Kapitola 8. Ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy.

činnost ministerstva pro sjednocení zákonův a organisace správy v období 1933/1934 a jeho úkoly v dalším období 1934/1935 lze udati nejúplněji povšechným odkazem na poslání tohoto ministerstva, které na dobu, než provedeno bude sjednocení čsl. práva, jest povoláno k tomu, aby v zákonodárných počinech československých hledělo zajistiti náležitý zřetel na převzatý právní řád uherský a zvláštní hospodářské, právní a politické poměry Slovenska a Podkarpatské Rusi. Dostává proto k přezkoumání osnovy všech československých zákonů a nařízení a pečuje o jich srovnalost s převzatým právním řádem uherským. Samostatně připravuje a podává osnovy v případech, kdy zmocněno k tomu bylo vládou nebo dohodou s příslušným ministerstvem resortním. Jinak připravují sjednocení práva u nás všechna ministerstva (každý ve svém oboru) za součinnosti ministerstva pro sjednocení. V zájmu rychlejšího sjednocení usilovalo a usiluje ministerstvo pro sjednocení o to, aby okruh jeho samostatných prací legislativních byl rozšiřován a aby úměrně s úkoly, na ministerstvo přenášenými, byly rozmnožovány i pracovní jeho prostředky. Důležitost právního sjednocení, jakož i to, že naše právo zůstává stále ve velkém rozsahu nesjednoceno, nutkají k tomu, aby ministerstvo v naznačené svojí snaze setrvalo. Nabádá k tomu i nutnost zhospodárnění veřejné správy, vyžadující sjednocení práva a soustředění Sjednocovací činnosti. Jako znalec právního řádu uherského spolupracuje ministerstvo pro sjednocení s úřady druhými nejen v agendě zákonodárné, nýbrž také v agendě správní, podávajíc na požádání dobrá zdání v konkrétních správních případech, jichž projednávání dospělo do třetí instance. Při zákonodárných pracích jest v stálém kontaktu s odbornou veřejností prostřednictvím poradních komisí, zřízených jmenovitě na Slovensku. Při užší spolupráci s resorty odbornými pracuje s nimi v případech význačnějších ve zvláštních společných komisích nebo v jinak upraveném úzkém styku referentů. Jinak účastni se příprav nového práva připomínkami písemnými. Ve funkci úřadu člena vlády, vyřizující kolektivně státní záležitosti a návrhy zákonů a nařízení, zabývá se ministerstvo pro sjednocení různými osnovami i pokud nejde o věc sjednocení práva a o souvislosti s právem posavadním. Konečně plní úkoly různými předpisy zvlášť na ně přenesené.

Pokud jde o období let 1934 a 1935 uvádí se podrobněji toto:

V oboru vlastní iniciativní činnosti legislativní pracovalo ministerstvo pro sjednocení v prvé řadě opět na osnovách zvláštního pracovního pořadu, který mu dala vláda, pokud tento pořad zůstal ještě nevyřízen.

Připravovala se dále osnova zákona o všeobecné příslušnosti ministerstev. Příkaz, aby takovýto zákon byl vydán, spatřován byl jednak v ustanovení § 85 úst. list, jednak § 3 zákona č. 286/1924 o úsporných opatřeních ve veřejné správě, které ukládá vládě, aby předložila návrh zákona o vymezení příslušnosti jednotlivých ministerstev. Opírajíc se o tento předpis a plníc úkol, uložený mu vládním usnesením z 27. června 1924 pracovalo ministerstvo pro sjednocení na osnově zákona o "všeobecné" příslušnosti ministerstev a připravilo již první a druhou redakci souborného a soustavného návrhu jednotné úpravy působnosti všech ministerstev. Během přípravných prací dospělo ministerstvo však k přesvědčení, že osnovu zákona o působnosti ministerstev nebude lze uskutečniti v původně zamýšlené formě. Již v roce 1931 naznačil ministr pro sjednocení ve svém výkladu v rozpočtovém výboru sněmovny poslanecké, že od myšlenky zákona o "všeobecné" působnosti ministerstev bude nutno upustiti a že sebraný materiál a výtěžek vyjednávání s resorty budou shodnoceny při vyřešení "sporných" otázek kompetenčních, při vypracování návrhů "reformních" a při nezbytném "sjednocení" předpisů o příslušnosti. Na podzim roku 1934 předložilo ministerstvo pro sjednocení vládě návrh na změnu jejího shora citovaného usnesení z 27. června 1924 a na to, aby ve věci byl schválen nový postup. Při novém postupu se upouští od vypracování jednotné osnovy zákona o působnosti všech ministerstev, ministerstvo pro sjednocení má ale za to v součinnosti s Komisí pro zhospodárnění veřejné správy připraviti a vypracovati osnovy norem, jimiž by se rozřešila a přesně vymezila působnost ministerstev všude tam, kde je dosud sporná, pochybná, nebo vůbec zákonem neupravená, jimiž by se dále uskutečnilo sjednocení působnosti ministerstev tam, kde jest v obou právních oblastech státu dosud od-

chylná, 3 provedl v určitých případech přesun působnosti mezi jednotlivými ministerstvy za účelem soustředění a tím i zjednodušení a zlevnění státní správy, jakož i v zájmu hospodárnějšího využití sil. Podle návrhu má konečně vláda pověřiti ministerstvo pro sjednocení, by v dohodě s příslušnými činiteli uvažovalo, zda a jak by bylo lze připravený všeobecný, podle hesel zpracovaný přehled o působnosti ministerstev i předsednictva ministerské rady po náležitém přezkoumání již se zřetelem k výsledkům opatření výše zmíněných co nejúčelněji zpřístupniti veřejnosti na příklad vyhláškou vlády ve Sbírce zákonů a nařízení nebo v úředním listě.

V souvislosti s příkazem zákona č. 168/1922 a zákona č. 230/1933 bylo ministerstvo pro sjednocení pověřeno soupisem a revisí t. zv. válečných nařízení, t. j. opatření, učiněných podle zákonného článku LXIII/1912 a novel k němu (zák. čl. L/1914, XIII/1915, IV/1916 a VII/1917), a to jak opatření, učiněných bývalými nařízeními uherskými, tak i opatření, provedených nařízeními vlády republiky Čsl., dále ale také nařízení, vydaných vládou na základě zákona čís. 307/1917 ř. z., jímž se vláda zmocňuje za příčinou mimořádných válkou vyvolaných poměrů vydávati potřebná opatření v oboru hospodářském, a konečně i všech nařízení ministrů s plnou mocí pro správu Slovenska bez zřetele k tomu, na jakém podkladě byla vydána. Účelem soupisu a revise všech těchto nařízení bylo to, aby konečně byla odvolána všechna ta opatření a zrušena všechna ta nařízení, jichž není více třeba. Ministerstvo pro sjednocení plníc tento mu svěřený a právě uvedený úkol vypracovalo nejprve osnovu vládního nařízení, zrušujícího bývalá uherská nařízení vydaná podle zákonného článku LXIII/1912 a předložilo ji vládě. Osnova byla vládou schválena a je uveřejněna ve Sbírce zákonů a nařízení pod čís. 17/ 1934. Nyní pracuje ministerstvo pro sjednocení na druhé etapě uvedeného úkolu, připravujíc zrušení opatření a nařízení, učiněných podle zák. čl. LXIII/1912 vládou ČSR, dále nařízení, vydaných vládou podle zák. č. 307/1917 ř. z. a konec, nařízení ministrů s plnou mocí pro správu Slovenska, rozeslavší seznamy nařízení (nadpisy nařízení s uvedením jich čísel a sbírek, kde jsou uveřejněny) všem ministerstvům k vyjádření, která z nich mají býti zachována v platnosti a která mohou býti zrušena.

Plníc příkaz, podle něhož mělo připraviti jednotnou úpravu náhrad členů soudů ústavního, volebního a státního vypracovalo ministerstvo pro sjednocení nejprve osnovu zákona, srovnávajícího zmocnění vlády k úpravě náhrad členů soudu volebního na míru zmocnění, daného vládě pro úpravu náhrad členů soudu ústavního. Tato osnova stala se také zákonem, byla uveřejněna ve Sbírce zákonů a nařízení pod č. 87/1934 a byla podkladem vládních nařízení o náhradách členů soudů ústavního a volebního, uveřejněných ve Sbírce zákonů a nařízení pod čísly 138 a 139/ 1934, jichž osnovy rovněž připravilo ministerstvo pro sjednocení, úprava odměn členů státního soudu odpadla vzhledem k zákonům o příslušnosti a organisaci vrchních soudů jako soudů státních.

Skončeny byly práce na osnovách zákonů o hlášení pobytu. Prací na osnovách bylo pověřeno původně ministerstvo pro sjednocení, dohodou s ministerstvem vnitra rozdělena byla ale později práce tak, že ministerstvo pro sjednocení za účasti ministerstva vnitra připravilo osnovu zákona o hlášení pobytu vůbec, zahrnující jak tuzemce, tak cizozemce, ministerstvo vnitra pak za účasti ministerstva pro sjednocení připravilo osnovu zákona o pobytu cizinců. Obě osnovy byly na podzim 1934 rozeslány do meziministerského řízení. Osnova prvá jest osnovou unifikační, odstraňující rozdílné předpisy o povinnosti hlášení pobytu, které jsou dosud jiné v zemi české a Moravskoslezské na straně jedné a v zemích Slovenské a Podkarpatoruské na straně druhé. Osnova druhá umožňuje státním orgánům účinnější evidenci pobytu cizinců.

Do užšího meziministerského řízení dostanou se do konce roku 1934 vypracované již osnovy zákonů o změně jména a o vyhoštění.

Osnovy sjednocených zákonů civilně procesních (zákona o soudní příslušnosti, civilního řádu soudního a uvozovacího zákona k těmto zákonům), připravené v ministerstvu pro sjednocení, byly v roce 1934 podrobeny závěrečnému přezkoumání v "ústřední komisi pro formální právo civilní", ministerstvem pro sjednocení zřízené, která při tom přihlížela ke všem důležitějším návrhům a připomínkám, sebraným z posudků soudů, veřejných úřadů a korporací a z veřejné expertisy. K takto pořízenému konečnému textu osnov i důvodové zprávy, jimž zakončena byla vědecká práce na osnově,

budou moci zaujmouti ministerstva ještě stanovisko po stránce politické před schválením osnov vládou. Následovati bude ústavní projednání osnov.

Podle výsledků meziministerského řízení byl v roce 1934 ministerstvem pro sjednocení připraven konečný text osnovy zákona o umořování listin a důvodové zprávy. Osnova tato byla letos na jaře předložena k ústavnímu projednání a byla již schválena senátem Národního shromáždění. Kromě sjednocení předpisů, namnoze velice roztříštěných, sleduje návrh této osnovy i reformní snahy. Za základ nové úpravy bylo vzato cís. nař. č. 257/1915 ř. z. a návrh se celkem shoduje s úpravou podle cit. nařízení. Bylo však přihlíženo i k právu slovenskému a zároveň i k právu jiných států, pokud vyhovuje lépe potřebám hospodářského a obchodního života.

Předběžné užší řízení meziministerské o osnově zákona o zbavení svéprávnosti nebylo ani v roce 1934 dosud skončeno, lze ale čekati, že tato osnova bude meziministerský projednána v roce 1935.

V oboru finančního práva byly v r. 1934 vypracovány ministerstvem pro sjednocení osnovy zákonů o řízení ve věcech poplatkových podle obdoby příslušných ustanovení žák. o přímých daních a vlád. nařízení č. 8/1928 Sb. z. a n., o opravných prostředcích řádných a mimořádných a jiných nápravách ve věcech státních berní, o promlčení státních dávek, o úvěrování státních dávek, zákona o kolku a hracích karet (a prováděcího předpisu k němu), zákona o dani ze zapalovadel (a prováděcího nařízení k němu), zákona o posečkání platby poplatků. Připraven dále podrobný materiál pro ustanovení trestní ve věcech poplatkových pro různá ustanovení všeobecného nebo tarifárního rázu, jednak pokud úzce souvisí s osnovami shora uvedenými, jednak aby mohly býti stanoveny směrnice pro vypracování celého poplatkového zákona (části všeobecné a tarifami).

Pokud jde o součinnost v zákonodárných věcech, připravovaných iniciativně v resortech jiných, nutno poukázati hlavně na úvodní vysvětlení všeobecné. Přichází tu v úvahu zvláště činnost referentů ministerstva pro sjednocení v různých komisích a poradních sborech, tak v komisi pro zhospodárnění veřejné správy, meziministerském sboru pro věci obrany státu, komisi pro vypracování nového stavebního řádu, komisi znalců pro revisi živnostenského řádu, komisi pro vydání československého textu publikace "Codex alimentarius", ústřední železniční radě, v meziministerských poradách konaných v ministerstvu spravedlnosti v důsledku usnesení vlády ze 4. 5. 1934, zabývajících se osnovou zákoníka občanského atd. K této osnově vypracován byl nový obsáhlý elaborát připomínkový. Dále sluší zaznamenati účast na projednávání řádu advokátního, notářského, zákona o zabezpečení nároků pojistníků, na přípravě a projednání různých změn a doplňků civilních předpisů soudních, exekučních a o řízení nesporném, zákona o stavebním regresu, vládního nařízení o úpravě pachtovného při zemědělských pachtech, o použití kartelového zákona na nepřiměřené vysoké ceny, neurčené kartelovými úmluvami, změn a doplňků jednacích řádů soudních, zákona katastrálního, předpisů konkursních, zákona o hornických soudech rozhodčích, zákona obchodního, knihovního, zákona o provádění mezinárodních plavebních úmluv týkajících se Dunaje a Labe, vládního nařízení o služebním oděvu státních zaměstnanců, vládního nařízení o úsporných opatřeních personálních ve státní správě železniční a v podniku Československé státní dráhy, zákona o některých opatřeních ve věcech přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro hlavní město Prahu a okolí, zákona o báňské inspekci, vládního nařízení o kategorii státních profesorů a státních učitelů, o zvláštních podmínkách pro ustanovení státním profesorem a učitelem a o úředních titulech, zákona novelisujícího vojenský kázeňský a kárný zákon, vládního nařízení o místních školních radách pro státní školy národní v zemi Slovenské, vládního nařízení o služebních a platových poměrech úřednických aspirantů.

Počet a obor dobrých zdání v konkrétních správních případech, projednávaných jinými úřady ústředními, byl týž jako v letech předchozích. Podobně tomu bylo u agendy ostatní, zvlášť v předchozím podrobném líčení neuvedené.

Kapitola 9. Nejvyšší správní soud a Volební soud.

V roce 1933 bylo podáno u nejvyššího správního soudu celkem 7267 stížností, z čehož bylo 2743 administrativních a 4524 finančních. Proti roku 1932 zvýšil se počet stížností o 901, t. j. o více než 14%. Veškerý přírůstek stížností v r. 1933 připadá výhradně na stížnosti finanční; počet stížností administrativních proti roku 1932 poněkud poklesl. Zvýšení počtu finančních stížností jest asi následkem celkové hospodářské krise. Vzestup agendy nejvyššího správního soudu nezastavil se však ani letošního roku, nýbrž naopak stoupá. Tak za prvých 8 měsíců letošního roku došlo 5526 stížností, kdežto roku minulého za tutéž dobu jen 4993, stoupl tudíž počet stížností o 533, t. j. o více než 10%.

Opětný vzestup agendy, který po přechodném poklesu v létech 1929-1931 nastal zase od r. 1932, způsobil při nezměněném a nedostatečném stavu soudcovského personálu přirozeně také další zvýšení počtu nedodělků, které se nahromadily do r. 1928, takže dosáhly koncem roku 1933 čísla 14. 806.

Za těchto poměrů stížnosti dočkají se vyřízení teprve za 2-3 léta po podáni, v případech komplikovaných ještě později, čímž praktická cena soudní kontroly správy velmi trpí.

U vědomí tohoto stavu nadále neudržitelného pověřila vláda ve schůzi dne 13. července 1934 ministerstvo vnitra, aby v dohodě s prvním presidentem nejvyššího správního soudu připravilo osnovu pro změnu zákona o nejvyšším správním soudě, jež by obsahovala opatření, jimiž by bylo lze nejen účinně čeliti dalšímu přetížení nejvyššího správního soudu, ale i trvale zlepšiti nynější velmi nepříznivý stav jeho nevyřízené agendy, a to především zvýšením jeho výkonnosti prostředky rázu procesně technického a organisačního. Bylo by si přáti, aby tato novela byla v brzké době uzákoněna, aby tak počet nedodělků mohl býti postupně snižován.

Kapitola 10. Ministerstvo školství a národní osvěty.

Národní školství.

Trvající tíseň hospodářská vůbec a zejména finanční tíseň státu i ostatních svazků územní samosprávy nutně omezovala i v škol. roce 1933/34 organisační rozvoj národního školství a byla překážkou i pro ministerstvo školství a národní osvěty v jeho činnosti iniciativní vůbec a zejména po stránce legislativní.

Bylo znemožněno téměř zcela zřizování nových škol, rozšiřování škol již trvajících bylo nutno omeziti jen na případy zcela nezbytné podle imperativních norem platných zákonů. školské stavby pro nedostatek finančních prostředků uvázly.

V oboru didaktickém vyvolalo na národních školách potěšitelný ruch postupné zavádění nových normálních učebných osnov pro školy obecné i měšťanské s jednoročními kursy učebnými, který se jevil jednak v úpravě a přizpůsobování zvláštních učebných osnov pro jednotlivé školy, jednak v nadmíru čilé produkci nových učebnic i v pedagogickodidaktické literatuře vůbec.

Přípravné práce o nové úpravě řádu školního a vyučovacího spějí ke konci. Rovněž ukončeny přípravy nového zkušebního řádu pro zkoušky učitelské způsobilosti a v osnově zákona o vzdělávání učitelstva na pedagogických akademiích.

V oboru personálním objevilo se nutným regulovati při nadbytku zkoušených, a nezaměstnaných kandidátů učitelství spravedlivé jejich přijímání do školských služeb. Pro omezení nadbytku těchto kandidátů byl podán vládní návrh zákona o zrušení externích zkoušek učitelské dospělosti a upraveny normy o hospitacích nezaměstnaných kandidátů na školách.

Při trvající hospodářské tísni bude nutno i ve školním roce 1934/35 omezovati činnost školních úřadů na péci o to, aby byl zabezpečen alespoň nejnutnější chod národních škol.

V oboru legislativním jeví se nejvýš žádoucím, aby bylo konečně rozhodnuto o vládním návrhu zákona o t. zv. újezdních školách měšťanských, který se projednává již od r. 1932 v poslanecké sněmovně, a pak aby učiněn byl pokus o sjednocení školské správy aspoň v oboru zemských školních rad tím, že by byl vydán o nich nový zákon jednotný pro všecky čtyři zemské správní obvody.

V menšinovém školství bylo přihlíženo k tomu, aby se poměry co nejvíce ustálily a administrativní práce zjednodušila. Tak zejména byla provedena další etapa v definitivním obsazování míst a pokračováno v stavebních akcích, jejichž rozsah byl určován rozpočtovými možnostmi. Těmto tendencím bude věnována i nadále plná pozornost.

Střední školství.

Stav středních škol a učitelských ústavů na konci školního roku 1933/34 jest viděti z tabulky dále připojené.

Od počátku školního roku 1934/35 byla ve stavu tohoto školství provedena řada změn, jež byly diktovány jednak přáním obyvatelstva měst s jedinou střední školou, aby jejich isolovaný ústav byl organisován tak, aby svým absolventům poskytoval co nejširší oprávněnost ke vstupu na vysoké školy, jednak tendencemi úspornými. Z důvodu prvního byla na typ reálně gymnasijní přeměněna státní gymnasia v České Lípě a v Litoměřicích, ref. reál. gymnasium v Ivančicích a státní reálky v Hodoníně, Kutné Hoře, Jaroměři, Liberci, Lounech a Nové Pace.

Z důvodů úsporných byla zrušena řada státních středních škol, a to: gymnasium v Liberci, reálná gymnasia v Jičíně (dívčí) a Trstěné a reálky v České Lípě, Litoměřicích, Plzni I. a v Brně II. německá. Vedle toho byly zrušeny vyšší čtyři třídy na státních ref. reálných gymnasiích v Ivančicích a Levoči a na reálném gymnasiu v Hostinném. Konečně z téhož důvodu byly také odvolány státní učitelské sbory z nestátních dívčích středních škol v Chebu, Opavě a Teplicích-Šanově. Celkem bylo těmito restrikčními opatřeními postiženo 13 středoškolských ústavů.

Nově byly povoleny jen 3 střední školy, vesměs nestátní, a to: soukromé reálné gymnasium v Děčíně a řádová dívčí reálná gymnasia v Bratislavě a Praze. Postátněno bylo jediné Masarykovo reálné gymnasium na Vsetíně a zahájeno bylo jednání o postátnění spolkového reálného gymnasia v Orlové.

Po všech těchto organisačních přeměnách se zmenšil úhrnný počet středních škol proti předchozímu roku o 6, takže jich jest nyní na celém státním území jen 292: v Čechách 147, v zemi Moravskoslezské 87, na Slovensku 48 a na Podkarpatské Rusi 10.

V školním roce 1933/34 bylo na středních školách zapsáno 121. 962 žáků a žákyň. Na počátku školního roku 1934/35 se jejich počet zvýšil na 129. 369. I při zmenšeném počtu ústavů se však podařilo všechny tyto žáky přijmouti, umístiti a opatřiti pro ně řádné školní vyučování. Bylo však třeba rozmnožiti počet učitelských sil o tak zvané aspiranty profesury. Stalo se to výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 23. července 1934 č. 89. 921/L-34, podle usnesení vlády ze dne 13. července 1934. Z jejich řad budou doplňováni profesorští čekatelé. Jejich služební poměr i platy jsou analogické, jako u aspirantů ostatních kategorií úřednických. Dalšími výnosy v dohodě s ministerstvy vnitra a financí bylo upraveno započítávání předcházející služby do poměru aspirantského.

Počet učitelských ústavů a odborných ústavů pro vzdělávání učitelek domácích nauk a učitelek škol mateřských zůstal v celku nezměněn.

V oboru pedagogickém bylo důležitým krokem uskutečnění nového způsobu aprobace školských učebnic.

Nepříznivé hospodářské poměry způsobily, že nezbytné novostavby pro střední školy a učitelské ústavy nebyly prováděny takovým tempem, jak by toho bylo třeba. Dokončují se jenom dvě středoškolské novostavby: v Chustu a v českém Těšíně. Nová stavba nebyla zahájena ani jediná.

Pro profesory jmenovaných druhů škol byly v roce 1934 uspořádány o velikonočních svátcích a o hlavních prázdninách jazykové kursy za tím účelem, aby byla zdokonalena jejich znalost cizích jazyků.

Snahou ministerstva v příštím roce bude provésti z důvodů úsporných další potřebné změny organisační, vyřešiti otázku školného na středních školách, pečovati o provedení nezbytných novostaveb školních budov a starati se o další prohloubení formace středoškolského profesorstva.

Odborné školství.

V obchodním školství byla v r. 1934 povolena reorganisace veřejné obchodní školy v Přerově na obchodní akademii s připojenou veřejnou obchodní školou. Jednání o povolení obchodní akademie v Ml. Boleslavi zůstalo ve stadiu přípravném. Zahájena akce za účelem postavení nové budovy pro Československou obchodní akademii v Praze. V dohodě s místními činiteli bylo zahájeno jednám za účelem řádného umístění státní obchodní školy v Užhorodě a v Sevluši. Vyučování na obchodních učilištích bylo prohlubováno po stránce pedagogické i didaktické. S profesorskými organisacemi pořádán vzdělávací kurs pro profesory ve Zlíně. Pokračováno ve vydávání učebnic podle nových osnov pro obchodní akademie.

V oboru průmyslových škol a odborných škol pro jednotlivá odvětví průmyslu došlo k zřízení státní čsl. průmyslové (mistrovské) školy strojnické v Mostě. Při stát. něm. odborné škole sklářské v Boru u České Lípy byl zřízen jednoroční čsl. obchodní kurs. K zřízení chystané státní odborné školy kamenické ve Zvoleni ani v r. 1934 nedošlo z důvodu finančních, školy vedle své pravidelné působnosti věnovaly se též péči o nezaměstnané jednak tím, že byly pro ně zřizovány zvláštní kursy, jednak tím, že nezaměstnaní byli zařazováni do dílenského vyučování spolu s ostatními žáky. Kursovní činnost škol byla poměrně intensivní majíc za účel, aby byly zlepšeny znalosti a tím i výdělečné schopnosti účastníků a udrženy pracovní schopnosti lidí dočasně nezaměstnaných. Koncem školního toku 1933/34 byly zrušeny státní odborné školy tkalcovské ve Frýdku (čsl. ), v Lomnici a. Pop. (čsl. ), Lanškroune (něm. ), Stárkově (něm. ), a Šternberků (něm. ), a přikročeno k likvidaci státní čsl. odborné školy tkalcovské v Kežmarku a stát. rus. odborné školy pro zpracování dřeva v Užhorodě.

Celkový přehled středních škol a učitelských ústavů v školním roce 1933/34.