Kdo mluví o krisi, musí se svědomitě snažiti, učiniti nějaké opatření a vytvořiti hospodářské reservy; to podmiňuje největší šetrnost a nejúčelnější použití pohotových anebo dosažitelných prostředků. V této souvislosti je pozoruhodnou také snaha vlády, která má za úkol definitivní finanční úpravu hospodářství samosprávných korporací.

Uvítati dlužno také vůli, provésti s urychlením všechna opatření, aby v čase pokud možno nejkratším provedeno bylo zkrácení vojenské služby nezneuznáváme nikterak nutnost armády, která slouží sebezachování a zaručuje ochranu spravedlivého státního pořádku. Musíme však naléhati na to, aby nad tuto míru žádné produktivní prostředky a síly nebyly stanoveny a promrhány.

Se zadostiučiněním konstatujeme, že vláda zaujímá také stanovisko k základnímu problému československého státu, k německé otázce. Neboť se šťastným řešením tohoto problému stojí a padá tento stát. Mluví-li pan ministerský předseda o Němcích tohoto státu jakožto o národu, pak dokumentoval ze svobodné vůle dějinnou skutečnost, že 3 a půl milionu sudetských Němců nelze chápati jakožto menšinu a podle toho s nimi jednati. Sudetští Němci mají poctivou vůli spolupracovati na státních záležitostech, a nežádají za to nic jiného, nežli loyální uznání a ohled na své materielní a kulturní zájmy; dotyčný slib je cenný poněvadž věříme, že pochází z rovněž poctivé vůle v táboře českých stran, které tento slib v plném vědomí jeho významu vyslovily. K této poctivé vůli však patří, aby všechny nezákonité a soukromé vlivy korporací, jež do poslední doby se snažily rušiti národnostní uspokojení v německém území, co nejdříve radikálně byly odstraněny, a aby se ústavou zaručených práv dostalo skutečně každému státnímu občanu bez rozdílu národnosti. Opětovně uznali vynikající mužové tohoto státu vysoký kulturní stupeň a velikou pracovní zdatnost našeho německého národa. Bylo by tudíž netoliko splněním práva ústavou zaručeného kdyby německý živel v úřednictvu a v jinakých zaměstnaneckých povoláních státu, zemí atd. přiměřeně pomstu německého obyvatelstva byl zastoupen, nýbrž bylo by to také s největším prospěchem pro správu samotnou.

Účastenství Němců ve vládě neděje se nikterak jen z platonických pocitů, nýbrž slouží tomu cíli, aby se našemu lidu dopomohlo k mocenskému postavení, jež mu přísluší, a k plné rovnoprávnosti v tomto státě. Jestliže předseda vlády slibuje, že se bude samozřejmě pracovati na prohloubení a rozvoji všech kategorií našeho školství bez rozdílu jazyka vyučovacího, pák doufáme, že tím učiněn je začátek, aby odstraněna byla německá školská bída, která na mnohých místech stále ještě panuje; k tomu však také patří, aby se nesčetných milionů pro palácovité stavby t. zv. menšinových škol nepoužívalo jednostranně pro české potřeby, kterých tu právě pokaždé není, nýbrž podle národnostního klíče také pro německé menšinové školy. V oboru lesní reformy žádá německý lid, žádají německé obce a okresy, aby se k nim bral zřetel podle národnostního klíče.

Pánové, pro nás neznamená vládní prohlášení program do podrobností vypracovaný, nýbrž směrnice práce podle kterých mají se řešiti různorodé úkoly. Jakožto zástupcové německého venkovského lidu, máme však samozřejmou povinnost, nepouštěti se zřetele možnosti národního života našeho lidu a použíti všech prostředků, abychom hospodářskou sílu našeho lidu ochránili před zánikem. Nebude to zajisté na škodu ostatních stavů a povolání v tomto státě, nýbrž, klesne-li kupní síla skoro 40% obyvatelstva tomto státě, musí se také jiné stavy, jak tomu dnes již jest u zemědělství, ocitnouti v největší nouzi. Tuto otřepanou pravdu potvrzují také dnes směrodatní činitelé v průmyslu, obchodu a živnostech, jak jsme to slyšeli jasně a bohudík bez výhrady v jejich mnohých schůzích a poradách.

Péče o zemědělství je tudíž nejdůležitějším příkazem moudrého státního hospodářství a tomu to poznání nesmějí se uzavírati ani socialistické strany, poněvadž to je v jejich vlastním zájmu. Neboť sedlák je nejen producentem, je především zaměstnavatelem a také konsumentem, dnes snad více než jakýkoli jiný stav v tomto státě konsumentem průmyslových z živnostenských výrobků, tím spíše, že dnes náš průmysl a zejména živnosti jsou převážnou měrou poukázány na domácí trh. Posílení zemědělství znamená tudíž také posílení našeho domácího trhu. (Výkřik [německy]: Ale stejně dobré mzdy dělníků!) To úzce souvisí. Nemá-li rolník žádného příjmu, nemůže platiti svému dělníkovi, ale posílení zemědělství znamená bezprostředně zlepšení odbytových možností pro průmysl. Dosavadní zjev krise v zemědělství ukazují velice jasně pravda slova, že všem se vede špatně, vede-li se špatně rolníkovi. Doufám, že nová vláda zařídí velmi rychle vše potřebné aby se rolníkovi zase vedlo lépe. Nebude to zajisté ke škodě všech jiných stavů a povolání v tomto státě. Odstranění hospodářské tísně v zemědělství je tudíž nejen v zájmu zemědělství samotného, nýbrž je eminentní státní nutností, nemá-li se stát dostati do přímo hospodářsky katastrofální situace.

Rozebírati příčiny a podrobnosti této krise, která po mém názoru není problémem výroby, nýbrž odbytu, nepovažuji dnes za vhodné a vyhražuji si promluviti příležitostně o této věci při projednávání těchto důležitých, pro zemědělství přímo existenčních otázek.

Zmíniti chtěl bych se však jen krátce, a to vzhledem k tomu, že přes nízké ceny zemědělských výrobků konsumenti dodnes ničeho o tom nepocítili: máme sice ministerstvo zásobování, máme lichevní úřady, o jejich činnosti jsme však dodnes ničeho neslyšeli. A shrnuli nyní své vývody, musím konstatovati: jsme ve své obchodní politice zastaralí, nejsme dosti vyzbrojeni v organisaci domácího trhu, jsme nedbalými v provádění opatření proti drahotě.

Pánové, mluvilo se zde o clech. Řeklo se také, že cla vlastně nejsou účinným prostředkem pro stabilisaci cen. Pravím také nechceme ve všem spoléhati na cla, ale zdali jsou prostředkem pro stabilisaci cen, tu poukazuji na průmyslová cla. Odstraňte průmyslová cla a ihned poznáme skutečný účinek cel. Vytýkalo se nám, že jsme roku 1925 zvýšili cla, a přes to klesly ceny zemědělských výrobků. To přece je jisté, bohužel nenalezly tehdy návrh svazu >Bund der Landwirte< většiny, musili jsme se spokojiti s místními cly, která jsme tehdy obdrželi. Ale tehdy měli se věci zcela jinak, tehdy výroba a spotřeba byly takřka v rovnováze. Dnes však, pánové, máme před sebou světovou nadprodukci, dnes máme i jiné poměry. Tehdy celní sazby nám stačily, dostávali jsme za pšenici l80-200 Kč a byli bychom spokojeni, kdybychom dnes zase dostávali tyto ceny. Ale poměry jsou dnes jiné nežli tehdy, a jiné poměry nutí také k novému odhodlaní. A poněvadž právě dosavadní cla - zdůrazňuji, netoliko cla, bude potřebí ještě jiných prostředků, aby se skutečně docílilo zvýšení naší výroby - poněvadž právě dosavadní cla byla příliš nízká, je dnes skutečně potřebí je zvýšiti. Dnes čtu právě v novinách, že také socialistické strany podávají návrhy na řešení zemědělské krise, a že se na zmírnění agrární krise navrhuje přímo zvýšení cel.

Pánové, také my máme právo žíti, tím spíše, že jsme také zaměstnavateli abychom byli s to platiti našim zemědělským dělníkům. (Výkřik [německy]: Týž slib slyšeli jsme odtamtud již roku 1926!) Pánové, mzdy pro dělníky nestanovíme přece my sami, víte, že jsou pracovní úřady, v těchto úřadech jsou zastoupeni také vaši lidé, je to dohoda, která určuje výši mzdy. Při tom nesmí se zapomínati, že právě tento stát je téměř vysloveným agrárním státem, takže zvýšení zemědělských cel je v eminentním zájmu veškerého hospodářství.

A podívejte se tam do sousedních států, jděte do Německa, tam ministerský předseda Müller, muž vaší strany (obrácen k soc. dem. senátorům) navrhuje, aby clo na ječmen, které beztak činilo asi 30 Kč, zvýšeno bylo o 40 Kč, tedy na 70 Kč. Vidíte, to se děje za vlády, ve které vaši páni jsou vůdci. Jděte do Rakouska, v Rakousku bylo clo na cukr, konsumní daň, zvýšena tuším o 6 šilinků, a je zajímavo, že příjem z toho má býti úplně a zcela věnován průmyslníkům resp. pěstitelům řepy. totéž vidíte ve Francii a také v sousedních státech.

Chci skončiti. Doufáme, že nová vládla - to je pro nás důležité - učiní vše nutné, aby co nejdříve odstraněny byly nedostatky, jež vedly ke krisi v zemědělství, a aby zemědělství nebylo přivedeno na pokraj záhuby, jak se to nyní zdá.

Ze všech těchto důvodů béřeme vládní prohlášení na vědomí. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. prof. dr Reyl.

Sen. dr Reyl: Slavný senáte! Těžko a dlouho se vláda nynější tvořila, proto mnozí předvídají její brzký konec. Ale já nesdílím tento pesimistický názor, když uvažuji, že tato vláda má velikou základnu v koncentraci osmi politických stran, a silnou většinu v obou sněmovnách. Je ovšem pravda, že koalované strany nemají společného světového názoru, ani společných třídních zájmů, nýbrž panuje mezi nimi stálý rozpor zájmů. Ale tato skutečnost nemusí býti příznakem brzkého rozkladu, nýbrž právě naopak, zdrojem ušlechtilého závodění ve snaze blaho a dobro lidu.

Bude-li koncentrace různorodých stran vedená oddaností ke státu a svědomitou péčí o blaho lidu, pak bude koncentrace prováděti politiku dobrou, která nedbá jen na prospěch své vlastní strany, nýbrž, hlavně na prospěch celku.

President Masaryk v rozmluvě s redaktorem >Lidových Novin< v roce 1920 vystihl úkol politické strany slovy >Stát je více nežli strana, její program musí býti v souladu se spravedlností. Cílem strany nesmí býti jen to, aby povrchní demagogie udržovala své stádečko pohromadě, nýbrž vychovávati stoupence pro chápání dobra státu a lidu.

Je nesporno, že zájmová politika, jak hmotná, (Hluk. - Předseda zvoní.) tak i ideová, je oprávněna, protože stát je povinen hájiti nejenom jednotlivce, nýbrž i partikulární zájmové společnosti v jeho lůně utvořené. Ale je také jisto, že zájmová politika, má-li zůstati rozumnou věcnou, smí respektovati jenom oprávněné zájmy, a oprávněným je jenom to, co prospívá celku a nepoškozuje jedince. Vždyť MacDonald hlásá, že křivda páchaná na jednotlivci anebo jednotlivou třídou je obžalobou celku. Tedy obžalobou bylo by i nynější vlády, kdyby se dopouštěla nespravedlnosti a křivdy na slabých. Nynější vládní koncentrace si zajistí delší trvání, jestliže budou všecky její složky vedeny snahou k vyhledávání prostředků, směřujících k uskutečňování cílů státních, tj. umožňovati společenský život státních občanů rozumným vyrovnáváním jejich vzájemně se křižujících zájmů.

Nová koncentrace vládní nepřijala do svého souboru dvě státotvorné strany, z důvodů snad více parlamentární režie, ale tím podle mého názoru nemají se tyto dvě strany obávati tvrdého chleba oposice, poněvadž by se tím koncentrace prohřešila proti intencím zakladatele státu, presidenta Masaryka, jenž ve své knize >Světová revoluce< napsal: > Obnovili jsme svůj stát ve jménu demokratické svobody. Udržíme jeho svobodu jenom svobodou, Republika demokratická je státem z lidu, lidem a pro lid. V demokracii, poněvadž je vládou všech všem, neběží již o panování, nýbrž o správu a samosprávu a o harmonisaci všech státotvorných sil ve státě.<

Tedy snahou vládní koncentrace nynější, bude též péče o harmonisaci či soulad dvou státotvorných stran mimo vládu stojících. Vládní koncentrace jest jistě prodchnuta snahou prováděti politiku dobrou, věcnou, spravedlivou k blahu státu a všech občanů. Tuto snahu vyjadřuje též pracovní program, přednesený ministerským předsedou. Po stránce formální vytýká se programu jeho stručnost oproti programům předešlých vlád. Program je sice stručný, ale je dosti širokým rámcem pro činnost politickou, hospodářskou, sociální a kulturní. Jestliže není v programovém prohlášení mnoho podobných slibů, jimiž jednotlivé strany budily dobrou náladu voličů před volbami, ušetří si občané aspoň zklamání, jestliže nebude lze všecky programové sliby splniti pro nepředvídané, částečně též i pro předvídané překážky.

Vládní prohlášení po stránce věcné nemá žádných světoborných plánů, je klidné a obráží se v něm stísněnost hospodářských poměrů a naléhavost těžkých úkolů, které bude nutno řešiti odborně a věcně bez jakýchkoli zřetelů stranických a demagogických.

Řešení naléhavých hospodářských problémů je vážnou překážkou okolnost, že nemáme dosud v jedenáctém roce trvání republiky po prvé projednaný rozpočet. Včasně projednaný rozpočet mohl umožniti jednotlivým ministerstvům již nyní učiniti objednávky u družstev a malých výrobců, kteří jsou dnes bez zaměstnání a hledí s obavami vstříc blížící se zimě. Pokládám brzké projednání rozpočtu za státní nezbytnost a za přední úkol koncentrační vlády počátkem příštího roku. Nová vláda míní podniknouti urputný boj se zemědělskou a hospodářskou krisí. Ovšem úkol tento je tím obtížnější, že zahraniční vlivy světového hospodářství kladou téměř nepřekonatelné překážky zdolání tísnivých našich vnitřních poměrů hospodářských.

Zemědělci si stěžují právem na nízké ceny svých výrobků. Ale ještě větší snad je jejich tíseň a jejich nouze, že není vlastně dostatečného odbytu zemědělských plodin. Mnoho malých zemědělců nemůže vůbec prodati ani za ty malé a nízké ceny. Jestliže se jeví tak malý výnos zemědělské práce, je obav, že budou zase zemědělci opouštěti své pozemky, jako se to stávalo několik let před válkou.

Netrpí ovšem jen zemědělství a průmyslové podnikání, nýbrž trpí také i stav živnostenský, a to nedostatkem úvěru, nedostatkem odbytu výrobků a hlavně velikými daněmi, které jsou neúprosně vymáhány. Stát bez daní nemůže ovšem plniti své úkoly, ale mnohé výdaje, zvláště na nákladné přepychové stavby musí se omeziti a odkládati na doby příští, kdy zlepší se stav našich financí. Zdá se mi, že jsme v tomto ohledu přecenili síly svých poplatníků a zašli na cesty marnotratných zbohatlíků.

S poklesem tovární výroby souvisí také bída dělnických tříd. Zvláště menší zaměstnanost v textilním průmyslu volá po zvýšené pozornosti a pomoci vlády. Ty malé platy, kterými jsou odbýváni dělníci v textilních továrnách sotva stačí na to nejnutnější živobytí, a když se ještě dostaví krise nezaměstnanosti, pak postihne hlad celé rodiny. Proto je potřebí, aby stát věnoval tomu pozornost v severovýchodních Čechách, kde panuje značná nouze a kde zejména odbor lnářský je tak vážně ohrožen, že snad vůbec se bude musiti výroba tato zastaviti.

Do kategorie středních stavů patří též státní a soukromí zaměstnanci. Jak v činné službě, tak i na odpočinku. Platy státních zaměstnanců, zejména v nižších třídách, neodpovídají rozhodně drahotním poměrům. A pak ta mechanická systemice mnohé poškodila a málo komu prospěla. Konečně změna titulů u starých úředníků dotkla se bolestně i jejich cti a také společenského postavení. Cítí v tom jakousi degradaci před veřejností. To jednotlivce bolí, když na př. z některého rady stal se pouze nějaký adjunkt. To ovšem nemůže přispívati k nějaké radostné práci v úřadě.

Dlouho se již ozývá volání staropensistů po zlepšení pensí. Je v tom skutečně také hrozná nesrovnalost, když stará vdova má nejvýše 500 Kč měsíčně pense a jiná mladší vdova po novopensistovi, má již 1200, ba až 2000 Kč. To budí jistě závist a roztrpčenost, že se nestejným způsobem odměňují anebo upravují životní poměny těchto ubohých vdov.

Rovněž bytové poměry musí býti soustavně a plánovitě řešeny, a ne jen vládou pozorovány. Zřejmě chudí buďtež zákonem hájeni v bydlení, ale bohatší nechť přispívají na svou ochrannou střechu také svými příspěvky. Na př. když letos 4. července byla celá řada domů poškozena smrští a kryt na domech byl zničen, byly tím způsobeny domácímu jistě velké výdaje, ale pouze on jediný byl postižen a musil na svůj náklad svým nájemníkům střechu nad hlavou opraviti, od nich však na to nedostal žádný příspěvek, ač staré nájemné rozhodně žádným způsobem na to nedostačuje.

Hospodářské, zemědělské, průmyslové, živnostenské, dělnické, zaměstnanecké a bytové krisi musí vláda čeliti v přední řadě pomocnými prostředky, ale při tom nesmí býti zapomínáno na krisi a úpadek mravní, který zachvátil celou naši společnost a hrozí podrýti základy existence státu. Válka vedle obrovských škod hmotných natropila ještě větší škodu morální. Rozpoutala lidské vášně, zmaterialisovala lidský život, zatvrdila lidská srdce bezohledným sobectvím a způsobila pokles mravnosti a lidskosti. Ještě po 11 letech objevují se důsledky této mravní krise v naší společnosti. Ostudné aféry, hromadné rozvody manželství, milionové podvody, loupeže, krádeže a vraždy dokazují, že je něco shnilého i ve státě našem.

Programové prohlášení neobírá se sice problémem zvýšení pokleslé soukromé i veřejné morálky, ale problém tento klepe bouřlivě na brány parlamentu, a proto se přehlížeti nedá. President Masaryk v knize >Světová revoluce< důtklivě poukazuje na nutnost ztužení základů státu, zvýšením péče o mravnost. >V přeceňovaní státní organisace hmotného i hospodářského základu státu i společnosti zapomíná se snadno na to, že vždy a všade společnost spočívala a spočívá také na ideách a ideálech, na mravnosti a názoru na svět.

Proto stát od počátku historického vývoje všude opíral se o mravní autoritu církve, odtud právě vznik theokracie a její vývoj v demokracii.<

V přítomné době zříme, že římský papež, představitel velké mravní síly, Pius XI. v těchto dnech před svým zlatým jubileem kněžským obdržel korporativní blahopřání všech vyslanců 33 vlád u Vatikánu zastoupených a presidenti rakouské a zvláště Německé republiky velmi vřele vlastnoručními listy Svatému Otci blahopřáli. Zejména Německá republika překvapuje proto, že list presidenta Hindenburga byl pověřen také podpisem předsedy vlády, kterým je sociální demokrat Müller.

Chovám naději, že i naše vláda použije této příležitosti, aby ocenila vliv mravních hodnot na rozvoj státu blahopřejným projevem papeži Piu XI.

Politika čili správa státu úzce souvisí obsahově i formálně s etikou a náboženskými názory lidu. Samo trvání státu je mravním zákonem odůvodněno, proto nemůže býti rozporu mezi účelem státu a předpisy mravního zákona. Stát má hájiti právo, které svou závaznost má ve mravnosti, proto souvislost mezi politikou a morálkou je přirozena. Ethika skýtá politice spolehlivé měřítko k ohodnocení prostředků i cílů a ethické zásady vytvářejí mravně silné charaktery politicky činných osob.

Politik širokého rozhledu bude vždy plně oceňovati význam nábožensko-mravních zásad v politické činnosti, protože počítá s faktem, že trvalé uspořádání veřejných vztahů mezi občany lze provésti mnohem úspěšněji na základě příkazů mravního zákona se sankcí náboženskou, nežli na předpisech samého zákona, jenž platnost svou opírá jen o výkonnou moc státní. I politická činnost, má-li skutečně zvyšovati úroveň poměrů sociálních, musí směřovati k mravnímu ideálu a proto politika a mravnost musí býti v úzkém spojení, ačkoli mají různé úkoly. Úkolem státu není donucovati občany ke ctnosti, nýbrž chrániti individuelní právo. Stát spočívá sice na ctnosti, ale ctnost není jeho přímým úkolem. Na občanech jest, aby byli ctnostni. Na státu jest, aby byl spravedlivý a potlačoval škodlivé vlivy, které mravnost občanů ohrožují, a podporoval vše, co mravní odpovědnost posiluje.

Z prostředků, kterými mravnost se zvyšuje, uvádím prozatím školu, která dnes klade větší váhu na intelekt, na rozumové vzdělání a zanedbává mravní výchovu. Mylný tento směr racionalismu importovaný z ciziny, se jednou vymstí na nynější mladé generaci, ale i na celé nynější společnosti.

Ze škodlivých vlivů na mravnost uvádím letmo zvláště rozvrácený život rodinný, lascivní biografy a divadla, bulvární tisk, který směřuje jen k vydráždění nízkých pudů čtenářstva a přichází i do rukou mládeže. Takový tisk není jistě školou dobra, nýbrž zdrojem společenských chorob, poněvadž ohrožuje veřejnou mravnost a ničí mladé duše. Vysoký stupeň mravnosti je nejlepší oporou politické činnosti ke blahu státu a občanstva a proto nesmí ani nynější vláda zavírati oči před úpadkem morálky. Dokud se ozývaly jen hlasy církevní po nápravě pokleslé morálky, pokládány byly za pruderii. Dnes však volání po reformě mravností vzrůstá i v kruzích >pokrokových<, které dosud holdovaly neomezené volnosti názorů, projevu i jednání. Demoralisace ohrožuje pilíře státu; proto >videant consules, ne respublica detrimentum capiat<. Nechť strážcové státu přihlížejí, aby stát neutrpěl zkázy!

V závěru svého projevu chci zdůrazniti názor lidové strany, že stát potřebuje nutně vlády a že naše místo je v každé vládě, která chce spravedlivě lidu vládnout a prováděti politiku národní, věcnou a plně nestrannou. Chceme spolupracovati a podporovati nynější vládu k blahu státu i občanstva v duchu svých programových zásad. (Souhlas.)

Předseda: Přerušuji jednání a oznamuji, že rozpočtový výbor se ustavil takto:

Předseda: sen. dr Josef Karas, I. místopředseda Frant. Jan Kroiher, II. místopředseda Frant. Modráček, III. místopředseda Vilem Votruba, I. zapisovatel Čeněk Vaněček, II. zapisovatel Josef Reyzl, III. zapisovatel Frant. Zimák.

Navrhuji, aby se příští schůze konala za 5 minut po této za účelem přikázání došlých spisů.

Jsou nějaké námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.) Námitek není.

Končím tuto schůzi.