ní 10 koni, 10 mužů a l gážistů nebo důstojníka a za to vše dostali od státu celkem jen 2 Kč za noc. Při tom musili dodat stelivo pro všechny koně a slušný byt pro důstojníka. Mužstvo mu-selo celých 14 dní spáti venku.
Když se konečně vrátilo do kasáren, musili záložníci vystřou, kterou původně dostali špinavou, vrátiti v zcela čistém stavu. A kdo to nedokázal, tomu bylo ze žoldu sraženo Kč 4-5 a kromě toho musil každý ještě zaplatit 2--4 Kč na vyčištění zbraní. Zatím, co se tak šetří na vojínech, plní se skladiště denně více a více novou munici.
Vojáci ve svých připiseoh právem poukazují na to, že. kromě komunistických listů nepsal žádný tisk o manévrech pravdu, neboť všechny ostatní listy siřily chvalozpěvy na zacházejí s vojíny, jakou prý tito měli veselou tvář a pod.
Vojíni sibiřského pluku stěžují si také na to, jak s nimi zacházejí důstojníci. Zejména kapitán Novák nadává mužstvu při každé příležitosti, jako: ty svině prašivá, ty blboune a pod. Velitel pomocné eskadrony kapitán Procházka týrá mužstvo různým způsobem; jedním z jeho posledních nápadů je ten, že žádá, aby vojín měl tolik hotových peněz, kolik vybral na žoldu (1. 50 Kč denně). Sám má však 2. 600 Kč měsíčně a přes to dělá dluhy, protože mnoho peněz utrácí za pltí v kasinu a podobné účely.
Vojáci a záložníci píši, že za takových poměrů znovu poznali, že jediný program komunistický je správný.
Ptáme se pana ministra národní obrany: Jak odůvodňuje špatné zacházení s mužstvem v naší interpelaci vylíčené?
Je ochoten kapitána Nováka a kapitána Procházku ihned suspendovat a zahájiti proti nim disciplinární řízení?
V Praze dne 19. října 1934.
Dvořák,
Kreban, Valášková, Hodinová-Spurná, Tyll, Procházka, Novotný, Babel, Klimet, Russ, Stourač, Čižinská, Kopecký, Juran, Török, Krosnář, Hrubý, J. Svoboda, Steiner, Bilek, Zápotocký, Kubač, Hadek.
2748/IX.
Interpelácia
posl. Vallo, Steinera, Kubača a súdr..,.
ministrovi vnútra
pre vyhostenie a predanie Františka Kleinika do Maďarska.
František Kleinik, ktorý sa na územie Československa zdržoval od roku 1913 a mal zameč-
nicku dielnu, bol krajským súdom v Košiciach obžalovaný dľa § 17 zák. na ochranní republiky, zatknutý a 18 mesiacov držaný vo vyšetrovacej väzbe.
Dňa 12. októbra 1934 pri preličení odsúdený na 14 mesiacov trestu, tento vo vyšetrovaniu odpykaný, bol miesto prepustenia na svobodu predaný policajnému riaditeľstvu v Košiciach na vyhostenie z územia Čsl. republiky.
Menovaný bol zo zväzku maďarského štátneho občianstva prepustený; podal si v roku 1927 žadost o československé štátne občianstvo.
Napriek tomu, že jeho žiadost nebola vybavená, napriek tomu, že bolo proti rozsudku podané odvolanie, bol menovaný dňa 15. októbra 1934 vyhošten do Maďarska.
Vo veci tejto boly podniknuté intervencie jak u policajného riaditelstva v Košiciach, tak aj u ministerstva vnútra, preca ale menovaný bol vydaný Maďarsku, jak sdelil pol. úradník dr. Tříska posl. Vallo na jeho osobnú intervenciu.
Pýtame sa pána ministra vnútra:
1. Je ochotný tuto vec vyšetriť a vinníkov potrestať?
2. Jak sa to srovnáva s prehlásením, že nik nesmie byt predaný do toho štátu, z ktorého pochodzá?
3. Je ochotný pán minister zrušiť výmer o vyhosteniu Františka Kleinika do tej doby, než jeho žiadost o čsl. občanstvo bude konečno vybavená u rozsudok právoplatný?
V Prahe dňa 24. októbra 1934.
Valto, Steiner, Kubač,
Čižinská, Štourač, Török, Krehan, Valášková, J.
Svoboda, Höhnel, Novotný, Dvořák, Procházka,
Hadek, Śliwka, Bílek, Russ, Juráň, Babel, Kli-
ment, Tyll.
2748/X (překlad).
Interpelácia
poslanca Hokkyho a druhov ministrovi financií,
o nesprávnom vyrubovaní a vymáhaní dane pozemkovej.
Pane minister!
Podľa § 95 zákona zo dňa 15. júna 1927, č. 76 Sto. z. a n., je povinný platiť daň pozemkovú do pozemkového katastru zapísaný držiteľ poplatného pozemkového statku. Podlá toho subjektom dane je držiteľ zapísaný do katastru dane po-
zemkovej a vlastnícke právo pozemnoknižné alebo mimopozemnoknižné nie je smerodatné pri zisťovaní bernej povinnosti.
Finančné úrady napriek tomu nepožadujú zaplatenie dane pozemkovej od skutočných vlastníkov zapísaných do katastru, lež, aby si prácu usnadnily, požadujú to od vlastníka zapísaného na katastrálnom hárku na prvom mieste. Dôsledok toho je, že spoluvlastník, ktorý sa náhodou dostal na miesto prvé, je donucovaný platiť daň tiež z pozemkov užívaných svojimi společníkmi. Tento postup je protizákonný a vyrubenie dane môže byť síce apelované, avšak apelácia nemá odkladného účinku a končí obvykle tým, že poškodený poplatník je donútený podávať na svojich spoluvlastníkov žaloby u súdu.
Keďže úrady dozaista nemôžu mať záujem na tom, aby týmto svojím jednaním podnecovaly nepriateľstvo medzi poplatnými občany, tážem sa pána ministra:
Či ste ochotný súrne zakročiť, aby daň pozemková bola v intenciách zákona vyrubovaná všetkým spoluvlastníkom?
V Prahe, v mesiaci októbru 1934.
Hokky,
Krumpe, Scharnagl, dr. Jabloniczky, dr. Törköly,
Zajíček, Fritscher, dr. Holota, Szentiványi, Nitsch,
Dobránsky, Prause, Stenzl, Kunz, dr. Szüllö,
Oehlinger, Bobek, Greif, dr. Luschka, Fedor,
Eckert, dr. Mayr-Harting, dr. Petersilka.
2748/XI (překlad).
Interpelácia
poslanca Hokkyho a druhov
ministrovi verejného zdravotníctva a telesnej výchovy
o súrnom vybudovaní nemocnie v Sevľuši a Berehove.
Pane minister!
Od prevratu patrí k Rumunsku najväčšia nemocnica územia, ktorú dnes nazývame Podkarpatskou Rusou, a táto nemocnica je v Mármarosszigetu. Táto nemocnica prijímala za starodávna asi 90% ťažkých nemocných zo žúp Ugošskej a Mármarošskej. V tých dobách docela dobre
vyhovovaly dve izbičky v nemocnici vo Sevľuši pre nemocných z malej župy Ugošskej, ktorí mali byť naliehavo operovaní. Už pred válkou bol shotovený plán pre stavbu rozsiahlej modernej nemocnice v Sevľuši. Válka vykrútila krk d tomuto krásnemu plánu (podobne ako mnohým iným.
Dnes od Sevľuše až po Jasinu a tedy v pásme 160 až 200 km dlhom a 100 km širokom niet nemocnice, ktorá by mala moderne zariadené chirurgické oddelenie. Ba chceme-li hovoriť o modernom chirurgickom oddelení, musíme ho hľadať až v Berehove, tedy 200 km od Jasiny. Pane minister, sú to pomery nemožné a úžasné. Dovoľujem si poznamenať, že i v Berehove po celú jeseň, zimu a jaro premokaly múry, ktoré boly minulého roku vystavené za milióny, a to preto, lebo strecha ešte ani do dnes nie je dohotovená. Znamená to vážnu škodu a ničenie cenného majetku štátu. Výstavba by bola tým žiaducnejšia, lebo bolo by treba brať v úvahu i veľkú obeť mesta, ktoré obetovalo na tento účel svoj jediný park.
Nedostatočnosť dvoch malých izieb v Sevľuši je dokázaná okolnosťou, že počet jednotlivcov ročne operovaných značne už presahuje 1000. Zemský výbor v Podkarpatskej Rusi už sa síce usniesol na stavbe pitevného oddelenia a márnice, avšak to sotva niečo znamená pre verejnú potrebu, a mimo toho oddelenie epidemických nemocí je tak blízke obytným súkromným domom, že tá vzdialenosť niekoľko metrov naozaj nestačí, aby obyvateľov zachránila od infekcie.
Ač obidve nemocnice sú zemské, ale keďže zem v dôsledku svojej chudoby nemôže tomuto svojmu úkolu vyhoveť, musí tu prispeť pomocou štát.
Na základe vyššie popísaného vážneho stavu s úctou tážeme sa pána ministra:
Či ste ochotný súrne zakročiť, aby v nemocnici v Sevľuši bolo zriadené chirurgické oddelenie, vyhovujúce naprosto moderným zdravotným a iným požiadavkám?
Či ste ochotný súrne zakročiť, aby čo najskôr bola dokončená stavba, ktorá bola zahájená k rozšíreniu nemocnice v Berehove?
V Prahe, dňa 20. októbra 1934.
Hokky,
Nitsch, dr. Holota, Oehlinger, Greif, Zajíček, dr. Szüllö, Szentiványi, dr. Törköly, Bobek, dr. MayrHarting, Fritscher, Prause, Fedor, Dobránsky, dr. Jabloniczky, Krampe, Scharnagl, dr. Luschka, dr. Petersilka, Kunz, Stenzt, Eckert
2748/XII (překlad).
Interpelácia
poslanca Hokkyho a druhov ministrovi financií
tom, že finančná stráž m maďarských
hraniciach v Podkarpatskej Rusi stále
častejšie používá zbraní so smrteľným
výsledkom.
Pane minister!
Bieda obyvateľstva na maďarských hraniciach v Podkarpatskej Rusi je všeobecne známa. V dôsledku neúrody, ktorá sa už od rokov stále opakuje, nie je živobytie obyvateľstva zabezpečené. Ba čo viac, ťažkou prácou obrábaná pôda nevydá ani osiva potrebného k ďalšiemu prevodzovaniu gazdovstva. Ubývajúca výnosnosť gazdovania znesnadnuje živobytie gazdov a gazdovskí robotníci trpia priamo hladom. Tiež obyvateľstvo, ktoré zamestnanie nájde, žije v stiesnených pomeroch, obrovská masa nezamestnaných však zápasí s najukrutnejšou biedou. Jedna tretina ľudu v Podkarpatskej Rusi nie je zaopatrená; títo pri všetkej svojej snahe nemôžu sa dostať k práci a zárobku. Živobytie tunajšieho obyvateľstva je ďalej znesnadnené i stále rastúcou drahotou a vysokými cenami veci potrebných k živobytiu v prvom rade.
Nezamestnaní, za nepatrnú mzdu pracujúci nádeníci, živnostníci bez zárobku a obyvatelia, ktorý nemôžu byť živí z výnosu pôdy, cieľom sohnania chleba pre rodinu a pod tlakom nezbytnosti dovážajú si potraviny zo susedného maďarského územia, a to slaninu, mäso, chlieb a múku. Tieto požívatiny, ktoré sú hlavnými potravinami prostých ľudí, kupujú sa v Maďarsku značne lacnejšie a tedy nie je sa čo diviť, že malé existencie, ktoré si nemôžu zarobiť ani na existenčné minimum, snažia sa nakúpiť lacnejšie potraviny.
Uznávam, že ubiedení ľudia Podkarpatskej Rusi, takto sa starajúc o svoje živobytie, neupierajú sa po ceste zákona, avšak ich činy neznamenajú pre záuimy štátu také nebezpečenstvo, aby za to museli platiť svojimi životy. A predsa nejeden z ubiedeného pohraničného obyvateľstva v Podkarpatskej Rusi končil svoj zbedačený život guľkou zbraní finančnej stráže. Československí štátni občania, krvácajú pre nesprávne vykladaný zločin podludnictva. Títo úbohí ľudia neprinášali sem kontraband, zakázaný tovar ani tovar zdraviu škodlivý alebo ohrozujúci verejnú bezpečnosť a ich činy nesmerovaly ani k ukráteniu štátneho eráru, ale v prenesených veciach hľadali iba svoju núdznu obživu.
m
Sú tu tiež iné spôsoby, ako zabraňovať dovozu zakázaných potravín a nemusí byť k tomu používaná zbraň; na nepovolený dovoz tovaru podliehajúceho clu sú tu miernejšie tresty, než je smrť.
S väčšou ostražitosťou a zvýšenou kontrolou boloby možno zabrániť podlúdnictvu potravinami, ku ktorému je ľud donútený núdzou, ten ľud, ktorý sa neutiekal k tomuto prostriedku, dokiaľ mal zárobku.
Finanční strážnici vystupujú s premrštenou ostrosťou voči potravinárskym podlúdnikom, honeným hladom, ač i medzi nimi sú niektorí, ktorí illegálnou cestou prenášajú tovary podliehajúceclu. Budete-li si priať, pane minister, toto svoje tvrdenie i dokážem.
S úctou tážeme sa pána ministra:
Či ste ochotný zahájiť prísne vyšetrovanie pre dosavádne užívanie zbraní, ktoré končilo zabitím, a či ste ochotný obmedziť nabudúce oprávnenosť finančnej stráže používať zbrane len na prípady najvýnimečnejšie, na prípady sebaobrany, aby 'tým zažehnané boly smrteľné podlúdnické tragédie, ktoré sa pozdĺž hraníc stále hustejšie opakujú.
V Prahe, v mesiaci októbri 1934.
Hokky,
Dobránsky, dr. Jabloniczky, dr. Holota, Nitsch, Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Fritscher, Scharnagl, Bobek, Greif, dr. Petersilka, Kunz, Prause, Stenzl, Eckert, dr. Luschka, Zajíček, Krumpe, dr. Törköly, Szentlványi, dr. Szüllö, Fedor,
2748/XIII (překlad).
Interpelace
poslanců Krehana, Babeta, Russa a soudruhů
ministrovi vnitra,
že podbořanský okresní úřad zbavil volitelnosti komunistické členy obecního zastupitelstva v Kryrech.
1. Přes to, že členové kryrského obecního zastupitelstva František Wagner a Josef Wock podle platebního ústřižku zaplatili dlužné obecní dávky, podbořanský okresní úřad zbavil je volitelnosti, poněvadž prý nezaplatili dávky. Proti tomu bylo podáno odvolání k podbořanskěmu okresnímu úřadu a pražskému zemskému úřadu, v němž se poukazovalo i na nezakonité doručování a na upomínky naprosto nevyhovující předpisům.
2. Členové kryrského obec. zastupitelstva Albín Siegl, Karel Fischer, Josef Schuldes a ještě několik jiných dluží obci asi 20-30. 000 Kč na dávkách, ale volitelnost jim nebyla odňata, ač to bylo oznámeno. Podbořanský okresní úřad a také pražský zemský úřad se podle výměrů ze dne 8. července 1933, č. 20346 a ze dne 17. května 1934, č. 9104-316-1 zastávají mínění, že zde není splněn předpoklad, vyžadovaný zákonem podle § 5, bod 3 řádu volení do obci, a proto nemohl v těchto případech úřad rozhodnouti o ztrátě volitelnosti.
Právě proto, že kryrský městský úřad chce znemožniti dva oposiční členy obecního zastupitelstva, t. j., že političtí odpůrci starostovi nejsou v obecním zastupitelstvu žádoucí, bylo zasláno udání okresnímu úřadu, který také bez dalšího šetření a na přání strany pana starosty Wagner a a Wocka zbavil prostě volitelnosti. Jinak to dopadlo u Siegla, Fischera a jiných: Zde se praví, že okresní úřad nemá zákonitého podkladu, aby odepřel volitelnost, jelikož udáni nepodal městský úřad, nýbrž jen někteří voliči.
Proti tomu svévolnému činu, počínaje kryrským městským úřadem přes podbořanský okresní úřad k zemskému úřadu v Praze, byla podána stížnost volebnímu soudu v Brně a do dneška ještě nebyla vyřízena.
Tážeme se pana ministra:
1. Jest pan ministr ochoten tuto věc (vysvětliti?
2. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby výměry okresního a zemského úřadu byly zřaseny a aby tato stranická a svévolná opatření došla trestu?
V Praze dne 20. října 1934.
Krehan, Babel, Russ,
Śliwka, Hodinová-Spurná, Tyll, Procházka, Novotný, Török, Juran, Kubač, Kliment, Valáškova, Zápotocký, Bílek, Čižinská, Stourač, Hrubý, J. Svoboda, Krosnář, Hadek, Dvořák, Kopecký.
*
2748/XIV.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, Fr. Dlouhého a soudruhů
ministrovi vnitra
o protizákonném postupu při udělení hostinské koncese taž. O. Liebzeitovi, majiteli velkostatku v Čížkově.
Pro obec Čížkov, okres Pelhřimov, udělena byla okresním úřadem v Pelhřimově dne 10. čer-
vence. 1934 pod č. d. 20660/34 inž. O. Liebzeitovi, majiteli velkostatku v Čížkově, druhá hostinská koncese přes to, že inž. O. Liebzeit v Čížkově trvale nebydlí, nýbrž jako zaměstnanec Pražské železářské společnosti jest svým trvalým bydlištěm vázán na Kladno.
Inž. O. Liebzeit nemůže osobně hostinskou koncesi provozovati, nýbrž mohl by tuto provozovati svým náměstkem, ačkoliv podle živnostenského řádu nemá pro schválení svého náměstka žádného vážného důvodu nežli toho, že sa zaměstnán trvale na Kladně, nemůže svoje hosty sám obsluhovati.
Historie udělení koncese velkostatkáři inž. O. Liebzeitovi jest podivuhodnou, neboť koncesi obdržel přes výslovné znění výnosu ministerstva obchodu z r. 1922, dle néhož má se jedna koncese hostinská uděliti vždy na 500 obyvatel. Obec Čížkov čítá však pouze 221 obyvatel; místní potřeba této otce byla a jest dostatečně kryta již stávající hostinskou koncesí.
Úřady sdílely plně názor, že nejsou dány předpoklady pro udělení druhé koncese hostinské pro Čížkov; z toho důvodu byla zamítnuta prvá žádost velkostatkáře inž. O. Liebzeita okresním úřadem v Pelhřimově výměrem ze dne 29. srpna 1928 č. j. 23715 s výslovným odůvodněním, »že druhé koncese obec Čížkov nevyžaduje, kterou osobně ani nehodlá provozovati«.
Zemský úřad taktéž zamítl odvoláni velkostatkáře inž. O. Liebzeita rozhodnutím ze dne 22. listopadu 1928 č. 449871 ai 1928 15 A-2847/l s tím, »že potřeba této koncese nevyžaduje, jsouc plně kryta stávající již jednou koncesí«.
Přes tento neúspěch zažádal velkostatkář inž. O. Liebzeit v r. 1932 po druhé o udělení hostinské koncese. Okresní úřad v Pelhřimově zamítl však jeho žádost opětné výměrem ze dne 28. listopadu . 1932 č. 9. 31492/32 « odůvodněním, »že potřeba koncese tě nevyžaduje, protože obec Čižkov čitá pouze 221 obyvatel a místní potřeba jest tudíž dostatečně kryta stávající hostinskou koncesi«.
Zemský úřad nevyhověl sovému odvoláni velkostatkáře inž. O. Liebzeita a zamítl po druhé rozhodnutím ze dne 17. ledna 1933 č. 25-25 ai 1933 č. z. u. 725370 ai 1932 jeho žádost s tím, »že potřeba koncese té nevyžaduje a jest plně kryta stávající již jednou koncesí«.
Velkostatkář inž. O. Liebzeit nespokojil se však ani opětným zamítnutím žádosti o udělení druhé koncese, padov v měsíci září 1933 okresnímu úřadu v Pelhřimově novou žádost, o které bylo zavedeno úřední šetření.
Ačkoliv se poměry v obci Čížkově nijak nezměnily, byla v měsíci červenci pojednou druhá hostinská koncese velkostatkáři inž. O. Liebzeitovi, stále v Kladně bydlícímu, udělena!
Z tohoto postupu jest patrno, že úřady nedbaly při udělování koncese velkostatkáři inž. O. Liebzeitovi věcných hledisk, ba nerespektovaly výnos ministerstva obchodu z r, 1922.
Táží se proto podepsaní:
1. Jak vysvětlí pan ministr vnitra rozpor v postupu úřadů?
2. Jaké důvody vedly k udělení druhé koncese hostinské velkostatkáři Inž. O. Liebzeitovi, trvale v obů Čížkově nebydlícímu?
3. Zdali hodlá ipan ministr vnitra dáti příkaz, aby rozhodnutí Zemského úřadu v Praze, kterými byla udělena velkostatkáři inž. O. Liebzeitovi druhá koncese hostinská pro obec Čížkov, bylo z moci úřední - jako místními poměry zcela neodůvodněné - zrušeno?
V Praze dne 29. října 1934.
Seidl, Dlouhý,
Husnaj, Remeš, Bečko, Stivín, Mravec, Benda, Klein, Brodecký, inž. Nečas, Jurnečková-Vorlová, dr. Mareš, dr Markovič, Kučera, Srba, Prokeš, Nový, V. Beneš, Polach, Jaroš, Vácha, F. Svoboda, Biňovec, Pik, dr. Winter.
2748/XV (překlad).
Interpelace
poslance Ch. Gläsela a druhů ministru vnitra,
že se ašský okresní úřad chová nepřátelsky k rohlíkům.
Zemědělství v ašském okrese, vesměs hospodářství malorolnická, ovšem i v hospodářském roce 1034 utrpělo velice mrazem a suchem. Tyto Škody bylý úředně zjištěny za účasti pana okresního hejtmana a okresní úřad je uznal. Jelikož letos škody byly ohromné a v jiných krajích, jak uznáváme, byly větší, musí se letošního rotu ašský okres vzdáti pro své území státní pomoci, ačkoliv jindy byl tento kraj trvale zařazen mezi horská nouzová území. Zástupci zemědělství oznámili to okresnímu úřadu a zdůraznili, že jest nutno, aby si zemědělství v tomto kraji vypomohlo letošního roku malým zvýšením cen plodin, poněvadž jinak by se tato malorolnická hospodářství nemohla udržeti.
Zemědělský okresní svaz v Aši požádal poté podáním z 10. července 1934 okresní úřad o plně odůvodněně zvýšení ceny mléka, která loňského roku pro nadvýrobu a dovoz z cizích krajin klesla pod ostatní cenovou úroveň. Přes podrobné odůvodnění okresní úřad ve vlastním oboru působ-
nosti žádost zamítl, dovolávaje se cen ustanovených v § l vládního nařízení ze dne 20. dubna 1934, č. 76 Sb. z. a n.
Rovněž ovšem i sklizeň bramborů byla úměrně menší. Zemědělský a lesnický okresní svaz ustanovil jednotnou prodejní cenu 50. Kč za 1 q místo 40 Kč roku 1933. V časopise »Ascher Zeitung« ze dne 1. října 1934 vyšel pak tento článeček:
Úprava cen bramborů. Dne 29. záři konala se u Okresního úřadu porada o vyhlášení nejvyšších cen bramborů. Tyto nejvyšší ceny budou co nejdříve vyhlášeny, čímž se energicky učiní přítrž nynějšímu předřazování. Obchodníci s brambory se žádají, aby již nyní prodávali za ceny co nejnižší, poněvadž jinak se vydávají v nebezpečí, že budou přísně potrestánu
Jak bylo zjištěno, tento článeček vyšel na telefonický pokyn okresního úřadu. Znovu znepokojil rolníky v okresu a měl v zápětí strach při určování cen v obchodu s brambory, při čemž třeba upozorniti, že v okrese skutečných obchodníků s brambory téměř není. Zemědělské zájmové organisace ohrazují se proti troufalému podezřívání z předřazování, kteroužto výtku musí vztahovati na sebe, poněvadiž vyšší cena nebyla nikde žádána a ustanovená cena tak jako tak sotva hradí výrobní náklady. Ostatně ke zmíněné poradě o vydání nejvyšších cen bramborů nebyl pozván žádný zástupce zemědělství, úřad nemá zajisté ani práva dávati podnět k takovémuto článku v novinách, dokud kladně a úředně nezaujal stanovisko k tvoření cen.
Tímto způsobem znemožňuje se zemědělcům ašského okresu, alby se udrželi. Poněvadž tamější okresní úřad ví, že se zemědělství vlastní čiností jinak zachrániti nemůže, musíme chování okresního úřadu nazvati nepřátelské k rolnictvu. Při tom třeba zdůrazniti, že spotřebitelé z tohoto kraje nejsou nijak zaujati proti zemědělství, naopak uznávají jeho tíseň.
Podepsáni táží se tedy pana ministra:
Jest pan ministr ochoten naříditi ašskému okresnímu úřadu, aby projevoval větší ochotu k oprávněným (požadavkům tamějších zemědělců, či jest pan ministr s to poskytnouti zemědělcům ašského okresu dostatečnou podporu jiným způsobem?
V Praze dne 26. října 1934.
Gläsel,
Nejezchleb-Marcha, Pelíšek, Marek, A. Köhler, Windirsch, Machník, Beran, dr. Zadina, Jan Tůma, Honzl, Mrskošová, Mašata, dr. Hodina, Böhm, Platzer, Wagner, Heller, Halke, Viereckl, Zierhut, dr. Suchý, Bistřický, Chloupek, Škvor.
2748/XVI (překlad).
Interpelace
poslance Ch. Gläsela a druhů
ministru železnic
o zrušení tak zvaných tarifních kilometrů
k vypočítávání cen jízdy a sazeb
dopravného.
Dnešní cenové sazby pro dopravu osob a nákladů na železnici zakládají se na tak zvaných tarifních kilometrech, které se velmi často liší od skutečné délky té které trati. Kdyby při tom šlo pouze o jakési zaokrouhleni vzdálenosti pro snazší počítání, snad by bylo možno se spokojiti. Ale rozdíly jsou někdy tak veliké, že právě již nejde o zaokrouhlení, a byly zavedeny i z jiných důvodů.
Jako typický příklad toho budiž zde uvedena trať Chomutov-Vejprty. Z Chomutova do Vejprt činí skutečná vzdálenost 58 km, počítají se 72 tarifní kilometry. Z Chomutova do Křimova jest 33 tarifních kilometrů, ale vzdáleny jsou jen 23 km. Z Chomutova do Přísečnice počítá se 45 tarifních kilometrů a skutečná vzdálenost činí jen 34 km. Tak tomu jest s každou stanicí na této trati a také při jiných tratích lze zjistiti něco podobného.
Dnes, kdy platí a přísně úředně se přezkoumávají zákonité míry, ke kterým patři i metrická míra, nelze pochopiti, že státní podnik jako železnice může k výpočtu cen užívati měr, jimž schází zákonitá platnost. Jest to jistě i nenormální a mělo by se urychleně sprovoditi se světa, poněvadž to nestejně zatěžuje státní občany v určitých územích proti jiným. Železnice jest přece celostátní [podnik a jako takový měla by sloužiti všem jednotně a pokud možno stejně, zvláště pokud to v mezích lidské možnosti dosíci lze. Železniční sazby jsou tedy vybudovány na dvojí míře, jednou na skutečně zákonité, po druhé na libovolně.
Podepsaní táží se tedy pana ministra:
Jest pan ministr ochoten a s to, aby dal nákladní a osobní sazby vypočítati tak, jak odpovídají skutečným vzdálenostem, aby se tím odstranilo užívání tak zvaných tarifních kilometrů?
V Praze dne 26. října 1934.
Gläsel,
Mašata, Viereckl, Pelíšek, Windirsch, Platzer, Böhm, Honzl, Halke, Heller, Zierhut, Wagner, A. Köhler, Jan Tůma, Nejezchleb-Marcha, Mrskošová, dr. Hodina, dr. Zadina, Chloupek, Marek, Machník, Beran, Škvor, Bistřický.
2748/XVII (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministrovi financí
o vyhlášce ze dne 25. listopadu 1925, č. 247 Sb. z. a n. o paušalovány daně z obratu
u jatečného dobytka a masa.
Ve vyhlášce ministra financí v dohodě s ministrem obchodu ze dne 25. listopadu 1925, č. 247 Sb. z. a n. o paušalování daně z obratu u jatečného dobytka a masa ustanovuje odst. 6:
»Paušál se platí zároveň s daní z masa. «
Odst. 11 zni:
»Paušál, zaplacený při porážce, vrátí se v těch případech a za týchž podmínek, kdy se vrací daň z masa. «
Tato ustanovení působí četným zemědělcům někdy velkou škodu.
Ve výnosu ministerstva financí ze dne 9. dubna 1927, č. 33. 384/27-III/23 bylo nařízeno, že při nouzových porážkách jsou zemědělci osvobozeni od placení paušalované obratové daně z masa. Toto osvobození mělo by logicky míti platnost
i tehdy, když se u jatečného dobytka, který se prodá řezníkovi a porazí, zjistí, že jeho maso je méně hodnotné. Není-li maso plně hodnotné, vracejí je řezníci zemědělcům a tito je rozdělují prostřednictvím spolků pro nouzové porážky. Takové porážky působí těmto zemědělcům značně hmotné Škody, poněvadž nejen musí řezníkům vraceti plnou kupní cenu, nýbrž musí jim nahraditi i daně zaplacené, před porážkou (daň z masa a paušalovanou obratovau daň z masa).
Poněvadž při porážkách, které poskytuji méně hodnotné maso, jde o porážky nouzové, mají zemědělci podle zmíněného výnosu ministerstva financí nárok na vrácení paušalované obratové daně z masa, ale její vymáhání se jim upírá, poněvadž se za plátce daní nepovažuje zemědělec, nýbrž řezník, který skutečně podle ustanovení zákona musil daně zaplatiti. Řezník, kterému zemědělec nahradil zaplacené daně, nemá však vždy zájmu na tom, aby u státní finanční správy včas vymáhal vráceni daní a tím se již podle ustanoveni § 13 vládního nařízení ze dne 26. dubna. 1920, č. 263 Sb. z. a n., pro zmeškání lhůty ztrácí nárok na vrácení daně z masa. Tato ztráta působí však podle výše zmíněné vyhlášky č. 247/1925 Sb. z. a n. i ztrátu paušalované obratové daně z masa, neboť, když se nevrací daň z masa, nevrací se podle obdobného výkladu podle odst. 11 vyhlášky ani paušalovaná obratová daň z masa. Tím se však zase ruší ustanovení výnosu ministerstva financí, podle něhož jsou nouzově porážky zemědělců osvobozeny od paušalované obratové daně z ma-