Zdali je ochotná ujistiti, že ani ročník 1934 nebude sloužiti déle, než 14 měsíců?
Je-li pravda, že našemu požadavku započítání jednoměsíční dovolené do doby presenční služby bylo vyhověno, jak hlásí tisk, a zdali je ochotna vrátiti vojákům volební právo, aby v blížících se volbách mohli také vojáci projeviti své politické přesvědčení?
V P r a z e dne 9. března 1933.
Dvořák, J. Svoboda, Procházka,
Śliwka, Hrubý, Török, Valáškova, Höhnel, Štou-
rač, Vallo, Russ, Čižinská, Babel, Tyll, Juran,
Steiner, Zápotocký, Krehan, Novotný, Kubáč,
Bílek.
2846/ VII.
Interpelace
poslance J. Svobody, Dvořáka a soudruhů
ministru spravedlnosti dru Dérerovi
o jednostranném postupu krajského trestního sondu v Praze ve věci starosty města Čelákovic n. Lab., který se dopustil řady trestných činů.
Poslední události v městě Čelákovice n. Lab. značně rozrušily tamější pracující obyvatelstvo. Starostou této obce je Václav Kašák, člověk, který proběhl čtyřmi politickými stranami a nakonec zakotvil u agrární strany. Na Kašáka jest podáno nejméně 13 trestních oznámení pro podvody, fingované účty atd.
V Čelákovicích prováděla se stavba potoka za takových podmínek, že byla provedena proti vůli většiny městského zastupitelstva; ba ani okresní úřad nemohl uznati provedení této stavby pro vysoké náklady, které podnikatelům účtoval.
Starosta přes všechny tyto důvody a námitky zadal stavbu svému příteli staviteli Primkovi a provedl. Při této práci stavitel Primek zůstal dlužen okresní nemocenské pojišťovně v Brandýsku n. Lab. 30. 000 Kč za příspěvky pojištěných dělníků, kterým ovšem srážky podle zákona prováděl.
Starosta Kašák po dohotovení stavby chtěl proplatiti zbývající část nákladů staviteli Primkovi. Když však nemocenská pojišťovna chtěla tyto peníze obstaviti a zajistiti tak zadržené neplacené příspěvky nemocenské, prohlásil starosta Kašák, že ty peníze již nemá, že je poukázal již Primkovi prostřednictvím hospodářské záložny v Čelákovicích, ač to byla vyložená nepravda, která byla také prokázána.
Okresní nemocenská pojišťovna učinila na starostu Kašáka trestní oznámení pro maření výkonu exekuce; na základě toho byl v pátek prostřednictvím tamějšího četnictva vzat do zajišťovací vazby. V sobotu byl převezen na Pankrác
ke krajskému trestnímu soudu. Ale již v neděli o 12. hodině pol. byl propuštěn a ujal se znovu svého úřadu jako starosta. Ptáme se pana ministra spravedlnosti:
1. Jak jest možné, aby se v takovýchto případech, kde jde o prokázané trestní činy tak blahovolně postupovalo - dokonce s takovým urychlením, že se úřadovalo i v neděli - vůči shora jmenovanému jen proto, že má agrární legitimaci?
2. Jak se to srovnává s praksí ministerstva spravedlnosti, kterou toto provádí, jde-li o dělníka, domáhajícího se sivých práv, nebo, jde-li o nemocného komunistického poslance, na př. posl. Krosnáře? V takových případech jsou dělníci a dělničtí funkcionáři měsíce vězněni, aniž jim je potom co prokázáno.
3. Co hodlá pan ministr učiniti se starostou Kašákem, který, ač patří pro své delikty dávno do kriminálu, znovu nastoupil do starostenského úřadu?
V Praze dne 19. prosince 1934.
J. Svoboda, Dvořák,
Štourač, Hrubý, Valáškova, Török, Novotný, Steiner, Čižinská, Vallo, Russ, Zápotocký, Procházka, Tyll, Höhnel, Krehan, Juran, Bílek, Kubač, Babel, Śliwka.
2846/ VIII.
Interpelace
poslance Jurana a soudruhů ministru vnitra
o pronásledování protidrahotní petiční
akce spotřebitelů.
V měsíci listopadu 1934 Antonín Zmrhal, Otto Beuer a jiní družstevníci vydali jménem spotřebitelů listiny tohoto znění: »Předsednictvu poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé v Praze. Používajíce svého petičního práva (§ 115. ústavní listiny) žádáme důrazně, aby učiněna byla Národním shromážděním účinná opatření proti drahotě, která přes sliby vlády roste. Žádáme: zlevnění chleba na Kč 1. 50 za 1 kg; snížení ceny mouky, tuků, mléka a uhlí; snížení ceny cukru na Kč 3. - za
1 kg; nezaměstnaným a jejich dětem bezplatný potřebný příděl chleba, topiva a 1. 000 vagónů cukru z ladem ležících zásob. Opatření nechť jsou učiněna na účet kartelů, monopolů, spotřebních daní a cel, které zdražováním snižují životní úroveň širokých lidových vrstev. « Následovaly rubriky pro podpisy občanů.
Současně vydali řádně ohlášené plakáty tohoto znění: »Braňte se drahotě! Drahota snižuje ne-
snesitelně životní úroveň milionů spotřebitelů. Vláda slíbila zlevnění životních potřeb. Podáváme tudíž předsednictvu poslanecké sněmovny tyto v petici shrnuté požadavky a žádáme jejich splnění na úkor kartelů, monopolů, spotřebních daní u cel.
1. Zlevnit chléb na Kč 1. 50 za l kg.
2. Snížit cenu cukru na Kč 3. - za 1 kg.
3. Snížit ceny mouky, tuků, mléka a uhlí.
4. Nezaměstnaným a jejich dětem bezplatný příděl chleba, topiva a 1. 000 vagonů cukru z ladem ležících zásob.
Protestujte svým podpisem proti drahotě a podepřete požadavky spotřebitelů. Podpisujte petiční listiny!«
Tato petiční akce měla veliký úspěch. Daleko přes milion občanů podepsalo petiční listinu. Za petici se postavilo na 300 obecních zastupitelstev a 150 závodních osazenstev. Podepisovali občané bez rozdílu politické příslušnosti. Podepsaly i sociálně demokratické a národněsocialistické organisace družstevní a politické. Avšak úspěch této akce mohl býti ještě daleko větší, kdyby proti ní nebyly postupovaly okresní úřady, policie a četnictvo. Ačkoliv tyto úřady proti podobné akci firmy Baťa ničeho nepodnikaly a nečinily nejmenších překážek, brzdily petiční akci spotřebitelů kde mohly. Zakazovaly v mnohých místech vylepování plakátů, jejichž text byl naprosto nezávadný i s hlediska zákonů. Tak tomu bylo na př. v Nové Pace, ve Dvoře Králové n. Lab., v Kolících, v Kostelci n. Černými lesy, v Popradě atd. Příslušné výměry byly prošle odůvodněny tím, že »obsahem plakátů mohl by být ohrožen veřejný klid a pořádek a proto se jeho kolportáž zakazu je« nebo dokonce tímto originálním úředním tvrzením: »Žádosti vyhověno bytí nemohlo, neboť vylepování takových plakátů nejeví se ani účelné, ani potřebné, poněvadž v okrese vylepením takových plakátů mohl by být porušen veřejný klid a pořádek a i jinak není potřebné vylepení takových plakátů, neboť stát. uřady se dostatečně starají o to, aby drahota byla stlačena na nejmenší míru. (Okresní náčelník v Popradě. )«
Na mnohých místech zabavovali četníci a policie i petiční listiny a zahájili trestní řízení proti občanům, kteří petiční listiny dávali podepisovat. Tak na př. byly listiny zabaveny v Bratislavě, kde na policejním ředitelství leží desetitisíce podpisů, ve Verneřovicích, v Ostravačicích, v Krajnom, Kobyleckém Poljany, v Praze VI. atd. Ve Verneřovicích předvedeni byli tři občané na četnickou stanici, odňaty jim petiční listiny a zavedeno proti nim trestní řízení. V Kobyleckém Poljany odvedli četníci dělníka Josefa Máčka na stanici a když dělníci žádali o jeho propuštění, četníci je bili, zatkli 12 dělníků a odvedli je do Velikého Bočkova.
Už tyto příklady z mnohých jiných dokazují, že úřady postupovaly zcela protizákonně proti petiční akci, která se opírala o ústavně zaručená právo a že tak činily pouze proto, že šlo o protidrahotní požadavky chudých spotřebitelů.
Tato tendence projevovala se i při zákazu protidrahotních projevů. Ze 40 ohlášených protidrahotních projevu bylo 39 zakázáno. Pouze v Praze byl takový projev povolen v Národním domě na Král.
Vinohradech, ale s podmínkou, že se nesmí mluviti o protidrahotní petiční akci. Ptáme se pana ministra:
1. Dal pan ministr pokyn k postupu proti protidrahotní petiční akci spotřebitelů?
2. Jak odůvodňuje pan ministr vylíčené pronásledování této akce a porušování ústavně zaručeného petičního práva?
3. Jak odůvodňuje pan ministr skutečnost, že petiční akci firmy Baťa, namířené proti malým obuvníkům, nebylo úřady činěno nejmenších překážek, ale že státní aparát byl ihned dán do pohybu proti oprávněným požadavkům spotřebitelů?.
4. Co hodlá pan ministr učiniti, aby se takové případy pronásledovaní linutí za zlevnění životních prostředků v budoucnu již neopakovaly?
5. Je pan ministr ochoten dáti neprodleně příkaz k okamžitému zastavení trestního řízení, zahájeného proti občanům, kteří dali podepisovati petiční listiny a naříditi vrácení petičních listin, zabavených policií a četnictvem?
6. Je pan ministr ochoten dáti podřízeným úřadům příkaz, aby nezakazovaly protidrahotní projevy spotřebitelů?
V Praze, dne 11. ledna 1935.
Juran,
Śliwka, Hrubý, Valáškova, Dvořák, Štourač, Tyll, Steiner, K. Procházka, J. Svoboda, Čižinská, Russ, Vallo, Höhnel, Krehan, Babel, Novotný, Bílek, Kubač, Zápotocký, Török.
2846 IX (překlad).
Interpelácia
poslanca dra Szüllö a druhov ministrovi vnútra
o četníckych šikánach, ku ktorým dochádza na Slovensku.
Pane minister vnútra! Četnícki orgánovia na Slovensku v poslednej dobe v niektorých miestach neprávom zasahujú do vnútorného životu zemskej strany kresťansko-socialistickej a činia tiež oproti tlači strany opatrenia, ktoré sa nesrovnávajú s nestrannosťou administratívy.
Vonkovské organizácie strany konajú podľa schválených organizačných Štatútov občas členské konferencie, na ktorých berú účasť len členovia strany. Tieto členské konferencie nepodliehajú podľa úradnej praxe prihlasovacej povinnosti a túto prax uznal za správnu i zemsky prezident na Slovensku svojím nariadením 70 dňa 14. decembra 1934, č. 57. 000/1934
Četníci sa spravidla interesujú o priebeh takýchto členských konferencií, čo sa v minulosti
dialo tak, že pred členskou konferenciou vyžiadali si informácie od predsedu miestnej organizácie a potom odišli. V poslednej dobe však dostavujú sa po takýchto konferenciách do bytov členov strany, dopytujú sa ich, predvolávajú ich do ubikacií četníkov, kde s nimi sepisujú protokoly. Tým im zabraňujú vo vykonávaní denného zamestnania a pôsobia im ztratu času i peňazí. K takémuto krikľavému prípadu došlo koncom mesiaca júla 1934 v Lastovciach v okrese trebišovskom, kde ráno na 6. hodinu predvolali niekoľko osôb a vyslýchali ich tam o priebehu členskej konferencie konanej stranou dňa 15. júla.
Slovensky písaný úradný list zemskej strany kresťansko-socialistickej, Vôľu Ľudu, sledujú orgánovia četníctva nápadnou pečlivosťou, stále pátrajú, kto list odoberá, kto ho číta a odnímajú ho niekedy, keď k tomu nemajú nijakej zákonitej príčiny. Podobné prípady sa stály tiež s maďarsky napísaným kalendárom, ktorý vydula strana koncom r. 1934. A to:
Koncom decembra 1934 a počiatkom januára 1935 vzali čísla Vôle Ľudu cenzúrou prepustené Vincentinovi Misovicovi v Rudnó Lehote (okres Prievidza), Jozefovi Haviarovi v Račiciach, Pavlovi Pracskovi v Nedožeroch, Andrejovi Jánoskovi v Dolnom Kamenci, Jozefovi Szvitekovi v Zem. Kostolanoch; v Novákoch a Dolných Lelovciach však vzali maďarské kalendáre.
V obci Komov-Latky (Čierny Balog, osada Komov-Latky, okres Brezno nad Hr. ) dostavili sa dňa 3. januára t. r. dva četníci z Jánošoviec do bytu tamojšieho trhovníka Štefana Kupca, za jehož neprítomnosti vykonali domovú prehliadku a vzali nájdené tam čísla listu Vóla Ľudu, proti ktorým cenzúra nič nenamietala.
Podobne dňa 3. januára objavili sa četníci v papiernickom obchode firmy Tóth a Breza v Ipel. Šiahach a zhabali tam maďarské kalendáre kresťansko-socialistické, ktoré mala firma v komisii. Dňa 4. januára pátrali tiež v okolí Ipol. Šiah po maďarských kalendároch strany, proti ktorým však cenzúra žiadnych námietok nečinila a štátne zastupiteľstvo ich nedalo zhabať.
Dňa 11. januára 1935 dopoludnia dostavili sa detektivovia štátnej polície Stanek a Lázár do kancelárie strany kresťansko-socialistickej a odniesli odtiaľ 12 exemplárov maďarského kalendára na r. 1935, ktoré boly cenzúrou prepustené. K podobnému prípadu došlo tiež 13. januára v Prievidzi, kde pri domovej prehliadke konanej u mäsiara Jána Duresána, hľadali maďarské kalendáre strany, a tiež v obci Seldin (okres Parkán), kde četníci tiež zhabali maďarské kalendáre strany.
Tážeme sa pána ministra vnútra:
1. Či ste ochotný učiniť bezodkladné opatrenia, aby četnícki orgánovia nerušili schôdze a konferencie zemskej strany kresťansko-socialistickej, účastníkov týchto schôdzí nešikanovali, a rešpektovali v každom prípade ústavnou listinou zabezpečené práva slobody a tedy i právo n slobodu spolčovaciu tiež voči našej strane?
2. Či ste ochotný zakročiť, aby predplatitelia a odberatelia novín á kalendárov našej strany neboli nabudúce šikanovaní a aby v prípadoch shora
uvedených dotyční úradní orgánovia buďto dali náhradu za nezákonne odnesené čísla novín a kalendárov, alebo dotyčné čísla vrátili?
3. Či ste ochotný učiniť príslušné trestné opatrenia proti orgánom, ktorí svojej úradnej moci zneužili?
V P r a h e, v marci 1935.
Dr. Szüllö,
Szentiványi, dr. Jabloniczky, Hokky, Fedor, dr. Törköly, Dobránsky, Nitsch, dr. Holota, Krumpe, Zajíček, Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Scharnagl, Fritscher, Bobek, Greif, dr. Petersilka, Kunz, dr. Luschka, Stenzl, Eckert, Prause.
2846/X. (překlad).
Interpelácia
poslanca Hokkyho a druhov predsedovi vlády a celej vláde
o zadržovaní obecných prirážok obce
Sevľuš, čím sa zabraňuje prevádzaniu
potrebných investícií.
Pane predseda vlády!
Obec Sevľuš má u finančných úradov vyše l, 000. 000 Kč pohľadávku nevydobytých obecných prirážok k verejným daniam.
Tohoto obnosu samozrejmo obec Sevľuš postráda, lebo nemôže hradiť náklady najdôležitejších svojich investícií. Nemôže si dať vydláždiť ulice prez to, že prednosta okresného úradu, obecné predstavenstvo a rada, i zastupiteľský sbor podnikajú všetko, aby dali do poriadku obec, ktorá je sídlom okresu a má vyše 11. 000 obyvateľov. Nie je to však možné v dôsledku nedostatku hmotných prostriedkov. S úctou pripojujem fotografie námestia Masaryka, ktoré je v takom stave, že sa to vymyká všetkým predstavám. Vež mestského domú pozerá na svoju krásu, ktorá sa odráža v barine námestia Masaryka. Trhovci, ktorí platia značne veľké miestne, brodia sa až po kolená v liahne v dobe veľkých pŕšok podzimných. Buďto ráčte zmeniť názov námestia, alebo ráčte sa postarať o to, aby obec mohla získať potrebný náklad na vydláždenie tohoto námestia.
Už dávno mala byť postavená budova okresného súdu v Sevľuši, ktorá stavba bola plánovaná už pred válkou, lebo sotva bude ešte jedna budova okresného súdu v tak škandalóznom stave, v akom je táto, kde dvaja sudcovia pojednávajú v jednej a tejže miestnosti. Krásny dvojposchodový palác okresného súdu v Ťačeve už je postavený. A predsa v Ťačeve je okresný súd len pre 39 obcí, a tuná pre 54 obrí. Avšak obec Ťačevo mohla poskytnúť požadovaný prí-
spevok, kdežto Sevľuš nemôže tak učiniť, lebo už beztoho má dlh vyše 5 miliónov, umorovanie ktorého pôsobí veľké starosti.
Nadriadené úrady obchodných a živnostenských škôl stále vyhrožujú obci Sevľuši, že jej vezmú tieto dve dôležité školy, jestliže nebude môcť na ne značnejšie prispievať. Tento Damoklov meč stále visí nad hlavou obce Sevľuše.
Tiež vybudovanie kanalizácie a vodovodu by bolo nezbytne, lebo tyfusová epidémia rok od roku sa opakuje a i na podzim i v zime vyžiadala si táto ťažká epidémia niekoľko obetí. Avšak tieto práce mohly by byť prevedené len reguláciou potokov Belvy a Salvy, lebo kanály mohly by ústiť len do týchto potokov. Všetko to ztroskotá z dôvodov finančných.
Ministerstvo zemedelstva žiadalo najnovšie o výstavbu obilných skladíšť a žiadalo od obce príspevok. Obec nemohla to odhlasovať z dôvodov vyššie uvedených.
Zemský úrad požaduje od obce horentné sumy na celé roky zpätmo z titulu nájemného za okresný úrad, z ktorej príčiny trvajú celé roky debaty u menovaného úradu, ktorý na miesto toho, aby pomáhal, ešte viac pod vodu zatlačuje hlavu obce, ktorá sa topí v dlhoch.
Podľa uvedeného tážem sa pánu predsedu vlády a celej vlády:
Či ste ochotný učiniť súrne opatrenia, aby finančné úrady čo najskôr vyplatily obci vybrané už daňové prirážky vyše 1, 000. 000 Kč spolu s 7% úrokom zo zameškania (koľko berú sumy), lebo ináče by sa obec Veľká Sevľuš i naďalej musela vzdať najdôležitejších zdravotných, kultúrnych, sociálnych a iných investícií na dlhú dobu a snášať všetky vážne následky tohoto neblahého stavu?
V Prahe, v marci 1935.
Hokky,
Szentiványi, dr. Törköly, Oehlinger, Krumpe, Zajiček, Fritscher, dr. Mayr-Harting, Bobek, Nitsch, Dobránsky, Fedor, dr. Holota, Greif, Scharnagl, Kunz, Prause, Eckert, Stenzl, dr. Luschka, dr. Petersilka, dr. Jabloniczkv, dr.
Szüllö.
2846 XI. (překlad).
Interpelácia
poslanca Hokkyho a druhov ministrovi zahraničných vecí
o zpráve rumunského listu Gurentul, dľa ktorej rusinské obyvateľstvo v Maramaroši chce sa pripojiť k Rumunsku.
Pane minister zahraničných vecí!
Pred niekoľko mesiacmi uverejnil v Rumunsku vydávaný list Curentul senzačnú zprávu, že
rusinské obyvateľstvo československého Maramaroša chce sa pripojiť k Rumunsku. List napísal ešte i to, že obyvateľstvo rusínske sa ocíta vo veľkej biede a že úfa, že v Rumunsku sa mu povedie lepšie.
Československé úrady sľubujú všetko možné i nemožné, píše list ďalej, aby náladu ľudí ukľudnili, lebo vraj títo vyslovili podobné priania už i pri iných príležitostiach. Vo svojej zaslepenej odvážnosti ide list ešte ďalej, lebo vyslovuje svoju radosť s týmto prejavom rusínskeho obyvateľstva a zdôrazňuje, že o príslušnosti tohoto územia rozhodne plebiscit.
Tieto zprávy menovaného listu vzbudily pochopiteľne vo vrstvách tunajšieho rumunského, maďarského a rusinského obyvateľstva veľké znepokojenie.
S úctou tážeme sa pána ministra zahraničných vecí:
Či viete o týchto zprávach rumunského listu Curentul a o znepokojení, ktoré v ich dôsledku u nás vzniklo.
Ak o nich viete, aké kroky ste učinili, aby podobné zprávy neboly uverejnené vo stĺpcoch rumunských listov a aby tunajšie obyvateľstvo nebolo nimi rozčuľované a terorizované, a jestliže ste tieto kroky neučinili, aké opatrenia zamýšľate učiniť voči týmto zprávam, ktoré ohrozujú integritu republiky Československej?
V Prahe, v marci 1935.
Hokky,
Dobránsky, dr. Holota, Oehlinger, Greif, Zajíček, Krumpe, Bobek, Nitsch, Szentiványi, dr. Jabloniczky, dr. Mayr-Harting, Fritscher, Kunz, dr. Luschka, Scharnagl, Prause, Stenzl, Eckert, dr. Petersilka, dr. Szüllö, dr. Törköly, Fedor.
2846 XII (preklad).
Interpelácia
poslanca Hokkyho a druhov predsedovi vlády
vo veci penzií bývalých lesníkov veľkostatku Schönbornového.
Pane predseda vlády!
Veľkú časť bývalého Schönboruového veľkostatku prevzala Latorica akc. spol. v dobe prevádzania zákona o pozemkovej reforme. Je prirodzené, že pri príležitosti prevzatia tohoto statku zároveň prevzatí boli tiež zamestnanci bývalého zamestnávateľa. Latorica túto svoju povinnosť síce splnila, prevzala lesníkov, ktorí slúžili už 40 až 45 rokov, avšak po 5-6 mesačnej službe poslala ich do penzie s mesačnou penziou 80 Kč. Teraz títo zbedačení ľudia, ktorí celé desaťročia
verne a pilne vykonávali svoje služby, márne prosia a márne žiadania. Ich prosby nikto a nikde nevyslyší. Bývalý vlastník posiela ich k vlastníku novému a tento ich zase vracia k vlastníku starému. Bývalý vlastník obhajuje sa tým, že on ich postúpil akc. spol. Latorici, a novy vlastník poveria, že oni boli zamestnancami starého vlastníka. Keď sa presvedčili, že ani jeden L vlastníkov nechce ich hlad ukojiť, obrátili sa na štátny úrad pozemkový, kde žiadali, aby im boly poukázané penzie z fondu zriadeného na základe § 73 zákona. Svoje zamietavé usnesenie zo dňa 23. marca 1934 odôvodnil pozemkový úrad tým. že dotyčný pozemkový statok nebol prevzatý štátom k účelom pozemkovej reformy. A rozhodčia komisia zamietla podané sťažnosti odôvodnením, že sťažovatelia boli novým vlastníkom riadne prevzatí, že slúžili ďalej a až po uplynutí niekoľko rokov boli daní do penzie. A takto žiadosť podaná pozemkovému úradu má len jediný citeľný výsledok, ktorý je však pre sťažovateľov veľmi škodlivý. Dotiaľ totiž na každé vianočné sviatky dostávali po jednom povoze dreva palivového. Keď sa Latorica dozvedela, že si sťažovali u pozemkového úradu, zastavila im i poukazovanie tohoto paliva.
Nemohla byť intencia zákona o pozemkovej reforme, aby úbohých zamestnancov uvrhol v biedu, a tedy zamietavé usnesenie pozemkového úradu a rozhodčej komisie sú nepochopiteľné.
Jelikož rozhodnutie pozemkového úradu i rozhodčej komisie je pochybené, tážeme sa pána predsedu vlády, či ste ochotný zakročiť, aby bola zabezpečená existencia týchto postižených bývalých zamestnancov?
V P r a h e, dňa 6. marca 1935
Hokky,
Nitsch, dr. Szüllö, Szentiványi, dr. Jabloniczky, Fedor, dr. Törköly, Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Fritscher, Scharnagl, Bobek, dr. Holota, Greif, Kunz, dr. Luschka, dr. Petersilka, Zajíček, Krumpe, Dobránsky, Stenzl, Eckert, Prause.
2846 XIII (překlad).
Interpelácia
poslanca Hokkyho a druhov ministrovi sociálnej pečlivosti
o odnímaní rent príslušníkom vojakov padlých vo válke.
Pane minister!
Úrad válečnej pečlivosti v Užhorode v poslednej dobe odňal príslušníkom padlých vojakov renty dosiaľ požívané. Vo svojich dôvodoch poukazuje na to, že percipienti rent sú vlastníkmi
2 až 10 jutár pôdy, ktorá im zaisťuje z každého jutra ročne 1000 Kč čistého výnosu. Ba sú i prípady, kde pozemnoknižné možno dokazovať, že zúčastnená strana je naprosto nemajetná a menovaný úrad preca ju pokladá za majiteľa 10 jutrového statku.
Úrad válečnej pečlivosti dovoláva sa zákona zo dňa 25. januára 1922, čís. 39 Sb. z. a n.; i iný sami sa dovolávame § 31 tohoto zákona, dľa ktorého priznaná a ustanovená renta môže byť odňatá len vtedy, jestliže zanikly alebo pozmenily sa podmienky, za ktorých bola priznaná. Je verejne známe, že majetkové pomery zúčastnených strán boly svojho času čo najpodrobnejšie vyšetrované a zákonité práva strán boly uznávané na základe výsledkov tohoto šetrenia. Majetkové pomery, ktoré boly vtedy zistené, nielen že sa nezlepšily, ale bezpochyby sa zhoršily, a tedy toto jednanie je na základe vyššie citovaného §u protizákonné.
S úctou tážem sa pána ministra:
1. Či ste ochotný nariadiť, aby úrad válečnej pečlivosti nepozbavoval zúčastnené strany zákonných práv na základe údajov, ktoré neodpovedajú skutočnosti?
2. Či ste ďalej ochotný nariadiť, aby úrad válečnej pečlivosti v Užhorode i naďalej nerušene vyplácal dusavádne renty, kým vec bude vyšetrená a sťažnosti nebudú vybavené?
3. Či ste konečne ochotný zakročiť, aby zúčastnené strany i naďalej dostávaly svoje zákonom zabezpečené renty, a to zrušením týchto krivdivých rozhodnutí?
V P r n h e, dňa 6. marca 1935.
Hokky,
Dobránsky, dr. Jabloniczky, dr. Törköly, Szentiványi, Fedor, Nitsch, dr. Sziillö, dr. Holota, Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Zajiček, Bobek, Scharnagl, Fritscher, Greif, Krumpe, dr. Petersilka, Kunz, dr. Luschka, Stenzl, Eckert, Prause.
2846/XIV (překlad).
Interpelácia
poslanca Hokkyho a druhov ministrovi sociálnej pečlivosti
o odnímaní válečných podpôr válečným vdovám z nedostatku štátneho občianstva.
Pane minister!
Stále častejšie dochádza je prípadom, že válečným invalidom, hlavne však válečným vdovám sú odnímané válečné podpory z dôvodu, že nemajú štátneho občianstva.
Nepodají-li sa niekomu získať štátneho občianstva, tu donucujú dotyčnú osobu ku vzdaniu sa
válečnej podpory prostriedkami, za ktoré by bolo zavedené pokračovanie pre vydieračstvo, keby to spáchal súkromník.
Od ministerstva som takéhoto rozhodnutia ešte nevidel, avšak od úradov nižších už áno, a medzi týmito je žiaľbohu i zemský úrad.
Text znie zpravidla takto:
» Žadatelka budiž vybídnuta k predložení soudně overeného prohlášení o vzdání se nároků plynoucích jí z titulu válečného poškozence
Za zemského presidenta. «
A tedy dotyčný žiadateľ má predložiť sudcom overené prehlásenie, že sa vydáva svojho nároku plynúceho z válečnej invalidity.
Zkrátka má sa vzdať toho, za čo jej manžel zomrel a čo znamená pre celý jej dnešný život jedinú hodnotu a oporu. Ale veď jej manžel vykrvácal za túto pôdu a nedostane - li ona svoju válečnú podporu tuná, nedostane ju nikde inde. a získa - li tuná štátneho občianstva, nemôže samozrejme ani inam ísť.
Nie, pane minister, a opätovne nie je to prostriedok, ktorý by sa srovnával s dôstojnosťou štátu a ktorý by mal byť použitý oproti najnešťastnejším, najviac postihnutým a najbiednejším. A zvlášte nie, je-li štát demokratický zriadený, ktorý musí práve toho najchudobnejšieho najmocnejšie podporovať, lebo veď potom na čo by bolo tu sociálne zariadenie. Tu je potom zbytočné i sociálne ministerstvo, lebo ono na miesto toho, aby poskytlo zbedačeným ochranu a podporu, priamo odníma im chlieb od úst.
S úctou tážeme sa pána ministra:
Či ste ochotný učiniť súrne a radikálne opatrenia, ktorými by sa zabránilo, aby invalidom a válečným vdovám boly odnímané ich požitky z toho titulu, že nemajú štátneho občianstva, keďže títo, resp. ich manželia už pred prevratom bydleli na území dnešnej republiky Československej?
V Prahe, v marci 1935.
Hokky,
dr. Jabloniczky, Szentiványi, dr. Törköly, dr. Holota, Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Fritscher, Srharnagl, Bobek, Nitsch, Dobránsky, dr. Szüllö, Fedor, Krumpe, Greif, dr. Petersilka, dr. Luschka, Stenzl, Eckert, Prause, Kunz, Zajíček.
2846/ XV.
Interpelácia
poslancov Vallo, Steinera, Kubače a súdruhov
ministrovi vnútra
o postupe okresného úradu v Čadci na Slovensku a četníctva v tomto okrese.
Četnická stanica v obci Turzovke, okres Čadca, postupuje proti revolučnému robotníctvu, že habe všetky legálne veci, ktoré sú na adresu tamojších robotníkov zasílané, jako »Pravda Chudoby«, » Rudé Právo«, »Tvorba«, »Svět Sovětů« atd.
Tak Adam Čubaň má od administrácie »Pravdy Chudoby « poverenie odpredávať tento časopis, ale četnická stanica vypošle zároveň za roznášačom pošty strážnikov, ktorí okamžite časopis, zhabú. Taktiež sú habané jednotlivé čísla časopisu, ktoré sú u robotníkov.
Tak isto si počína četnictvo v obci Podvysoká. Robotník Móric Balčík obdržal od Průmyslového svazu lučebníkov dňa 26. II. 1935 balík, obsahujúci legálny materiál, výkazy, známky a pod. Četnictvo so dostavilo hneď po poštovnom roznášači a celý balík zhabala Robotník Móric Balčik bol predvedený na četníckú stanicu a tam držaný do večera, bol nútený četníkmi, aby napísal dopis ústrediu průmyslového svazu lučebníkov, že sa vzdává funkcie a aby naň nebola posílaná pošta.
Pýtame sa pána ministra, je mu známy tento protizákonný postup četnictva a okresného úradu (poneváč četnictvo prehlasuje, že to robí na rozkaz okresného úradu)?
Jaké opatrenie míní učinili pán minister, aby sa podobné veci viacej neopakovaly ?
V Prahe, dňa 13. marca 1935.
Vallo, Steiner, Kubač,
Śliwka, Hrubý, Valášková, Török, Štourač, Russ,
J. Svoboda, Juráň, Procházka, Čižinská, Krehan,
Bílek, Zápotocký, Dvořák, Tyll, Babel, Novotný,
Höhnel.
2846/ XVI.
Interpelace
poslance Ant. Šťourače a soudruhů ministru zemědělství
o zlořádu v obecním úřadě v Pivonicích, politický okres Nové Město na Moravě a na okresním úřadě v Novém Městě na Moravě a o šikanách pana starosty obce Jos. Kosa proti drobným zemědělcům v Pivonicích.
Obec Pivonice leží na horách Českomoravské Vysočiny a jest z nejchudších katastrů bramborářské oblasti, kde není vůbec žádného výdělků. Drobní zemědělci závisejí pouze na jediné obživě ze zemědělství. Od roku 1929 byli již čtyřikráte postiženi živelní pohromou, zvláště v r. 1934 katastrofálním suchem. Zde drobni zemědělci do 50 měřic půdy živí se hlavně chovem drobných krav-tahounek, s nimiž obdělávají svoje kopcovitá, skalnatá políčka, což