Všechny státy snaží se o vnitřní konsolidaci svoji i mezistátní, politickou i hospodářskou. Odtud volání v Ženevě o celní mír, odtud pramení snaha veškerých států okolo nás, upraviti celní svoje poměry tak, aby snesly utvoření celního příměří na dlouhá léta. Všechny státy okolo nás předhonily. My nemáme autonomní celní tarif, ale namnoze nemáme ani pořádný smluvní, a stojíme zde jako ve studni téměř bezbranní, ve studni, do které se žene příval přebytků zemědělských produktů a z kteréžto studně následkem opatření celních, dumpingových, obchodních i tarifních v cizině nemůže téměř nic odtékati, takže, neučiníme-li řádné, rychlé a radikální opatření, udusíme se nadbytkem zboží, nedostatkem práce a naprostým nedostatkem výdělku. (Sen. Pilz: A hladem!) Tak jest.

Další příčina zemědělské krise je, že jsme prožili v zimě neslýchané mrazy, které nám poškodily statisíce našich ovocných stromů, poškodily naše hospodářské budovy, po nich přišly ještě smrště a kroupy a v mnoha a mnoha okresích sucho.

Krisi hospodářskou zvětšují a zvyšují stále stoupající daňová i sociální břemena. Naše zemědělská produkce je těmito břemeny daleko a daleko, snad desetaronásobně více zatížena, než zemědělská produkce v Polsku nebo v Jugoslávii, Maďarsku a v Americe, která s námi nejvíce konkuruje. A podíváme-li se na naše tarify, podíváme-li se na útvar naší republiky, tu vidíme, že severní Čechy nebo Ostravsko daleko lépe se zásobují zemědělskými produkty z Německa a Polska než z jižních Čech a ze Slovenska. (Souhlas.) Slovensko a Podkarpatská Rus jsou našimi tarify úplně odříznuty od největšího konsumenta, od Prahy a středních Čech, od našich uhelných pánví. (Tak jest! - Zcela správné! - Hlas: Len sa to řekne, ale náprava za 10 a 12 let sa nerobila, a to je chyba!)

Máme obratovou daň a tu platí jedině stav zemědělský ze svých vlastních prostředků.

Opatření ciziny můžeme rozvrhnouti na dvoje: prováděná zákonem a obchodní politikou.

Také opatření cizích vlád zhoršila situaci našeho zemědělství, neboť po zvýšení cel v Německu, Francii, Itálii a Rakousku máme dnes nejnižší zemědělská cla v celé střední Evropě a jsme - obrazně řečeno - úplně v celní inundaci, kam přelévají se nejsnáze vlny mezinárodní spekulace.

Všimněme si, jak Německo řešilo ochranu svého zemědělství. Ačkoli mají vyšší cla než my, a to na pšenici 52 Kč, na žito, oves a ječmen 48 Kč, přece vypovědělo obchodní smlouvu se Švédskem k 15. únoru 1930, aby mohlo tato cla ještě zvýšiti - a jednalo se tam o clu na pšenici 60 Kč, na žito, ječmen a oves 56 Kč. Ale to ještě nestačilo německé vládě, a za spoluvlády socialistů začala se uvažovati o klouzavých clech, a to u pšenice a pivovarského ječmene při ceně do 25 M, t. j. 200 Kč, mělo býti clo 9 marek 50 pfeniků, čili 76 Kč našich. Při ceně od 25 do 26 M, tedy od 200 do 216 Kč, při pšenici mělo býti clo 7 M 50 pf., čili našich 60 Kč, a při ceně vyšší než 27 M clo 5.50 M, čili 14 Kč. U žita a ovsa měla býti tato cla: Při ceně nižší než 22 M, čili 176 Kč, clo 9 M. t j. 72 Kč, při ceně 22-24 M, to je na našich penězích 176-192 Kč clo 7 M, čili našich 56 Kč - tedy cla vesměs vyšší než naše. Říšská hospodářská rada německá vyjádřila se však proti principu klouzavých cel a tak pravděpodobně zavedena budou v Německu cla pevná v nejvyšší uvedené zde sazbě, při čemž hodnota dovozního listu bude ve výši tohoto cla.

Co to znamená pro nás? To znamená, že Německo tímto způsobem úplně smaže naše obilní a moučná cla, neboť u pšenice bude hodnota dovozního listu 76 Kč, zatím co clo naše u pšenice je pouze 50 Kč. U žita a ovsa bude hodnota německého dovozního listu 72 Kč, kdežto naše clo u žita je 38 Kč. Stejně tak je tomu u ječmene, kde dovozní list bude míti hodnotu 76 Kč proti našemu clu 36 Kč. To znamená, že občan-zemědělec německé říše může prodávati o 30 až 36 Kč laciněji pšenici, žito, oves a ječmen u nás, než my jej můžeme vyrobiti. (Sen. Sechtr: Tak jest!)

Neučiníme-li včas vhodná protiopatření, dočkáme se toho, že průmyslové Německo bude k nám dovážeti žito, mouku a oves.

Dovozní listy v Německu jsou zavedeny na všechny zemědělské produkty. To všechno však ještě nevystihuje opatření ciziny. Je zde ještě řada obchodních a dumpingových nápadů, jež cizina našla. V čele těchto opatření jde Polsko. Začalo s prasaty a přikročuje na vývozní syndikát vajec, mléka, másla, hovězího dobytka, ječmene atd. atd. a získává dvakrát - reguluje totiž přívoz zboží na naše trhy a určuje a diktuje nám v Praze ceny vepřového dobytka. Polsko jednak určuje ceny vepřového masa u nás, za druhé vyváží zboží přesné kvality a stejného druhu, takže i při stejné ceně dostane polský produkt jako naprosto zaručený, přednost.

To jsou příčiny zemědělské krise a nyní musíme hledat prostředky, jakými bychom tuto krisi odstranili. Musíme vyrovnati nejméně na 100 % cla naše clům ciziny. Pro výrobu zemědělskou, aby ozdravěla, je naprosto nutné ustálení cen, neboť půda je příliš nehybná, a proto také celá produkce zemědělská je zdlouhavá, konservativní, nepřesunutelná, neboť nemůžeme jednou vyvážeti pšenici, podruhé chmel, jednou žito, podruhé víno, jednou zeleninu, podruhé oves. Nesnese to ani půda, ani lid. Zemědělství je ve hluboké nevýhodě proti průmyslu, neboť vyrábí jen jednou do roka a někdy to trvá až 3 roky, než je sklizeň, jako u chmele a vína. Proto pro pouhou existenci zemědělství je nutná úplná stabilita cen a cesta je nám dána. Nejdeme v ochraně zemědělství napřed, jako jsme šli v sociálních opatřeních, ale kulháme jako poslední otrhánek za všemi ostatními státy. Cla ve výši obchodních států jsou pro nás absolutně nutná, a jelikož nám v tom vadí maďarská smlouva, musíme i za cenu okamžitého vypovězení této smlouvy přikročiti k úpravě cel. Co zde ztratíme, nahradí nám vrchovaně domácí konsum. Avšak cla nám sama nestačí ani pro doma, ani pro vývoz. Pro doma konkuruje s námi cizina dovozními listy, které úplně ruší naše celní opatření, pro vývoz ničí nás vývozní chaos. Pro doma i pro vývoz musíme jíti zase jako chudáci za cizinou. Musíme proto míti naše dovozní listy na všechnu zemědělskou produkci a musíme míti dovozní a vývozní syndikáty. Dovozní, abychom regulovali příliv zboží, kterého ještě snad potřebujeme, pro vývoz, abychom mohli vůbec exportovati. Je jaksi utkvělou myšlenkou našich národohospodářů, že si zemědělsky nestačíme. Pravý opak je pravda, neboť jsme zemědělskou exportní zemí par excellence. Máme normálně nadbytek žita, ječmene, ovsa, chmele, cukrovky, brambor, zeleniny, ovoce, mléka, másla a jen dočasnou podvýrobu pšenice, a to jistě přechodnou, jakmile by byla skutečně rentabilní. Jsme na rovině výroby hovězí a dočasně jen podvýroby vepřové. Všechny ty miliardy za zemědělské produkty jsou zbytečně vyházeny do ciziny. Syndikát dovozní reguluje přívoz zboží skutečně potřebného a zabrání dovozům, které ničí ceny domácí produkce. Syndikáty vývozní shrnují export jednotlivých produktů, bdí nad jakostí zboží, docilují stejné jakosti a najdou přímé odbytiště v cizině a tím zaručují slušnou cenu za vyvezené zboží a zabraňují podbízení zboží - ať je ta cukr nebo lih, škrob nebo chmel, ječmen a slad nebo přebytečné mléko, sýr a vejce, ovoce, zelenina, hrozny atd.

Jest ještě celá řada opatření malých, která již cizina zavedla na ozdravění domácí produkce, v první řadě: označení původu a propagace konsumu domácího zboží po příkladu Anglie, Německa, Polska, kde v každé škole, v každém úřadu, na každém nádraží, v každé veřejné místnosti jsou plakáty: Kupujte jen domácí zboží!

Naše mlynářství nachází se v nebývalé výrobní a odbytové krisi, která ohrožuje přímo existenci většiny našich lidí. Je to jmenovitě malá zaměstnanost, neboť podle statistiky jsou naše mlýny zaměstnány průměrně asi 33 % výrobní kapacity.

Jest to následkem neúměrného dovozu cizích mouk, neboť dovážíme jich relativně nejvíce v celé Evropě. Dovezli jsme totiž ve sklizňovém období 1927 až 1928 na jednoho obyvatele 15 kg mouky, kdežto Velká Britanie pouze 13 kg a Německo jen ³/₄ kg. Oproti Německu vyvezli jsme i v absolutních číslech daleko více, a to proti německému dovozu 4400 vagonů více než 18.000 vagónů mouky. Bez vyřešení krise našeho mlynářství není možno řešiti krisi zemědělskou, a proto je potřebí nutně zvýšiti pevná cla na mouku a při tom zachovávati zásadu, aby poměr mezi clem na obilí a mouku byl l:3 a při zachování tohoto poměru clo nejméně 150 Kč, při čemž je potřebí ještě uvažovati jak v zájmu státu, tak v zájmu kapes našich konsumentů o zvláštním zdanění luxusních mouk. Dovozní listy na mouku byly znehodnoceny smlouvou s královstvím Maďarským tím, že stanovena jejich nepřevoditelnost a surovinná hodnota v poměru za 100 kg mouky 115 kg žita a pšenice.

Tím klesly nejméně na 50 % své hodnoty a tak vlastně odbouráno clo na pšenici při jejím dovozu do mlýnů o plných 50 %. Je potřebí tyto dvě závady odstraniti a postarati se o zhodnocení dovozních listů na mouku jejich diferencováním při stanovení surovinné hodnoty podle druhů vyvážené mouky a postarati se o zhodnocení dovozních listů obdobně jako u dovozních listů na obilí. Mlecí povinnost mlýnů k přednostnímu semílání obilí po vzoru německém nepřinesla by sama o sobě žádoucího zlepšení a je potřebí spojiti ji, jako se již s úspěchem stalo ve Francii, s povinností míchání dovezené mouky s moukou domácího původu, už také proto, aby náš konsument poznal, že naše domácí mouky jsou stejné dobré, ne-li lepší, než cizí.

Je určitým protikladem a nedostatkem celního sazebníku, že nemáme dosud cla na chleba a pekařské výrobky. Je potřebí to napraviti, neboť je nemyslitelno, aby hotový výrobek měl nižší - v tomto případě dokonce žádné -clo, než má polotovar. Podle našich potravinářských zákonů je chemicky bílená mouka vlastně moukou falšovanou a jak naše mlynářství, tak i naši konsumenti plným právem žádají zákaz dovozu chemicky bílených mouk a jejich uvádění do prodeje.

Při úpravě železničních tarifů nesmí nadále býti postupováno tak, aby cizí mouka a cizí obilí dopravovány byly levněji než domácí zboží. Je samozřejmým požadavkem, že zlevněných tarifů pro železniční personál a konsumy nemá býti používáno na dopravu cizího obilí a mouky. Stejně tak za samozřejmé považujeme, že veškeré veřejné dodávky mouky a obilí budou vyhrazeny podle platného zákona pouze zboží domácího původu.

Velikou bolestí našich malých a středních podniků jest vysoká daň z vodní síly, která proti úmyslu zákonodárců zatěžuje závody s vodní silou daleko více, než daň uhelná. Jest potřebí snížiti daň z vodní síly, aby opětně dosaženo bylo stejné prosperity jako v závodech, které pracují s uhlím.

Potřebujeme spravedlivou daň důchodovou. Co nyní dělají berní úřady, je paskvil na daňovou reformu. Docela mechanicky zvyšují každým rokem tisícům a tisícům zemědělců o 100 % důchodovou daň. (Souhlas.) Je jim jedno, že před třemi roky stálo žito 180 Kč, brambory až 100 Kč, oves 160 Kč. Když to příští rok klesne o 30 %, zvyšují přece daň důchodovou o 100 %. Před rokem klesly tyto ceny téměř až na polovičku a pod polovičku, ale berní úřady znovu zvyšují daň o 100 % každým rokem a pomoci se nikdo nedovolá.

Naše tarify jsou nemožná věc. Němec a Polák doveze obilí do Rakouska o 30 haléřů levněji než Čechoslovák, Slovák a Karpatorus má tarifem zavřenou Prahu pro veškeré produkty. Ministerstvo železnic se ještě nedovedlo podívat, jak tyto věci řeší Němci ve východním Prusku, anebo Švýcaři u sebe doma.

(Není mi vůbec možno vyčerpati celou ohromnou látku při této řeči. Úkol přispěti k ozdravění našeho zemědělství připadne národohospodářskému výboru za pomoci vlády a všech odborových organisací.

Jen ještě rád bych se zmínil o těch, kteří nám všem musí ležeti na srdci, o našich malých a nejmenších zemědělcích, o těch, kteří nejvíce trpí nynější krisí a kteří jsou nejméně odolní proti nastalé katastrofě. (Souhlas.) Pozemkovou reformou dali jsme desetitisíce hektarů polí svým nejdrobnějším lidem a musíme se jistě postarati, aby dostali zaslouženou mzdu. Průmyslový člověk má osmihodinovou práci, má kolektivní smlouvy, podpory v nezaměstnanosti, nárok na dovolenou. My jim toho přejeme z plna srdce, ale upozorňujeme, že jsou také proletáři na venkově a že sociální péče měla by se obrátiti v prvé řadě k těm drobným domkářům a chalupníkům. Proto žádáme, aby naši domkáři a chalupníci v případech pádu dobytka nebo krupobití dostali nejen odškodnění, ale prostředky k zajištění další své existence. (Souhlas.) Když má průmyslový dělník nárok na státní podporu v té době, kdy nepracuje a nemůže si vydělati živobytí, týmž právem musíme žádati, aby domkář nebo chalupník, když přijde o výdělky své, třeba celoroční práce, nebyl odkázán na milosrdenství příbuzných a známých. (Souhlas.)

Ve věcech daňových se zřetelem k následkům hospodářské krise a k ohromnému poklesu veškerých hospodářských příjmů a se zřetelem k tomu, jak rostou dluhy, upozorňujeme předem na příští předpisy daní, že za letošní rok nemohou zemědělci ve své většině platiti žádné důchodové daně. Máme celé kraje, které byly tak těžce poškozeny v létě krupobitím a vichřicemi, že tam hrozí - ba bohužel tam bude - v zimě taková bída, že to bude vyžadovat veškeré naší svépomoci i pomoci státní, aby tito lidé neměli hlad. V takových krajích již jenom hovory o předpisech daně z důchodu provokují. Rovněž domovní daň třídní musí býti podrobena revisi. Tak, jak se světnice sepisovaly, způsobilo mnoho oprávněných stížností a je nesčíslné množství nejdrobnějších našich lidí na venkově, kteří platí za více světnic, než jich skutečně mají. (Souhlas. - Sen. Johanis: Na to jsme poukazovali, když se zákon o domovní dani třídní dělal, kam prakse ve věci domovní daně třídní povede!) A musíme se zeptati také pana ministra Engliše, co bude s tou daní ze zabíjaček. Pan ministr financí kdysi nám slíbil a sliboval, a teď by bylo již na čase, aby nám řekl, co s touto daní zamýšlí.

Ve věcech samosprávných nabyli jsme zkušenosti s novým zákonem, zejména se zákonem o hospodaření samosprávných svazků čís. 77. A přes to, že zákon přinesl jedinou velikou věc, totiž zabrždění neomezeného dělání přirážek, uznáváme, že našim samosprávným korporacím nutno pomoci, zákony v mnohém směru doplniti, a zejména mluvím proto, aby vymýceny byly ze zákona různé dávky, které způsobují více mrzutostí a nic nevynášejí, jako taková daň ze psů a takové hlouposti.

Podpory malým lidem našim na hospodářské stroje nutno zvýšiti. Našim drobným domkářům a organisacím poskytuje se sice dosti podpor na secí stroje i mlátící garnitury, ale všechny tyto podpory jsou velmi nízké a proto je nutno je zvýšiti.

Zrovna tak je nutno starati se o meliorace, regulace, elektrisaci, o které již tolikráte a tolikráte s tohoto místa bylo mluveno.

Zemědělský úvěr při tom nízkém výnosu zemědělské práce je zejména pro drobné zemědělce drahý. Na tisíce domkářů stavělo stodoly, chlévy a obytná stavení, když pozemkovou reformu jim přibylo několik měr půdy. Ti všichni se zadlužili a nemohou nejenom spláceti kapitál, ale nemohou dnes platiti ani úrok. (Hlas: Tak jest!) A tu je potřebí, aby ministerstvo zemědělství mohlo rozšířiti ten laciný úrok, který byl poskytnut při katastrofách, tříprocentní, aby byly tyta půjčky trvale zajištěny pro ty nejdrobnější, nejmenší venkovské lidi. (Výborně!- Sen. Ant. Novák: Jen aby to ti nejdrobnější dostali!)

Důležitým požadavkem všeho venkovského lidu v přítomné době je, aby na půdě rozdělené v pozemkové reformě konečně byl proveden právní pořádek. Lidé musí věděti přesně, kolik půdy doslali, v jaké bonitě a mnoholi mají platiti pozemkové daně. Půdu nutno vložiti do knih jako vlastnictví nabyvatelů a nutno také příděly zakresliti do katastrálních map. To není jenom záležitostí státního pozemkového úřadu, to je zájem celého státu, neboť i stát musí míti zájem na tom, aby držba majetková, tedy ty pozemky, které dostali drobní přídělci, se stala skutečným právním vlastnictvím nabyvatelů, jakož i aby u úřadů, zejména u soudů, při provádění pozůstalostního řízení mohl býti vzat v úvahu celý majetek, tedy i s přídělem, a dále, aby berní úřady mohly předpisovati podle výměry správnou daň a nehromadily nám po léta potom nedoplatky, které takový malý člověk nemůže pak zaplatiti. (Tak jest! - Sen. Sechtr: To neunese!)

Jestliže státní pozemkový úřad za daných okolností nemůže rychle celé dílo knihovací provésti, musí mu býti poskytnuta možnost, aby v knihovacím řízení mohlo býti tolik technických sil zaexponováno, aby práce skutečná řádně v knihách byla provedena. (Výborné!)

Toto vše, co jsem řekl, je jaksi základ a grunt řešení zemědělské krise. Když jsem před lety položil v tomto slavném senátu návrh jménem našeho klubu, týkající se cel, tu jsem v úvodu k této akci řekl: Každý, kdo brání ochraně celní zemědělské produkce, ubíjí produkci průmyslovou. 50 % našich obyvatelů je přímo účastněno na naší produkci. Druhých 45 procent závisí na zemědělcích jako na největších konsumentech průmyslových produktů, a jen snad 5 % obejde se bez domácího konsumenta.

A zde je klíč k rozřešení celé hospodářské situace v našem státě. My jsme ochotni spolupracovati k povznesení všech ostatních vrstev. (Výborně!) A jak jsme rádi slyšeli, když jsme kladli ponejprv základy k nynější koncentrační vládě, od zástupců sociálně-demokratických i českých socialistů, že jsou ochotni řešiti i rozřešiti zemědělskou krisi, tak mohu ujistiti zástupce všech ostatních vrstev jménem našeho klubu, že strana naše učiní vše, aby průmysl náš dále vzkvétal, aby život dělnických vrstev byl čím dále tím snazší a aby státní administrativa ozdravěla upokojením spravedlivých požadavků našeho úřednictva. (Výborně!)

Jedna z nejožehavějších otázek je otázka bytová a stavební. Tato musí býti co nejrychleji a definitivně, bez zbytečných sociálních otřesů rozřešena. Jakmile rozřešíme krisi zemědělskou, rozřešili jsme nejméně z 80 % krisi průmyslovou a obchodní a jistě pak najdeme i prostředky, abychom tuto krisi odstranili i ze zbývajících 20 %. Jen tímto způsobem zabráníme útěku z venkova a nezdravému návalu do měst a tím vznikající nezaměstnanosti dělnictva a klesání dělnických mezd.

Ozdravění celého hospodářského života umožní nám rozřešiti a zdolati těžké finanční úkoly, které čekají náš stát, ať již na poli státní administrativy, školském, zabezpečení státního úřednictva a zaměstnanectva, tak i veliké úkoly sociální a dopravní.

Dovedli jsme po našem osvobození vybudovati naši republiku, zachrániti ji před rozvratem měny, inflací a hladem, dovedli jsme uspořádati její finance - a bylo by pro nás špatným vysvědčením, kdybychom nedovedli rozřešiti i veliké otázky národohospodářské a nedovedli zabrániti hospodářským krisím.

Jsem přesvědčen, že to vše dovedeme a že vzájemným pochopením potřeb i povinností všech vrstev našeho obyvatelstva převedeme naši republiku, celý její hospodářský život, přes všechna úskalí a, že bude se dále rozvíjeti k blahu a spokojenosti všech jejich občanů. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Trčka: Další slovo má pan sen. Petr Stránský. Uděluji mu je.

Sen. Stránský: Pánové, jestliže my komunisté ujímáme se zde v parlamentě slova k vládnímu prohlášení, nečiníme tak proto, že bychom, chtěli přesvědčiti členy sněmovny o správnosti našeho stanoviska, nečiníme tak proto, že bychom věřili, že zde ve sněmovně možno prosaditi zájmy pracujícího lidu, který nás sem vyslal. Měšťácký parlament je pevnou součástí celého kapitalistického systému. Toho systému, který se opírá o svaté právo soukromého vlastnictví na továrny, šachty a velkostatky, aby z potu a krve milionů pracujících rostla ohromná bohatství několika tisíc. Toho systému, který se opírá o ohromný byrokratický aparát a odpovídá kriminály, četnickými karabinami a policejními obušky na každý projev nespokojenosti pracujících a vykořisťovaných. Toho systému, který využívá svého bohatství, své hospodářské i politické moci k tomu, aby pomocí škol, pomocí náboženského opia, pomocí tisku a propagandy, lží a podvodů, ovládl pracující masy, aby je udržel na uzdě v jejich bídě a útlaku.

Nechceme dobývat a přesvědčovat svými slovy tento měšťácký parlament, nechceme a nemůžeme býti součástí tohoto politického a hospodářského systému, neboť každá spolupráce, každá spoluvláda znamená zradu zájmů milionů pracujících, znamená aktivní účast při výstavbě tohoto kapitalistického systému, tohoto kapitalistického státu, který je nastrčen na potlačování pracujících a vykořisťovaných mas. Neboť státní aparát, jehož je parlament těsnou součástí, spočívající na celém kapitalistickém systému, na hospodářské moci buržoasie, plynoucí ze soukromého vlastnictví, je jednolitou mašinou na potlačování pracujících mas, nástrojem útlaku, který není možno změniti ani slovy, ani >spoluprací<, ale který nutno rozbíti a s tím i celou hospodářskou a politickou moc buržoasie.

Mezi námi, zástupci revoluční dělnické třídy, a mezi vámi, zástupci zájmů továrníků, bankéřů, velkoagrárníků a velikých kapitalistů, je nepřeklenutelná propast. Vaším úkolem je zachrániti tento systém, který se otřásá v základech - a to je i smysl vašeho vládního prohlášení, upevnit státní mašinu na ovládání pracujících. Naším úkolem je silou dělnických mas rozbíti tento systém, rozbíti státní aparát vykořisťovatelů, aparát policejního teroru a podvodu, vrátiti továrny, dělnickou krví a potem postavené, dělnické třídě, vrátiti velkostatkářskou půdu, potem pracujících zkropenou, pracujícím malorolníkům a zemědělským dělníkům. Rozbít ozbrojeným povstáním pracujícího lidu vaši politickou moc, předat všechno bohatství této země do rukou pracujících, vyhnat všechny vykořisťovatele a nastoliti a vybudovati novou státní moc, stát pracujících, diktaturu proletariátu, která by byla tvrdým strážcem dobyté svobody pracujícího lidu a postrachem všech vykořisťovatelů. (Výborně! - Potlesk komunistů.)

Tento měšťácký parlament dokázal celou svojí minulostí pracujícím masám pravý svůj význam, přijímaje nepřehlednou řadu zákonů, které sloužily k upevnění kapitalistického systému, jehož je parlament součástí, k upevnění útlaku a vykořisťování pracujících mas. To je i vaším úkolem, úkolem tohoto parlamentu. Úkolem, který je bohatě odměňován nejen ze státní pokladny, ale z tisíců jiných zdrojů, z hospodářských institucí kapitalistických, s nimiž je parlament spojen tisíci pouty.

Nemáme co činiti s touto >spoluprací<. Naším úkolem, který nám daly naše továrny, z nichž veliká většina z nás vyšla, je bojovati v závodech, na ulicích a i zde, v parlamentě, proti parlamentu, proti měšťáckému státu, proti kapitalistickému systému, víme, jaké nás čekají odměny na této cestě. Náš kamarád Harus, který byl zbaven mandátu a odsouzen na 4 léta do vězení, kamarád Major, Hruška a sta a sta dělníků, zatčených při stávkách a demonstracích, čtvrteční události - Hrubý - ukazuje, jak se provede onen sociálfašistický recept: >Učiniti řadu komunistických poslanců neviditelnými a neslyšitelnými. (Výkřik: Jako Trocký! - Jako to dělají v Rusku!) Ale splníme svůj revoluční úkol a půjdeme tou cestou, která se tak nepřirovnatelně liší od cesty vaší. (Hlas: Ale kde pak! Cesta pokusů!) Otřesy celého vašeho kapitalistického systému, které všichni počínáte cítiti, dokazují nám, že na naší cestě zvítězíme. (Hlas: Je to vidět!)

Přišli jsme, abychom bojovali proti kapitalistickému systému, proti měšťáckému státu, nástroji k utlačování pracujících, proti této vládě (Sen. Pichl: Proti Harusovi!) finančního kapitálu v čele se sociálfašisty (Smích.) a ujali jsme se k vládnímu prohlášení slova, abychom pracujícím masám řekli, co znamená tato vláda měšťáků a sociálfašistů, co znamená toto vládní prohlášení, zabalené do kulatých slovíček.

Vládní prohlášení potvrzuje jen to, co jsme pracujícím masám o úkolu této sociálfašistické měšťácké vlády říkali, že hlavním jejím úkolem je zvýšení průmyslového a politického útlaku pracujících mas, zvýšení vykořisťování a nastolení fašistického teroru proti rostoucímu odporu proletariátu, příprava imperialistické války, aby dělnickou krví, prolitou pro zájmy kapitalistické vlasti, byly >řešeny< nepřeklenutelné rozpory tohoto systému. Úkolem této vlády je řešiti těžkou krisi, která otřásá již dnes celým tímto prohnilým systémem, řešiti ji kapitalisticky na účet dělnické třídy a dělnické krve. Neboť těžká krise tohoto systému je na obzoru. Po řadu let chlubili se kapitalisté a sociálfašisté kapitalistickou konjunkturou, která byla vykoupena kapitalistickou racionalisací, bezohledným zvyšováním výkonnosti dělnictva do nemožnosti, dělnickou lacinou silou, to jest hladem dělnických rodin, který umožňoval zahraniční konkurenci a plnil kasy bank a fabrikantů. Po řadu let dokazovali nám sociálfašisté, že tato hospodářská konjunktura znamená konec všech revolučních nadějí proletariátu, že znamená počátek nové éry rozkvětu a rozvoje kapitalistického systému.

Nuže, dnes je konec této pohádce. Dnes není již sporu o tom, že stojíme na počátku těžké krise, která není jen krisí přechodnou, není jen poklesem konjunktury, ale krisí systému, krisí celého československého imperialismu. Tato krise projevuje se úpadkem výroby téměř ve všech průmyslových odvětvích.

V textilu máme co činiti s otevřenou krisí, která způsobuje již dnes masovou nezaměstnanost, zvyšovanou, ještě kapitalistickou racionalisací. Výroba oceli a železa upadla v posledním období o 8 procent. Výroba ve sklářství projevuje těžké kolísání, a i strojnický průmysl, tato chlouba kapitalistické konjunktury, počíná projevovati své příznaky krise. Tato rostoucí krise projevuje se pasivitou obchodní bilance, poklesem obratu zahraničního obchodu za poslední období. Konečně tato krise projevuje se těžkou krisí agrární, která přináší postupné zbídačování set tisíc malorolnických usedlostí.

Kde jsou příčiny této krise? Tato krise je počátkem krachu celé pyšné výstavby kapitalistické stabilisace. Krise československého imperialismu je součástí mezinárodní krise, která uchvacuje řadu kapitalistických zemí, i pohádkovou zemi kapitalismu. Spojené státy severoamerické, kterou nám všichni měšťáci a sociálfašisté kladli jako příklad nedozírného vývoje kapitalistického systému. Tato krise je výslednicí hlubokých rozporů celého systému kapitalistické stabilisace. Je výsledkem kapitalistické racionalisace, která na jedné straně rozšiřovala a zdokonalovala výrobní aparát, a na druhé straně zbídačovala pracující masy a tím zužovala domácí trh. Je výsledkem zostření mezinárodní konkurence, která se stupňovala každým krokem úspěchu na cestě kapitalistické stabilisace a racionalisace. Je výsledkem hluboké diference mezi technickým rozvojem průmyslové výroby a zaostalé výroby agrární.