My máme krisi v zemědělství, ale to není jediná krise. Máme také krisi v živnostenském podnikání. Je známa situace obuvnických mistrů, kde se ministerstvo obchodu touto otázkou zabývá, ale také u pánských a dámských krejčovských mistrů je situace přímo zoufalá. Mnozí z nich nemají vůbec žádné zaměstnání i v sezoně mnozí musí pracovati pro velké konfekční závody, dostávají práci domů i s látkou a veškerými přípravami, takže pracují od kusu za malou mzdu. Při tom jsou šikanováni tím, že jim berní úřady předepisuji z toho malého výdělku, totiž ze mzdy ještě daň z obratu. Doufám, že ministerstvo financí zařídí potřebné kroky, tak aby nespravedlnost tato byla odstraněna.

Pro odstranění nezaměstnanost v těchto oborech je nutna státní podpora ve zvýšeném přídělu pro živnostenská družstva ze státních přídělů a dodávek. Bude také nutno, aby na tuto dodávky byly dávány zálohy, aby živnostníci mohli si opatřiti suroviny ve velkém. Je nutno, aby stát dotoval většími částkami ústavy pro zvelebení živností, aby byla možnost prováděti racionalisaci v živnostech moderními stroji za pomoci úřadu pro zvelebování živností.

Je také nutno, aby stát poskytl větší peněžitou bezúročnou půjčku živnostenským peněžním družstvům, aby živnostnictvo mělo laciný úvěr. Jen tak je možno zabrániti dalšímu hospodářskému poklesu v živnostech. K vývoji živnostenského stavu ze všeobecného stanoviska jest ale nutno, aby vláda přikročila, k zestátnění živnostenského pokračovacího a odborného školství. Je smutným úkazem, že po 10letém trvání naší republiky musí si živnostenstvo z větší části vydržovati pokračovací školy učňovské. Je to jediný stav v republice, který je z této stránky nejvíce zanedbáván, a proto se musí státi náprava. Může-li stát věnovati velké částky na studie cizích příslušníků, je tím více jeho povinností starati se o své příslušníky, jelikož je to dobře uložená hřivna, která bude jednom i s úroky vrácena. Má-li býti z občana zdatný obchodník nebo živnostník, tedy dobrý poplatník státu, je nutno, aby byl všestranně jak teoreticky, tak prakticky i odborně vzdělán a proto je nutno, aby živnostenské školství bylo postátněno nejen ve prospěch živnostnictva a obchodnictva, ale i ve prospěch státu samého.

Odbornému školství se musí věnovati více pozornost, zejména po stránce obsazování učitelských míst. Je velký nedostatek kvalifikovaných sil a jelikož při dosavadním základním platu dobrý odborník jde do soukromé služby, kde je podle svých schopností honorován. Nemůže býti na prospěch studujících, vyučuje-li učitel, který nemá odborných znalostí, a možno říci, že celé dvě generace tím trpí a ovšem že i stát, neb všichni tito nejsou řádně pro život vychováni.

Při projednávání zákona o úpravě platů státních zaměstnanců byla přijata naše resoluce, aby se učitelům na odborných školách započítala jejich praktická léta. Dodnes se činí při tom potíže a proto je nutno, aby se vláda postarala o nápravu, aneb je to zase jen ve prospěch státu.

Pan ministerský předseda, jak jsem již pravil, se zmínil o všech otázkách školních paušálně, a proto jsem tyto s našeho stanoviska precisoval. Je také nutno k ochraně živnostenského podnikání správného stanoviska, aby se co nerychleji přikročilo k reformě živnostenského řádu. Starý tento zákon trpí v nynější době velkými nedostatky pro náš technický vývoj. Je nanejvýše nutno nové uspořádání živností, vymezení oboru působnosti, dáti větší pravomoc pro společenstvo tak, aby byly odbřemeněny úřady nižší instance a aby s těmito jednání bylo co nejjednodušší. Jest již také nejvyšší čas, aby bylo přikročeno k reformě živnostenského řádu o stavebních živnostech. Již od r. 1922 se pracuje na novelisaci tohoto, odbývají se různé ankety u ministerstva obchodu, ale dosud se k novelisaci nepřikročilo. Tímto stavem trpí zejména na venkově podnikání, že není vymezen obor působnosti, rozmáhá se fušerství, úřady jsou přetíženy stížnostmi, které nejsou s to včas vyřizovati. Proto je nanejvýše nutno, aby ministerstvo obchodu přikročilo k podání vlastního návrhu na novelisaci, aby poměry ve stavebním podnikání se již konečně upravily ve prospěch všech. K zabezpečení všeobecného podnikání je nutno odstraniti vše, co podnikání brzdí a co toto poškozuje.

Co nejvíce poškozuje živnostnictvo a obchodnictvo, je daňová prakse berních úřadů. Máme nový daňový zákon, který stanovil směrnice, jak pro poplatníka, tak také pro berní úředníky. Provádění tohoto zákona je takové, že mnohdy je přímo zoufalé. Poplatníkovi se často nevěří.

Jeho přiznání, ačkoli podává doklady a důkazy, se nebéře vůbec v úvahu, daně se mu předpisují libovolně, nastává zaujatost poplatníků proti berním úředníkům a při tom ztráta času pochůzkami, ovšem bezvýslednými pro poplatníka. Jsou toho doklady v různých krajích. Tak řekněme na Novoměstsku na Moravě, pořádají poplatníci protidaňové schůze. Konstatuji, že nejen snad živnostníci a obchodníci, ale poplatníci vůbec pořádají schůze proti předpisování daní tamějšími úředníky. Tentýž poměr je na Velko-Meziříčsku na Moravě. Stal se v Jihlavě případ, že poplatník měl pravdu a rozčilil se takovým způsobem na berní správě, že ho před tímto úřadem ranila mrtvice. Je nutno přivoditi zde nápravu. Není myslitelno, aby krejčí nebo řezník na venkově mohl se přirovnávati k městskému řezníku a druhému takovému obchodníku nebo živnostníku. Ovšem řemeslem ano, ale ne co se týče poplatností. Každý musí znáti poměr venkovských řemesel vůči těm berním úřadům a naopak. Tak se stává, že poplatníci na venkově jsou zatěžováni bezdůvodně. Největší viny na těchto poměrech nese ministerstvo financí samo. Toto vydalo formuláře na přiznávání daní, které jsou tak komplikované, že jen vzdělaný obchodník a živnostník je může správně vyplniti. Na venkově leckterý poplatník tomu nerozumí, formuláře špatně vyplní a pak je ovšem šikanován berní správou. (Sen. Hubka: Nejen,leckterý poplatník, 90% poplatníků!) Proto je nutno, aby ministerstvo financí vypracovalo co nejjednodušší přiznávací formuláře, aby tak odpadlo šikanování poplatníků, a aby také zakročila ze své kompetence, aby berní úřady konaly vůči poplatnictvu svědomitě svoji povinnost.

Druhé břemeno, které zatěžuje podnikání a produktivní vrstvy živnostenské, obchodnické a rolnické, je daň z obratu. Tato poválečná daň nejvíce zatěžuje zejména drobné živnostnictvo a obchodnictvo, kteří mají býti výběrčími této daně, ale kterou z větší části nedostanou, nýbrž musí platiti sami. Víme dobře, že při dnešcích poměrech se úplně odstraniti nedá s ohledu na stát, ale musíme trvati na jejím snížení a paušalování. Zejména trváme na tom, by byla zrušena daň luxusní, a co se týče denních potřeb, jako jsou uzenářské, pekařské a cukrářské výrobky, což je denní potřebu, to není luxus, to si koupí každý dělník. Z toho stanoviska žádáme, aby to nebyla daň luxusní, jelikož je sama zdražovatelkou.

Při tom ovšem budeme pracovati k tomu, aby postupem doby daň z obratu byla úplně odstraněna. Také žádáme, aby se co nejdříve přikročilo k novelisaci úrazového pojištění, jeho nebezpečenských tříd a nebezpečenského procenta, a připojení ke starobnímu a invalidnímu pojištění. Sloučením dosáhne se zjednodušení celé agendy, což bude znamenati jak prospěch ústavu, tak také podnikatele. (Sen. Petřík: A co je s naším starobním pojištěním?) O tom budeme ještě mluviti pane kolego, později, až bude míti stát peníze a až budete tak benevolentní, že nám ho uděláte výhodné.

Snaha naše se nese k tomu, aby nastalo zjednodušení státní administrativy a zejména k odstranění všeho čím stav živnostenský trpí. (Hluk. - Předseda zvoní.) Tak ministerstvo zásobování se svými lichevními orgány je bolavou stránkou našeho stavu a bohužel, že naše politická moc byla dosud slabá k jich odstranění. Celá agenda těchto orgánů spočívá v tom, že mají zjišťovati lichvu u obchodníků, které není, a kteří tak šikanují obchodníky. Dnes každý obchodních se snaží prodávati za konkurenční cenu, protože prodávati musí a také ví, že kupující jde tam, kde zboží dostane laciněji.

Slavný senáte! Náš klub je ochoten pracovati svorně se všemi stranami v koalici stojícími na všech problémech ve vládním prohlášení obsažených. Jsme ochotni pracovati na likvidování zákona o stavebním ruchu a ochraně nájemníků. Vyházíme z toho stanoviska, že veškeré složky v národě stávající musí míti právní ochranu ke svému vývoji a rozvoji, proto též doufáme, že i ostatní koaliční strany budou uznávati oprávněné požadavky živnostnictva, na které dosud nejméně bylo pamatováno.

Z těchto důvodů bude náš klub hlasovati pro vládní prohlášení. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Teschner.

Sen. Teschner (německy): Slavný senátu! Jménem německé národně-socialistické strany dělnické kladu si za čest podati toto prohlášení: Při sestoupení nově zvoleného parlamentu obnovuje své státoprávní prohlášení, podané dne 2. června 1920, kterým jsme zahájili svou parlamentní činnost v tomto státě.

Poukazujeme znovu k porušení sebeurčovacího práva, jež našemu národu slavnostně přislíbeno, a prohlašujeme, že neuznáváme za právní prameny mírové smlouvy Versailleskou, St. Germainskou a Trianonskou, vybudované na porušení tohoto práva.

Posíláme všem soukmenovcům, kteří jako živí svědkové nedostatečnosti těchto mírových smluv za podobných poměrů žijí skoro ve 20 evropských státech, svůj bratrský pozdrav. Bezpráví spáchané na našem národě brání politickému uklidnění a hospodářské obnově Evropy. Svobodná vůle národů samotná tvoří státní svazky, které poskytují nosnou základnu pro nové sociální uspořádaní a výměnu kulturních statků. Proti západnímu pojmu o státu a národu stavíme německý pojem, kterýž zastáváme. Je vybudován na samosprávě, jdeme za ideami velkého státníka říšského, svobodného pána vom Stein. Naplněni vírou v poslání našeho hnutí, zdravíme současně všechny ty, kdož ve všech nivách německého jazykového území pod prapory, zdobenými hákovitým křížem, bojují za rovnoprávnost našeho lidu a za nový světový řád, jenž každému národu dovoluje svobodné vlastní žití!

Nehledě k zásadnímu stanovisku obsaženému v tomto, státoprávním prohlášení, snažíme se v rámci tohoto státu, na jehož půdu nás osud postavil, pracovati spolu na tom, aby se v něm vytvořily poměry, které každému národu v něm přebývajícímu zabezpečují možnost národnostního a kulturního vývoje a které umožňují spolupráci národů ve všech otázkách hospodářského blaha a sociálního pokroku.

Je naším přesvědčením, že v tomto státě vážná práce k řešení velkých hospodářských a sociálních otázek bude možno teprve tehdy, když uskutečněna bude úplná rovnoprávnost národů. Spatřujeme tudíž v národnostním problému nejdůležitější problém státní. Kurs všech dosavadních vlád odporoval tomuto našemu názoru. Z toho plynulo naše stanovisko k dotyčným vládám samo sebou. Prohlášení nové vlády nepraví na žádném místě jasného slova o nerozřešeném národnostním problému ve státě. Pokud jde o papírový program, znamená prohlášení vlády Udržal - Czech v tomto směru dokonce zhoršení oproti prohlášení vlády Švehla - Spina. Odnaučili jsme se však tomu, abychom se drželi slov a prohlášení vládních. Zařizujeme si naopak svou práci a své stanovisko vždy podle skutků vlády. Nová vláda chce přece býti takto oceňována, neboť praví ve svém prohlášení velmi případně, že nejkrásnější slova nic nepomáhají, nedostává-li se odhodlané vůle pracovati pro právo a blaho. Tuto, odhodlanou vůlí nechť nám ukáže. Na cestě ke skutečné národnostní rovnoprávnosti a k sociálnímu pokroku najde v nás spolupracovníky. Selže-li však, jako dosavadní vlády, vzniknou jí v nás rozhořčení, vášniví odpůrci, i neustaneme pracovati k tomu, abychom povalili systém národnostního útisku a sociální reakce.

Slavný senáte! Pan ministerský předseda Udržal podal nám ve svém vládním prohlášení kytici s mnohými libovonnými květinami. Jest jen otázkou, zdali všechny tyto květy přinesou plody, jež odpovídají jejich kráse. Soudě ze složení vlády, ve které socialistický element vstupem českých národních socialistů, českých a německých sociálních demokratů silně je zastoupen, měla by zde již přede býti záruka, že všechny ty mnohé sociální problémy, jež čekají na své vyřízení, nebudou-li do posledního vyřízeny, tož přece najdou ocenění, odpovídající složení vlády. Jakým způsobem ovšem nastati má řešení státního problému, který pro nás lidově smýšlející sudetské Němce je největším a nejvýznamnějším, vymyká se prozatím našemu posouzení, ačkoli všechny německé strany v uplynulém volebním boji slíbily voličům závazně, že se budou zasazovati o národnostní vyrovnání, t. j. klásti požadavek národnostní autonomie a vybojovati ji všemi prostředky. Musím při této příležitosti obzvláště německým vládním stranám připomenouti tento daný slib a zdůrazniti, že my němečtí národní socialisté budeme obzvláště pozorni na to, jak se dotyčné německé strany budou stavěti k této otázce, zdali jejího řešení použily jen jako laciného agitačního prostředku, anebo zdali jim jde skutečně vážně o vyřešení této nejožehavější ze všech otázek.

Víme jen příliš dobře, že bude potřebí veškeré energie, největší houževnatosti a vytrvalosti, řešiti tento problém alespoň krok za krokem a bude také na české straně u všech, kdož mají dobrou vůli potřebí téže vytrvalosti, přeměniti duši českého národa tak, jako se osobní mínění některých vůdců českého národa obrátilo k lepšímu poznání.

Kdežto vládní prohlášení po volbách roku 1925 obsahovalo poukaz k tomu, že národové v tomto státě jsou >rovní mezi rovnými<, postrádá nynější prohlášení jakéhokoli poukazu na národnostní problém.

Upřímně řečeno, je nám to mnohem milejší, nežli slavnostní prohlášení dřívějšího ministerského předsedy Švehly o rovnosti všech národů, kteréž bylo rozuměti tak, že my Němci smíme býti rovnými pod rovnými, to jest hned pod Čechy a Slováky. Pan ministerský předseda mluví také jen o >národu< a nikoli o >národech <, z čehož lze jasně usuzovati. Doufáme, že němečtí sociální demokraté nešli do vlády stejně bezpodmínečně, jako roku 1926 jiné německé strany, že němečtí sociální demokraté pro splnění svých sociálních požadavků nezapomenou na požadavky národně-politické, které se týkají všeho sudetsko-německého lidu. Také oni budou nuceni skládati jednou účty ze svého jednání jak to musely učiniti jiné německé strany. My národní socialisté stojíme vyčkávajíce na stráži. Neútočíme proti žádné straně, neupíráme také žádné straně dobrou vůli, dokud nemáme jistotu, že porušily svůj slib, své slovo, dané před volbami. Provádíme nadále kritiku toho, jak jedná většina, pokud toto jednání směřuje v národně-politickém, sociálně-politickém, hospodářském nebo kulturním směru proti sudetsko-německému lidu. Provádíme však kritiku netoliko z rozkoše kritisovati, nýbrž proto, že tvůrčí kritikou chceme spolupracovati ku blahu netoliko svého národa, přes bezpráví, páchané po jedenáct let na našem národě, nýbrž také jiných národů ve státě, do kterého nás osud postavil.

Zamýšlí-li nynější vláda, pokud jde a poměr k cizině, pokračovati v téže linii jako dřívější vlády, pak zajisté poměr k našim nejbližším sousedům, Německu, německému Rakousku a Maďarsku zůstane stejný jako dosud, že státně-politické úvahy budou daleko vyšší měrou v popředí činnosti zahraniční politiky, nežli úvahy hospodářské, které by přece věru podle stavu všeobecné hospodářské krise měly zaměniti své místo s prvými, poněvadž nejlepší shoda s dohodovými státy, které nám jsou v hospodářském směru daleky, nemůže nám přinésti a nepřinese toho, čeho nutně potřebujeme, totiž poctivé, upřímné sblížení s našimi nejbližšími sousedy, se kterými de facto tvoříme hospodářskou jednotku, která novými státy nejen že nebyla roztržena, nýbrž hermetickým uzavřením hranic zvýšena. Bylo-li skutečně uznáno, že nás slučují hospodářské zájmy pak dlužno právě zájmy státně-politické uvésti s nimi v soulad.

Vnitřní správa má podle znění prohlášení >vzdálena býti všeho, co působí rušivě a co zdržuje, má býti vedena ve smyslu a duchu stejné spravedlnosti vůči všem<. Poukázal jsem již k prohlášení z rohu 1925 a musím konstatovati, že se v té příčině ve třech letech spolupráce německých stran nic nezměnilo, ba že oblíbený starý kurs nezměněně trval dále. Mělo by nyní býti skutečně jinak? Skutky jen mohou nás přesvědčiti. Zrušení anebo alespoň důkladná změna správní reformy byla by prvním krokem, aby z nás nevěřících učinila věřící.

Pokud jde o finanční otázku, podepisujeme rádi požadavek spořivosti. Nikoli však tehdy, není-li spořivost na místě, jako při požadavcích pensistů, válečných. poškozenců, stavu soudcovského, státních úředníků a učitelů, osob přestárlých, zkrátka u všech těch, kdož mají plné právo, alby byli dostatečně podporováni, resp. placeni. Otázka daně z obratu, o jejíž reformě pan ministr financí již roku 1927 iniciativně mluvil, odsunuje se prodloužením starého zákona na dlouhou dobu, a přece má tak rozhodující význam pro hospodářský život národů i státu. Naléhavá změna finančního zákona, od které si samosprávné korporace slibují, že vybřednou ze stavu hospodářské lethargie, ba mohu klidně říci, ze stavu hrozícího, úpadku, je vážnou nutností.

Otázka reparační, která se hrozivě blíží, zdá se, že u bývalých nejintimnějších přátel československého státu existuje v jiném pojetí, nežli u zodpovědných správců státu u nás, a toto pojetí zdá se míti proklatě velikou podobnost s obsahem okřídleného slova, jež ve světových dějinách již tak často nalezlo potvrzení >Mouřenín vykonal svoru povinnost, mouřenín může jíti.<

Účastenství při bance pro mezinárodní platy, bance, která v prvé řadě byla založena, aby německý národ podrobila světovému kapitálu, umožněno bylo zavedením zlaté měny. Víme dobře, že panu ministru věcí zahraničních dr Benešovi šlo hlavně o to, aby zasedal v radě těch, kdož zardousiti chtějí Německo a německý národ. Zdali ho spojenectví českého národa s Dohodou zachrání před tím, aby také státu, jemuž slouží, nebyl reparacemi hozen provaz bolem krku, musí se nám ujasniti v příštím roce. Důvěra ve velkomyslnost vítězů klesla zdánlivě velmi hluboko, neboť vládní prohlášení dovolává se práv a nároků. Reparační fond byl by daleko lepší zbraní a bylo lze jej vytvořiti za 11 roků trvání státu, kdyby zde bylo méně optimismu zachránil by také státní hospodářství před velmi těžkými otřesy, kdyby Dohoda zůstala neúprosnou.

Naše školství vykazuje nedostatky, které sahají od mateřských do vysokých škol. Samospráva našich kulturních statků je naším stálým požadavkem. Jsme přesvědčeni, že poskytnutí samosprávy odstranilo by velké množství zápalných látek ze života národů v tomto státě, že by zdárný vývoj nejvyššího kulturního statku, školy, byl zabezpečen, a že by ušlechtilé závodění ve vybudování a prohloubení všeobecného vzdělání lidu bylo toho následkem, že se při rozebírání otázky školské ozývají staré požadavky, nesmí býti divno. Zřízení vysoké škody obchodní, novodobé zařízení německé techniky a university, zjednání vhodných místností k vyučovacím a studijním účelům pro nejvyšší učiliště a spojené s nimi ústavy - kliniky, ambulatoria - učebných dílen pro technicko-chemické vyučování, novodobá úprava vzdělání učitelů, jsou staré, vždy znovu vznášené požadavky sudetských Němců.

Že se armáda těšila obzvláštní lásce všech vlád, dokazuje nám skutečnost, že se pro žádnou instituci státní neposkytují tak vysoké prostředky, jako pro armádu. Co nás obzvláště zajímá, jest ohlášené snížení služební doby. Opětovně podnikány byly pokusy, ale ztroskotaly vždy o nepoddajnost pana ministra národní obrany, jenž nechtěl vystačiti s 12- až 14měsíční dobou výcviku. Jestliže intensivní podporou tělocviku, sportu a her od obecné do vysoké školy, na všech odborných školách zjednán bude fysicky upotřebitelný lidský materiál, kdyby zdravotní zařízení státu, zemí a obcí úplně postačovala, dostávala by vojenská správa dobře předem vyškolený materiál a snížení služební doby bylo by zabezpečeno. V branném výboru mluvilo se přede dvěma lety vážně o této otázce.

Otázce bytové má býti věnována největší pozornost. Pouhá pozornost sotva by asi postačila vyřešiti tento problém. Prodloužení ochrany nájemníků do 31. března 1930 je podle novinářských správ již předstiženo, poněvadž prý jest úmyslem vlády, aby nastalo další prodloužení až do konce roku 1930, a přece obyvatelstvo čeká na spravedlivé rozřešení otázky souvislosti s dlouhodobým zákonem o podpoře stavebního ruchu. Neznamená tento odklad, že se nynější vláda s pocity velice smíšenými chystá sprovoditi se světa tento poslední zbytek válečného hospodářství?

Ochrana hospodářsky slabých je zajisté samozřejmostí, ale nesmí býti samozřejmé, spojovati s tím krutou nespravedlnost vůči jiné části obyvatelstva. My národní socialisté ukázali jsme na cesty, jak lze pomoci oběma stranám. Zkoumejte je jsou schůdné (Různé výkřiky sen. Luksche.) Prosím, naše návrhy jsou podpora stavby bytů na jedné straně, zvýšení rentability starého majetku domovního a třetí cesta by byla snad poskytnouti přídavek na byt všem zaměstnancům s pevným platem a dělníkům. Myslím, že z těchto tří návrhů bude lze vytvořiti kombinaci. Netřeba předem všechno zamítati, nýbrž je potřebí zkoumati, čeho bych mohl použíti, přijmouti také od odpůrce. Já alespoň tak smýšlím.

Že si vláda vzpomíná také na státní zaměstnance, učitele a pensisty, obzvláště na staropensisty, dokazuje, že na spravedlivé požadavky těchto skupin nelze nadále odpovídati studeným >nikoli<, stejně jako neblahá systemisace vyžaduje jiných základů nežli těch, jichž bylo použito, a které celý stav pobuřují a zneklidňují.

Pro všechny potlačované a utiskované nalezlo vládní prohlášení krásná slova politování, ale také nadějeplné poukazy na zlepšení. Měla by promluvená slova zase vyzníti, aniž by nalezla ohlasu u těch, jichž jménem toto prohlášení bylo proneseno? Pánové z vládní většiny nechť uváží, že vládní prohlášení vyznělo ve slova >Krásná slova ničeho nepomáhali, není-li zde dobré vůle uvésti je ve skutek.< My němečtí národní socialisté voláme k vám: Vzhůru k práci, vzhůru k činu, ale nezapomínejte na dobrou vůli, kteráž jedině zabezpečuje dobrou práci a dobrý čin, aby vás nepostihla výtka, že sice nalézáte krásná slova, ale že po nich nenásledovaly skutky. (Souhlas a potlesk senátorů něm. nár. soc. strany.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Luksch.

Sen. Luksch (německy): Slavný senáte! Bylo od ministerského předsedy velice správné, když v čelo svého prohlášení postavil skutečnost, že československý stát stojí před velikými, obzvláště hospodářskými problémy, jež úzce souvisejí s hospodářskou situací, která zase následkem různých okolností a zejména výsledku světové války se všemi jejími následky je plna těžkých krisí. Neboť to musíme si ujasniti, že válku nevyhrála Francie, nevyhrála Anglie a nevyhrály státy dohodové, válku vyhrála Amerika a my v Evropě jsme v žoldu Ameriky.

Bylo stejně správné, z této důležité skutečnosti vyvoditi hlavní úlohu nové vlády, čeliti totiž dalšímu rozšíření hospodářského vývoje, naplněného krisemi. Jakožto zástupce především venkovského lidu mohu s touto částí vládního prohlášení jen souhlasiti, neboť, pohlížíme-li dnes, ať zemědělec nebo nezemědělec, na hospodářskou situaci tohoto státu, musíme s těžkou starostí konstatovati, že jeden z jeho základních pilířů, zemědělství, kolísá, a že tím povstává nebezpečí, které pro všechny ostatní vrstvy obyvatelstva může vzíti katastrofální obrat, ba vzíti netoliko může, nýbrž vzíti musí a již vzalo. Že k tomu mohlo dojíti, zavinila spolu politická orientace prvních let tohoto státu, které málo na tom záleželo, aby prozkoumala přirozené životní podmínky a předpoklady státu, jako aby spíše v několika málo letech vytvořila alespoň navenek zdánlivě konsolidovaný národní stát. Tehdy se mluvilo o národním státě. Doufejme, že toto slovo zmizelo ze slovníku Čechů.

Ale pěstovala se také jednostranná průmyslová politika, naproti tomu však se zemědělstvím zacházelo se přes nepříjemné zkušenosti ve světové válce jako s věcí vedlejší. Průmyslová politika místo aby, podporovala vnitřní hospodářskou neodvislost, zvětšila ještě odvislost od ciziny Doposud ještě každá světová spekulace a světová krise nalézala na hranicích Československa otevřené dveře a projevila své účinky u nás brzo ke škodě těch, brzo ke škod oněch vrstev obyvatelstva, a miliony národního jmění putovaly ze země a miliony zase,byly zde zničeny. Čeho se dožaduje zemědělství, je navrácení hospodářské politiky k jejímu přirozenému východisku, to jest stejné jednání se všemi skupinami povolání a stavu, stejná ochrana a stejná podpora. Předseda vlády líčil krisi zemědělskou jakožto záležitost celostátní. Tíseň v zemědělství není zajisté žádnou specificky československou, nýbrž je světovou krisí. A žádná práce nesmí se jeviti příliš velkou anebo těžkou, abychom tuto krisi odstranili. V tom vidím vyzvání ke všem stranám v tomto domě, aby nesl odpovědnost za zákonodárství, a obzvláště napomenutí oněm vládním stranám, které se dosud domnívaly, že přes zemědělství mohou přejíti jako přes činitele podřadného.

Je potěšitelno konstatovati, že zástupcové širokých mas průmyslového dělnictva uznávají panující krisi zemědělskou a označují její řešení za naléhavé. Doufejme, že smíme očekávati, že snad ve sporu o prostředcích pro toto řešení - to bude asi nejdůležitější úlohu nejbližší doby nepovstanou veliké rozpory a že se snad při tom na tyto prostředky úplně zapomene.

Je zvláštním zjevem, že pokles cen všech zemědělských výrobků, jakého jsme se všichni nikdy nedožili, jeví se pouze jednostranně na straně zemědělství a dosud zároveň nenastalo zlevnění detailních cen zemědělských výrobků v konsumu. To musí nutiti konsumující obyvatelstvo k přemýšlení a přivésti ho k přesvědčení, že ochrana a podpora zemědělství nikterak neznamená zdražení, nýbrž že se po mém názoru dosáhne pravého opaku.

Otázka odstranění zemědělské krise, bude zatížením pro tuto vládu, a bude lze při této příležitosti konstatovati, zda mnohé laskavosti, překrásná slova, která po dobu voleb byla pohotově pro zemědělství, skutečně přicházela pánům od srdce.

Vládní prohlášení vykazuje ještě několik jiných příznivých bodů. Mluví o nutné rovnováze v hospodářství státním. Vzrůst příjmů, praví prohlášení, nemá sloužiti k tomu, aby se dělaly nové výdaje, nýbrž má vésti k pozvolnému snižování sociálně a hospodářsky nejtíživějších daní, a tento poukaz zasluhuje obzvláštního zdůraznění. Neboť jdeme vstříc hospodářsky méně příznivým poměrům. Pokud jde o sociální břemena, musím jednomu z pánů řečníků přede mnou, panu dr Hellerovi, něco namítnouti. Praví, že sociální břemena platí zaměstnanec sám. My na venkově platíme však sociální břemena výlučně sami, ježto je zcela vyloučeno, aby je mohl platiti zaměstnanec, poněvadž jest jednoduše nemožno přesunouti je na dělníka.