Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.
III. volební období.
11. zasedání.
2748.
Interpelace:
I. posl. Stejskala, Hynka a druhů min. školství a národní osvěty o rušení českých textilních škol,
II. posl. Dubického a druhů vládě o nesprávné praksi berních správ při vyměřování nájemních hodnot bytů,
III. posl. Stejskala, Hynka a druhů min. sociální péče a vnitra o porušování zákona o domácké práci, nedodržováni mzdového ceníku a slevováni pokut některým firmám textilním na Českomoravské Vysočině,
IV. posl. Stejskala, Hynka a druhů min. národní obrany a sociální péče o propouštění dělníků z pracovního poměru proto, že jsou povoláni k aktivní vojenské službě,
V. posl. Koudelky, inž. Nečase, Kučery a soudr. min. zemědělství v záležitosti pomoci zemědělskými pastýřům spravedlivou úpravou pachtovného,
VI. posl. Dotoránskeho a druhov vládě republiky Československej pre uplatnenie súkromnoprávnych nárokov pri štátnom převrate poškodených, na príklad Imricha Maysa a spol. obyv, v Košiciach,
VII. posl. Kubače, Steinera a soudr. min. vnitra o svévolném vykázání odborového pracovníka z okresu trnavského,
VIII. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o zacházení s vojíny sibiřského pluku za manévrů,
IX. posl. Vallo, Steinera, Kubača a súdr. min. vnútra pře vyhostenie a predanie Františka Kleinika do Maďarska,
X. posl. Hokkyho a druhov min. financií o nesprávnom vyrukovaní a vymáhaní dane pozemkovej,
XI. posl. Hokkyho a druhov min. verejného zdravotníctva a telesnej výchovy o súrnom vybudovaní nemocníc v Sevľuši a Berechove,
XII. posl. Hokkyho a druhov min. financií o tom, že finančná stráž na maďarských hraniciach v Podkarpatskej Rusi stále častejšie používá zbraní so smrteľným výsledkom.
XIII. posl. Krehana, Babela, Russa a soudr. min. vnitra, že podbořanský okresní úřad zbavil volitelnosti komunistické členy obecního zastupitelstva v Kryrech,
XIV. posl. Seidla, Dlouhého a soudr. min. vnitra o protizákonném postupu při udělení hostinské koncese inž. O. Liebzeitovi, majiteli velkostatku v Čížkově,
XV. posl. Gläsela a druhů min. vnitra, že se ašský okresní úřad chová nepřátelsky k rolníkům,
XVI. posl. Gläsela a druhů min. železnic o zrušení tak zvaných tarifních kilometrů k vypočítávání cen jízdy a sazeb dopravného,
XVII. posl. Windirsche a druhů min. financí o vyhlášce ze dne 25. listopadu 1925, č. 247 Sb. z. a n. o paušalování daně z obratu u jatečného dobytka a masa.
2748/ I.
Interpelace
poslanců Josefa Stejskala, Jaroslava Hynka a druhů
ministru školství a národní osvěty
o rušení českých textilních škol.
Náš textilní průmysl je v přechodné, delší dobu jíž trvající, krisí. Krise tato je zaviněna znemožňováním vývozu do zahraničí a hospodářskými a politickými poměry světovými. Po skončení hospodářské světové krise nastane textilnímu průmyslů větší možnost odbytu a tím také výroby.
Náš textilní průmysl je na značné výši, k čemuž jistě přispěly textilní školy, které vychovávají textilní dorost velmi svědomitě a pečlivě. České textilní školy máme v Brně (tkalcovská, chemická a vyšší), Dvoře Králové (tkalcovská a chemická), Jilemnici (tkalcovská), Náchodě (tkalcovská), Prostějově (tkalcovská a krejčovská), Strakonicích (pletařská) a v Ostí nad Orlicí (tkalcovská a přádelnická).
Německé textilní školy jsou: v Brně (tkalcovská, přádelnická, chemická a vyšší), Aši (tkalcovská, pletařská a vyšší), Bruntále (tkalcovská), Krnově (tkalcovská), Kraslicích (strojní vyšívání), Liberci (tkalcovská a přádelnická), Krásné Lípě (pletařská), Rokytnici nad Jizerou (tkalcovská), Rýmařově (tkalcovská), Svitavách (tkalcovská), Varnsdorfu (tkalcovská) a Vrchlabí (tkalcovská).
Z uvedeného je vidno, kolik je českých textilních škol a kolik je německých textilních škol. V dnešní době školy stačí krýti potřebu textilního dorostu. Lze však vytýkati velký počet německých textilních škol, zejména vyšších. Statistika udává počet českých zaměstnanců v textilním průmyslu u Všeobecného pensijního ústavu asi na 4. 500, německých na 6. 000. Textilní průmysl v německých krajinách je krisí stižen daleko více než v českých. Letos vsak zrušeny byly ještě české textilní školy ve Frýdku (zrušena loni), v Lomnici n. Popelkou, Kežmarku (zanikne příštího roku).
Německé textilní školy byly zrušeny v Lanškroune, Stárkově a Šternberku. Nyní máme českých škol 7, německých je ale 12.
Ministerstvo školství a národní osvěty otvírá letos také učňovské tkalcovské školy při školách pokračovacích. Jde o to, aby učňové dostávali k návštěvě škol prázdno, podobně jako učňové ze živnosti.
Ptáme se Vás proto, pane ministře:
1. Proč se ruší české textilní školy, když německých, textilních škol, zejména vyšších je daleko více?
2. Proč mají v přechodné krisí textilního průmyslu býti rušeny textilní odborné školy, když v jiných oborech (viz zemědělské školství) nejsou v takovém měřítku tyto školy rušeny, ač je známo, že některé mají více profesorů než žáků?
3. Jaké kroky hodláte učiniti, aby učňové tkalcovských škol měli k návštěvě škol prázdno, podobně jako učňové ze živností?
V Praze dne 23. října 1934.
Stejskal, Hynek,
inž. Záhorský, Lanc, Langr, Pechmanová-Kloso-
vá, Slavíček, Mikuláš, Netolický, Tykal, Sladký,
Malý, Bazala, dr. Patejdl, Richter, Hrušovský,
Vaněk, Solfronk, Fiala, Šmejcová, Polívka.
2748/ II.
Interpelace
poslance Dubického a druhů vládě
o nesprávné praksi berních správ při vyměřování nájemních hodnot bytů.
Z došlých nás hlášení seznáváme, že berní správy při oceňování nájemních hodnot objektů užívaných vlastníky domů neřídí se odstavcem
7 par. 152 vládního nařízení ze dne 31. prosince 1927, kterým se provádí zákon ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n. o přímých daních čís. 175 Sb. z. a n.
Příslušné ustanovení zní: »Po dobu vázaného bytového hospodářství dlužno při oceňování nájemní hodnoty hleděti i k mimořádným poměrům tímto stavám vyvolaným, nemá tudíž nájemní hodnota objektu užívaného vlastníkem domu oceněna býti výše, nežli činí vázané nájemné ze stejného objektu. «
Berní správy mají se při oceňování nájemních hodnot říditi ustanovením § 152, které zní: »Nájemní hodnota budovy neb její části oceňuje se penízem, kterého by bylo lze dosáhnouti jejím pronájmem v roce berním podle poměrů místního bytového trhu hledíc ku poloze, k účelu budovy, její velikosti, k jejímu stavebnímu zařízení, k době, po kterou se jí v roce užívá, a k jiným poměrám, majícím účinek na užitkovou hodnotu. «
V zákoně se výslovně praví, že při oceňování nájemní hodnoty se má přihlížeti též »k jiným poměrům, majícím účinek na užitkovou hodnotu. «
Zákonodárce nevypočetl tu všech okolností, k nimž se má při vyhledáváni nájemní hodnoty přihlížeti, nýbrž omezil se pouze na výpočet několika okolností, majících vliv na stanovení nájemní hodnoty, a skončil poukazem výše citovaným, podle kterého dlužno přihlížeti k celé řadě dalších momentů, majících vliv na nájemné (nájemní hodnotu).
Jedním z velmi důležitých momentů, majících vliv na nájemné (nájemní hodnotu) jest i zákon o ochraně nájemníků, který uměje stlačuje činže.
Vláda tuto okolnost uznala jakožto velmi důležitou, jak to dokazuje výše citované ustanovení z vládního nařízení: Slovy vlád. nařízení: »Nemá tudíž nájemní hodnota objektu užívaného vlastníkem domu oceněna býti výše, nežli činí vázané nájemné ze stejného objektu« bylo jasně a nepochybně určeno, že ustanovení zákona o ochraně nájemníků dlužno též vztahovati na byty vlastníků domů a nelze těmto slovům dáti jiný význam ani výkladem gramatickým nebo logickým.
Berní správy mají v takovém případě přihlížeti k objektům jsoucím v ochraně nájemní a jen podle těchto určovati nájemní hodnotu. Jak známo, zákon o ochraně nájemníků má přesná ustanovení o výpočtu nájemného a naprosto nehledí se při tomto výpočtu na to, zda snad sousední byt platí nájemné 2 trát až 3krát vyšší než objekt jsoucí v ochraně. Tuto okolnost považujeme za vysoce důležitou a nemažeme uznati výklad berních správ, které tvrdí, že je třeba nájemní hodnoty stanoviti průměrem nájemného z bytů chráněných i nechráněných. Ničeho takového se ve vládním nařízení nepraví a výklad berních správ o průměru odmítáme jako sofistický.
Podotýkáme, že berní správy samy, jakmile vyšel zákon č. 44/1938. odmítaly přiznati nově se nastěhovavším vlastníkům domů oceňování užívaných objektů podle vázaného nájemného, poukazujíce na ustanovení § 31, odst. 1, č. 4 zákona
čís. 44/28, podle kterého nájmy po 31. březnu 1928 nepodléhají ochraně nájemníků.
Ačkoliv s tímto výkladem berních správ se nemůžeme ztotožňovati, jelikož jsme toho názoru, že výhoda vázaného nájemného přísluší i vlastníkům domů, kteří se nastěhovali po 31. březnu 1928, neboť tomu citát z vládního nařízení nenasvědčuje, přece uvádíme tuto okolnost na dotvrzeni svého názoru, že berní správy mají se říditi při výpočtu nájemného zákonem o ochraně nájemníků a ne nějakými těžko kontrolovatelným průměrem.
Ostatně ustanovení o oceňování nájemní hodnoty bytů vlastníků domů jsoucích v ochraně nájemní odpovídá pojmu spravedlnosti a jest jen velmi malou, ba skoro žádnou náhradou za konfiskace tímto zákonem vlastníkům domů způsobené.
Ke konci svého dotazu zmiňujeme se o praksi berní správy v Žižkově, která velmi těžce postihuje vlastníky domů této čtvrtě a o niž jsme se dozvěděli ze zaslaného nám opisu dohlédací stížnosti, kterouž tamní organisace majitelů domů odevzdaly Zemskému finančnímu ředitelství. Jest notoricky známou věcí, že Žižkov je obýván ponejvíce pracujícím lidem obývajícím nejmenší byty, na které se plně vztahují nejtužší ustanoveni zákona o ochraně nájemníků. Těmto tak těžce postiženým vlastníkům domů parifikuje berní správa v Žižkově nájemní hodnoty nepronajatých objektů tak horentním způsobem, že tamní organisace majitelů domů byly nuceny podati onu stížnost, o níž se shora zmiňujeme a jejíž některé vývody jsme převzali do svého dotazu.
Jmenovaná berní správa ocenila mnohdy nájemní hodnotu nejen nad vázané nájemné ze stejných objektů, nýbrž ona zvyšovala též nájemní hodnoty rok od roku i v takových případech, kdy nájemní hodnotu v předchozích letech sama určila v odvolacím řízení, aneb při komisionelní prohlídce podle § 320, čís. 76/27 Sb. z. a n.
Tento postup vyvolává v řadách majitelů domů těžce postižených ochranou nájemní velké rozhořčení a budí v poplatnictvu nedůvěra k finančním úřadům. Litujeme tohoto stavu a jsme toho názoru, že berní správa neměla by takto postupovati, nedbajíc ustanovení zákona a vládního nařízení. Přihlížejíce k postavení tamních vlastníků domů s malými byty a tedy s nejtužší ochranou nájemní žádáme, aby tato berní správa jakož i jiné, kde jsou podobné poměry, řídily se zákonem a nevyužívaly stroze předpisů zákona v duchu fiskalistickém. Dále žádáme, aby při svém vyměřování postupovaly též s citem a ohledem k těmto poplatníkům. Tím zlepšil by se styk berní správy s poplatnictvem, nastala by vzájemná důvěra a přátelský poměr, což by byl rozhodně výhodnější stav, než vzájemná nedůvěra a napjetí.
Vzhledem k shora uvedenému táží se podepsaní:
1. Ví vláda o tomto postupu berních správ při parifikování nájemní hodnoty bytů vlastníků domů?
2. Jaká opatření budou nařízena, aby berní správy řídily se ustanoveními vládního nařízení čís. 175/1927?
3. Jest vláda ochotna vydati pokyn, aby berní správy postupovaly zvlášť liberálně při odhadováni nájemních hodnot u těch vlastníků domů, kteří mají nejmenší byty a jsou tedy ochranou nájemní zvlašť těžce postižení?
V Praze dne 23. října 1934.
Dubický,.
Nejezchleb-Marcha, Marek, dr, Suchý, Machník, Kočandrle, dr. Zadina, Pozdílek, Blažek, Kaliňák, Jan Tüma, Honzl, Škvor, Beran, Zajíc, Mašata, Pelíšek, Mrskošová, Chloupek, Bistřický, Dorič, Křemen, Vančo, Skopal Procházka.
2748/III.
Interpelace
poslanců Josefa Stejskala, Jaroslava Hynka a druhů
ministru sociální péče a ministru vnitra
o porušování zákona o domácké práci, nedodržování mzdového ceníku a slevováni pokut některým firmám textilním na Českomoravské Vysočině.
Na Českomoravské Vysočině v okolí Hlinská
v Čechách a Chotěboře, na pol. okrese Chrudim,
je rozšířena domácí výroba textilií. Domácí tkalci
byli přímo vykořisťováni některými nesvědomitý-
mi zaměstnavateli.
Proto Obvodní komise pro domáckou práci textilní v Hlinsku po dlouhém jednání usnesla se na mzdách pro domácké tkalce bavlněného a žanylového zboží s platností ode dne l. září 1933. Okresní úřad v Chrudimi je vyhlásil v Úředním listě dne 15. května 1934.
Někteří seriosní zaměstnavatelě ujednané mzdy dodržovali, ale někteří mzdový ceník systematicky porušovali, mzdy snižovali a dělnictvo tím zkracovali. Vzhledem k tomu bylo na porušovatele učiněno udání se žádostí, aby zaměstnavatelé, nedodržující smlouvu, byli potrestáni.
Živnostenský inspektorát v Pardubicích na vyzvání podal trestní oznámení pro přestupek § 21 zákona čís. 29/1920 Sb. z. a n. na firmu Alois Cach,
tkalcovství v Hlinsku v Čechách a na firmu Janda a syn v Hlinsku u okresního úřadu v Chrudimi, na podkladě stížnosti Františka Růžičky, člena hlinecké Obvodní komise pro domácké práce a po zjištění, které táž komise učinila dne 16. února 1934. Tato stížnost a zjištění bylo potvrzeno četnictvem a též živnostenským inspektorátem v Pardubicích, při předložení pracovních a dodávkových podmínek. Tyto skutečnosti dotvrdil Alois Cach, který předložil okresnímu úřadu v Chrudimi doklady, že se s dělnictvem vyrovnal.
Okresní úřad v Chrudimi potrestal firmu Alois Cach, tkalcovství v Hlinsku, pokutou ve výši 5. 000 Kč a současně také vyměřil pokutu firmě Janda a syn v Hlinsku ve výši 5. 000 Kč za nedodržování ceníků domáckých tkalců. Okresní úřad v Chotěboři pokutoval firmu Gustav Janáček, tkalcovna Bílek, 2. 000 Kč a firmu Jan Němec, tkalcovství Sopoty, ve výši 5. 000 Kč.
Tento zákrok úřadů byl s povděkem levitován jak dělnictvem, tak také seriosními zaměstnavateli, kteří měli na mysli zameziti disparitu cenovou a mzdovou a mimo to dodržování platného a sjednaného ceníku.
Firma Janda a syn v Hlinsku podala však odvolání k zemskému úřadu v Praze a taktéž podala odvoláni firma Alois Cach v Hlinsku. Zemský úřad v Praze vyměřenou pokutu za nedodržování ceníku domáckých tkalců v obnose 5. 000 Kč cestou milosti firmě Janda snížil na 2. 500 Kč a firma Alois Cach byla osvobozena od pokuty vůbec, prý z důvodů, že okresní úřad nenašel prokázáno, že firma Cach mzdový ceník porušovala.
Tento výměr a postup zemského úřadu vzbudil veliké rozhořčení v řadách dělníků i seriosních zaměstnavatelů, kteří nemohou pochopiti jak je možno, aby firma, která mzdový ceník po 8 měsíců nedodržovala, mzdu platila méněcenným zbožím a písemně se k nedodržování ceníku přiznala, byla amnestována.
Ptáme se Vás, pane ministře:
1. Jsou Vám známy tyto poměry v domácím průmyslu textilním na Českomoravské Vysočině?
2. Je Vám znám postup okresního úřadu a zemského úřadu v této věci?
3. Co hodláte učiniti, aby zákon byl dodržován a respektován a dodržováno a respektováno usneseni Obvodní komise pro domáckou práci textilní se sídlem v Hlinsku?
V Praze dne 23. října 1934.
Stejskal, Hynek,
Slavíček, Pechmanová-Klosová, Langr, Malý, Sol-
fronk, Richter, Šmejcová, Hrušovský, Lanc, Mi-
kuláš, Polívka, Fiala, dr. Patejdl, Vaněk, Hatina,
Netolický, inž. Záhorský, Sladký, dr. Moudrý.
2748/IV.
Interpelace
poslanců Josefa Stejskala, Jaroslava Hynka a druhů
ministru národní obrany a ministru sociální péče
o propouštění dělníků z pracovního poměru proto, že jsou povoláni k aktivní vojenské službě.
Letošního roku konaly se různé akce, aby se občanstvo sblížilo s naší armádou. Dny brannosti, letecké dny a manévry jsou toho dokladem. Každý, kdo zná skutečnou situaci, tuto snahu jen vítá.
Bohužel zájem o sblížení armády s obyvatelstvem nemají všidini obyvatelé tohoto státu. Vidíme na příklad, kterak vojíni, vrátivší se z aktivní vojenské služby, nemohou nalézti zaměstnáni, ač by měli míti přednostní právo, když vykonávali svoji vojenskou povinnost.
Nyní se nám hlásí z řady mést českého severovýchodu, že někteří zaměstnavatelé, jakmile se dovědí, že jejich zaměstnanec byl odveden k aktivní vojenské službě, ihned s nim rozvazují pracovní poměr a propouštějí ho z práce.
Tak konkrétně »První úpická mechanická tkalcovna lněného a bavlněného zboží a úpravna Ph. Morawetz a syn v Úpici« poslala svým odvedeným zaměstnancům doporučený dopis následujícího zněni:
»Oznamuji Vám tímto, že dnešním dnem Vás propouštím z práce, což račte vzíti na vědomí. Ph. Morawetz syn, Opice, ČSR. «
Tento postup poškozuje odvádějíce jednak tím, že odvedením ztrácejí nárok na práci, jednak tím, že je firmy po vykonání vojenské povinnosti do práce nepřijímají. Rozvázáním pracovního poměru jsou tito zaměstnanci poškozeni morálně
i hmotně. Mimo to obcházejí se zákony sociálně politické, které pamatuji na ochranu těchto zaměstnanců! Dělnictvo pokládá tento čin za protisociální a za protistátní.
Ptáme se Vás proto, pane ministře:
1. Jsou Vám tyto poměry známy?
2. Co hodláte učiniti na obranu existence a práce odvedených aktivních vojáků?
V Praze dne 23. října 1934.
Stejskal, Hynek,
Solfronk, David, dr. Patejdl, Razala, Láne, Tykal, Pechmanová-Klosová, inž. Záhorský, Malý, Hatina, Hrušovský, Mikuláš, Richter, Langr, Netolický, Sladký, Slavíček, Polívka, Šmejcová, Fiala, Vaněk.
2748/V.
Interpelace
poslanců J. Koudelky, inž. J. Nečase,. J. Kučery a soudruhů
ministru zemědělství
v záležitosti pomoci zemědělským pachtýřům spravedlivou úpravou pachtovného.
Některé kraje naší republiky byly postiženy velkou neúrodou v polní produkci. Nejvíce byly postiženy Cechy, kde 49 okresů je těžce postiženo, částečně v ploninách, částečně v obilovinách až na 75 procent. Také na Moravě byly způsobeny suchem veliké Škody, stejně tak i na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Mimořádný rozsah této akce je patrný takě z rozsahu pomocné akce, nebát vláda viděla se nucena povoliti pro tento účel velikou sumu 100 milionů korun.
Ve svém exposé dne 27. června 1934 předneseném v zemědělském výboru poslanecké sněmovny, uznal pan ministr zemědělství, že musí býti provedena spravedlivá úprava, pachtovného v okresech neúrodou postižených. Odůvodněnost tohoto požadavku je zřejmá, neboť nelze požadovati pachtovné na pracujícím zemědělci, který z najatého pozemku nesklidí buď nic nebo zcela málo.
Úpravou pachtovného podle cen obilí postiženi jsou pachtýři zemědělských pozemků právě v době neúrody, kdy z této příčiny jsou ceny nejvyšší. Nemůže býti spravedlivo, aby v roce nezvětši neúrody bylo placeno pachtovné nejvyšší.
Bohužel slib úpravy pachtovného pro pachtýře, postiženě neúrodou, zůstal do dnešního dne nesplněn a pachtýři tito s velkými obavami zírají vstříc platebním termínům pachtovného. Nemůžeme pochopiti, že odpor majitelů propachtované půdy vzíti na sebe část risika z neúrody a sleviti pracujícím zemědělcům z pachtovného, když se jim na půdě neurodilo, může více vážiti než spravedlivý ohled na zemědělské pachtýře, když u velké části jich jedná se o věc existenční důležitosti.
Podepsaní se proto táží:
1. Jsou panu ministrovi zemědělství známy tyto poměry, do nichž neúroda uvrhla zemědělské pachtýře?
2. Je pan ministr zemědělství ochoten splniti slib, daný zemědělskými pachtýřům v zemědělském výboru dne 27. června 1934?
3. Je pan ministr zemědělství ochoten vydati neprodleně nařízení o spravedlivé úpravě pachtovného zemědělským (pachtýřům v poškozených
okresech, která by obsahovala snížení pachtovného podle rozsahu škody?
4. Není-li pan ministr zemědělství ochoten tomuto přání zemědělských pachtýřů vyhověti, sděl! veřejnosti, které jsou to důvody, jež mu brání ve spravedlnosti v této věci?
V Praze dne 17. října 1934.
Koudelka, Inž. Nečas, Kučera,
Srba, Biňovec, Klein, Brožík, Jurnečková-Vorlová, V. Beneš, Brodecký, F. Svoboda, Benda, Polach, Mravec, Cbalupník, Vácha, Nový, Slivín, dr. Winter, dr. Markovič, dr. Mareš, Seidl, Bečko, Husnaj.
2748/VI.
Interpelácia
posl. Jána Dobránskeho a druhov vláde republiky Československej
pre uplatnenie súkromnoprávnych nárokov pri štátnom prevrate poškodených, na príklad Imricha Moysa a spol. obyv. v Košiciach.
Tesne pred štátnym prevratom, počas štátneho prevratu a krátko po štátnom prevrate občianske obyvateľstvo na Slovensku, ale aj vojenské osoby napadly hromadne rôzne podniky a majetky a odniesly a vyrabovaly súkromný majetok zmienených poškodených. Takýmto spôsobom zapríčinené škody do dnes nie sú nahradené, ačkoľvek poškodení pri týchto prípadoch boli existenčne znivočení.
Musíme poukázať na to, že sú dva prípady:
V istých prípadoch páchatelia týchto rabovaní nie sú vypátraní, - v iných prípadoch však páchatelia sú vypátraní, ba aj bob zavedené pokračovanie súdne proti týmto, ktoré pokračovanie avšak muselo byť zastavené, alebo podané žaloby odmietnuté preto, lebo na základe nariadenia ministra s plnou mocou pre správu Slovenska č. 82/1919, 3883/1919/prez. a 8336/1921/prez. a konečne vl. nar. č. 186/1928 je udelené moratórium, ktoré aj dnes trvá.
Podané žaloby boly súdom na príklad v prípade Moysa odmietnuté právoplatne, iba žalujúca Strana Imrich Moys bol posúdený na snášanie ohromných sporných útrat voči žalovaným. V prípade Moysa všetci vinníci a účastníci tohoto rabovania sú vypátraní četnictvom a spôsobená škoda protokolárne ustálená komisiou.
Následkom interpelácie poslanca dra Holota a spol. pod. č. 1010/XIV a odpovedanej predsedom
vlády Udržalom dňa 14. února 1931. vláda uznala, že tieto škody nemohly byť pred civilným súdom uplatnené, lebo vyšspomenuté zákony a min. nariadenia udelily moratorim pre tieto činy. Vláda uznala padla odpovedi, že týmito opatreniami konečné riešenie tejto pálčivej otázky je len odsunuté a uvažovala o spôsobu, ako toto korečné riešenie by bolo možné previesť.
Vládne nariadenie čís. 186/1938 udeľuje moratórium pre tieto činy až do nového opatrenia. V roku 1931 už vláda - dľa odpovedí na interpeláciu - »uvažovala o spôsobu« konečného riešenia týchto vecí.
Od toho času oproti tomuto sľubu nič sa nestalo.
Hmotne úplne znivóčení ľudia očakávajú od vlády riešenie tejto záležitosti oprávnene a tým viac, lebo vo väčšine (prípadov páchatelia sú vypátraní a niet prekážky súdneho uplatnenia zapríčinených škôd, lebo podané žaloby odmietnuté boly iba z dôvodu »predčasnosti«, ktorú predčasnosť ustáluje vyšspomenuté vládne nariadenie.
V záujme asi 200 poškodených pýtame sa:
1. Či vláda je ochotná túto, už 16 rokov trvajúcu právnu urážku zainteresentov vydať sa majúcit vládnymi nariadením, alebo zákonom riešiť?
2. Či je vláda ochotná konečne honorovať oprávnené (nároky poškodencov, vo vydať sa majúcom vládnom nariadení, alebo zákonu?
3. Či vláda je ochotná uznať teraz, po uplynutí 16 rokov, súrnosť vybavenia tejto veci?
V Prahe, dňa 23. októbra 1934.
Dobránsky,
dr. Törköly, Oehlinger, Bobek, dr. Jabloniczky, Szentiványi, Krumpe, Fritscher, dr. Holota, Nitsch, Hokky, Fedor, dr. Mayr-Harting, dr. Petersilka, dr. Luschka, Eckert, Stenzl, dr. Szüllö, Scharnagl, Greif, Zajíček, Kunz.
2748/VII.
Interpelace
poslanců Kubače, Steinera a soudruhů ministru vnitra
o svévolném vykázání odborového pracovníka z okresu trnavského.
Průmyslový svaz lučebního, sklářského a keramického dělnictva v ČSR. vyslal Jana Melichárka na Slovensko, aby tam odborově organisoval mlynářské dělnictvo. Tento se přihlásil v Trnavě a konal tam svou povinnost jako odbo-
rový pracovník; to však bylo okresnímu úřadu v Trnavě záminkou, aby ho úplně svévolně a nezákonně vypověděl z tamního politického okresu. Na důkaz, jak daleko v Československé republice již pokročily persekuční opatření proti dělnickým pracovníkům, citujeme příslušný výměr, kterým byl Jan Melichárek vykázán z okresu trnavského. Výměr ten je datován 5. říjnem 1934 a má číslo 27. 176/1934.
Doslovní text zní takto:
»Výměr. Okresní úřad v Trnavě na základě § 2, bod a) (nař. 9389/1885 býv. uh. min. vn. ) vykazuje Jana Melichárka, který se narodil dne 15. prosince 1898 v Novém Bydžově, příslušného do obce St. Ohnišťany, okres Nový Bydžov, posledně bytem v Trnavě, Bratislavská cesta č. 10, z území okresu trnavského na vždy a ukládá mu, aby území tohoto okresu během 24 hodin opustil. Úřad zároveň na základě § 77, odst. 2 vl. nař. 8/1928 Sb. z. a n., vylučuje odkladný účinek případného odvolání proti tomuto výměru.
Důvody.
Četnická stanice v Trnavě oznámila, že Jan Melichárek, dělník bez zaměstnání, cestuje po okrese trnavském a organisuje mlynářské pomocníky, štve dělnictvo k stávkami a demonstracím, navrhla, aby byl v zájmu veřejné bezpečnosti ze zdejšího okresu vykázán. Jmenovaný ale ani tento jeho (! poznámka interpelantů) udánlivý důchod ani jiné prostředky k své výživě úřadu prokázat nedovedl a poněvadž mimo (výše uvedených vzal úřad výsledkem četnického vyšetření za dokázáno, že jmenovaný koná organisování mlynářských pomocníků takovým způsobem, že je to proti zájmům veřejného klidu, zejména ve zdejším okrese, kde je velký počet nezaměstnaných a nespokojeně naladěného dělnictva a poněvadž jeho zdejší pobyt budí proto po stránce veřejné bezpečnosti z tohoto ohledu obavu, proto shledal úřad, aby učinil proti jmenovanému preventivní opatření a vykázal ho ze zdejšího okresu jako se stalo. A poněvadž toto opatření úřadu stalo se v zájmu veřejné bezpečnosti a bylo v zájmu toho naléhavé, bylo třeba odkladný účinek případného odvolání vyloučit.
Za okresní náčelník: podpis nečitelný.
Citovaný výměr je tedy monstrem jak po stránce jazykové, tak po stránce právní. Z textu je patrno, že v celé věci bylo směrodatné přání četnické stanice, aby Jan Melichárek, pracující ve prospěch dělnictva, byl z trnavského okresu vykázán. A poněvadž nebylo zákonných důvodů, hledaly se jiné záminky a učinilo se to tak nejapně, že z toho vyšla citovaná nemožná dikce. A takoví lidé, jako je úředník, který stylisoval onen výměr, rozhodují o základních právech dělnického hnutí! Ostatně dostal Melichárek všechny prostředky k své výživě od odborového svazu, který ho vyslal.
Ve věci samé nejde však o případ ojedinělý, nýbrž takové výměry jsou důsledkem celého sy-
stému soustavného tažení proti právům dělnické třídy, řízeného záměrně s vyšších míst.
A proto se Vás tážeme, pane ministře:
1. Jste ochoten učiniti ihned příslušná opatření, aby nehorázný výměr okresního úřadu trnavského, námi citovaný, byl zrušen?
2. Jste ochoten zbaviti úředníka, který tento výměr vydal, ihned místa? A dáti všem příslušným úřadům Vám podřízeným závazné pokyny, aby se takové případy v budoucnu neopakovaly?
V Praze dne 24. října 1934.
Kubač, Steiner,
Čižinská, Štourač, Török, Krehan, Novotný, Dvořák, Höhnel, Procházka K, Valáškova, Kliment, Juran, J. Svoboda, Bilek, Russ, Hadek, Śliwka, Babel, Tyll, Vallo.
2748/VIII.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů ministru národní obrany
o zacházení s vojíny sibiřského pluku za manévrů.
Vojíni ze sibiřského pluku si nám stěžují, že musili do manévrů vyjeti v záplatovaných šatech a že zejména záložníci, kteří nastoupili těsně před odjezdem na cvičení, dostali věci v mizerném stavu, špinavé šaty a tak rozbité boty, že za den měli zcela bolavé nohy. Zato ovšem dostali nové pušky.
První polní oběd sestával z trochy rozvařené, nepřipravené čočky s kouskem šlachovitého masa. Tato špatná strava střídala se denně s hráškem a fazolemi, po dvakráte byli také makaróny, omaštěné lojem, který, však tak zapáchal, že se jídlo vůbec nedalo jíst a většina vojínů byla dva dny o hladu. Kdo měl nějaké soukromé prostředky, koupil si ze svého; ale 60 vojáků musilo jít žebrat. Chléb byl mužstvu dodáván rozmačkaný, rozbitý, takže z celé porce se nedal často ukrojit ani krajíček; byly i případy, že ani koně tento chléb nežrali. Chléb 7-8 dni starý nebyl zvláštností. Oběd, který byl uvařen den před tím o 11. hodině dopoledne, byl někdy přivezen ráno o 4. hodině a když vojsko nebylo nalezeno, byl prostě vylit do škarpy.
Vojíni musili spáti pod šírým nebem, někde na zabláceném dvoře, v nebezpečí, že je pošlapou koně, které nebylo k čemli uvázat. Stalo se, že mužstvo musilo ve vesnici, ve které byli velcí sedláci s výměrou pole nejméně 140 až 160 měr, Platit za litr mléka 1. 40 Kč a za krajíc chleba s vejcem 1. 20 Kč. Sedláci měl ovšem ve stave-