Budeme tak činiti u vědomí odpovědnosti, kterou známe a jíž se nevyhýbáme. Nikdy jsme od odpovědnosti neutíkali! Musíme proto již nyní odmítnouti tvrzní některých občanských stran, že jsme ve volebním zápase slibovali vše možné i nemožné. Takové tvrzení je nesprávné a používá se ho pouze z důvodů agitačních a za tím účelem, aby část občanstva byla svedena k nesprávným názorům. Kritisovali jsme dřívější koalici a dřívější vládu. A právo ke kritice nedáme si vzíti. Naše kritika, byla vždycky věcná, odůvodněná a opírala se o fakta. Taková bude i v budoucnosti!

Jedno jsme slibovali, a to, že zástupci naší strany budou poctivě pracovati! Slibovali jsme práci a také ji vykonáme! Práci nezištnou a svědomitou! Budeme pracovati ku změně zákonů dřívějších a uskutečnění zákonů nových, jichž potřebu si vynucují změněné poměny a potřeby pracujícího lidu.

V naprostém klidu a promiňte, že se k této episodě ještě vracím - nechávají nás útoky komunistické strany. Aby bylo jasno dnes komunistickou stranu představuje několik jedinců z valné části neznámých, kteří tuto stranu komandují a kteří také nadiktovali >revoluční< postup i zástupcům této strany v Národním shromáždění. Tento vskutku >revoluční< postup se vyznačoval pískáním, křikem a hřmotem. Takovou >prací< se uvedli komunističtí členové Národního shromáždění do parlamentu. Litujeme, že nebyli této >práce< svědky dělníci a dělnice, kteří ještě tenkráte pro komunistickou stranu hlasovali. Ignorujeme pomluvy komunistů, že jsme za ministerská křesla zradili minulost. Kolik se již vystřídalo těchto pomlouvačů a sociální demokracie je zde, je stranou silnější a mocnější, má pevný základ a zvítězí.

Byli jsme svědky projevu mluvčích komunistické strany. Marně jsme hledali v jejich projevech nějaký konkrétní a dělnictvu prospěšný, program. Slyšeli jsme již stokráte v jejich řečech slova >kapitalistická racionalisace<, >imperialistická válka<, >sociálfašisté< atd. Jakoby pro dělnickou třídu v tomto státě jiného neexistovalo nežli tato prázdná slova, plané revoluční fráze a ubohé výrazy primitivních a kulturně zaostalých lidí. (Výborně! Potlesk senátorů strany soc. demokratické.) Či snad je pouhé omílání napsaných frází o sociálfašistech již programem komunistické strany? Nebo jsou komunističtí členové tohoto senátu v takovém osobním i politickém zajetí komunistického polbyra, že musí odříkávati nesmyslné povídačky o sociálfašistech, jimž sami nakonec nevěří? Kolikráte jsme zde slyšeli již takové výroky, a dnes ti kteří je dříve pronášeli, označují vůdce komunistické strany za hazardéry, jimž poměry a život dělnické třídy v tomto státě jsou úplně lhostejny.

Co jsme zde slyšeli, slavný senáte, to nebylo vyznání komunistické víry. To byla snůška nepravd a pomluv! To byly projevy, které nešly ze srdce a z přesvědčení, nýbrž, které byly nadiktovány nařízeny a snad i vynuceny, a běda, kdyby proneseny nebyly. Nebudeme se jimi proto zabývati. Zapadnou, jako vše, co až dosud komunistická strana proti nám podnikla. Také tato strana zapadne a dělnictvo československé bude jenom s odporem vzpomínati na dobu, ve které se komunistická strana vydávala neoprávněně za jeho vůdkyni. Bude jenom s bolestí v duši a s trpkostí v srdci vzpomínati na doby, svého politického i sociálního oslabení, zaviněného rozvratnou činností demagogů, stojících v cizích službách a exponujících se za cize zájmy.

Jako přecházíme hrubé útoky vedení komunistické strany, tak odmítáme agitační metodu některých občanských stran, jimiž sledováno je vyvolání zmatku a zneklidnění v řadách dělnictva. Jdeme prý do vlády, tak píše orgán strany pana Msgre Šrámka, abychom nezměnili ničeho z toho, co dřívější vláda učinila. Tak věci nejsou. Přesvědčí se celá veřejnost, že ke změnám dojde, poněvadž jsou nevyhnutelné a potřebami života moderního státu odůvodněné. Na adresu těch, kdož tímto způsobem jednají, prohlašujeme: Varujeme vás před používáním těchto metod. Máme dostatek síly, abychom jim čelili, a boj, který nám vnucujete, s úspěchem vybojovali. Dovedli jsme se ubrániti vaším útokům v době našeho největšího oslabení a proto nyní, kdy řady naše jsou pevné, znemožníme každý váš pokus již v zárodku.

Ve vládním prohlášení bylo projeveno pevné odhodlání a rozhodná vůle k činorodé práci pro stát a pro veškeren lid republiky. Nestačí pouze tato rozhodná vůle, je potřebí opravdových, skutečných členů. Mluvčí strany republikánské ujišťoval ve včerejším prohlášení zástupce všech ostatních vrstev, jichž představitelé nalézají se ve vládě, že strana republikánská učiní vše, aby státní administrativa ozdravěla, aby průmysl vzkvétal a aby život dělnických vrstev byl čím dále, tím snazší. V nejbližší budoucnosti budeme míti příležitost přesvědčiti se o této ochotě. Naše stanovisko jest jasné a rozhodné: Jsme stranou dělnictva a malého pracujícího lidu! Jeho hospodářskému, sociálnímu a kulturnímu povznesení věnovali jsme všechny svoje síly! Tak budeme činiti i v budoucnu, věříce, že tím prospíváme také našemu státu.

Hlasujíce pro vládní prohlášení, zdůrazňujeme, že neustaneme v práci a zápasech za požadavky pracujícího lidu, který jest a zůstane navždy nejspolehlivější a nejzdatnější oporou našeho státu, který se musí státi útulným domovem každému, kdo v něm pracuje a žije. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. dr Heller.

Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! V prvé řadě musím konstatovati, že prohlášení, které dnes po jednomyslném usnesení našeho společného klubu bude podáno poslanecké sněmovně, je také naším prohlášením, že stojíme za tímto prohlášením od prvého do posledního slova, že tam bude podáno také naším jménem.

Jsme stranou, která od trvání parlamentu stála vždy v oposici. Změnili jsme své stanovisko a tato skutečnost vyžaduje zde vysvětlení. Dovolím si učiniti pokus, abych toto vysvětlení podal.

V prvé řadě byl pro nás směrodatným výsledek voleb ze dne 27. října 1929. Tyto volby podaly u dělnické třídy této země a také u německé dělnické třídy obraz úplně změněný. Těmito volbami bylo zjištěno, že za třemi socialistickými stranami stojí tři čtvrtiny dělnictva této země, bylo zjištěno, že za naší stranou stojí více nežli tři čtvrtiny německého dělnictva v této zemi. Tyto volby ukázaly, že skoro každý třetí německý volič volil socialisticky, že jsme se stali daleko nejsilnější stranou v německém lidu, a ukázaly, že německé obyvatelstvo, přede vším němečtí dělníci a zaměstnanci, mají důvěru k naší straně. Ukázaly úplnou porážku strany, která se také ucházela o důvěru dělnictva, strany komunistické, která z nejsilnější socialistické strany se stala nejslabší socialistickou stranou v tomto státě. To je skutečnost (Výkřiky komunistických senátorů.), kterou všechny výkřiky nedovedou sprovoditi se světa. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)

Dále události posledních čtyř let způsobily také potud úplnou změnu politické konstelace v této zemi že odstranily svár a diference, které tu byly dříve mezi námi a našimi českými soudruhy, když činnost těchto čtyř let ukázala že mezi námi a českými soudruhy, pokud jde o všechny sbory veřejného života, nastala úplná jednotnost názoru. Jak se vysmívaly a smály měšťácké strany po sjezdu na Smíchově. Měli bychom dnes vytáhnouti listy měšťáckých stran z oné doby jak se domnívali, že to jsou řeči, po kterých nebudou následovati žádné skutky. Byly usvědčeny ze lži vývojem posledních čtyř let, jenž ukázal, že nastalo úplné vyrovnání v ohledu ideovém a ve všech otázkách praktické politiky mezi námi a českými soudruhy. To je druhá veliká skutečnost, před kterou jsme stáli 28. října tohoto roku.

K tomu přistupují okolnosti a poměry mimo hranice této země, mezinárodní povahy, vzrůst a vzestup socialistických stran v jiných zemích, pokles komunistických stran ve všech zemích; k tomu přistupuje boj, vedený proti fašismu ve všech zemích všude jen a výlučně socialistickými stranami, boj, který také nám ukládá za povinnost, abychom se ho zúčastnili.

A pánové, k tomu přistupují na konec zkušenosti, které jsme v posledních čtyřech letech učinili s občanským blokem. Viděli jsme, co to znamená, vládne-li se v naší zemi po čtyry roky proti dělníkům. Výsledek voleb v souvislosti s naším poměrem k našim českým soudruhům, v souvislosti s celou mezinárodní situací, uložil nám za povinnost zabrániti v budoucnosti tomu, aby se vládlo proti dělníkům v této zemi, uložil nám zúčastniti se toho, aby se nevládlo v této zemi proti dělníkům, nýbrž pro ně a v zájmu dělníků.

Dámy a pánové, to jsou důvody, které nás vedly k tomu, vstoupiti do vlády, změniti své stanovisko, k pokusu, s jiného stanoviska, s jiné posice působiti pro zájmy dělnictva v této zemi, pro zájmy zaměstnanců, maloživnostníků, malorolníků, pro zájmy německých sociálně slabých vrstev obyvatelstva obzvláště. Se vstupem do vlády odhodlali jsme se pevně, že v této vládě působiti chceme ve smyslu politické demokracie, ve smyslu sociálního pokroku, ve smyslu národnostního uklidnění této země. (Výkřiky komunistických senátorů.) Nechme je křičeti, nemá to přece žádnou cenu. To jsou základní pilíře, na nichž každý stát spočívá, politická demokracie, sociální pokrok, národnostní mír, základní pilíře, kterých také tento stát, ve kterém žijeme a který za svůj stát uznáváme, musí se přidržeti, aby blahodárně mohl býti činným. (Souhlas a potlesk.)

Chci se především zabývati zcela krátce včerejšími vývody pana kolegy Hilgenreinera. Mluvil o nešťastných obličejích. Patrně se při tom hlavně díval do zrcadla. (Veselost.) Tu skutečně viděl nešťastný obličej. Dovedu s ním cítiti a v těžkém svém bolu, jehož projevem byla jeho včerejší řeč od začátku do konce, hledá spolutrpitele. Víte, že sdílená bolest je poloviční bolest, a nyní hledá také u nás nešťastné obličeje. Přiznávám se vám upřímně, že nevstupujeme do vlády s překypujícím nadšením, jak to pánové učinili před několika lety, ale doufáme také, že se pak nedostaví veliké zklamání, které pánové dnes pociťují, a jehož nejvýmluvnějším výrazem byla řeč kolegy Hilgenreinera. Soukromé zklamání kolegy Böhra chci ponechati stranou. Kolega Hilgenreiner mluvil zde také o prohlášení, které s tohoto místa podal tehdejší ministerský předseda Švehla roku 1926, o známém slovu >rovní mezi rovnými<, o nastoupení nových cest. Pan kolega Hilgenreiner neměl tak učiniti. Žádné slovo v dějinách anebo v cítění německého obyvatelstva této země není tak zdiskreditováno, jako slovo o rovných mezi rovnými, i neměl se žádný německý senátor nebo poslanec dovolávati tohoto slova, uváděti toto slovo, jako příklad pro nové vládní prohlášení. Nemyslím, že se mezi německým lidem nalézají lidé, kterým je příjemno, připomenouti se tím tato tehdejší slova i rovných mezi rovnými. Bylo by bývalo - řekl bych mnohem moudřejším, nepřipomínati tato slova, neboť po těchto slovech nenásledovaly žádné skutky. My však neklademe žádný důraz na vládní prohlášení, nýbrž na to, aby skutky nové vlády odpovídaly tomu, co chceme.

Nechci se také pouštěti do kritiky, kterou kolega Hilgenreiner konal na nových ministrech, poněvadž nepovažuji za účelné prováděti osobní kritiku. Při tom ostatně sám sobě odporoval. Řekl, že noví ministři nejsou odborníky, ale jedním dechem řekl, že ministr Spina ve svém dřívějším ministerstvu, ministerstvu veřejných prací, vykonal mnoho prospěšného. Nevím, zdali profesor slovanských řečí byl odborníkem pro ministerstvo veřejných prací. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Že se zapracoval, řekl jsem! - Výkřiky.) A tuto schopnost novému ministrovi nepřisuzujete? Jestliže kolega Hilgenreiner připouští, že ministr Spina, jako profesor slovanských řečí svůj úřad, jako ministr veřejných prací, zastával dobře, pak je předem vratkou jeho kritika, kterou vykonával na dnešních ministrech.(Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Káral jsem to věčné měnění, nič jiného!) Vím už. Kolega Hilgenreiner měl by také býti trochu opatrnějším v kritice činnosti ministrů vůbec, již proto poněvadž by tu jinak byla možnost prováděti kritiku odborné činnosti blízkého jemu ministra předešlé vládní periody...

(Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To také můžete!).... a obávám se, ze by tato kritika nedopadla obzvláště dobře. (Výkřiky.)

Slavný senáte! Ve vládním prohlášení, které nám bylo předloženo, musíme především se zadostiučiněním konstatovati onu část, která se týče zahraniční politiky tohoto státu. Ponejprv se ve vládním prohlášení a v prohlášení ministra věcí zahraničních, jenž je tím, co vytrvá ve shonu zjevů, tedy takřka ideálem kolegy Hilgenreinera, nečiní rozdílu mezi státy, které s Československem jsou spjaty užšími nebo volnějšími svazky, tedy mezi státy Malé a Velké Dohody a našimi německými sousedními státy. Vítáme to. Je to potvrzením a schválením zahraniční politiky, za kterou jsme se od deseti let v tomto domě přimlouvali. Vítáme také, že ministr věcí zahraničních si přeje, aby změněn byl také náš, poměr ke státům, se kterými přátelské styky dosud nebyly možny, Maďarsku a Rusku. Vítáme, ze si přeje navázání styků s Ruskem. Ovšem chtěl bych se v této souvislosti tázati, zdali řeč, kterou zde včera pronesl vůdce republikánské strany, a ve které žádal vypovězení obchodní smlouvy s Maďarskem, je s to, aby podporovala zahraniční politiku či nikoli. Myslím, že tomu tak není, a že si měl pan kolega rozmysliti, zdá neměl zde míti přednost větší zájem státu před zájmy jeho strany. Budeme vládu podporovati v otázce reparací. Také my stojíme na stanovisku, že žádané částky jsou příliš vysoké, že Československo není povinno zaplatiti tyta vysoké částky.

Byli bychom si přáli trochu silnější slovo o odzbrojení, a i když v jiné souvislosti je řeč i tom, že vláda sníží služební dobu z 18 na 14 měsíců, byli bychom si přece přáli, aby s tímto snížením ruku v ruce šlo také snížení vojenských výdajů vůbec. Považujeme snížení služební doby z 18 na 14 měsíců jen za etapu, po které následovati musí další snížení. (Sen. Böhr [německy]: Které již dlouho bylo slibováno!) Míní-li kolega Böhr, že snížení již dlouho bylo slibováno, poukazuji jen k tomu, že dřívější vládní strany, mezi mimi také strana panu kolegy Böhra, zabránily snížení služební doby na 14 měsíců, stanovenému zákonem. (Výkřiky.)

Pan ministr věcí zahraničních mluví také o podpoře obchodní politiky, čímž rozumím sjednání obchodních smluv s cizinou, a budeme také v tomto směru ochotni podporovati tuto politiku. Vítáme konečně, že podle dnešních novinářských zpráv odmítlo Československo přistoupiti k vojenské konvenci, která směřuje proti Rusku.

Řekl jsem před tím, že mezi požadavky, jež klademe, a zásadami, jichž hájíme, v prvé řadě stojí politická demokracie. Myslím, že v posledních čtyřech letech na zásadách politické demokracie těžce bylo hřešeno. Vítám to, že prvním krokem nové vládní většiny bylo odstranění onoho zařízení, které stálo vedle vlády a nad ní. Osmičky, že nemusíme trpěti žádných takovýchto vlivů, že nastane, čeho přirozený stav demokracie vyžaduje, že v tomto státě bude vládnouti vláda. Nepřejeme sobě, aby na místě těchto nyní v blahu nebo neblahu zesnulých výborů vytvořena byla jiná zařízení podobného druhu.

Připojuji se plně k tomu, co řečník přece mnou pronesl, pokud jde o zacházení s oposicí. Také zde musí se poměry změniti, změniti v zájmu politické demokracie. Žádáme zjednání normálních styků s oposicí, žádáme, aby ta část oposice, která v tomto sále chce vážně jednati a jedná, také vážně byla brána, aby se s touto částí oposice také vážně mluvilo. Vyslovuji také dále naléhavé přání, aby vláda požadavkům parlamentární demokracie vyšla vstříc v té formě, že páni ministři více než dosud budou se zúčastniti jednání senátu a jeho výborů. Dosavadní stav je neudržitelný a také ho nestrpíme. Budeme pečovati o to, aby páni ministři plnili část odpovědnosti, kterou na sebe vzali, aby nám zde ve výborech a senátech odpovídali, aby také zde nastaly parlamentární mravy, jaké v jiných zemích a parlamentárních státech světa jsou obyčejem.

S nemenší rozhodností hájiti budeme na mimoparlamentární půdě požadavky demokracie. Přejeme si, aby konečně jednou splněn byl slib ústavy, aby vytvořeny byly nové zákony o svobodě shromažďovací a spolkové, přejeme si, aby změněn byl tiskový zákon a aby zavedena byla skutečná tisková svoboda, odsuzujeme to, že lidé pro pouhé slovní delikty odsuzováni jsou na měsíce a na léta do žaláře, ale konstatujeme, že nemají práva stěžovati si do toho ti, kteří tam, kde mají moc v rukou, slovní delikty netrestají žalářem, nýbrž trestem smrti. (Souhlas něm. soc. dem. senátorů, výkřiky komunistických senátorů.) Co se týče komunistického tisku, chtěl bych zdůrazniti, že trám četné konfiskace tohoto listu nejsou příjemny, že si jich nepřejeme ale opětuji, že nemají práva, stěžovati si do konfiskací ti, kdož tam, kde mají moc v rukou, oposičního tisku vůbec netrpí.

Požadavky demokracie musí, jak to rovněž obšírně dovodil řečník přede mnou, splněny býti také tím, že neblahé zákony o finanční správě samosprávných korporací a o organisaci politické správy změněny budou ve smyslu pravé a skutečné samosprávy. Ty to zákony mají za následek úpadek našich obcí, znemožnily našim obcím dostáti svým úkolům, znemožnily částečně obcím naprosto, aby plnily své sociální a kulturní úkoly. Tyto oba zákony byly jedním z nejtěžších hříchů bývalé vády. Bude naším úkolem pečovati pokud možno rychle, jak to vládní prohlášení slibuje, o to, aby napraveny byly škody, jež tyto zákony způsobily obyvatelstvu, samosprávě a demokracii. (Sen. Böhr [německy]: 1400% obecních přirážek má býti zase zavedeno!) Pan kolega Böhr ať si nedělá žádných starostí. Myslím, že kolega Böhr je dnes jediným zastáncem zákona o obecních financích v Československu to je ta obvyklá písnička, kterou hude každý obyčejný politik a nepolitik.

Pánové, uznáváme zplna, že je zde krise zemědělská, a uznáváme, že dlužno nalézti prostředky a cesty, jak vládní prohlášení praví, aby se čelilo krisi zemědělství, anebo aby podle možnosti zničeny byly následky. Ale pánové, nevěříme, že prostředky, které zde včera uvedl mluvčí republikánské strany, jsou způsobilé, aby přivodily takovéto zmírnění krise. Republikánská strana a agrární strany vůbec sázeli všechno na kartu zvýšení cel. Právě zkušenosti posledních let dokázaly, že zvýšení cel není vhodným prostředkem, aby se zabránilo krisi v zemědělství. Zvýšení cel sice zdražuje a ukládá konsumujícímu obyvatelstvu často nesnesitelná břemena, ale, při klesajících světových cenách nemá zemědělství z cel ničeho. Vidíme, že krise v zemědělství existuje netoliko u nás, kde cla na potraviny prý jsou nejnižší, nýbrž, že stejnou měrou existuje také v sousední německé říši, kde cla na potraviny jsou vysoká. Pánové, vidíme dále, a zde pan kolega Donát nepodával do jisté míry zprávu úplně správnou, že německá vláda předložila německému parlamentu osnovu, která zavádí klouzavá cla, klouzavá cla, která jste v roce 1926 odstranili. Dovolávati se příkladu Německa není tedy správné, neodpovídá skutečnostem, a jestliže kolega Donát v této souvislosti mínil, že jsme v sociálně-politických věcech byli napřed, tu chtěl bych mu poukázati jen na několik málo číslic, poněvadž své celé dokazování vybudoval na Německu. Vojenský rozpočet v Československu činí 1.8 miliard, rozpočet pro vyučování 904 miliony, rozpočet pro sociální péči asi jednu miliardu. Tedy pro sociální péči a vyučování 1.9 oproti 1.8 miliard pro armádu. Korespondující číslice pro německou říši činí 6 miliard pro vojsko, 17½ miliardy pro vyučování a 25 miliard pro sociální péči. 6 miliard armáda, 42.5 miliard, více nežli sedminásobek, pro vyučování a sociální péči, kde nelze dobře mluviti o tom, že v sociálně-politických věcech jsme před jinými zeměmi a obzvláště před Německem. Přezkoumáváme-li takováto tvrzení na základě číslic, vidíme, že nesouhlasí se skutečností.

Pan kolega mluvil jen o krisi v zemědělství. Nevidí blížící se krisi v textilním průmyslu a v jiných odvětvích průmyslu již existující krisi hospodářskou? Nevidí, že tisíce a tisíce dělníků musí pracovati po zkrácenou dobu, že tisíce jich bylo již propuštěno, že v nesčetných podnicích vypukly mzdové boje, ne proto, že dělníci žádají vyšší mzdy, nýbrž proto, že podnikatelé chtěli zhoršiti mzdy a jinaké podmínky pracovní? Dlužno se obávati, že, ježto také tato krise nemá vnitrostátních příčin, poněvadž také tato krise je povahy světové politiky, že tato krise průmyslová se dále rozšiřuje, že počet nezaměstnaných a lidí po krátkou dobu zaměstnaných vzrůstá.

Vládní prohlášení zabývá se také tím to thematem velmi obšírně a slibuje investice. Je správné, že v prvé řadě dlužno nezaměstnanost potírati produktivními investicemi tím, že se předem zabraňuje nezaměstnanosti, i vítáme, že se ve vládním prohlášení slibují dostatečně veliké investiční úvěry. Přejeme si však, aby se těchto investicí používalo tak, jak toho nezaměstnanost v zemi vyžaduje, aby se především investovalo tam, kde jsou dělníci po krátkou dobu zaměstnaní a dělníci bez zaměstnání, aby tedy, smím-li tak říci, použití investičních úvěrů bylo racionalisováno.

Vládní prohlášení mluví také o úvěrech pro stavbu bytů. Velice bychom to uvítali. Neboť bylo jednou z nejtěžších chyb minulé vlády, že úplně zarazila státní úvěry pro stavbu bytů. Stojíme dnes před skutečností, že stran malobytů - tedy pokoj a kuchyně, nejvýše dva pokoje a kuchyně - dnes bytová nouze je právě tak veliká, v mnohých krajinách větší nežli před deseti lety. To leží v tom, že státní podpora stavebního ruchu nedbala toho, aby přejímána byla netoliko záruka za určité zúročení, nýbrž aby také levným úvěrem bylo umožněno postaviti levné byty. Jak se mají věci dnes? Průměrná mzda dělníka činí asi 150-160 Kč týdně, anebo asi 600-700 Kč měsíčně. Činže, která se platí v nově vystavěných domech za byty o jednom pokoji s kuchyní, činí měsíčně 250, 260 až 300 Kč. Vyžaduji tedy tyto činže třetinu úhrnné mzdy dělníků. To je nemožné. Před válkou to dokázala statistika - vyžadovala činže asi ¹/₆-¹/₇ příjmu dělníkova. Tohoto stavu nutno zase dosáhnouti. Jak lze ho dosáhnouti? Po mém názoru hlavně tím, že se družstvům, obcím, které staví činžovní doma, poskytnou levné úvěry v tom způsobu, že stát převezme na sebe část zúročení úvěrů. To je výdaj, který při našem rozpočtu nepadá vůbec na váhu; předpokládáme-li, že stát převezme 3% zúročení a že se postaví domů za 1 miliardu, což by sotva bylo možno, činí celé zatížení státu 30 milionů Kč. Dokud nebude vyřešen problém bytový pro dělníky a zaměstnance, nemůže býti řeči o zmenšení ochrany nájemníků. Postavení bytů za činži, kterou mohou platiti dělníci, působilo by přirozeně také na vysoké činže za staré byty, poněvadž by se také za staré byty nežádaly více tak exorbitantní činže, jako dnes, ježto by se přizpůsobily. Žádáme přizpůsobení činží v nových bytech starým, a nikoli naopak. Pak bylo by řešení bytové otázky možným. Dokud panuje bytová nouze, dokud nelze obdržeti byty pro dělníky a malé zaměstnance za takovou činži, kterou také skutečně mohou platiti, nemůže býti řeči o uvolnění ochrany nájemníků. Ale také potom nemůže více nastati stav jako před válkou, také potom není více možno, aby bytový trh byl úplně uvolněn. Jako člověk má právo na jídlo a práci, má také právo na bydlení, a nesmí více býti ponechán libovůli majitele domu, zdali svého nájemníka, který činži poctivě platí, vyhodí na ulici či nikoli. Žádáme, aby v budoucnosti vytvořeno bylo sociální právo nájemníků, jež chrání nájemníka proti jakékoli libovůli.

V tomto směru dopustila se měšťácká vláda těžkých hříchů tím, že použila prostředků sociálních ústavů k účelům, jímž nejsou věnovány. Prostředky nahromaděné v sociálních ústavech mají sloužiti k potírání sociální nouze, také bytové nouze. Ale Ústřední sociální pojišťovna byla přinucena dáti 100 milionů Kč ročně pro silniční fond. Stavba silnic je nutna, ale Ústřední sociální pojišťovna není zde k tomu, aby dávala peníze. Její prostředky náleží podporování účelů těch, kdož dávali příspěvky, a to jsou dělníci. Nyní jest úmyslem, použíti zase prostředků sociálních ústavů pro vodní stavby. Také proti tomu musíme protestovati. Tyto prostředky dlužno dáti k disposici na sociální účely, na stavbu nemocnic pro dělníky, na dělnické zotavovny, byty pro dělníky a pak zde budou také potřebné prostředky na podporu stavby bytů, aby tím mohla býti vyřešena neblahá otázka nájemnická a bytová.

Uznáváme, že je zde krise zemědělská. Prostředky pro potírání spatřujeme, jak dovodil řečník přede mnou, ve zvýšení produkce, ve sblížení výroby a spotřeby, v přímém styku mezi družstvy zemědělců a družstvy dělníků a družstvy ostatních konsumentů, jež mají býti vytvořena jakož i v tom, že vyloučením meziobchodu zabráněno bude onomu zlému zdražení, které dnes tak těžce zatěžuje naše obyvatelstvo. Pak bude možno vyhověti požadavkům zemědělců po takovém výnosu, jenž umožní jejich existenci, na druhé straně však zabrániti novému a většímu zatížení konsumujícího obyvatelstva.

Vítáme, že se ve vládním prohlášení mluví o péči o nezaměstnané, která se také, jak se praví ve vládním prohlášení, vztahovati musí na ty, kdož bez vlastní viny pozbyli práce. Produktivními investicemi dlužno pokud možno zabrániti nezaměstnanosti tam, kde se přesto dostaví musí stát poskytnouti prostředky, aby lidé nezaměstnaností postižení nebyli vydáni hladu. Vítáme, že vláda mluví o úpravě otázky staropensistů, i projevujeme zde své zadostiučinění, že se prý již pracuje na předloze o zrovnoprávnění staropensistů s novopensisty. Postrádáme však ve vládním prohlášení jakéhokoli slova o zlepšení situace válečných poškozenců, ve kteréžto otázce stojíme dnes v Evropě na nejposlednějším místě, což musím označiti jako hanbu pro náš stát. Také my stojíme na stanovisku, že se sanace bratrských pokladen nemůže státi na útraty horníků, a žasneme nad tím, že měšťácké strany, které přece jsou ochránci soukromého majetku a nabytých práv, pomýšlejí na to, nedbati právě u horníků nabytých práv. Bylo by zvláštní, kdyby jste vy, kteří jinak tak intensivně hájíte soukromý majetek jakožto základ kapitalistického řádu společenského, najednou, jde-li o nabytá práva a vlastnictví pensiovaných horníků, chtěli úplně opustiti tuto svoji základnu a přistoupiti k tomu, abyste tato nabytá práva zkrátili o jednu třetinu. To se nemůže státi za naší spolupůsobnosti a za naší spolupůsobnosti se nestane. Prosím vládu, aby svou pozornost obrátila k provádění zákona, který se týká dělníků starších než 65 roků. Myslíme, že tento zákon bezpodmínečně musí býti podroben nějakému zlepšení. Ale také dříve, nežli bude toto zlepšení provedeno, žádáme, aby vláda uplatnila svůj vliv, by správa těmto starým lidem nebrala ještě to málo, co jim dává zákon. Z valné části se žádosti zamítali, a tam, kde se jim vyhovuje, obnosy se nevyplácejí. Zase hanba pro náš stát, jejíž odstranění s veškerou rozhodností žádáme.