Hájili jsme vždy zásady, že politická strana, zastupující nejširší pracující vrstvy národa, našeho: dělníka, našeho zemědělce, živnostníka, státní i soukromé úřednictvo, zaměstnanectvo, strana, která je par excellence stranou malého českého člověka, má nejen právo, ale také i povinnost, aby zúčastnila se ve vládě svého vlastního státu, jenž za nejúčinnější pomoci její a jejích složek a příslušníků, byl vybojován, budován a jimi pro všechnu budoucnost udržován a zabezpečen.

A také v okamžiku, kdy jsme nastupovali do volebního zápasu ve třetích parlamentních volbách, byli jsme si plně vědomi důležitosti, významu a historické odpovědnosti těchto voleb. Šli jsme do nich v přesvědčení, že připravujeme jimi nové období vnitřní politiky československé. Věřili jsme, že pro obě státotvorné socialistické strany československé, tedy jak pro stranu naši, tak i pro československé sociální demokraty, skončí volby s takovým dobrým výsledkem, že budeme moci po volbách s ostatními stranami československými vytvořiti pevný a spolehlivý základ nové vládní konstelace.

Před volbami stejně jako po nich věděli jsme, že ve státě, ve kterém jsme si do ústavy vložili zásadu poměrného práva volebního, nelze vládnouti jinak než systémem koaličním, a že proto v zájmu jak státu a národa, tak v zájmu těch, kdož ve volbách věnují nám důvěru, budeme a musíme spolupracovati s ostatními politickými stranami v naší republice.

Odmítali jsme vždy - také ve volbách - politiku msty, odvety a nenávisti, nedali jsme se strhnouti k volební agitaci, založené na stranické zášti nebo osobní zlobě, nedali jsme se v tomto svém odhodlání zviklati ani nebývalým prudkým náporem, jenž ve volebním boji proti naší straně všemi měšťanskými stranami byl soustředěn, byli jsme povzneseni nad všechny ty tendenční nepravdy a pomluvy a nedůstojné manévry, jimiž strana naše byla zahrnována, vědouce, že v politice stejně jako v životě vůbec nakonec přece jen zvítězí vždy pravda, poctivost a slušnost. (Předsednictví převzal místopředseda Trčka.)

A výsledek voleb do Národního shromáždění potvrdil správnost našich volebních metod a přinesl věci strany naší dobré a zasloužené vítězství: Strana československých národních socialistů také těmito volbami prokázala, že je na stálém a nezadržitelném postupu - v revolučním Národním shromáždění měli jsme 20 zástupců, v prvním voleném Národním shromáždění měli jsme 24 poslanců a 10 senátorů, v druhém 28 poslanců - počítaje v to i jednoho zástupce přičleněné tehdy karpatoruské strany trudové - a 14 senátorů, a nyní máme po třetích parlamentních volbách 32 poslanců a 16 senátorů - stali jsme se při počtu více než tři čtvrtě milionu voličů, kteří odevzdali své hlasy straně čsl. národních socialistů, třetí největší stranou v republice.

Tento výsledek volební, i když hlavní odpovědnost za vytvoření nové vlády nespadala na naši stranu, přece jen opravňoval stranu čsl. národních socialistů k tomu, aby veškerého svého vlivu využila k vytvoření takové vlády, která co nejvíce vyhovuje zájmům státu a nejširších vrstev pracujícího lidu. Poloha státu našeho ve středu Evropy, obývaného 14 mil. obyvatel několika národností, významného a odpovědného člena Malé Dohody, určuje zvlášť důležité poslání jeho pro zachování míru a udržení politické rovnováhy nejen ve střední Evropě, ale v Evropě vůbec. Plníce toto své poslání, nezbytně, potřebujeme dnes, 11 let po skončení války, zabezpečení klidného normálního vývoje, jenž nesnese přílišného plýtvání silami ve vnitropolitických našich bojích. To majíce na zřeteli, zúčastnili jsme se s ostatními velkými politickými stranami československými na utvoření nové vlády, vlády, jež označena byla za vládu hospodářské koncentrace, a chceme věřiti, že tato vláda znamenati bude skutečný a velký pokrok naší státní politiky, že tvořiti bude opravdu mezník a počátek nové periody našeho státního života, periody konsolidace a pacifikace na venek a hospodářské spolupráce všech výrobních vrstev našeho státu doma.

S těchto hledisek budiž mi dovoleno, abych učinil několik poznámek k prohlášení, jak jej jménem vlády přednesl pan ministerský předseda Udržal ve schůzi našeho senátu dne 13. prosince t. r. S mnoha stran slyšíme a také čteme, že vládní prohlášení je jen všeobecné a rámcové a velmi neurčité. Jistě: tato kritika připomíná nám nemocného, který po těžké nemoci povstává z lože a pokouší se o první kroky, a ty bývají vždy nejisté. Plná tři léta trvala vážná nemoc naší státní politiky. Jmenovala se většina měšťanských stran, všechny socialistické strany byly z ní vyloučeny, přemíra osobivosti a náročnosti byla hlavním příznakem dlouhé této choroby.

Prohlášení nové vlády jako programový projev osmi politických stran, z nichž každá stojí na podkladě jiného světového názoru a každá uplatňuje jiný, začasté velmi protichůdný politický program, i když nemůže naráz překlenouti všechny tyto zásadní a programové různosti, i když nemůže okamžitě zahladiti dědictví a důsledky dřívějšího občanského protisocialistického souručenství, přece jen je svědectvím a dokladem poctivé snahy a dobré vůle, povznésti se nad dosavadní rozpory a diference a vytvořiti nosný základ společné práce. Již však při této příležitosti považuji za svou povinnost, abych za stranu čsl. národních socialistů odmítl výtku nedostatku programové dohody nové vládní většiny. Šli jsme do voleb s pevným a vyhraněným volebním programem, ve volbách i po nich prohlásili jsme své programové volební požadavky se vší jasností a rozhodností, na zásadách a požadavcích, na základě nichž straně naší projevena byla výsledkem voleb plná důvěra, jsme setrvali také při tvoření vlády a projednali jsme je nejenom se stranou čsl. soč. demokracie, ale také se stranou republikánskou, tedy s největšími stranami dnešní vládní koalice. Nechceme a nebudeme tvrditi, že nová vláda je útvarem absolutně dokonalým. Které lidské dílo by se mohlo honositi absolutní dokonalostí? Ale jsme přesvědčeni, že nová vládní většina za daných poměrů nejenom nejlépe odpovídá volebním výsledkům, tedy vůli voličstva, ale je také nejzpůsobilejší a nejvhodnější kombinací, za níž bude lze nerušené a na řadu let uplatňovati nejdůležitější potřeby státu a národa československého.

Především zdůrazňuji, že v nové vládě máme vládu parlamentární, tedy vládu plně ústavní, vyšlou z vůle voličstva, tedy z vůle lidu, jenž podle ústavy je jediným zdrojem veškeré moci v naší republice. Vědomě a účelně postavili jsme se při tvoření vlády proti možnosti vlády úřednické, která - zejména odpůrcům účasti socialistických stran ve vládě - během obtížného 6 nedělního vyjednávání o vládu jevila se začasté vítaným východiskem z nesnází.

Nová vláda, i když přibrala zástupce německých našich spoluobčanů do svého středu, vykazuje solidní, nosný základ: silnou československou většinu ze 6 československých stran, jež samy o sobě zabezpečují základní národní charakter vlády, jenž jedině odpovídá principu, na němž republika Československá jako stát národní je založena a vybudována.

Můžeme jen litovati, že tento československý většinový základ nemohl tentokráte obsáhnouti také největší slovanskou stranu, stranu ludovou, která přes tříletou účast v bývalé vládě nedovedla ze svých řad vymýtiti ducha protistátního a protičeského, jak dokazují nedávné události a zejména proces Tukův i průběh volebního zápasu a dnešní postup strany této jak v poslanecké sněmovně, tak v senátu Národního shromáždění. (Souhlas.)

Jako zvlášť významný fakt konstatujeme, že německá sociální demokracie, dnes největší strana německá, vstupujíc do vlády, přihlašuje se takto ke státu našemu a staví se na půdu ústavy československé. Zdůrazňujeme to tím více, že můžeme, zejména za svou stranu prohlásiti, že německá sociální demokracie za toto přiznání ke státu a revoluční ústavě naší ani nic nežádala, ani nic slíbeno neobdržela a že prostě jako rovný k rovným přihlásila se ke spolupráci, a spoluzodpovědnosti na velikém díle k udržení a dalšímu vybudování Československé republiky. Jsme přesvědčeni, že vláda, vytvořená na takovýchto solidních základech, je všemu obyvatelstvu státu a všem na ní zúčastněným politickým stranám úplnou zárukou, že úkoly, které si ve svém programovém prohlášení vytkla, bude moci dobře a s důsledkem splniti, bude-li jí jen dopřáno dostatek času a klidu.

Odpovědným úkolem nové vlády bude především pokračování v politice dosud naším zahraničním ministrem drem Benešem sledované. Budeme podporovati tuto trvalou a cílevědomou politiku účasti naší na evropské konsolidaci a pacifikaci, budeme ji podporovati vždy a bez výhrady, protože jen tato politika umožnila a také v budoucnosti umožní nám ony prospěšné mezinárodní styky hospodářské i obchodní, které jsou jediným spolehlivým základem světové mírové politiky. Budeme žádati, aby obchodní smlouvy, jichž obnovení nebo nového projednání, bude potřebí, projednávány byly s urychlením a jen se zřetelem na věcné zájmy našeho státu, jak toho vyžaduje zájem celku, a bez ohledu na úzké stranické zájmy některých politických stran nebo stavovských skupin. (Výborně!) Také vleklá a od let nerozřešená otázka normálních politických i obchodních styků s Ruskem nechť je uvažována jedině s hlediska zájmů a prospěchu státu, jeho průmyslu a obchodu, jeho výrobnách a pracujících vrstev.

Pokud se týče vnitrostátních otázek, samozřejmě pro nás jako pro stranu socialistickou, jako pro stranu pracujícího malého českého člověka, na prvním místě stojí požadavky sociální. V tomto směru nepřicházíme s požadavky převratnými, které by snad byly způsobilé ohroziti dosavadní vývoj sociálních poměrů ve státě, se vším důrazem však naléhati budeme na co nejrychlejší splnění těch požadavků, jichž dnešní hospodářsky tak nepříznivá doba neodkladně vyžaduje. Jsou to nová úprava podpor v nezaměstnanosti, závaznost kolektivních smluv, novelisace požitkového zákona, nové služební řády ve státních podnicích, nová systemisace, zrovnoprávnění staropensistů, péče o přestárlé, úprava otázky soukromých zaměstnanců a jejich pojištění a definitivní úprava stavebních a bytových zákonů. O některých z těchto otázek promluvím v další souvislosti podrobněji.

Přijímáme ujištění vládního prohlášení, že státní správa vedena bude duchem stejné spravedlnosti ke všem občanům státním bez rozdílu národnosti, náboženství nebo pohlaví, jakož i další ujištění, že vláda učiní vše, aby zabezpečeno bylo bezvadné fungování veřejné správy státní a aby ústavně vyhrazená účast samosprávného živlu byla po zákonu plně zaručena. V obou těchto směrech, vytvořila bývalá vláda občanské koalice řadu překážek, jež postupem času musí býti odstraněny. Prohlašujeme proto, že stejně jako při projednávání zákonů o reformě politické správy uplatňovati budeme i v nové vládní většině svá zásadní stanoviska, pokud jim uzákoněná reforma politické správy je na odpor.

Stojíme na stanovisku župního zřízení. Země, jako právnické osoby mohou vykonávati funkci župních svazů. Budeme se domáhati revise sídel okresních úřadů tak, aby vyhověno bylo národním, sociálním, hospodářským i kulturním zájmům obyvatelstva. Požadujeme zrušení jmenovacího práva do okresních a zemských zastupitelstev, rozšíření autonomie těchto sborů, volbu jejich předsedů a přiznání práva hlasovacího toliko voleným členům. Budeme usilovati o změnu jednacích řádů ve smyslu autonomie sborů s připuštěním členů okresního výboru jako referentů. Požadujeme urychlené vydání statutu pro komise zřizované ke správě zrušených okresů a posléze i urychlené vybudování správního soudnictví.

Ve věci financí samosprávných svazků požadujeme, aby limit přirážkový byl přiměřeně zvýšen, aby zvýšena byla dotace přídělových fondů, které pokládáme za opatření toliko přechodná, ohrazujeme se proti přílišnému snižování položek na účely osvětové a sociální a žádáme vůbec vybudování hospodářského systému samosprávy a při tom i komunálního úvěru tak, aby nebyla veřejná břemena přesunována na nejchudší vrstvy spotřebitelské.

Nové záhony nechť neukládají obcím nových břemen, jestliže neopatří současné úhrady. Žádáme postupme uskutečňování § 20 zák. č. 76 z r. 1919, podle něhož stát resp. širší sbory samosprávné převezmou věcný náklad na obecné školství, policii, stavbu a udržování silnic, správu chudinskou a ústavy dobročinné.

Ve věci starobních podpor požadujeme, aby prvním nositelem povinnosti k vyplácení podpor starobních byl stát, k jehož podpoře přistoupí podpora obcí, aby kruh osob, kterým přísluší nárok, rozšířen byl i na ty, kdož nepodléhají zákonu o nemocenském a starobním pojištění, aby starobní podpory byly přiměřeně zvýšeny a řízení o nich aby zbaveno bylo byrokratické těžkopádnosti, aby bylo zjednodušeno a urychleno.

Budiž mi dovolena ještě stručná poznámka k veřejné správě státní, jejíž bezvadné fungování nám vláda přislibuje. V nedávných dnech byli jsme svědky zarmucujícího divadla, že administrativa státní fungovala velmi závadně. Při studentských demonstracích v listopadu, 1929 byli jsme svědky bezdůvodně příkrého postupu pražské policie proti vysokoškolskému studentstvu. Početná lidová shromáždění a průvody a manifestace na ulicích velkoměsta nejsou zjevem neobvyklým. Srostly již takřka s povahou a rázem každého velikého města. Ulice pražské byly jevištěm četných a velikých manifestací lidových, vždy však bylo možno vhodnými opatřeními a taktickým a taktním postupem zabrániti srážkám úřadů s občanstvem a krveprolití.

Litujeme, že při listopadových demonstracích postupováno bylo proti demonstrujícím vysokoškolským studentům násilně, že došla nejenom ke slovním hrubým ukážkám, ale i k tělesnému zranění studentů.. Ohradili jsme se ihned proti nepřípustnému postupu úřadů a trváme na tom, aby veškeré nesprávnosti byly vyšetřeny a vinníci povoláni k zodpovědnosti, jakož i aby napříště učiněna byla všechna opatření, aby tak bezohledný postup úřadů vůči občanstvu a tak křiklavé porušení klidu a pořádku na ulicích pražských napříště bylo znemožněno. (Výborně! - Sen. Klofáč: Ale netrestati ty policajty, nýbrž ty, kteří dávají komando! - Tak jest!)

To jsme také žádali, upozorňujíce, kde skutečné a pravé vinníky neblahých těch událostí dlužno hledati. - (Sen. dr Heller [německy]: Avšak také vůči dělníkům má to tak býti!)

Však pánové jest mezi námi mnoho pamětníků a účastníků těch velmi opravdu bojovných demonstrací od našich let studentských až průběhem let dalších. Pánové, kolikrát jsme na ulicích hájili právo svého svobodného přesvědčení a kolikrát jsme i mezi těmi starými rakušáckými úředníky policejními našli upřímné a vřelé srdce české, které se chvělo o toho demonstrujícího studenta více, než o svůj úřad. (Sen. Klofáč: Policejní komisař Fahoun!) Ba, vděčně můžeme vzpomenouti toho policejního komisaře Fahouna, který teprve před několika lety zemřel. A ostatně, pánové, vzpomeňme i na ty veliké demonstrace popřevratové, kolikrát jsme byli svědky toho, jak ulicemi pražskými táhly rozbouřené bataliony dělnické, vzpomeňte těch deputací a demonstrací zde před revolučním Národním shromážděním, kde s balkonů těchto místností byly utišovány zástupy rozbouřené, a právem rozbouřené, poněvadž byly hladové, poněvadž ještě utápěly se v tom poválečném utrpení, které bylo dědictvím války. Vzpomeňte i těch velikých demonstrací, které jsme vedli na Staroměstském náměstí, když nám chtěli komunisté strhnouti ulice a kdy my a sociální demokraté šli jsme do ulic, postavili jsme se a dovedli jsme zadržeti koně již komandované, aby nastoupili do řad demonstrujícího dělnictva a občanstva. Dovedli jsme to zadržeti a zabrániti. Musíme jen litovati, že tentokráte nebylo nám dopřáno, abychom se mohli postaviti přímo do těch řad demonstrujícího občanstva na ulicích, abychom tak svým vlivem spolu působili k tomu, aby znemožněny byly neblahé důsledky, které se staly při těchto posledních demonstracích, které musí býti vyšetřeny a vinníci musí býti exemplárně potrestáni, aby pro všechnu budoucnost bylo znemožněno buď neschopností nebo nepochopující velikost svého úkolu, orgánů, státní veřejné správy, přiváděti občanstva do neštěstí. (Sen. Klofáč: Zkrátka jedná se o ty, kteří dávají komando, a ne kteří jsou výkonným orgánem!)

Přistupuje k další části vládního prohlášení, věnovaného otázce školství, dovoluji si poukázati na toto: Stojíme před důležitými kulturními úkoly vůbec, zvláště před vytvořením nové československé, opravdu demokratické, laické školy a zdůrazňujeme požadavky stálého svého snažení po svobodné a volné škole se svobodným učitelem. (Výborně!)

Zavládla přílišná stagnace v otázkách kulturních i ve školském zákonodárství, takže i s míst ve státě nejodpovědnějších bylo varována před dalším odkladem řešení těchto problémů.

Nemůžeme se spokojiti v československé samostatné republice se starými školskými zákony rakouskými, a tím méně uherskými. Chceme-li, aby v našich školách se vychovávali samostatní svobodní občané, musíme v přední řadě postarati se o to, aby učitelstvo všech našich škol, v první řadě škol národních, bylo tak právně i hmotně zabezpečeno, aby mohlo zdolati velmi těžké úkoly zdárné výchovy příštích občanů našeho státu.

Je nutno, aby vzdělání našeho učitelstva bylo zvýšeno tak, jak samo učitelstvo již přes 30 let, ve vědomí důležitosti svých úkolů, toho stále marně se dožaduje, to jest aby se mu dostalo vzdělání akademického. (Výborně!)

Dále je nutno rozřešiti základní otázku, kdo má býti vydržovatelem učitelstva. Nemůže nadlouho zůstati v platnosti dnešní stav záloh státních na osobní náklady učitelstva a obecného školství, ale nezbytně a logicky je nutno, aby jedině stát sám přímo byl vydržovatelem nákladu na všechno školství, hlavně obecné.

Je potřebí ca nejdříve novelisovati učitelskou pragmatiku, která byla vydána vládním nařízením ze 14. září 1928, čís. 162, ale v podstatě je překladem staré rakouské pragmatiky pro c. k. rakouské profesory z r. 1917. (Tak jest!) Právní postavení učitele Československé republiky nemůže přece býti takové, jako bývalého c. k. profesora v říši rakousko-uherské za výjimečných válečných poměrů v r. 1917.

I vnitřní reforma našeho školství, která dosud byla stále oddalována, musí konečně býti řešena ve smyslu světového hnutí pedagogických ideí světové demokracie.

Státní nezbytností dnes jest, aby naše škola obecná, mesiánská i střední byla reformována ne pouze proto, aby naše občanstvo nebylo pozadu za výchovou občanstva států sousedních, ale je nutno, aby naše obecné, měšťanské i střední školství předčilo školy států sousedních, máme-li řádně obstáti ve světové konkurenci. (Tak jest!) Je to možno, máme k tomu dostatek předpokladů, ale je pouze potřebí, aby vláda projevila účinnou vůli k tomu, aby důsledky politického našeho obrození náležitě a důsledně se projevily také v našem školství.

Důsledně ovšem domáhati se musíme také toho, aby i naše vysoké školství byla tak vybaveno ve všech směrech, jak důležitost jeho vyžaduje.

I všeobecné výchově lidu bude nutno věnovati zvýšenou pozornost. Musí se postaviti na pevnější zákonitou basi všechna lidovýchova.

Dosavadní lidovýchovné instituce: Okresní osvětové sbory, Městské osvětové sbory, Místní osvětové komise, Knihovní rady a pod. bude nutno lépe právně i finančně podepříti, aby mohly náležitě plniti velmi důležitý svůj úkol: převýchovu našeho občanstva a výchovu k demokratickým svobodám.

Zvláštní péči a pozornost chceme věnovati pokračovacímu školství živnostenskému. (Výborně!) Je nám líto, že naléhavá reorganisace tohoto školství je stále oddalována. Po dlouhém jednání s odborníky byla již vypracována osnova nového zákona o učňovských školách. Z důvodů finančních nebyl zákon tento ještě předložen. Tato překážka není sice ledajakou, leč nemůže býti tak závažná, aby nebylo pomýšleno vyhledali schůdné cesty pro vybudovaní této časti odborného školství, jež se týká čtvrt milionu učňovské mládeže.

Vládní prohlášení obsahuje jen velmi stručnou zmínku o důležité otázce obrany státu, slibujíc ji věnovati plnou pozornost. Jsme národem, mírumilovným, který ve shodě s jinými národy evropskými chce ze všech sil pracovati na znovuzřízení Evropy. Chceme žíti se všemi, zejména se svými sousedy v míru a klidu. Nezavdáme podmětu k novému zápolení válečnému. Ale svoji svobodu a samostatnost vybojovali jsme si svou krví, tisícerými zápasy příslušníků našeho národa doma i v cizině, nekonečnými obětmi na životech a statcích a tuto svobodu svoji, a svoji samostatnost hájiti budeme ze všech sil a do posledního dechu, kdybychom byli někým napadeni. Budeme brániti svobodu a samostatnost svoji i železem, jak prohlásil náš president Masaryk letos na manévrech v Brně. A na takovou obranu musíme býti připraveni stejně, jako se připravují jiní národové. Zmiňuji se jen o Francii, jež nelituje finančních a jiných obětí, aby obranu státu připravila včas. Potřebujeme zákon, který by i u nás obranu státu připravil. Zákon ten musí býti vypracován tak, aby zajišťoval obranu naší svobody a samostatnosti co nejlépe. Břemena a povinnosti, jež obyvatelstvu a vojsku ukládá, musí býti spravedlivě rozdělena, stejně jako práva z něho vyplývající. Organisace obyvatelstva pro případ napadení našeho státu musí býti dokonalá, zejména musí býti za všech okolností zabezpečena výživa lidu, abychom se nedožili takového strádání jako za války světové, zejména na tomto poli. Hájíme zásadu, že stejným právům musí odpovídati stejné povinnosti, a žádáme důtklivě nejen p. ministra národní obrany, ale také p. ministra zásobování, aby přípravy a vypracování tohoto nad jiné potřebného zákona věnovali všechnu pozornost.

Ve vládním prohlášení uvádí se dále, že majíc na zřeteli pohotovost armády, učiní vláda s urychlením všechna potřebná opatření, aby v době co možno nejkratší provedeno bylo zkrácení presenční služby. Jedná se tedy ta věc dalekosáhlou a ze stručnosti prohlášení nelze zajisté usuzovati, že by se této pro stát tak důležité otázce věnovala menší pozornost. Dosud zkrácení presenční služby bylo oddalováno poukazem na nedostatek délesloužících poddůstojníků. Mimo to naráželo na odpor menšinových národů tohoto státu, hlavně Němců. Předpokladem zkrácení presenční služby je dále i to, co již bylo naznačeno v branném zákoně, to je, že brancům, kteří prokáží dostatečnou schopnost, získanou soukromou přípravou v době předvojenské, bude vojenská presenční služba přiměřeně zkrácena. A zdá se nám, že vojenská správa, která se snaží, aby dostatečných výhod získala pro délesloužící poddůstojníky, tímto ustavičným úsilím dává najevo, že potřeba délesloužících poddůstojníků není ještě plně kryta. Jestliže tedy vláda chce přikročiti k řešení této otázky, máme za ta, že odpor německých.spoluobčanů pominul. Snad není tu důvodem to, že by do služeb vojenské správy jako déle sloužící poddůstojníci hlásili se více Němci a Maďaři, než Češi. Fakt tento by nás přece jenom nepotěšil. Nemohlo by nám býti lhostejno, když by poddůstojníci, kteří do jisté míry jsou i vychovateli, nebyli ve své většině Čechy. Nechceme se také domnívati, že by tento fakt zmenšil odpor německých stran proti zkrácení presenční služby, a zajímalo by nás, v jakém procentu z nynějších poddůstojníků jsou zastoupeni Češi, po případě ostatní národnosti. S otázkou touto dále souvisí úzce předvojenská výchova. Zatím nepokročili jsme příliš daleko. Sokolská organizace již dávno podala vládě návrh, jakou cestou do budoucna by se měla bráti tělesná výchova ve svobodném státě. Není nám známo, zda a s jakým výsledkem vláda návrh těmto podrobila úvaze. Víme zatím jenom, že Sokolové, Dělnické tělocvičné jednoty i Orli, pokusili se o vyřešení otázky předvojenské výchovy a v poslední době i Ozbrojená jednota. Nevíme, jak dalece požadavkům těchto organisací vyšlo ministerstvo národní obrany vstříc. Velice rádi bychom však viděli, aby poctivé úsilí, zejména >Sokola<, nezůstalo pokusem, a proto nemělo by se ministerstvo národní obrany omezovati pouze na účast v různých anketách a debatách o této věci, které organisace pořádají, ale mělo by již jednou s určitým plánem předstoupiti před veřejnost, aby organisace na tom pracující nebyly jednoho krásného dne postaveny před ten smutný fakt, že by jejich dosavadní práce plánům ministerstva národní obrany nevyhovovala. Rádi bychom těmto program viděli tím spíše, poněvadž se domníváme, že vláda, jsouc si vědoma nedostatku déle sloužících poddůstojníků, kterýmžto důvodem, jak jsem již řekl, bylo zkrácení presenční služby oddalováno, chce je patrně uskutečniti, spoléhajíc na brannou předvýchovu.

Není tomu dávno, co v novinách prokmitla zpráva, že dohoda o osnově zákona o branné předvýchově je sjednána, a proto žádáme pana ministra národní obrany, aby při vhodné příležitosti s veřejností sdělil, zda a kdy uskutečnění její můžeme očekávati.

Zemědělská krise, kterou zabývá se vládní prohlášení obšírněji, je součástí všech těch obtíží, jež se projevují v současném hospodářském životě. Výsledky zahraničního obchodu, nezaměstnanost, konkursy, pokles stavební činnosti, zmenšení pružných finančních prostředků peněžních ústavů, slabá koupěchtivost konsumentova.

Zemědělská krise je velmi zlá, tak zlá, že jí ohroženy jsou má existenci statisíce lidí na půdě pracujících, zejména drobných zemědělců. Chceme všemi silami podporovati vládu v jejím úmyslu i v jejích snahách po odstranění této krise. Připomínáme k tomu, že konečný dobrý výsledek společného našeho úsilí nemůže býti dosažen jen jednostranným řešením celé otázky. V první řadě musí býti československému zemědělci umožněno, aby svépomocí hledal východiska ze svého nynějšího postavení. Zvýšení produktivity, zlevnění režie, odborná zdatnost jsou prostředky v tomto směru.

Veřejná pomoc, zejména, se strany státu, musí býti nesena jednak zmírňováním i odstraňováním břemen daňových, jednak přímou podporou pokleslých odborů zemědělské produkce a konečně celní ochranou zemědělských výrobků. V té příčině stáli jsme vždy, a stojíme i dnes, na zásadním stanovisku parity výroby zemědělské i výroby průmyslové a tedy i na požadavku stejnoměrné ochrany obojí této výroby. (Potlesk.)

Spolupůsobením vlády musí býti hledány cesty k zjednodušení a zlevnění styků producenta a konsumenta. Zvláštního zřetele vyžaduje všeobecná revise celního tarifu. (Sen. Klofáč: Také tarifů na drahách!) Ano, od čehož slibujeme si i zlevnění průmyslových výrobků a předmětů denní potřeby pro drobného zemědělce a tak jedině zdravé vyrovnání cenových diferencí různých produktů, což je hlavně a v první řadě nepřímým zjevem dnešní zemědělské krise.

Přecházím k otázce veřejných i soukromých zaměstnanců. Pan ministerský předseda nazval ve svém exposé otázky státně-zaměstnanecké problémem. A měl pravdu, neboť více jak 10 let zabýváme se jejich řešením, aniž bychom dospěli k cíli. Zkoušeli jsme to různě. V r. 1919 upravili jsme platy a postup státním zaměstnancům zvláštním zákonem č. 541, pak jsme poskytovali různé drahotní přídavky, provedli jsme propočítání let, pak jsme platy snížili a provedli restrikci personálu a konečně měli jsme za to, že platovým zákonem č. 103 z r. 1906 definitivně vyřídíme státně-zaměstnaneckou otázku vůbec. Ani zdaleka se tak nestalo, naopak zdá se, že jsme ještě snad dál, než jsme byli v r. 1926. Při tom nám nemůže býti útěchou, že ani v jiných státech není lépe. V sousedním Rakousku na př. právě nyní projednávají třetí, od převratu, platovou úpravu státních zaměstnanců. Proti platovému zákonu, zejména pokud jde o strohou vázanost systemisovaných míst, propuká přímo živelní odpor v řadách zaměstnaneckých, který neustane, dokud se nezmění některá jeho ustanovení, jež znamenají krok dozadu o celé desítky let a jimiž byli zaměstnanci připraveni téměř o vše, co si vydobyli, ne snad v republice, nýbrž v bývalém Rakousku. Aby konečně v úřadech nadešel žádoucí klid a pořádek a aby zaměstnanci mohli se radostně věnovati svojí práci, žádáme, aby platový zákon podroben byl dokonalé revisi, zejména pokud jde o restrikci automatického postupu a jmenování ad personam. Za účelem vybudování nového platového schématu pro veškeré státní a veřejné zaměstnance, žádáme zřízení zvláštní komise, složené ze zástupců vlády, parlamentu a zaměstnaneckých rámcových organisací. Komise ta provedla by též revisi systemisace, aby tato byla skutečně sdělána na zásadě spravedlivého ohodnocení služebního výkonu, jakož i se zřetelem na sociální strukturu zaměstnanectva, jak prohlásil pan ministerský předseda, což se dosavadní systemisací ani přibližně nestalo. Dále žádáme, aby oficianti byli po určité uspokojivé služební době jmenováni kancelářskými úředníky, a zřízenci podúředníky.

Služební pořadí úředníka nesmí býti bezdůvodně měněné, jako se tak stalo nyní při provisorní systemisaci, kdy sta a sta dobrých a zasloužilých úředníků bylo preferováno. Z toho důvodu žádáme, aby pořadí, o něž byli zkráceni, bylo jim vráceno.