Poslanecká sněmovna N. S. R Č. 1935,
III. volební období. 12. zasedání.
2846.
Interpelace:
1. posl. Šaláta a druhov min. zemedelstva o povolení pasenia dobytku na št. lesných čistinách v chotári obce Jasenie (okr. Březno n. Hronom),
II. posl. Šaláta a druhov min. financií o bezohľadnom počínaní si finančných orgánov oproti dedičom zemřelého slovenského kolonistu Tomáša Lašáka v Slávikové pri Rimavskej Seči (Slovensko),
III. posl. Windirsche, Platzera a druhů min. financí o výši daně z obratu třeným lnění,
IV. posl. Windirsche a druhů min. železnic, že plzeňské ředitelství státních druh překročila úřední oprávnění,
V. posl. dr. Luschky, Halkeho, dr. Peterse, Stenzla a druhů vládě o rozdělení státních příspěvků na sociální péči o studentstvo,
VI. posl. Dvořáka, J. Svobody, Procházky a soudr. vládě ČSR. o propuštění vojínů, nastoupivších presenční službu v roce 1933,
VII. posl. J. Svobody, Dvořáka a soudr. min. spravedlnosti o jednostranném postupu krajského trestního soudu v Praze ve věci starosty města Čelákovic n. L., který se dopustil řady trestných činů.
VIII. posl. Jurana a soudr. min. vnitra o pronásledování protidrahotní petiční akce spotřebitelů,
IX. posl. dr. Szüllö a druhov min. vnútra o četnických šikanách, ku ktorým dochádza na Slovensku,
X. posl. Hokkyho a druhov predsedovi vlády a celej vláde o zadržovaní obecních prirážok obce Sevluš, čím sa zabraňuje prevádzaniu potrebných investicií,
XI. posl. Hokkyho a druhov min. zahraničných věcí o zprávě rumunského listu Curentul, dľa ktorej rusínské obyvateľstvo v Marmaroši chce sa pripojiť k Rumunsku.
XII. posl. Hokkyho a druhov předsedovi vlády vo veci penzií bývalých lesníkov veľkostatku Schönbornového,
XIII. posl. Hokkyho a druhov min. sociálnej pečlivosti o odnímaní rent príslušníkom vojákov padlých vo válke.
XIV. posl. Hokkyho a druhov min. sociálnej pečlivosti o odnímaní válečných podpôr válečným vdovám z nedostatku štátneho občianstva,
XV. posl. Vallo, Steinera, Kubača a súdr. min. vnútra o postupu okresného úradu v Čadci na Slovensku a četnictva v tomto okrese,
XVI. posl. Štourače a soudr. min. zemědělství o zlořádu v obecním úřadě v Pivonicích, politický okres Nové Mesto na Moravě a na okresním úřadě v Novém Městě na Moravě a o šikanách pána starosty obce Jos. Kosa proti drobným zemědělcům v Pivonicích,
XVII. posl. F. Svobody, Polacha a soudr. vláde v náležitosti stavby údolní přehrady u Kymček a výstavby úředních budov v Brně,
XVIII. posl. Tylla a soud. min. vnitra a národní obrany o těžkém zranění těhotné nezaměstnané dělnice četnictvem v Lysé nad Labem.
2846/I.
Interpelácia
poslanca Antona Šaláta a druhov ministrovi zemedelstva
o povolení pasenia dobytku na št. lesných čistinách v chotári obce Jašenie (okr. Brezno n. Hronom).
Chudobní občania obce Jasenie (okr. Brezno n. /Hr. ) neprestajne prosia št. lesný erár, aby im bolo povolené pásť dobytok na št. lesných čistinách, ležiacich v chotári ich obce, a to v honoch Polom, Pálenice, Horné a Dolné Báne, Čiertaž, Polianky, Horný a Dolný Struhár. Na týchto čistinách povolená je len kosba, pasenie však nie a to hlavne z poľovníckeho ohľadu.
Tieto čistiny rozhodnutím okr. úradu v Brezne, č. 1364/1935 boly vylučené z pasienkového územia a boly určené len za kosienky. Keď sa o tomto 24. T. 1925 robila dohoda medzi št. lesnou správou jasenskou a medzi obyvateľmi, títo boli v domnení tom, že na menovaných čistinách smú kosiť a len po skosení sena pásť dobytok.
Spomenuté lesné čistiny tvoria rovinu a len strmé svahy, čo ich obklopujú sú lesnaté, tak že na tieto dobytok ani nejde škody robiť. Tieto čistiny pred komasáciou boly majetkom súkromníkov. Pri komasacii dostaly sa do rúk lesného eráru a súkromníci dostali za ne celkom neužitočné, skalnaté pašienky
Obec Jasenie má výše 1100 obyvateľov a z celého 15. 000 kat jutrového chotára majú jednotlivci len 1364 kat. jutár oráčiny, lúk, pasienok a lesa. Z tohto ovšem je ťažko vyžiť toľkému obyvateľstvu.
V obci sa dochováva 560 kusov rožného statku. 20 koní, 820 oviec, 96 kozí, 190 ošípaných. Dote-
rajšie pasienky vôbec nepostačujú toľkému dobytku.
V Jašení pred vojnou málokto hospodáril, lebo v obci bolo asi 60 čipkárov (kočujúcich to obchodníkov, chodivších po celom bývalom Uhorsku a inde), v št. železiarní podbrezovskej pracovalo vtedy z Jašenia asi 200 robotníkov, u št. lesného eráru takmer celoročne bolo zamestnaných 150 Jasencov a na sezónne roľnícke práce odchádzalo ročne asi 40 ľudí. Ľud mal zamestnania, nevenoval sa doma roľníctvu a dobytkárstvu, takže pre vtedajší jeho dobytok stačily skromné polia.
Prišla však veľká nezamestnanosť. Ľud začal svoje pozemky intenzívnejšie obrábať, potreboval k tomu viac dobytka a so vzrastom počtu dobytka narástla aj poptávka po lúkách a pasienkoch, takže by obec potrebovala so 800 hektárov pasienky pre dobytok.
Ako po celou Horehroní, tak zvlášť v obci Jasenie skromné roľníčenie a dobytkárstvo je dnes jedinou životnou nádejou a záchranou chudobného slovenského ľudu.
V Jasení už vôbec niet čipkárov, v podbrezovskej št. železiarni pracuje z Jasenia len 20 ľudí, lesný erár každoročne len asi za mesiac zamestnáva niekoľko ľudí, na sezónne rolničke roboty nechodí nikto, lebo nie je kde ísť robiť. Všetko je odkázané len doma čušať a trieť psotu.
Intenzívnejšie dobytkárstvo by ako-tak zachránilo obyvateľov od biedy, ale doterajšie pasienky nedostačujú dobytku. Na hôľnych pasienkoch, prenajímaných od št. lesného eráru, pasú sa len ovce a jalovina, aj to len od 1. júna. do 15. augusta. Keď v druhej polovici augusta prijde toto stádo dole s hôr, nemá sa vôbec kde pásť - Obyvatelia nemajú toľko krmu, aby tento dobytok mohli chovať doma.
Obyvateľstvo obce Jasenie pre stálu nezamestnanosť a pre veľké starosti a chov svojho dobytka - jediného to prameňa svojej výživy - je krajne rozhorčené Šomre na svoje obecné predstavenstvo, šomre i na vyššie úrady, že kým iným obciam sa pozemkovou reformou dostalo
pašienkových prídelov, obci Jasenie sa nedostalo, ač bola tam pred rokami i odborná komisia skúmať možnosť a podmienky prídelu.
Ba nepovoľuje sa im ani jesenná pasba na spomenutých už lesných čistinách. Stereotypnou odpoveďou lesných úradov je, že vzhľadom na ochranu vzácneho poľovníckeho revíru nemožno trpieť, žeby pasáckym ruchom vzácna zverina bola odtiaľ odstrašovaná.
K vôli ochrane divokej zveriny a k vôli poľovníckej passii niekoľkých veľkých pánov musí náš ľud slovenský hynúť v biede a v zúfalstve, I keď by si - po ztratení rôznych iných možností výživných - vedel svojou usilovnosťou a húževnatosťou nejak pomôcť, strohým, bezcitným, ba cynickým byrokratizmom sa mu studeno odpovedá na žiadosti, že paragrafy o lesných enklávach o ochrane divokej zveri a poľovných revíroch nepripúšťajú, aby sa niečím výnimočne išlo v ústrety na ochranu hladujúceho ľudu.
Pražskí sobeckí byrokrati, prichádzajúci na Slovensko na luxusné výlety d poľovky, už neraz ukázali, že nemajú citu, porozumenia voči chudobnému ľudu slovenskému, bydliacemu v blízkosti vzácnych poľovných revírov, rezervovaných obyčajne pre vysokých hodnostárov pražských.
Ľud kedysi hromžil na kniežatá, grófov, barónov a zemepánov, že ho títo deptali, dnes » predáci demokracie« studenou nevšímavosťou odbívajú zúfalé žiadosti ľudu a pôdu, len aby veľkopanské poľovnícke chúťky neutrpely ujmu. Neosoží tu planá výhovorka, že - prepúšťaním lesných čistín na ciele pasienkové - ztráca sa na hodnote poľovných revírov, na stave lesnej zveriny a že sa dejú lesné škody. Spokojnosť, výživná možnosť a väčšia daňová schopnosť občianstva sú pre štát takými hodnotami, že k vôli tým - a zvlášť v týchto pre ľud mimoriadne ťažkých pomeroch - treba práve k dobi u štátu a verejnosti popustiť niečo z ostrého lesného byrokratizmu.
Už, neraz bolo vo verejnosti poukázané na to, že št. lesný erár by ochotne mal vyhovieť žiadostiam ľudu pohronského, čo do pasienkov a lesných prídelov, však má možnosť sa rekompenzovať z koburghovských a z jiných lesných objektov, podľahnuvších pod zabor.
Našim pevným presvedčením je, že spravodlivosť a spokojné občianstvo sú najpevnejšími piliermi štátu. Treba ľud spravedlivo a s porozumením uspokojovať, jeho životným, nevyhnutným žiadostiam vyhovieť.
A preto sa v záujme dobra vlasti pýtame:
1. či vie pán minister, že v akom zúfalom stave životnom sú občania obce Jasenie?
2. či vie, čo si žiadajú od lesného št. eráru a od ministerstva zemedelstva?
3. či je ochotný vyhovieť ich žiadosti?
Praha, 12. marca 1935.
Šalát,
dr. Fritz, dr. Mederlý, Onderčo, dr. Gažík, Galovič, Grebáč-Orlov, dr. Petersilka, Zajíček, Sivák, dr. Pružinský, dr. Polyák, Hlinka, Fritscher, dr. Tiso, Slušný, dr. Labaj, Suroviak, dr. Ravasz, Danihel, Mojto.
2846/II.
Interpelácia
poslanca Antona Šaláta a druhov ministrovi financií
o bezohľadnom počínaní si finančných orgánov oproti dedičom zomrelého slovenského kolonistu Tomáša Lašáka v Slávikove pri Rimavskej Seči (Slovensko).
Podľa zápisníc okresného súdu vo Feledinciach Tomáš Lašák, slovenský kolonista zo Slávikovu (pri Rim. Seči) zomrel v Rimavskej Sobote v nemocnici dňa 28. júla 1928 bez, zanechania záveti.
Jeho pozostalostná podstata sa nasledovne ustálila:
I. Činný stav.
a ) Hnuteľnosti.
V súdnom depozite pod položkou č. 211 / všeob. peňažnej knihy uložený obnos............ Kč 79. 50
Hospodárske živé a mŕtve zariadenie dľa inventáru v hodnote.. Kč 5900. -
b) Nemovitosti:
V chotári Rimavská Seč (Slávikovo) mimo pozemnej knihy z Koburského statku 7 a 1/2 jutra pozemnosti, 1/2 domu v hodnote.. Kč 24. 000. Činný stav spolu: Kč 29. 979. 50
TI. Trpný stav.
Dľa inventáru (dlžoba)..... Kč 33. 100. Čistá pozostalosť: žiadna.
Túto pozostalosť oprávnení sú dediť sostupnou vetvou deti pozostaviteľa: 1. nezletilý František Lašák, národ. 6. /X. 1911. 2 nezletilý Serafín Lašák, národ. 20. / VI. 1915.
3. nezletilý Vendelín Lašák, národ. 2. / III. 1919.
4. nezletilý Ján Lašák, národ. 18. / IV. 1920. v rovnakých 1/4 - 1/4 čiastkach.
Vdovským právom požívania zostáva manželka, vdova Terézia Lašáková, Tomášova manželka, rod. Lukasová zo Slávikova, ktorá nezletilých ako matka zastupuje.
Deľba.
Následkom toho, že zákonití dedičia sú ešte malovekí a tak spravovania pozostalostného majetku nie sú ešte schopní a tiež prídelový majetok je ešte nevyplatený a tiež na vyplatenie dedičných podielov zákonití dedičia peňazí nemajú a tak celú pozostalosť dostane manželka pozostaviteľa vdova Ter. Lašáková Tomášová, rodená Lukášova v prospech ktorej sa to má súdne odo-
vzdať mimo pozemnej knihy, po ktorej beztak budú svojho času zase deti dedičia a po smrti jej sa zákonití dedičia dohodnú potom na celý majetok, lebo beztak polovica prídelového majetku patrí manželke pozostaviteľa; tiež v súdnom depozite složený obnos 79 Kč 50 hal. sa má vydať a poukázať k rukám manželky pozostaviteľa vdovy Terezie Lašákovej Tomášovej, rodenej Lukášovej obyvateľke v Slávikove, a to bez dočkania právoplatnosti.
Okresný súd Feledinciach číslo D: 477/28. Usnesenie:
Feledinský okresný súd pozostalosť odovzdávajúce usnesenie pod číslom D: 477/28/4 vydané zrušuje a pozostalosť v smysle horeustálenej delby súdne odovzdáva.
Tento výtah s pozostalostných výkazov okresný súd s tým vyzvaním zasiela feledinskému bernému úradu, aby poplatok vyrubil, platebné príkazy stránkam doručil a o tomto okresný súd do 30 dní upovedomil.
Útraty a trovy verejný notár nepočítal žiadne.
Z horeuvedených údajov je jasné, že čistej pozostalosti po neb. Tomášovi Lašákovi vôbec nebolo, skôr Jen dlžoba, prevyšujúca hodnotu pozostalosti. Pozostalosť vlastne pozemnoknižne ešte ani nebola prevedená na meno neb. Tomáša Lašáka, lebo nevládal splatiť prídelovú cenu a tak ním užívané pozemky sú pozemnoknižné ešte i teraz na mene koburghovskom vedené.
Jeho dedičia si vlastne ešte len majú splatiť prídelovú cenu a iné útraty. Sdedili vlastne len ťarchy, takže verejný notár - vidiac biedu tých úbohých sirôt - kolonistov, nepočítal pro seba žiadne trovy. No, berný úrad vo Feledinciach nemal ohľadu na biedu vdovy n sirôt kolonistu, vyrúbal dedičnej dane 1475 Kč. Márne sa apelovalo, máme sa zadávala žiadosť na Gen. fin. riad. v Bratislave, lebo toto pod č. VIII-9395/1933 zo dňa 11. XI. 1933 kategoricky zamietlo žiadosť Františka Lašáka, siroty.
Dedičný poplatok bol už i exekučne vymáhaný. Nie je divu, že pre takéto bezohľadné počínanie si finančných orgánov na Slovensku vzmáha sa u ľudu priamo nenávisť a hnev oproti týmto úradom. Ľud si hovorí, že je to už »sderstvo a krutosť«, čo tieto úrady robia.
V záujme dobra štátu bolo by už na čase, aby finančné orgány na Slovensku zmenily svoj spôsob úradovania.
A preto sa pýtanie p. ministra financií:
1. Či vie o tom, ako bezohľadne si počínajú finančné orgány na Slovensku?
2. či tu opísaný prípad ubohých sirôt - kolonistov mieni dať prísne vyšetriť a napraviť?
P r a h a, 12. marca 1935.
Šalát,
dr. Fritz, dr. Mederlý, Onderčo, dr. Gažík, Grebáč-Orlov, dr. Ravasz, Mojto, Danihel, dr. Polyák, dr. Pružinský, Saroviak, Zajiček, Sivák, Fritscher, dr. Petersilka, dr. Labaj, Slušný, dr. Tiso, Hlinka, Galovič.
2846/III. (překlad).
Interpelace
poslanců Windirsche, Platzera a druhů
ministrovi financí o výši daně z obratu třeným dnem.
První šumavské družstvo pro pěstování lnu v Horní Plané podalo kdysi nejvyššímu správnímu soudu stížnost, že mu byla předepsána 2% obratová daň ze třeného lnu. Nejvyšší správní soud rozhodnutím ze dne 8. února 1930, č. 1945/ 30 vyhověl námitkám a předpis 2% obratové daně ze třeného lnu zrušil jako nezákonitý. Přes loto nepochybně jasné rozhodnutí se však uvedenému družstvu pro pěstování lnu předpisuje stále 2% obratová daň ze třeného lnu. Odvolání, podané proti tomu pražskému zemskému finančnímu ředitelství, bylo zamítnuto, tak že dne 17. ledna 1933 musila býti zase podána stížnost nejvyššímu správnímu soudu proti neoprávněnému předpisu 2% obratové daně ze třeného lnu. Pro známé přetížení nejvyššího správního soudu nebyla stížnost Prvního šumavského družstva pro pěstování lnu v Horní Plane dosud vyřízena. Přes to, že se s jistotou lze domnívati, že i tentokráte nejvyšší správní soud vyhoví podané stížnosti, finanční správa vymáhá tuto daň exekučně prostřednictvím berního úřadu v Horní Plané.
Poněvadž však jde v tomto případě o věc, která již jednou v r. 1930 byla jasné rozhodnuta, bylo by nutno, aby berní správy byly upozorněny na stav věci, aby První šumavské družstvo pro pěstování lnu v Horní Plané a také jiná družstva pro pěstování lnu byla uchráněna před dalším fiskálním pronásledováním, které není odůvodněné. Rozhodnutí nejvyššího správního soudu, týkají-li se stejných věcí a právní podklad není změněn, mají bytí závazná i pro finanční úřady. Nelze se tedy diviti, když mínění českokrumlovské berní správy a postup hornoplánského berního úřadu vzbuzuje stále rozčilení, poněvadž stanovisko těchto obou úřadů ve věci vypočítávání 2% obratové daně ze třeného lnu zase k tomu nutí, aby byla nastoupena cesta až k nejvyššímu správnímu soudu, spojená s velkými náklady.
Se zřetelem na to, co jsme uvedli, tážeme se pana ministra financí, je-li ochoten vydati pokyny, aby se od družstev pro pěstování lnu nevybírala 2% obratová daň ze třeného lnu, a aby v souvislosti s tím nižší úřady finanční správy byly upozorněny na kdysi vydané rozhodnutí nejvyššího správního soudu č. 1945/30?
V Praze, dne 5. března 1935.
Windirsch, Platzer,
dr. Hanreich, Zierhut, Stenzl, Prause, dr. Peters, Fritscher, Wagner, Zajíček, dr. Hodina, dr. Rosche, Köhler, Gläser, Greif, Kunz, Heller, Viereckl, Halke, Ecker, Oehlinger, Wokurek, dr. Bocher.
2846/IV. (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministrovi železnic,
že plzeňské ředitelství státních drah překročilo úřední oprávnění.
Časopis »Reichenberger Zeitung« ze dne 24. února 1935 uveřejnil tuto zprávu:
»Hrubá nepřístojnost.
Plzeňské ředitelství státních drah jako zástupce pražské firmy.
Z Chebu, dne 23. února, se nám oznamuje:
Chebský úřad pro dopravu zboží Československých státních drah zaslal všem chebským tiskárnám po uniformovaném železničním zřízenci německý dopis tohoto neuvěřitelného znění se žádostí, aby se ihned odpovědělo:
»Na rozkaz plzeňského ředitelství státních drah máme zjistiti a oznámiti, od kterého odesílatele (zasílací stanice) všechny chebské tiskárny odebírají tiskařskou čerň (sazební položka B 2 g, roztřídění zboží G T 1) pro své podniky a jaké přibližné množství ročně spotřebují, dále zdali by ony tiskárny nyní nehodlaly odebírati potřebnou tiskařskou čerň od fy Inž. Dušek a spol., Praha VIII., stan. Libeň, dolní nádraží, která vyrábí tiskařskou čerň podle patentovaného postupu, nebo proč snad trvají na tom, aby odebíraly čerň od dosavadních dodavatelů. «
Dopis jest opatřen razítkem a nečitelným podpisem. Grémium grafických živností pro obvod chebské obchodní komory nehodlá dáti si líbiti toto vměšování do soukromých obchodních věcí a dále se domnívá, že to fest, mírně řečeno, nepatřičné, když plzeňské ředitelství státních drah vystupuje přímo jako zástupce nějaké firmy. Člověk se marně táže, o jaké právo se plzeňské ředitelství státních drah opírá, že chce chebské tiskárny hnáti k odpovědnosti, kdyby snad neměly zájmu o nabídku, za kterou se přimlouvá. Grémium chebských knihtiskařů bude si stěžovati a udá to ministerstvu železnic. «
Provoz státních drah jest sice zkomercialisován, než přesto podléhá jejich správa dozoru ministerstva železnic, které zase musí pečovati, aby ročně se opakující schodky státních drah byly uhrazeny ze státních peněz. Měli bychom se domnívati, že by každé ředitelství státních drah mělo býti úplně zaměstnáno tím, aby přemýšlelo, jak by se dalo odstraniti pasivní hospodaření železnic. K těmto nutným hospodářským opatřením jistě však nepatří, aby některé ředitelství státních drah bylo činno jako agent ve službách soukromých firem.
Tážeme se pana ministra železnic, co hodlá učiniti v tomto případě, a je-li ochoten dáti pokyn plzeňskému ředitelství státních drah, aby
nepůsobilo ve službách nějaké soukromé firmy, poněvadž se tím snižuje vážnost státních podniků, které musí býti nestranné a objektivní?
V Praze, dne 5. března 1935.
Windirsch,
Zierhut, dr. Hanreich, Wokurek, Kunz, Prause, Stenzl, Wagner, dr. Peters, Fritscher, Köhler, Eckert, Platzer, Zajíček, Halke, Gläsel, dr. Hodina, dr. Bacher, Greif, dr. Rosche, Heller, Viereckl, Oehlinger.
2846/V. (překlad).
Interpelace
poslanců dr. Luschky, Halkeho, dr. Peterse, Stenzla a druhů
vládě
o rozdělení státních příspěvků na sociální péči o studentstvo.
Z úhrnné částky 4, 920. 000 Kč, která byla ve státním rozpočtu pro rok 1934 určena na sociální péči o studentstvo, a to jako subvence pro sociální a zdravotní zařízení, pro sociální a zdravotní podpory, půjčky na taksy, na rigorosa a stipendia pro techniky z východního Slovenska, dostali němečtí vysokoškoláci jen 438 tisíc 600 Kč, t. j. 8. 91%, zatím co počet německých posluchačů vysokých škol činí 25. 24% úhrnného počtu posluchačů vysokých škol v Československé republice.
Jelikož ze státní péče o studentstvo nebyl vyplacen podíl úměrný německému studentstvu, byly omezeny nebo docela znemožněny tyto sociální akce:
a) ošacovací akce asi pro 650 úplné nemajetných studentů, kterou každého roku až do roku 1931 prováděla německá péče o studentstvo,
b) lístky německé péče o studentstvo na bezplatné stravování za 190. 000 Kč jako v posledních nouzových letech,
o) poskytování státních studijních výpomocí aspoň 70 Kč měsíčně (tyto částky byly letos snížen v na 50 Kč),
d) poskytnutí všem toho hodnýn a nemajetným německým studentům státních podpor na studie a stipedií na byt,
e) vybudování a vedení zdravotní služby,
f) prázdninová péče jako u českých posluchačů vysokých škol,
g) zřízení zápůjčkové pokladny.
Proto jest nyní jako mimořádných státních pomocných opatření ihned naléhavě zapotřebí:
na ošacovací akci pro 650 úplně nemajetných studentů a studentek 125. 000 Kč
na opatření prádla (obuvi a teplého zimního prádla).......65. 000 Kč
nu bezplatné stravování 200 odmítnutých za pololetí......90. 000 Kč
na státní studijní výpomoci pro 70 studentů, nespravedlivě odmítnutých ...........48. 000 Kč
totéž na bytová stipendia.... 25. 000 Kč
na doplatek těm, kdož dostali jen po Kč 50. - na nejnižší částku 70 Kč 22000 Kč
na zdravotní službu a ošetřování v léčebnách při nedostatečné výživě a tuberkulose (pohlavních
nemocech)......... 45. 000 Kč
420. 000 Kč
Dále jest naléhavě zapotřebí zhodnotiti snížená státní a bytová stipendia dosud zamítnutých uchazečů až do ročníku příjmu rodičů z 12. 000 Kč nejméně na 15. 000 Kč jako u studentů české národnosti, a to:
na státní stipendia.......40. 000 Kč
na bytová stipendia....... 25. 000 Kč na prázdninovou péči (jako u čes-
kých kolegů)........35. 000 Kč
na zápůjčkovou pokladnu.... 125. 000 Kč
225. 000 Kč
Kdyby bylo povoleno uvedených 420. 000 Kč a 225. 000 Kč, provedlo by se jen spravedlivé rozdělení, úměrné k nákladům na českou sociální péči o studentstvo, a poskytl by se jen peníz, přiměřený národnostnímu klíči obyvatelstva.
Podepsaní, dovolávajíce se VI. hlavy ustavní listiny a zvláště § 132 ústavní listiny", se tedy táží, je-li pan předseda vlády ochoten, uvedené částky poukázati na sociální účely německé péče o posluchače vysokých škol a naříditi, aby byly ihned vyplaceny?
V Praze, dne 8. března 1935.
Dr. Luschka, Halke, dr. Peters, Stenzl, dr. Bacher, Zajiček, Wokurek, Gläsel, Platzer, Bobek, Oehlinger, Greif, dr. Schollich, Krumpe, dr. Hodina, Fritscher, dr. Rosche, Köhler, dr. Mayr-Harting, Eckert, Scharnagl, dr. Petersilka, dr. Keibl, Prause, Viereckl, Wagner, Kunz.
2846/VI.
Interpelace
poslanců Dvořáka, J. Svobody, Procházky a soudruhů
vládě ČSR.
o propuštění vojínů, nastoupivších presenční službu v roce 1933.
Po návratu ročníku 1933 z lednové dovolené stoupla značně nespokojenost vojáků, především
starých mazáků z prodloužení presenční služby, na jejíž, demokratický a válečný ráz jsme několikráte ukázali. Rozhořčení vojáků se zvýšilo, když je vojenská
správa v řadě ubikací umísťovala po třech na dvou kavalcích, což bylo příčinou, že za tohoto stavu nemohli se ani řádně vyspat. Když poznali, jak jsou zbytečně honěni k ukázkovým a jiným cvikům, jejichž výsledek byla vyčerpanost a hromadná onemocnění, zvláště při panující chřipce (Olomouc 6. II. onemocnělo 150 lidí, Frýdek 80 lidí při cvičeních v Jablonci, Praze, Josefově a jinde) právem vzmáhala se mezi nimi roztrpčenost. V takovéto situaci postupují nadřízené orgány proti vojákům takovým způsobem, který svědčí o neporozumění jejich stavu a situaci. Na příklad: v Olomouci 60 vojáků dostalo 10. II. kasárníka proto, že jsouce unaveni a nemocni odmítli nastoupiti a hlásili se nemocni. Nebo celá rota 5. ženijního pluku v Karlině dostane trestní oznámení proto, že unavena odmítla zpívati. K těmto věcem řadí se ještě ten fakt, který roztrpčení jen zvyšuje, že mají teď vojáci jeden bezmasný den v týdnu, zostřenou disciplinu atd.
Staří vojáci žádají hromadně okamžité propuštěni a chtějí domů. Na jejich žádosti, předložené ve velké většině kasáren odpovídají jim důstojníci sliby, že budou v březnu propuštěni. Mánie však důvodné podezření, že tyto sliby a ujišťování nebudou uskutečněny, a že slouží pouze k tomu. aby tlumily oprávněné roztrpčení vojáků.
Interpelovali jsme dne 21. ledna 1935, zda jest vláda ochotna propustiti celý ročník 1933, nejpozději do 15. března t. r. Na tuto interpelaci vláda do dne podání této interpelace vůbec neodpověděla. Interpelace soc. dem. poslanců, jejíž, podání bylo ohlášeno v tisku, vůbec podána nebyla, ač tisk ohlašoval, že také sociálnědemokratičtí poslanci podají interpelaci a budou žádat propuštění vojáků dne 1. dubna, aspoň u třeli, kteří mají zajištěnou práci. Také interpelace vůbec nebyla podána.
Celý tento postup jest zřejmým šlapáním občanských, demokratických práv, a není divu, že pobuřuje.
Ve Švýcarsku, když vláda žádala prodloužení presenční služby ze 3 na 6 měsíců, bylo provedeno lidové hlasování - Československu při zavedení 24měsíční presenční služby nejsou dotazováni ani samotní vojáci, jichž se to týká, natož ostatní pracující lid.
Dostáváme v poslední době celou řadu stížnostních dopisů od vojáků, členů organisací socialistických, komunistických i vojáků neorganisovaných, kteří si na výše uvedené věci stěžují a dotazují se nás po odpovědi na shora uvedené interpelace. V otázce jejich propuštění usnesli se společně žádat v raportech a každým možným způsobem, konečného propuštění všech starých mazáků, nejpozději do 1. dubna 1935, a to z těch důvodů, že v této době mají nejlepší možnost nalézti zaměstnání na zemědělských a stavebních pracech.
Uvádějíce tato fakta a skutečnosti, ptáme se znovu vlády ČSR., zdali je ochotna vyhověti přání všech starých vojáků a propustiti ročník 1933 nejpozději do 1. dubna 1935?