2827/XI.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Jána Dobránskeho a druhů
o uplatnění soukromoprávních nároků
osob při státním převrate poškozených,
na př. Emericha Moysa a spol., obyvatelů
v Košicích (tisk 2748/VI).
Ve své odpovědi na interpelaci poslance dr. Holoty a druhů č. t. 809/VII naznačila vláda, že nepouští otázku náhrady škod, způsobených pleněním a rabováním v době státního převratu, se zřetele a že uvažuje o způsobu, jak by se tato otázka konečně dala rozřešiti.
Doba, která uplynula od odpovědi vlády na výše dotčenou interpelaci, a zvláště poslední léta těžkých hospodářských a finančních poměrů nebyla však vhodná k tomu, aby se v nich otázka náhrady těchto škod uspokojivým způsobem mohla vyřešiti.
Jakmile se zřetelem na všechny okolnosti to bude vhodné a možné, vláda učiní potřebná opatření.
V Praze dne 4. února 1935.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
2827/XII.
Odpověď
ministra sociální péče a ministra vnitra
na interpelaci poslanců Josefa Stejskala, Jaroslava Hynka a druhů
o porušováni zákona o domácké práci, nedodržování mzdového ceníku a slevováni pokut některým firmám textilním na Českomoravské Vysočině (tisk 2748/III).
Ministr sociální péče sděluje k bodům l a 3 petitu interpelace:
V domácké výrobě textilní v kraji kolem Hlinská a Chotěboře nebyly vždy dodržovány stanovené minimální mzdové sazby, ač bylo uloženo ústřední komisi domácké práce pro výrobu textilní, aby upozornila příslušné okresní úřady a živnostenský inspektorát na vyhlášku o stanoveni těchto minimálních mezd. Tyto úřady byly vyzvány se zřetelem na řád domácké práce, vyhlášený v prosinci 1934, aby dohlížely na řádné dodržováni minimálních sazeb.
K bodu 2. petitu interpelace sděluje ministr vnitra:
Při snížení pokuty 5. 000 Kč, která byla uložena Václavu Jandovi, byl zemským úřadem vzat zřetel vedle jiných závažných okolnosti zejména k hospodářským poměrům jmenovaného podnikatele a k tomu, že jde o první trest.
Odvolání Aloise Cacha musilo býti vyhověno, protože skutková podstata přestupku za vinu kladeného nebyla prokázána. Cach byl trestán, že platil nižší mzdy v lednu a v únoru 1934. Šetřením nebyl však zjištěn žádný případ nedodržování mzdového ceníku v těchto dvou měsících.
Novým trestním nálezem byl však Cach potrestán pokutou 3. 000 Kč pro placení nižších mezd v roce 1933.
V Praze dne 28. ledna 1935.
Ministr sociální péče: Dr. Meissner, v. r.
Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.
2827/XIII (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Windirsche a druhů,
že nejvyšší soud zrušil ochranu majetku
venkovského obyvatelstva
(tisk 2766/VI).
Prozkoumav spisy o sporu, vedeném u okresního soudu v Českém Brodě pod zn. sp. C 743/31, docházím k přesvědčení, že rozsudku nejvyššího soudu ze dne 2. června 1934, č. j. Rv I 893/33-1, proti němuž se interpelace obrací, nelze přikládati tak zásadní význam, jako činí interpelace. Jmenovitě by bylo přepínáním tvrditi, že rozsudkem tím nejvyšší soud »zrušil ochranu majetku venkovského obyvatelstva«.
Zásady, které by se z řečeného rozsudku daly vyvoditi, nejsou sice v úplné shodě se zásadami některých jiných nálezů nejvyššího soudu nebo se starší judikaturou bývalého nejvyššího soudu vídeňského, ale judikatura nebyla nikdy naprosto jednotná a konečně ani literatura není úplně svorná v názoru na otázky, o které ve sporu Šlo.
Upozorňuji na věc presidium nejvyššího soudu, aby samo posoudilo, zda jsou podmínky, aby vyvoláno bylo plenární usnesení nejvyššího soudu.
Domnívá-li se žalující strana, že se podle platných předpisů může domáhati náhrady škody na soudu nebo na státě, jest jí volno, aby svůj návrh uplatnila předepsaným řízením.
V Praze dne, 1. února 1935.
Ministr spravedlnosti: Dr. Dérer, v. r.
2827 XIV (původní zněni).
Odpověď
ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy
na interpelaci poslance Hokkyho a druhů
o urychleném vybudování nemocnic v Sevluši a Berehově (tisk 2748/XI).
Ztrátu před převratem vybudovaně nemocnice pro bývalou župu marmarošskou v Marmarošské Sihoti snažilo se ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy nahraditi tím, že byly vybudovány pavilony pro nemoci vnitřní a pro nemoci venerické a kožní v Sevluši, dále budova hospodářská, ve které jsou umístěny: kuchyně s oddělením rituelním, prádelna, jídelna pro lékaře i personál a skladiště. Nemocnice byla oplocena, byla vystavěna vrátnice a upraveno okolí všech pavilonů. V další stavební etapě má býti vybudován chirurgický pavilon o 50 lůžkách a pavilon infekční pro 25 nemocných. Dnes má nemocnice 210 lůžek, v r. 1919 měla pouze 70 lůžek.
Skutečnost, uvedená v interpelaci, že počet operovaných případů v nemocnici v Sevluši přesahuje 1000, dokazuje, že chirurgické oddělení po stránce lékařské plně vyhovuje a že i stavebně i vnitřním zařízením je zatím způsobilé, aby se v něm prováděly operace všeho druhu. Všechna běžná a nutná vyšetřování lze také prováděti, neboť nemocnice má röntgen, laboratoř na vyšetření bakteriologicko-chemická a jiná vyšetřovací a operativní zařízeni.
Vybudováním státní nemocnice ve Slatinských Dolech o 50 lůžkách, která je lékařsky úplně samostatná a operuji se v ní všechny naléhavé případy, bylo vyhověno potřebě východní části Pod-
karpatské Rusi. Také o převoz nemocných z východních částí Podkarpatské Rusi je postaráno sanitním automobilem Čs. Červeného Kříže v Rachově.
Dosavadní infekční oddělení zemské nemocnice v Sevluši jest odděleno od obytných domů širokou ulicí a částí zahrady. Nemocní stížení infekčními nemocemi jsou tam umisťováni od založení nemocnice a dosud neohrozili zájem nejbližšího okolí.
Stavba chirurgického pavilonu při veřejné zemské nemocnici v Berehově postupuje normálně. Stavba pavilonu započala v roce 1933 a do zimy bylo dohotoveno hrubé zdivo a byl řádně zakryt. Při deštivém počasí zdi se stran namokají a bude tomu tak přirozeně i dále. Střechu pavilonu není viděti, protože je plochá a zřízena jako terasa. Budova je z venku i zevnitř omítnuta a zasklena; provádějí a dokončují se vnitřní práce.
Se stavbou chirurgického pavilonu v Berehově souvisí stavba zvláštní kotelny a strojovny pro celou nemocnici, stavba vodovodů pro vodu pitnou a užitkovou, stavba kanalisace s biologickou stanicí, oplocení, úprava pozemků, skladu dříví atd. Pro veliké obtíže při opatření vody pitné i užitkově a pro obtíže s kanalisací, zdrželo se definitivní schválení projektů tak, že tyto vedlejší stavby budou začaty a dokončeny v roce 1935, kdy může chirurgický pavilon býti též otevřen.
Z uvedeného je patrno, že při nejbližší etapě dalšího vybudováni veřejné zemské nemocnice v Sevluši je pamatováno v prvé řadě na vybudování chirurgického pavilonu a pavilonu infekčního a že vybudování chirurgického pavilonu při veřejné zemské nemocnici v Berehově pokročilo do té míry, že lze počítati s otevřením tohoto pavilonu do konce roku 1935.
V Praze dne 1. února 1935.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Dr. Spina, v. r.
2827/XV (původní znění).
Odpověď
ministra financí na interpelací poslance Hokkyho a druhů
o tom, že finanční stráž na maďarských hranicích v Podkarpatské Rusi stále častěji používá zbraně se smrtelným výsledkem (tisk 2748/XII).
Finanční stráž je podle § 12 celního zákona ze dne 14. července 1927, č. 114 Sb. z. a n. určena zejména k tomu, aby střežila celní hranici, vykonávala celní dozor na přechod osob a přestup
zboží na celní hranici a hraničních vodách, dále aby zabraňovala celním přestupkům (zvláště podloudnictví) a je objevovala.
Aby mohla finanční stráž plně dostáti úkolům vzneseným na ni citovaným zákonem, byla ji podle 7. odst. § 13 celního zákona přiznána při výkonu služby zákonem stanovená práva stráže civilní a vojenské. Ustanovením 7. a 8. odst. § 13 zmíněného celního zákona bylo též upraveno právo finanční stráže k použití zbraně a to tím způsobem, že finanční stráž smí, šetříc předepsané opatrnosti, užiti zbraně jednak pro nutnou obranu, jednak na překonání odporu, směřujícího ke zmaření jejího služebního výkonu, příp. na zamezení útěku podloudníka, nemůže-li se tak v obou těchto případech státi jiným způsobem. Konečně smí finanční stráž použiti zbraně v celním pohraničním pásmu také proti osobám, jež se nezastaví, byvše k tomu opětně vyzvány stráží, která dala na jevo, že je stráží finanční, jestliže finanční stráž při tom neohrožuje jiných osob.
Z uvedeného je patrno, že použije - li příslušník finanční stráže zbraně při výkonu své služby, netrestá tím nijak osoby, jež se dopustily podloudnictví, nýbrž že se buď sám brání proti útoku naň učiněnému nebo jemu hrozícímu, nebo dále že se snaží překonati odpor zadržené osoby, resp. zabrániti útěku podloudníka, nebo konečně že zakročuje tímto způsobem v pohraničním celním pásmu proti osobám, jež neuposlechly předepsané opětovaně výzvy finanční stráže, aby se zastavily. Je tudíž v moci takové osoby, která páše podloudnictví, aby se vyhnula tomu, že by finanční stráž vůči ní upotřebila zbraně a to tím, že uposlechne výzvy hlídky a zůstane státi. Podotýkám, že je nutno, aby osoba, kterou finanční stráž přistihne při nedovoleném přestupu státní hranice, byla podrobena prohlídce a to nejen s hlediska ochrany celního důchodku, ale též z důvodů vojensko-politických, ježto zpravodajská služba sousedního státu takových osob mnohdy využívá v neprospěch státu našeho.
Finanční správa občas - zejména v pohraničním celním pásmu - uvádí ve známost veřejnými vyhláškami zákonná ustanovení o právu finanční stráže k použiti zbraně. Jest si jen přáti, aby si obyvatelstvo náležitě uvědomilo nebezpečí, jež je pro ně spojeno s jednáním, jímž ohrožuje službu konajícího orgánu finanční stráže, příp. jež je pro ně spojeno s neuposlechnutím výzvy finanční stráže. Pronikne - li toto vědomí v širší veřejnost, bude to zajisté míti za následek, že osoby přicházející ve styk s finanční stráží uposlechnou její výzvy a vyhnou se tak tomu, aby finanční stráž musila zakročiti proti nim se zbraní.
Ministerstvo financí se přirozeně snaží, aby za každých okolností byl co možná nejvíce šetřen život lidský a to i takových osob, jež jednají proti platným zákonným ustanovením a dopouštějí se podloudnictví neb jiných důchodkových trestných činů. Proto nařídilo ministerstvo financí svého času, vynesením z 20. června 1933, č. 66. 048/33, že finanční stráž smi použíti zbraně pouze tehdy, nelze-li účelu služby dosáhnouti prostředky mírnějšími, zejména použitím tělesné síly, výhrůžkou
použití zbraně, výstřelem na poplach a pod. Zbraně smí se použíti jen v míře nezbytně potřebné k tomu, aby útok na finanční stráž byl odražen, odpor přemožen nebo aby bylo docíleno toho, by výzvy finanční stráže bylo uposlechnuto. Vždy však má finanční stráž dbáti toho, aby život lidský byl co nejvíce ušetřen.
Každé použití zbraně finanční stráží, jež mělo za následek zranění neb zabiti člověka, je předmětem soudního vyšetřování. Tímto soudním vyšetřováním se zjisti, bylo-li zbraně použito v rámci platných předpisů či nikoliv. Nebylo - li zbraně použito v rámci platných předpisů, je takový příslušník finanční stráže, který se tohoto jednání dopustil, stíhán jednak soudně, jednak v řízení kárném, příp. disciplinárním.
Podotýkám, že finanční stráž věnuje ostraze celní hranice náležitou pozornost a že finanční správa se mimo to snaží zesílením stavu finanční stráže účelně čeliti podloudnictví na oněch úsecích, kde se podloudnictví zvláště rozmáhá. Aby bylo docíleno zlepšení ochrany celní a státní hranice zamýšlí se rozmnožiti systemisovaný stav zřízenců fin. stráže.
Pokud jde specielně o používání zbraně fin. stráží na maďarských hranicích v Podkarpatské Rusi poznamenávám, že postup fen. stráže na tomto úseku státní hranice je pouze důsledkem vzmáhajícího se počtu výše zmíněných případů, kdy osoby dopravující do Československa podloudně různé zboží neuposlechnou vyzváni fin. stráže, aby zůstaly státi, ba naopak jednají přímo proti takovému vyzvání a postaví se fin. stráži na odpor nebo se alespoň snaží jí uniknouti. Většina případů podloudnictví zjištěná na Podkarpatské Rusi v roce 1934 byla páchána v pohraničí československo-maďarském, jež je hospodářsky bohatší než severní pohraničí této země. Podloudnictví provádějí převážně členové zámožných rodin rolnických, jež láká jednak značný zisk, zejména z obilí podloudně dopraveného, jednak podloudnická vášeň, jež se bohužel neleká ani nebezpečí zranění nebo smrti. Dělný lid, odkázaný na námezdní polní práce, účastní se podloudnictví pouze menším dílem.
Z uvedených důvodů neshledávám příčiny, aby zákonem stanovené oprávnění fin. stráže k použití zbraně bylo omezováno, příp. aby na platných předpisech bylo něco měněno. Dosavadní případy, kdy fin. stráž použila zbraně se smrtelným následkem pro stíhanou osobu, není třeba znovu vyšetřovati, ježto, jak uvedeno, byly všechny tyto případy předmětem soudního řízení.
Nebylo dosud zjištěno, že by příslušnici fin. stráže sami přenášeli nezákonnou cestou zboží podléhající clu. Proti takovým, své povinnosti hrubě porušujícím zaměstnancům fin. stráže, zakročím s největší přísností, jakmile mi budou oznámena jejich jména a sdělena potřebná data pro vyšetření těchto případů a jakmile bude toto jejich nedovolené jednání zjištěno.
V Praze dne 1. února 1935.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2827/XVI (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Windirsche a druhů
o ochraně polního majetku (tisk 2732/XIII).
Již v odpovědi na interpelaci poslance Windirsche o opatřeních proti polnímu pychu (č. tisku 2742/IV) bylo zdůrazněno, že ministerstvo zemědělství uložilo v dohodě s ministerstvem vnitra podřízeným úřadům, aby uvedeny byly obcím na paměť platně předpisy o ochraně polního majetku. Zároveň podřízeným úřadům připomenuto, aby orgány veřejné bezpečnosti se zvýšenou pozornosti sledovaly poškozování polního majetku a aby okresní úřady oznámené jim přestupky, pokud jejich projednávání jim přísluší, vyřizovaly se vším urychlením a přísností.
K petitu projednávané interpelace se uvádí, že vláda předložila již v roce 1928 dva vládní návrhy zákonů, kterými mají býti předpisy o ochraně polního majetku jednak přizpůsobeny době, jednak sjednoceny a to vládní návrh zákona o ochraně polního majetku a vládni návrh zákona o veřejné stráži zemědělské.
Tyto vládní návrhy zákonů přijal senát ve 140. schůzi dne 12. července 1928 a jsou toho času v projednávaní poslanecké sněmovny.
Právě otázka v interpelaci nadhozená je v osnově zákona o ochraně polního majetku vyřešena a to ustanovením § 28, že politické úřady a s jejich zmocněním obce mohou k ochraně polního majetku vydávati další příkazy a zákazy, zejména že mohou učiniti zvláštní opatření k ochraně polního majetku tam, kde by polní pych obzvláště bujel.
Jest přání i vlády, aby zákonná opatření, potřebná k ochraně polního majetku, byla co nejdříve vydána.
V Praze dne 8. února 1035.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
2827/XVII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Krehana, Babela, Russa a soudruhů
o tom, že podbořanský okresní úřad zbavil
volitelnosti komunistické členy obecního
zastupitelstva v Kryrech
(tisk 2748/XIII).
O nevolitelnosti Fr. Wagnera a Josefa Wecka a o lom, že nestali se členy obecního zastupitelstva v Kryrech, protože nezaplatili obecní dávku z používaných místností ve lhůtě 5 dnů, v upomínce jim dané ve smyslu ustanovení § 5, odst. 1. č. 3 ob. ř. v., rozhodl okresní úřad v Podbořanech výměrem ze dne 20. dubna 1933, č. 11547 podle ustanovení § 53 ob. ř. v. s platností konečnou. Zemský úřad v Praze o věci nerozhodoval a také žádné odvolání k němu podáno nebylo, neboť okresní úřad připojil k svému výměru poučení, že nelze se z něho podle § 53 ob. ř. v. dále odvolati. Proti rozhodnuti okr. úřadu nebyla podána stížnost k volebnímu soudu, jak se v interpelaci uvádí, nýbrž Fr. Wagner (podal stížnost k nejvyššímu správnímu soudu v Praze.
O volitelnosti členů obecního zastupitelstva v Kryrech, jmenovaných v bodu 2 interpelace, rozhodl okresní úřad výměrem z 8. července 1933, č. 20346, a to podle § 10 ob. ř. v., nikoliv podle ustanovení § 53 ob. ř. v. Proti tomuto druhému rozhodnutí podali odvolání Fr. Wagner i Josef Weck. Zemský úřad jejich odvoláni odmítl rozhodnutím ze dne 20. listopadu 1934, č. 6468, protože k odvolání jest oprávněna jenom osoba, o jejíž volitelnost jde, nebo volební skupina, z níž byla osoba ta zvolena, a tento požadavek u obou odvolatelů splněn nebyl.
O stížnosti Fr. Wagnera, kterou podal, jak shora uvedeno, k nejvyššímu správnímu soudu, tento soud dosud nerozhodl.
Ministerstvo vnitra shledavši ze spisů, že dohlédací úřad měl o věci rozhodovati podle § 10 ob. ř. v. a nikoliv podle § 53 ob. ř. v., uložilo mu, aby vzal svoje rozhodnuti z 20. dubna 1933, č. 11547 zpět a vydal nové rozhodnutí podle § 10 ob. ř. v.
V Praze dne 7. února 1935.
Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.
2827/XVIII(původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Ch. Gläsela a druhů,
že se ašský okresní úřad chová nepřátelsky k rohlíkům (tisk 2748/XV).
Zvýšení ceny 1 litru mléka u výrobce v okresu ašském z Kč 1. 20 na Kč 1. 60 nemohlo býti povoleno, ježto bylo by v rozporu s předpisy vládního nařízení číslo 27/34 ve znění vlád. nařízení číslo 180/34 Sb. z. a n. a § 1 vládního nařízení číslo 76/34 Sb. z. a n., zejména když ani v sousedních okresích cena l litru mléka nepřevyšovala u výrobce částku Kč 1. 20.
K řízení o úpravě cen bramborů, jež bylo zavedeno na stížnosti spotřebitelů do překotného stoupáni cen tohoto zboží, byl pozván také zástupce zemědělců (předseda zemědělského okresního svazu), jenž se však jednání nesúčastnil. Z článku v interpelaci dotčeném jest patrno, že upozornění v něm obsažené týkalo se především obchodníků, kteří se zabývají prodejem bramborů v drobném. K stanovení nejvyšších cen bramborů nedošlo a okresní úřad další řízení zastavil.
Uváží-li se, že správní úřady jsou povinny podle platných předpisů dbáti, aby vzestup cen děl se jen v případech zcela odůvodněných a aby cenové rozdíly nebyly příliš veliké, a že pro udržení veřejného klidu a pořádku nutno míti zřetel i na značné pokleslou kupní silu nejširších vrstev spotřebitelů, jejichž hlavní potravinou jest mléko, chléb a brambory, nelze v postupu okresního úřadu shledati nezákonné a nepřátelské chování k rolníkům. Pokud pak se interpelace dovolává toho. aby potřebným zemědělcům ašského okresu poskytnuta byla podpora snad jiným způsobem, nenáleží řešení této otázky do působnosti ministerstva vnitra.
V Praze dne 4. února 1935.
Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.
2827/XIX.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci posl. Hodinové-Spurné a soudruhů
o chystaném procesu s účastníky májové demonstrace 1934 v Olomouci (tisk
2818/V).
Z účastníků demonstrací v interpelaci zmíněných v Olomouci byl obžalován jeden pro zločin veřejného násilí a dva pro přečin shluknutí a přestupek urážky úřední osoby. Všichni tři byli pravoplatně odsouzeni.
K dalšímu stihání neshledalo státní zastupitelství v Olomouci důvodů, takže zprávy o stihání dalších 307 osob neodpovídají skutečnosti.
V Praze dne 15. února 1935.
Ministr spravedlnosti: Dr. Dérer, v. r.
2827/XX.
Odpověď
ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy
na interpelaci poslanců E. Špatného, A. Hatiny a druhů
v záležitosti výdeje léků a jejich kontroly (tisk 2766/IX).
Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy jakožto nejvyšší zdravotní úřad sleduje s největší pozorností vývoj poměrů týkajících se lékárnictví a to z dvojího důvodu: jednak proto, že jde o instituci o veřejné zdravotnictví velmi zasloužilou a nutně potřebnou, jednak proto, že zejména v dnešní době hospodářské a sociální kříse dolehly na tuto instituci jako na celou řadu jiných institucí a podniků značné nesnáze, které bude lze pravděpodobně jen pozvolna odstraňovati podle toho, jak bude postupovati ozdravovací proces v celkovém hospodářství ve státě vůbec.
Z tohoto celkového stavu dnešního hospodářství vychází pravděpodobně i zjev, na který jest v interpelaci poukazováno, že totiž některé lékár-
ny nevydávají léky přesně podle receptu tak, jak byly lékařem neb zdravotním ústavem předepsány.
Tato nesprávná expedice léčiv v lékárnách objevila se skutečně, jak bylo zjištěno, teprve v době poválečné. Ministerstvo zdravotnictví sleduje tento zjev od jeho počátku a ve všech případech, kdy došlo ho přímé oznámení, neb kdy získalo jinou cestou zprávu o podobném nešvaru, nařídilo podřízeným úřadům, aby věc zevrubně vyšetřily a zjistí-li skutečný přestupek, vinníka přísně potrestaly. Ministerstvo zdravotnictví má v evidenci všechny takové případy nesprávného výdeje léčiv, pokud o nich zvědělo a posuzuje dle toho pro své potřeby spolehlivost každého lékárníka, ať již samostatného neb kondicinujícího. Nutno však konstatovati, že pokud šlo o závadnou expedici léků, nebyly zjištěny vždy jenom úmysly podvodné, nýbrž velmi často šlo o nedbalost expedientovu za účelem ulehčení si práce nebo i o nepřesnou expedicí z nedostatku řádného odborného vzdělání. Nelze však ze zjištěných případů odsuzovati lékárnictví celé; nutno zde rozlišovati, neboť každá závadná expedice léčiv, jak bylo zjištěno, nepoškozuje nemocného neb nemocenskou pojišťovnu; v celé řadě případů šlo spíše o nedostatky rázu více technického než věcného.
Je tedy vidno, že příčiny závadných expedicí v lékárnách netkvějí jenom v ziskuchtivosti a že tudíž pouhou řádnou kontrolou a přísnými tresty bude možno sice tyto zjevy značně omeziti, nikoliv však úplně zameziti.
Podobně jako jiné stavy, trpí i lékárnictví důsledky světové války, a to nejen po stránce hospodářské, ale i mravní, trpí nedostatečnou výchovou válečného a poválečného dorostu, jak po stránce odborné, tak i po stránce morální. S tohoto hlediska musí být též celá otázka řešena. K záchraně a obnově dřívějšího lékárnictví nestačí pouze zdravotní orgány svojí kontrolou, nýbrž musí býti podporovány též činiteli ostatními a to v prvé řadě lékárníky samotnými, vysokou školou, která lékárníky vychovává a konečně i ne v malé míře nemocenskými pojišťovnami.
Kontrola jest pouze jedním z prostředků k nápravě a dosud platný visitační řád má zapotřebí změny pouze pokud by šlo o způsob jeho prováděni. Dozor na lékárny, zejména za dnešních poměrů musí být stálý a bezprostřední a mohou ho prováděti jen ty orgány, které jsou s lékárnami v bezprostředním styku, t. j. úřední lékaři. Tato kontrola prováděná úředními lékaři může být ovšem jen více méně kontrolou správní a je nutno, aby byla ještě doplňována občasnou kontrolou odbornou, prováděnou odbornými úředníky (magistry farmacie) nadřízených úřadů a odbornými úředníky ústavů pro zkoumání léčiv.
Nejlepším řešením bylo by podle názoru ministerstva zdravotnictví ustanovení inspekčních odborných úředníků při každém zemském úřadě, kteří by mohli ještě mimo činnost inspekční vykonávati i jiné odborné práce administrativní. Toto řešení nebude však asi za dnešní finanční situace státu a při prováděných úsporných opatřeních personálních, jež jsou vládou nařízena, možné,
ježto takové opatření znamenalo by systemisování a ustanovení příslušného počtu odborných síl při každém zemském úřadě. Proto ministerstvo zdravotnictví se musí omeziti pouze na možnosti v mezích daných příslušnými úvěry rozpočtovými, které jsou s ohledem na dnešní situaci velmi skrovné.
Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy uloží, resp. připomene znovu úředním lékařům, že prohlídky lékáren musí býti prováděny neočekávaně a že dozor na lékárny, zejména na ty, jimž byla již prokázána nespolehlivost, musí býti stálý a nesmí býti omezen pouze na visitaci provedenou jednou za rok. Vedle pravidelného dozoru úředních lékařů bude ministerstvo zdravotnictví vysílati na revisi lékáren i svoje odborné úředníky a mimo to i analytiky z ústavů pro zkoumání léčiv ku revisi po stránce čistě odborně.
Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy je přesvědčeno, že tato kontrola podporována ještě poctivými lékárníky, kteří sami v převážné většině mají zájem na tom, aby nesprávná expedice z lékáren vymizela, a konečně ještě i nemocenskými pojišťovnami, které jako největší konsumenti mají těž nemenší zájem na správné expedici léků a mohou také úřady upozorňovati na každé nesprávné manipulace v lékárnách, postačí na zjednání nápravy v dotčeném směru.
Ministerstvo zdravotnictví poznamenává také. že má připravený zákon o lékárnických komorách, v jehož rámci má býti dána stavovskému zastoupeni lékárníků možnost, aby vedle úřadů bdělo nad spolehlivostí lékáren a ve svém oboru působnosti i určité přestupky stihalo. Mimo to bude komorám dána možnost dohlížeti na řádnou výchovu dorostu.
Mnoho by též prospělo na zjednání nápravy uspíšení dožadované reformy studia, která by nesporně přinesla do našeho o lékárnictví nový duch.
Nemocenské pojišťovny mají tedy samy, jak již zmíněno, nejvíce možností podporovati zdravotní úřady při zjednáváni nápravy. Ministerství) zdravotnictví výslovně musí tu zdůrazniti, že vždy podporovalo nemocenské pojišťovny v této věci: větších výsledků v tomto směru mohlo být rozhodně již nyní docíleno, kdyby byly nemocenské pojišťovny vždycky dbaly pokynů ministerstva zdravotnictví vydaných na základě nabytých dlouholetých zkušeností.
Ministerstvo zdravotnictví je přesvědčeno, že neblahé zjevy i v našem lékárnictví, pokud se vyskytly, jsou pouze přechodné a že spoluprací všech zúčastněných činitelů se mu podaří naše lékárnictví přivésti opětně na ten stupeň zdatnosti, kde vždycky bývalo a v zájmu veřejném musí také býti.
V Praze dne 15. února 1935.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Dr. Špina, v. r.