Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč, Trčka.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

113 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: Bradáč, dr Dérer, dr Matoušek, dr Slávik.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič: jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Ďurčanskému a Hakenovi na tento týden sen. Janíkové.

Dále oznamuji, že předsednictvo senátu došel přípis pana sen. dr Budaye ohledně jeho volby místopředsedou senátu.

Žádám pana tajemníka senátu, aby přípis ten přečetl.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Slávnemu predsedníctu senátu Národnebo shromaždenia.

Uctivé oznamujem, že volbu za místopredsedu z usnesenia mojho klubu přijať nemôžem.

Dr Jozef Buday, senátor.

Předseda: Vzhledem k tomu dám provésti volbu místopředsedy senátu v některé příští schůzi senátu.

Do dnešní schůze dostavil se nově zvolený pan senátor Anton Hancko a vykoná ústavou předepsaný slib.

Žádám pana zapisovatele sen. Stržila, aby přečetl přísežnou formuli slibu, a pana senátora, aby vykonal slib do mých rukou podáním ruky a slovem >slibuji<.

Zapisovatel sen. Stržil (čte):

Sľubujem, že budem věrný republike Československej a že budem zachovávať zákony a mandát svoj zastávať podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia.

Sen. Hancko (podávaje předsedovi ruku): Sľubujem.

Předseda: Oznamuji; že se jednotlivé kluby ustavily takto:

Předsedou zvolen sen. Donát Václav,

I. místopředsedou sen. dr Šrobár Vávro,

II. místopředsedou sen. Sáblík Karel,

III. místopředsedou sen. Vraný Josef,

jednatelem sen. Kroiher Frant. J.

Předsedou sen. Habrman Gustav.

I. místopředsedou sen. Filipínský Jan.

II. místopředsedou sen. Havlena Jáchym,

jednatelem sen. dr Witt Zikmund.

Předsedou zvolen sen. Klofáč Václav,

I. místopředsedou sen. dr Klouda Antonín,

II. místopředsedou sen. Pánek Rudolf,

I. jednatelem sen. Plamínková Františka,

II. jednatelem sen. Hubka Josef.

Předsedou zvolen sen. Haken Josef,

I. místopředsedou sen. Nedvěd František,

II. místopředsedou sen. Pilz Josef.

5. Klub senátorů Hlinkovy slovenké ľudové strany:

Předsedou zvolen sen. dr Buday Jozef,

I. místopředsedou sen. dr Koválik Jan,

II. místopředsedou sen. dr Krčméry Karol,

jednatelem sen. Rovňan Gašpar.

Předsedou zvolen sen. Dyk Viktor,

I. místopředsedou sen. Bergman Rudolf,

II. místopředsedou sen. dr. Fáček Vladimír,

jednatelem sen. Navrátil Gustav.

Předsedou zvolen sen. Thoř Josef,

místopředsedou sen. Pastyřík Josef,

jednatelem sen. Sláma Julius.

8. Klub senátorů der deutschen sozialdemokratischen Arbeiterpartei:

Předsedou zvolen sen. dr Heller Karl,

místopředsedou sen. Niessner Wilhelm,

zapisovatelem sen. Jarolim Anton.

9. Klub senátorů der deutschen nationalsozialistichen Arbeiterpartei:

Předsedou zvolen sen. Teschner Ernst.

10. Klub senátorů Deutsche christlichsoziale Volkspartei se členy kraj. křesť. socialistické strany jako hospitanty:

Předsedou zvolen sen. dr Hilgenreiner Karl,

místopředsedou sen. Stolberg Friedrich.

11. Klub senátorů československé strany lidové:

Předsedou zvolen sen. dr Reyl Frant.,

místopředsedy sen. dr Karas Josef a Kavan Eduard,

jednatelem sen. Novák František.

12. Klub senátorů Magyar nemzeti párt und der Deutschen Gewerbepartei:

Předsedou zvolen sen. dr Szilassy Béla,

místopředsedou senu Tichi Hans,

jednatelem sen. dr Korláth Endre.

13. Klub senátorů Bund der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft:

Předsedou zvolen sen. Luksch Josef,

místopředsedou sen. Kahler Josef.

Přikročuji k projednávání dnešního pořadu jednání.

Prvním předmětem pořadu je:

Jsou přihlášeni jako řečníci, a to jako řečník >proti<, pan sen. dr Hilgenreiner.

Uděluji mu slovo.

Sen. dr Hilgenreiner (německy): Senátoři a senátorky! Šest týdnů po nových volbách máme konečně vládu, koncentrační vládu se zdatnými muži, většinu tak velikou jako nikdy, a dokonce program; vždyť jsme ho přece vyslechli posledně. Měli bychom se domnívati, že z toho bude všeobecná radost. Ale nikoli, i ti, kdož patří k většině, dělají nešťastné obličeje a sem tam potkáme někoho, kdo na knoflíkách počítá: půjde to, nepůjde to? V každém případě vypadají šťastní manželé v líbánkách jinak.

Ale my z oposice můžeme pány a dámy z většiny nechati mezi sebou, my máme jiné starosti. Ano, my němečtí křesťanští sociálové jsme zase jednou v oposici, i nám s hlediska oposice zaujmouti stanovisko k vládnímu prohlášení. A tu musím říci, že mně dnes přichází trošku za těžko mluviti. Ne snad proto, že je tak těžko zaměniti většinu menšinou. Ó nikoli, je mnohem těžší z oposice přiznati se k většině a tím k odpovědnosti. Státi se oposičníkem, to znamená ulehčení, to zmámená státi se volným, osvoboditi se od ohledů k většině, zprostiti se také velké odpovědnosti.

My němečtí křesťanští sociálové nedávali jsme si také již v koalici zapovídat mluviti a poukazovali jsme vždy znovu také s tohoto místa k tomu, že německá otázka v tomto státě přes německé ministry stále ještě není upravena a neučinili jsme se tím oblíbenými.

Avšak ohledy bylo přece jen bráti, bylo nutno všechny návrhy a interpelace nechat projíti censurou většiny, a bylo potřebí spolu nésti odpovědnost také za věci, jež se staly přes náš odpor a obzvláště také za věci, k nimž nedošlo a přece dojíti mělo. Nyní jsme svobodni, zbaveni spoluzodpovědnosti, zbaveni veškeré tíže kompromisu, zbaveni všech ohledů na koalici. Ale nejsme zbaveni vzpomínek na naše soudruhy v koalici, s nimiž jsme po tři léta konali společnou práci. Vždyť jsme se také vůbec nerozešli ve hněvu. Ti, kdož se znesvářili a kdož proto rychle, rychle ještě přede dnem sv. Václava se musili usnésti o nových volbách, sedí dnes svorně pohromadě v koalici. A podívám-li se na nový vládní program, nevidím také příčiny, proč bychom se navzájem měli hněvati, neboť tolik nebo tak málo, co se v něm slibuje, to bychom byli, mírně řečeno, dovedli spolu slíbiti také.

Zkoumáme-li my křesťanští sociálové své politické svědomí, nemůžeme shledati, že bychom se byli v dřívější koalici zachovali neloyalně. Naopak v zájmu společných státních úkolů zatížili jsme se tam spoluzodpovědností, která byla na závadu pokroku naší strany. Naléhavé národnostní požadavky jsme přechodně odsunuli, abychom neohrožovali společnou práci. My a naši katoličtí bratři ze slovenské strany ludové dožili jsme se od svých koaličních soudruhů špatného vděku, špatného vděku při tvoření vlády a špatného vděku hned při ustavení obou sněmoven. Že se loyalní menšina naprosto vylučuje ze zastoupení v předsednictvu, stalo se také v tomto parlamentně po prvé. (Sen. Stark [německy]: Po druhé!) Vím, že senát se snažil odčiniti bezpráví. A tu vděčím našim katolickým bratřím ze slovenské strany ludové za to, že prohlásili, že naše věc je také jejich věcí. Milí bratři z ludové strany, věrnost za věrnost! Slibujeme vám, že kdekoli půjde o společné zájmy, bok po boku půjdeme s vámi.

Jak řečeno, většina zacházela s námi špatně, ale to není důvodem, abychom většině spláceli stejnou mincí. A to je příčinou, proč je mně dnes za těžko, proč dnes zcela proti svému zvyku chci mluviti podle hotového konceptu.

Chci se zabývati především všeobecnou situací a pak promluviti obzvláště o Němcích v tomto státě.

Bylo by nyní velmi vděčné a lákavé sledovati celý vývoj, jakým se náš vnitropolitický život bral od nových voleb. Nepodlehnu však tomuto lákadlu. Jen jedno: křičící zástupci lidu, kteří silnými pažemi parlamentní stráže musí býti vynášeni ze sálu, nejsou věru žádnou ctí pro parlament a jsem dalek toho, abych tyto výstupy nějak omlouval. Ale pánové, ruku na srdce, to, čeho se obyvatelstvo dožilo v posledních šesti týdnech tvoření vlády, to přece parlamentarismu u nás zcela jistě uškodilo více, nežli koncerty v křiku a hvízdání našich milovníků moskevské násilnické vlády. Jak to přišlo? Sesednou-li se lidé ke společné práci, pak navrhnou přece nejdříve pracovní plán, program. Zde se ta učinilo obráceně. Zde se nejdříve ptali, kdo chce býti ve vládě? A pak začalo toto odporné smlouvání o ministerská křesla, dříve nežli se vůbec mluvilo o nějakém programu. Co si musí mysliti obyvatelstvo, když se ministerstva rozdílejí jen podle stran, bez ohledu na to, zdali muž k tomu určený má také skutečně schopnost? (Sen. Stark [německy]: Mayr-Harting!) Nemůžete našemu ministru Mayr-Hartingovi vytýkati, že nebyl odborníkem. (Sen. Stark [německy]: Nevěděl ani, kde je nádraží!). Myslím, že nebyl ministrem železnic, nýbrž ministrem spravedlnosti. Tu se na příklad odmítne školský odborník z ministerstva školství, který se osvědčil, a povolá se místo něho advokát; universitnímu profesorovi, který se ve třech letech s velkou pílí zapracoval do ministerstva veřejných prací, svěřuje se ministerstvo zdravotnictví, aby je, neodborník, rekonstruoval.Tu povolá se jiný do ministerstva unifikačního, ačkoli ve svém životě slyšel velmi málo o maďarském právu, a přece má unifikovati maďarské právo s naším. Všechno jen z prestižních zájmů stran. Co si tu musí mysliti úředníci v ministerstvech, když takovýmto způsobem dostávají své šéfy, ministry! A obyčejný člověk, ten si pomyslí: musí to přece býti něco nesmírně lehkého, takovéto ministerstvo, když může někdo tak beze všeho prodělati to neb ono.

Když se tak všichni při sporu o ministerstva pořádně znesvářili a popírali, zbyl právě ještě okamžik, aby se určil program, aby se stanovil pracovní plán! A tu přišli nyní všichni bez rozdílu stran k jednomu poznání, ovšem k velice smutnému poznání, které vyjádřeno je v prvých větách vládního programu: >Vládu očekává řešení velikých, obzvláště hospodářských problémů, jež úzce souvisejí s nynější světovou hospodářskou situací, která je plna těžkých krisí. Proto bude míti koalice za první úkol čeliti dalšímu rozšíření krise. Nalézáme se v těžké krisi zemědělské atd.< To je bohužel jen příliš pravda, a celé vládní prohlášení ukazuje, že je si vědoma vážnosti této situace a že ví, kde se čeho nedostává. Jenže vládní prohlášení nám neukazuje cestu, jak chce zažehnati tyto různé krise. Ve většině případů neví vládní prohlášení ničeho o určitém řešení těchto tak různorodých a těžkých otázek. Lze říci, že celý program je jediným programem rozpaků.

Co na příklad dovede říci program o zemědělské a průmyslové krisi? >Dlužno užíti všech prostředků, také státního zásahu, aby tyto krise samy byly odstraněny, a jejich následky zmírněny. Bude tedy potřebí učiniti všechny přípravy v zemědělství a v průmyslu, aby bylo lze s úspěchem hájiti jejich zájmů v připravovaných mezinárodních poradách a úmluvách.< Četli jste již něco samozřejmějšího a nicotnějšího v některém vládním prohlášení? Anebo na příklad otázka bytové péče a podpory stavebního ruchu! >Otázce bytové péče a podpory stavebního ruchu věnovati bude vláda zcela obzvláštní pozornost<. Méně již nelze říci. Anebo: >Problém státních úředníků má býti řešen pokud možno pečlivě. Znamená to, že se dnešní státní úředníci ještě dožijí tohoto řešení? Anebo: >Vládá bude se starati o řešení otázky staropensistů? Pro jejich zrovnoprávnění za živa anebo teprve po smrti? Anebo: >Pokud jde o pracovní program, bude vláda jednak pokračovati v nedokončených úkolech, jež si stanovily dřívější vlády, jednak bude v duchu pravé, oproti všem spravedlivé demokracie řešiti úlohy, jež doba a blaho lidu nově vyžadují<. Zase tatáž nicotná prohlášení! Ministr veřejných prací tam asi nadiktoval: >Hrozící depresi hospodářské učiní vláda konec přípravnými pracemi a provedením přiměřeného dlouhodobého investičního programu. Ale přehledl, že tam již před tím ministr financí nadiktoval: >Ale také investiční program jest oprávněn jen potud, pokud se peněžní trh nezhorší a neprojeví se také jako nevýnosný<. Tu pro mocně ohlašované investice mnoho nezbude!

Všeobecně je vládní prohlášení souhrnným dílem různých ministrů, je to tak, jako kdyby z různých oken všude se dívaly ministerské hlavy, někdy také několik, ale tak, že lze sotva poznati rysy obličeje. Nejzřetelněji rozeznati je zajisté ministra financí a ministra věcí zahraničních, zcela nezřetelný jest obličej ministra školství, tři obličeje vůbec nelze spatřiti: obličej vůdce lidové strany dr Šrámka a obličeje obou německých ministrů.

Dr Šrámek nezůstal zajisté v zelenorudé koalici, aby tam dělal rozhodčího mezi oběma tábory, zeleným a rudým, k tomu je u obou příliš málo oblíbený. Není tam tuším také proto, aby připravoval národnostní dorozumění. Proti tomu mluví - musím to bohužel konstatovati - celá jeho minulost. Není zajisté také jeho úmyslem uplatňovati křesťanské zásady v nové koalici lépe nežli dosud, jinak nebyl by se tak lehce zřekl spolupráce dvou katolických bratrských stran v nové většině. Ale poněvadž tam jednou zaujímal své postavení, byli bychom přece očekávali, že vládní prohlášení bude obsahovati přece také něco o křesťanských kulturních zájmech a že by přece slyšeti bylo jeho hlas jakožto zástupce křesťanských zájmů.

Tu byl na příklad sjednán modus vivendi mezi Římem a Prahou a nebylo by veřejnosti lhostejno slyšeti, že se tento modus vivendi také loyalně provádí. Bylo zcela zbytečno prohlašovati, že se na příklad pozemková a lesní reforma příště bude prováděti tak, aby spočívající na ní břemena duchovních nebo světských zařízení byla lépe oceňována než dosud? Praví se, že pozemková a lesní akce má býti provedena pokud možno rychle. To není hlavní věcí, hlavní věcí je, aby se reforma prováděla spravedlivě a proto aby se za okolností vůbec neprováděla, totiž tehdy, způsobuje-li se tím nenahraditelná škoda.

A jak pak se má věc s jádrem každého křesťanského programu, se školní výchovou? Ministr dr Šrámek ví zcela určitě, že panuje velké rozčilení mezi křesťanským obyvatelstvem, nad účinkem dřívějších školských výnosů, jež směřovaly k tomu, aby pokud možno snížen byl náboženský živel v naší školské výchově a aby vyučování náboženství degradováno bylo na sotva trpěný vedlejší předmět. Nebylo zbytečno naznačovati ve vládním prohlášení, že moment mravní výchovy dojde přiměřeného ocenění také u dnešní vlády. Všude se mluví jen o hospodářství a zase hospodářství. Je zajisté třeba hospodářství, ale kde zůstává člověk? Strana ministra Šrámka opětovně na sjezdech a v tisku projevila toto veliké znepokojení. Ale ve vládním prohlášení nelze o tom ničeho znamenati.

Nechci naprosto žádného nátlaku na svědomí, ani u učitelů, ani u žáků. Právo rodičů na výchovu má býti naprosto zachováno. Ale co platí pro jednoho, musí také platiti pro druhého. A právě v poslední době ozvaly se s mnoha stran, vážné stížnosti v této příčině. Kde jsou dvojí svátky, kde jsou opatření proti nemravnosti, stále drzeji postupující, proti onomu tisku, jemuž je všechno vhod, jde-li o to, aby dělal obchody, takže také nejsvobodomyslnější kruhy se nyní staví veřejně proti tomu? Vím - i nepřítel musí to ministru Šrámkovi přiznati - že svého času ve vše české vládě, když tu stál zcela sám jako vůdce křesťansky smýšlející strany, dovedl udržeti důležité posice. Jsme mu za to vděčni. Tím více musíme také dnes žádati, aby se také v nové vládě ukázal mužem na svém místě a aby se také nyní nevedl žádný protináboženský zápas, ani v tichosti. Má-li dojíti ke kulturnímu boji, pak nechť to je zjevný boj. Ale pak se katolický blok, i když se dnes ještě mnohým kruhům nelíbí, utvoří sám sebou.

Přihlížíme-li na tento program s křesťanského stanoviska, pak mohu v něm ve srovnání s dřívější situací spatřiti jen zhoršení.

A jako nelze ve vládním prohlášení nalézti ničeho od katolického ministra, stejně tak od německých ministrů, kteří nyní sedí ve vládě. Před třemi léty prohlásil šéf nové vlády Švehla k národnostní otázce: >Dnes můžeme, dík vítězství demokracie v našem státě, jako svobodní občané přímo vyjednávati, otevřeně, jako rovní mezi rovnými. V tomto směru chceme raziti nové cest v a věřiti, že právě tak jako nám demokracie umožnila řešiti sociální konflikty a kulturní obtíže, otevřela nám také cestu k řešení národnostního spolužití a k spolupráci pro realisaci všech úloh našeho státu<. Tak Švehla tehdy. Byla nenahraditelnou škodou, že tento muž musil tak brzo zmizeti z politické tribuny, kterýž tehdy dal slovo, a jenž právě tak energicky, jak toto ujednání vzal do rukou, byl by je také provedl. Srovnáváme-li nynější vládní prohlášení s tímto prohlášením Švehlovým, pak nelze v něm v ohledu národnostním věru spatřovati žádný pokrok. Co stojí o tom v novém vládním prohlášení? Téměř nic. Stojí tam vlastně jen, že máme ústavu, která každému státnímu občanu bez rozdílu náboženství a národnosti a pohlaví zabezpečuje rovné právo. To je věcí samozřejmou. Zlé při tom jest jen to, že rovnoprávnost vůči našemu národu dosud nebyla provedena. Hlučínsko má dokonce dodnes výjimečný stav. Tedy také po národnostní stránce nemůže býti pochybnosti o tom, že nynější vládní koalice, alespoň až na další, znamená zhoršení. K tomu přistupuje, že zastoupení Němců v koaliční většině je nyní relativně slabší nežli v dřívější vládě a že, vystoupí-li dnes všechny německé vládní strany, přece zde ještě zůstává většina.

Vím, že papír to nedělá. To jsme přece sami zakusili, hlavní věcí jest, aby se něco vykonalo. Ale musím přece projeviti podivení nad tím, že stromy, které nás dříve politicky potíraly a nás kaceřovaly jako zrádce lidu, poněvadž jsme za těžkých poměrů nemohli vykázati žádných úspěchů, kteréž vlády se holedbaly ujednáními a podmínkami, jimiž bude potřebí zakoupiti u nich vstup do vlády, nyní najednou ministerskému předsedovi prohlásily svůj bezpodmínečný vstup do vlády a ve vládním prohlášení však neprosadily ani slůvka, které by slibovalo nápravu bezpráví, jež stále ještě proti nám zde existuje. Neboť že se poukazuje na rovnoprávnost ústavou danou, zní jako výsměch.

My křesťanští sociálové, když jsme po prvé měli v roce 1926 příležitost uplatniti německý vliv ve vládní většině, nezhostili jsme se v zájmu našeho německého lidu této zodpovědnosti. Přes řezavý výsměch stran, které dnes jsou bezpodmínečně ve většině. Ale v posledních třech letech naučili jsme se ze zkušenosti, že by přece jen mohlo býti účinnějším, kdyby hned při vstupu do vlády poskytnuty byly potřebné záruky, že se přes naše životní zájmy nebude nadále přecházeti k dennímu pořádku. (Sen. Stark [německy]: Proč jste to učinili?) Měli jsme přece prohlášení ve vládní koalici, že se bude s námi o národnostních otázkách vyjednávati jako s rovnými mezi rovnými. Proto jsme, když nedávno uchazeč o většinu Udržal povolal našeho zástupce, předali své přesně vyjádřené národnostní požadavky. Tyto národnostní požadavky byly: >Úprava úředního používání jazyka ve smyslu účelnosti, zejména pro státní úřady, ústavy a podniky, na které se nevztahuje jazykové nařízení. Jazyková úleva při parlamentní spolupráci pro všechny členy Národního Shromáždění přiměřeným výkladem a prováděním §u 49 jednacího řádu. Poměrný zřetel na Němce ve státním hospodářství, při státních přídělech - subvencích - a při zadávání veřejných prací a dodávek. Přiměřené zastoupení Němců ve všech hospodářských organisacích, přiměřený zřetel k německému hospodářskému úřadu při jmenování hospodářských poradců, členů poradních sborů státních drah, obchodních radů, soudců laiků atd. Zavedení školské autonomie, především zákonité stanovení autonomní školské správy národnostně rozdělenými okresními a zemskými školními výbory, zavedení národnostního školského katastru a přiškolení podle vůle těch, kdož k výchově jsou oprávněni. Stejnoměrné jednání s veřejnými zaměstnanci bez rozdílu národnosti, pokud jde o jejich přijímání a postup u všech státních úřadů, až do nejvyšších míst.<

To nejsou žádné nové požadavky. (Sen. Stark [německy]: Tyto pokusy, omývati se, jsou zcela zbytečné!) Zastávali jsme se těchto požadavků také v dřívější koalici. A nejsou to také nesplnitelné požadavky. Nevím, jak daleko byly tyto požadavky příčinou, proč při tvoření většiny bylo od nás upuštěno. Hlavní věcí je, že ostatní německé strany, které byly povolány k ministerskému předsedovi, nekladly nijakých požadavků, asi ze strachu, že by je pak jejich spřátelené strany v českém táboře úplně opustily. Žalostné bylo, nemohu to jináč označiti, jak se zachovalo pracovní a hospodářské souručenství. Při volbách nechala se tato skupina vzíti s sebou svazem >Bund der Landwirte<, ačkoli >Bund der Landwirte< byl předmětem její nejostřejších útoků v národnostním ohledu, a při tvoření většiny se tato skupina úplně podmanila svazu >Bund der Landwirte<, takže nyní s ním tvoří jednotný parlamentární klub.

Tu a tam lze slyšeti, že se německým většinovým stranám od blízkých skupin v českém táboře dostalo určitých slibů v národnostním ohledu. Musím doznati: o tom se mluvilo již také r. 1926, ale účinek se v praksi rovnal nule. Vládní prohlášení samo zajisté neobsahuje zmínky o tom, že na těle tohoto státu stále ještě zeje otevřená rána, t. j. německá otázka, a vládní prohlášení neukazuje také žádného léčebného prostředku, aby tato rána byla nějak v brzku zahojena. My z německé oposice budeme pečovati o to, aby to bylo připomenuto, aby také většina byla na to vždy upamatována.

Co do ostatního nebudeme svým dřívějším tak přísným kritikům stejné spláceti stejným. (Sen. Stark [německy]: To můžete klidně činiti!) Nebudeme vás nazývati zrádci lidu, dosáhnete-li příliš málo, nebudeme podezřívati vaši dobrou vůli, nebudeme zlomyslně snižovati vaše úspěchy, bude-li lze nějaké zaznamenati. Budeme se naopak srdečně radovati, bude-li situace Němců novými německými většinovými stranami zlepšena. Neboť zlepšení bude na prospěch všemu našemu německému lidu. Snažili jsme se v posledních třech letech s obětmi připraviti půdu pro spravedlivé vyrovnání, doufáme, že ti, kdož přišli po nás, budou dále budovati a že dobudou rychlejších úspěchů, nežli se nám to podařilo dosud.

Pracovali jsme po volbách k tomu, aby se německé strany, přihlížejíce k nové situaci, semkly, aby při tvoření většiny pokud možno uplatnily veškerou váhu Němectva. Nenašli jsme ohlasu pro svůj podnět, s politováním musili jsme seznati, že německé strany, které přibrány byly k utvoření většiny, nevytvořily mezi sebou žádného styku; v některém okamžiku tvoření většiny zdálo se dokonce ve veřejnosti, že se navzájem potíraly. My z oposice nebudeme zajisté ztěžovati tuto spolupráci německých skupin ve většině, my naopak ji srdečně uvítáme. My v prvé řadě nebudeme neúspěchy německého lidu pociťovati jakožto neúspěchy těchto stran, nýbrž jakožto neúspěchy veškerého našeho lidu, stejně jako, bude-li dosaženo úspěchů, vítati budeme je jakožto úspěchy veškerého našeho lidu.

Tím označil jsem s dostatek naše stanovisko k nové situaci a chci skončiti několika krátkými slovy. Nová vláda představuje se jako vláda pro zmírnění hospodářské krise, jeví se však dosud sama ještě jako vláda krise. Objevila, kde to vázne, ale pracuje prozatím s dlouholetými provisoriemi a neukazuje způsobu, jakým chce pomoci. Nová vláda má ve svém středu muže beze vší pochyby zdatné, strany snažily se vyslati nejlepší své lidi. Obzvláště vítáme ministra financí dr Engliše, který nikdy nepodnikl ničeho, aby se učinil populárním, a přesto je v obyvatelstvu populárním v nejlepším slova smyslu, poněvadž udělal pořádek a chce pořádek udržeti. Přes to musíme na otázku: můžeme věnovati důvěru nové vládě? odpověděti zpětnou otázkou: což pak mají strany v nové, v koncentrační většině samy k sobě důvěru? Vidím dosud v koncentrační většině jen koncentraci nedůvěry, ta musí nejdříve zmizeti, nežli vůbec bude lze pomýšleti na společnou práci.

Proto nemůžete od nás žádati, abychom novou vládu a novou většinu uvítali s důvěrou. Naše stanovisko je dáno: Jsme zatlačeni do oposice, vyplníme toto místo v oposici. Nikoli oposici za každou cenu. Budete-li, pánové, tvořiti něco zdatného, pak musíte nám dovoliti, abychom také my hlasovali s vámi. Neboť tíseň naše je společná a společnou musí býti také pomoc. Ale kde se nynější vládní většina po našem názoru nenalézá na správné cestě, tam svobody opětně nabyté použijeme k tomu, abychom veřejně řekli nelíčenou pravdu, jak to naše voličstvo žádá. Ať v oposici, ať ve většině, vše pro naši dobrou křesťanskou německou věc! To je náš vánoční pozdrav našemu německému lidu. (Potlesk senátorů něm. křesť strany.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Václav Donát.

Sen. Donát: Slavný senáte! Nová koncentrační vláda podala nám svou visitku. Pilný a bedlivý pozorovatel politického i hospodářského života v >Lidových Novinách< pan Peroutka s jistým sarkasmem obírá se vládním prohlášením a resumuje: Je v tom všecko a není v tom nic. A rozhodně tam není nic nového. (Hlas: To je pravda!) Má pravdu a nemá pravdu. Je to rámec, do kterého Národní shromáždění spolu s vládou má dáti žádoucí náplň.

K řešení velkých hospodářských problémů sešli se zástupci zemědělských výrobců se zástupci průmyslové výroby, zástupci zaměstnanců i zaměstnavatelů, zástupci všech národů tuto republiku obývajících, aby rozřešili ohromnou krisi zemědělskou, která hrozí býti katastrofou pro náš stát, a aby tím odvrátili počínající všeobecnou krisi hospodářskou a s ní všechny související sociální chmurné zjevy, jako nezaměstnanost, omezovaní výroby, klesající mzdy atd. atd.