spadá doba nebo událost, jíž se má lhůta počínati.

(3) Lhůty stanovené podle týdnů, měsíců nebo roků končí se uplynutím onoho dne. posledního týdne nebo měsíce, jenž svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kterého se lhůta počala. Chybí-li tento den v posledním měsíci, končí se lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.

(4) Počátek a běh lhůty se nestaví nedělemi nebo státně uznanými svátky a památnými dny. Připadne-li poslední den lhůty na neděli, státně uznaný svátek nebo památný den československé republiky nebo na všeobecný svátek státu, v němž strana bydlí, je pokládati nejbližší den pracovní za poslední den lhůty.

§ 195 se zrušuje.

§ 196 se doplňuje a zní:

O žalobě proti výměru nemocenské pojišťovny, jímž byl zcela nebo z části zamítnut nárok na dávku pojištění nemocenského podle tohoto zákona, nebo jímž dávka byla nesprávně vyměřena, snížena neb odňata, nebo jímž byla vyslovena povinnost k vrácení přijatých dávek (§ 135), rozhoduje výlučně rozhodčí soud nemocenské pojišťovny, jejž jest zříditi v sídle nemocenské pojišťovny.

§ 197 se mění a zní:

žalobu je podati u nemocenské pojišťovny písemně ve dvou vyhotoveních neb ústně. V tomto případě jest o žalobě učiniti zápis a vydati straně potvrzení.

§ 200 se mění a zní:

(1) šest přísedících volí sbor delegátů z pojištěnců podle obdoby volby členů představenstva; šest přísedících volí zaměstnavatelé podle zásad § 64, odst. 3 a 4. Zároveň se volí stejným způsobem náhradník za každého přísedícího.

(2) Přísedícím (náhradníkem) rozhodčího soudu může býti pouze, kdo je volitelný za člena představenstva nebo dozorčího výboru; nemůže však jím býti člen (náhradník) představenstva nebo dozorčího výboru.

(3) Funkční doba přísedících rozhodčího soudu trvá čtyři roky. Zvolení zůstávají tak dlouho ve svých funkcích, dokud nenastoupí úřad jejich nástupci pravoplatně zvolení.

§ 202 se mění a zní:

úřad přísedícího rozhodčího soudu je čestný. Přísedícímu však přísluší náhrada

hotových výloh a platy presenční; výše těchto náhrad bude upravena vládním nařízením.

§ 208 se doplňuje a zní:

(1) nížení u rozhodčího soudu je veřejné a ústní. O vyloučení veřejnosti platí obdobně ustanovení civilního řádu soudního. Rozhodčí soud je zejména povinen umožniti oběma stranám, aby před soudem vypovídaly, a objasniti skutkovou podstatu sporného případu. K tomu cíli rozhodčí soud může vyslýchati znalce, svědky a strany a vzíti je v přísahu. Křivá výpověď je trestná jako křivá výpověď před soudem. Rovněž může rozhodčí soud požádati příslušný řádný soud, aby provedl připuštěný důkaz, jde-li o provedení důkazu mimo sídlo rozhodčího soudu. Jednati a rozhodovati lze i v nepřítomnosti řádně obeslaných stran.

(2) Navrácení v předešlý stav podle obdoby ustanovení civilního řádu soudního je přípustné.

(3) členové rozhodčího soudu rozhodují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí většinou hlasů; hlasovati jsou povinni. Přísedícího, jenž odepře hlasovati, zbaví předseda senátu funkce a odsoudí ho k náhradě nákladů řízení zmařeného jeho vinou. O těchto rozhodnutích a stížnostech proti nim platí obdobně ustanovení § 203, odst. 3. Strany mohou na takovém přísedícím rozhodčího soudu domáhati se mimo to u řádného soudu náhrady škody jím způsobené.

(4) Nález soudu musí býti opatřen důvody a právním poučením o opravných prostředcích. Ustanoveni § 189, odst. 4 platí i zde.

(5) Uzná-li rozhodčí soud, že nemocenská pojišťovna je povinna poskytnouti dávky, stanoví zároveň pro toto plnění lhůtu čtrnácti dnů.

§ 211, odst. l se mění a zní:

(1) Odvolání je podati u rozhodčího soudu v neprodlužitelné lhůtě patnácti dnův ode dne, kdy byl doručen nález, písemně ve dvou vyhotoveních neb ústně. V tomto případě jest o odvolání učiniti zápis a vydati straně potvrzení.

§ 212 se doplňuje a zní:

Odvolání nemocenské pojišťovny nemá odkladného účinku. Vyhoví-li pojišťovací soud odvolání, vysloví zároveň k návrhu nemocenské pojišťovny, že pojištěnec je povinen vrátiti přijaté částky do čtrnácti dnů pod exekuci.

Za § 215 se vsunuje nové ustanovení s nadpisem:

Obnova řízení. § 215 a).

Nálezům rozhodčích soudů lze odporovati žalobou o obnovu podle obdoby ustanovení civilního řádu soudního.

§ 218 se mění a zní:

Ustanovení § 200, odst. 2 a 3, §§ 201 až 204, 206 a § 208, odst. 3 jest užíti obdobně s tím, že přísedícím pojišťovacího soudu nemůže býti vedle osob uvedených v § 200, odst. 2 ani člen (náhradník) výboru ústřední sociální pojišťovny, ani přísedící (náhradník) rozhodčího soudu a že do rozhodnutí předsedova podle §§ 203 a 208 je možno si stěžovati k vrchnímu pojišťovacímu soudu.

§ 219 se mění a zní:

Aspoň čtyři přísedící a polovice náhradníků z každé skupiny musí bydleti nebo býti zaměstnáni v sídle pojišťovacího soudu nebo v místě ne více než 10 km vzdáleném.

§ 220 se mění a zní takto:

(1) Pojišťovací soud je výlučně povolán rozhodovati:

1. o stížnostech z rozhodnutí předsedy rozhodčího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto nebo vráceno k odstranění formálních vad (§ 213) nebo jímž byl odsouzen přísedící rozhodčího soudu podle §§ 203 a 208;

2. o odvoláních z nálezů rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven;

3. o žalobách podaných proti výměru pojišťovny, jímž byl zcela nebo z části zamítnut nárok na dávku pojištění invalidního a starobního podle tohoto zákona, nebo jímž dávka byla nesprávně vyměřena, snížena neb odňata, nebo jímž byla vyslovena povinnost k vrácení přijatých dávek (§ 135);

4. o žalobách na náhradu podle tohoto zákona:

a) mezi pojišťovnami zřízenými podle tohoto zákona navzájem;

b) mezi těmito pojišťovnami a ústavy uvedenými v §§ 145 a 153;

c) mezi těmito pojišťovnami a nositeli úrazového pojištění (zaopatření) dělnického, pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, pojištění u báňských bratrských pokladen, nemocenského pojištění ve-

řejných zaměstnanců a pojištění osob samostatné hospodařících pro případ invalidity a stáří;

5. o sporech mezi zaměstnavateli podle § 240, odst 3.

(2) V případech uvedených v odstavci l, č. l, 2 a 4, písm. b) a c) je příslušný pojišťovací soud, v jehož obvodě jest sídlo nemocenské pojišťovny. V případech uvedených v odstavci l, č. 4, písm. a) je příslušný pojišťovací soud, v jehož obvodě jest sídlo žalované nemocenské pojišťovny; v případech uvedených v odstavci l, č. 3 je příslušný podle volby žalobcovy buď pojišťovací soud, v jehož obvodě je sídlo nemocenské pojišťovny, u které byl naposledy pojištěn, nebo v jehož obvode má žalobce své bydliště; pro spory uvedené v odstavci l, č. 5 jest příslušný pojišťovací soud, v jehož obvodě jest sídlo nemocenské pojišťovny, u které byl naposledy pojištěn zaměstnanec, o něhož jde.

§ 221 se mění a zní:

žalobu je možno podati u nemocenské pojišťovny neb u pojišťovacího soudu písemně ve dvou vyhotoveních neb ústně. V tomto případě jest o žalobě učiniti zápis a vydati straně potvrzení.

§ 222 se mění a zní:

(1) O odvoláních a žalobách uvedených v § 220, odst. l, č. 2 a 3 rozhoduje pojišťovací soud ve tříčlenném senátě, jemuž předsedá předseda soudu nebo některý náměstek jeho. Za přísedící povolá předseda vždy jednoho zaměstnavatele a jednoho pojištěnce. Při tom jest podle možnosti přihlížeti k tomu, aby přísedící byli téhož výdělečného oboru jako žalobce.

(2) O stížnostech, žalobách a sporech, uvedených v § 220, odst. l, č. l, 4 a 5, rozhoduje předseda soudu nebo jeho náměstek jím ustanovený jako samosoudce.

§ 223 se doplňuje novým odstavcem tohoto znění:

(4) O stížnostech (§ 220. odst. l, č. 1) rozhoduje pojišťovací soud podle spisů. Vyhoví-li stížnosti, rozhodne sám, nebo, není-li to možné, zruší rozhodnutí a vrátí věc rozhodčímu soudu, aby o ní bylo znovu rozhodnuto.

§ 227 se mění a zní:

(1) O odvoláních a stížnostech do rozhodnutí soudu pojišťovacího rozhoduje vrchní pojišťovací soud.

(2) Vrchní pojišťovací soud je zřízen v Praze pro celé státní území. O soudcích a přísedících jeho platí ustanovení § 224.

(3) Kancelářskou práci vrchního pojišťovacího soudu obstará kancelář vrchního soudu v Praze.

§ 228 se mění a zní:

(1) O odvoláních proti rozsudkům pojišťovacích soudů, vydaných ve věcech, o kterých náleží rozhodovati samosoudci, a o stížnostech do usnesení pojišťovacího soudu (§ 222, odst. 2) rozhoduje vrchní pojišťovací soud v senátě tříčlenném, složeném ze soudců z povolání.

(2) O ostatních odvoláních proti rozsudkům pojišťovacích soudů (§ 222, odst. 1) rozhoduje vrchní pojišťovací soud v senátě, ve kterém vedle tří soudců z povolání zasedá jeden přísedící z řad zaměstnavatelův a jeden z pojištěnců.

§ 229 se mění a zní:

(1) Předsedu vrchního pojišťovacího soudu, předsedy senátův a jejich členy ze soudců z povolání ustanoví ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem sociální péče ze soudců činných v sídle vrchního pojišťovacího soudu.

(2) Přísedící ze zaměstnavatelův a pojištěnců jsou voleni. Ustanovení § 217, odst. 3 a § 218 platí obdobně.

§ 231, odst. 3 se mění a zní:

(3) Shledá-li vrchní pojišťovací soud, že pojišťovací soud rozhodl o věci, která před pojišťovací soudy vůbec nepatří, nebo o níž bylo již pravoplatně rozhodnuto, nebo zahájen spor před jiným pojišťovacím soudem, zruší rozsudek usnesením a odmítne žalobu. Rozhodl-li však pojišťovací soud o věci, která patří před jiný pojišťovací soud, zruší vrchní pojišťovací soud usnesením rozhodnutí prvního soudu a odkáže věc příslušnému pojišťovacímu soudu, ale jen tehdy, trpí-li řízení před nepříslušným pojišťovacím soudem takovými vadami, že vrchní pojišťovací soud sám ve věci hlavní nemůže rozhodnouti.

§ 236 se mění, doplňuje a zní:

Vládním nařízením budou vydány podrobné předpisy o službě u rozhodčích soudů, pojišťovacích soudův a vrchního pojišťovacího soudu a upraven jejich jednací řád. Rovněž budou vládou upraveny předpisy o odměnách předsedův a náměstků rozhodčích soudů, pojišťovacích soudův a vrchního pojišťovacího soudu, dále pro přísedící vrchního pojišťovacího sou-

du, ustanovené ze soudců z povolání, a pro kancelářský personál a zapisovatele pojišťovacích soudův a vrchního pojišťovacího soudu.

§ 237 se mění a zní:

Právo dozoru nad rozhodčími soudy a pojišťovacími soudy přísluší přednostům sborových soudů první stolice, nad těmito pak a vrchním pojišťovacím soudem presidentu vrchního soudu v Praze; nejvyšší dozor náleží ministru spravedlnosti. O disciplinární odpovědnosti soudců z povolání činných u rozhodčích a pojišťovacích soudův a vrchního pojišťovacího soudu platí všeobecná ustanovení o disciplinární odpovědnosti soudců z povolání vůbec.

§ 239 se mění a zní:

(1) O opravných prostředcích proti výměrům nositelů pojištění (§ 189) náleží rozhodovati politickým úřadům, pokud rozhodování není přikázáno soudům.

(2) O stížnosti do výměru ústřední sociální pojišťovny rozhoduje přímo ministerstvo sociální péče.

(3) Lhůta pro opravné prostředky proti výměrům nositelů pojištění činí patnáct dnů ode dne doručeni výměru nebo rozhodnutí; vztahuje-li se dodatečný platební výměr na dobu delší tří příspěvkových období, činí odvolací lhůta šedesát dnů. Opravný prostředek jest podati u nositele pojištění, proti jehož výměru směřuje. Vztahuje-li se obvod působnosti nemocenské pojišťovny na několik politických okresů, rozhodne o opravném prostředku proti výměru nemocenské pojišťovny politický úřad první stolice, v jehož obvodu je sídlo nemocenské pojišťovny.

(4) O sporech nositelů pojištění mezi sebou a o sporech mezi nositelem pojištění a některým zaměstnavatelem uvedeným v § 5, písm. b), jež se týkají §§ 240 až 243, rozhoduje ministerstvo sociální péče.

Za § 239 se vsunuje nové ustanovení s nadpisem:

Procesní postavení nemocenských pojišťoven a ústřední sociální pojišťovny.

§ 239 a).

Pokud nemocenská pojišťovna je podle tohoto zákona výslovně povolána prováděti určité úkony invalidního a starobního pojištění nebo byla jimi pověřena, vykonává je v zastoupení ústřední sociální pojišťovny a vystupuje jejím jménem jako strana, ústřední

sociální pojišťovna jest oprávněna v kterémkoliv stadiu administrativního řízení i v řízení před pojišťovacími soudy a před vrchním pojišťovacím soudem vystupovati sama jako strana; může rovněž podávati stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu.

§ 240 se mění a zní:

(1) Přestoupil-li pojištěnec nepožívající důchodu pojištění invalidního a starobního do zaměstnání, uvedeného v § 5, písm. b), v němž je vyňat z povinného pojištění podle § 6, písm. a), jest ústřední sociální pojišťovna povinna vydati jeho novému zaměstnavateli převodní částku, která odpovídá získanému nároku pojištěnce, pokud jest uhrazen pojistným za něho zaplaceným, částka tato vypočítá se podle tabulky, která bude vydána vládním nařízením. Nový zaměstnavatel musí pak použíti převedené částky ke zkrácení čekací doby, případně ke zvýšení nároků, jež jest jinak povinen pojištěnci poskytovati [§ 6, písm. a)]. Způsob použití její bude blíže upraven vládním nařízením.

(2) Vystoupí-li zaměstnanec vyňatý z pojistné povinnosti podle § 6, písm. a) ze zaměstnání uvedeného v § 5, písm. b), aniž byl dán na odpočinek s požitky zaopatřovacími, a vstoupí-li do zaměstnání povinně pojištěného podle tohoto zákona, je dřívější jeho zaměstnavatel povinen vydati ústřední sociální pojišťovně převodní částku, vypočtenou podle předešlého odstavce, jako by byl pojištěnec býval pojištěn u této pojišťovny po celou dobu svého dosavadního zaměstnání, vyňatého z pojistné povinnosti, nejdříve však od počátku působnosti tohoto zákona. Převedením uvedené částky zkrátí se čekací doba (§ 107) - a byla-li tato úplně zrušena - zvýší se nároky na dávky pojištění invalidního a starobního v míře, jež odpovídá převedené částce a sazbám podle § 128.

(3) Byl-li pojištěnec po dobu působnosti tohoto zákona zaměstnán v několika zaměstnáních uvedených v § 6, písm. a), dříve nežli přestoupil do zaměstnání pojištěného podle tohoto zákona, přísluší povinnost k vydání převodní částky podle předešlého odstavce poslednímu zaměstnavateli; tento může vyžadovati od ostatních zaměstnavatelů náhradu poměrného dílu převodní částky.

§ 245 se doplňuje a zní:

Nároky, které příslušejí pojištěncům a jejich pozůstalým proti jiným podpůrným pokladnám, pojišťovnám a třetím osobám z téhož důvodu, z něhož jim vznikl nárok podle tohoto

zákona, nejsou tímto zákonem dotčeny, pokud není jinak ustanoveno.

§ 246 se mění, doplňuje a zní:

(1) Poskytla-li však nemocenská pojišťovna pojistnou dávku z důvodu, pro který má pojištěnec nebo jeho rodinní příslušníci nebo jeho pozůstalí zákonný nárok na náhradu škody proti osobě třetí, přejde tento náhradní nárok až do výše poskytnuté dávky - a dosáhla-li dávka nároku nebo převýší-li jej, tedy cele - na nemocenskou pojišťovnu, jež pak sama je oprávněna vymáhati na třetí osobě náhradu, která na ni přešla.

(2) Totéž právo přísluší v obdobných případech také ústřední sociální pojišťovně.

(3) pokud ošetřovací výlohy za pojištěnce nebyly uhrazeny nemocenskou pojišťovnou, má léčebný ústav nárok na jejich náhradu vůči třetí osobě.

§ 247 se doplňuje a zní:

Byla-li nemoc (smrt) způsobena podnikovým úrazem, pro nějž zraněný (pozůstalý) má nárok na náhradu proti nositeli úrazového pojištění (zaopatření) podle právních předpisů o úrazovém pojištění (zaopatření) dělníků, přejde tento nárok až do výše dávky, kterou nemocenská pojišťovna je povinna poskytovati - a dosáhla-li dávka nároku nebo převýší-li jej, tedy cele - na nemocenskou pojišťovnu, která sama pak je oprávněna vymáhati na nositeli úrazového pojištění (zaopatření) nárok, jenž na ni přešel.

§ 250 se mění, doplňuje a zní:

(1) Kdo vystoupil ze zaměstnání nebo byl odhlášen podle § 17, odst. 2 a zdržuje se nadále v republice československé, může, pokud mu nebyl přiznán invalidní nebo starobní důchod, pokračovati dobrovolné v nemocenském pojištění u pojišťovny, u níž byl naposledy povinně pojištěn, byl-li v posledních třech měsících před zánikem pojištění alespoň třicet dnů povinně pojištěn pro případ nemoci. Pojištěnci mohou pokračovati ve třídě, do níž byli zařaděni v době zániku pojištění nebo v nižší třídě; byli-li však zařaděni do 4. až 10. třídy, nemohou pokračovati v nižší třídě než ve 3. třídě. Třída jednou zvolená nesmí býti měněna.

(2) Pojištěnec se musí přihlásiti k dobrovolnému pokračování v nemocenském pojištění do šesti týdnův od dne, kdy vystoupil ze zaměstnání nebo byl odhlášen podle § 17, odst. 2.

(3) Pojistné je platiti ode dne výstupu ze zaměstnání neb odhlášky podle § 17, odst. 2.

První pojistné je zaplatiti do patnácti dnův ode dne, My nemocenská pojišťovna oznámila pojištěnci výši pojistného; další pojistné je platiti měsíčně předem.

(4) Pojištění zaniká:

a) vstupem do zaměstnání, zakládajícího pojistnou povinnost;

b) vstupem do zaměstnání, ve kterém je pojištěnec vyňat z pojistné povinnosti podle § 5, písm. b);

c) přiznáním invalidního nebo starobního důchodu;

d) nebylo-li zaplaceno pojistné do patnácti dnův od dne splatnosti.

(5) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, vztahují se ustanovení o povinném pojištění nemocenském obdobně i na dobrovolné pokračování v něm kromě ustanovení §§ 95 b) a 97.

§ 250 a) se mění, doplňuje a zní:

(1) Kdo vystoupil ze zaměstnání nebo byl odhlášen podle § 17, odst. 2 a dovršil čekací dobu (§ 107), může, nebyl-li mu přiznán invalidní nebo starobní důchod, pokračovati dobrovolně v pojištění invalidním a starobním. Pojištěnci mohou pokračovati ve třídě, do níž byli zařaděni v době zániku pojištění, nebo v nižší třídě; pokud však byli zařaděni do třídy B až D, nemohou pokračovati v nižší třídě než Ab.

(2) Pojištěnec se musí přihlásiti k dobrovolnému pokračování v pojištění invalidním a starobním u nemocenské pojišťovny, u níž byl naposledy povinně pojištěn, před uplynutím ochranné lhůty [§ 129, odst. 1, §§ 129 a) a 129 b)].

(3) Pojistné je platiti ode dne, kdy přihláška došla do pojišťovny. První pojistné je zaplatiti do patnácti dnův ode dne, kdy nemocenská pojišťovna oznámila pojištěnci výši pojistného; další pojistné je platiti měsíčně předem.

(4) Pojištění zaniká

a) vstupem do zaměstnání, zakládajícího pojistnou povinnost;

b) vstupem do zaměstnání, ve kterém je pojištěnec vyňat z pojistné povinnosti podle § 5, písm. b) až f) nebo § 6, písm. d);

c) přiznáním invalidního nebo starobního důchodu;

d) nebylo-li zaplaceno pojistné do jednoho roku ode dne splatnosti.

(5) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, vztahují se ustanovení o povinném pojištění

invalidním a starobním obdobně i na dobrovolné pokračování v něm.

(6) Zaniklo-li pojištění, může pojištěnec do šesti měsíců po uplynutí ochranné lhůty (§ 129, odst. 2) požadovati vrácení 80% pojistného, jež zaplatil v dobrovolném pokračování v pojištění invalidním a starobním, nebyla-li přiznána dávka tohoto pojištění. Tento nárok přechází na dědice. Vyplacením této částky se ruší příspěvková doba, získaná dobrovolným pokračováním v pojištění.

Dosavadní § 250 a) se mění v § 250 b) tohoto znění:

§ 250 b).

(1) Osoby uvedené v § 6, písm. e) mají právo vstoupiti dobrovolně v pojištění pro případ invalidity a stáří u té pojišťovny, u níž jsou pojištěny pro případ nemoci. Zařaděny mohou býti také nejméně do té třídy pojištění invalidního a starobního, do níž by patřily podle svého zařaděni v pojištění pro případ nemoci. Obdobné právo mají osoby, které budou vyňaty podle § 248, odst. 2 a 3 z pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří.

(2) Na osoby uvedené v § 6, písm. e) může býti rozšířena pojistná povinnost pro případ invalidity a stáří vládním nařízením, jež spolu určí obdobou podle § 248 případné výjimky ze zákona.

(3) Podrobná ustanovení o dávkách dobrovolného pojištění pro případ invalidity a stáří a o nápadu dávek tohoto pojištění budou vydána vládním nařízením.

(4) Z osob, jež by jinak podle § 6, písm. e) byly vyňaty z pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří, zůstanou i nadále pojištěním invalidním a starobním povinni ti, kdož za předpokladu splnění všeobecných podmínek § 2 byli jako mladiství (§ 6, písm. e) v libovolné době mezi 1. červencem 1926 a 1. lednem 1929 povinně pojištěni pro případ invalidity a stáří; pojistné povinnosti té není na újmu, vstoupí-li osoby ty do služeb jiného zaměstnavatele.

(5) Obdobně nemohou vládním nařízením podle § 248, odst. 2 a 3 býti vyňaty z pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří osoby, které za předpokladu všeobecných podmínek § 2 byly jako dělníci domáčtí nebo jako osoby zaměstnané pracemi sezónními v libovolné době mezi 1. červencem 1926 a 1. lednem 1929 povinně pojištěny pro případ invalidity a stáří; pojistné povinnosti té není na újmu, vstoupí-lí osoby ty do služeb jiného zaměstnavatele.

Nad § 251 se vsunuje nadpis: d) Pojištění dobrovolné.

§ 251 se mění a zní:

(1) Okresní a zemědělská nemocenská pojišťovna může pojistiti pro případ nemoci ve 3. až 5. třídě (§12) i jiné osoby za podmínek určených stanovami.

(2) Tyto osoby jsou zejména povinny zaplatiti zápisné ve výši pojistného za šest týdnů.

(3) Nárok těchto osob na dávky nemocenského pojištění může vzniknouti teprve po uplynutí lhůty uvedené ve stanovách, jež nesmí býti kratší čtyř a delší osmi týdnů; nárok však nevzniká vůbec z důvodů onemocnění, těhotenství nebo porodu, byla-li osoba hlásící se nemocna, těhotná nebo po porodu v době přihlášky.

(4) Pojištění toto zaniká, nebylo-li zaplaceno pojistné za čtyři týdny.

Nadpis § 253 se mění a zní: e) Pojištění vojínů.

§ 253 se mění a zní:

(1) Za dobu zákonité presenční služby nebo dvanáctinedělního vojenského výcviku osob uvedených v § 108 a) zaplatí stát ročně úhrnkový peníz, jenž se určí na podkladě pojistného třídy Aa se zřetelem na poměr počtu branců k počtu všech mužů nesamostatně výdělečně činných ve věkové skupině 20 až 24 let, zjištěného podle úředně vyhlášených výsledků sčítání lidu. Z tohoto peníze uhradí se pojistné pro uvedené osoby ve třídě Aa na průkaz, který předloží pojištěnec, uplatňující nárok na započtení zákonité doby presenční služby nebo dvanáctinedělního vojenského výcviku.

(2) Na tyto osoby nevztahují se ustanovení tohoto zákona o přihláškách, odhláškách a oznámeních.

§ 254 se mění, doplňuje a zní:

(1) Všechna jednání a listiny, jichž je třeba k založeni, upravení a projednání právních poměrů mezi pojišťovnami navzájem, dále mezi pojišťovnami s jedné a úřady, zaměstnavateli, pojištěnci nebo jejich rodinnými příslušníky, důchodci, léčebnými ústavy, lékaři, lékárníky, zubními techniky a porodními asistentkami s druhé strany, jakož i řízení v pojišťovacím soudnictví a zápisy pojišťoven jsou prosty kolkův a poplatků. Stejného osvobození požívají i knihovní zápisy,

jichž je třeba k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi pojišťovnami navzájem.

(2) Movité jmění pojišťoven je osvobozeno od poplatkového ekvivalentu; v příčině nemovitého jmění platí pak úlevy na poplatkovém ekvivalentu potud, pokud jsou stanoveny pro spolky zakládající se na zásadě vzájemnosti, jichž úkolem jest pojišťovati nemocenské, pense invalidní, starobní, vdovské a sirotčí pro dělníky, pomocníky a učedníky.

(3) Pojišťovny a fondy jimi spravované jsou osvobozeny od zvláštní daně výdělkové a daně rentové podle příslušných ustanovení zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních.

(4) Dávky a důchody založené na tomto zákoně jsou osvobozeny od daně rentové podle příslušných předpisů zákona č. 76/1927 Sb. z. a n.

(5) O osvobození pojišťoven, jejich ozdravoven, léčebných ústavů, sanatorií a podobných zařízení od daně z obratu platí příslušná ustanovení zákona o dani z obratu a dani přepychové.

(6) Budovy nebo části budov pojišťoven jsou vyňaty z daně domovní podle příslušných ustanovení zákona č. 76/1927 Sb. z. a n. Toto vynětí se také týká budov nebo částí budov, pronajatých jedním sociálně pojišťovacím ústavem druhému.

(7) Právní jednání a knihovní zápisy, jichž je třeba k provedení sloučení nemocenských pojišťoven podle § 24, odst. 5 nebo k provedení zrušení nemocenské pojišťovny podle §§ 72 a 73, zejména k převodu jmění likvidující pojišťovny na přejímající pojišťovnu, jsou osvobozeny od poplatků smluvních a vkladních. Toto osvobození se rovněž vztahuje na převody podle §§ 240 až 242 zákona.

(8) Stejná osvobození a úlevy platí též pro svazy nemocenských pojišťoven.

§ 254 a) se mění a zní:

Pojišťovny zřízené podle tohoto zákona mohou v obvodu své působnosti, a to zpravidla při vybírání pojistného, svými zaměstnanci doručovati příslušné platební výměry.

§ 255, odst. 3 a 4 se mění a zní:

(3) Úřady, soudy, veřejné instituce a korporace jsou povinny vyhověti žádostem, jež pojišťovny podle tohoto zákona zřízené na ně vznesou, podporovati i jinak všemožně tyto pojišťovny a podávati jim bezplatně sdělení