Předseda dr Soukup.

Místopředsedové Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč, Trčka.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

118 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministr inž. Dostálek.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Sehnalovi, na týden sen. Jarolimovi.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 19. Návrh sen. Pánka, Riedla, Berkovce, Komrse a spol. na změnu zákona ze dne 25. ledna 1914, čís. 15 ř. z., o služebním poměru státních úředníků a zřízenců (služební pragmatika).

Tisk 20. Návrh sen. Pánka, Riedla, dr Miloty, Berkovce a spol. ve věci výplaty mimořádných remunerací státním zaměstnancům.

Tisk 21. Návrh sen. Pánka, Komrse, Berkovce a spod. ve věci zákona č 16/1920 Sb. z. a n., jímž se upravují služební poměry trvale ustanovených zřízenců při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Tisk 22. Návrh sen. Pánka Riedla, Berkovce, Komrse a spol. ve věci vybudování jednotného pensijního fondu pro zaměstnance samosprávných svazků.

Tisk 23. Návrh sen. Doudy, Lokoty, Schwambergera a soudr., aby byl vydán zákon o podporování nezaměstnaných z prostředků státních.

Tisk 25. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 9), kterým se prodlužuje platnost zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních (tisk 16).

Tisk 26. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 10) zákona, kterým se prodlužuje platnost zákona o dani z obratu dani přepychové (tisk 17).

Zápis o 1. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.

Předseda: Předsednictvo senátu došel přípis předsedy vlády o volbě náměstka předsedy vlády, č. j. 6792/1075 S-29 m. r., ze dne 12. prosince 1929.

Žádám pana zapisovatele sen. Stržila, aby přípis tento přečetl.

Zapisovatel sen. Stržil (čte):

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Vláda republiky Československé zvolila ve své schůzi konané 11. prosince 1929 podle ustanovení §u 71 ústavní listiny náměstkem předsedy vlády pana ministra pro zásobování lidu Rudolfu Bechyni.

Předseda vlády: Udržal v. r.

Předseda (zvoní): Přikročíme k projednávání pořadu jednání.

Prvním předmětem je:

Prvním je řečník proti, pan kol. Tichi.

Uděluji mu slovo.

Sen. Tichi (německy): Slavný senáte! My, jako politikové víme, co si máme mysliti o vládním prohlášení. Od té doby, co v tomto státě existují vlády, žádné vládní prohlášení nezklamalo širokou veřejnost tak, jako vládní prohlášení, jež v minulém týdnu pronesl v tomto slavném senátě prvý ministr. Toto zklamání nalézáme nejen u stran oposičních, vyslechněme také vedoucí muže většinových stran, co tito smýšlejí o tomto tak zvaném vládním prohlášení. Žasneme jen, že v této snad nejtěžší době hospodářských otřesů, jakých se tento stát od svého trvání dožil a jakým jde ještě vstříc, má vláda podivnou odvahu přijíti před zákonodárné sbory s tímto vládním prohlášením. Prohlášení je bezobsažné, neobsahuje nic jiného, nežli duté fráze, prázdné úvahy a hubené sliby, neukazuje ani směru, ani cíle, jež si nová vláda stanovila. Vládní prohlášení nemůže také ani trochu uspokojiti žádnou vrstvu obyvatelstva. Národnostně-politicky neznamená pro nás ničeho, co do hospodářské politiky praví stejně málo a chápu také, že sociálně-politicky nemůže uspokojiti pracující třídy.

Jsme si toho vědomi, že tato pestrá koncentrační vláda s mnohými stranami, s různým programem a světovým názorem nemůže snadno nalézti jednotný směr pro programatické prohlášení. Domnívali jsme se však, že ve vládním prohlášení musí dojíti výrazu alespoň nejdůležitější a nejožehavější otázky ve formě pevně ohraničené. A táži se: kde je zakotven jen zlomek těch slibů ve vládním prohlášení, jež koaliční strany ve volebním hnutí daly svým voličům? Kde projevuje se v prohlášení národnostně-politický program, pokud jde o menšiny? Neboj mluviti o tom, že se ve vládě nalézají >také< zástupci německých stran, je méně než nic. Kde jsou záruky, za kterých prý němečtí sociální demokraté vstoupili do vládní většiny? Právě němečtí sociální demokraté budou míti velikou práci, aby německému obyvatelstvu dokázali, že ve vybojování německých postulátů docílili více nežli dosavadní německé vládní strany. (Sen. dr Farkas [německy]: To přece uvidíme!) Mají to přece určitě snazší, poněvadž je podporuje druhá nejsilnější z vládních stran, čeští sociální demokraté, a mají to snad také proto snazší, vybojovati národnostní školskou autonomii, poněvadž český sociální demokrat, kolega Dérer, o kterém se domníváme, že jest objektivní a rozumný, bude míti pro národnostní školskou autonomii větší porozumění, nežli tomu bylo dosud.

Vládní prohlášení slibuje, že se v oboru vnitřní správy se všemi občany státu jednati má stejně, bez rozdílu národnosti a náboženství. Podle státního základního zákona samozřejmost, kterou netřeba teprve zdůrazňovati. Ale také tehdy, když jsme vstupovali do vlády, mluvil Švehla o >rovných mezi rovnými< a řekněme poctivě: změnilo se to přes naše námahy mnoho? Připouštím, že se to částečně zlepšilo od té doby, ale jen částečně. Viděli jsme opětně, že národnostní příslušnost a často také legitimace stran byla směrodatnou při rozhodování úřadů. Bude věcí nynějších německých vládních stran, aby napravily tyto neudržitelné poměry, které se obzvláště nápadným způsobem jevily při jmenování úředníků, při udílení státního občanství, subvencí a státních dodávek. (Sen. Stark [německy]: Proč jste to neučinili v poslední periodě?) To nyní převezmete vy, my jsme to připravili, ale nemohli jsme se dostati dále. (Sen. Stark [německy]: Proč to nyní žádáte ad nás?) K tomu jste přece vy ve vládě.

Přejeme si, aby do vnitřní správy vnikl jiný duch, aby v budoucnosti byly nemožny takovéto skandální poměry, jaké se na příklad jevily při obecních volbách v Jihlavě.

Berní reforma nepřinesla obyvatelstvu, obzvláště malým a středním živnostníkům a obchodníkům, oněch úlev, jaké jsme všichni od ní očekávali. Neleží to ovšem v zákoně samém, který je ve svém jádru dobrý, nýbrž v byrokratickém provádění i berních úřadů, které zpravidla nechtějí prokázati žádné porozumění pro přirozený hospodářský život. Doufáme, že nynější ministr financí k němuž máme plnou důvěru a jenž je tvůrcem daňových zákonů, pečovati bude o to, aby orgánové finanční správy humánně a spravedlivě prováděli berní zákony, a že se tyto zákonu nestanou dobrodiním pro velké poplatníky a metlou pro menší a střední poplatníky. Nutno provésti paušalování daně z obratu, která našemu národnímu jmění ubírá ročně skoro 2½ miliardy, nemají-li se hospodářsky zhroutiti tisíce malých existencí.

Nesmírně zvědavi jsme na vojenský program nové vlády a budeme se upřímně těšiti, podařili se vlivu socialistických stran snížiti vojenská břemena a také dobu vojenské služby.

Nejtěžším problémem nové vlády bude potírání nynější hospodářské krise, která se, bohužel, ještě zhoršuje. Zde jde netoliko o krisi v zemědělství, které poklesem cen zemědělských výrobků nesmírně trpí a kterému nutno pomoci. Vidíme také obavu vzbuzující zjev v textilním průmyslu a v živnostenské výrobě. Nový ministr sociální péče bude tudíž musit vykonati těžký kus práce při potírání nezaměstnanosti. Očekávali jsme obzvláště zde, že vláda prohlásí v určité formě, jak chce čeliti těmto zjevům krise a jaké má úmysly postaviti se obzvláště proti zemědělské krisi, kterou zejména těžce trpí naše venkovské živnosti a obchod. Tím, že vláda ve svém prohlášení tyto hrozící zjevy jen konstatuje, není nikomu pomoženo a je pak pochopitelno, chtějí-li hospodářské organisace zemědělské sáhnouti k svépomoci.

Tato svépomoc však nesmí býti jednostrannou a považuji spotřební stávku zemědělského obyvatelstva, prohlášenou již v několika agrárních územích, za nehodný prostředek a dvojsečný meč. Takovouto stávkou nemůže zemědělství zlepšiti své těžké postavení postihuje tím naopak naše venkovské obchodníky a živnostníky, kteří beztak nemají ustláno na růžích. Nelze popříti, že letošní vánoční obchod byl pro obchodníky a živnostníky od mnoha let nejsmutnější. Nelze vyčítati stavu živnostenskému, že by neměl porozumění pro starosti stavu zemědělského, a my jako strana jsme opětovně dokázali, že jsme poctivými přáteli stavu selského. (Výkřiky sen. Stöhra.) Pamatujte se jen, kolego Stöhre, na naši činnost v parlamentě v době boje o agrární cla. Učiníme také nyní ve stejném směru vše, abychom spolupomáhali v potlačení zemědělské krise.

Naproti tomu jsme přesvědčeni o tom, že vláda plnou měrou splní svůj sociálně-politický program, o to postará se již silný vliv socialistických stran ve vládě a v neposlední řadě nový ministr sociální péče. Žádáme jen sociální spravedlnost také pro náš stav, jenž nésti musí sociální břemena.

Bohužel musíme konstatovati, že živnostenský program ve vládním prohlášení je velice hubený. Více nežli o vybudování živnostenského pokračovacího školství, živnostenského úvěrnictví a o novelisaci živnostenského řádu vládní prohlášení nemluví. To je příliš málo. Přejeme si reformu pokračovacího školství, ale nikoli jednostrannou a proti naší vůli. Jsme pro to, aby pro zvelebení živnostenského úvěrnictví stát poskytl levné peněžní prostředky, jak se to děje vydatnou měrou u jiných států. Schvalovali bychom také novelisaci živnostenského řádu; nemáme - a to pravím zcela otevřeně - žádné naděje, že nynější pestrá vládní většina vytvoří novelisaci, která by vyhovovala našim tužbám.

Litujeme hluboce, že již také ve staré vládní většině stalo se ze stavebního a bytového problému politikum a že tento problém nemohl býti definitivně rozřešen, a nemáme proto tím spíše žádné naděje, že by právě tato vláda dovedla rozřešiti tuto ožehavou otázku. (Sen. Reidl: Máte stejné zájmy se socialisty!) Zajisté. Melme zájem na tom, aby věc vykonala, ale spravedlivě! Přáli bychom si s hlediska podporu stavebního ruchu rozřešení této otázky a budeme podporovati každou vládní akci která k tomu směřuje.

Ke konci chtěl bych o našem zásadním stanovisku k vládní většině prohlásiti toto: ve včerejším čísle hlavního orgánu svazu zemědělců >Deutsche Landpost< konstatuje se s úmyslem zcela zjevným, že moje strana svým spojením s maďarskou národní stranou vstoupila nyní do nejostřejší oposice. Toto tvrzení orgánu svazu zemědělců je ovšem falešné a naše spojení s maďarskou národní stranou jest jen parlamentárně technické a nemá jiného účelu, nežli zabezpečiti mé straně místo a hlas v nejdůležitějších výborech. Jsme daleko vzdáleni toho, abychom prováděli zásadní oposici, zaujímáme vůči vládě stanovisko vyčkávací. Uvidíme-li, že tato vláda nás uspokojuje národnostně-politicky a také v zájmu našeho stavu, pak neodepřeme jí od případu k případu své podpory. Učiní-li opak, pak budeme všemi pohotovými zákonitými prostředky bojovati proti jakémukoli bezpráví. Samozřejmě, že nás hubené a bezobsažné vládní prohlášení zklamalo a nemůžeme tudíž hlasovati pro ně. (Souhlas a potlesk senátorů něm. živ. strany.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Dundr.

Sen. Dundr: Slavný senáte! Slyšeli jsme vládní prohlášení, obsahující nastínění úkolů, jichž řešením se chce zabývati nová vláda. Toto prohlášení, které má býti také vládním programem, je povšechného rázu a proto neúplné. Jenom ve všeobecných rysech naznačuje vláda, co chce a bude konati, aby splnila své poslání. Vytýkáme, že v tomto prohlášení nejsou uvedeny a objasněny konkretní úkoly, že není vyjádřeno přesně a určitě, které otázky a kdy budou řešeny. Konstatujeme, že tento nedostatek jasnosti a konkrétnosti nebyl zaviněn námi. (Tak jest!)

I když se veřejně přiznává, že v prohlášení vládním jsou patrny zásahy socialistických stran a že tyto strany v něm uplatnily svoje hlediska, což přece je samozřejmé, nelze přehlédnouti nebo pominouti mlčením mezery tohoto vládního prohlášení, které sice nemusí býti těžkou závadou, zejména, chceme-li je vyplniti řádným a bohatým obsahem, v němž nejdůležitější místo budou míti přání á potřeby širokých vrstev pracujícího lidu.

Nová vláda, tak těžko se rodivší a zrodivší, je dílem dlouhého a úporného jednání. Průtahy ve vyjednávání nezavinili socialisté. Uplatňovali pouze svoje nároky, jichž oprávněnost byla všeobecně uznávána. V jednání o konstrukci vlády, rozdělení ministerských míst a o programu vlády žádali jsme, aby bylo přihlíženo jednak k výsledku voleb do Národního shromáždění, jednak k morálně i politicky odůvodněným našim návrhům, jestliže nová vláda a proto i nová vládní koalice, je produktem změněných politických poměrů, daných rozhodnutím voličstva 27. října 1929, není naproti tomu věrným a přesným obrazem změn v mocenském postavení jednotlivých politických stran v tomto státě. Složení vlády a rozdělení ministerských resortů neodpovídá posicím, které po 27. říjnu t. r. socialistické a občanské strany v tomto státě zaujaly. Nemůže proto překvapiti, že československá sociálně-demokratická strana dělnická nemohla se dlouho spřáteliti s řešením, které nebylo a není v souhlase se skutečnými mocenskými a politickými poměry. Rozhodla-li se konečně pro řešení, jak se nám nyní jeví, učinila tak jedině v zájmu pracujících vrstev i v zájmu státu. (Tak jest!)

Československá sociální demokracie nastupuje nyní cestu, kterou byla nucena počátkem roku 1926 opustiti. Majíc na mysli životní zájmy pracujících vrstev městských i venkovských a nepřehlížejíc nutnost upevnění základů tohoto státu, jeho zdravého vývoje hospodářského, sociálního a kulturního, zúčastňuje se spoluvlády, opírajíc se o důvěru téměř 1 milionu československých voličů.

Vstupujeme do vlády, abychom spolupracovali na velikém díle hospodářského, sociálního a kulturního pokroku, jehož nejpevnějším fundamentem jest a musí zůstati dokonalé demokratické zřízení. Ve vládě jsme exponenty pracujícího lidu, který tvoří největší procento příslušníků našeho národa a obyvatelstva tohoto státu. Znajíce jeho potřeby, přání a bolesti, budeme jednati a pracovati tak, abychom potřeby ukojili, přání splnili a bolesti zmírnili.

Budeme proto pokračovati v díle, započatém 28. října 1918, díle, jehož dokončení nebude znamenati jenom pevné zajištění a vybudování naší republiky, ale také lepší, spokojenější a dokonalejší život nejširších vrstev lidových. Takový byl smysl a účel naší práce a tímto směrem byla vedena politická linie naší strany v tomto státě.

Pracující lid, získav vlastním bojem a po těžkých obětech politickou demokracii a občanskou rovnost, trpí a strádá nerovností sociální a hospodářským útlakem. Neprožívá tento stav a toto těžké postavení pouze dělník průmyslový, živnostenský a zemědělský. Těžce strádá i drobný zemědělec, malý živnostník a malý obchodník. Nepříznivě doléhají tuto poměry na soukromé i veřejné zaměstnance. A není náhodné, že právě v této době doléhá tlak hospodářských poměrů přímo drtivě i na malé venkovské lidi, drobné zemědělce, jimž byly téměř podkopány základy jejich existence. Tato skutečnost potvrzuje, že hospodářské poměry jsou nezdravé a že tudíž systém hospodářský, který je zaviňuje, je neudržitelný. Nezdá se vám, že se právě v této době potvrzuje správnost postupu sociální demokracie, která, kladouc nejvyšší váhu na hospodářské poměry a jich řešení, chce pomáhati všem, kdož za tohoto systému jsou sociálně a hospodářsky poškozováni? (Výkřiky komunistických senátorů.) Musíme litovati, že v období posledních let věnovalo se velmi málo péče velkým hospodářským problémům a že zavčas nebyla připravena opatření, čelící nezdravým hospodářským zjevům a důsledkům nezdravého hospodářského systému. Tím více proto nyní vyniká potřeba rázných zásahů a naléhavého řešení úkolů hospodářských a sociálních. Avšak všechna řešení budou nedostatečná a neúplná, budou-li se zabývati pouze zmírňováním následků a nepůjde-li se na kořen zla, a na odstranění jeho příčin. Proto je nutno se ptáti je možno bez pronikavé a do hloubky sahající změny dnešních výrobních řádů přivoditi takovou úpravu společenských poměrů, ve kterých by nebyly možny zjevy, dotýkající se těžce vrstev pracujících? Není potřebí již nyní připravovati opatření, jimiž znemožňovány by byly výhonky kapitalistického hospodářství, kterými trpí vrstvy sociálně slabé a hospodářsky nezajištěné? (Výkřiky komunistických senátorů.) Právě v posledních 4 letech za vlády českých a německých občanských stran prováděla se jednostranná hospodářská politika, prospívající pouze vrstvám podnikatelským a kruhům majetným.

Avšak v tomto období posledních roků nebylo u nás podle našeho přesvědčení také skutečného parlamentarismu. Místo oficielní a občanstvu známé vlády uplatňovala se ve státě vedlejší vláda, sestávající ze zástupců vládních stran, vláda neoficielní a proto neodpovědná, která však byla ve státě jedině rozhodující. Byly to poměry nezdravé a nemohlo překvapiti, jestliže došlo také k důsledkům, těžce postihujícím náš veřejný a politický život. Prohlašujeme-li dnes, že chceme skutečný a zdravý parlamentarism, pak není a nesmí býti u nás místa pro nějaké politické pětky nebo osmičky. (Potlesk.) Nepotřebujeme jiné vlády než oficielní, která, poněvadž je odpovědna, musí vládnouti sama. V demokratickém státě a za skutečného parlamentarismu nesmějí býti tvořený různé kliky, osvojující si právo, zasahovati do veřejného a politického života. Nejenom pětky, osmičky, ale i kliky jsou produktem nezdravých poměrů a jsou známkou špatně chápaného a nesprávně prováděného parlamentarismu. (Výborně! Potlesk.) Správně chápaný a prováděný skutečný parlamentarism musí se projeviti také ve zcela jiném vztahu k oposici, nežli tomu bylo dosud, (Výkřiky komunistických senátorů.) - ovšem k oposici kladné, k oposici slušné k oposici správně chápající své úkoly, ale nikoli k oposici hřmotné, k oposici nadiktované, k oposici, sledující poškození zájmů dělnické třídy! (Výborně! Potlesk.) Bylo by chybou, kdyby se opakovaly zjevy let dřívějších.

Byli jsme v posledních čtyřech letech v oposici. Naše oposice, která byla protivládní, nikoli však protistátní, byla briskována, každý náš návrh odmítán a potírán. Nikoli, že by nebyl věcný, odůvodněný, správný spotřebám skutečného života vyhovující, ale jedině proto, že jej předložila socialistická oposice. Přejeme si, aby v tomto směru nastala pronikavá změna. Chceme míti s oposicí styky a budeme proto všechny její věcné návrhy, ať již jsou jakéhokoli druhu, posuzovati vážně a s největší svědomitostí. Nesmí tudíž docházeti k tomu, aby návrhy, podávané oposicí, bez rozmyslu a šmahem byly zamítány. Věříme, že tento kladný vztah k oposici, která nebude protistátní - (ukazuje do lavic komunistických senátorů) a to je na vaši adresu - prospěje našemu životu.

Obyvatelstvo tohoto státu, zvláště pracující vrstvy, očekávají od Národního shromáždění práci plodnou. Jejím předpokladem musí býti vážná a seriosní činnost ve sněmovních výborech. Naše výbory musí býti pracovními sbory, jichž úkol nebude spočívati v mechanickém odhlasování předložených vládních návrhů, nýbrž v jich vážném projednání, doplnění nebo v případě potřeby i pozměnění. To ovšem vyžaduje, aby v důležitých případech byli slyšeni odborníci a k jejich vyjádření také přihlíženo. Nechceme, aby se opakovaly případy z doby právě minulé, aby sotva přijaté vládní návrhy zákonů byly měněny.

Dřívější vláda a koalice občanských stran nedbala těchto principů zdravého parlamentarismu. Výborům sněmovním se práce a její postup neoficielní vládou, t. j. politickou osmičkou, nařizoval. Tím bylo Národní shromáždění přecházeno a seriosní práce bagatelisována. Nedbalo se dobře míněných a důkladně propracovaných pozměňovacích návrhů socialistické oposice, schvalovaly se zákony, jichž nedostatky a závady bijí do očí a jichž změnu nyní musí vládní prohlášení slibovati. Mstí se zde práce, která byla nakomandována, práce povrchní a práce, diktovaná politickou zlobou, třídní nenávistí, sobectvím a zaujatostí.

Poukazujeme zejména na zákon o finančním hospodářství svazků územní samosprávy a zákon o organisaci politické správy. Oba tyto zákony byly dílem kvapným, nepromyšleným dílem, na kterém se sice české a německé vládní strany shodly, ale které znamenalo a znamená těžké poškození naší samosprávy. Zákonem o finančním hospodářství svazků územní samosprávy zastaven slibný a zdravý vývoj obcí, měst a okresů. Zdárná činnost ku prospěchu a dobru celku znemožněna. Obce jsou tvrdými ustanoveními zákona sešněrovány, jejich úkoly ztíženy, dokonce i znemožněny. Trpí chudina, trpí vrstvy pracující, trpí kulturní činnost a krutě jsou trestáni ti, kdož odkázáni byli na sociální a chudinskou péči obcí a měst. Těžce pyká naše samospráva za ukvapenou, nepromyšlenou a proto nesprávnou činnost dřívější vládní většiny. Naše samospráva proto musí býti povznesena, její obsáhlá činnost umožněna a působnost rozšířena. Jen pronikavou změnou zákona lze toho dosíci. Zvolení zástupci občanstva nesmějí státi pod kuratelou státních úřadů, nýbrž musejí míti dostatek volnosti, aby u vědomí své odpovědnosti mohli se zdarem pleniti vše, co je v zájmu samosprávy i v zájmu občanstva. Uvádí-li vládní prohlášení, že tam, >kde nabyté zkušenosti radí k úpravám ať v administrativě státní, ať v administrativě samosprávných svazků nebudeme váhati postarati se o ně cestou administrativní nebo legislativní<, pak prohlašujeme, že tyto úpravy musí býti pronikavé, že musí znamenati návrat k větší svobodě, iniciativě a kompetenci samosprávných svazků. Prohlašuje-li dále vláda, že budou bezodkladně zahájeny přípravné práce pro definitivní úpravu hospodářství samosprávy, musí býti co nejrychleji přikročeno k činům. Naše samospráva zákonem č. 77 z roku 1927 byla poškozena (Tak jest!), proto musí novelisace zákona toto těžké poškození s největším urychlením odčiniti. V tomto směru souhlasí s tímto naším stanoviskem téměř všichni samosprávní pracovníci. Je pro nás jistým zadostiučiněním, že se nyní uznává nedostatečnost zákona o finančním hospodářství svazků územní samosprávy a že se i z řad nesocialistických volá po řádné jeho úpravě.

Stejně pronikavá změna musí býti provedena v zákoně o organisaci politické správy. Zákon tento se neosvědčil. Uznávají to i ty politické strany, které jej odhlasovaly a s počátku vychvalovaly. Tímto zákonem posílena byla moc byrokracie. Zvolení zástupci z občanstva v okresních a zemských zastupitelstvech jsou odvislí od státních úředníků, postrádajíce téměř jakékoli pravomoci. Dochází k otevřeným konfliktům mezi nimi a státními úředníky. Prokázalo se, že zákonem o organisaci politické správy nenastalo její zjednodušení a zlacinění. Všechny známky nasvědčují, že zákon tento přivodil těžkopádnost v úřadování, kterou trpí zvláště občanstvo. Budeme proto trvati na provedení novelisace tohoto zákona ve smyslu zásad, které jsme uplatňovali při jeho projednávání a které za správné uznávají i ostatní politické strany. Budeme se dožadovati, aby jmenovací právo bylo zrušeno, aby působnost okresních a zemských zastupitelstev byla rozšířena a jejich předsedové voleni. (Souhlas.)

Chci se dále dotknouti druhé instituce, která tvoří mocný pilíř našeho státního života, totiž problému našeho soudnictví.

Již sama naše ústava, přijavši trojdílnost státní moci, postavila soudnictví naroveň moci vládní a moci zákonodárné proto, aby zabezpečila život a svobodu jednotlivých občanů a jich vzájemné soužití.

Soudy přijaly na sebe vývojem doby řadu velmi důležitých funkcí ve prospěch státních občanů, funkcí, v nichž se jeví obzvláštní péče o každého jednotlivce od jeho zrození až za jeho hrob, tedy pro dítě a siroty, vdovy, duševně choré, zkrátka pro člověka v každém stadiu jeho žití, kdy nemůže si sám zjednati ochrana jest odkázán na vyšší péči státní.

Je tedy samozřejmo, že široké a chudé vrstvy obyvatelstva mají eminentní zájem na zabezpečení sirot, že dožadují se ochrany pro vdovy a pod., avšak zrovna tak i kruhy živnostenské, obchodní, průmyslové, hledají ochranu svých zájmů a práv u soudů, takže mají všechny druhy veškerého obyvatelstva nesmírný zájem na tom, aby soudnictví fungovalo přesně, rychle a bezvadně.

Dnes slyšíme však stesky, že stěží lze se dovolati soudní ochrany, že řešení sporných záležitostí vyžaduje doby několika měsíců, ba i let. Nejenom u nás, ale také v cizině, zejména v kruzích obchodních a průmyslových, snáší se tento stav velmi těžce a v cizině snaží se chránit před zdlouhavostí a nedokonalostí našeho soudnictví úmluvami, podle nichž podrobují spory svému, tedy cizímu soudnictví.

Vyšetřování a projednávání různých záležitostí nepokračuje tempem žádoucím a celému stavu věcí odpovídajícím.

A. nelze tu přece se zřetele pustiti, že vedle osob vinných dotýká se řízení trestní mnohdy také osob nevinných, jejichž nevina teprve během řízení musí býti prokázána.

Jest jistě stavem hrozným, nachází-li se osoba nepovinná ve vyšetřování, kteréž z důvodů mimo ni ležících je prodlužováno, ať již proto, že soudy jsou přetíženy, neb z jakéhokoli jiného důvodu, a nelze také přehlédnouti, že některé vazby, které se týkaly cizinců, dotkly se i prestiže našeho soudnictví v cizině.

Je tedy potřebí, aby soudnictví vykonávaly osoby v každém ohledu kvalitně zdatné, a aby soudci stávali se lidé morálně vysoko stojící a spokojení.