2. Rolffs a Cie, akc. spol. ve Frýdlante, tiskárna kartounů, barvírna a úpravna.

3. Ig. Eisenschiml, podnik na zušlechťování textilii ve Frýdlante (městský podnik).

4. Kraus a Hoffmann, barvírna ve Frýdlante.

5. Koželužna Alfréda Schölera v Raspenavě.

6. Koželužna Gustava Herbiga v Raspenave

7. Antonín Richter a synové, akc. spol. v Mildenavě, prádelna na česanou přízi s barvírnou a prádelnou.

8. Coulon M. a spol. továrna na papír a lepenku v Hejnicích-Ferdinandově.

Při těchto revisích bylo zjištěno, že ve všech uvedených podnicích jsou pro svádění splašků usazovací zařízení.

Pokud byla seznána při těchto revisích jen poněkud nevyhovující funkce těchto zařízení, byla sjednána má místě samém náprava uložením určitých opatření.

Souhrnně lze o všech podnicích, mimo podnik Antonín Richter a synové, akc. spol. v Mildenavě, uvésti, že nepřivádějí vodě reky Smědavy splašky obsahující sirovodík. Upotřebení sírových barev nebo sirníku sodného nedalo se v žádném podniku zjistiti. Též nebylo ve splaškách bělíren chloru a kyseliny siřičité. Opratí tomu bylo však zjištěno ve stokových vodách průmyslových podniků větší množství sulfátu (síranů - SO, ), oproti němuž betonové zdivo může se jedině chrániti ochranným nátěrem (asfaltovým atd. ), jelikož sulfáty se nedají chemickým způsobem odstraniti.

Pokud podniky svádějí kyselé splašky, byla jim uložena jejich neutralisace vápnem, aby bylo zabráněno dalšímu porušování betonových vodních zařízení. Stav dobytka a ryb mohou poškoditi kyselé splašky jen za určité minimální koncentrace.

V podniku Antonína Richtra a synové bylo zjištěno, že stokové vody z prádelny vlny, značně zhnitého a zapáchajícího obsahu, jsou jednou týdně z dvoukomorové nádrže vpouštěny do řeky Smědavy.

K výtkám úředních orgánů, poukazujících na toto nevhodně zařízení, dovolával se zástupce firmy Richter vodoprávních výměrů, které podle jeho mínění tento způsob svádění splašků připouštějí.

I v této věci ministerstvo zemědělství zjedná bezodkladně nápravu.

Při zodpovědění této interpelace nelze přejíti okolnost, že nepatrná opatření uložená průmyslovým podnikům na místě samém vyvolala neklid jak u průmyslníků, tak i u dělníctva z obavy, že budou uložena čisticí zařízení nákladná v nynější kritické době pro, průmysl.

Dotázaná záležitost se dotýká toliko oboru působnosti ministerstva zemědělství, pročež jsem sám převzal odpověď na tuto interpelaci.

V Praze dne 21. prosince 1934.

Ministr zemědělství:

Dr. M. Hodža, v. r.

2819/XII (původní znění).

Odpověď

ministrů zemědělství, národní obrany a financí

na interpelaci poslanců Krehana, Babeľa, Russa a soudruhů

o venkovském obyvatelstvu, postiženém

suchem v okresích kadaňském, žateckém,

podbořanském, mosteckém atd. (tisk

2732/IX).

Ministerstvo zemědělství učinilo opatření, aby okresní úřady za součinnosti místních a okresních nouzových komisí urychleně provedly vyšetření hlášených škod tak, aby příslušné elaboráty mohly býti předloženy nejdéle do 15. srpna t. r. správě podpůrného fondu, zřízeného při zemědělské radě v Praze, a aby o výsledku šetření vyrozuměly příslušné berní správy za účelem povoleni daňových úlev. Zároveň byla správa podpůrného fondu vyzvána, aby po předloženi nouzových elaborátů neprodleně rozhodla na základě těchto elaborátů tak, aby poškozeným se dostalo rychlé a vydatné pomoci.

Ježto prostředky zmíněného podpůrného fondu pro mimořádný rozsah živelních škod daleko nestačily, bylo mu z mimořádné dotace, povolené usnesením ministerské rady ze dne 13. července 1934, poskytnuto 70, 000. 000 Kč.

Rozvrh dotace na postižené okresy provedla správa podpůrného fandu dne 14. září 1934; byly pak přiděleny tyto podpory:

okresu žateckému	3, 000. 000 Kč,
okresu podbořanskému	2, 500. 000 Kč,
okresu kadaňskému	2, 200. 000 Kč.
okresu mosteckému	1, 000. 000 Kč,
okresu duchcovskému	1400. 000 Kč.

Z takto rozvržených dotaci okresní úřady za součinnosti okresních komisí provedly, resp. provádějí nezbytně nutné pomocné akce v rozsahu částek ministerstvem financi postupně uvolňovaných.

Pokud interpelace se dožaduje toho, aby k úhradě škod, způsobených živelními pohromami, bylo použito také prostředků z povoleného fondu na výzbroj, jímž míní patrně fond pro věcné potřeby Národní obrany, jest podotknouti, že účel tohoto fondu jest stanoven zákonem ze dne 17. prosince 1926, č. 240 a ze dne 27. června 1934, č. 127 Sb. z. a n. a nelze ho proto jinak použili.

Ministerstvo financí nemůže pro nedostatek zákonného zmocnění prominouti generelně dlužné daně všem drobným a středním rolníkům, postiženým letošní neúrodou. Ministerstvo financí resp. úřady jemu podřízené mohou v mezích své kom-

petence promíjeti dlužné daně jen na individuelní žádosti dlužníků.

Výnosem ze dne 14. července 1934, číslo 74039/1934-III/9 a, o daňových úlevách poplatníkům postiženým v letošním roce živelními pohromami, nařídilo ministerstvo financí vyměřovacím úřadům, aby s největším urychlením rozhodovaly, pokud se týče předkládaly k rozhodnuti vyšším stolicím, žádosti poškozených zemědělců za slevu daní, pro ohrazení výživy nebo pro nebezpečí hospodářské zkázy a aby při rozhodování o těchto žádostech byl vzat v mezích platných zákonných ustanovení náležitý zřetel na škody, které žadatelé utrpěli živelními pohromami v letošním roce, případně i v předcházejících létech.

V Praze dne 14. ledna 1935.

Ministr zemědělství: Dr. M. Hodža, v. r.

Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.

Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.

2819/XIII.

Odpověď

ministra financí

na interpelaci posl. Fr. Seidla, F. Bendy, R. Tayerle a soudruhů

ve věci zrušení úlev státním zaměstnancům k výkonu funkcí stavovských organisací (tisk 2732/V).

Oběžník, o němž jedná interpelace, byl vydán k provedení usnesení vlády ze dne 22. prosince 1933 ve věci zrušení úlev státních zaměstnanců k výkonu funkcí stavovských organisací, jednak aby bylo zjištěno, jaké úlevy byly státním zaměstnancům k účelu výkonu funkcí ve stavovských organisacích povolovány, jednak aby bylo po případě možno zaříditi v odůvodněných případech odchylky od zákazu.

Poněvadž tento oběžník byl chápán v širším smyslu, učinil jsem opatřeni, aby toto šetření bylo výslovně omezeno jen na evidenci k provedení zmíněného vládního usnesení nutnou o těch případech, ve kterých úlevy k výkonu funkcí ve stavovských organisacích byly státním zaměstnancům poskytnuty.

V Praze dne 17. ledna 1935.

Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.

2819/XIV.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů

o neslýchaném postupu kladenské policie, odpovědných úředníků policejního komisařství v Kladně a úředníků okresního úřadu ve Slaném, kteří likvidují jakoukoliv shromažďovací svobodu a politická práva kladenského a slánského dělnictva (tisk 2742/VI).

Proti zákazu v interpelaci uvedené veřejné schůze lidu v Kladně nebylo podáno odvolání, ač správce policejního komisařství v Kladně poukázal deputaci, žádající odvolání zákazu, aby se toho domáhala odvolací cestou. Pořadatel projevu poslanec Dvořák vzdal se tak tudíž sám práva, aby postup policejního komisařství na Kladně a důvodnost jeho opatření byly v instančním postupu nadřízeným úřadem přezkoumány.

Ježto i po tom, když byl zákaz schůze svolavateli doručen, bylo k účasti na projevu zváno letáky, učinito policejní komisařství opatření, aby zákaz byl zachován, a zařídilo za tím účelem pohotovost přiměřeného počtu stráže bezpečnosti. Byl však učiněn pokus, uskutečniti zakázaný projev v Kročehlavech, kdež se dne 18. září 1934 k 8. hodině večerní shluklo v Masarykově ulici více osob, které provolávaly různá hesla, a k nimž se snažil připojiti hlouček nacházející se na náměstí. Ježto šlo o projev úřadem nepovolený a příčící se předpisům shromažďovacího zákona, vyzval v interpelaci jmenovaný obvodní inspektor stráže bezpečnosti jménem zákona zástup k rozchodu a když jeho výzvy nebylo uposlechnuto, uchopil za ruku ženu, vykřikující mezi demonstranty hesla. Podle zjištění byla to 22letá Bohuslava Burešová. Tato se však jmenovanému inspektoru vytrhla a když ji uchopil po druhé, upadla na zem, což je vysvětlitelno tím, že na jednu nohu napadá.

Na to se shlukl dav kolem zmíněného inspektora a ohrožoval jej tak, že tento byl nucen tasiti na svou obranu šavli. Byl však stržen k zemi a davem ztlučen a zkopán tak, že pozbyl vědomí, při čemž mu demonstranti vytrhli a odcizili šavli. Zraněnému inspektoru přispěl na pomoc jiný člen stráže bezpečnosti, který použil proti nim služebního obušku, vida, kterak jeden z výtržníků kope na zemi ležícího inspektora do hlavy a jiný se pokouší odciziti mu služební pistoli. Výtržníci uprchli a zraněný inspektor byl odvezen do okresní nemocnice.

Způsob, jímž je tento případ vylíčen v interpelaci, zejména tvrzené použití šavle zmíněným

inspektorem, neodpovídá podle provedeného šetření naprosto pravdě. Na jmenované ženě nebylo při výslechu druhého dne vůbec shledáno nějaké poraněni a nebyla také v kladenské nemocnici ošetřena žádná osoba se sečnou ranou šavlí. Další policejní orgánové dostavili se, na místo, až když zraněný inspektor byl s místa odnesen, a na policejní komisařství byly po demonstraci předvedeny pouze 4 osoby, vůči nimž nebylo použito žádných výhrůžek.

Přednes resoluce na schůzi v Kačici intervenující úředník nepřipustil, pokládaje ji za závadnou s hlediska § 18 zákona na ochranu republiky. Výroku v interpelaci mu přikládaného neučinil, nýbrž pouze prohlásil, že o přípustnosti určitého projevu rozhoduje v zákonných mezích každý úřad ve svém obvodu samostatně, nejsa vázán odchylným náhledem jiného úřadu. Okolnost, že resoluce byla snad v časopisu bez závady uveřejněna, nepadá na váhu, neboť pro zabavení určitého, tiskem uveřejněného projevu přichází v úvahu mimo trestně právní závadnost ještě jiný předpoklad.

Policejní komisařství na Kladně a okresní tirád ve Slaném postupovaly v mezích své příslušnosti a nelze jim ani jich úředníkům a orgánům podle vylíčených okolností ničeho vytýkati.

V Praze dne 18. ledna 1935.

Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.

2819/XV.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců Kubače, Steinera a soudruhů

o svévolném vykázání odborového

pracovníka z okresu trnavského

(tisk 2748/VII).

Výměr okresního úřadu v Trnavě ze dne 5. října 1934, čís. 27. 176/34 o vykázání Jana Melichárka z okresu trnavského byl k odvolání strany rozhodnutím zemského úřadu v Bratislavě ze dne 26. listopadu 1934, čís. 302. 690/8-34, zrušen.

Není tedy důvodu k dalšímu opatření.

V Praze dne 19. ledna 1935.

Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.

2819/XVI.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců Vallo, Steinera, Kubače a soudruhů

pro vyhoštění a předání Františka Kleinika do Maďarska (tisk 2748/IX).

František Kleinik byl pro nedostatek osobních průkazů jako obtížný cizinec pravoplatně vyhoštěn z Československé republiky v r. 1930, když zemský úřad v Bratislavě zamítl jeho odvolání proti vyhoštění, vyslovenému okresním úřadem ve Vranově. Ze vyhoštění stalo se právem, uznal také nejvyšší správní soud, který rozhodnutím ze dne 25. března 1933 zamítl stížnost Kleinikovu v této věci podanou. Rozsudek v trestním řízení soudním proti Kleinikovi vyslovený v r. 1934 nebyl s jeho vyhoštěním v žádné souvislostí, a nemohlo proto také odvolání proti rozsudku podané býti na překážku, aby vyhoštění bylo provedeno, stejně jako žádost Kleinikova o udělení československého státního občanství, kterou ostatně Kleinik ve stanovené lhůtě nedoplnil a o které ho proto zemský úřad v Bratislavě dříve ještě než bylo vyhoštění provedeno) vyrozuměl, že ji pokládá ve smyslu příslušného ustanovení správního řízení za nepodanou, proti čemuž Kleinik odvolání nepodal. Před provedením vyhoštění prohlásil pak Kleinik - byv na to výslovně dotázán - že v Maďarsku stíhán není a že maďarské úřady nemají důvodu k nějakému zákroku proti němu, takže odstranění Kleinikovu do Maďarska jako jeho domovského státu nebránil žádný ohled na jeho osobu.

Za těchto okolností nelze postupu úřadů nic vytýkati a nemám proto důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 19. ledna 1935.

Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.

2819/XVII.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslanců Vallo, Steinera a soudruhů

o vybírání školného na prešovském evangelickém kolegiátním gymnasiu (tisk 2732/III).

Vydržovateli evangelického kolegiátního gymnasia v Prešově bylo smlouvou ze dne 16. listo-

padu 1927 dáno svolaní k tomu, že smí ve školních létech, 1928/29 až 1937/38 vybírati na svém ústavu zvýšené školné, a to nejvýše do dvojnásobné částky školného na státních středních školách. Toto oprávnění vydržovatele jmenovaného ústavu dosud trvá a státní školská správa nemůže proti němu činiti námitek.

Ježto však počátkem školního roku 1934/35 bylo několik žáků, kteří již nemohli býti přijati do I. třídy státního reálného gymnasia v Prešově, přiděleno z úsporných důvodů na evangelické kolegiátní gymnasium v Prešově, uložilo ministerstvo Školství a národní osvěty svému referátu v Bratislavě, aby požádal vydržovatele posléze jmenovaného ústavu, aby vůči žákům, kteří byli na tento ústav přiděleni ze státního reálného gymnasia, nepoužíval ustanoveni výše uvedené smlouvy o zvýšení školného.

Věcný náklad na vydržování evangelického kolegiátního gymnasia v Prešově hradí vydržovatel a nikoli státní správa.

Úředním šetřením, které není posud ukončeno, nebylo zatím zjištěno, že by vydržovatel zmíněného ústavu vybíral vyšší školné, než jest oprávněn.

Bude-li něco nepřípustného vyšetřeno, zjedná státní správa školská ihned nápravu. Posud však není důvodu k úřednímu zákroku.

V Praze dne 24. ledna 1935.

Ministr školství a národní osvěty: Dr. Krčmář, v. r.

2819/XVIII.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance dra Jozefa Tiso a druhů

pro konfiskaci »Kalendáře Hlinkový slovenské rudové strany na rok 1934« (tisk 2799/I).

Zabavení v interpelaci uvedených míst z tiskopisu »Kalendár Hlinkovej slovenskej ľudovej strany 1934«, zařízené státním zastupitelstvím v Bratislavě, bylo soudem přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno. Podané námitky byly zamítnuty.

V Praze dne 23. ledna 1936.

Ministr spravedlnosti: Dr. Dérer, v. r.

2819/XIX.

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslanců Fr. Seidla,

Fr. Dlouhého, R. Tayerle

a soudruhů

ve věci revise systemisace v kancelářských službách finančních prokuratur (tisk 2732/VII).

Lze snad připustiti pro dnešní dobu tísnivých hospodářských poměrů, že celkový počet kancelářského personálu je u finančních prokuratur velmi skrovný, poněvadž agenda u těchto úřadů všeobecně stoupá, hlavně v t. zv. daňových odděleních. Tomuto zjevu snaží se finanční správa čeliti jednak tím, že žádá vždy doplnění nastalých úbytků v kancelářském personálu tak, aby systemisovaný stav byl stále zaplněn, jednak tím, že u české finanční prokuratury v Praze - kde byla situace velmi kritická - bylo na návrh ministerstva financí povoleno vládou přijeti 5 akordantů kancelářské služby nad systemisovaný stav.

Naproti tomu nelze s objektivního stanoviska mluviti o katastrofálním nedostatku kancelářských úředníků, poněvadž všechny funkce, které byly v systemisaci hodnoceny služebním místem kancelářského úředníka, jsou také kancelářskými úředníky zastávány. Rovněž i počet systemisovaných míst kancelářských úředníků v poměru k celkovému počtu kancelářského personálu není nepříznivý.

U české finanční prokuratury v Praze je totiž hodnoceno služebními místy kancelářských úředníků 31. 58%, u moravskoslezské finanční prokuratury v Brně a finanční prokuratury v Bratislavě 33. 33% a u finanční prokuratury v Užhorodě dokonce 40% všech míst kancelářského personálu. Tak příznivý systemisační poměr je u málokterých úřadů I. po případě II. instance.

Nepříznivé vyhlídky na dosažení místa kancelářského úředníka nejsou tedy u finančních prokuratur důsledkem nepříznivě systemisace, nýbrž jsou zaviněny toliko faktickým obsazením služebních míst kancelářských úředníků v přítomné době. Jsouť - zejména u české finanční prokuratury v Praze - všichni kancelářští úředníci téměř stejně staří, takže tu v přítomné době není uvolňování míst pensionováním. Takové situaci nelze však odpomoci systemisací.

Je sice pravda, že podle nového zákona o finančních prokuraturách (č. 97/1933 Sb. z. a n. ) dnem 16. června 1934 přibyla finančním prokuraturám nová agenda v zastupování zemí a okresů, avšak přírůstek této nové agendy není zatím, podle informací tak značný, aby již nyní odůvodňoval návrh rozmnožení systemisovaných míst. Jestliže

agenda finančních prokuratur - zejména z tohoto posledního titulu - skutečně stoupne takovou měrou, že rozmnožení systemisovaných stavů by bylo odůvodněno, bude finanční správa uvažovati o rozmnožení, po případě i o nové systemisaci zaměstnanců u finančních prokuratur.

V Praze dne 23. ledna 1935.

Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.

2819/XX.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslanců Fr. Seidla,

Fr. Dlouhého, R. Tayerle

a soudruhů

ve věd zrušení úsporných opatření

povyšovacích, zejména zrušení 10%

interkaláře (tisk 2732/VIII).

Úsporná opatření, kterých se týká výše uvedená interpelace, byla nutná se zřetelem k tisnivému stavu státních financí. Mimořádnými poměry vyvolaná stagnace hospodářského života se projevila namnoze také ve veřejné administrativě i ve státních podnicích poklesem agendy a provozu tak, že vládou stanovený zákaz obsazování 10% systemisovaného počtu služebních míst byl plně odůvodněn. Některé resorty omezily dobrovolně samy doplňování svých osobních stavů novými silami dokonce i přes tuto kvotu. Pokud je v tom kterém oboru státní služby k udržení řádné ho chodu agendy nutno obsazovati novými silami více než 90% systemisovaných služebních míst, povoluje vláda výjimky ze zmíněného zákazu v mezích co nejširších, zejména nyní, kdy byla uvedena v život instituce úřednických aspirantů.

Omezení povyšování státních zaměstnanců podmínkou, že od posledního povýšení, resp. jmenování musí normálně uplynouti alespoň tři roky. nestalo se tak z důvodů úsporných, jak spíše, aby byla usměrněna dřívější povyšovací prakse a předešlo se nesrovnalostem, jež vznikly mezi jednotlivými resorty státní správy překotným povyšováním zaměstnanců některých resortů na úkor žádoucího stejnoměrného vývoje personálních poměrů v celé státní administrativě.

V Praze dne 22. ledna 1935.

Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.

2819/XXI (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců Krehana, Babela, Russa, Hodinové-Spurné a soudruhů,

že policie a četnictvo ztýralo mladistvé dělníky (tisk 2732/X).

1. Karel Solotov a Arnošt Graf byli pro podezření, že pomalovali komunistickými hesly městské budovy v Chomutově zadržení dne 29. resp. 30. července 1934 u městského policejního úřadu v Chomutově, kde byli podrobeni výslechu.

Že by byl městský policejní strážník Otto Schöner donucoval Gráfa bitím k přiznání, nebylo šetřením, jež z příkazu městského úřadu v Chomutově provedly k tomu příslušné orgány obce, potvrzeno.

2. Okresní úřad v Mostě zakázal pořádání táboru lidu na Marxově namésti v Horním Litvínově, ohlášeného poslancem Kurtem Babelem na den 1. srpna 1934. Přes to počaly se uvedeného dne na ohlášeném místě tvořiti hloučky demonstrantů, mezi nimiž byl také Walter Gustav Vrána z Hory Sv. Kateřiny, který svým chováním zavdal příčinu k úřednímu zákroku proti němu. Při jeho zadržení a předvádění na policejní úřad, počaly se po různu stojící hloučky demonstrantů shlukovati směrem k Vránovi. Byl dán proto příkaz vykliditi náměstí. V ulici, kterou byl dav vytlačován, zavírali obchodníci krámy z obav před demonstranty. Vrána byl však odváděn opačným směrem na strážnici.

Vrána, jsa vyslýchán o tom, zda ho orgány četnictva při tom ztýraly, uvedl, že ho na cestě do strážnice dva četníci udeřili. Otázku, zda snad při tom klesl, odpověděl záporně. Jmenovaný dle vlastních údajů neměl viditelného zranění a nikomu ani vyšetřujícímu soudci si na trýznění se strany četnictva nestěžoval.

Naproti tomu tvrdí oba eskortující četníci, že Vránu neudeřili. Ježto šel dosti klidně, nebylo ani třeba používati proti němu nějakého donucovacího prostředku. Pro tyto rozpory a pro zjištění pravého stavu věci bylo na uvedené dva členy četnického sboru podáno trestní oznámení; řízení o tom není dosud skončeno.

V Praze dne 18. ledna 1935.

Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.

2819/XXII (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Windirsche a druhů

o stížností na okresní úřad ve Frýdlantu

v Čechách pro trýznivá opatřeni (tisk

2732/XIV).

Vyhlášku, v interpelaci otištěnou, vydal okresní úřad ve Frýdlantu, ježto podle jeho úsudku mohla barevná úprava tabulek, označujících místa, kde dlužno hlasiti požár, zavdati podle místních poměrů podnět k ohrožení veřejného klidu a pořádku, o který okresní úřad je podle zákona povinen pečovati.

Posouzení otázky, zda veřejný klid a pořádek může býti ohrožen, závisí na místních poměrech a nepadá proto na váhu, že táž barevná úprava různých předmětů nebyla jinde shledána závadná.

V Praze dne 18. ledna 1935.

Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.

2819/XXIII (původní znění).

Odpověd

ministra vnitra

na Interpelaci poslance Babela a soudruhů

o výjimečném stavu v Bílovci (tisk 2766/I).

Okresní úřad v Bílovci zakázal vyhláškou ze dne 27. února 1933 až do odvoláni jakékoliv shlukování a srocování na veřejných místech. Nejde tu o výjimečný stav, nýbrž o bezpečnostní opatření, které okresní úřad učinil na podkladě a v mezích zákona o organisaci politické správy ze dne 14. července 1927. č. 125 Sb. z. a n., ježto pouličními demonstracemi byl stále rušen veřejný klid a pořádek, o který je okresní úřad povinen podle citovaného zákona pečovati.

Příčina zmíněného opatření dosud nepominula a nebylo proto možno je zrušiti. Stane se tak, jakmile to místní poměry připustí.

V Praze dne 18. ledna 1935.

Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.

2819/XXIV (původní znění).,

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance Hokkyho a druhů

o nesprávném vyměřování a vymáhání daně pozemkové (tisk 2748/X).

Subjektem daně pozemkové je, jak interpelace správně uvádí, držitel pozemku, zapsaný do pozemkového katastru, a nerozhoduje, je-li skutečným vlastníkem resp. držitelem.

Je-li spoludržitelů několik, platí ustanovení § 261, odst. l, č. 2, zákona o př. d., podle něhož se vyměří v takovém případě daň s přirážkami jednotně a předepíše se společně všem spoludržitelům k rukám onoho z nich, kterého vyměřovacímu úřadu k tomu cíli označili, jinak kterémukoli z nich. Z toho plyne, že vyměřovací úřad může daň předepsati k rukám kteréhokoli z nich, pokud jest ovšem zapsán v pozemkovém katastru, jestliže spoludržitelé neoznámili vyměřovacímu úřadu, k rukám kterého z nich má býti daň předepsána. Jest přirozené, že vyměřovací úřad předepíše daň zpravidla k rukám toho spoludržitele, který je uveden v katastru na prvém místě.

Pokud se týče otázky, na kom se má, resp. může daň v takovém případě vymáhati, stanoví prov. nař. k § 261, odst. 2. zák. o př. d., že v důsledku toho, že se daň pozemková předepisuje podle § 261, odst. l, jednotně a společně všem spoludržitelům, jeví se všichni spoludržitelé jako jeden nositel těchto daní a možno tudíž tuto daň vymáhati na každém z nich. Nelze tudíž spatřovati protizákonný postup v tom, že berní úřad vymáhá celou předepsanou daň na spoludržiteli zapsaném v katastru na prvém místě. Takovýto spoludržitel může se pak hojiti regresem na ostatních spoludržitelích a může za tím účelem žádati podle § 261, odst. 2, zákona o přímých daních vyměřovací úřad za sdělení, kolik připadá poměrně z úhrnné daně s přirážkami na jednotlivce na ten onen berní rok.

Požadavku interpelace, aby daň pozemková byla - domněle v intencích zákona - předeni-