2822/VIII.
Interpelácia
poslancov Jozefa Vallu, Steinera, Kubača a súdruhov
ministrovi vnútra o polícii a - - - v Bratislave.
Zamestnanec Július Urban bol dňa 4. aprila 1934 predvedený na policajný komisariat na radnici. Tam sa ho civilný strážnik N. Bernadič pýtal, či vie čo je v kufru a keď mu Urban odvetil, že knihy a obuv, dal mu dve silné facky. Potom bol dodaný na policajné riaditeľstvo, odvedený do miestnosti, kde už pred tým bol v politických veciach predvolaný. Tam bol obklúčený 4-5 civilnými strážnikmi, ktorí naň kričali: »Entweder wirst dn spucken, oder kriegst 4 Waggon Fotzen. « (Buď vypovieš, alebo dostaneš kopu faciek). Keď na to odpovedal, že viac nevie, než udal, všetci civilní strážnici sa naň vrhli a tlkli ho pastami a dlaňmi do hlavy a tvári. Dostal asi 20-35 faciek. Jedon, pódia mena neznámy civilný strážnik, niekolrázy ho kopnul do pravého stehna. Tohoto brutálneho bitia sa zúčastnili civilní strážnici Bernadič, Sečkár, Šafranek, ostatní sú neznámi. Na chvilku keď prestali, prišiel k Urbanovi zas Bernadič, chytil ho ľavou rukou za kabát, pravou ho zas silne tľkol do tváre. Následkom tohoto trýznenia nabehla Urbanovi celá tvár a na ľavom uchu nečul dobre. Vzdor presným ustanoveniam trestného poriadku, bol výše 3 dni, od dopol. 4. aprila do 7. aprila odpol. držaný na policii.
Úradnik Ondrej Nagel bol dňa 14. augusta, idúci Drevenou ulicou v Bratislave, zastavený civilným strážnikom Karasom a troma neznámymi, ktorí sa ho pýtali, čo robil v Kapitulskej ulici. Vzdor jeho ohradzovaniu odviedli ho na policajné riaditeľstvo do miestnosti č. 232, kde ho vypočúvali civilný strážnik Šafranek a ešte iný. Chceli na ňom vedieť, od koho dostal istý dopis a čo v ňom de. Nagel udal, že dopis mal na žiadost jeho známeho Alexandra Fülöpa s vzkazom odovzdať na istú adresu. Viac o dopise nevedel. Pretože nemohol povedať, čo je v obálke, priskočil k nemu neznámy agent, strhol mu brýle a začal ho biť do tváre. Ešte predtým pri výsluchu hovoril jedon agent: »Veď to nemá smyslu, on lže. « Potom ho znovu privolal k stolu, ukázal mu lístok, ktorý uň našli. Poneváč bez brýlí na to nevidel, začali ho strážnici znova biť. V miestnosti bolo 6 detektivov, z ktorých 5, medzi nimi Šafranek, ho bili. Nagel sa postavil do kúta, aby sa chránil. Bili ho päsťami do hlavy asi desať minúť, až sa vysilený k zemi zvalil. Keď padol na zem, Šafranek ho za vlasy viatiahol a všetci ho bili ďalej. Pri tom sa mu vysmievali, že je četárom v záloze. Medzitým prišli agenti Karas a Bernadič. Jedon z agentov sa Nagla zase pýtal na dopis, ten mu ovsení viac
nemohol povedať než vedel. Na to jedon z agentov, menšej postavy, čiernych očí, holohlavý, asi 4Oročný, podľa udania iných akýsi Šetafi, ho uderil päsťou do ľavého spánku, takže upadol. Na to ostatní agenti, medzi nimi Šafranek, Karas, Bernadič sa vrhli naň a na zemi ležiaceho bili do hlavy a tváre päsťou. Šetafi vzal obušek a bil ho do týla, do hlavy a chrbáta. Šafranek ho kopol do hlavy, niektorý z nich ho kopol do ľavého stehna. Potom ho nechali ležať, ale jedon z nich mu vyhrožoval, že prijdu v noci: »Rozmyslete si to do večera, lebo prijdeme v noci a pak si to vyriadíme s vámi jinak. « Potom ho jedon agent neznámeho mena odviedol do jednej druhej miestnosti, priniesol tam písací stroj a na chvilu odišiel. Medzi tým prišel do miestnosti Šetafi a hovoril Naglovi: »Vy ešte budete vypovedať. «Nagel na to: »I keby ste ma zabili, nemôžem povedať viac, než viem. « Na to agent: »My vás nezabijeme, ale dobijeme a potom môžete urobiť ako to robia v Nemecku, skočiť so 4. poschodia. « Po týchto slovách si nabijal revolver. Potom ale odišiel. Na to sa vrátil predošlý detektív, napísal na Nagla zatykač a tento bol odvedený do cely. Keď sa Nagel dole na strážnici pozrel do zrcadla, videl, že má pod oboma očama krvavé podliatiny a ľavý spánok napuchnutý. Chrbát, nohy, hlava, ho niekolko dni strašne bolely. Ihneď jak prišiel do cely, žiadal na strážnikovi, aby ho predviedol k lekárskej prehliadke. Ten na to vôbec neodpovedal. Po 48 hod. policajného väzenia 3krát žiadal, aby ho previezli do väzby krajského súdu, ale márne. Len po 6 dňoch, keď už stopy bitia do určitej miery zmizly, bol odovzdaný štátnemu zastupiteľstvu.
Nadriadení úradníci o týchto výčinoch najhrubšieho teroru vedia - - -, ba ako sa to stalo v prípade Júliusa Urbana, komisár Beniak jemu doručené lekárske svedectvo, dokazujúce ublíženie na tele, »ztratil«.
Pýtame sa pána ministra vnútra:
1. Je ochotný zahájiť vyšetrovanie v uvedených prípadoch?
2. Je ochotný proti menovaným, ako aj proti neznámym páchateľom, zúčastneným na hrubom tyrani Júliusa Urbana a Ondreja Nagla zaviesť okamžité disciplinárne a trestné pokračovanie?
3. Je ochotný urobiť okamžite koniec brutálnym vyšetrovacím metódam na bratislavskom policajnom riaditeľstve a na všetkých policajných a četnických staniciach na Slovensku?
V Prahe, dňa 9. októbra 1934.
Vallo, Steiner, Kubač,
Štourač, Török, Krehan, Höhnel, Novotný, Dvořák, Procházka, Valášková, Čižinská, Śliwka, Kliment, J. Svoboda, Bilek, Russ, Hadek, Tyll, Juran, Babel.
2822/ IX.
Interpelace
poslance Zápotockého a soudruhů vládě ČSR
o chystaných opatřeních proti komunisti-
cké straně Československa a ostatním
třídně proletářským organisacím.
Pronásledování třídně - proletářského hnutí v republice Československé nabývá už nyní často forem, které připomínají poměry v zemích fašistických.
Ústavně zaručené právo shromažďovací pro proletárské hnutí v praksi již neexistuje. Konání táborů lidu a průvodů není až na nepatrné výjimky již vůbec povolováno. Veřejné schůze, na kterých chtějí proletářské organisace zaujmouti stanovisko k aktuálním politickým otázkám, se pravidelně zakazují. Policejní a okresní úřady omezují se při tom na pouhé tvrzení, že jde o ohroženi veřejného zájmu, bezpečnosti a klidu, a osvojuji si tak za souhlasu vlády právo rozhodovati zcela svévolně o možnosti pracujících vrstev projevovati své mínění.
Třídně-proletářský tisk je podrobován zcela svévolné, libovolné konfiskační praksi, pro kterou není již směrodatný ani obsah trestních ustanoveni ------rozhodujících - - -, co jest ve veřejném zájmu a co nikoliv, o čem se smí psáti a o čem se psáti nesmí, co má v tom kterém místě býti zabaveno a co má býti volně propuštěno. Prodej proletářského tisku je již 5 let zakázán v trafikách a nádražích, zatím co teprve letos vyšel zákon, který takové zákazy povoluje. Nad dělnickým tiskem visi Damoklův mač tiskového zákona, který má poslední zbytky ústavně zaručeného práva tiskového učiniti ilusorní.
Dělnici a pracovníci proletářského hnutí jsou pronásledováni za každý výrok, kterým dávají výraz svému přesvědčení o zhoubnosti kapitalistického systému a o nutnosti řádu socialistického. Po vzoru a na příkaz Nejvyššího soudu odsuzují soudy pracovníky dělnického hnutí k mnohaměsíčnímu žaláři pro pravdivé vylíčení bídy pracujících vrstev a opatření, jak této bídě učiniti přítrž. Případ vysokoškolského profesora Krony, kterého odsoudila porota, že konstatoval výhody socialistického systému oproti systému kapitalistickému, je toliko jeden z mnohých případů podobných. Výrok »Ať žije Sovětský svaz« se prohlašuje za přečin pobuřování; - - - - Veřejné věnování vlajky kulturní organisaci v Sovětském svazu se pokládá za velezradu (případ senátora Lokoty) a hlásáni programu komunistické strany prohlašuje Nejvyšší soud šmahem za trestné, ačkoliv tato
strana je dosud podle zákona zcela legální. Výhody podmíněného odkladu trestu se uvědomělým proletářům v převážné většině případů odepírají z důvodů »veřejného zájmu, výhody státního vězeni jsou odnímány buď přímým ustanovením zákonným nebo prohlašováním, že politické činy proletářských revolucionářů jsou obzvláště hodné zavržení. Ruku v ruce s touto praksí, která jest výsměchem všem pojmům o politických právech, jde zbavování proletářských revolucionářů práva volebního, práva volitelnosti a ostatních »čestných práv občanských«. Ti, kdož bojují o lepší budoucnost dělnické třídy a celého lidstva, jsou už nyní jak před soudem, tak ve vězeních podrobováni výjimečnému stavu a meritorně často postaveni mimo zákon.
Tento vývoj uplatňuje se ještě pronikavěji před úřady policejními. Policejní úředník nebo úředník okresního úřadu, který odsuzuje proletářského pracovníka k trestu na svobodě a k vysoké peněžité pokutě, je po vzoru středověké justice žalobcem a soudcem v jedné osobě, zbavuje svévolným způsobem obžalovaného nejprimitivnějších práv obhajoby. Reakční byrokracie využívá své moci dané jí vládními orgány stále nezahalenějším způsobem, nezakrývajíc již ani formálně svou zavilou zášť proti snahám třídně uvědomělého proletariátu; prohlašuje tyto snahy v žargonu vládního a fašistického tisku za »rozvratné«, trestá nositele těchto snah pokud možno nejpřísněji a zbavuje je k tomu i vykazováním z místa pobytu práce a existenční základny.
Také koaliční právo dělnické třídy se krok za krokem odbourává; zakázána Rudá Pomoc a Dělnická Pomoc, organisace solidarity dělnické třídy, zakázán Svaz proletářských bezvěrců, Svaz přátel SSSR, Svaz pracujícího rolnictva na Podkarpatsku, Ústředí Rudých odborů, komunistický Svaz mládeže. Jsou rozpouštěny mnohé organisační jednotky organisací odborových, tělovýchovných a kulturních. Získávání dělníků do odborové organisace se prohlašuje za činnost »rozvratnou« a »štvavou« (případ Jana Melichárka v Trnavě). Takto se soustavně ruší základní práva dělnické třídy.
Vyvrcholení tohoto záměrného tažení proti třídně-proletářskému hnutí jsou opatření proti legální činnosti komunistické strany. Už dnes je naše strana v praksi krok za krokem zbavována možnosti rozvíjeti svou činnost legálně. Práci organisaci obtěžuje a ruší policie a četnictvo a ruku v ruce se zaměstnavateli se proti jejím členům uplatňuje nátlak i zbavováním existenční možnosti. Vůdcové komunistické strany Jsou terčem nehorázných útoků: po zrušení mandátů komunistických poslanců, po soustavném jejich odsuzováni k nejpřísnějším trestům byli vedoucí činitelé komunistické strany poslanci Gottwald, Kopecký, Štětka a Krosnář na základě nehorázně vykonstruované obžaloby z velezrady hnáni do ilegality. Zástupce komunistické strany v obecním zastupitelstvu duchcovském jest zatýkán proto, že se v městském zastupitelstvu ohradil proti nacionalistickým štvanicím rozpoutanými u příležitosti atentátu na krále jugoslávského. Svoboda
domovní, ústavné zaručená svoboda osobní, tajemství listovní pro pracovníky komunistické strany fakticky již neexistuje.
A v této situaci volá fašistický a vládní tisk denně po rozpuštění komunistické strany. Pod fašistickou vlajkou »boje proti rozvratníkům«, proti »státu nepřátelským organisacím« je proti naší straně vedena pohromová kampaň, neopírající se již ani o zákony tohoto státu, ale toliko o agitační hesla fašistické reakce, převzatá z hitlerovského Německa a z jiných absolutistických států. Po zákonu o rozpouštění politických stran, namířeném proti komunistické straně, připravuje vláda nyní zákon o registraci stran, kterým naše strana má býti úplně zbavena legální činnosti a vylučována z účasti na volbách a ze zastoupení parlamentních sborů.
Vylíčená persekuční opatření neomezují se ovšem jen na příslušníky strany komunistické. Množí se případy, kdy stejně svévolným způsobem jsou stihám i členové strany sociálnědemokratické a národněsocialistické, jakmile dávají výraz svému proletářskému cítění; obžaloba proti sociálnědemokratickému starostovi duchcovskému je toho dostatečným důkazem. Skutečnost, že fašistické směry (národní demokracie spojená s národní ligou) mohou současně volně konati tábory lidu i v jiných formách organisovati nápor proti dělnickému hnutí je také pro sociálnědemokratické a národněsocialistické dělníky přesvědčivým příznakem, že cesta jejich vůdců, podporujících a prosazujících všechny útoky proti komunistické straně, vedla by nezbytně k takovému vývoji, jaký byl v Německu a v Rakousku. Sjednocený postup všech socialistů za práva dělnické třídy je očividný příkaz dne.
Uvědomělé dělnictvo a pokrokové vrstvy obyvatelstva nesouhlasí s persekučními opatřeními proti komunistické straně, proti revolučnímu dělnickému hnutí, protestují proti těmto opatřením a domáhají se plné svobody bojovati za své požadavky a za své konečné cíle.
Ptáme se proto vlády:
Je vláda ochotna plně respektovati politická práva dělnické třídy a pracujícího obyvatelstva vůbec?
Je vláda ochotna upustiti od všech opatření, namířených proti legální činnosti komunistické strany a ostatních třídně-proletářských organisací?
V Praze dne 24. října 1934.
Zápotocký,
Dvořák, Hadek, Hodinová-Spurná, Tyll, Novotný,
Procházka, Bílek, Čižinská, Kubač, Babel, Krehan.
Štourač, Krosnář, Török, Juran, Valáškova, Russ,
Kopecký, Hrubý, J. Svoboda, Kliment
2822/X.
Interpelace
poslance Kubače a soudruhů ministru vnitra
o protizákonném a svévolném odsouzeni
49 dělníků okresním úřadem v Novém
Městě n. Váhem.
Výměrem okresního úřadu v Novém Městě n. V. čís. 85/1934 ze dne 21. srpna 1934 bylo 49 dělníků ze Staré Turé odsouzeno k trestům do 10 dnů, (protože prý »dne 9. ledna 1934 založili Pobočnou organisaci komunistické strany, zvanou Československý svaz zemědělských a lesních dělníků v Praze, odbočka ve Staré Turé, v níž neoprávněně brali účast a prováděli činnost jako ve spolku, který neměl vládou povolených stanov. «
Ve skutečnosti je »Československý svaz zemědělských a lesních dělníků v Praze« řádnou odborovou organisací, jejíž stanovy byly schváleny výnosem ministerstva vnitra ze dne 24. června 1934 pod čís. jed. 42. 560/931/6 a dělníci ve Staré Turé založili ve smyslu § 4, odst. F těchto stanov platebnu, která měla naprosto legální podklad. Tvrzení okresního úřadu v Novém Městě n. V. odporuje tedy očividné pravdě a je důkazem, že tento úřad - - - nepovažoval ani za nutno zkoumati zákonnou podstatu věci a zjednati si nejprimitivnější informace.
Stejně vykonstruované je tvrzení, že ona organisace je »pobočnou organisací komunistické strany«. Nehledě k tomu, že název »pobočná organisace komunistické strany« v dělnickém hnutí vůbec neexistuje a je pouhým výplodem úřední řeči jmenovaného úřadu, nebylo ani nutno založiti ve Staré Turé nějakou tajnou organisaci komunistické strany, neboť v tomto místě funguje zcela legální organisace této strany, jejíž existenci veřejnost i úřady znají velmi dobře.
V duchu již uvedených tvrzení považuje pak citovaný výměr za »přitěžující okolnost«, že obžalovaní »pod rouškou nepovolené a tajně založené organisace komunistické strany« prováděli tajnou agitaci, což jest zřejmě pouhým opakováním důvodu rozsudku - ostatně jak již dokázáno naprosto neoprávněným - a nemůže přece býti kromě toho ještě přitěžující okolnosti. Za další přitěžující okolnost udává výměr, že jeden z dělníků byl předním činitelem komunistické strany; toto odůvodnění je rovněž naprosto absurdní, neboť komunistická strana je stranou legální a nemůže proto funkce v této straně býti považována za přitěžující okolnost. Ostatně je právě toto tvrzení okresního úřadu důkazem, že legální činnost komunistické strany je tomuto úřadu velice dobře známa.
Výměr se i jinak hemží opravními a slohovými nesmysly, na příklad, že někteří obžalovaní
jsou v části, určující výměr trestu, uvedení dvakráte, zatím co jiní obžalovaní nejsou uvedeni vůbec, při čemž jim ovšem nevyměřený trest byl změněn v pětidenní arest. A k tomu všemu snaží se tento podařený okresní úřad pod formálními záminkami znemožňovati odvolání odsouzených dělníků.
Tážeme se pana ministra vnitra:
Je ochoten, přihlížeje k protizákonnému rázu a k nehoráznostem citovaného výměru, tento výměr ihned zrušiti a zbaviti okresního náčelníka v Novém Městě n. V. pro jeho naprostou neschopnost a svévoli okamžitě místa?
V Praze dne 8. listopadu 1934.
Kubač,
Dvořák, Bílek, Hodinová-Spurná, Tyll, Procházka, Novotný, Krehan, Kliment, Juran, Babel, Valáškova, Russ, Zápotocký, Hadek, Čižinská, Štourač, Török, Krosnář, J. Svoboda, Hrubý, Kopecký.
2822/XI.
Interpelace
poslance J. Svobody a soudruhů ministrům vnitra a sociální péče
o nezaměstnanosti na Berounsku-Hořo-
vicku a o řádění okresního hejtmana
Plavce.
Na okrese Beroun-Hořovice dosahuje hospodářská, krise dnes takových rozměrů jako nikdy dříve. Dříve bohatý průmyslový kraj změnil se doslova v hospodářský hřbitov. Tisíce dělníků jsou bez zaměstnání, další tisíce jsou zaměstnány jen částečně, celá řada závodů je před omezením práce nebo zastavením výroby vůbec (Pražské železárny, cementárna). Tímto stavem jsou těžce postiženi také živnostníci a drobní obchodníci a v důsledku letošních such také malozemědělci. Před dvěma lety oficielní místa pořádala ankety o stavu na Podbrdsku a přislíbila opatření na záchranu hladovějícího tamějšího lidu, avšak ve skutečnosti se nic závažného v tomto smím nestalo.
Podle úřední zprávy bylo ke dni 30. září 1934 na politickém okrese Beroun-Hořovice 2. 176 zaregistrovaných nezaměstnaných. Kromě toho je však velká část dělníků, kteří jsou bez zaměstnání, ale nejsou zapsáni v seznamech nezaměstnaných a vyřazeni z jakékoliv podpory vůbec. Za vyřazovaní nezaměstnaných ze seznamů je odpověden okresní hejtman Plavec, který činí
vše, aby bylo podporováno pokud možno nejméně nezaměstnaných.
Ve skutečnosti je počet nezaměstnaných mnohonásobně větší než udává úřední statistika: podle zprávy okresní nemocenské pojišťovny v Hořovicích měla 7. 379 členů v roce 1929, ale v roce 1933 jen 5. 285 členů, tedy o 2. 094 členů méně. Okresní nemocenská pojišťovna v Berouně měla 7. 123 členů v roce 1931, v roce 1933 jen 5. 929 členů, tedy zase méně o 1. 194 členy. U Pražskoželezářské společnosti na Berounsku, jejíž zaměstnanci jsou pojištěni u bratrské pokladny revírní v Kladně, bylo propuštěno asi 1. 500 osob. Celkem ubylo tedy u jmenovaných tří pojišťovacích ústavů nejméně 4. 788 členů. K tomuto počtu nezaměstnaných je třeba přičísti ještě mladé dělníky, kteří v posledních letech opustili školu a vůbec nenašli zaměstnání, takže skutečný počet všech nezaměstnaných na okrese činí asi 6. 000.
Pobírá tedy jen jedna třetina nezaměstnaných (t. j. 2. 176 osob, uvedených v úřední statistice) nějakou podporu.
Jest pochopitelné, že se nezaměstnaní dělníci a jejich rodiny domáhají toho, aby mohli býti živi. V této situaci došlo k sjednoceni nezaměstnaných i zaměstnaných dělníků, drobných živnostníků a obchodníků a všechny tyto vrstvy utvořily společné vedení na svoji záchranu, t. zv. jednotný obranný výbor pracujících Podbrdska«, který si vzal za svůj úkol, že se bude všemi zákonitými prostředky domáhati zlepšení postaveni pracujících vrstev na Podbrdsku. Usnesl provolání, které dal do tisku tiskárně Havlíček ve Zdicích. Tato firma text vysadila a poslala kartáčový otisk k censuře okresnímu úřadu v Hořovicích, v jehož čele stoji již zmíněný, pověstný okresní hejtman Plavec. Dělník z tiskárny byl na okresním úřadě zadržen, zavřen a aniž byla provedena censura, dostavili se do tiskárny četníci, kteří rozmetali sazbu a zakázali tiskati leták vytisknout pod ztrátou koncese. Stejně to dopadlo i s druhým nákladem, který jako vydavatel dal tisknout poslanec Josef Svoboda. Podotýkáme, že ono provolání jednotného obranného výboru« prošlo zcela nezávadně censurou v časopise »Rudé Právo« ze dne 6. října 1934.
Podobně svévolně nakládá Plavec se shromažďovacím právem dělníků. Zástupci dělnictva ze závodů odborových a politických organisací svolali na středu dne 10. října veřejnou schůzi lidu s programem: »Hospodářská a politická situace a postavení pracujících Podbrdska a za zrušeni továrních správkáren a skladů«. Tuto schůzi však okresní úřad zakázal s odůvodněním, že v ohlášení bylo použito výrazu »jednotný obranný výbor«. Pod podobnými záminkami zakázal Plavec celou řadu dalších projevů, a zavedl takové metody, o kterých je možno říci, že jsou přímo fašistické. Byl zakázán další projev na 17. října, svolaný těmito organisacemi. Tiskárny v Berouně odmítly tisknout i pozvánky na schůze, protože úřady jim zakázaly tisknout pro komunisty nebo »jiné podezřelé osoby«.
»Jednotný obranný výbor« byl rozpuštěn s odůvodněním, že chtěl svolávati schůze a tábory lidu, vydati provolání tiskem a že k okresnímu hejtmanovi vyslal deputace (!). Okresní hejtman Plavec předstíral, že se to děje také proto, že »jednotný výbor« nebyl právnická osoba, avšak ve skutečnosti tentýž okresní hejtman Plavec, před dobou přímo spolupracoval s »výborem na záchranu Podbrdska«, který rovněž neměl stanovy. A ve své zaujatosti proti každému dělnickému a pokrokovému hnutí šel Plavec tak daleko, že dne 18. listopadu zakázal přednášku o Svazu sovětských socialistických republik, spojenou s výstavkou ve Zdicích bez konkrétního odůvodnění, zatím co den před tím povolil s největší ochotou schůzi fašistickou v Karlově Huti u Berouna, ze které četníci brutálním způsobem vytlačili dělníky, hlásící se o slovo.
Na středu dne 17. října byla do hostince »Pod Branou« v Berouně svolána důvěrná schůze nezaměstnaných. Krátce po zahájení přišel do místnosti komisař okresního úřadu dr. Jakl - onen pán, o němž i národně-socialistický tisk musil napsati, že dne 1. května 1934 řádil v Beroune - a o jehož řádění jsme podali také ve sněmovně interpelaci - doprovázený asi 12 četníky, schůzi ihned rozpustil a nařídil vyklizení místnosti, ačkoliv schůze byla řádně svolána. Četníci začali shromážděné nezaměstnané dělníky ihned bíti obušky, a vytlačili je z místnosti. Před hostincem stály dvě řady dalších četníků, kteří dělníky vycházející z místnosti znovu bili. Místnost byla tímto brutálním způsobem vyklizena za necelé dvě minuty přes velikou účast a přesto, že má pouze jeden východ. I přítomný senátor Mikulíček byl četníky surově smýkán, aniž dr. Jakl zakročil. Účastníkům nebylo ani dovoleno vzíti si kabáty a zaplatiti útratu.
Společenstvům obuvníků a krejčí okresní úřad vyhrožoval rozpuštěním, protože se připojila k petičním akcím dělníků. Proti postupu okresního hejtmana Plavce bylo totiž sebráno na 4. 000 protestních podpisů a celý Spis odevzdán okresnímu úřadu, aby jej zaslal ministerstvu vnitra. Okresní úřad jej však vrátil a zavedl trestní řízení proti společenstvům, která petici podepsala.
Jak se zachází s nezaměstnanými, dokazují tyto příklady:
Dne 7. srpna policie zatkla několik nezaměstnaných dělníků a byli uvězněni na Pankráci. Nyní byly na ně vzneseny žaloby pro různé delikty, za které sondy při dnešní praksi ukládají tresty kolem 6 měsíců. Žaloby byly předloženy dělníkům na široké schůzi a rázem se přihlásilo 86 svědků, kteří svými podpisy potvrdili, že výroky, které žalovaným jsou dávány za vinu. vůbec proneseny nebyly. Kromě toho prohlásil hlavní svědek obžaloby strážník Zima vřed 6 dělníky, že on nic takového neudal a že mu o podobných výrocích není nic známo. Protokolované prohlášení o tomto případu bylo odevzdáno ministerstvu spravedlnosti. - - -
Dne 10. října byl zatčen nezaměstnaný dělník Pech. Aniž mu bylo oznámeno, proč byl za -
tčen, byla u něho provedena kapesní prohlídka, pak byl zavřen a ponechán do večera na čtyřce, až k němu přišel komisař okresního úřadu dr. Hejlek a řekl mu asi toto: »Máme vás tady nechat turch, anebo přijdete 16. října sem nebo na četnickou stanici?« Dne 17. října byl totiž připraven tábor lidu v Berouně a jedním ze svolavatelů byl Pech. Jeho vězněním a citovanými výhrůžkami chtěl dr. Hejlek prosaditi, aby Pečtí se nemohl zúčastniti tábora a tím v praksi zavedl zcela nazákonnou preventivní vazbu.
Kromě toho je na Berounsku a Hořovicku celá řada nezaměstnaných dělníků, které okresní úřad potrestal policejními tresty pod nejnemožnějšími záminkami. Uvádíme na př. výměr čís. 38. 385/8 V. 867 z 10. října. 1934, kterým Anežka Víčková byla potrestána vězením v trvání 3 dnů »pro neslušné chování na městském úřadě«, které spočívalo v tom, že si šla pro stravovací lístky na městský úřad. Podle této prakse byl každý nezaměstnaný, který se chtěl dostaviti ke starostovi nebo obecnímu tajemníkovi, policií chycen, zbit a vyveden.
Hostinští ve Vráži zdráhají se propůjčovati nezaměstnaným místnost ke schůzování s odůvodněním, že mají zákaz od četnické stanice v Loděnici, která jim hrozí odnětím koncese. V Počáplech na Berounsku dne 29. září četnictvo rozpustilo schůzi nezaměstnaných s odůvodněním, že dvéře do místnosti jsou skleněné a že je možno viděti z vedlejší místnosti do místnosti, kde se měla konati schůze.
Obecni zastupitelstvo v Záhořanech Usneslo se jednomyslně ztotožňovati se s požadavky položenými jednotným obranným výborem«. Na to nařídil Plavec ihned volbu náměstka za dosavadního náměstka komunistu, aniž ho před tím suspendoval. Tím lest v této obci vytvořen úplně protiprávní stav, díky svévoli a reakčnosti okresního hejtmana Plavce.
O persekuci sportovního a tělocvičného hnuti uvádíme tyto příklady: Jednota proletářské tělovýchovy v Berouně dostala pod čís. 12/226 tento výměr: »Žádáte za povolení závodního běhu na 3 km po silnici od Král. Dvora na hříště JPT na den 26. srpna 1934. Okresní úřad v Hořovicích zamítá Vaši žádost a konání zamýšleného běhu zakazuje podle §u 6 zákona o právu shromážďovacím, jednak z důvodů veřejného klidu a pořádku, jednak z toho důvodu, že na den 26. srpna byla na hřišti JPT povolena družstevní manifestace konsumního spolku Včela. « V drahém výměru čís. 12/222 se praví: »Žádali jste o povolení konání sólových výstupů v rámci družstevní manifestace konsumního spolku Včela v Berouně dne 26. srpna 1934. Okresní úřad v Hořovicích zamítá Vaši žádost, ježto JPT svým posláním a povahou nesouvisí s družstevnictvím a zamýšlený program vymyká se z rámce proponované družstevní manifestace. Z těchto důvodů a z důvodů veřejného pořádku a klidu zakazuje se konání žádaného programu. Za okresního hejtmana
Dr. Jakl. «
Letošního roku z jara bylo rozpuštěno tělocvičné sdružení v Počáplech, které bylo založeno v roce 1929; stalo se to na udání starosty města Králův Dvůr Bičovského, jak dokazuje jeho přípis ze dne 3. února 1934. Na to odpověděl místní školní - radě v Počáplech okresní hejtman Plavec tímto přípisem čís. 46 26: »Jednota proletářské tělovýchovy v Popovicích je náhradní organisací za sport. a těl. sdružení v Počáplech v Králově Dvoře, jehož činnost jest úředně zastavena. Vrací se proto spis s uložením, aby místní školní rada rozhodla sama ve vlastní kompetenci a své usneseni předložila zdejšímu úřadu ke schválení. Zároveň upozorňujeme, že jednota proletářské tělovýchovy jest složkou komunistické strany, která, jak známo, sleduje protistátní činnost. « Tak daleko osměluje si jíti Plavec, jehož logika, že spolek, ustavený v roce 1921 je náhradní organisací spolku, založeného v r. 1929, je stejně podařeného druhu, jako jeho znalost českého jazyka. A tento člověk troufá si rozhodovati o poměru legální komunistické strany, která má své zástupce v parlamentě, ke státu!
Obviňujeme okresního hejtmana Plavce, že - - - že krutá persekuce, jím prováděná způsobila podání neodůvodněných žalob na desítky dělníků; že za jeho režimu byly desítky dělníků nevinně trestány policejními tresty; - - -
Podáváme - li příslušné interpelace, posílá pan ministr vnitra jejich opisy okresnímu hejtmanovi Plavci k vyjádření, tento pravdu prosté zapře a tak není sjednána náprava.
Ptáme se proto pana ministra vnitra:
1. Je pan ministr ochoten vyslati na Berounsko a Hořovicko komisi pokud možno za účasti poslanců, která by tamější poměry vyšetřila, vyslechla také občanské svědky a skutečně se snažila zjistiti pravdu?
2. Je pan ministr ochoten ihned suspendovati okresního hejtmana Plavce a komisaře dra Jakla, kteří vyvolávají svým postupem větší a větší rozhořčení pokrokového a chudého obyvatelstva?
Pana ministra sociální péče ptáme se zvlášť:
1. Je pan ministr ochoten přičiniti se. alby křivdy, které za režimu okresního hejtmana Plavce jsou páchány na nezaměstnaných, byly napravený, aby vyřazení nezaměstnaní dělníci byli opět zaregistrováni a přiděleny jim podpory ze státní stravovací akce?
2. Je pan ministr ochoten podniknouti všechny nutné kroky, aby k hrozícímu zastavení závodů Pražských železáren na Berounsku a Královodvorských cementáren atd. nedošlo?
V Praze dne 22. listopadu 1934.
J. Svoboda,
Kopecký, Čižinská, Hodinová Spurná, Tyll, Procházka, Novotný, Krehan, Valáškova, Bílek, Kubač, Stourač, Babel, Hadek, Török, Dvořák, Zápotocký, Krosnář, Juran, Russ, Kliment, Hrubý.
2822/ XII.
Interpelace
poslance Jurana a soudruhů vládě ČSR
o - - - potrestání členů obecních zastupitelstev pro nevstávání při posmrtné vzpomínce na krále Alexandra.
Členové obecního zastupitelstva města Žďár byli okresním úřadem v Novém Městě na Moravě odsouzeni k trestu po 50 Kč neb 48 hodinách vězení proto, že dne 12. října t. r. ve schůzi městského zastupitelstva při posmrtné vzpomínce po jugoslávském králi Alexandrovi nepovstali se svých míst. Jde o dělníky resp. živnostníky Karla Straku, Bedřicha Svobodu, Aloise Součka, Adolfa Chalupu, Marii Tobiášovou a Marii Kadlecovou. Obvinění se právem hájili tím, že při zmíněném projevu nepovstali, ježto jim k tomu velelo jejich přesvědčení. Proti trestním výměrům podali odvolání, ve kterém prohlašují, že tresty nepřijímají, žádají jejich zrušení pro nezákonnost, a dokazují, že podle platných zákonů není člen obecního zastupitelstva povinen vstávati v obecním zastupitelstvu pokaždé, když to starosta považuje za nutně. Clen obecního zastupitelstva má právo hlasovati podle svého vědomí a svědomí.
Ztotožňujeme se s názorem ždárských soudruhů a chceme zejména zdůrazniti toto:
Odmítáme každý individuelní teror, který jen prospívá nepřátelům revolučního proletariátu, odmítáme však také teror fašistický, který je nejhroznějším terorem proti převážné většině obyvatelstva. -------- Je tedy postup úřadů, odsuzujících občany a zejména členy obecních zastupitelstev proto, že nepovstáním vyjádřili své smýšlení o jugoslávském režimu, aktem byrokratické svévole a k tomu ještě svévole naprosto nezákonné.
Ptáme se proto vlády:
1. Je vláda ochotna učiniti opatření, aby všechny výměry a rozsudky, vynesené proti občanům proto, že vyjádřili své přesvědčení o jugoslávském režimu a jeho representantu králi Alexandrovi, byly ihned zrušeny?
2. Je vláda ochotna dáti úřadům pokyny, aby se v budoucnu takové případy pronásledování občanů pro jejich politické přesvědčení již neopakovaly?
V Praze dne 30. listopadu 1934.
Juran,
Hodinová - Spurná, Štourač, Török, Krehan, Novotný, Höhnel, Procházka, Dvořák, Bílek, Kubač, J. Svoboda, Vallo, Valáškova, Śliwka, Čižinská, Russ, Hadek, Steiner, Babel, Kliment.