potřebná pro provádění pojištění a jejich správu.

(4) Pojišťovny zřízené podle tohoto zákona mohou se zejména, dožadovati spolupůsobení politických a obecních úřadů k vypátrání zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby podrobené pojistné povinnosti podle tohoto zákona a k vyšetření poměrů rozhodných pro pojistnou povinnost těchto zaměstnanců, jejich zařadění do tříd a pro oprávněnost k dávkám podle tohoto zákona.

§ 257 se mění, doplňuje a zní:

Vládě se povoluje úvěr 100 milionů Kč, z něhož má býti podporováno zřízení léčeben pro pojištěnce podle tohoto zákona a podle zákona o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, trpící nakažlivými nemocemi, zejména tuberkulosou, jakož i zřizování útulků pro šestinedělky při veřejných nemocnicích.

§ 260 se mění, doplňuje a zní:

Přestupku se dopustí, pokud čin není přísněji trestný:

a) zaměstnavatel, jenž nevyhoví včas bez náležité omluvy povinnosti ohlašovací, nařízené tímto zákonem, nebo neučiní tak správně [§ 18, odst. l, písm. a)]; oznámení podané u nepříslušné pojišťovny není přestupkem;

b) zaměstnavatel, který bez náležité omluvy nesplní vůbec nebo splní jen nedostatečně povinnost vésti, uschovávati a předkládati mzdové záznamy;

c) zaměstnavatel, který vědomě účtuje pojištěnci při výplatě více na pojistném, než je přípustno podle tohoto zákona;

d) zaměstnavatel neb orgán pojišťovny, jenž sjednal s pojištěncem smlouvu, kterou práva, vyplývající pro pojištěnce z tohoto zákona, mají býti omezena nebo zkrácena;

e) kdo poruší povinnost mlčeti uloženou mu tímto zákonem (§§ 15, 68 a 82);

f) kdo v řízení o přiznání pojistné dávky udá něco, o čem ví nebo při obyčejné péči může věděti, že není pravdivo;

g) kdo docílí pojistné dávky simulací;

h) kdo do šesti měsícův ode dne splatnosti pojistného nezaplatil ani část pojistného, připadající na zaměstnance (§ 164), nebyl-li mu pojišťovnou povolen odklad k zaplacení pojistného a nebyl-li potrestán pro čin uvedený v § 165;

ch) kdo nevyhoví jiné povinnosti, uložené mu tímto zákonem.

§ 262 se mění a zní:

(1) Přestupky podle § 260, písm. a) až g) a ch) se trestají podle zavinění a podle výše způsobené škody peněžitou pokutou až do 5000 Kč, v případě nedobytnosti vězením (uzamčením) až do jednoho měsíce; přestupky podle § 260, písm. h) pokutou až do 20. 000 Kč, v případě nedobytnosti vězením (uzamčením) až do tří měsíců.

(2) Peněžité pokuty plynou do mimořádného podpůrného fondu nemocenské pojišťovny [§ 179 a)].

§ 263 se mění a zní:

(1) Přestupky tohoto zákona trestají politické (policejní) úřady první stolice.

(2) Z nálezu lze se odvolati do patnácti dnův; o odvolání rozhodují politické úřady druhé stolice s platností konečnou.

§ 265, odst. l se mění a zní:

(1) Přestupky podle § 260 se promlčují, nebylo-li zavedeno trestní řízení proti pachateli, v šesti měsících ode dne, kdy přestala činnost (jednání nebo opomenutí) náležející ke skutkové podstatě správního přestupku. Nastal-li výsledek, náležející ke skutkové podstatě, teprve později, počíná se lhůta až od této doby.

§ 278 se mění a zní:

Dokud nebudou vydány vzorné stanovy (§ 71), může se nemocenská pojišťovna [§ 67 a), odst. l, písm. a)] usnésti na nových stanovách nebo na změně dosavadních stanov; usnesení to vyžaduje schválení ústřední sociální pojišťovny nebo Všeobecného pensijního ústavu, jde-li o nemocenské pojišťovny uvedené v § 69, odst. 7.

§ 283 se mění, doplňuje a zní:

Po dobu přechodnou, dokud neujme se úřadu výbor ústřední sociální pojišťovny, vyšlý z řádných voleb, vykonává jeho působnost výbor jmenovaný vládou. Vláda může jednotlivé členy (náhradníky) tohoto výboru odvolati a na místo nich nebo na místo členů (náhradníků) odpadlých jmenovati jiné, přihlížejíc při tom k ustanovení § 79, odst. l a 4. Totéž platí, pokud jde o první představenstvo Ústřední sociální pojišťovny.

Čl. II.

Ustanovení § 131, odst. 4 zák. č. 184/1928 Sb. z. a n. se zrušuje.

Čl. III. Ustanovení přechodná.

§ 1.

(1) Na pojistné případy nemocenského pojištění vzniklé před účinností tohoto nařízení se nevztahují ustanovení jeho o dávkách.

(2) Ustanovení § 114, odst. 3, § 115, odst. l, písm. b), § 117 a), § 118, odst. 2 a 3, §§ 120, 123 a 126 zák. č. 221/1924 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. z. a n. a tohoto nařízení vztahují se též na pojistné případy nastalé před 1. červencem 1934. Důchody, na které tím vzniká nárok, jest však přiznati teprve od účinnosti tohoto nařízení. Zvýšení nebo snížení důchodů nastane od nejbližšího výplatního dne po dni účinnosti tohoto nařízení.

(3) Ustanovení §§ 129, 129 a) a 129 b) se vztahují na zachování důchodových nároků z pojištění, jež zaniklo po 31. prosinci 1930, uplynula-li do tohoto dne čekací doba. Důchod však přísluší teprve ode dne účinnosti tohoto nařízení.

(4) Čekací doba, dovršená podle § 5 vl. nař. č. 27/1930 Sb. z. a n. do účinnosti tohoto nařízení, je zachována i po jeho účinnosti.

§ 2.

Ustanovení § 129 b) pozbude platnosti dnem účinnosti zákona č. 148/1925 Sb. z. a n.

§ 3.

Osoby, které si až ke dni účinnosti tohoto nařízení zachovávaly nároky na dávky pojištění invalidního a starobního placením uznávacího poplatku podle § 130 zák. č. 221/1924 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. z. a n., mohou si je tímto placením zachovávati nadále až do opětného vstupu do zaměstnání, jež zakládá pojistnou povinnost, nebo ve kterém jsou z pojistné povinnosti vyňaty.

§ 4.

(1) Na přechodnou dobu dvou let, t. j. od 1. července 1934 do 30. června 1936, upravuje se invalidní a starobní pojištění zemědělských zaměstnanců takto:

a) pojištěním invalidním a starobním jsou povinni deputátníci, hospodářská čeleď a stálí zemědělští dělníci na denní plat, kteří jsou od-

kázáni svou výživou na tento pracovní výdělek a jsou zaměstnáni u téhož zaměstnavatele aspoň po tři měsíce nejméně po šestnáct dnů v měsíci;

b) osoby, nezahrnuté do skupiny osob uvedených pod písm. a), vyjímají se z pojistné povinnosti invalidního a starobního pojištění;

c) pojistné povinného invalidního a starobního pojištění za osoby uvedené pod písm. a) činí za den (§ 158):

ve tř. Aa......Kč 010,

ve tř. Ab......Kč 0. 20;

d) hodnota naturálních požitků (§ 12, odst. 6) může způsobiti u deputátníků zařadění nejvýše do třídy 3., neodůvodňuje-li mzda na penězích sama o sobě zařadění do třídy vyšší.

(2) Zaměstnavatel osob uvedených v odstavci l je povinen v přihlášce (§ 17) a v oznámení změn (§ 19) uvésti okolnosti, rozhodné pro poskytnutí úlev podle odstavce 1. Neučiní-li tak, má nárok na tyto úlevy teprve od prvního dne příspěvkového období, které následuje po dni, kdy přihláška nebo oznámení změny, obsahující sdělení okolností rozhodných pro úlevu, došly do pojišťovny.

(3) Osoby, uvedené v odstavci l, písm. b), které byly v zemědělském zaměstnání 1. července 1934, jest odhlásiti z pojištění invalidního a starobního (§ 17, odst. 1) a uvésti okolnosti rozhodné pro jejich vynětí z tohoto pojištění nejpozději do 31. července 1934. Do téže lhůty jest oznámiti okolnosti rozhodné pro úlevy podle odstavce l, písm. c) ad), i pokud jde o zaměstnance uvedené v odstavci l, písm. a), kteří byli v zemědělském zaměstnání 1. července 1934. Ustanovení druhé věty odstavce 2 platí obdobně.

(4) Domáhá-li se zaměstnavatel v přihlášce (oznámení změn) toho, aby přihlášený zaměstnanec byl podle odstavce l, písm. b) vyňat z pojištění invalidního a starobního, je považovati přihlášku (oznámení změn) za přihlášku toliko k pojištění pro případ nemoci a nevzniká tím pojištění invalidní a starobní (§ 7, odst. 2).

(5) Zvyšovací částka (§ 111, odst. 3) činí za týden, za nějž bylo splatno pojistné podle odstavce l, písm. c), ve tř. Ab Kč 0. 35; ve tř. Aa zvyšovací částka se nevyměřuje. Do čekací doby počítají se týdny, za které bylo splatno snížené pojistné, toliko polovinou.

(6) Ke sníženému pojistnému pojištění invalidního a starobního doplatí stát Ústřední sociální pojišťovně úhrnkový peníz za každý

měsíc 1, 100. 000 Kč a zúrokuje jej 5% ode dne splatnosti. O způsobu úhrady těchto částek se dohodne ústřední sociální pojišťovna s ministerstvem financí.

(7) Zemědělští zaměstnanci uvedení v odstavci l, písm. b) mohou za podmínek § 250 a) pokračovati dobrovolně v pojištění invalidním a starobním, a to i tehdy, nedovršili-li 1. července 1934 čekací doby. Pokud nebyla čekací doba dovršena, počítají se dva týdny dobrovolného pokračování v invalidním a starobním pojištění za týden povinného pojištění, a to jak pro dokonání čekací doby, tak pro zvyšovací částky.

Čl. IV. Ustanovení závěrečná.

(1) Ustanovení tohoto nařízení nabývají účinnosti dnem 1. července 1934; provede jej

ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

(2) Ministr sociální péče se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásil znění zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. z. a n., jak vyplývá ze změn provedených tímto vládním nařízením.

T. G. Masaryk v. r.

Malypetr v. r.

Dr. Beneš v. r. Bechyně v. r.

Dr. Černý v. r. Dr. Czech v. r.

Dr. Trapl v. r. Dr. Hodža v. r.

Dr. Krčmář v. r. Dr. Meissner v. r.

Dr. Dérer v. r. Dr. Spina v. r.

Dostátek v. r. Dr. Franke v. r.

Dr. Šrámek v. r.

ÚVOD.

Vládní nařízení o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří bylo vypracováno na podkladě elaborátu ministerské komise pro novelisaci sociálního pojištění při ústřední sociální pojišťovně a po velmi účinné přípravné práci zvláštní komise, v jejímž čele byl pan posl. Dr. Lev Winter jako předseda, jejímž místopředsedou byl pan poslanec Dr. Oldřich Suchý a členy pp. poslanci Alois Tučný, Alois Petr, Dr. Ing. František Toušek, Sigfried Taub a Johann Platzer.

Část všeobecná. A. Nemocenské pojištění.

l.

Nemocenské pojištění je v těžké krisi. Příčiny její jsou jednak všeobecné, se kterými se setkáváme ve všech státech, v nichž je povinné nemocenské pojištění zaměstnanců zavedeno, a jednak speciální, které vyvěrají z našich zvláštních poměrů.

Dělnické nemocenské pojištění téměř ve všech státech vykazuje postupný a značný vzestup výdajů, zejména v nákladech léčebné péče, které nemohou býti vyváženy postačitelným vzestupem příjmů pojistného. Nejen u nás, nýbrž i v cizině snažili se nejprve nositelé pojištění v rámci vlastní působnosti sjednati finanční rovnováhu mezi příjmy a výdaji, ale brzy se ukázalo, že bez určitých zákroků legislativních nelze toho dosíci a nezbývalo, než jednati o úpravě příslušných zákonných předpisů.

K tomu přistupují účinky světové hospodářské krise, která přináší nositelům pojištění značné úbytky příjmů nejen tím, že je zbavuje pojištěnců (nezaměstnanost), nýbrž také tím, že způsobuje pokles výdělků pracujících pojištěnců, čemuž následuje pro hospodaření pojišťoven nepříznivé zařaďování do nižších mzdových tříd.

Úbytek příjmů není provázen přiměřeným poklesem výdajů a v prvých dobách trvání hospodářské krise ani při sebe účelnějších kontrolních opatřeních nemohou nositelé pojištění dosíci úměrného snížení výdajů.

Nemocenské pojištění jako pojištění krátkodobé zpravidla nemá kapitálové úhrady, vybudované na podkladě průměrné prémie tvořením reserv podle zásad pojistně matematických. Musí se spokojiti ustanovením o reservním fondu, který u nás má dosáhnouti výše průměrného jednoročního vydání. Z reservních fondů v pří-

padě hospodářských poruch a epidemií mají býti uhrazovány zvýšené výdaje. Vyčerpají-li se však reservní fondy předčasně, musí docházeti k nevítanému zjevu, společnému všem rozvrhovým úhradám v pojištění, že v dobách pro to nejnevhodnějších, to je v dobách trvalejší hospodářské tísně se zvyšuje pojistné nebo upravuje dávková struktura zákona.

Za léta 1927-1931 činily ztráty ročního hospodaření našich nemocenských pojišťoven - sčítáno v jednotlivých letech Kč 256, 000. 000'-. Ztráty za další léta 1932 a 1933 nejsou sice ještě přesně zjištěny, podle předběžných odhadů lze však je určiti částkou asi Kč 75, 000. 000'-: Vykazovaly-li nemocenské pojišťovny ke konci roku 1926 reservní fondy v částce Kč 464, 000. 000'- a budou-li tyto fondy činiti koncem roku 1933 pouze částku Kč 252, 000. 000'-, kleslo úhrnné jmění nemocenských pojišťoven o Kč 212, 000. 000'-.

Tato celková statistická čísla nevystihují plně nepříznivý stav pojištění, poněvadž se v nich jako v úhrnných číslech přebytky odečítají od schodků, čímž se ztráty ve svém dosahu zmírňují. Vykazují-li totiž některé nemocenské pojišťovny dosud určité přebytky, nijak z nich nepřispívají na úhradu ztrát ostatních pojišťoven, ale v úhrnné roční statistice se tím vykázané ztráty snižují. Reservní fondy nemocenských pojišťoven zpravidla rovněž nejsou mobilní. Již roku 1927 a 1928 projevovaly se - a to vlivem snížení pojistného nemocenského pojištění podle původního zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. - nepříznivé výsledky hospodaření, které vedly k tomu, že se při novele sociálního pojištění z roku 1928 projevila snaha zvýšiti příjmy nemocenských pojišťoven hlavně tím, že bylo za-

vedeno placení pojistného i za neděle, tedy za 7 dní v týdnu.

Hned však prvé měsíce r. 1929, kdy novela nabyla účinnosti, zasáhly velmi neblaze do hospodaření pojišťoven. Přišla velká chřipková epidemie, která se stupňovala nepříznivými účinky tuhých mrazů, a tak se stalo, že v prvé polovině r. 1929 utrpěly nemocenské pojišťovny další velké ztráty, které způsobily mezi jiným také prudký vzestup zadrženého pojistného pro pojištění invalidní a starobní.

Zlepšením zaměstnanosti během roku 1929 se zmírnily sice poněkud ztráty z prvého pololetí, přesto však ztratily nemocenské pojišťovny ve svém celku r. 1929 Kč 34, 500. 000'-.

Roku 1930 se situace poněkud zlepšila jednak účinkem provedených administrativních opatření a jednak tím, že v tomto roce panovala poměrně dobrá zaměstnanost. Přispěla k tomu i okolnost, že se v tomto roce již rozvinula individuální léčebná péče ústřední sociální pojišťovny, která v četných případech převzala za nemocenské pojišťovny náklad na léčení dlouhodobých případů onemocnění, zejména tuberkulosy a dále přispěla na jiné léčení ústavní a zuboléčbu. Kromě této přímé pomoci přispěla Ústřední sociální pojišťovna k zmírnění následků krise četnými administrativními opatřeními v rámci své dozorčí pravomoci.

Také svazy nemocenských pojišťoven jako zájmová sdružení - se snažily svým nemocenským pojišťovnám přispěti různými opatřeními, zejména byly jim nápomocny při sjednávání lékařských smluv, obstarávaly retaxaci, hromadný nákup léčebných pomůcek, zejména obvazového materiálu a zprostředkovaly levnější nákup tiskopisů, kancelářských strojů atd.

Avšak všechna tato opatření, jimiž se vydání nemocenských pojišťoven snižovala a příjmy zvyšovaly, nemohla zabrániti postupnému vzestupu sazeb pojistného.

Byla-li 1. července 1929 střední sazba pojistného pro pojištění nemocenské v celé republice 5'03%, dosáhla již podle stavu k 1. lednu 1931 výše 518%. Během roku 1931 došlo k dalšímu zvýšení pojistného, takže koncem r. 1931 průměrná sazba pojistného již činila 5'28%.

Během let 1932 a 1933 došlo k dalšímu zvýšení sazeb pojistného nemocenského pojištění. Podle stavu k 1. lednu 1933 činila

již průměrná sazba 5'57% a podle stavu k 1. lednu 1934 již 5'59% střední denní mzdy. 1. ledna 1934 bylo v činnosti 296 pojišťoven, u kterých r. 1933 bylo pro případ nemoci podle zákona č. 221/1924 průměrně pojištěno 1, 887. 650 pojištěnců. Z těchto pojišťoven mělo 61 pojišťoven s 278. 583 pojištěnci sazbu 4'8% a nižší, 35 pojišťoven s 300. 347 pojištěnci mělo sazbu 4'9% až 5%, 79 pojišťoven s 446. 293 pojištěnci sazbu 5'1%-5'5% 78 pojišťoven s 526. 540 pojištěnci sazbu 5'6%-6%, 6'1%-7'5% mělo 43 pojišťoven s 335. 887 pojištěnci. Přehled o vývoji průměrných sazeb pojistného podle druhů pojišťoven je obsažen v tabulkách č. 1. a č. 1a.

V době všeobecné hospodářské krise jest zvyšování pojistného v nemocenských pojišťovnách jistě nepopulární opatření. Nadto dosavadní zákon zvýšení pojistného nad 4'8% připouští toliko jako opatření výjimečné, na přechodnou dobu. Namítá se proto ústřední sociální pojišťovně, že pojistné zvyšuje nikoliv výjimečně a přechodně, ale u velké části pojišťoven trvale, i když je povoluje formálně na určitou dobu.

Poměry se roku 1932 i r. 1933 všeobecně i u jednotlivých pojišťoven ještě více zhoršily. Zvýšení pojistného a účinek všech úsporných opatření administrativních byl paralysován dalším poklesem zaměstnanosti a z toho vyplývajícím poklesem výdělku. Srovná-li se stav pojištěnců na začátku, uprostřed a na konci roku 1932, zjistíme, že pojišťovny na počátku roku vykazovaly úbytek přibližně 181. 000 pojištěnců proti roku 1931, v polovině roku 288. 000 pojištěnců a ke konci roku přes 300. 000 pojištěnců. Roku 1933 došlo k dalšímu poklesu pojištěnců. Průměrný počet pojištěnců pojištěných pro případ nemoci podle zákona č. 221 z r. 1924 a č. 117 z r. 1926 činil tohoto roku pouze 2, 063. 000 pojištěnců.

Proti roku 1929, kdy největší počet pojištěnců byl zaznamenán v červnu číslicí 2, 895. 000, byl roku 1932 největší počet pojištěnců též v červnu 2, 444. 000 a r. 1933 taktéž v červnu 2, 212. 000, tedy méně roku 1932 proti roku 1929 o 451. 000 pojištěnců a r. 1933 proti r. 1929 o 683. 000 pojištěnců. Srovnáme-li nejmenší počet pojištěnců, který byl v r. 1929 v lednu s rokem 1932, dospíváme k úbytku vyjádřenému číslicí 310. 000 a srovnáme-li jej s rokem

Tabulka č. 1.

*) Z toho: 24 pojišťoven do 6'5%, 9 pojišťoven do 7- %, 3 pojišťovny 7'5%.