Rozhodnutím z července 1933 vyšla československá poštovní správa vydavatelům novin a časopisů, jakož i knihkupcům co jen mohla vstříc, nemohla a nemůže však dovoliti, aby tito za levnou sazbu novinovou mohli rozesílati jakékoliv staré výtisky novin a časopisů neohmezeně, bez ohledu na to, kdy byly vydány a v jakém počtu se podávají k dopravě, neboť by tím zaváděla praksi příčící se samé podstatě přiznávání výhody novinového výplatného.
Od poštovní správy nemůže býti také požadováno, aby náklady poštovného, jež vznikají vydavatelům rozesíláním starých výtisků novin nebo časopisů na ukázku, přejímala do jisté míry šatna tím způsobem, že by dovolovala dopravovati tyto staré výtisky za levnou sazbu novinovou.
Tvrzení interpelace, že podle výnosu ministerstva pošt a telegrafů č. 10. 727 ze 14. března 1934 všechny zásilky rozesílané za novinové výplatné, k nimž jsou připojeny vplatní lístky, prospekty a objednací lístky opatřené razítkem odesilatelovým, podléhají portu 30 h, resp. 40 h na místě dřívějšímu portu 5 h a že to znamená zdražení, spočívá patrně na neporozumění výnosu.
Bylo jím vysloveno, že dle platných předpisů nelze považovati vplatní lístky, doplněné razítkem nebo ručně odesilatelovým jménem, za tiskoviny úplné a že jest proto nutno vyplatiti je 30 h jako tiskoviny částečné. Výnos interpretuje toliko zasílací podmínky o tiskovinách, nedotýká se však nijak předpisů, jež platí o přílohách novin nebo časopisů rozesílaných za novinové výplatné, resp. jež stanoví, smějí-li býti vplatní lístky připojované k novinovým zásilkám opatřeny razítkem.
O veškerých přílohách, jež jsou připojeny k novinám nebo časopisům rozesílaným za novinové výplatné, platí ode dávna a nikoliv teprve nyní zásada, že na nich nesmi býti nic měněno nebo doplněno ani ručně ani razítkem, protože takovéto změny nebo doplňky nejsou dovoleny ani na novinách nebo časopisech samých, k nimž se přílohy ty připojují.
Za vylíčeného stavu věci nemám důvodů, abych zrušil nebo pozměnil výnosy, o nichž jsem se zmínil.
Pokud se konečně týká složení poradního orgánu podniku Československá pošta, dlužno poukázati na to, že ve správním sboru tohoto podniku, zřízeném ve smyslu vládního nařízení ze dne 25. záři 1924 č. 206 Sb. z. a n. zasedají vedle činných úředníků ministerstva požit a financí také dva členové a dva náhradníci členů z vynikajících odborníků neúředníků z kruhů národohospodářských, obchodních a průmyslových.
V Praze dne 17. července 1934.
Ministr pošt a telegrafů: Dr. Franke, v. r.
2728/XIV.
Odpoveď
ministra zahraničných vecí
na interpeláciu poslanca Štefana Onderču a druhov
o obídení československej štátnej hymny pri medzištátnom futbalovom zápase Československo-Nemecko v Ríme dna 3. júna 1934 (tlač 2610/III).
Pred zápasom Československo-Nemecko konanom v rámci súťaže o majstrovstvo sveta v kopanej dňa 3. júna v Ríme, pri nástupu mužstiev
i po skončení zápasu, boly italským poriadateľstvom zahrané iba prvé takty štátnych hymien československej, nemeckej a italskej.
Na zákrok československého zástupcu v Ríme oznámilo poriadateľstvo súťaže, že v Itálii je zvykom pri takýchto príležitostiach brať len prvé takty hymien, ale že vyhovie československému požiadavku a pri finále súťaže dá zahrať celé hymny. To sa 10. júna tiež stalo.
Svetová súťaž o majstrovstvo v kopanej bola súkromným podnikom bez akejkoľvek spolupráce s úradnými zástupcami jednotlivých štátov, ktorých mužstvá súťažili. Československé vyslanectvo mohlo na nedopatrenie pariadateľstva upozorniť len po zápase, čo sa i stalo, a zariadiť, aby sa to neopakovalo.
Ministerstvo zahraničných vecí už pred rokami vybavilo československé zastupiteľské úrady notami a texty československej štátnej hymny a upovedomilo o tom príslušné vlády.
V Prahe, dňa 11. júla 1934.
Minister zahraničných vecí: Dr. Eduard Beneš, v. r.
2728/XV.
Odpověď
předsedy vlády a ministrů spravedlnosti a železnic
na interpelaci poslanců Vojty Beneše,
L. Pika, A. Remeše, F. Nového
a soudruhů
o porušováni legionářského zákona čisto 462 z roku 1919 (tisk 27/V).
Provedeným šetřením bylo zjištěno, že okresní soud v Blovicích před obsazením služebního místa pomocného zřízence u tohoto soudu nejednal s ředitelstvím státních drah v Plzni o převzetí Josefa Mencla.
Když legionář Jan Karas podal stížnost proti obsazení místa, dalo ministerstvo spravedlnosti provésti potřebné šetření, během něhož přednosta okresního soudu v Bílovicích žádal ve smyslu ministerského poukazu ředitelství státních dráh v Plzni o zjištění, v jakém služebním poměru a jak dlouho byl Josef Menci zaměstnán na dráze bezprostředně před ustanovením pomocným zřízencem u okresního soudu v Bílovicích, zda snad nebyl ve službách dráhy přebytečným a jako takový dán k disposici pro službu justičního resortu s hlediska zákona č. 286/24.
Okresnímu soudu v Blovicích došla odpověď ředitelství nikoliv ve znění schváleného vyřízení, nýbrž ve znění, jak o ně žádal přednosta okresního soudní.
Je jisto, že v pomocných úřadech ředitelství státních drah v Plzni byla některým ze zaměstnanců bud přímo vyhotovena a okresnímu soudu v Blovicích odeslána nesprávná odpověď, nesouhlasící se spisovým návrhem, nebo podle návrhu vyhotovená odpověd byla odstraněna a nahrazena nesprávnou.
Bylo proto zavedeno proti dvěma úředníkům ředitelství státních drah a proti neznámému pachateli přípravné vyhledáváni ve směru zločinu padle § 101 tr. z. a proti přednostovi okresního soudu v Blovicích podle § 5, 101 tr. z. a později proti všem ve směru zločinu podle §§ 197, 199 d) tr. z.
Provedeným vyhledáváním nebyly zjištěny proti uvedeným osobám určité okolnosti, které by odůvodňovaly podezření trestného činu a bylo proto od jejich trestního stíhání upuštěno a trestní řízení proti neznámému pachateli zastaveno podle § 412 tr. ř.
Disciplinární řízení skončilo taktéž zastavením, neboť disciplinární vyšetřování nepřineslo přesvědčivých dokladů o vině vyšetřovaných.
U Josefa Mencla nebyla zjištěna žádná okolnost, jež by nasvědčovala tomu, že by sám
svým jednáním přispěl k tomu, že byl závadným způsobem přijat do státní služby.
Stížnost podaná Jamem Karasem proti obsazení místa byla zamítnuta výnosem ministerstva spravedlnosti z 24. ledna 1929, č. 2635, ovšem na základě skutkového stavu, který se později ukázal nesprávným. Jan Karas nežádal pak, aby obnovou řízení bylo k jeho původní stížnosti vydáno nové rozhodnutí.
Ostatně byl Jan Karas ustanoven pomocným zřízencem u krajského soudu v Klatovech, kde nastoupil službu 2. března 1931.
V Praze dne 14. června 1934.
Předseda vlády. J. Malypetr, v. r.
Ministr spravedlnosti: Dr. Dérer, v. r.
Ministr železnic: Rud. Bechyně, v. r.
2728/XVI.
Odpověď
ministrov zahraničných věcí a zemědělstva
na interpeláciu poslanca Štefana Danihela a druhov
o zabezpečení tohoročnej úrody zeleniny
na západnom Slovensku a umožnenie jej
vývozu do cudziny, menovite do sused-
ného Rakúska (tlač 2547/II).
Je nesporné, že zaistenie úrody zeleniny na západnom Slovensku je predovšetkým otázkou vývozu týchto plodin do Rakúska, ktoré však v posledných rokoch sa stávalo a stavia silné proti ich dovozu.
Preto při každom obchodne-politickom jednání s Rakúskom bola tejto otázke až dosiaľ věnovaná mimoriadna pozornost a tiež v terajšom jednaní o revíziu obchodnej smluvy československo-rakúskej snaží sa československá obchodná delegácia přesadit na dovoz zeleniny do Rakúska, najma do Viedne, čo najvýhodnejšie podmienky.
Jej snaha sa stretá so silným odporom so strany rakúskej, ako sa ostatně pán interpelant mohol i osobné presvedčiť, keď sa o veci konaly na popud ceskoslovenskej delegácie, zo dňa 27. apríla 1934 při prvej spoločnej schôdzi oboch de-
legácií oboch štátov vo Viedni, v jeho prítomnosti dňa 9. mája 1934, porady zástupcov producentov zeleniny oboch štátov.
Ačkoľvek táto prvá schôdza nemala pozitívneho výsledku, konala sa 28. júna t. r. ďalšia schôdza zástupcov producentov, ktorej výsdedok značné uľahčil dovoz československej zeleniny do Rakúska.
Prirodzene, že československá obchodné politická delegácia i naďalej ako až dosiaľ, pri každej príležitosti sa bude snažiť, aby dovoz zeleniny do Rakúska plne vyhovoval záujmom československých interesentov.
V Prahe, dňa 14. júla 1934.
Minister zahraničných vecí: Dr. Eduard Beneš, v. r.
Minister zemedelstva: V z. Dr. Spina, v. r.
2728/XVII.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Josefa Lance, V. Sladkého, Al. Hatiny a druhů
o zneužívání odkladů těžby v uhelných dolech povolených na podkladě ustanovení § 182 obec. horního zákona (tisk 917/VII).
Uhelný průmysl v Československé republice trpí v nynější době nedostatkem odbytu, který si vynucuje přirozeně omezení těžby.
Vzhledem k trvající nezaměstnanosti v téměř všech výrobních odvětvích a nemožnosti umístění přebytečných horníků v jinam zaměstnáni, bylo přistoupeno k snížení počtu těžebních dnů, čímž se způsobuje místo úplně nezaměstnanosti části hornictva pouze částečná nezaměstnanost.
Pokud jde o vytýkané plnění vozíků ve směnách, ve kterých se v dolech pro nedostatek objednávek nepracuje, děje se to, jak bylo zjištěno, zejména v hnědouhelném revíru severočeském. Uhlí se nakládá totiž na dolech ze zásob (hald) také ve dnech, kdy se netěží. Mnohdy není však pro tento účel vhodného druhu uhlí na skladě a poněvadž nelze z vytěženého uhlí vy-
ráběti tříděním jen ony druhy, po kterých je právě poptávka, stává se, že ve dnech, ve kterých se sice netěží, ale uhlí se nakládá ze zásob, není právě na skladě druh uhlí, který se žádá, a proto pomáhají si závody v intencích horního zákona (který v §§ 170 a 174 předpisuje, aby se v každý pracovní den na dole pracovalo), tím způsobem, že dávají v dole plniti vozíky narubaným spadlým uhlím, jehož je obyčejně v porubech dostatek. Naplněné vozíky tímto uhlím se pak vytěží a uhlí se třídí. Hornictvo cítí se tímto postupem poškozeno, tvrdíc, že by mohli o den v týdnu více pracovati, kdyby nebylo tohoto plnění vozíků.
Plnění vozíků ve směnách, ve kterých se netěží, je za některých okolnosti, zejména z bezpečnostních důvodů nezbytné, aby včas mohlo býti odstraněno a vyvezeno uhlí napadané v porubech a v chodbách, které by se mohlo snadno vznítiti a vyvolati důlní požár. Báňským úřadům bylo nařízeno, aby dbaly toho, aby takové přednarážaní vozíků bylo prováděno v případě nezbytné potřeby. Bezpečnostní báňská komise při ministerstvu veřejných prací, která se právě zřizuje, bude se zabývati samozřejmě také touto otázkou.
K požadavku, aby vláda přidělila ze 150 mil. Kč přiměřenou částku na rekultivaci devastované půdy v hnědouhelném revíru severočeském a Úpravu cest a vodních toků v druhých uhelných revírech, se upozorňuje, že devastují-li se dolováním cizí pozemky, jsou příslušné škody majiteli dolů plně nahrazeny a to zpravidla v hotovosti a výjimečně jen tím způsobem, že pozemky jsou uvedeny do původního stavu, t. j. že jsou rekultivovány. Majitel pozemku, jemuž byla škoda, způsobená dolováním, nahrazena v hotovosti, může si tedy svoje pozemky rekultivovati podle výše odškodného a není tudíž důvodu, aby z obnosu 150 mil. Kč na zmírnění následků hospodářské krise byla přidělena nějaká částka na provádění rekultivace pozemků. Ostatně zmíněných 150 mil. Kč bylo již rozděleno ve prospěch nejnaléhavějších potřeb a opatření ku zmírnění následků hospodářské krise.
K požadovanému vydání vládního nařízení proti hromadnému propouštění horníků není zákonného podkladu. K tomu účelu by musil býti vydán zvláštní zákon.
Ministerstvo veřejných prací ve snaze omeziti propouštění horníků na míru nejnutnější postupuje v případech zamýšleného propouštění horníků tím způsobem, že vyšetří buď samo neb pomoci báňských úřadů a za součinnosti závodních rad odůvodněnost zamýšleného propouštění přezkoušením provozních poměrů.
Intervence tyto setkávají se poměrně často s úspěchem v tom směru, že se propuštění bud úplně neb částečně odvolá anebo alespoň odloží. Není-li možno propuštění zabrániti, snaží se ministerstvo veřejných prací opatřiti propuštěným horníkům jiné zaměstnání. Ministerstvo veřejných prací činí tedy z vlastního popudu již to, čeho má býti docíleno žádaným nařízením.
Dne 15. dubna 1932 byla za SOUCÍTÍnosíi mimistenstva veřejných prací uzavřena úmluva mezi zástupci majitelů dolů a odborovými organisacemi hornickými o propouštění horníků v severočeském revíru (t. zv. Pražské ujednání).
Omluva, která platila až do konce roku 1932, byla za součinnosti ministerstva veřejných prací s některými změnami a doplňky prodloužena v prosinci 1932 až do konce června 1933 a pak v červenci 1933 až do konce roku 1933.
Vládní nařízení č. 220/1933 Sb. z. a n. prodloužilo platnost úmluvy až do konce dubna 1934. Po uplynutí této doby prodloužily pak súčastněné strany ve vzájemné dohodě platnost úmluvy až do konce února 1935. Omluva podstatně stejná platí rovněž až do konce února 1935 také ve Falknovském revíru. Do úmluvy bylo pojato také ustanovení, že přednarážení vozíků ve dnech, ve kterých se netěží, nesmí býti prováděno, vyjímaje případy nebezpečí a naléhavosti. Přednarážení vozíků Je kontrolováno báňskými revírními úřady.
Dne 8. dubna 1932 byla za součinnosti ministerstva veřejných prací uzavřena dohoda mezi zástupci majitelů dolů a odborových organisací hornických o propouštení horníků a zavedení střídavých dovolených v Ostravsko-karvínském revíru. Dohoda platila až do konce roka 1932. V červnu 1933 byte uzavřena nová dohoda o střídavých dovolených, která platila až do konce rotou 1933. Vládním nařízením čís. 220/1933 Sb. z. a n. byla dohoda rovněž prodloužena až do konce dubna 1934. O propouštění horníků a o střídavých dovolených byla uzavřena mezi stranami nová úmluva platná do konce března 1935.
Zákonem ze dne 24. ledna 1934 čís. 8 Sb. z. a n., jimž se mění a doplňují ustanovení obec. hor. zákona, byly stanoveny přísné sankce na porušování předpisů o stálém provozu a učiněna opatření k zabránění neodůvodněného zastavování báňských závodů a propouštění horníků.
Úprava pracovní doby v uhelných dolech na mezinárodním základě byla na demním pořadu XV. zasedání Mezinárodní konference práce, která také přijala příslušný návrh konvence; tato konvence nebyla dosud ratifikované.
V Praze dne 17. července 1934.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
Ministr veřejných prací: Dr. Czech, v. r.
2728/XVIII.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Bílka, Štětky a soudruhů
o vlivu Stříbrného tisku na konfiskacní praxi (tisk 2576/XIV).
Zabavení v interpelaci uvedených míst z č. 39 časopisu »Rudé Právo« ze dne 17. květina 1934, zařízené státním zastupitelstvím v Praze, bylo soudem přezkoumáno a potvrzeno. Podané námitky byly zamítnuty.
Ministerstvo spravedlnosti nedalo v souvislosti s touto konfiskací státnímu zastupitelství žádných pokynů a směrnic.
V Praze dne 20. července 1934.
Ministr spravedlnosti: Dr. Dérer, v. T.
2728/XIX.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců L. PechmanovéKlosové, Stejskala a druhů
v záležitosti vyměření zemské dávky
z přírůstku hodnoty na nemovitosti firmy
Alvín Gerl ve Víchové nad Jizerou
(tisk 2610/IX).
Provedené vyšetřování ukázalo, že v řízení u okresního soudu v Jilemnici skutečně došlo k hrubým průtahům.
Šlo ovšem o případ mímořádně objemný a vyřízeni věci bylo znesnadňováno stížnostmi zúčastněných stran, nicméně při řádném postupu soudu mohla bytí věc dávno ukončena.
Návrh zemského inspektorátu pro zemské dávky v Praze na soudní odhad nemovitostí, o něž jde, došel okresnímu soudu v Jilemnici dne 4. listopadu 1927, trvá tedy řízení přes 6 let.
Odhad byl proveden po prvé 8. února 1928 a usnesením ze dne 8. února 1928 určil okresní soud hodnotu nemovitostí částkou 7, 991. 445 Kč 04 hal.
Řízení o opravných prostředcích se protáhlo do 30. října 1928, kdy došlo soudu usnesení nejvyššího soudu ze dne 13. října 1928, kterým bylo dovolací stížnosti vyhověno, usnesení obou nižších stolic byla zrušena a věc byla vrácena prvému soudu k novému jednáni a rozhodnutí. Ve věci bylo slyšeno více znalců, jejichž dobrozdání nebyla souhlasná, znalci žádali (pro obšírnost věci stále nové lhůty k vyjádření, soud si musel vynucovati jich vyjádření i pokutami a tak došlo k novému určení odhadní hodnoty částkou 7, 988. 900 Kč teprve usnesením ze dne 20. listopadu 1930. Proti usnesení byly znovu podány stížnosti a krajský soud jako rekursní soud potvrdil usneseni okresního soudu rozhodnutím ze dne 11. srpna 1931. K dovolati stížnosti byla usnesení první a druhé stolice zrušena rozhodnutím nejvyššího soudu ze dne 16. října 1931.
Po tomto rozhodnutí bylo již jen usnesením ze dne 16. listopadu 1931 utaženo navrhovateli zaplacení znalečného, stížnost však podaná do tohoto usnesení byla předložena rekursnímu soudu teprve dne 15. října 1932 (tedy za 11 měsíců) a usnesení to bylo zrušeno usnesením rekursního soudu ze dme 3. listopadu 1932.
Průtah v předložení byl způsoben vrchním kancelářským oficiantem Rodrem, jenž byl zpronevěřil zbytek zátahy a spisy zatajil i tehdy, když došilo usnesení rekureního soudu - mezi tím se v oddělení vystřídali referenti, takže nový referent o spisu nevěděl. Spisy byly pak nalezeny teprve po objevení zpronevěr a násilné smrti Roderově a tak teprve 16. května 1934 nynější referent vydal usnesení, kterým nařídil složeni další zálohy na svědečné.
K domněnce, že šlo o protěžováni firmy Gerl soudem, není podle vyšetřování důvodu, ale za okolností shora uvedených je požadavek rychlého ukončení řízení zcela odůvodněný a bude ukončení řízení i ministerstvem spravedlnosti vedeno v patrnosti.
V Praze dne 1. srpna 1934.
Ministr spravedlnosti: Dr. Dérer, v. r.
2728/XX.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Mikuláše Fedora a druhů
o zastavené výplatě pensí státním pen-
sistům, jestliže neoznámí, že se vzdálili
do ciziny (tisk 2547/IX).
Při posuzování otázky pobytu pensistů v cizině a požívání pense v cizině, nutno vycházeti
z dosud platného dvorního dekretu z 23. července 1827, č. 30, 120, resp. na Slovensku § 18 nař. č. 247/22 Sb. z. a n., jímž tento dekret byl na Slovensko rozšířen. Podle těchto předpisů osoby požívající pensí, provisí a darů z milosti, které se chtějí odebrati do ciziny, potřebují kromě cestovního pasu od politického úřadu také povolaní od příslušného zemského úřadu dle předpisů pensijních, pokud nechtějí plně ztratiti pensi. Je tedy v těchto předpisech zcela jasně vysloven důsledek, jestliže pensista bez dovolení odcestuje do ciziny.
Třebas by tento dekret byl hodně stár, nelze jej rušiti, neboť finanční úřady musí brániti, aby pense vyplácené z prostředků veřejných byly vyváženy bez podstatných důvodů do ciziny, kterážto snaha vedla nesporně také bývalou vládu rakouskou k tomu, že vydala omezující předpis již před drahnou dobou a proto se dále zachovával i za poměrů daleko lepších. Tuto snahu vysvětlitelnou za poměrů zcela nominálních, plně odůvodňují u nás hospodářské a politické poměry. Finanční úřady řídíce se uváděnou snahou musí se občas přesvědčiti, zda uvedené předpisy se dodržují.
Tak generální finanční ředitelství v Bratislavě, když byl vyhlášen zákon č. 204/1932 Sb. z. a n., se zřetelem k §§ 8 a 26 tohoto zákona provádělo kontrolu poměrů pensistů. Do formuláře oběžníku, který zasílalo pensistům, vsunulo i pasus, aby bylo oznámeno, má-li pensista cestovní pas. Těmto pasus vsunulo generální finanční ředitelství proto, že podle nabytých zkušeností z minulých let seznalo, že poživatelé odpočivných a zaopatřovacích platů, patřící do jeho obvodu, velmi mnoho cestují do ciziny bez zmíněného příslušného povolení.
Je nezbytně potřebno vyžádati cestovní pasy, poněvadž jejich kontrolou možno nepochybně zjistiti, zda a kdy pensisté si vůbec povolení k pobytu v cizině nevyžádali nebo kde sice si ho vyžádali, avšak povolenou dobu v cizině překročili, případně, zda kde nutno přikročiti k opatření podle § 8 zákona č. 204/1932 Sb. z. a n. resp. § 6 nařízení č. 252/33 Sb. z. a n. Toto jednání generálního finančního ředitelství je naprosto odůvodněné, poněvadž zjištěno bylo nemálo případů, že se pensisté zdržovali trvale v cizině a do republiky přicházeli jenom v den výplaty pro pensi.
Bez udání konkrétních případů nelze naprosrto zjistiti, že by generální finanční ředitelství zastavilo výplatu i v takových případech, kde pensista zdržoval se v cizině bez povolení méně jak 14 dnů, neboť podřízené úřady plně respektují vynesení min. financí ze dne 23. října 1924. č. 123171/24, jímž generelně prominuty byly následky nedovoleného pobytu v cizině nepřesahujícího 14 dní.
Při vyslovování ztráty nároku na odpočivné resp. zaopatřovací požitky postupuje se velmi liberálně, poněvadž ztráta nároku byla vyslovována jen ve velmi vážných a neomluvitelných případech, kde bylo zjištěno zřejmé obcházení před-
pisů nebo kde podobné případy se často opakovaly, rovněž tak velmi liberálně postupuje se při promíjení následků nedovolaných pobytů v cizině a žádosti za toto prominutí vyřizují se védy s největším urychlením. Bez udání konkrétních případů nelze zjistiti, že by vyřízení takové žádosti trvalo až 8 měsíců.
Z důvodů, jež shora byly uvedeny, nelze ničeho měniti na postupu podřízených úřadů.
V Praze dne 10. srpna 1934.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2728/XXI.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslanců Bergmanna, Davida, Špatného a druhů
o neutěšených poměrech postupových
civilních zaměstnanců u vojenských a
justičních úřadů (tisk 2548/IV).
Ministerstvo národní obrany věnuje personálním otázkám jak vojenských tak občanských zaměstnanců vojenské správy náležitou pozornost. Právě v uvážení neutěšených poměrů nednižší kategorie občanských zaměstnanců podalo svého času při projednávání resystemisace příslušné návrhy, které byly vládou schváleny a tím postavení těchto zaměstnanců oprati dřívějšímu stavu značně zlepšeno.
Podle této nové systemisace připadá na ústřední úřad 63 míst kancelářských úředníků a 220 míst zaměstnanců v pomocné kancelářské službě. Na vojenské útvary mimo ústředí připadá 157 míst kancelářských úředníků a 1726 míst zaměstnanců v pomocné kancelářské službě, z nich 42 na vojenské justiční úřady.
Tento počet byl systemisován podle zvláštní povahy organisace, rozsahu působnosti a skutečné potřeby resortu vojenské správy vzhledem k odlišné povaze vojenské služby.
Poměry civilních zaměstnanců vojenských a justičních úřadů jsou vojenské správě dostatečně známy. Zlepšení jejich situace jest t. č. těžko proveditelné, poněvadž jednak všechna místa kancelářských úředníků jsou plně obsazena, jednak náprava závisí na případném zvýšení počtu služebních míst této kategorie, jež by byla nově systemisována též u některých vojenských justičních úřadů při příští revisi systemisace služebních
míst. Uskutečnění bude ovšem závislé na směrnicích vlády vzhledem k úsporným opatřením ve státní správě a na skutečné potřebě v rámci organisace armády.
V Praze dne 16. července 1934.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2728/ XXII.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance R. Tayerle a soudruhů
o soutěži vojenské hudby, jíž se zvyšuje
nezaměstnanost hudebníků z povolání
(tisk 2523/V).
Vojenská správa jest při propůjčování vojenských hudeb vedena opravdovou snahou, aby v nynější době kritické nezaměstnanosti nebyli civilní hudebnicí z povolání poškozováni. Proto zkoumá co nejpřísněji v každém jednotlivém případě všechny okolnosti po této stránce významné a povoluje účinkování vojenské hudby jen po zralé úvaze a se zřetelem k tomu, aby civilní hudebníci z povolání poškozováni nebyli.
Pokud se týká propůjčení vojenské hudby správě lázní Trenčanské Teplice, třeba uvésti, že právě z naznačených důvodů vojenská správa po řadu let nevyhověla žádostem lázeňské správy o propůjčení vojenské hudby, očekávajíc, že tam budou zaměstnávani civilní hudebnici z povolání. Bylo však zjištěno, že přesto neúčinkovali tam hudebníci, jimž jest hudba jediným zdrojem obživy, nýbrž z největší části hudebníci (i s kapelníkem), jimž jest hudba vedlejším výdělkem, na příklad pensionovaní státní změstnanci a podobně. Proto ministerstvo národní obrany k opětovným žádostem lázeňské správy povolilo na letošní rok účinkování vojenské hudby v těchto lázních.
Jak bylo zjištěno, ani v jiných československých lázních nejsou zaměstnáváni výhradně hudebníci z povolání.
Pobud se týče v interpelaci zmíněného divadla v Užhorodě, jde jen o přechodnou výpomoc vojenských hudebníků, a podle zprávy okresního úřadu v Užhorodě není tam hudebníků z povolání, kteří by mohli toto přechodné zaměstnání přijmouti.
Jest pravda, že vojenské hudby mají sloužiti především úkolům vojenským. Po té stránce
jsou vojenské hudby do značné míry výchovným prostředkem vojáka. Nicméně vojenská hudba má i pro veřejnost svoji historickou tradici, která jest v občanstvu pevně zakotvena. V tom směnu má vojenská hudba kulturní poslání, neboť jest podle svého dlouholetého vývoje určena i k popularisování hudebního umění a především skladeb domácích skladatelů. Vysoká úroveň vojenských hudeb, jejich sehranost a dochvilnost učinily je ve veřejnosti oblíbenými.
Alby vojenská hudba mohla vedle svých vojenských úkolů plniti i naznačené kulturní posláni, jest nezbytně třeba, aby se veřejně zúčastnila zdravé soutěže uměleckého hudebního podnikání. Její činnost jest pod přísnou kontrolou a nesmí zabíhati do nekalé soutěže. Vojenské hudby jsou podrobeny zvláštní dani výdělkové, obratové a důchodové. Honorář požaduje se přesně podle ceníku občanských hudebníků a nadto při zájezdech třeba uhraditi i cestovní výdaje podle občanského tarifu. Zdarma propůjčuje se vojenská hudba jen v ojedinělých případech, kde toho vyžaduje veřejný zájem nebo k dobročinným účelům.
Z naznačených důvodů vojenská správa, ačkoli má plné porozumění pro požadavky, které interpelace tlumočí, nemůže vyhověti požadavku, aby vojenské hudby byly omezeny jen na úkoly čistě vojenské.
V Praze dne 1. srpna 1934.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2728/XXIII.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Štefana Danihela a druhov
o obchádzaní miestných malých živnost-
níkov pri vojenských dodávkách mäsa
(tisk 2576/XIX).
Vojenská správa jest vedena snahou, aby ve všech místech, kde jsou vojenské posádky, střelnice, zátiší a pod., byly odebírány předměty denní potřeby vojska především od místních živnostníků. Zejména pokud se týká interpelovaného případu učinila vojenská správa všechna opatření, jež byla v její moci, aby nejen provozování střelby bylo pro občanstvo co nejméně tíživé, nýbrž i nemalé výhody, které každý vojenský
útvar pro místní občanstvo nesporně přináší, mohly býti náležitě využity.
Pokud se týká dodávek masa, přihlížela vojenská správa i tu především k nabídkám místních řezníků. Tito nabízeli maso l kg za 7. 30 až 8. - Kč. Naproti tomu došla nabídka řezníka z Trnavy, který nabízel maso i s dovozem l kg za 6. 30 Kč. Vzhledem k nařízeným úsporným opatřením, jež za nynějšího velmi podstatně omezeného rozpočtu vojenské správy jest bezpodmínečně nutno dodržovati, nemohla vojenská správa přes všechnu dobrou vůlí na uvedené vysoké ceny místních živnostníků (přistoupiti a zadala dodávku za nejnižší cenu 630 Kč do Trnavy.
Těmto postup, při kterém vojenská správa ušetřila 70. 000 Kč, jest v souhlase se zadávacím řádem a nelze mu ničeho vytýkati. Zejména nelze míti za to, jak interpelace se mylně domnívá, že místní živnostnici bylí při této dodávce obcházeni.
Jelikož v interpelovaném případě jsem neshledal nic závadného, není příčiny k opatřením interpelací požadovaným.
V Praze dne 19. července 1934.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2728/XXIV.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance Štefana Suroviaka a druhů
ve věci býv. stálých, nyní smluvních zaměstnanců čsl. státních drah, aby byli po určité době jmenováni do kategorie pomocných zaměstnanců (tisk 2547/I).
Nedávným rozhodnutím ministerstva železnic byla ředitelství státních drah v Bratislavě a v Košicích zmocněna propůjčiti celkem asi 400 míst pomocných zaměstnanců I. a II. služební skupiny dělníkům na výpomoc a smluvním řemeslníkům.
Tím dosáhne stalého poměru služebního větší počet smluvních zaměstnanců, jichž se interpelace týká. Na ostatní může dojíti pak postupně, pokud to v budoucnosti dovolí potřeba služby, dnes mimořádně a zajisté nepředvídatelně snížená vlivem poklesu celkové zaměstnanosti železničního podniku, projevujícího se i v nedostat-
ku volných míst pro stabilisování zaměstnanců, o něž jde. Soupis těchto zaměstnanců byl proveden.
V Praze dne 15. srpna 1934.
Ministr železnic: Rud. Bechyně, v. r.
2728/XXV. (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Babela, Hádka, Höhnela a soudruhů
o podvodném nabytí domu č. 38 v Novém
Lese, obec Velké Březno, okres Ústí nad
Labem, prodaného v exekučním řízení
(tisk 2523/X).
Ve věci v interpelaci zmíněné navrhlo státní zastupitelství v Litoměřicích zavedeni trestního řízení za účelem zjištění případné trestné skutkové povahy.
Toto trestní řízení nebylo dosud skončeno. V Praze dne 16. července 1934.
Ministr spravedlnosti: Dr. Dérer, v. r.
2728/XXVI.
Odpověď
ministra spravedlností
na interpelaci poslance Mikuláše Fedora a druhů
v trestní věci vedené proti dru Štěpánu
Cottelymu a Terezii Holenyiové před
krajským soudem v Bratislavě (tisk
2645/III).
V trestní věci uvedené v interpelací nebyly zjištěny ani zbytečné průtahy ani jiné závady.
Obvinění byli propuštění na kauci na svobodu a sice Terezie Holenyiová 13. června 1934 a dr. Cottely 26. června 1934.
Ministerstvo spravedlnosti učinilo opatření, aby státní zastupitelství padalo konečné návrhy s urychlením.
V Praze dne 27. července 1934.
Ministr spravedlnosti: Dr. Dérer, v. r.
2728/XXVII. (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance K. Hokkyho a druhů
ve věci maďarské školy obcí Karačiny,
Matějovo, Batar a Farkašfalva (tisk
2548/XIV).
Žádná z obcí, uvedených v interpelaci, nepodala kompetentním úřadům školským žádost o zřízení lidové školy s vyučovacím jazykem maďarským.
Není proto důvodu, aby počátkem školního roku 1934/35 byly v obcích těch zřízeny školy takové nákladem státním.
V Praze dne 6. srpna 1934.
Ministr školství a národní osvěty: Dr. Krčmář, v. r.