2822/XIII.

Interpelace

poslance Dvořáka a soudruhů

ministru spravedlnosti dru Dérerovi

o konfiskaci časopisu »Průlom«.

V časopise »Průlom« čís. l z roku 1934 byla zabavena tato místa:

V článku »Úvodem«: »Pak budeme moci státi se kváskem ve velkém těstu revoluce a kváskem velice důležitým. Pak staneme se jedním ze zárodků nového rozmachu hnuti mládeže, pak budeme partyzány, avantgardou, skutečně rudým průlomem. «

V článku »Mládeži patří budoucnost«: »A mládež? Ta je zvědavá, ta je nedočkavá, je bojovná. Ale kudy jde jedí cesta? Kde je pro ní východisko z dnešní zlé doby? Mládež cítí i na sobě útlak dnešní reakce jako všichni pracující. Jsou jim snižovány platy, jsou vyhazováni z práce na ulici, která je demoralisuje, nebo jsou nuceni vstoupit do robotáren, kde je zmilitarisují, aby mohli dobře sloužit vládnoucí třídě. To však nestačí. Je zhoršována sociální pojištění, gentský systém, uzákoňuje se dvouletá presenční služba atd. A mládež? Cítí tíhu na svých zádech, ale nevidí nepřítele. Co dělat? Krise, bída, útlak. - Co? Mládež chce jit ku předu, mládež chce vidět.

A tu buržoasie, pravý její nepřítel, jako všech pracujících, využívá těchto snah mládeže. Dává jí sport, který usměrňuje k předvojenské výchově, krmí ji špatnými filmy, tiskne tendenční knihy atd.; všechno, jen ne »politiku«.

A mládež? Ta chce žít. Bere to, co se ji nabízí. Zapomíná na krisí, stává se apatickou. A to právě buržoasie potřebuje. Tím snadněji může krisí řešit na úkor pracujících. Aby mohli mít větší zisky, musí strhovat mzdy. Nespokojenost dělnictva léčí mocenskými zásahy. Aby se zbavili nezaměstnané mládeže, zřizují pracovní kolony, presenční službu prodlužuji na dva roky. Jde to od desíti k pěti. Bude lépe až přijde váš čas...

Přijde? Nepřijde. Lepší budoucnost si musíme vydobýt. S nebe nespadne. Mládeži patří buboucnost. «

V článku »Několik poznámek k diskusi o novém životu«: »Dnes, v době. kdy všechny pracující vrstvy jsou co nejnelidštěji vykořisťovány a toto vykořisťování nabylo co největší nepřehlednosti, složitosti a rafinovanosti. v této době nalézá anarchismus živnou půdu: a to nejen ve své nejvlastnější domovině, v maloměšťáctvu rodem a v širokých vrstvách proletářského původu, vyvrácených nezaměstnaností v maloměšťáctvu osudem, nýbrž i v čistě proletářských kruzích: -------

V článku »Interview v šatlavě«: »Ale řekni mi, tovaryši, jak to, že se u vás potuluje tolik

sešlých a hladově vyhlížejících postav na ulicích. To jsou asi bývalí buržoové?

Já: Ne, vlastně ne - ale řekmi mi, soudruhu, co jste vlastně vyvedli, že vás zatkli?

Znam: No, vlastně nic. Dozvěděli jsme se, že slavíte právě den, kdy jste před 16 lety svrhli carismus a zavedli socialismus a tu jsme šli s několika soudruhy a zpívali naše revoluční písně. Ale řekni mi, tovaryši, jak to přijde, že jsme za to byli zatčeni a uvězněni? Copak se v socialistické republice nesmějí zpívat socialistické písně?«

A v článku »Sovětští sportovci«: »Ty masy neviděly ovšem v šoféru Michajlovi nepřítele kovotlačitele Nejtka, ty masy, demonstrující za Sovětský svaz, volaly na kovotlačitele Nejtka: Proletáři Nejtku, ty patříš k nám, ty patříš do stejné organisace jako soudruh Michajlov. Pojď k nám do RSI a pomáhej nám a sobě vybudovati předpoklady i pro to, abychom mohli být takovými sportovci jako sportovci sovětští. «

Citované ukázky jsou důkazem jak svévolně řádí censura ve všem pokrokovém tisku a ptáme se proto pana ministra spravedlnosti:

1. Ztotožňuje se pan ministr s uvedenou konfiskační praksí?

2. Je pan ministr ochoten učiniti všechna nutná opatření, aby uvedené konfiskace byly zrušeny a aby se takové případy v budoucnu již neopakovaly?

V Praze dne 5. prosince 1934.

Dvořák,

J. Svoboda, Hrubý, Höhnel, Valáškova, Čižinská,

Török, Vallo, Juran, Tyll, Śliwka, Steiner, Štou-

rač, Zápotocký, Procházka. Russ, Bilek, Novotný,

Kubač, Babel, Krehan.

2822/XIV (překlad).

Interpelace

poslance Krehana a soudruhů ministrovi vnitra

o protisovětském postupu vrchního komisaře dr. Vyskočila.

Dne 13. října 1934 konala se ve Vejprtech veřejná schůze s denním pořadem »Válečnč nebezpečí na dalekém východě a mírová politika Sovětského svazu«. Na schůzi byl přítomen vrchní komisař politického úřadu dr. Vyskočil. Ve schůzi byl zpravodajem redaktor Freund, který, jak bylo ohlášeno i na plakátech úředně povolených, právě

se vrátil z cesty, kterou o své dovolené podnikl do Sovětského svazu. Postup komisaře dr. Vyskočila příčil se co nejostřeji úředním projevům československé vlády o jejích stycích k Sovětskému svazu. Když se zpravodaj pokusil promluviti o svých dojmech ze Sovětského svazu, přerušil jej dr. Vyskočil a prohlásil, že to nedovolí, poněvadž »líčení poměrů v Sovětském svazu nepatři na pořad« a zpravodaj, že nesmi chváliti Sovětský svaz. Stejně přerušil dr. Vyskočil zpravodaje a hrozit, že rozpustí schůzi, když zpravodaj oznámil, že »Svaz přátel Sovětského svazu jest zase legální a vybízel k jeho podpoře. Ani to prý nepatřilo na pořad. Jako první v rozpravě požádal jistý dělník zpravodaje, aby vysvětlil, jak měšťácký tisk může stále ještě psáti, že v Sovětském svazu miliony lidí hynou hladem; ani tento dotaz dr. Vyskočil nepřipustil, poněvadž prý nepatři k pořadu a schůzi rozpustil, poněvadž poslední - - byla přijata s mrazivým klidem.

Tážeme se tedy pana ministra vnitra:

Je-li ochoten ihned zbaviti úřadu - - vrchního komisaře dr. Vyskočila?

V Praze dne 9. listopadu 1934.

Krehan,

Čižinská, Bílek, Hodinová-Spurná, Procházka, Novotný, Tyll, Török, Juran, Kubač, Kliment, Babel, Valáškova, Krosnář, Russ, J. Svoboda, Kopecký, Hadek, Hrubý, Štourač, Dvořák, Zápotocký.

2822/XV (překlad).

Interpelace

poslance Höhnela a soudruhů ministrovi spravedlnosti

o protizákonné vyšetřovací vazbě dělníků Liebsche a Hübnera.

Od 11. listopadu 1934 jest ve vazbě libereckého krajského soudu sazeč Ervín Liebsch a dělník Radek Hübner. Oba byli stíháni nejdříve podle § 2 zákona na ochranu republiky (úklady o republiku), konečné i podle § 6 téhož zákona (špehounství).

Podezření proti oběma obviněným bylo od počátku tak slabé, - u Hübnera opíralo se jen o to, že znal Liebsche, a u toho jde o to, že měl u sebe cizí pas, který našel a jehož majetník, ještě než se s ním Liebsch mohl dorozuměti, ohlásil ztrátu, - že všichni u krajského soudu hned za-

ujali stanovisko, že nutno jen formálně provésti potřebné vyšetřování a že ihned budou z vazby propuštěni.

Zatím trvá vyšetřovací vazba ještě dnes, skoro po 9 měsících, a kromě toho, jak ještě vylíčíme, vyloženě protizákonnými průtahy jablonecké policie a libereckého státního zastupitelství se stále prodlužuje.

Jablonecké policejní komisařství, které i v četných jiných případech projevilo svou zvláštní péči o komunisty, i tentokrát neslýchaným způsobem přispělo k tomu, aby oba nevinní Liebsch a Hübner, kteří jsou neprávem považováni za komunisty, ale skutečně jimi vůbec nejsou, zůstali co možno nejdéle v bezpečném opatrování.

Trestní oznámeni, které sepsal tajemník Jaroš od jabloneckého policejního komisařství, jest neobyčejně slabé a neobsahuje nic podstatného o údajích výše uvedených. Tajemník Jaroš, když byl několikrát sám jako svědek u soudu vyslýchán, vidy prohlašoval, že nemůže uvésti nic bližšího, že se při svých údajích opírá o zprávy »důvěry hodné osoby«, jejíhož jména však prý nemůže oznámiti. Ale proti tomu, když vyšetřování mělo býti ukončeno, stále docházela dodatečná udání jabloneckého policejního komisařství, která vyžadovala nového šetření, ale ani státní zastupitelství ani soud nenalezly důvodu, aby zakročily proti tomuto soustavnému oddalování konce vyšetřování.

Této taktiky jednostranně proti komunistům směřující užívá jablonecké policejní komisařství zcela všeobecně. Připomínáme zde postup v tak zvaném dynamitovém procesu, ve kterém Jablonecké komisařství používalo - - - jako na př. bratří Bruna a Erharda Wünschů, jen aby mohlo přitížiti činovníkům komunistické strany. Zvláštního umění se užívalo, aby mohl býti »vyřízen« komunistický městský rada a dělník elektrických drah města Jablonce Erhard Klinger. Klinger byl zapleten zároveň do tří nebo čtyř vyšetřování, ale všechna tato vyšetřování proti němu musila býti zastavena; ve vyšetřování, ve kterém došlo až k obžalobě, musil býti Klinger sproštěn viny. Ale Klinger byl přes 3 měsíce ve vyšetřovací vazbě a odškodné za vazbu mu nebylo přiznáno, ačkoliv by byl nesvědomitými piklemi policie skoro přišel o práci. Takových případů jest však ještě mnoho.

Poslední zvláštní výkon provedlo jablonecké komisařství při nástupu sudetskoněmecké vlastenecké fronty, ohlášeném na 14. říjen a potom společně s komunistickou protidemonstrací zakázaném. Bylo známo, že komunisté provedou svou demonstraci. Policejní komisařství dalo tedy zkrátka a beze všeho zákonitého podkladu četné vedoucí Jablonecké soudruhy vzíti do vazby, tedy do ochranné vazby a prohlásilo senátoru Pilzovi, který zakročil, že tyto soudruhy propustí jen tehdy, dostaví-li se dobrovolné jiný soudruh, Rudolf Wünsch. Jablonecké komisařství dalo se tedy ve svém protizákonném postupu strhnouti až k zatčení soudruhů jako rukojmí. Soudruh Klinger však, o němž jsme se již výše zmínili, že se těší zvláštní oblíbí jablonecké policie, byl prosté od-

souzen na 14 dnů policejního vězení, ačkoliv na tom neměl naprosto účasti a přes to, že motorková hlídka policie našla ho asi 10 minut od středu města samotného, čekajícího na elektrickou dráhu.

Tyto případy uvedli jsme v této souvislosti jen k ilustraci neustálého protizákonného pronásledování, jemuž komunisty vydává všanc jablonecké policejní komisařství jen proto, že jsou komunisté.

Stejně jako při dynamitovém procesu tak i při vyšetřování proti Liebschovi a Hübnerovi byla nepředvídanou náhodou prozrazena osoba, kterou komisařství jako »důvěry hodnou« nemělo prozraditi. I s touto důvěry hodnou osobou mělo komisařství smůlu, neboť jde o jistého Arnošta Haupta, neméně než 25krát trestaného pro krádež a podobné přečiny. Když byl vyslýchán u krajského soudu, předstihl Haupt ještě daleko vývody trestního oznámení, neboť vypravoval nejneuvěřitelnější pohádky o domnělé nelegální činnosti jabloneckých komunistů. Místo, aby spis byl prostě odložen, poněvadž přece musilo býti jasno, že nelze věřiti výpovědím tohoto »hlavního- přitěžujícího svědka«, byly tyto údaje zase zkoumány. Obvinění však zastávají dále ve vazbě, při čemž se jim mimo to odpírá jakákoliv úleva vazby.

Dne 15. října 1934 byly dokonce i nově uvedené okolnosti tak dalece přezkoumány, že spis mohl býti znovu předložen státnímu zastupitelství, aby rozhodlo o vazbě, nebo aby byla podána obžaloba. Všeobecně se očekávalo, že budou propuštění z vazby. Obhájce obou obviněných zakročil znovu, aby byli brzy propuštěni z vazby, ale místo toho musil po uplynutí zákonité osmidenní lhůty, předepsané pro rozhodnutí státního zastupitelství, konstatovati, že se spis opět nedal najíti a jakákoliv zpráva, kde se spis nachází, byla mu odepřena.

Po té podal obhájce libereckému krajskému soudu žádost, ve které se praví:

»Vazba byla značně prodloužena tím, že policejní komisařství v Jablonci n. N. zřejmě jen zdráhavě a vlekle předkládalo přitěžující material. To byla výslovně zjištěno i v obhájcově stížnosti proti vazbě ze dne 4. srpna. Když bylo vyšetřování skoro ukončeno, vynořil se za nepředvídaných okolnosti další svědek, Arnošt Haupt, který byl neméně než 25krát trestán a zřejmě jest totožný s onou důvěry hodnou osobou, kterou jako hlavního přitěžujícího svědka uvádí jablonecké policejní komisařství, ale která neměla býti jmenována, a byl vyslechnut. Zřejmě pro tento nově objevený a přitěžující průkazný materiál zamítl pražský vrchní soud obhájcovu stížnost proti vazbě.

Nyní, a to dne 15. října 1934 bylo vyšetřování. zase tak dalece skončeno, že spis mohl býti předložen státnímu zastupitelství, aby podalo žalobu, učinilo další návrhy, nebo navrhlo propuštění z vazby podle § 112 tr. ř.

Podle § 112 tr. ř. musí státní zástupce učiniti toto prohlášení v osmidenní lhůtě.

Obhájce musil však zjistiti, že tento spis ještě dnes, tedy po uplynuti plných 12 dnů, jest u státního zastupitelství a (při tom nebyla učiněna prohlášení podle § 112 tr. ř. ani nebyla podána žaloba.

Bylo by bývalo povinností samého libereckého krajského soudu z vlastního popudu a z úřední moci učiniti oznámení o tomto průtahu. Jak jsme však již uvedli, bylo ukončeni vyšetřování protahováno již drive váhavým vyřizováním jabloneckého policejního komisařství o týdny, ba snad o měsíce. Nyní vytýkaný případ jest křiklavým příkladem »nedbalosti a prodlení při plnění povinnosti předepsané zákonem«, že se to, zvláště že jde o vazbu trvající neméně než 8 měsíců, nedá mlčky odbýti.

Se zřetelem na slabý přitěžující průkazný materiál a především na vzrušující věc, že zde dva lidé již přes 8 měsíců pravděpodobně nevinně v ničivé vyšetřovací vazbě čekají na konec vyšetřováni, které se vede proti nim, obhájce navrhuje, aby liberecký krajský soud podle § 27 tr. ř. učinil přítrž zřejmému odkladu konce vyšetřováni, zaviněnému nedbalostí při vyřizováni tohoto spisu. «

Obhájce, který pak dále sledoval věc, musil konstatovati, že toto podání bylo prostě předloženo státnímu zastupitelství, tedy úřadu, který práti zákonu věc protahoval. Zakročení u státního zástupce libereckého státního zastupitelství a u presidenta krajského soudu bylo úplně marné, poněvadž oba pánové jen krčili rameny a dovolávali se vnitřních úředních činností i kdyby byly proti zákonu. - - - - Obvinění však, oběti, sedí nekonečně dlouho v ničivé vyšetřovací vazbě.

Obhájce zaslal telegram také ministerstvu spravedlnosti, ve kterém upozornil na zahanbující protizákonnost, - ale i tento krok zůstal dosud marný.

Tážeme se pana ministra:

1. Co zamýšlí pan ministr učiniti proti vylíčeným křiklavým protizákonnostem?

2. Jak a v jaké formě hodlá pan ministr zakročiti proti odpovědným činitelům krajského soudu a státního zastupitelství v Liberci?

V Praze dne 15. listopadu 1934.

Höhnel,

Štourač, Török, Krehan, Kubač, Novotný, Russ,

Dvořák, Hadek, Procházka, Valášková, Kliment,

J. Svobodo, Śliwka, Bílek, Vallo, Tyll, Babel,

Steiner, Čižinská, Juran.

Původní znění ad 2822/ VI.

Interpelláció

Beadják Török Pál képviselő és elvtársai az Igazságügyi miniszterhez

az Užhorody államügyészség kobzási gyakorlata ügyében.

Az Užhorody államügyészség kobzási gyakorlata olyan abszurd, lehetetlen, hogy a dolgozók egysége, a fasizmus és imperialista háború ellenes harci szarvakat koboz, sőt minden említést a burzsua uralom megdöntéséről is.

Például a » Holosz Žsitjá« periodikus lapban 1934 november 4-dikérül »Le a jobbatyság« című cikböl kobozva lettek a következő szavak »Szólitsátok fel az ellenséges szervezetek munkanélküliéit és szervezetlen munkásokat az egységes harcra. Válaszatok munkanélküli akciós bizottságokat, küldjétek ki tömeg deputáciokat a hivatalokra, harcoljatok eggyüt és tömegesen a követeléseitekért«. Ugyan abban a lapban kobozva lett az »Erélyesebben kell harc colní a végrehajtások beszüntetéséért«, irot cikböl: »mi tudjuk, hogy a »Latorca« cégnél a »földbirtokosoknál« és »Gyárosoknál« vám, de tőlünk sem isten sem végrehajtő nem vesz el. A szegény földműveseknél még maradt itt-ott egy-egy kecske, vagy malac és a végrehajtó erre is szeretné rátenni a kezét«. Továbbá ugyan ebben a lapban az »Oktoberi forradalom 17 évfordulója« cimü cikböl kobozva a befejezés »És mi is Kárpátalja dolgozói a Nagy október 17 évfordulója iránti örömünket kötelesek vagyunk összpontositani a dolgozók harci egységének a fokozottabb kiépítésére a fasizmus és imperialista háború ellen, a Szovjetunió védelmére, a kommunizmus győzelméért az egész világon. « Ugyan abban a lapban »Adhat e nekünk megköny nyebölést az autonómia?* cimö sikböl kobozva lett: »Felszabadulunk e akkor a cseh burzsuázia járma alul?« (tehát világos, hogy Kurtyákkék az autonómiával való szédelgései elakarják vonni a dolgozó tömegeket az önrendelkezési jogért való harctól. A dolgozok fel kell, hogy fogják, hogy szociális felszabadulás nélkül nincsen nemzetiségi felszabadalás. És ez jelenti az idegen és idevaló burzsuázia hatalmának a megdöntését).

Kérdjük az igazságügy miniszter urat:

Ml hajlandó tenni a miniszter úr, hogy a jövőben ilyen lehetetlen kobzások megneismétlödenek?

Praha, 1934. november 9.

Török,

Dvořák, Hadek, Hodinová-Spurná, Tyll, Novotný,

Procházka, Krehan, Valášková, Čižinská, Kubač,

Babel, Bílek, Russ, Zápotocký, Kopecký, Kliment,

Hrubý, Krosnář, Štourač, Juran, J. Svoboda.

Původní znění ad 2822/ XIV.

Interpellation

des Abgeordneten Krehan und Genossen an den Minister des Innern

über das sowjetfeindliche Vorgehen des Oberkommissärs Dr. Vyskočil.

Am 13. Oktober 1934 fand in Weipert eine öffentliche Versammlung mit der Tagesordnung » Die Kriegsgefahr im fernen Osten und die Friedenspolitik der Sowjetunion« statt. Der Versammlung assistierte der Oberkommissär der politischen Behörde Dr. Vyskočil. In der Versammlung referierte der Redakteuer Freund, der, wie auch auf den behördlichen, bewilligten Plakaten angekündigt war, eben von einer Urlaubsreise aus der Sowjetunion zurückgekehrt war. Das Vorgehen des Kommissärs Vyskočil war im schärfsten Gegensatz zu den offiziellen Erklärungen der tschechoslovakischen Regierung über ihre Beziehungen zur Sowjetuninon. Als der Referent von seinen Eindrücken in der Sowjetunion zu sprechen versuchte, wurde er von Dr. Vyskočil unterbrochen, der erklärte, dass er das nicht zulassen werde, weil »die Schilderung der Verhältnisse in der Sowjetunion nicht zur Tagesordnung gehöre« und der Referent die Sowjetunion nicht loben dürfe. Ebenso unterbrach Dr. Vyskočil den Referenten und drohte mit der Auflösung der Versammlung, als er mitteilte, dass der »Bund der Freunde der Sowjetunion« wieder legal sei, und zu seiner Unterstützung aufforderte. Auch dies gehörte angeblich nicht zur Tagesordnung. Als erster in der Debatte stellte ein Arbeiter an den Referenten das Ansuchen, er möge erklären, wieso die bürgerliche Presse noch immer schreiben könne, dass in der Sowjetuninon Millionen Menschen verhungern; auch diese Anfrage liess Dr. Vyskočil nicht zu, da sie nicht zur Tagesordnung gehöre und löste die Versammlung auf, da die letzte mit eisiger Stille aufgenommen wurde.

Wir fragen deshalb den Herrn Innenminister:

Ist er bereit, den - - - Oberkommissär Dr. Vyskočil sofort seines Amtes zu entheben?

Prag, am 9. November 1934.

Krehan,

Čižinská, Bílek, Hodinová - Spurná, Procházka, No-

votný, Tyll, Török, Juran, Kubač, Kliment, Babel,

Valášková, Krosnář, Russ, J. Svoboda, Kopecký,

Hadek, Hrubý, Štourač, Dvořák, Zápotocký.

Původní znění ad 2822/XV.

Interpellation

des Abgeordneten Höhnel und Genossen

an den Justizminister

über die gesetzwidrige Untersuchungshaft der Arbeiter Liebsch und Hübner.

Seit 11. Feber 1934 befindet sich in der Haft des Kreisgerichtes Reichenberg der Schriftsetzer Erwin Liebsch und der Arbeiter Rudolf Hübner. Beide wurden zuerst nach § 2 Schutzgesetz (Anschläge auf die Republik), schliesslich auch nach § 6 Schutzgesetz (Spionage) verfolgt.

Der Verdacht gegen beide Beschuldigte war von Anfang an so schwach - bei Hübner gründete er sich nur darauf, dass er Liebsch kannte, lind bei diesem nur darauf, dass er bei sich einen fremden Pass hatte, den er gefunden hatte und dessen Besitzer, noch bevor Liebsch sich mit diesem verständigt haben konnte, den Verlust meldete - dass alle Stellen des Kreisgerichtes sogleich den Standpunkt einnahmen, dass nur formal die notwendigen Untersuchungshandlungen vorgenommen werden müssten, worauf sogleich die Haftentlassung erfolgen würde.

Indessen dauert die Untersuchungshaft noch heute, nach nahezu 9 Monaten an und wird überdies, wie noch ausgeführt werden Wird, durch ausgesprochen gesetzwidrige Verschleppungen durch die Polizei Gablonz und durch die Reichenberger Staatsanwaltschaft immer wieder verlängert.

Das Polizeikommissariat Gablonz, welches auch in zahlreichen anderen Fällen seine besondere Fürsorge für die Kommunisten bewiesen hat, hat auch in diesem Falle in einer unerhörten Weise dazu beigetragen, dass die beiden Unschuldigen Liebsch und Hübner, welche zu Unrecht als Kommunisten angesehen werden, es in Wirklichkeit aber gar nicht sind, so lange als möglich in sicherem Gewahrsam bleiben.

Die Strafanzeige, verfasst vom Sekretär Jaroš des Polizeikommissariates Gablonz, ist ausserordentlich dürftig und enthält nichts Wesentliches über die oben angeführten Angaben hinaus. Sekretär Jaroš, selbst mehrfach als Zeuge bei Gericht einvernommen, erklärte stets, dass er nichts Näheres angeben könne, dass er sich bei seinen Angaben auf die Mitteilungen einer »vertrauenswürdigen Person« stütze, deren Namen er aber nicht preisgeben könne. Dagegen kamen aber immer dann, wenn die Untersuchung abgeschlossen werden sollte, Ergänzungsanzeigen des Polizeikommissariates Gablonz, welche neue Erhebungen erforderlich machten, ohne dass sich die Staatsanwaltschaft oder das Gericht veranlasst gesehen hätten, gegen diese systematische Ver-

schleppung der Beendigung der Untersuchung einzuschreiten.

Diese einseitig gegen die Kommunisten gerichtete Taktik wird vom Polizeikommissariate in Gablonz ganz allgemein angewandt. Wir erinnern dabei an das Vorgehen im sogenannten Dynamitprozess, in dem sich das Gablonzer Kommissariat - - -, wie z. B. der Brüder Bruno und Erhard Wünsch bediente, um nur die Funktionäre der Kommunistischen Partei belasten zu können. Besondere Künste wurden angewandt, um den kommunistischen Stadtrat und Arbeiter der elektrischen Strassenbahnen der Stadt Gablonz, Erhard Klinger, «erledigen« zu können. Klinger wurde in drei oder vier Verfahren zugleich verwikkelt, aber alle diese Verfahren mussten gegen ihn eingestellt werden; in einem Verfahren, in dem es bis zur Anklage gekommen war, musste Klinger freigesprochen werden. Klinger aber hatte zusammen über 3 Monate in Untersuchungshaft gesessen und eine Entschädigung für die Haff wurde ihm nicht zuerkannt, obwohl er durch die gewissenlosen Machinationen der Polizei fast um die Arbeit gekommen wäre. Solche Fälle gibt es aber noch eine ganze Anzahl.

Die letzte Sonderleistung des Gablonzer Kommissariates wurde anlässlich des für den 14. Oktober angesagten und nachher gemeinsam mit den kommunistischen Gegendemonstrationen verbotenen Aufmarsches der SHF durchgeführt. Es war bekannt, dass die Kommunisten ihre Demonstrationen abhalten würden. Darauf liess das Polizeikommissariat kurzerhand und ohne jede gesetzliche Grundlage hiezu eine Reihe leitender Gablonzer Genossen in Haft, also in Schutzhaft nehmen und erklärte dem intervenierenden Senator Pilz, dass diese Genossen nur dann freigelassen würden, wenn ein anderer Genösse, Rudolf Wünsch, sich freiwillig stellen würde. Das Gablonzer Kommissariat liess sich also in seinem gesetzwidrigen Vorgehen bis zur Verhaftung von Genossen als Geiseln hinreissen. Genösse Klinger aber, von dessen besonderer Beliebtheit bei der Gablonzer Polizei wir bereits oben sprachen, wurde, obwohl völlig unbeteiligt und trotzdem er allein auf die Strassenbahn wartend, etwa 10 Minuten vom Stadtzentrum von einer Motorpatrouille der Polizei angetroffen Wurde, einfach zu 14 Tage Polizeiarrest verurteilt.

Diese Fälle wurden in diesem Zusammenhang nur zur Illustration der ständigen gesetzwidrigen Verfolgungen angeführt, denen Kommunisten nur deshalb, weil sie Kommunisten sind, seitens des Polizeikommissariates in Gablonz ausgesetzt sind.

Ebenso wie im Falle des Dynamitprozesses wurde auch im Falle des Verfahrens gegen Liebsch und Hübner durch einen unvorhergesehenen Zufall die Person, welche vom Kommissariat als »vertrauenswürdig« nicht verraten werden sollte, bekannt. Auch mit dieser vertrauenswürdigen Person hatte das Kommissariat Pech, denn es handelt sich dabei um einen gewissen, nicht weniger als 25mal wegen Diebstahl und ähnlicher Delikte vorbestraften Ernst Haupt. Beim Kreis-

gericht einvernommen, übertraf Haupt die Anführungen der Strafanzeige noch bei weitem, indem er die unglaublichsten Märchen über die angebliche illegale Tätigkeit der Gablonzer Kommunisten erzählte. Anstatt nun den Akt einfach abzulegen, da doch klar sein musste, dass den Angaben dieses »Hauptbelastungszeugen« kein Glauben geschenkt werden kann, werden, diese Angaben wiederum überprüft. Die Beschuldigten aber bleiben weiterhin in Haft, wobei ihnen überdies jede Erleichterung der Haft versagt bleibt.

Am 15. Oktober 1934 waren selbst die neu hervorgekommenen Umstände soweit überprüft, dass der Akt neuerlich der Staatsanwaltschaft zur Entscheidung über die Haft, bezw. zur Erhebung der Anklage vorgelegt werden konnte. Allgemein wurde nun die Haftentlassung erwartet. Der Verteidiger der beiden Beschuldigten intervenierte wiederholt wegen einer baldigen Haftentlassung, aber statt dessen musste er nach Ablauf der gesetzlichen, für die Entscheidung der Staatsanwaltschaft vorgeschriebenen Stägigen Frist feststellen, dass der Akt auch weiterhin unauffindbar blieb und jede Auskunft über den Verbleib des Aktes wurde ihm verweigert.

Darauf richtete der Verteidiger an das Kreisgericht Reichenberg eine Eingabe, in der es heisst:

«Die Haft ist dadurch, dass das Belastungsmaterial von dem Polizeikommissariat in Gablonz a. N. offenbar nur zögernd und schleppend vorgelegt wurde, bedeutend verlängert worden. Dieser Umstand ist auch in der Haftbeschwerde des Verteidigers vom 4. August nachdrücklich festgehalten worden. Nachdem die Untersuchung nahezu abgeschlossen war, ist durch unvorhergesehene Umstände ein weiterer Zeuge, Ernst Haupt, welcher nicht weniger als 25mal vorbestraft ist und offenbar mit jener vertrauenswürdigen Person, welche als Hauptbelastungszeuge vom Polizeikommissariat Gablonz angeführt, jedoch nicht genannt werden konnte, identisch ist, hervorgekommen und einvernommen worden. Offenbar auf Grund dieses neuhervorgekommenen und erschwerenden Beweismaterials hat das Obergericht in Prag die Haftbeschwerde des Verteidigers abgewiesen.

Nunmehr und zwar am 15. Oktober 1934 ist die Untersuchung wiederum soweit abgeschlossen worden, dass der Akt an die Staatsanwaltschaft zur Erhebung der Anklage, zur Stellung der weiteren Anträge oder zur Stellung des Antrages auf Haftentlassung im Sinne des § 112 St. P. O. vorgelegt werden konnte.

Gemäss § 112 St. P. O. steht dem Staatsanwalt zur Abgabe dieser Erklärungen eine zwingende Frist von 8 Tagen zu.

Der Verteidiger musste jedoch feststellen, dass noch heute, also nach Ablauf von vollen 12 Tagen der gegenständliche Akt sich bei der Staatsanwaltschaft befindet, ohne dass eine der im § 112 St. P. O. vorgesehen Erklärungen abgegeben oder Anklage erhoben worden wäre.

Es wäre Pflicht des Kreisgerichtes Reichenberg selbst gewesen, über diese Verzögerung aus Eigenem und von amtswegen Anzeige zu erstatten. Wie schon aber angeführt, ist die Beendigung der Untersuchung schon früher durch schleppende Erledigungen des Polizeikommissariates Gablonz um Wochen, ja vielleicht um Monate hinausgezögert worden. Der jetzt inkriminierte Vorfall bietet ein krasses Beispiel der »Nachlässigkeit und Verzögerung in Erfüllung der durch das Gesetz vorgezeichneten Pflicht«, dass darüber, zumal es sich um eine nicht weniger als 8 Monate währende Haft handelt, keinesfalls stillschweigend hinweggegangen werden kann.

Angesichts des an sich schwachen belastenden Beweismaterials und vor allem angesichts der alarmierenden Tatsache, dass hier zwei Menschen seit mehr als 8 Monaten wahrscheinlich unschuldig in der zermürbenden Untersuchungshaft die Beendigung der gegen sie geführten Untersuchung erwarten, stellt der Verteidiger den Antrag, das Kreisgericht in Reichenberg wolle im Sinne des § 27 St. P. O. Abhilfe gegen die offensichtliche, durch die Nachlässigkeit in der Erledigung dieses Aktes verschuldete Verzögerung der Beendigung der Untersuchung schaffen.

Der Verteidiger, der dann der Sache weiter nachging, musste feststellen, dass diese Eingabe einfach der Staatsanwaltschaft, also jenem Amte, welches die gesetzwidrige Verzögerung verursacht hat, vorgelegt wurde. Interventionen bei dem Prokurator der Staatsanwaltschaft Reichenberg und beim Präsidenten des Kreisgerichtes blieben vollkommen ergebnislos, da beide Herren nur die Achseln zuckten und sich auf innere Amtsvorgänge beriefen, auch wenn diese gesetzwidrig wären. - - - - Die Beschuldigten aber, die Opfer, sitzen endlos in der zermürbenden Untersuchungshaft.

Der Verteidiger hat sich auch in einem Telegramm an das Justizministerium gewendet, in dem er auf die beschämende Gesetzwidrigkeit aufmerksam machte - auch dieser Schritt blieb aber bislang vergebens.

Wir fragen den Herrn Minister:

1. Was gedenkt der Herr Minister gegen die geschilderten schreienden Gesetzwidrigkeiten zu unternehmen?

2. Wie und in welcher Form gedenkt der Herr Minister gegen die verantwortlichen Faktoren des Kreisgerichtes und der Staatsanwaltschaft in Reichenberg einzuschreiten?

Prag, am 15. November 1934.

Höhnel,

Štourač, Török, Krehan, Kubač, Novotný, RUSS,

Dvořák, Hadek, Procházka, Valášková, Kliment,

J. Svoboda, Śliwka, Bílek, Vallo, Tyll, Babel.

Steiner, Čižinská, Juran.