Tato krise je plodem celého kapitalistického systému, který řídí svoji výrobu podle výše kapitalistických zisků, způsobuje zároveň postupné zbídačování pracujících mas.
Rostoucí hospodářská krise láme vaše pohádky o pevnosti kapitalistické stabilisace. Hospodářská krise uvádí znovu ve smrtelné nebezpečí celý váš systém útlaku a vykořisťování. A toto nebezpečí je tím větší, že tato krise přichází v době, kdy pod hospodářským a politickým tlakem se znovu zvedá vlna dělnické síly. Všechny továrny, závody a šachty mluví k vám jasnou a srozumitelnou řečí o tom, že nastal konec v ustupování dělnictva. Nesčetná řada dílčích výbuchů a velikých stávek, které marně snažíte se udusiti svým policejním aparátem a svým aparátem sociálfašistických a fašistických odborů, mluví vám jasně o tom, že v dělnické třídě, jejíž síly se tolik bojíte, roste nová veliká revoluční vlna, která již otřásá sloupy vašeho prohnilého systému.
Hospodářská krise a rostoucí revoluční vlna dělnická uvádějí ve smrtelné nebezpečí celý československý imperialism. Agrární krise uvádí v nespokojenost a v nezadržitelný pohyb i masy pracujících malorolníků, které dosud byly reservou buržoasie v jejím boji proti revolučnímu proletariátu.
A ke všem těmto politickým i hospodářským obtížím přichází i skromný požadavek mezinárodního dohodového imperialismu, aby byly placeny stamilionové reparace dohodovému imperialismu, aby z československého dělníka a rolníka byly vydřeny stamiliony na úhradu těch výdajů, které dohodový imperialism investoval v lidská jatka světové války.
Československý imperialism nalézá se ve slepé uličce. A československý imperialism hledá východisko z této těžké krise, která vyvstává na obzoru, hledá záchranu pro svůj vykořisťovatelský systém, který praská v základech, který se tříští o svoje vlastní rozpory.
Jakou cestou chce československý imperalismus řešiti tyto rozpory? Jakou cestou chce československý imiperalism zachrániti se od irise, která propuká stále bouřlivěji na řadě kapitalistických úseků. (Sen. Kianička: Snad u vás!) U vás jistě. Cestou zvýšeného vykořisťování pracujících mas. Cestou zvýšené racionalisace, dalšího zvyšování dělnického výkonu, cestou dalšího zbídačování pracujících mas, aby pomocí ještě >levnější< pracovní síly mohl konkurovati na mezinárodních trzích v zostřeném konkurenčním boji.
Cestou fašistického teroru proti pracujícím masám, ustavením otevřené fašistické diktatury na troskách zkrachovaného parlamentarismu, která by byla s to rozdrtiti rostoucí revoluční vlnu dělnickou.
A konečně hlavně - hledati východisko z těžké krise cestou horečných příprav imperialistické války, která by rozšířila trhy a >rozřešila< tak imperialistické konkurenční rozpory, plynoucí z kapitalistické racionalisace.
Celá mezinárodní imperialistická politika ukazuje jasně, že rostoucí krise znamená v mezinárodním měřítku další zostření válečného nebezpečí. Krise ochromuje výrobu v řadě imperialistických zemí a imperialism zná jedinou cestu k >rozšíření trhů< - cestu útočné války. A jestliže krise zostřuje všeobecně nebezpečí imperialistické války, pak hlavní ostří tohoto nebezpečí obrací se stále otevřeněji proti společnému smrtelnému nepříteli mezinárodního imperialismu - proti SSSR., proti prvému dělnickému státu světa.
A krise československého imperialismu znamená další zesílení válečného nebezpečí v Československu. Řadí československý imperialism ještě pevněji do mezinárodní protisovětské fronty, aby cestou války, cestou rozdrcení nenáviděného dělnického státu byly československému i mezinárodnímu imperialismu uvolněny nové trhy, aby byl zničen hlavní třídní nepřítel, tato bašta proletariátu, aby byly zmírněny imperialistické rozpory.
Pyšná stavba kapitalistické stabilisace v Československu počíná se otřásati v základech. A československý finanční kapitál - pravý to vládce v tomto státě, hrstka finančních oligarchů, která dnes ovládá celý hospodářský a politický život státu, a jejímž nástrojem je i tento parlament - snaží se zachrániti tuto budovu. Zachrániti ji zvýšenou racionalisací a hladem pracujících mas, fašistickou diktaturou a imperialistickou válkou.
A aby tyto úkoly mohly býti provedeny - k tomu nestačily v době zostřených rozporů a v době radikalisace pracujících vrstev síly staré měšťácké koalice, které byly otřeseny i perspektivami krise. Tyto perspektivy - zejména otázka krise agrární - přiostřily poměry v měšťáckém táboře a zejména poměry v agrární straně mezi hradním křídlem, jako exponentem finančního kapitálu, a mezi velkostatkářským křídlem agrární strany.
K řešení této katanské úlohy nabyl finanční kapitál novou sílu. Hlavním, politickým představitelem zájmu finančního kapitálu, který má >řešiti< krisi podle finančního kapitálu, stala se politická skupina Hradu, representovaná Masarykem a Benešem, stal se v prvé řadě československý sociálfašism, který sjednotil zde v tomto státě všechny své síly bez rozdílu národnostních.
Masaryk a sociálfašisté jsou dnes hlavní silou v tomto státě, která dnes nejlépe představuje a zastupuje zájmy československého imperialismu, a finančního kapitálu, a proto Hrad a sociálfašisti musí se státi politicky vedoucí silou ve vládě, která má úkol >překonati< krisi cestou hladu, fašismu a imperialistické války.
Proto byly provedeny volby, aby byla otevřena cesta do vlády sociálfašistům, proto jsou dnes sociálfašisté povoláni na politicky vedoucí místa v nové vládě. Neboť mezinárodní zkušenosti ukazují, že sociálfašisté jsou nejlepšími representanty zájmů finančního kapitálu. Angličtí sociálfašisté >řeší< krisi anglického imperialismu, jsouce vykonavateli bezohledné racionalizace proti životním zájmům anglického proletariátu a >utišujíce< ohněm a olovem revoluční nástup koloniálních rabů proti panství anglické buržoasie. Němečtí sociálfašisté jsou ne lepší oporou znovuzrozeného německého imperialismu a ulice rudého Berlína, jenž zaslouží svůj název nejen pro revoluční přesvědčení berlínského proletariátu, ale i pro prolitou dělnickou krev, dokazuje jasně, že sociálfašisté dovedou střelbou z policejních karabin utišovati bídu dělnickou. A Polsko, Maďarsko a řada jiných zemí ukazují týž obraz.
A sociálfašisté Československa ukazují v praksi třídních bojů, že jsou hodní té důvěry, kterou jim věnuje finanční kapitál, vida v nich svoje hlavní představitele a svou hlavní oporu. Žádná levá fráze, kterou Masarykovo křídlo a sociálfašisté chtějí maskovat svou pravou třídní úlohu, nemůže zastříti tuto skutečnost. Vidíme v každém závodě, že sociálfašistický aparát je pevnou součástí kapitalistického aparátu, jehož hlavním úkolem je >spolupracovati s kapitalisty<. (Hlas: To vás mrzí!) To nás nemrzí, to nás právě těší - >zachovati třídní mír v závodě<, to je lámati rostoucí odpor dělnických mas proti racionalisaci a útlaku, jehož hlavním úkolem jest organisovati závodní špiclovství a závodní teror proti revolučním dělníkům, a proto nás nemrzí i tuto úlohu přejímati na sebe, a to, že my také právem můžeme proti vám mezi dělnictvem vystoupiti.
Sociálfašism dnešního období není již více starým reformismem. Není více brzdou a překážkou třídního boje, ale je hlavní aktivní silou finančního kapitálu, který organisuje všechny kontra-revoluční síly proti proletariátu, je jedno těleso se státním aparátem a hospodářským aparátem buržoasie, je hlavní silou měšťáckého teroru a násilí proti pracujícím masám.
Sociálfašisté ukázali svůj třídní měšťácký charakter v každém třídním boji, v každé stávce, podlamujíce každý dělnický zápas, spolupracujíce v nejužším spojení se státním aparátem buržoasie, podporujíce všemi silami jeho fašistický teror proti stávkujícím, organisujíce stávkokazectví.
Sociálfašisté v poslední době, operujíce radikálními předvolebními frázemi, rdousili v téže době hrdinný nástup severočeských horníků, organisovali stávkokazectví ve službách uhlobaronů.
Sociálfašisté dovedli svým >hospodářským programem<, programem třídního míru, nejlépe vyjádřiti zájmy finančního kapitálu - zájem na zesílení kapitalistického vykořisťování, zájem na >důslednějším a plánovitějším< provádění kapitalistické racionalisace a plánovitém spoutání síly dělnického odporu. Sociálfašisté celou svojí politikou dokázali, že jsou nejlepšími propagátory imperialistické války, vedouce zběsilou kampaň proti SSSR. v dělnických masách, jejichž sympatie k prvému dělnickému státu jsou největším nebezpečím pro buržoasii.
Sociálfašisté, opírajíce se o městskou maloburžoasii a o dělnickou aristokracii na závodech, jsou také politicky nejlepší základnou k tomu, aby se v našem průmyslovém státě stali hlavní sociální basí pro fašistickou diktaturu a pro válečné přípravy. (Výkřiky.)
A proto sociálfašisté a Hrad stávají se vedoucí silou nové vlády, která má >řešiti< krisi. Neboť sociálfašisté jsou dnes největší politickou silou československého imperialismu. Jestli hlavní úloha reformistů v rudozelené koalici spočívala v tom, aby postavili zeď maloměšťáckých ilusí mezi rostoucí revoluční vlnu dělnickou a mezi ustrašenou buržoasii, jsou dnes sociálfašisté železnou pěstí finančního kapitálu, která má zlomiti všemi prostředky rostoucí revoluční vlnu dělnickou v zárodku.
Na této skutečnosti nemění nic ani obtíže, které vznikly při tvoření vlády. Tyto obtíže nejsou >bojem buržoasie proti sociálfašistům<, ale výrazem těch ohromných hospodářských obtíží, které vyrůstají z rostoucí hospodářské krise. Jsou zejména výrazem zemědělské krise, která zostřila poměry v jinak tak jednotném a koncentrovaném měšťácko-reformistickém táboře a zostřila poměr v agrární straně mezi křídlem finančního kapitálu a mezi křídlem velkoagrárníků.
Finanční kapitál nabyl svého představitele a bojovníka za své zájmy v těžké době nadcházející krise v Hradu a sociálfašismu. Ale opíraje se o sociálfašism, drží finanční kapitál i druhé želízko v ohni - otevřený nacionální fašism typu >Mussolini< a >Heimwehr<. Jaká je úloha nacionálního fašismu, který rychle vyrůstá z protikladů našeho období v masové hnutí, orientující se na maloměšťáctvo a operující demagogickými frázemi, určenými i k získání dělnictva? Nacionální fašism je druhou nadějí finančního kapitálu, této hlavy a rozhodující moci československé buržoasie v tomto státě. Tento fašism, již svojí existencí a expansí vykonává tlak na Hrad a sociálfašism, aby věrně plnily svoje poslání exponentů finančního kapitálu. Nacionální fašism má svými >oposičními< frázemi zachycovati alespoň část zklamaných a radikalisujících se mas, které pohybují se směrem ke komunismu. Nacionální fašism má býti reservou finančního kapitálu pro příští vývoj věcí.
Finanční kapitál rozdělil velmi dobře úlohy mezi sociálfašism a fašism, své věrné opory. A proto není žádného zásadního rozdílu mezi sociálfašismem a fašismem. Oba jsou jednotní ve svých třídních cílech, oba úplně jednotní jsou v tom, že cesta z krise je cesta fašistické diktatury, cesta zvýšené racionalisace a hladu, cesta imperialistické války. Zdánlivý boj mezi fašismem a sociálfašismem je pouze sporem uvnitř fašistického tábora a dotýká se pouze otázky, jakým způsobem a jakými prostředky překonati nynější krisi, jaké nové metody klamání použíti, aby fašistická diktatura byla prosazena, jakými prostředky bylo by možno zlepšiti potlačovací aparát proti pracujícím masám a pro přípravu války. Neboť v této zostřené situaci vystupující třenice zájmů jednotlivých skupin uvnitř majetných tříd nedotýkají se žádným způsobem otázky nutnosti prosazení fašistické diktatury. Tato komedie boje má také zastříti třídní jednotnost sociálfašismu a fašismu, a co hlavně, má odvrátiti pozornost pracujících mas od jediné bojovné fronty, které dnes stojí v nesmiřitelných protivách v tomto státě, od fronty sjednoceného fašismu a sociálfašismu proti revoluční frontě dělnické, representované komunistickou stranou československou.
Ale přes všechny naděje, které klade finanční kapitál hrozbou fašismu, je sociálfašism a Hrad dnes největší jeho politickou silou v tomto státě a nejlepším representantem jeho zájmů, a proto tato síla je povolána, aby převzala vedení v nové vládě, aby hrála vedoucí úlohu při řešení krise. A program této vlády, zabalený do krásných slov, dokazuje jasně, že tento plán na řešení krise je plánem československého imperialismu, plánem finančního kapitálu, plánem, který pro pracující lid znamená zvýšené vykořisťování, hlad, fašism a imperialistickou válku.
Nová vláda se svým programem, řešiti rostoucí hospodářskou krisi československého imperialismu, chce ji řešiti >hospodářským plánem<, který byl vypracován v úplné jednotě a k vzájemné spokojenosti generálním tajemníkem svazu průmyslníků p. Hodáčem a vysloven v druhém vydání >kovodělníkem< Hamplem. (Výkřiky senátorů československé strany soc. dem.) Tento plán má usměrniti výrobu podle zájmu kapitalismu pod vedením finančního kapitálu. Pod vedením finančního kapitálu, cestou monopolních cen a celních hranic mají býti chráněny zisky velkokapitalistů i v době těžké hospodářské krise na účet pracujících.
Tento plán, regulovati racionalisaci, znamená, že kapitalistická racionalisace má býti prováděna daleko důsledněji a plánovitěji, vykořisťování československého proletáře má býti ještě daleko více stupňováno, aby mohla býti zvýšena konkurenční schopnost československého imperialismu na mezinárodních trzích.
Nová vláda chce podle svého jasného programu, otevříti >zákonnou< cestu fašistickému násilí při podlamování dělnických bojů a stávek. Neboť programový požadavek sociálfašismu >úzké spolupráce hospodářských a politických institucí s orgány dělnickými při řešení krise<, neznamená nic jiného, než další mohutný krok ke spoutání dělnických mas pro zájmy kapitálu cestou násilí, neznamená nic jiného, než zákonné podřizování dělnických zájmů zájmům kapitalistické racionalisace.
Neboť programový požadavek sociálfašismu na uzákonění kolektivních smluv neznamená nic jiného než pokus o úplné fašistické spoutání síly pracujících mas.
Sociálfašistické smlouvy diktované zájmy kapitalistů a podlamované stále častěji silou odporu dělnictva, mají se státi zákonem, dělnický odpor a stávky mají býti prostě zakázány a fašistické diktatuře má býti dána zákonná platforma k tomu, aby proti každému dělnickému boji, proti každé stávce použila všech prostředků policejního a četnického násilí, to je požadavek, který dnes nalezne nadšený souhlas u všech kapitalistů, kteří dobře vědí, proti komu se uzákonění kolektivních smluv může jedině v tomto kapitalistickém státě obrátiti.
Nová vláda chce podle svého programu řešiti otázku ochrany nájemníků. Chce ji řešiti úplným odbouráním této poslední vymoženosti dělnické třídy, neboť i tato zmrzačená ochrana nájemníků ztěžuje kapitalismu zvýšit vykořisťování pracujících i na tomto poli. Chce odbourati ochranu nájemníku právě tak, jako sociální a hornické pojištění, které zatěžují kapitalistickou výrobu při zostřené mezinárodní konkurenci.
Nová vláda chce podle svého programu řešiti agrární krisi. Chce ji řešiti kapitalisací zemědělské výroby. Zavedením monopolů, zvýšením cel, kapitalistickou kompensací a kapitalistickou lesní reformou chce otevříti ještě více cestu k proniknutí agrárního kapitálu do zemědělské výroby.
Cestou kapitalistické racionalisace zemědělství zbídačiti a konečně vyhladiti s povrchu zemského statisíce malorolnických usedlostí, které již dnes nemohou konkurovati kapitalistickému velkostatku a které proto mají uvolniti cestu kapitalisaci zemědělské výroby. Cestou kapitalistické racionalisace zvýšiti vykořisťování nejvíce zbídačené části proletariátu - dělnictva zemědělského.
A program nemluví jasně o tom, jaké hlavní východisko má nalézti nová vláda na cestě z krise. Ale jestliže o tom nemluví program, mluví o tom velmi jasně nepřetržité zvyšování výdajů na militarism, mluví o tom konečně činnost v kasárnách a na cvičištích, mluví o tom velkolepé manévry, nadšeně pozdravované vším měšťáckým a sociálfašistickým tiskem, mluví o tom horečná práce v československých muničních továrnách a zbrojovkách, které zásobují stále zvýšenou měrou nejen československou armádu, ale i armády hlavní avantgardy protisovětské fronty - imperialistické armády Polska a Rumunska. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 17. prosince 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)
Právě v těchto dnech velikého vítězství naší revoluční rudé armády, která dala tak pádně za vyučenou čínským kontrarevolučním generálům a za nimi stojícím imperialistickým velmocem, ve dnech, kdy Sovětský svaz rázně odmítl provokační zásah Spojených států amerických, odhalil druhý representant Hradu a sociálfašismu, ministr Beneš, připojením se k zákroku Spojených států protisovětské plány československé buržoasie, zapomínaje zřejmě výstrahy, které se dostalo všem imperialistickým provokatérům rozkladem čínské kontrarevoluční armády. Není náhodou, že právě v těchto dnech poctil Prahu návštěvnu pan Mironescu. (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 17. prosince 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku za tyto nepřístojné výrazy!
Sen. Stránský (pokračuje):... připomínáme mu, že i my jsme se sovětským proletariátem solidární v jeho boji za osvobození Besarabie z jařma rumunské buržoasie. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 17. prosince 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) My, zástupci revolučního proletariátu, posíláme proletářský pozdrav vítězné rudé armádě! Zatím co vy osnujete intriky s představitelem malodohodových států k válečnému tažení proti Sovětskému svazu, prohlašujeme my dělníkům a rolníkům Sovětského svazu, že každý pokus o jejich napadení přeměníme v občanskou válku proti československé buržoasii!
Cesta nové vlády, cesta zbídačování pracujících mas a fašistického teroru, je cestou, která vede k nové imperialistické válce. Fašistický teror a chystaný militarisační zákon má ji připraviti politicky právě tak, jako horečná práce československých zbrojovek ji připravuje technicky.
Vládní prohlášení snaží se co možná zakrýti pravé plány vlády. Ale obsahuje přece celou řadu míst, která dokazují správnost našeho stanoviska co nejjasněji. Již prvá věta mluví o tom, že >nynější světově-hospodářský-stav je pln krisí<. A pak se praví dále doslova: >Neboť jsou to právě velké hospodářské starosti dneška, které tentokráte svedly živly, které representují různé vrstvy obyvatelstva, k součinnosti a spojily je v koalici.<
Kdo nechce věřiti komunistům, ten slyší zde z úst vlády, že otřesy a ohrožení kapitalistického systému to jsou, které donutily k otevřené spolupráci fašisty a sociálfašisty nové vlády a k čelnému postavení sociálfašistů k této vládě. Prohlášení o bezpodmínečném udržení klidu a pořádku v kapitalistickém vykořisťovacím státě a zabránění každého rušení illegálními vlivy jsou zjevným ohlášením zostřených fašistických metod. Se zřetelem na zahraniční politiku znamená prohlášení, že v dosavadní linii bude dále pokračováno, v linii urychlení diplomatického a militaristického zbrojení k válce. Čeští a němečtí sociálfašisté klamou dělníky frázemi o své odzbrojovací a mírové politice. Před několika dny dr Czech prohlásil na sociálně-demokratickém sjezdu strany, že nutno vstoupiti do vlády, aby prosazena byla odzbrojovací politika, a dnes již prohlašuje vláda, jejímiž členy jsou němečtí a čeští sociálfašisté, že věnuje bezpečné obraně státu a pohotovosti armády největší pozornost, t. j. že bude horečně dále zbrojiti. O uznání Sovětského svazu v prohlášení nelze nalézti ani slova. Zcela otevřeně se ohlašuje, že s odvoláním na agrární krisi bude podniknuta řada opatření v zájmu velkoagrárníků nejen proti dělníkům, nýbrž také proti pracujícím rolníkům, skutečně co nejtížeji postiženým agrární krisí. Příklad jiných zemí bude, jak prohlášení praví, následován, to znamená nové zvýšení cel, obmezení dovozu, kapitalistickou racionalisaci zemědělství, daňové úlevy pro velkostatkáře a rozmnožení daní pro pracující. Vládní prohlášení mluví výslovně o tom, že bude pokračováním v nedokončených úkolech bývalé vlády, t. j. že všechny ještě neuskutečněné loupežné plány, především odstranění posledních zbytků zákona na ochranu nájemníků, zhoršení sociálního pojištění, budou dokončeny, a ukazuje pohotovost vymačkati z dělníků ohromné sumy na reparace.
Ještě jasněji a křiklavěji, nežli se může státi slovy, ukázala vláda hned v prvých hodinách svého života, jakými metodami chce vládnouti a k jakému účelu byli pojati sociálfašisté na čelná místa, že je jejím hlavním účelem provésti nový nápor zostřeného fašistického teroru. Ještě žádná vláda nešla tak daleko v tomto státě, při používání mussolinských metod proti zástupcům revolučního proletariátu v parlamentě, jako tato vláda. Téhož dne, kdy komunističtí poslanci podali návrh ve prospěch nezaměstnaných, bezprostředně před rozpravou o vládním prohlášení, které jsme chtěli využíti k tomu, abychom ujasnili masám venku charakter této vlády, a abychom je probudili k boji, byli všichni naši komunističtí poslanci brutálním, násilím vyvlečeni fašistickými četníky, převlečenými za pořadatele, ze zasedací síně, nebo jim bylo nejbrutálnější rvačkou zabráněno ve vstupu do sálu a byli vyloučeni z 10 schůzí, když tu demonstrativně dali výraz tomu, co pracující mohou očekávati od této nové vlády fašismu a sociálfašismu, a že musí okamžitě podstoupiti nejostřejší boj proti této vládě. Takovým terorem máme býti zastrašeni a hned od počátku má nám býti znemožněno pranýřovati i zde v parlamentě všechny chystané útoky proti nezaměstnaným. Měla býti také debata o vládním prohlášení provedena s vyloučením všech komunistických poslanců, jediných, kteří zastupují zájmy pracujících, jako všude i zde. S příšernou rychlostí počínají sociálfašisté uskutečňovati heslo hradního fašismu, jehož jsou representanty, učiniti komunistické poslance neviditelnými a neslyšitelnými. Na všech polích ukazuje nová vláda hned od počátku, kam jde její kurs. Shromáždění za shromážděním se zakazuje nebo rozpouští, a zvláště brutálně postupuje se proti schůzím nezaměstnaných. Projevy na ulicích se bezohledně potlačují, a jak se zachází s dělníky, o tom svědčí skutečnost, že se bijí také poslanci a že se poslanci vlečou na policii. Censura zuří hůře, než kdy jindy, a potlačuje každé svobodné slovo proti fašismu, válečnému fašismu, vykořisťování a proti každé kritice vlády. A právě sociálfašistický ministr Meissner dal již státním návladním příkaz, aby ještě dále přiostřili censuru. Došlo již tak daleko, že dělník nemá býti puštěn na galerii parlamentu, protože se páni bojí, že by dělníci mohli viděti vlastníma očima, co se tu děje.
Vláda se velice mýlí, domnívá-li se, že tímto způsobem něčeho dosáhne proti vzrůstu proletářského odporu, proti blížení se nové revoluční vlny. Poslanci, kteří zde nesmějí mluvit, přijdou mezi dělníky a tam odhalí pravou tvář této vlády. Čím brutálněji a fašističtěji vláda postupuje, tím rychleji dělníci poznají, co mohou od ní očekávat. Vyzýváme dělníky, aby na všechny tyto násilné činy a provokace odpověděli mohutnými protestními projevy v závodech a dali tak správnou odpověď. Vláda v čele se sociálfašisty chce míti volnou ruku pro svou politiku fašismu, hladu a imperialistické války. Dělníci musí v zárodku udusiti všechny pokusy a učiniti je bezbrannými.
Vládním programem hladu a kapitalistické racionalisace, programem fašistického násilí proti rostoucímu odporu dělnických mas, programem imperialistické války. Program této vlády odpovídá jejímu hlavnímu úkolu, který na ni vložil finanční kapitál - >řešiti< hrozící hospodářskou krisi cestou hladu, fašismu a imperialistické války.
Ale nesplní tento úkol, nevyřeší a neodvrátí tuto hrozící krisi. Nesplní jej nejen pro vnitřní obtíže, které se již dnes počínají projevovati v měšťáckém táboře i v nové vládě, a které budou růsti postupem krise, ale nesplní je proto, že dělnická třída, jejíž revoluční síla roste den ode dne, učiní mohutný škrt přes tento program.
Dělnická třída zdeptaná a poražená, znovu počíná na stále se rozšiřující frontě nastupovati do boje. Hledá dnes cesty k obraně proti strašlivým důsledkům racionalisace a politického útlaku. A jestliže dosud masa dělníků kladla naději ve hlasovací lístek, jestliže věřila >levým< frázím a slibům sociálfašismu, vládní program a zejména každý krok při jeho uskutečňování povede radikalisující se dělnické masy stále rychleji a otevřeněji na cestu revolučního boje proti celému vašemu systému útlaku a vykořisťování.
A KSČ. splní v těchto zápasech svoje poslání. KSČ. nebyla rozdrcena ani vnitřní zradou, nebyla rozdrcena ani vaší persekucí, KSČ. nelekla se ani těch perspektiv fašistického teroru proti revoluční proletářské avantgardě, který proti nám chystáte, abyste mohli splniti svoje plány.
KSČ. postaví se v čelo boje dělnických mas proti této sociálfašisticko-měšťácké vládě, proti tomuto programu hladu, fašismu a imperialistické války!
Proti vašim plánům bude organisovati boj dělnických mas v závodech, kde leží rozhodující dělnická síla. Boj proti racionalisaci a za zvýšení mezd! Boj za sedmihodinovou, po případě za šestihodinovo dobu pracovní! Boj proti zhoršení a za zlepšení ochrany nájemníků, sociálního a hornického pojištění! Boj za zrušení gentského systému a za plnou státní podporu nezaměstnaných ve výši mzdy. Boj proti sociálfašismu, proti fašismu, proti persekuci revolučního dělnického hnutí, proti imperialistické válce!
Bude mobilisovati masy pracujících k obraně SSSR., k obraně naší dělnické vlasti, která uskutečňuje v praksi veliké cíle socialismu k prospěchu všech pracujících, k obraně proti československému i mezinárodnímu imperialismu.
Proti vašemu programu na řešení hospodářské krise vašeho shnilého systému cestou zvýšení racionalisace, zvýšené dělnické bídy a fašistického teroru, staví KSČ. před dělnické masy svůj proletářský revoluční program na řešení této krise, který je skutečným a jediným programem na řešení krise: řešiti krisi rozbitím kapitalistické politické moci, svržením a rozbitím kapitalistického řádu, vyhnáním všech kapitalistů a vykořisťovatelů, vyvlastněním všech továren, závodů a dolů a organisováním společenské výroby, ne podle zájmů kapitalistických zisků, ale podle zájmů všech pracujících.
Proti vašemu programu na řešení agrární krise cestou kapitalisace zemědělství, cestou vyhlazení a zbídačení malorolnictva, staví KSČ. před malorolnické masy svůj program na řešení agrární krise: cestou svržení kapitalistické moci, cestou vyvlastnění vší velkostatkářské půdy bez náhrady a předání této půdy do rukou pracujících rolníků, cestou kolektivisace vesnice.