Naproti tomu však slyšíme stesky, že soudnictví jest ohroženo ve svých základech, poněvadž dorostu soudcovskému není poskytnuta možnost náležitého praktického vzdělání, a není také ani dorostu soudcovskému, ani soudcům samým umožněno, aby řádně prostudovali nové zákony a aby tak zjednali si pevný podklad pro správné rozhodování.

Slyšíme dále stesky, že soudcové jsou nespokojeni, poněvadž nejsou za své výkony řádně honorováni, takže sotva snésti mohou starosti o svůj život.

A to při soudnictví nejde pouze o uspokojení neznačného počtu nespokojených soudců, uvážíme-li, že také v jiných kategoriích státního zaměstnanectva nespokojenost v tomto ohledá se projevuje, ale u soudců jedná se také o to, abychom zasáhli daleko vyšší zájmy, které jsou v sázce, totiž zájmy správného fungování soudnictví.

Nelze o tom pochybovati, že naše soudnictví, které již bez toho je ve značné krisi, potřebuje nezbytně a ihned pomoci, neboť bylo, jest a zůstane nezvratitelnou pravdou, že spravedlnost je základem každého státu.

Kdo domáhá se nápravy v našem soudnictví, koná tím eminentní službu pro stát, tak zase jako naopak ten, jenž odpírá dáti soudnictví, co výkonu spravedlnosti je nutné, podkopává samé kořeny státu.

Podali jsme svého času návrhy, které byly a jsou způsobilé, aby přispěly aspoň z části k ozdravení našeho soudnictví, a nepochybujeme, že tak odborně zdatný ministr spravedlnosti, jako je nynější, najde v nich podnět k cestě, vedoucí k bezodkladnému ozdravení tohoto pilíře státu našeho soudnictví. (Tak jest! Potlesk.)

Vládní prohlášení dokazuje, že i vláda je si vědoma nutnosti určitých změn. Byli bychom proto uvítali a s námi zajisté většina obyvatelstva tohoto státu, kdyby jasně bylo řečeno, v jakém směru úprava v administrativě státní a v administrativě samosprávných svazků je zamýšlena. Tato část vládního prohlášení, jakož i jiné jeho odstavce ukazují, že nezmizely rozpory mezi vládními stranami. Je pravda, že tyto rozpory byly překlenuty všeobecnou stylisací vládního prohlášení. Vždyť jenom v povšechných rysech se dotýká vládní prohlášení příštích úkolů, mezi nimiž úkoly hospodářské jsou na předním místě. Přihlížejíce k vládnímu prohlášení, konstatujeme, že vláda projevuje aspoň vůli tyto naléhavé problémy řešiti. Bylo by chybou, kdybychom nepřiznali, že o způsob řešení těchto problém, jakož i o mnohé naše požadavky bude sveden mezi námi a občanskými stranami ostrý boj. Dokazuje to mezi jiným také znervosnění u některých občanských vládních stran. Nezakrýváme tohoto boje. Vždyť bojovali jsme po celá 4 leta, nacházejíce se v oposici. Tento boj nebyl skončen 27. října 1929. Byl veden po 4 týdny mezi námi a bývalými stranami vládní většiny, když šlo o složení vlády. A když tento zápas byl skončen, pokračováno v dalším boji o sestavení vládního programu. Třeba vládní prohlášení učiněno, neustane zápas. Bude veden dále, mezi námi a občanskými vládními stranami, ovšem jinými prostředky, za jiných okolností a na změněné půdě. Nebude to pouze zápas o ideje a zásady, ale také o obsah určitých zákonů, a o směrnice celé státní politiky. Naše hlediska na řešení hospodářských a sociálních otázek jsou jiná, než hlediska občanských stran. My, českoslovenští sociální demokraté, jsme zástupci pracujícího lidu, jehož zájmy a potřeby jsou jiné než majetných vrstev, zastupovaných občanskými politickými stranami. Máme zájem na zdravé a řádné sociální politice, poněvadž jde o dělníka, jeho sociální zabezpečení a náležitou ochranu. To vše je cizí vrstvám majetným. Máme zájem na zlepšení hospodářských poměrů, na úpravě platů a mezd zaměstnanců všech kategorií a na zlepšení podmínek sociálního života.

Proto i v tomto směru veden bude náš zápas na půdě tohoto státu, který nepatří pouze majetným, ale také nám. Účast naší strany ve vládě je důkazem, že chudé vrstvy obyvatelstva tohoto státu budou míti zastoupení a že k jejich potřebám bude nutno přihlížeti. Proto také směr vládní politiky musí býti jiný než doposud. V republice Československé je 70% pracujícího chudého lidu, o jeho potřeby jednati se bude v první řadě. Strana naše je si toho plně vědoma a využije každé příležitosti, aby těmto potřebám zjednala platnosti.

Ve vládním prohlášení se praví, že jsme v těžké krisi zemědělské, že se již rýsují známky všeobecné krise hospodářské a že nutno vznikajícím poruchám našeho hospodářského života čeliti vhodnými prostředky. Podle tohoto prohlášení soudíme, že vláda je přesvědčena, že kromě krise zemědělské dostaví se i krise průmyslová se všemi následky, ať již je to omezování výroby, zkracování doby pracovní, propouštění dělnictva a snižování mezd i platů.

Pro nás není hospodářská a průmyslová krise pouze důsledkem >kapitalistické racionalisace< a >imperialistických choutek< naší >sociálfašistické< vlády, jak se ve své krátkozrakosti domnívají naši komunisté. Příčiny hospodářských krisí jsou mnohem hlubší. Nepřihlížíme-li k soukromokapitalistickému výrobnímu systému, v němž nutno spatřovati nejdůležitější příčinu hospodářské krise, musíme viděti, že mnohé je způsobeno poklesem kupní síly nejširších vrstev obyvatelstva tohoto státu, a omezením vývozu průmyslových výroků a zboží do států cizích. (Výkřiky komunistických senátorů.) Já vám na vaše poznámky odpovím, buďte bez starosti. Zvyšovati kupní schopnost našeho obyvatelstva, zvláště pak nejčetnější vrstvy spotřebitelské a umožňovati vývoz domácích výrobků do ciziny, patří k důležitým úkolům nové vlády. Na adresu těch, kdož vidí příčiny naší krise jenom v racionalisaci a přezírají ostatní činitele, zde působící, chci jenom říci: Což pal hospodářská krise jest jenom v Československu? Což pak v sovětském Rusku byla již odstraněna nezaměstnanost? Není vám ničeho známo o statisících nezaměstnaných, pro něž sovětské orgány práce zaměstnání opatřiti nemohou? Dejte si předložiti časopisy sovětské vlády a seznáte, že nezaměstnanost v sovětovém Rusku je chronickým zjevem, jako v kapitalistické Anglii a Německu. Přesvědčíte se, že všechno dosavadní úsilí 11 roků trvající sovětské vlády a její orgánů, aby zmírněna byla nezaměstnanost, ztroskotalo, a že tento veliký hospodářský a sociální problém nebyl ani v tomto státě k spokojeností dělnictva rozřešen. (Výborně! Potlesk.) Hospodářská krise a ani nezaměstnanost nedá se řešiti velkými ústy, hluchými frázemi a revolučními hesly. (Výborně! - Potlesk. - Výkřiky.) Až tuto skutečnost si uvědomíte, (obrácen ke komunistickým senátorům) snad budete objektivněji posuzovati tyto ponuré hospodářské zjevy a dáte výhost planému a prázdnému radikálničení, z něhož nezaměstnaní dělníci tohoto státu nemají a nebudou míti ničeho. (Hluk.)

Vláda ve svém prohlášení naznačuje, že v řešení zemědělské krise chce postupovati tak, aby zabezpečila rentabilitu domácího zemědělství. Chce prohloubiti a posíliti prodejní organisace pro všechna odvětví zemědělství a vhodnými prostředky zajistiti kvalitu a kvantitu zemědělských výrobků. Více jsme ve vládním prohlášení nezvěděli. Naproti tomu řekl mnohem více mluvčí republikánské strany, který prohlásil, že musíme vyrovnati na 100% cla naše clům ciziny, že musíme míti naše dovozní listy na všechnu zemědělskou produkci a vybudovati dovozní a vývozní syndikáty. Máme pochybnosti o správnosti této cestu. Vždy získali jsme všichni bohaté zkušenosti po uskutečnění některých z těchto opatření. Dokonce přesvědčili jsme se o jich neúčinnosti i škodlivosti. Prohlašujeme, že chceme řešiti každý hospodářský problém, a chceme, aby se pomáhalo všem, kdož jsou sociálně slabí a hospodářsky poškozování. Jako žádáme pro dělníka řádnou mzdu za vykonanou práci, pro úředníka a zřízence plat, zajišťující mu slušnou existenci, tak stejně požadujeme pro zemědělce a živnostníka řádné zhodnocení a honorování jeho práce. Nezapomínáme však, že v nejtěžších poměrech žijí zemědělští dělníci, jichž životních zájmů ani v době vysokých cen v zemědělství nebylo náležitě dbáno.

Prohlásili jsme několikráte, že chceme, aby stát použil vhodných prostředků a účinně zasáhl do řešení zemědělské krise. Za nejvýš nutné považujeme, aby zmírněny byly následky této krise, nelze-li za této situace odstraniti její příčiny. Doporučovali jsme a doporučujeme na prvním místě reorganisaci vnitřního trhu a poskytnutí úlev v politice daňové a dopravní. Všechna opatření, usnadňující zemědělskou práci a její výnosnost, musí býti provedena. Jedné šablony v řešení této důležité otázky použiti však nelze. Značný význam má a bude míti náležitá podpora zemědělského družstevnictví, která se však nesmí zvrhnouti v prostředek stranické agitace. (Tak jest!)

Nemůžeme doporučiti, aby na tomto poli kopírována byla mechanicky opatření cizích států. Vejdeme-li na cesty takovéto politiky, budeme nakonec poškozeni, jako jsme viděli při zavedení vysokých cel na dovoz zeleniny v Německu. Pamatujeme všichni, že byli to pěstitelé zeleniny u nás, kteří právě letošního roku těmito opatřeními Německa byli krutě postiženi. Také další, právě nyní chystaná opatření v ochranářské politice Německa ukazují, že se těžkým hospodářským ztrátám nevyhneme. Problém, o jehož řešení chceme se s největší vážností zasaditi, zaslouží, aby byl posuzován a projednáván s vyššího a širšího hlediska než až dosud v podobných případech se dělo. Vláda ohlašuje definitivní zaknihování přidělených pozemků a provádění postupné slevy daní sociálně a hospodářsky nejtíživějších.

My to budeme, kteří s největším úsilím budeme dbát, aby definitivní zaknihování přidělené půdy skutečně nastalo a aby také slevy na daních sociálně a hospodářsky nejtíživějších, které nejvíce také by prospěly malým zemědělcům, malým živnostníkům a dělníkům, byly uskutečněny.

Jde v tomto případě o odvrácení hospodářských škod a v tomto směru musí býti také učiněno více, nežli při poskytování pomoci postiženým živelnými pohromami. Jako v této věci jsme žádali vydatné a účelné přispění, tak i při řešení zemědělské krise vykonáme plně svoji povinnost, majíce na zřeteli drobného zemědělce, domkáře a malorolníka, kteří neupravenými a tíživými hospodářskými poměry trpí nejvíce

Ohlašují-li se známky hospodářské krise, zajisté máme všichni na mysli její následky. Je to v první řadě hromadná nezaměstnanost. Zde hodlá vláda zasáhnouti prováděním velkého investičního programu. S tím souvisí řádový pracovní plán a dokonale vypracovaný hospodářský program.

Vítáme, že se vykonávají přípravy pro rozsáhlé stavby silniční, vodní, práce regulační a elektrisační, a že se chystají velké železniční investice. Máme však jedno přání: Nechť přípravy tyto jsou vykonány s největším urychlením, aby s těmito pracemi mohlo býti také vbrzku, a to již na počátku vznikající nezaměstnanosti započato. Je však potřebí, ještě mnohem více učiniti. Jsme státem převážně průmyslovým, a to exportně průmyslovým. Proto je úkolem řádné státní obchodní politiky, napomáhati k získání nových odbytišť. Jde tudíž o nové trhy, o něž v prvé řadě musí usilovati průmysl za platného přispění vlády a vládních kruhů. Bude nutno konečně vyřešiti otázku uznání sovětového Ruska. Není důvodu, abychom dále ještě vyčkávali, když řada velkých evropských států uznala sovětské Rusko již před několika lety. Ohromný ruský stát skýtá našemu průmyslu veliké možnosti odbytové, zvláště když kvalita našich výrobků nejenom se vyrovná, nýbrž i předčí výrobky průmyslů jiných států. Námitky, uváděné jednou vládní politickou stranou proti uznání Ruska, nemají věcného odůvodnění. Oproti těmto námitkám jsou zde vážné důvody hospodářského rázu, které pro každého odpovědného činitele v tamto statě musí býti jedině směrodatnými.

O sociálně-politické činnosti prohlašuje vláda, že je úkolem každé státní správy pomáhati těm, již bez své viny stávají se sociálně slabými, a zároveň naznačuje, jakým způsobem chce pomáhati. Tak bude bdíti, aby platné zákony sociálně-politické byly účelně prováděny. Je toho také skutečně potřebí. Nejsou dodržována ustanovení zákona o osmihodinové době pracovní, není respektován zákon o placených dovolených, porušován je zákon o závodních výborech a přímo obcházen je zákon o státních starobních podporách. Nemůže jíti pouze o provádění účelné, nýbrž musí se přísně dbáti, aby tyto platné zákony byly zachovávány.

Vláda ve svém prohlášení oznamuje, že již v nejbližší době předloží osnovy zákonů sociálně-politických, jichž platnost je časové omezena, anebo jichž uzákonění jest odůvodněno nastávající krisí v hospodářství a nezaměstnaností. Toto prohlášení je neúplné. Nejeví se potřeba pouze těch zákonů, které odůvodněny jsou hospodářskou krisí a nezaměstnaností, nýbrž jsou nutné zákony další, jichž potřebu vyvolává nejenom komplikovaný život hospodářský a sociální, nýbrž i těžký život zaměstnanců. Ukazujeme při této příležitosti na nezbytnost zlepšení zákona o podporování nezaměstnaných, zdůrazňujeme potřebu novelisace zákona o sociálním pojištění a závodních výborech, potřebu zákona o právní závaznosti kolektivních smluv, podstatnou změnu § 82 živnostenského řádu, úpravu pojištění horníků, a zejména také pronikavou změnu zákona o státních starobních podporách.

Včera jsme zde slyšeli projev komunistického řečníka, z něhož sálala přímo nenávist k odborovým organisacím dělnickým. Vystoupil proti jejich požadavku, aby uskutečněn byl zákon o právní závaznosti kolektivních smluv. Projev tento vyplýval jenom z neznalosti věci a znamenal jenom práci pro průmyslové podnikatele. Je přece známo, že jsou to organisace průmyslnické a zaměstnavatelé, kteří se všemi prostředky brání právní závaznosti kolektivních smluv. Jsou to zaměstnavatelé, průmyslníci všech kategorií, kteří nechtějí zákona o právní závaznosti kolektivních smluv a jimž tento stav jde neobyčejně k duhu. Toto stanovisko zaměstnavatelské, které je v rozporu s odborovými organisacemi komunistickými, hájí zde člen senátu Národního shromáždění z tábora komunistického.

Jen škůdce dělnictva a nepřítel jeho snah může tak pomlouvačným způsobem mluviti o požadavku odborových organisací! Ukazuje se i v tomto případě, že činnost vedení komunistické strany - komunističtí dělníci mají jiné názory - prospívá jedině kruhům podnikatelským a umožňuje sociální reakci.

Nová vláda musí věnovati zvýšenou péči zlepšení právního a hmotného postavení veřejných zaměstnanců. Naše strana vykoná svoji povinnost a ve smyslu požadavků odborových organisací veřejných zaměstnanců bude pracovati. Také otázka staropensistů musí býti kladně vyřešena. Uznává-li se ve vládním prohlášení, že je nutno přispěti k tomu, aby odstraněny byly odůvodněné stesky, že jsou některé třídy bez své viny sociálně opomíjeny nebo zkracovány, pak nestačí pouze toto uznání, nýbrž je nutno skutečně pomoci. Jestliže slíbila vláda, že bude účinnou podporou hospodářského rozvoje působiti k zvýšení sociální úrovně pracujících vrstev našeho lidu, pak tento slib musí býti dodržen. Na tomto poli je nutno mnoho práce vykonati. V posledních 4 letech nestalo se zde téměř ničeho. A proto nedostatek tento musí býti odstraněn a skutečnými činy musí býti nejširší vrstvy lidové tohoto státu přesvědčeny nejenom o dobré vůli naší vlády, nýbrž o plném pochopení a porozumění jejich hospodářských, sociálních a kulturních potřeb. Na poli sociálně-politickém zůstali jsme oproti jiným státům, státům demokratickým a převážně průmyslovým, značně pozadu. Jestliže v prvních letech poválečných náš stát zásluhou sociálních demokratů a socialistů vůbec zaujímal na poli sociálně-politickém jedno z předních míst a mohl býti proto mnohým starším státům vzorem, nesmí býti nyní jinak. V tomto směru přijdeme s četnými iniciativními návrhy a zajišťujeme také při provádění řádné sociální politiky vládě plnou podporu.

Nepřehlížíme další veliké problémy, s jichž řešením odkládati nelze. Jsme si vědomi toho, že po volbách 27. října t. r. zůstala největší slovenská strana, t. t. strana ludová, mimo vládu. Přesto však valná část slovenského obyvatelstva stojí za touto vládou, podporuje ji, spoléhajíc, že správná a cílevědomá politika této vlády prospěje i Slovensku a přihlížeti bude k jeho naléhavým potřebám. My, českoslovenští sociální demokraté, zastupujeme ve vládě nejenom pracující lid český, nýbrž i slovenský. (Výborně!) Z toho plyne, že není správné mínění, že existuje boj mezi Čechy a Slováky. Slovenský pracující lid je s námi zajedno. Není mezi námi žádných rozdílů, pracujeme společně a jednotný je náš postup. Jsou-li boje, panují mezi slovenskými stranami, a jejich podkladem je poměr k ústavě a československému státu. Slovenský lid, zastupovaný stranami vládními, má kladný poměr k ústavě, a lne k československému státu, v němž spatřuje stát vlastní, stát, který mu bude domovem klidným a spokojeným. Jestliže ludová strana zůstala v oposici, lze předpokládati, že její oposice bude kladná, věcná a slušná. Každá jiná oposice měla by tendence protistátní a setkala by se s největším odporem těch, kteří tvoří tento stát a usilují o jeho vybodování a upevnění. Náš poměr ke Slovensku je nezměněný. Jsme spjati pevně a nerozlučně se slovenským pracujícím lidem a budeme v jeho zájmu a k jeho prospěchu pracovati ze všech svých sil. (Výborně! - Hlučný potlesk.)

Jsme povinni připomenouti a zdůrazniti jeden významný a důležitý zjev našeho politického života. Po prvé v dějinách našeho samostatného státu zaujali důležité místo ve vládě němečtí sociální demokraté. Jsou to zástupci německé pracující třídy a jsou nejsilnější německou politickou stranou. Radujeme se upřímně z tohoto fakta. S německými sociálními demokraty šli jsme společně v posledních 4 letech, zajímajíce oposiční stanovisko. Na společném sociálně-demokratickém sjezdu v lednu 1928 postavili jsme se na stejnou platformu a slavnostně prohlásili, že budeme na půdě tohoto státu v dobách dobrých a zlých pracovati společně, že si zůstaneme věrni ve chvílích utrpení i radosti. (Výborně! Sen. Habrman: Ať žije jednotná fronta! Hlučný potlesk senátorů čsl. strany soc. demokratické.) Jednotný byl náš postup a společná naše práce, tak budeme jednati i nyní za změněných politických poměrů. Řešiti budeme všechny otázky, nejenom se stanoviska pracující třídy, ale i s hlediska potřeb státu. Bude potřebí, aby projednány a vyřešeny byly i některé otázky českoněmeckého poměru, a to právě v zájmu státu. Mnoho se za posledních 11 roků změnilo. Změnil se poměr německého obyvatelstva i dělnické třídy ke státu. Vítáme tuto změnu, která dokazuje, že stanovisko zástupců německé dělnické třídy, stanovisko německé sociální demokracie jest úplně shodné se stanoviskem naší strany.

Pozdravujeme proto s radostí, že po našem boku jsou němečtí sociální demokraté. Je to největší strana německého pracujícího lidu, který tvoří cenné a významné hodnoty. >Je to velká strana solidní tradice, jak napsaly >Lidové Noviny< 16. prosince t. r., vybudovaná na dobrých organisačních základech, strana silně ukázněná, která nadto má řadu vynikajících odborářských pracovníků. V nynější parlamentní konstelaci je tato strana stejně správně na svém místě, jako byli němečtí agrárníci nebo křesťanští sociálové v koalici podnikatelsky orientované. Politický rozum našich sociálních demokratů, který nesobecky umožnil, tento pokrok aktivismu v jinonárodním táboře, zasluhuje chvály v té míře, jako byl nepochopitelný politický nerozum těch, kdož dělali při tvoření vlády všechno, aby němečtí sociální demokraté byli na dlouhou dobu zapuzeni do oposičního koutku<.

V těchto slovech je po zásluze a správně oceněna skutečnost, která zejména nás těší a která dokazuje, že německý pracující lid v nazírání na stát a jeho moderní úkoly zaujímá totéž stanovisko jako československá sociální demokracie. (Potlesk senátorů čsl. strany soc. demokratické.)

Mojí povinností je ještě, abych připomenul, že v táboře, který tu representuje socialistický blok, velmi významné místo zaujímají národní socialisté, s nimiž jsme šli svorně a solidárně, a s nimiž také solidarita bude zachována i v budoucnu (Výborně! - Potlesk senátora čsl. strany soc. demokratické a čsl. strany nár. socialistické.)

Nebyli jsme překvapeni, že proti účasti německé sociální demokracie ve vládě postavily se jednotlivé české občanské strany. Zatím co klidně vedle sebe snesly německé občanské strany a za jejich přispění odhlasovaly řadu zákonů, jichž nová úprava je kategorickou nutností, bránily se připuštění zástupců německého pracujícího lidu do vlády tohoto státu. Toto stanovisko projevilo se však ještě v jiném směnu. Vždyť některé československé politické strany pozastavovaly se také nad tím, že naši ministři usedli do vládních lavic, ozdobeni byvše rudými karafiáty. Vytýkaly, že ministr Československé republiky nemá se při úředním aktu ozdobovati rudým karafiátem. My se hlásíme všichni bez rozdílu k rudému karafiátu, který je symbolem našich snah socialistických. Nezapíráme rudý karafiát, jako se stejnou okázalostí hlásíme se k československé vlajce. Vzpomeňte jenom, jak naši jednotáři v cizině, ozdobeni rudými karafiáty, a se vztýčenými rudými prapory i československou vlajkou, šíří dobré jméno Československé republiky. Proto naši ministři udělali dobře, když i v této chvíli připomenuli všem ostatním politickým stranám, že rudý karafiát zůstal jejich i naším symbolem.

Je nám úplně lhostejno, jak o nás a postupu našem v Národním shromáždění soudí vedení komunistické strany. Vedli jsme těžký zápas v posledních letech a vybojovali jsme jej vítězně. Komunistická strana, vykonávajíc bez hlesu příkazy a rozkazy komunistické Internacionály, přestala býti stranou českého pracujícího lidu. Je to strana, holdující pustému a neplodnému radikalismu, je to strana, která, nesledujíc zájmy pracujících vrstev, snaží se potírati parlamentarism a demokracii. Proto svůj zápas prohrála a ztratí úplně posice mezi českým dělnictvem, které se nedá spoutati a které také odepře poslouchati komanda lidí cizích, nikomu neodpovědných. Komunistická strana, snižujíc význam parlamentarismu v demokratickém státě, stává se pomocníkem nepřátel parlamentarismu a odpůrců demokracie. Pracuje do rukou reakce, poškozujíc zřejmě a vědomě chudé vrstvy tohoto státu. Jsouc v mravním i organisačním rozkladu, namáhá se prostředky nejhoršího druhu, hrubým spíláním a pomlouváním sociální demokracie zachovati trosku svých dřívějších posic a svésti aspoň část dělnictva na nesprávné cesty. Dík vyspělosti našeho dělnictva, dílo její se nedaří. Naše dělnictvo chce, aby se pro ně pracovalo. Odmítá demagogii a nepoctivost! Nedá se použíti a zneužíti k provádění experimentů, nařizovaných cizími lidmi komunistické straně v Československu. Přesvědčilo se, že komunistické straně a jejímu vedení nejde o jeho zájmy, o zlepšení jeho poměrů, o zvýšení jeho moci ve státě a na poli pracovním, nýbrž jenom o hazardování s jeho existencí, jak tomu bylo při četných, neodpovědnými lidmi vyvolaných stávkách a zkrachovaných rudých dnech. Přecházíme proto všechny útoky na t. zv. sociálfašisty, vědouce, že ti, kdož jich používají, kdož k nim sahají, za nedlouhou dobu budou označeni za pravé úchylky, likvidátory a zrádce. Jak mnoho je těch, kteří nás zahrnovali nejhrubšími útoky, kteří nás označovali za hlídací psy buržoasie, kteří vyzývali k provádění osobního násilí a kteří dnes jsou v politickém propadlišti, vyhozeni a odkopnuti těmi, kteří za nedlouhou dobu tomuto údělu za svoji demagogickou a nepoctivou činnost neujdou. Mezi námi a stranou komunistickou je boj o idee, o zásady a taktiku. Jsme stoupenci a obhájci demokracie a proto potíráme metody diktatury, a komunistické či fašistické. A tento zápas vybojujeme v době cca nejbližší s naprostým úspěchem. (Výborně!)

Podceňuje-li vedení komunistické strany parlamentarism v demokratickém státě, pochopila jeho význam plně buržoasie. Vždyť v parlamentě se rozhoduje o všem, o všech otázkách našeho života. Dělnictvo a pracující lid vidí, že se v parlamentě rozhoduje o pracovní době, dovolené, závodních výborech, platech, mzdách atd. a že má velmi značnou důležitost, rozhoduje-li o těchto otázkách dělnictvo prostřednictvím svých zástupců, nebo činí-li tak buržoasie sama. Proto ten, kdo vštěpuje dělnictvu myšlenku o škodlivosti parlamentarismu, pomáhá buržoasii a škodí pracující třídě. Nechceme přeceňovati význam parlamentarismu, ale jsme povinni jej hodnotit správně a ukázat na jeho důležitost v zápase pracující třídy, na jeho cenu v usilování o lepší podmínky celého jeho života.

Stejně tak hodnotíme i ministerstvo pro zásobování lidu, jehož správa svěřena zástupci naší strany. Podle našeho přesvědčení jde o ministerstvo konsumentské, jehož úkolem je hájiti zájmy konsumentů, zabraňovati zlořádům a čeliti poškozování nejširších vrstev konsumentských. O tomto ministerstvu, o jehož zrušení usilovaly občanské strany, jsme nerozhodovali my, ale agrární strana v česle s ministerským předsedou, který je exponentem této strany. Pan ministerský předseda byl si patrně vědem toho, že bude ministerstvo pro zásobování lidu vybudováno v ministerstvo řádné, správně svoje úkoly plenící. To tím více, že bylo dáno vůdčímu politiku československé sociálně-demokratické strany dělnické, o němž nikdo není v pochybnostech, že ministerstvo toto povede řádně a že učiní vše, aby vyřešil ke spokojenosti lidu všechny jemu svěřené úkoly. Ministerstvo toto musí býti zúčastněno na obchodně politických jednáních a jeho povinností bude, aby zasahovalo při řešení obchodně politických otázek, aby již jedenkráte přestala se říditi obchodní politika tohoto státu pouze hledisky výrobců, tudíž hledisky jednostrannými. Ministerstvo pro zásobování lidu věnuje zajisté i zvýšenou pozornost poměrům na domácím trhu, se zřetelem na potřeby konsumentů. My v těchto snahách, o jichž realisování bude usilovati ministr pro zásobování lidu, poskytneme mu všestrannou podporu a spoléháme, že tato podpora bude mu přiznána i širokými vrstvami našeho konsumentstva.

Nemohu jinak, než prohlásiti, že považujeme za jeden z nejdůležitějších úkolů této vlády, aby odčinila křivdy, napravila škody a vytvořila nové podmínky lepšího života pracujících vrstev. Lnuli jsme vždycky k tomuto státu, věnovali jsme jeho upevnění a vybudování všechny svoje síly. Převzali jsme řadu povinností a konali vše obětavě, nežádajíce odměny a nežádajíce osobních výhod. Byli jsme si vědomi toho, že v tomto státě, obývaném většinou příslušníky pracující třídy, musí býti pro tuto třídu vytvořen základ a podmínky slušného a spokojeného života. Proto nikdy jsme nezapomínali a nezapomeneme, že jsme zástupci pracujícího lidu městského i venkovského a že zlepšení jeho poměrů není jenom příkazem správné, sociální a hospodářské politiky, nýbrž i povinností řádné politiky státní. Proto budeme ze všech sil a s využitím veškeré naší politické váhy a moci působiti k splnění oprávněných požadavků pracující třídy. Budeme pracovati k zabezpečení demokracie a upevnění demokratických zřízení, v pevném přesvědčení, že demokracie tvoří nejspolehlivější půdu pro svedení zápasu za vítězství demokratického socialismu.