2827/XXI.

Odpověď

ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy

na interpelaci poslanců dra L. Wintra, R. Jaroše a soudruhů

o nesprávné expedici léků z lékáren (tisk 2772/VI).

Ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy jest známo, že některé lékárny v určitých případech nevydávaly stranám léky zcela přesně vyhotovené podle receptu, jak byly lékařem neb zdravotním ústavem předepsány: ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy má tyto lékárny, u nichž nesprávná expedice léčiv byla zjištěna, v patrnosti a uložilo podřízeným orgánům, aby expedici léčiv v těchto lékárnách věnovaly zvláštní pozornost a častější prohlídkou lékárny se přesvědčily o správnosti vydávání léků a léčiv stranám.

Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy má ovšem v patrnosti jen ty případy nesprávného výdeje léčiv, o nichž samy úřady při visitacích lékáren se přesvědčily, anebo které mu byly zájemníky, zejména nemocenskými pojišťovnami oznámeny.

Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy musí však konstatovati, (že vyskytlo se též mnoho případů, kdy nemocenské pojišťovny, jak samy později přiznaly, nesprávnou expedici léků z určitých lékáren sice zjistily, avšak dozorčímu úřadu oznámení o tom neučinily; tímto neoznámením byla pak vzata úřadu možnost případ náležitě vyšetřiti a vinníka příslušným způsobem potrestati, případně věc aspoň dále sledovati.

Prostředky, jakými za dnešního stavu ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy může potírati nesprávné vydávání léčiv, jsou pouze častá kontrola lékáren úředními lékaři a potrestání vinníků.

Účinná kontrola lékáren, jichž je v celé republice 1. 317, vyžadovala by ovšem většího kontrolního aparátu (úřední lékaři při okresních a zemských úřadech), než který má ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy k disposici, zejména nyní při provádění úsporných opatření personálních. Řádná pak kontrola je k tomu ještě ztěžována značně množstvím druhů léků a léčiv, jež nyní lékárny expedují a dále tím, že mnohé lékárny, zejména v zemi Slovenské a Podkarpatoruské, jsou od sídla úředního lékaře značně vzdáleny, což způsobuje, že visitace lékáren nemůže býti prováděna tak často, jak by náležitá kontrola vyžadovala.

Mimo to dlužno upozorniti, že kontrola úředním lékařem v lékárně děje se po většině jen po stránce správní a dlužno ji ještě za účelem dosažení žádaného účelu doplniti řádnou kontrolou odbornou. Tuto odbornou kontrolu hodlá ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy prováděti jednak svými odbornými úředníky (magistry farmacie), jednak odbornými úředníky ústavu pro zkoumání léčiv.

Tuto odbornou kontrolu bude ovšem též možno prováděti jen v tom rozsahu, pokud vzešlými náklady nabude v rozpočtu ministerstva zdravotnictví příslušný úvěr vyčerpán.

Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy pokládalo by ovšem za nejlepší takové řešení, kde visitaci lékáren by prováděli odborní úředníci ustanovení u zemského úřadu, avšak řešení toto, jež znamenalo by přijetí více odborných sil u zemských úřadů, bude s ohledem na státní finance a na prováděná úsporná opatření ve věcech personálních velmi těžko proveditelné.

Vzhledem k tomu pro přítomnou dobu musí se ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy omeziti na kontrolu lékáren v mezích dnešních možností, při čemž musí se zejména též spoléhati na spolupráci nemocenských pojišťoven a poctivých lékárníků, jichž je nesporně převážná většina a kteří z důvodů stavovských usilují sami o nápravu ve věci.

Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy velmi by vítalo spolupráci nemocenských pojišťoven, ježto by se tím umožnila větší kontrola, než ji možno dnes prováděti úředními visitacemi lékáren, avšak z dosavadních zkušeností může jen přiznati, že tato spolupráce nemocenských pojišťoven ani při nejlepší vůli ministerstva neměla žádoucích výsledků, ježí o nemocenské pojišťovny zjištěné případy nesprávné expedice léčiv mnohdy neoznamovaly anebo při svém postupu nedodržovaly vždycky náležitým způsobem pokynů a direktiv, daných jim ministerstvem zdravotnictví. Tato okolnost také mnohdy způsobila, že byla tu velmi vážné podezření proti tomu kterému lékárníku, že nesprávně lék expedoval, avšak pro náležité neprokázáni viny nemohl býti potrestán. Jinak ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy dalo již pokyn podřízeným úřadům, aby všechny, případy nesprávné expedice léčiv, jakož i jiné zjištěné nepřístojnosti v lékárnách co nejpřísněji trestaly.

Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy připravuje též nyní osnovu zákona o úpravě lékárnictví a osnovu zákona o lékárnických komorách, v nichž uplatňuje přísnění postup, pokud jde o podobná provinění se stran lékárníků a zejména umožní též stavovskému zastoupení lékárníků příslušný a účinnější vliv na sjednání nápravy, o niž již i samotní lékárníci dnes velmi silně usilují.

Ke konci k samotné věci nesprávného vydávání léků v lékárnách, ať jíž jde o lékárny veřejné neb domácí lékařské lékárny, poznamenává ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výcho-

vy, že nesprávnou expedici léků nelze generelně označovati za nanejvýš škodlivou a nebezpečnou pro zdraví pacienta, ježto v četných případech, jak bylo zjištěno, nejde o podvodně úmysly anebo o takové nesprávnosti, které by měly vliv na jakost a účinek vydaného léku a tím mohly poškoditi zdraví nemocného; ovšem každá závadná expedice léků a léčiv je nepřípustná a jako taková bude trestána, avšak okolnost tuto v zájmu uklidnění veřejnosti nelze též přehlédnouti.

V Praze dne 14. února 1935.

Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:

Dr. Spina, v. r.

2827 XXII (původní znění).

Odpověď

předsedy vlády na interpelaci poslance Hokkyho a druhů

o memorandu podaném obyvatelstvem okresu sevlušského v měsíci říjnu 1928 pro připojeni obcí Výloku, Kerestúru a Ša-

lanek k jinému okresu (tisk 2752/III).

Změny obvodů okresních úřadů v Sevluši. Iršavě a Berehovu v tom směru, aby obce Šalanky, Výlok a Kerestúr byly připojeny zpět k okresu sevlušskému, nevyžadují ani správní ani hospodářské poměry těchto obcí a okresů.

Obec Šalanky má stejný počet spojení vlakem s Iršavou jako se Sevluší. Obec má své vlastní výroční trhy, takže je sama menším hospodářským střediskem, a obyvatelstvo není tudíž při opatřování životních potřeb, odkázáno výhradně na město Iršavu, jež je však na druhé straně důležitým odbytištěm pro ovocnou a zvláště vinnou produkci šalaneckou.

Obec Výlok a Kerestúr mají dokonce lepší spojení s Berehovem, než se Sevluší (vlakové a autobusové) a tíhnou i hospodářsky více k Berehovu. jež je větší město než Sevluš, takže jejich připojení k okresu berehovskému je jim nikoli ke škodě, nýbrž naopak ku prospěchu. Tomu svědčí

i skutečnost, že obyvatelstvo obcí, které dříve patřily k výlockému notariátu a zůstaly v okrese sevlušském, usilují o připojení k okresu berehovskému.

S hlediska okresního hospodářství má obec Šalanky pro okres Iršavu větší hospodářský význam, než pro okres sevlušský. Obec Výlok a Kerestúr mají značný hospodářský význam pro město Berehovo, jež utrpělo tím, že část území, jež k němu hospodářsky tíhne, připadla Maďarsku.

Vláda neshledává proto důvodu pro změnu obvodů zmíněných politických okresů.

Pokud jde o příslušnost zmíněných obcí ke krajskému soudu v Berehově, k berní správě a ke katastrálnímu měřickému úřadu v Mukačevě a k finančnímu ředitelství v Užhorodě, nenastala v tomto směru pro obce žádná změna jejích oddělením od okresního úřadu v Sevluši, a ani žádné zhoršení, neboť sídla zmíněných úřadů nebyla v Sevluši ani před změnou obvodů okresních úřadů provedenou vládním nařízením č. 93/1928 Sto. z. a n.

Pokud jde o příslušnost zmíněných obcí k okresnímu soudu v Sevluši, uváži vláda vhodnost opatření, jimž by obvody okresního soudu a okresního úřadu v Sevluši byly uvedeny ve shodu.

V Praze dne 15. února 1935.

Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.

2827/XXIII (původní znění).

Odpověď

ministra financí na interpelaci poslance Hokkyho a druhů

o křivdivém vymáháni daní berními úřady v Podkarpatské Rusi (tisk 2790/IV).

K tvrzení interpelace, že berní úřady v zemí Podkarpatoruské při provádění berních exekucí zabavují i movité věci, které jsou podle zákona nezabavitelné, sděluji, že podle zprávy hlavního finančního ředitelství v Užhorodě postupují berní vykonavatelé v jeho obvodu podle nařízení, které jim bylo vydáno na základě § 362 zákona o přímých daních v § 25 Návodu pro výkonné orgány v berní exekuci (výnos min. financí ze dne 23. října 1931, číslo j. 117. 353/31), přikazujícího dbáti přesně exekučních osvobozeni a omezení stanovených platnými zákonnými ustanoveními a obsahujícího ve vysvětlivkách označení předmětů, které jsou z exekuce vyloučeny. Tato povinnost byla jim znovu připomenuta v poslední době výnosem hlavního finančního ředitelství v Užhorodě ze dne 3. prosince 1934, číslo 41. 192/1020-V/8-1934. Kromě toho jsou berní vykonavatelé stále poučováni, jak si mají při provádění exekuce správně počínati, takže možno souditi, že exekuční vymáhání dani v zemi Podkarpatoruské děje se podle platných zákonných ustanovení. Jsou-li snad v tom kterém případě o tom pochybnosti, bylo by je možno přezkoumati pouze podle sdělených konkrétních dat.

Není správný názor vyjádřený v interpelaci, že k hypotekárním zápisům na nemovitosti poplatníkově, prováděným za účelem zajištění daňových nedoplatků, jest zapotřebí návrhu finanční prokuratury a právního zástupce zemského úřadu. Zajištění přímých daní a daně z obratu a přepychové na nemovitostech jest oprávněn navrhnouti

soudu berní úřad sám na základě vykonatelného výkazu nedoplatků těchto daní nebo na základě zajišťovacího příkazu; toto oprávnění pro berní úřady plyne z ustanovení vládního nařízeni ze dne 20. prosince 1927, číslo 175 Sb. z. a n., k § 345 zákona o přímých daních, majícího oporu v § 343, odst. 1 a § 345 tohoto zákona, která vzhledem k ustanoveni § 47 zákona o dani z obratu a dani přepychové platí též pro tyto daně. V zemi Podkarpatoruské nevyskytl se také dosud jediný případ, že by žádost berního úřadu o vklad zástavního práva byla soudem zamítnuta pro vytýkané formální nedostatky. Páni interpelanti patrně mylně předpokládají, že provedení exekuce dosud platí ustanovení zák. čl. XI/1909 (ačkoliv ani podle jeho předpisů nelze stanovisko zastávané v interpelaci hájiti). Tento zákonný článek byl vsak ustanovením článku II., odst. 3., číslo 2 uváděcích ustanovení zákona ze dne 15. června 1927, číslo 76 Sb. z. a n., o přímých daních zrušen.

V Praze dne 9. února 1935.

Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.

Překlad ad 2827/V.

Antwort

des Ministers für auswärtige Angelegenheiten

auf die Interpellation der Abgeordneten Krehan, Babel, Russ und Genossen,

in Angelegenheit des Menschenraubes

durch die bayrische S. A. an der čecho-

slovakisch-bayrischen Grenze

(Druck 2766/II).

Das Ministerium für auswärtige Angelegenheiten ist Ende Oktober 1934 dahin verständigt worden, dass die bayrischen Sicherheitsorgane den čechoslovakischen Staatsangehörigen Josef Schottenhaml aus Plöss am 16. Juni 1934 auf bayrischem Gebiete dabei angetroffen haben, wie er kommunistisches Propagandamaterial aus der Čechoslovakei nach Deutschland hinübertrug. Diese Organe haben ihn verhaftet und in die Haft abgeführt.

Das čechoslovakische Generalkonsulat in München hat am 29. Oktober 1934 bei den bayrischen Behörden zugunsten des Genannten eingeschritten. Die bayrische Staatskanzlei hat am 29. Dezember 1934 dahin geantwortet, dass das Strafverfahren gegen ihn eingestellt worden ist und dass er ausgewiesen werden wird.

Prag, am 26. Jänner 1935.

Der Minister für auswärtige Angelegenheiten: Dr. Eduard Beneš, m. p.

Překlad ad 2827/VII.

Antwort

des Eisenbahnministers

auf die Interpellation des Abgeordneten Ch. Gläsel und Genossen

wegen Beseitigung der sogenannten Tarifkilometer zur Berechnung der Fahrpreise und Frachtsätze (Druck 2748/XVI).

Die Unterschiede zwischen den tatsächlichen und den Tarifentfernungen auf manchen Strecken sind nicht ungesetzlich oder willkürlich entstanden, sondern haben ihre Grundlage in den Bestimmungen des Gesetzes vom 15. Juli 1877, RGBL. Nr. 64.

Die Gründe, welche seinerzeit zur Einführung der Institution der sog. virtuellen Kilometer geführt haben, haben bis heute ihre Gültigkeit nicht verloren. Die Eisenbahnen müssen auch in der heutigen Zeit die Möglichkeit haben, in dieser Form höhere Vergütungen dort zu erzielen, wo ihre Leistung besonders beschwerlich ist und ihre Selbstauslagen besonders hoch sind, wie dies eben auf Strekken mit ausserordentlich schwierigen Gefällsverhältnissen der Fall ist, wo die Betriebsauslagen sich durch die Verwendung stärkerer Maschinen, durch die Notwendigkeit von Schub- und Vorspannmaschinen, durch Vermehrung des Bedienungspersonals, durch grösseren Verbrauch von Kohle und Schmiermittel, durch raschere Abnützung der Eisenbahneinrichtungen und des Fahrparks oder durch Verminderung der Belastung erhöhen.

Die Eisenbahnverwaltung kann deshalb nicht allgemein auf die Möglichkeiten verzichten, diese höheren Selbstauslagen durch Berechnung des Fahrpreises oder der Frachtgebühr auf Grund der adjustierten Tarifkilometer zu bedecken. In individuellen Fällen, wo Tariferleichterungen begründet sind, wehrt sie sich jedoch nicht gegen die Zulassung von Ausnahmen, welche zwar nicht durch die Regelung der Kilometerentfernungen, sondern durch Herabsetzung der Tarifsätze verwirklicht werden, was im wesentlichen zu dem gleichen, wenn nicht zu einem für den Transporteur günstigeren Ergebnisse führt.

So sind gerade auf der Strecke KomotauWeipert (Reitzenhain) im Personenverkehre ausnahmsweise verbilligte Rückfahrkarten mit einem Nachlasse von 25% von den normalen Tarifen eingeführt worden. Die gleiche Ermässigung ist nunmehr auch für Fahrten dm nur einer Richtung innerhalb der angeführten Relation bewilligt worden. Um nun auch noch den Arbeitern und Angestellten die Verwendung von Arbeiterwochenkarten zu ermöglichen, welche im Sinne der Tarifbestimmungen nur auf Entfernungen von höchstens 70 Tarifkilometern ausgefolgt werden, ist die Verfü-

gung getroffen worden, dass Arbeiterwochenkarten auch in der Relation Komotau-Weipert ausgefolgt werden, trotzdem die Tarifentfernung 72 km beträgt.

Prag, am 31. Jänner 1935.

Der Eisenbahnminister: Rud. Bechyně, m. p.

Překlad ad 2827/ VIII.

Antwort

des Finanzministers

auf die Interpellation des Abgeordneten Windirsch und Genossen,

betreffend die Kundmachung vom 25. November 1925, S. d. G. u. V, Nr. 247, über die Pauschalierung der Umsatzsteuer bei Schlachtvieh und Fleisch (Druck 2748/XVII).

Der Hauptgrundsatz des Pauschals der Umsatzsteuer bei Schlachtvieh und Fleisch, welches Pauschal mit der Kundmachung S. d. G. u. V. Nr. 247/1925 eingeführt worden ist, ist die Koppelung dieses Pauschals mit den Bestimmungen über die Fleischsteuer. Deshalb kann das vor der Schlachtung entrichtete Pauschale der Umsatzsteuer bei Fleisch nur in jenen Fällen und unter den gleichen Bedingungen zurückerstattet werden, in denen die Fleischsteuer rückerstattet wird (Abs. 11 der Kudmachung).

Mit Erlass des Finanzministeriums vom 9. April 1927, Z. 33. 384/27, ist unter bestimmten Bedingungen die Befreiung vom Pauschal der Umsatzsteuer bei Fleisch für Notschlachtungen bewilligt worden, welche von Landwirten oder wechselseitigen Rindviehversicherungsvereinen vorgenommen worden sind. Diese Befreiung vom Pauschale bezieht sich jedoch nicht auf jene Fälle, wo der Landwirt das Vieh dem Fleischer verkauft, der nach der Schlachtung feststellt, dass es sich um minderwertiges Fleisch handelt, und es deshalb dem Landwirte zurückgibt, wobei er von ihm die Rückerstattung des Kaufpreises und den Ersatz der Fleischsteuer und des Pauschals der Umsatzsteuer von Fleisch verlangt, welche Steuern vor der Schlachtung entrichtet worden sind; dies ist aus folgenden Gründen untunlich:

1. weil es sich um eine vom Fleischer und nicht vom Landwirte oder von einem wechselseitigen Rindviehversicherungsvereine vorgenommene Schlachtung handelt;

2. weil eine Notschlachtung. nicht jede Schlachtung eines Stückes Vieh ist, dessen Fleisch minderwertig ist, sondern nur eine solche Schlachtung, durch welche dem Zugrundegehen des Tieres infolge Krankheit oder Unfalles zuvorgekommen werden soll (§ 14 Reg. Vdg. S.. d. G. u. V. Nr. 263/19120).

Aus den angeführten Gründen kann das bezahlte Pauschale der Umsatzsteuer bei Fleisch auch in den in der Interpellation angeführtem konkreten Fällen dieser Art nicht rückerstattet werden, welche Fälle das Finanzministerium erhoben hat und bei welchen es festgestellt hat, dass die Finanzbehörden durchwegs im Einklange mit den geltenden Bestimmungen vorgegangen sind. Im Falle des Oswald Dressler in Morchenstern handelt es sich übrigens überhaupt nicht um das Pauschale der Umsatzsteuer, sondern nur um die Fleischsteuer.

Die Ausdehnung der allgemeinen Befreiung vom Pauschale der Umsatzsteuer bei Fleisch, welche im Erlasse des Finanzministeriums Z. 33. 384/27 enthalten ist, auf die abgeschilderten Fälle erachte ich nicht für zweckmässig, weil dadurch die Möglichkeit einer Umgehung der Bestimmungen über das Pauschale gegeben würde. Ich bemerke, dass die Befreiung von Pauschale auf Grund des Erlasses Z. 33. 384/27 eine ganz ausnahmsweise war und in der Kundmachung S. d. G. u. V. Nr. 247/1925 keine Grundlage besitzt.

Prag, am 1. Februar 1935.

Der Finanzminister: Dr. Trapl, m. p.

Překlad ad 2827 XIII.

Antwort

des Justizministers

auf die Interpellation des Abgeordneten Fr. Windirsch und Genossen,

betreffend die Beseitigung des Eigentumsschutzes der Landbevölkerung durch das Oberste Gericht (Druck 2766/VI).

Nach Ueberprüfung der Akten über den Prozess, welcher beim Bezirksgerichte in Český Brod unter Aktenzahl C 743/31 geführt worden ist, komme ich zu der Ueberzeugung, dass dem Urteile des Obersten Gerichtes vom 2. Juni 1934, G. Z. Rv I 893/33-1, gegen das sich die Interpellation wendet, keine so grundsätzliche Bedeutung beigemessen werden kann, wie. dies in der Interpellation geschieht. Namentlich würde man mit der Behaup-

tung zu weit gehen, dass das Oberste Gericht mit diesem Urteile »den Eigentumsschutz der Landbevölkerung beseitigt hat«.

Die Grundsätze, welche sich aus dem genannten Urteile ableiten lassen würden, stimmen zwar mit den Grundsätzen einiger anderer Erkenntnisse des Obersten Gerichtes oder mit der älteren Judikatur des vormaligen Wiener Obersten Gerichtes nicht vollständig überein, die Judikatur war aber niemals absolut einheitlich und auch die Literatur ist in der Anschauung über die Fragen, um welche es sich in diesem Prozesse gebandelt hat, nicht völlig übereinstimmend.

Ich mache das Präsidium des Obersten Gerichtes auf die Angelegenheit aufmerksam, damit dieses selbst beurteile, ob die Bedingungen vorliegen, damit ein Plenarbeschluss des Obersten Gerichtes provoziert werde.

Wenn die klagende Partei der Meinung ist, dass sie nach den geltenden Vorschriften vom Gerichte oder vom Staate einen Schadenersatz verlangen könne, dann steht es ihr frei, ihren Antrag im vorgeschriebenen Verfahren geltend zu machen.

Prag, am I. Februar 1935.

Der Justizminister: Dr. Dérer, m. p

Překlad ad 2827/XIV.

Válasz

a közegészségügyi és testnevelésügyi minisztertől

Hokky képviselő és társai Interpellációjára

a berehovói és sevluši kórházak sürgős kiépítése tárgyában (2748/XI. nysz. ).

Manmarosmegye számára Mármarosszigeten az államfordulat előtt felépített kórház elvesztését a közegészség- és testnevelésügyi minisztérium azzal szándékolta pótolni, hogy Sevľušon belbetegségek, továbbá bőr és nemibetegségek számára csarnok s azonkívül gazdasági épület, amelyben a konyha a rituális osztállyal, mosóterem, orvosi és személyzeti ebédlő és raktár nyertek elhelyezést, építtettek fel. A kórház kerítéssel láttatott el, a kapus helyisége is felépíthetett és valamennyi csarnok környéke rendezetett. A további építkezési etapp folyamán 50 ágyat befogadó mütöcsarnok s 25 beteg számára infekciós csarnok épitendő fel. A korházban ma 210 fekvőhely van, mig az 1919. évben csupán 70 fekvőhellyel bírt.

Az interpellációban felhozott tény, hogy a műtéti esetek száma Sevľušon az ezret meghaladja, bizonyltja azt, hogy a műtéti osztály orvosi szempontból teljesen megfelel s hogy egyelőre belső berendezésével s épületével is alkalmas mindennemű műtétek végzésére. Benne valamennyi egyeszerü és sürgős vizsgálat is végrehajtható, mert a kórház röntgennel, bakteriológiai vegyészeti laboratóriummal s egyéb vizsgálati és műtéti berendezéssel bir.

A Slatinské-Doly-i 50 ágyas kórház kiépítésével, amely orvosilag teljesen önálló s a melyben minden sürgős eset operáltatik, Podkarpatszka Rusz északi részenek szügséglete elegendöképen van ellátva. A betegeknek Podkarpatszka Rusz északi vidékéről való elszállításáról a Csszl. Vörös Kereszt egészségügyi automobiljával van gondoskodva.

A sevľuši országos kórház ragályosztályát a lakóházaktól széles ucca és a kert egy része választja el. A ragályos betegség által sújtott betegek oda a kórház alapítása óta helyeztetnek el s közvetlen szomszédságot ezideig nem veszélyeztették.

A berehovói országos közkórház műtéti csarnakának építkezése rendesen előrehalad. A csarnok építése 1933. -ban vette kezdetét, s a télig a főfalazat építése s az épület betetőzése készült el. Esős időben a falak oldala megázik s így lesz ez természetesen továbbra is. A csarnok tetőzetét látni nem lehet, mert az lapos és terraszszerüleg van berendezve. Az épület kívül is bevül is be van vakolva és beüvegezve; a belső munkák már végeztetnek és befejezésükhöz közelednek.

A berehóvi műtéti csarnok építkezésével az egész kórház célját szolgáló külön kazán-és géphelyiség építése, ivóvíz és haszonviz szállítására szolgáló vízvezeték, csatornázás, biologai állomás, kerítés, földrészletek megművelése, falerakodóhely stb. berendezése van folyamatban. Az ivóvíz és haszonvíz beszerzésével s a csatornázással járó nagy nehézségek a tervek helybenhagyását annyira elodázták, hogy eme melléképítkezésck csak az 1935 év folyamán, amikor a műtéti csarnok is lesz megnyitható, fognak befejeztetni.

A felhozottakból világos, hogy a sevľuši országos közkórház építésének legközebbi etappjában első sorban a műtéti csarnok és a ragálycsarnok kiépítése van tervbevéve s hogy a berehovói országos közkórház műtéti csarnokának építése annyiba előrehaladt, hogy annak megnyitásával az 1935. év végéig lehet számolni.

Praha, 1936. február 1. -én.

A közegészség- és testnevelésügyi miniszter: Dr. Spina s. k.

Překlad ad 2827/ XV.

Válasz

a pénzügyi minisztertől

Hokky képviselő és társai interpellációjára

a pénzügyőröknek a ruszhtszkói magyar

határmentén egyre gyakoribbá váló halá-

tosvégü fegyverhasználata tárgyában

(2748/ XII. nysz. ).

A pénzügyőrségnek az 1927. július 14. -i 114. Tgysz. törvény 12. §a értelmében nezevetesen az a rendeltetése, hogy a vámhatár felett őrködjék, a vámhatáron és a határvizeken átkelő személyek és átvitt áruk felett a vámfelügyeletet gyakorolja s hogy a vámkihágásokat (különösen a csempészetet) megakadályozza és kiderítse.

Hogy a pénzügyőrség a törvény által tőle megkövetelt feladatoknak eleget tehessen, neki a vámtörvény értelmében a szolgálat teljesítésénél a polgári és katonai őrszem törvényes jogai ismertetek el. A hivatkozott vámtörvény 13. § 7. és 8. bek. -ben a pénzügyőrség fegyverhasználati joga is rendezést nyert olyképen, hogy a pénzügyőrség az előirt óvatosság szemmeltartásával fegyverét egyrészt a szükséges önvédelem céljából, másrészt szolgálati ténykedésének meghiúsítására irányuló ellentállás leküzdésére, esetleg a csempész szökésének megakadályozására használhatja, ha arra a két utóbbi esetben más lehetőség nincsen. A pénzügyőrség végül fegyverét a vámhatár mentén oly személyek ellen is használhatja, akik a magát pénzügyőrségi közegnek nyilvánító pénzügyőr ismételt felszólítására meg nem állnak, ha azáltal a pénzügyőrség részéről más személyek veszélyeztetve nincsenek.

Afelhozottakból világos, hogy az esetben, ha a pénzügyőrség tagja fegyverét a szolgálattétel alkalmával használja, semmiképen sem bünteti azt, aki csempészetet követett el, hanem csupán vagy az ellene intézett, illetőleg öt fenyegető támadás ellen védekezik, vagy a letartóztatott egyén ellentállását leküzdemi illetőleg a csempész megszökésénék elejétvenni akarja, vagy végül ily módon lép fel a vámhatárszakaszon oly személyekkel szemben, akik a pénzügyőrség előirt ismételt felszólításánank, hogy álljanak meg, nem engedelmeskedtek. Ennélfogva a csempészetet elkövető személy hatalmaiban áll kikerülni azt, hogy a pénzügyőrség ellene fegyverét használhassa, és pedig azáltal, hogy az őrszem felszólításának szót fogad és megáll. Megjegyzem, hogy oly személy, akit a pénzügyőrség az államhatár meg nem engedett átlépésén rajtakap, kell hogy személymotozásnak vettessék alá, és pedig nemcsak a vámjövedék védelme szempontjából, hanem hadügyi-politikai okokból is, minthogy az ilyen személyek a szom-

szédos állam hiradószolgálata által gyakran saját államunk kárára használtatnak ki.

A pénzügyi hatóság időként, - kivált a vámhatármenti területeken - a pénzügyőrség törvényes fegyverhasználati jogáról szóló rendelkezéseket nyilvános hirdetményekkel teszi közzé. Csak kívánatos volna, ha a közönség tudatára jönne annak a veszélynek, amelynek a szolgálatát végző pénzügyőrségi közeg veszélyeztetésével vagy felszólítása iránti engedetlenségivel magát kiteszi. Ha ennek tudata a szélesebb nyilvánosságba megy át, ennek következménye bizonyára az lesz, hogy a pénzügyőrséggel érintkezésbe jövő személyek a közegek felszólításának szót fogadnak s így kikerülik azt, hogy a pénzügyőrségnek ellenük fegyverével kelljen fellépnie.

A pénzügyi minisztérium természetesen arra törekszik, hogy az emberi élet a lehetőség szerint mentői inkább kíméltessék, még pedig azon személyeknél is, akik a fenálló törvényes rendelkezésekkel szemben cselekednek és csempészetet vagy egyéb jövedéki büntetendő cselekményt követnek el. Ez okból a pénzügyi minisztérium annak idején 1933. június 20. -án kelt 66. 048/33 sz. kiadmányával elrendelte, hogy a pénzügyőrség fegyverét csak akkor használhatja, ha a szolgálati célt enyhébb eszközökkel, nevezetesen testi erő alkalmazásával, fegyverhasználattal való fenyegetései, riasztó lövésekkel s has. el nem érheti. A fegyver csak oly mértékben használható, amely feltétlenül megkívántatik ahhoz, hogy a pénzügyőrség ellen intézett támadás visszaveressék, az ellentállás leküzdessék vagy hogy a pénzügyőrség felszólításának szófogadtassék. A pénzügyőrségnek azonban mindig gondja kell, hogy legyen arra, hogy az emberi élet mennél inkább megkíméltesék.

A pénzügyőrség részéről alkalmazott minden egyes fegyverhasználat, amely az ember megölését vagy megsebesítését eredményezte, bírói vizsgálat tárgyává tétetik. A jelzett bírói vizsgálat nyomain megállapittatik, hogy a fegyverhasználatra a fenálló rendelkezések keretében került-e sor, vagy sem. Ha a fegyver nem a fenálló rendelkezések keretében használtatott, ez esetben az ilyen cselekményben vétkes pénzügyőrségi közeg egyrészt biróilag, másrészt felyelmi, illetőleg disciplináris eljárás során üldöztetik.

Megjegyzem, hogy a pénzügyőrség a vámhatár szemmeltartására megfelelő figyelmet fordít s hogy a pénzügyi hatóság szenkívül a pénzügyőrség számlétének azon szakaszokon való erősítésével, ahol a csempészet kiváltképen elhatalmasodott, ennek célszerűen éltjét venni törekszik. Hogy az állam- és vámhatár védelmének javulása eléressék, a pénzügyigazgatás a pénzügyőrségi alkalmazottak rendeszeresített állományit felemelni szándékozza.

A pénzügyőrségnek különösen a podkarpatszkaruszi magyar határon való fegyverhasználatát illetőleg megjegyzem, hogy a pénzügyőrségnek az államhatár nevezett szakaszán követett eljárása csupán a fentjelzett esetek számának elhatalmasodásából folyik, ahol t. i. az árukat Csehszlovákiába csempésző személyek a pénzügyőrség