Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období. 11. zasedání.

2819.

Odpovědi:

I. min. zemědělství na inter, p. posl. Windirsche a druhů o opatřeních proti polnímu pychu (tisk

2742/lV),

II. min. financí na interp. posl. Pekárka a druhů o použití půjčky práce k zaplacení daňových

nedoplatků (tisk 2772/I),

III. min. financí na interp. posl. Windirsche a druhů o stížnostech, že v jabloneckém okrese byla zemědělcům zvýšena důchodová daň (tisk 2742/III),

IV. vlády na interp. posl. Tylla a soudr. ve věci odejmutí práva zprostředkovati výplatu státního příplatku k podpoře v nezaměstnanosti Ústřednímu svazu tesařů v ČSR. (tisk 2732/II),

V. min. zemědělství na interp. posl. Koudelky, inž. Nečase, Kučery a soudr. v záležitosti pomoci zemědělským pachtýřům spravedlivou úpravou pachtovného (tisk 2748/V),

VI. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudr. o zacházení s prostými vojíny při letošních manévrech (tisk 2742/I).

VII. min. spravedlností na interp. posl. Štourače a soudr. o případě útisku proti zaměstnanci Hu-

bertu Havlíčkovi z Olomouce (tisk 2772/III),

VIII. min. národní obrany na interp.. posl. Seidla, 'Dlouhého, Tayerle a soudr. ve věci dvojnásobného zápočtu válečné doby státním zaměstnancům-invalidům do platového postupu, pro nárok a výměr požitků pensijních do pořadí a doby potřebné pro povýšení do vyšší platové stupnice i dosažení charakteru pomocného kancelářského úředníka (tisk 2732/VI).

IX. min. financí na interp. posl. Dubického a druhů o nesprávné praksi berních správ při vyměřování nájemních hodnot bytů (tisk 2748/II),

X. min. vnitra na inter. p. posl. Seidla, Bendy, Tayerle a soudr. ve věci revise systemisace služebních míst v kancelářských službách pro obvod zem. úřadu v Bratislavě (tisk 2732/IV ),

XI. min. zemědělství na interp. posl. Windirsche a druhů, aby se znemožnilo znečisťování vody v řece Smědavě (Vítce), okres frýdlantský (tisk 2742/V),

XI. I. min. zemědělství, národní obrany a financí na interp. posl. Krehana, Babela, Russa a soudr. o venkovském obyvatelstvu, postiženém suchem v okresích kadaňském, žateckém, podbořanském, mosteckém atd. (tisk 2732/IX),

XIII. min. financí na interp. posl. Seidla, Bendy, Tayerle a soudr. ve věci zrušení úlev státním zaměstnancům k výkonu funkcí stavovských organisaci (tisk 2732/V),

XIV. min. vnitra na interp. posl. Dvořáka a soudr. o neslýchaném postupu kladenské policie, odpovědných úředníků policejního komisařství v Kladně a úředníků okresního úřadu ve Slaném, kteří likvidují jakoukoliv shromažďovací svobodu a politická práva kladenského a slánského dělnictva (tisk 2742/VI),

XV. min. vnitra na interp. posl. Kubače, Steinera a soudr. o svévolném vykázání odborového pracovníka z okresu trnavského (tisk 2748/VII),

XVI. min. vnitra na interp. posl. Vallo, Steinera, Kubače a soudr. pro vyhoštění a předání Františka Kleinika do Maďarska (tisk 2748/IX),

XVII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Vallo, Steinera a soudr. o vybírání školného na prešovském evangelickém kolegiátním gymnasiu (tisk 2732/III),

XVIII. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Tiso a druhů pro konfiskaci »Kalendáře Hlinkovy slovenské ľudové strany na rok 1934« (tisk 2799/I),

XIX. min. financí na interp. posl. Seidla, Dlouhého, Tayerle a soudr. ve věci revise systemisace v kancelářských službách finančních prokuratur (tisk 2732/VII),

XX. vlády na interp. posl. Seidla, Dlouhého, Tayerle a soudr. ve věci zrušení úsporných opatření povyšovacích, zejména zrušení 10% interkaláře (tisk 2732/VIII),

XXI. min. vnitra na interp. posl. Krehana, Babela, Russa, Hodinové-Spurné a soudr., že policie a četnictvo ztýralo mladistvé dělníky (tisk 2732/X).

XXII. min. vnitra na interp. posl. Windirsche a druhů o stížnosti na okresní úřad ve Frýdlantu v Cechách pro trýznivá opatření (tisk 2732/XIV),

XXIII. min. vnitra na interp. posl. Babela a soudr. o výjimečném stavu v Bílovci (tisk 2766/I),

XXIV. min. financí na interp. posl. Hokkyho a druhů o nesprávném vyměřování a vymáhání daně pozemkové (tisk 2748/X),

XXV. min. financí na interp. posl. Hokkyho a druhů o nesprávném jednání berních úřadů v Podkarpatské Rusi při vymáhání daní. (tisk 2752/IV),

XXVI. min. vnitra a min. spravedlnosti na interp. posl. Hádka, Babela, Krehana a soudr. o methodách ústeckého policejního komisařství při podávání policejních udání (tisk 2732/XI),

XXVII. vlády na interp. posl. Windirsche a druhů o vykonávání zemědělských prací v den státního svátku (28. října) (tisk 2732/XII).

2819 / I (původní znění).

Odpověď

ministra zemědělství

na interpelaci poslance Windirsche a druhů

o opatřeních proti polnímu pychu (tisk 2742/IV),

Ježto již z jara t. r. množily se stesky, že se povážlivě rozmáhá polní pych, uložilo minister-

stvo zemědělství v dohodě s ministerstvem vnitra výnosem ze dne 23. června 1934, č. j. 74786/34/VIIA podřízeným úřadům, aby uvedeny byly otočím na pamět platné předpisy o ochraně polního majetku, zejména aby obecní trestní senáty projednávaly přestupky polního pychu s veškerým urychlením a ukládaly za ně tresty přiměřené povaze spáchaného činu, dále aby byly obce přidržovány ustanoviti přísežní polní hlídače, pokud nesplnily tuto zákonnou povinnost.

Zároveň bylo podřízeným úřadům připomenuto, aby orgány veřejné bezpečnosti se zvýšenou pozorností sledovaly poškozování polního majetku, a aby okresní úřady se vším urychlením a přísností vyřizovaly oznámené jim přestupky, pokud jim projednávání jejích přísluší.

Dodávám, že vládní návrhy zákonů, kterými májí býti předpisy o ochraně polního majetku a o veřejné stráži zemědělské sjednoceny, byly již předloženy k ústavnímu projednávání.

V Praze dne 4. prosince 1934.

Ministr zemědělství: Dr. M. Hodža, v. r.

2819/II.

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance Jana Pekárka a druhů

o použití půjčky práce k zaplacení

daňových nedoplatků

(tisk 2772/I).

Zákon ze dne 21. března 1933, č. 48 Sb. z. a n., o půjčce práce dal poplatníkům v § 7 právo vyrovnati nedoplatky přímých daní a daně z obratu a přepychové za r. 1930 a léta předchozí s přirážkami a příslušenstvím s tou výhodou, že se jim 25% vyrovnávaných nedoplatků odepíše, zaplati-li zbývajících 75% způsobem tam stanoveným. Tato výhoda byla časově omezena lhůtou, a to z počátku lhůtou stanovenou k upisování půjčky práce (15. května 1933, pak 30. června 1933) a po uplynutí upisovací lhůty lhůtou 15. listopadu 1933 (zákon č. 143/1933 Sb. z. a n. ).

Aby bylo poplatníkům zajištěno co nejhojnější využití této daňové výhody, nařídilo ministerstvo financí výnosem ze 3. dubna 1933. č. 39. 000/33, berním úřadům, aby ihned po vydání výnosu prošly všechna daňová konta, na kterých jsou nedoplatky za r. 1930 a léta předchozí, zjistily jich úhrn ke dni účinnosti zákona o půjčce práce, t. j. ke dni 24. března 1933, i s příslušenstvím a úhrn ten sdělily příslušným daňovým dlužníkům s podrobným poučením, co mají učiniti, aby daňové výhody dosáhli.

Třebaže ministerstvu financí nejsou úředně známy konkrétní případy, kde by řečeně výkazy nedoplatků byly berními úřady vyhotoveny nesprávně, nevylučuje ministerstvo financí možnost takových nesprávnosti, poněvadž bylo nutno k uvedenému dni zvláště uzavírati každé konto, a berní úřady musely veliké množství takových výkazů vyhotoviti ve zcela krátké době vzhledem ke krátké upisovací lhůtě, na kterou původně byla daňová výhoda časově omezena, takže ve spěchu mohly se nesprávnosti, ovšem plně omluvitelně, vyskytnouti. Také jest z uvedených příčin pocho-

pitelno, že berní úřady nemohly všem příslušným daňovým dlužníkům vypočísti a sděliti hned také veškeré příslušenství vykazovaných nedoplatků, zejména úroky z prodlení, a to zvláště tam, kde byla agenda předepisování úroků z prodlení značně opožděna.

Právní závaznosti výše zmíněné výkazy nedoplatků pro finanční správu neměly, poněvadž zákon takové výkazy a upozornění poplatníků na výhodu § 7 zák. o půjčce práce finanční správě neukládal; nemohli tedy a nemohou daňoví dlužníci z neúplnosti nebo nesprávnosti těchto výkazů vyvozovati pro sebe nějaká oprávnění.

Aby však poplatníci, kteří prokázali dobrou vůli a plně vyrovnali vykázané jim nedoplatky přímých daní a daně z obratu s přirážkami incl. r. 1930 podle § 7 zák. o p. p.,. necítili se zkráceni, když po 15. listopadu 1933 obdrželi ještě předpis úroků z prodlení a exekučních poplatků z těchto nedoplatků dodatečně vypočítaných, které by byli mohli též vyrovnati podle citovaného zákonného ustanovení s nárokem na 25% odpis, kdyby jim byly sděleny před. 15. listopadem 1933, povolilo ministerstvo financí výnosem ze dne 7. dubna 1934, č. 128. 848/33, aby takovým poplatníkům bylo odepsáno 25% oněch dlužných úroků z prodlení a upomínacích a exekučních poplatků, které z řečených daňových nedoplatků vzešly za dobu až do dne úplného vyrovnání těchto nedoplatků a které jim berní úřad do 15. listopadu nesdělil, poáádají-li o to a prokáží-li, že zbývajících 75% takových úroků z prodlení a upomínacích a exekučních poplatků hotově zaplatili.

Táž výhoda byla pak povolena výnosem ze dne 24. června 1934, č. 65. 307/34, i těm poplatníkům, kteří již ku dni účinnosti zákona o půjčce práce měli veškeré nedoplatky přímých daní a daně z obratu a daně přepychově incl. r. 1930 s přirážkami úplně zaplaceny a kterým teprve, po 15. listopadu 1933 byly sděleny úroky z prodlení, upomínací a exekuční poplatky, z těchto daňových nedoplatků vzešlé.

Tyto výhody byly časově omezeny na dobu do konce r. 1934 proto, že ministerstvo financí doufalo, že do tě doby zmohou všechny berní úřady vypočísti všechny nepředepsané úroky z prodlení a stranám včas je sděliti. Poněvadž však, jak plyne z interpelace a i z jiných zpráv, došlých z kruhů poplatníctva, tento předpoklad u všech berních úřadů se nesplnil a některé berní úřady poplatníky o dodatečných předpisech úroků z prodlení a upomínacích a exekučních poplatků vyrozumívají teprve v posledních dnech, takže poplatníkům již nezbývá času k opatření si peněžních prostředků nutných k dosažení výhody a poněvadž někde snad dokonce ještě úroky ty a poplatky nabyly vypočteny a stranám sděleny, činí zároveň ministerstvo financi opatření, aby výhoda stanovená v citovaných výnosech byla zachována poplatníkům v úvahu přicházejícím i po 31. prosinci 1934, jestliže o to požádají a 75% předepsaných úroků z prodlení a upomínacích a exekučních poplatků zaplatí hotové do 60 dnů po zpravení o výši těchto úroků a poplatků, nejdéle však do konce června 1935,

Stejná výhoda se dále povoluje i těm poplatníkům, kterým byly jejich nedoplatky daní incl. r. 1990 vykázány nesprávně, t. j. níže než ve skutečnosti činily.

Poplatníci, kteří mohou takovouto výhodu dosíci, budou o ní berními úřady individuelně zpraveni.

V Praze dne 3. ledna 1935.

Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.

2819/III (původní znění).

Odpověď

ministra financi

na interpelaci poslance Windirsche a druhů

o stížnostech, že v jabloneckém okrese byla zemědělcům zvýšena důchodová daň (tisk 2742/III).

Berní správa v Jablonci n. N.. postupovala při vyměřování daně důchodové zemědělcům zásadně podle zemědělských průměrů, resp. klíčů, vydaných podle ust. odst. 15, lit. a) prov. nař. k § 327, odst.. 1 a 2 zákona o přimých daních zemským finančním ředitelstvím v Praze. Že při tom byl brán plný zřetel na pokles důchodu zemědělců, Jest zřejmo z poklesu počtu zdaněných poplatníků-rolníků, jichž bylo u berní správy v Jablonci n. N. v r. 1931 - 51, v r. 1932 - 28 a v r. 1933 - 26.

Ježto však tyto průměry resp. klíče jsou stanoveny pouze pro zdanění poplatníků hospodařících způsobem v té které oblasti obvyklým a velikosti jednotlivého hospodářství přiměřeným, a ješto tedy nezachycuji výtěžky některých jen specielně pěstovaných odvětví zemědělského podnikání vybočujících z rámce normálního hospodaření (na př. pěstování chmele, tabáku, povoznictví, mlékářství a pod. ), nelze těchto průměrů nezměněně použíti na takové případy, kde se poplatník vedle obvyklého hospodaření na pozemcích zabývá ještě některým jiným odvětvím zemědělské výroby.

Takové případy nastaly u Viléma Kaulfusse, rolníka v Tanvaldě, a Jindřicha Mitlehnera, rolníka tamtéž, o nichž se interpelace zmiňuje.

Oba tito rolníci měli sice pozemky jen v takové výměře, že by jejich příjem z pozemků vypočítaný podle zmíněných již průměrů resp. klíčů nedosahoval dani podrobené výše: u obou poplatníků bylo však zjištěno, že provozují intensivní mlékařství, neboť měli až třikrát tolik dojnic, než

mívají zemědělci, hospodařící na stejně velké výměře pozemků, a docílili - jak bylo u jejich odběratelů zjištěno - značných příjmů z prodeje mléka. Rolník Mitlehner měl mimo to chov vepřového dobytka a prodával písek z vlastní pískovny.

Rolník Kaulfuss projevil výslovně souhlas s daňovými základy na léta 1930-1932 stanovenými. Daňové předpisy obou poplatníků za léta 1930 až 1933 jsou pravoplatné.

Jelikož vyšší daňové předpisy jsou odůvodněny provozováním zmíněných odvětví zemědělského podnikáni, nemá ministerstvo financi důvodu k nějakému opatření pro snížení těchto daňových předpisů.

V Praze dne 11. ledna 1935.

Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.

2819/IV.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance Tylla a soudruhů

ve věci odejmutí práva zprostředkovati výplatu státního příplatku k podpoře v nezaměstnanosti Ústřednímu svazu tesařů v ČSR. (tisk 2732/II).

Neodpovídá skutečnosti tvrzení interpelace, že Ústřední svaz tesařů v Praze řídil se při povolování zpětných zákupů členství zákonem čís. 267/1921 Sb. z. a n. a oběžníkem ministerstva sociální péče č. j. 17. 650/III/E/25. Ač v oběžníku onom výslovně byly organisace upozorněny, že směji povolovati zákupy členství jen v mezích svého schváleného podpůrného řádu, a ačkoliv podpůrný řád Ústředního svazu tesařů zákupů nedovoloval, svaz toho nedbal, zákupy povoloval a tím dopustil se při výplatě státního příplatku k podpoře nezaměstnaných v četných případech přestupku proti § 4, odst. l, č, 5 zákona č. 267 /1921 Sb. z. a n.

Proto také ministerstvo sociální péče muselo odepříti svazu náhradu za vyplacený státní příplatek v celkové částce asi 183. 000. - Kč. Z téhož důvodu a nikoliv z důvodů politických, odepřela vláda jmenovanému svazu prodloužiti zmocnění ke zprostředkování výplaty státního příplatku.

Rozhodnutí ono mělo za účel, aby svazovým orgánům, jichž vinou došlo k poškození státní

pokladny, bylo zabráněno v další činnosti při výplatě státního příplatku.

Opatření to nebylo namířeno proti členům svazu, neboť podle § 5, č. 2, zák. č. 267/1921 Sb. z. a n. jest jim dovoleno, aby si zajistili v jiné organisaci bez újmy na výhodách plynoucích z členství v ústředním svazu tesařů, aby jim státní příplatek v nezaměstnanosti byl vyplácen. Podle cit. ustanovení může jim při přestupu kterákoliv organisace započítati členství v Ústředním svazu tesařů ztrávené.

Nová žádost svazu o povolení k dalšímu sprostředkováni výplaty státního příplatku k podpoře nezaměstnaných je předmětem úředního jednání.

V Praze dne 16. ledna 1935.

Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.

2819/V.

Odpověď

ministra zemědělství

na interpelaci poslanců J. Koudelky,

inž. J. Nečase, J. Kučery

a soudruhů

v záležitosti pomoci zemědělským pach-

týřům spravedlivou úpravou pachtovného

(tisk 2748/V).

Vzhledem k těžké hospodářské situaci zemědělských pachtýřů postižených neúrodou v roce 1934 vypracovalo ministerstvo zemědělství osnovu vládního nařízení o slevě pachtovného pro sklizňový rok 1934 v okresích zvlášť těžce postižených neúrodou. Osnova ta byla schválena ve schůzi vlády dne 22. prosince 1934 podle zmocňovacího zákona; příslušné vládní nařízení bylo vyhlášeno ve Sbírce zákonů a nařízení (č. 272/1934 Sb. z. a n. ).

V Praze dne 14. ledna 1935.

Ministr zemědělství: Dr. M. Hodža, v. r.

2819/VI.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů

o zacházení s prostými vojíny při

letošních manévrech

(tisk 2742/I).

Vojenská závěrečná cvičení jsou pro výcvik armády a tím i pro zabezpečení náležité obrany státu nezbytná. Jelikož tato cvičení se do určité míry přibližují skutečnosti válečné, jest pochopitelno a podle účelu manévrů i nutno, aby kladla na výkonnost vojska - mužstva, důstojníků, rotmistrů - větší požadavky, než jest tomu za normálních poměrů.

Současně nejpřednější snaha vojenské správy jest, aby armáda mohla svým úkolům dostáti, aniž utrpí jakékoli újmy tra zdatnosti. Jest proto bezdůvodné tvrzení interpelace, že vojsko bylo za minulých manévrů nadměrně přetěžováno, že trpělo nedostatkem stravy a odpočinku nebo že jinak strádalo. Ve skutečnosti vojsko nebylo nikterak přetěžováno, byla mu poskytnuta v dostatečném množství vydatná a chutně upravená strava, která byla ještě zlepšena o předepsané přídavky, a vyhrazen mu dostatečný čas k odpočinku a zotavení. Třeba zvláště zdůrazniti, že ani vojsko samo nepředneslo po uvedených stránkách žádných stížností.

Dík uvedeným opatřením byl zdravotní stav vojska po celou dobu cvičení i po nich velmi dobrý a procento skutečné nemocných nepatrné.

Rovněž tvrzení interpelace o separátních kuchyních důstojnictva jest nesprávné, neboť všichni důstojníci se stravovali společně s mužstvem a jedli tutéž stravu a ve stejnou dobu jako mužstvo.

Za těchto okolností jest zřejmo, že nepříznivá tvrzení interpelace o průběhu a výsledcích manévrů postrádají jakékoli podstaty a neshledávám proto důvodů k nějakému opatření 7. podnětu interpelace.

Praha dne 15. ledna 1935.

Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.

2819/VII.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance Štourače a soudruhů

o případě útisku proti zaměstnanci

Hubertu Havlíčkovi z Olomouce

(tisk 2772/III).

Rozsudkem okresního soudu v Olomouci z 3. října 1934 byli Adolf Heikorn, Antonín Komárek a Hubert Hrabčík zproštěni obžaloby, podané na ně pro přestupek útisku vůči Hubertu Havlíčkovi, protože soud dospěl k závěru, že v jednání obžalovaných skutkovou povahu přestupku útisku spatřovati nelze.

Státní zastupitelství v Olomouci upustilo od ohlášeného odvoláni proti zprošťujícímu rozsudku, čímž zprošťovací rozsudek matoví právní moci.

Generální prokuratura po prozkoumání spisů neuznala případ za vhodný, aby podala zmateční stížnost na záštitu zákona.

V Praze dne 17. ledna 1935.

Ministr spravedlnosti: Dr. Dérer, v. r.

2819/VIII.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslanců Fr. Seidla,

Fr. Dlouhého, R. Tayerle

a soudruhů

Ve věci dvojnásobného zápočtu válečné doky. státním zaměstnancům-invalidům do platového postupu, pro nárok a výměr požitků pensijních do pořadí a doby potřebné pro povýšení do vyšší platové stupnice i dosažení charakteru pomocného kancelářského úředníka (tisk 2732/VI).

V resortu ministerstva národní obrany byla všem občanským zaměstnancům propočítána jejich celková služební doba, započitatelná pro zařadéní a postup v dosavadním služebním poměru (voj. služba presenční, válečná), na podkladě zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 222 Sb. z. a n., vlád.

nař. ze dne 22. prosince 1920, č. 666 Sb. z. a n., ev. podle vlád. nař. ze dne 30. května 1922, č. 165 Sb. z. a n. O žádostech a přihláškách zaměstnanců, kteří již neměli nároku na propočtení služební doby podle těchto norem, bylo rozhodnuto podle 8 7, odst. 2 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n. v dohodě s ministerstvem financí a vnitra.

Platovým zákonem č. 103/1926 Sb. z. a, n. (§ 142) byly předpisy, jimiž se přiznává nárok na započtení určité doby pro postup do vyšších požitků, zrušeny s výjimkou předpisů o započtení služby v čs. legiích.

Pro posouzení nároku na připočtení válečných pololetí je rozhodným zákon ze dne 23. července 1919, čís. 457 Sb. z. a n. o připočteni válečných let státním zaměstnancům. V resortu ministerstva národní obrany, tak jako v ostatních resortech státní správy, byla připočtena válečná pololetí všem zaměstnancům, kteří splnili podmínky ustanovení odst. l, § l cit. zákona, t. j., kteří byli dne 1. listopadu 1918 v aktivní službě a zároveň v některém kalendářním roce 1914 až 1918 byli aspoň po 6 měsíců v aktivní státní službě civilní nebo za této služby konali aktivní vojenskou službu, t. j. byli k ní povoláni, a vykazovali kvalifikaci aspoň dobrou.

Připočtení válečných pololetí všem zaměstnancům - válečným invalidům, kteří nesplnili podmínky ustanovení odst. l § l cit. zákona, jak požaduje interpelace, předpokládalo by proto novelisaci zákona čís. 457/1919 Sb. z. a n.

Pokud se týká požadavku interpelace o dvojnásobné započítání válečné služby invalidům do platového postupu a každého nároku v civilních státních službách, nutno poznamenati, že řešení této otázky, resp. podávání příslušných návrhů nespadá do kompetence mého resortu a proto nemohu v této věci zaujmouti resortního stanoviska.

V Praze dne 14. ledna 1935.

Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.

2819/IX.

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance Dubického a druhů

o nesprávné praksi berních správ při vyměřováni nájemních hodnot bytů (tisk 2748/II).

Zákon o přímých daních v § 152 všeobecně stanoví, že nájemní hodnota budovy nebo její části oceňuje se penízem, kterého by bylo lze docíliti

jejím pronájmem v roce berním podle poměrů místního bytového trhu hledíc ku poloze, k účelu budovy, její velikosti, k stavebnímu zařízení, k době, po kterou se ji v roce užívá a k jiným poměrům majícím účinek na užitkovou hodnotu. Při tom nečiní se zde rozdílu, zda budova (její část), v níž má býti zjištěna nájemní hodnota, zákonům o ochraně nájemníků podléhá, či nikoliv a zda jí užívá vlastník sám či osoby jiné.

Stanovisko interpelace, že při vyhledávání nájemní hodnoty má se i podle zákona o př. d. přihlížeti k zákonu o ochraně nájemníků, není tedy správně, neboť jak patrno z citovaného ustanovení § 152 zák. o př. d., není stanovení nájemní hodnoty k cíli vyměření činžovní daně nijak vázáno předpisy zákonů o ochraně nájemníků a zákony o ochraně nájemníků samy nemají ustanovení, jimiž by stanoveni nájemní hodnoty bylo upraveno; upravují pouze přípustné zvýšení nájemného z objektů pronajatých a nezabraňují parifikaci podle zákona o přímých daních. Tento názor vyslovil nejvyšší správní soud již ve velmi četných nálezech. Toliko do prováděcího nařízení k § 152 zák. o př. d. bylo v odstavci 7. pojato výjimečné ustanovení jen pro byty vlastníků domů podléhajících zákonům o ochraně nájemníků, podle kteréhožto ustanoveni dlužno po dobu vázaného bytového hospodářství při oceňování nájemní hodnoty bytu majitele domu hleděti i k mimořádným poměrům tímto stavem vyvolaným; to znamená, že v budově, která podléhá zákonům o ochraně nájemníků, nemá nájemní hodnota objektu užívaného vlastníkem býti stanovena výše, než je činže docílitelná v této budově vzhledem k dočasným předpisům zmíněných zákonů. Z tohoto ustanovení prováděcího nařízení nelze však nijak vyvoditi, že nájemní hodnota k vyměření činžovní daně má býti stanovena tím způsobem, že k základnímu nájemnému nebo k základní nájemní hodnotě (z r. 1914 nebo z roku (pozdějšího) se připočte percentuelní zvýšení podle zákonů o. ochraně nájemníků, nýbrž je mu plně vyhoveno, když výše nájemní hodnoty bytu vlastníka domu byla odhadnuta podle výše nájemného ze stejného bytu, který spadá pod ustanovení zákonů o ochraně nájemníků.

Citovaná část prováděcího nařízení k zákonu o přímých daních, mluvíc o vázaném bytovém hospodářství, má resp. podle tehdejšího stavu zákonného může míti na mysli domy cele zákonům o ochraně nájemníků podléhající. Podléhají-li však takové domy postupem času těmto zákonům jen částečně, ba dokonce jen menši nebo malou částí, pak by se nesrovnávalo s tendencí zákona, aby srovnání nájemní hodnoty bytu vlastníka domu se dalo pouze s nájemným bytů chráněných. Není tedy v rozporu ani se zákonem ani s citovaným prováděcím nařízením, bylo-li berním správám dovoleno, aby v domech jen částečně zákonům o ochraně nájemníků podléhajících při srovnání se bral zřetel nejen na nájemné bytů chráněných, nýbrž také na nájemné bytů nechráněných; tím se prováděcím nařízením zamýšlená liberalita oproti majitelům domů s vlastním bytem neporušuje.

Jest ovšem samozřejmým, že u domů, které zákonům o ochraně nájemníků nepodléhají, nutno pri oceňování nájemní hodnoty bytů vlastníků domů postupovati podle všeobecného ustanovení § 15 zák. o pr. d. Proto v případě, kdy vlastník užívá celého domu sám, nemůže býti při stanovení nájemní hodnoty použito výjimečného ustanovení odst. 7. prov. nař. k § 152 zák. o př. d., neboť na objekty používané vlastníky domů se zákony o ochraně nájemníků nevztahují, kterýžto názor vyslovil též nejvyšší správní soud již v mnoha nálezech.

Podle došlých zpráv postupují berní správy při zjišťování nájemní hodnoty v intencích zákona o přímých daních i prováděcího nařízení k němu. Pokud pak v interpelaci jest poukazováno na nesprávnou praksi při oceňování nájemní hodnoty bytů majitelů domů u berní správy Praha-Žižkov s odvoláním na dohlédací stížnost, kterou Žižkovské organisace majitelů domů předložily u zemského finančního ředitelství v Praze, bylo zjištěno, že berní správa v Žižkově řídila se předpisy zákona o přímých daních i prováděcího nařízení k němu, zvyšovala nájemní hodnotu pouze individuálně podle jednotlivých případů, nikoliv paušálně, jak ve stížnosti bylo uváděno. Při osobních intervencích u těže berní správy byla poplatníkům vysvětlena zákonná ustanovení, jakož i věcné důvody, proč nájemní hodnota byla zvýšena; v řízení odvolacím provedeny byly četné místní prohlídky, při nichž intervenovali jako odhadci také zástupcové jednotlivých spolků. Kromě toho zástupcům organisací byla zemským finančním ředitelstvím v Praze vysvětlena zákonná ustanovení, týkající se oceňování nájemní hodnoty bytů majitelů domů a domovníků, kterážto vysvětlení vzali zástupci na vědomí. Dodatečně bylo o vývodech stížností dáno ústně vysvětlení také tajemníku spolku majitelů domů v Žižkově, jenž nejen s vysvětlením se uspokojil, nýbrž slíbil, že se přičiní, aby nebyla podávána od členů spolku odvolání zbytečně, nýbrž toliko v případech zřejmě odůvodněných.

Případy, že nájemní hodnota v některých berních letech byla stanovena vyšší, než byla stanovena v letech předchozích (na příklad v odvolacím řízení podle § 320 zák. o př. d. ), mohly ovšem nastati, a to proto, že podle ustanovení §§ 148 a 152 zák. o př. d. nájemní hodnota jako základ činžovní daně, resp. jeho součást, má se zjišťovati pro každý berní rok samostatně a že místní prohlídka za účelem zjištění této hodnoty podle § 320 téhož zákona má se státi zásadně pro každý rok, když je rozpor mezi udáním strany a úsudkem úřadu o její výši. Pokud se snad stala nedopatřením někde stranám křivda, mohou se postižení poplatníci domáhati nápravy odvoláním.

Vzhledem k uvedenému neshledává ministerstvo financí důvodů k nějakému opatření.

V Praze dne 16. ledna 1935.

Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.

2819/X.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců Fr. Seidla, F. Bendy, R. Tayerle a soudruhů

ve věci revise systemisace služebních

míst v kancelářských službách pro obvod

zemského úřadu v Bratislavě

(tisk 2732/IV).

Zhoršené povysovací poměry v osobním stavu kancelářských zaměstnanců politické služby v zemi Slovenské byly - ovšem pouze přechodně - přivoděny tím, že po zrušení bývalého ministerstva pro správu Slovenska (§ 8 zák. č. 125/1927 resp. vlád. nař. č. 94/1928 Sb. z. a n. ) a po sloučení úřadů uvedených v §§ 4 a 5 organisačního zákona museli býti zaměstnanci těchto úřadů převzati do služeb nově utvořených politických úřadů v této zemi.

Systemisace služebních míst v kancelářské službě politické správy v zemi Slovenské byla vybudována na týchž zásadách jako v ostatních úřednických kategoriích a v jiných zemích. O její revisi mohlo by býti uvažováno jen v souvislosti se změnou systemisace v ostatních kategoriích, pokud by se taková změna ukázala nutnou v důsledku rozmnožení agendy nastavšího od poslední systemisace služebních míst.

Jmenování kancelářských úředníků »ad personam« není proveditelné, poněvadž by bylo v rozporu se základními zásadami platového zákona (§ 6).

Ve snaze zlepšiti povyšovací poměry v kancelářské službě v míře krajně možné, požádal jsem vládu o výjimečný souhlas, aby veškerá uprázdněná místa systemisovaná v osobním stavu kancelářských úředníků mého resortu mohla býti s prominutím stanoveného 10% interkaláře bezodkladně obsazena.

V Praze dne 19. ledna 1935.

Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.

2819/XI (původní znění).

Odpověď

ministra zemědělství

na interpelaci poslance Windirsche a druhů,

aby se znemožnilo znečišťování vody

v řece Smědavě (Vítce), okres

frýdlantský (tisk 2742/V).

Z popudu v interpelaci uváděné příčinně souvislosti rozrušování betonového zdiva náhonu frýdlantské městské elektrárny ve Vísce škodlivou, továrními splašky chemicky znečištěnou vodou řeky Smědavy, dalo ministerstvo zemědělství provésti příslušné šetření, při kterém bylo zjištěno toto:

Doposud stěžovaly si okresnímu úřadu ve Frýdlante pouze dva podniky, ležící na řece Smědavě, že jejich vodní stavby (náhony) byly rozrušeny říční vodou, totiž textilní závody Mautnerovy a spol. ve Frýdlantě a frýdlantská městská elektrárna ve Vísce. Podniky ty jsou vzdáleny od sebe asi 1800 m a mezi nimi leží městská elektrárna Frýdlant, podnik «Harte«, ze kterého dosud nebyla oznámena žádná korose betonového zatížení vodního díla, ačkoliv stavba toho podniku jest o 14 let starší než vodní stavby elektrárny ve Vísce. O vodních stavbách uvedených dvou podniků lze tvrditi, že nebyly po stránce technické bezvadně vybudovány. Část náhonu městské elektrárny ve Vísce zřítila se již několik měsíců po postavení v roce 1921. V roce 1924 byl nanesený levý břeh, do kterého byl jez zavázán, odplaven povodní. Místy bylo používáno pro svahový kryt náhonu o lichoběžném profilu tak hubeného betonu, že je rozrušen kryt, jehož tlouška jest toliko 8-10 cm bez armatury.

V roce 1926 byly opatřeny betonové stěny v pravouhelníkovém náhonu vrstvou torkretu, jehož stěny byly popraskány dle udání městské elektrárny mrazem.

Též v případě Mautnerově bylo poukázáno přísežným soudním chemickým znalcem na stavební nedostatky při provedení stavby náhonu.

Poukazuji-li na tyto dva případy, které vzhledem k okolnosti, že podnik mezi nimi ležící není korosí betonových zařízení nijak dotčen, jsou ovšem příznačné, nemíním tvrditi, že by voda řeky Smědavy nebyla znečišťována.

Okresní úřad ve Frýdlante provedl dne 21. listopadu 1934, za účasti státního vodního technika a přísežného soudního chemického znalce, k nařízení ministerstva zemědělství příslušné šetření a zrevidoval neočekávaně tyto podniky:

1. Ig. Eisenschiml v Thongrund, FrýdlantKunratice, podnik na zušlechťování textilií.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP