hlasování.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Konstatuji, že je senát schopen se usnášeti.

Ve smyslu §u 65 jedn. řádu je nám tuto rozpravu zakončiti hlasováním, schvaluje-li senát vládní prohlášení, čili nic. Senát může se však usnésti, že hlasování odkládá. Jelikož návrh na odklad hlasování mně podám nebyl, budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s vládním prohlášením, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Vládní prohlášení, pronesené ve 2. schůzi senátu dne 13. prosince 1929, se schvaluje.

Přikročíme k dalšímu bodu pořadu jednání, jímž je:

Provedeme nejprve volbu výboru branného.

Stala se dohoda, aby volba všech výborů provedena byla z plena.

Jsou nějaké námitky? (Námitek nebylo.)

Námitek není, budeme pokračovati, jak jsem uvedl.

Žádám pana tajemníka senátu, aby přečetl kandidátní listina navrhovaných členů do výboru branného.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Do výboru branného jsou navrženi pp. senátoři:

Hrubý Emanuel, Sehnal Václav, Ušák Alois, Filipínský Jan, Novák Antonín, Klofáč Václav, Šťastný Ferdinand, Šachl Antonín, Jokl Hans, Spies Erdmann, Dyk Viktor, Pastyřík Josef, Haken Josef, Fidlík Štefan, Ďurčanský Juraj, Trnobranský Jindřich, Fussy Kálmán.

Místopředseda Trčka: Kdo s navrženými kandidáty souhlasí nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržení jsou za členy výboru branného zvoleni.

Nyní provedeme volbu výborní kulturního.

Žádám pana tajemníka senátu, aby přečetl kandidátní listinu navrhovaných členů do tohoto výboru.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Do výboru kulturního jsou navrženi pp. senátoři:

Dr inž. Botto Ján, Chlebounová Anna, Šelmec Adolf, Časný Felix, Habrman Gustav, Hubka Josef, Merta František, Polach Johann, Kavan Eduard, Lichtneckert Anton, Dyk Viktor, Trčka Emanuel, dr Krčméry Karol, dr Feierfeil Wenzel, Dobrovolný Filip, Mezö István, Richter Jánoš.

Místopředseda Trčka (zvoní): Kdo s navrženými kandidáty souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržení jsou za členy výboru kulturního zvoleni.

Nyní přikročíme k volbě výboru technicko-dopravního.

Žádám pana tajemníka senátu, aby přečetl kandidátní listinu členů do výboru technicko-dopravního.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Do výboru technicko-dopravního jsou navrženi tito páni členové senátu:

Pivko Cyril, Sáblík Karel, Sehnal Václav, Havlena Jáchym, Kříž Alois, inž. Marušák Karel, Šťastný Ferdinand, Pavelka Artur, Löw Dominik, Scholz Adolf, inž. Havlín Josef, Sláma Julius, Dobrovolný Filip, Kindl Bohuslav, Janík Ján, Böhr Josef, Tschapek Hans.

Místopředseda Trčka (zvoní): Kdo s navrženými kandidáty do tohoto výboru souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržení jsou zvoleni za členy výboru technicko-dopravního.

Svolávám ustavující schůzi výboru branného do místnosti č. XV. dnes po schůzi plenární a žádám pana sen. Filipínského, aby tuto schůzi řídil.

Svolávám ustavující schůzi výboru kulturního do místnosti č. XVI. dnes po schůzi plenární a žádám pana sen. Habrmana, aby tuto schůzi řídil.

Svolávám ustavující schůzi výboru technicko-dopravního dnes po schůzi plenární do místnosti č. XIV. a žádám pana sen. Sáblíka, aby schůzi tuto řídil.

Přistoupíme k dalšímu bodu pořadu, jímž je:

Jelikož jedná se o osnovu, kterou má býti prodloužen zákon, který doprchává koncem roku 1929, je potřebí, aby věc ta v době nejkratší byla vyřízena. Vzhledem k tomu navrhuji, aby jejímu projednání přiznána byla pilnost ve smyslu § 55 jedn. řádu.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Pilnost této věci se přiznává.

Přistoupíme k dalšímu bodu pořadu, jímž je:

Jelikož pro krátkost času není možno projednati osnovu, jež by upravovala tuto právní materii s hlediska nastalých změn, je potřebí, aby prozatímní tato osnova byla v době nejkratší vyřízena. Navrhuji tudíž, aby jejímu projednání přiznána byla pilnost ve smyslu § 55 jedn. řádu.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Pilnost této věci se přiznává.

Žádám o přečtení, co bylo tiskem rozdáno.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 27. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje platnost zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních. Tisk 25.

Tisk 28. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje platnost zákona o dani z obratu a dani přepychové. Tisk 26.

Místopředseda Trčka (zvoní): Navrhuji, aby se příští schůze konala v pátek dne 20. prosince 1929 o 9. hod. s tímto

1. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 25) o vládním návrhu, zákona, kterým se prodlužuje platnost zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních. Tisk 27.

2. Zpráva rozpočtového, výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 26) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje platnost zákona o dani z obratu a dani přepychové. Tisk 28.

5. Volba Stálého výboru podle §u 54 úst. list.

Jsou námitky proti tomuto mému návrhu? (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.