(2) Nemocenská pojišťovna kontroluje úředním lékařem nebo jinými lékařskými důvěrníky, jak smluvní lékaři poskytují lékařskou pomoc.

Za § 144 se vsunuje nové ustanovení tohoto znění:

§ 144 a).

Pojišťovna neručí za škody způsobené činností svých lékařů, porodních asistentek a zubních techniků.

Nadpis § 145 se mění a zní: Ústavní ošetřování.

§ 145 se mění, doplňuje a zní:

(1) Nemocenská pojišťovna může místo dávek podle § 95, I nebo II, č. l a 2 poskytnouti pojištěnci na své útraty léčení a ošetřování v nemocnici, jiném léčebném ústavě nebo porodnici. V tomto případě je povinna na vlastní náklad dopraviti nemocného do ústavu. Nezbytný náklad dopravy zpět do jeho obydlí hradí pojišťovna jen tehdy, byl-li nemocný propuštěn z ústavního ošetřování, ač není vyhojen, a neuplynula-li ještě doba, po kterou nemocný měl nárok na dávky nemocenské. V nezbytných případech může býti ústavní ošetřování poskytnuto též manželce a dětem pojištěncovým, jsou-li u nich splněny podmínky § 96.

(2) K odevzdání do ústavu je třeba svolení nemocného. Nezletilý nemocný, překročivší sedmnáctý rok věku, může dáti svolení sám; za mladší nezletilé nemocné uděluje je přednosta domácnosti.

(3) Svolení není však třeba,

a) nežije-li nemocný ve společné domácnosti se členy rodiny;

b) vyžaduje-li nemoc ošetření a péče, jež v domácnosti nemocného nemohou býti poskytnuty;

c) Vyžaduje-li toho druh nemoci, zejména jde-li o nemoc nakažlivou;

d) jednal-li nemocný proti předpisům, vydaným o chování se nemocných a dozoru nad nimi, nebo proti příkazu ošetřujícího lékaře;

e) vyžaduje-li stav nebo jednání nemocného jeho stálého pozorování;

f) vyžaduje-li rozpoznání choroby pozorování nebo vyšetřování, jež může být vykonáno pouze v ústavě, zejména je-li nutné k posouzení pracovní schopnosti.

§§ 146, 147 a 148 se zrušují.

§ 149 se mění a zní:

(1) Je-li nemocný pojištěnec přijat do ošetřování ve veřejné nemocnici v době, kdy trvá jeho pojištění (§§ 7 a 250), je pojišťovna povinna, jsou-li tu podmínky § 95, nahraditi nemocnici pouze výlohy za léčení a ošetřování podle poslední třídy až do čtyř týdnů, a to i tenkráte, došlo-li k ošetřování ústavnímu bez souhlasu pojišťovny. Byl-li nemocný přijat do ústavního ošetřování ve lhůtě ochranné (§ 97), je nemocenská pojišťovna povinna hraditi výlohy ošetřovací podle poslední třídy až do čtyř týdnů toliko tenkráte, vydala-li poukaz k tomuto ošetřování. Poukazu není třeba, byl-li nemocný přijat do ústavního ošetřování proto, že onemocněl nakažlivou nemocí (§ 21 zákona ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb. z. a n., o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy, a vládní nařízení ze dne 3. listopadu 1927, č. 157 Sb. z. a n. k § 21 citovaného zákona), nebo proto, že byl ohrožen jeho život. V těchto případech je veřejná nemocnice povinna do tří dnů po přijetí nemocného učiniti o tom sdělení příslušné pojišťovně. Byl-li nemocný přijat, protože byl ohrožen jeho život, může pojišťovna učiniti případné jiné vhodné opatření za příčinou jeho léčení. Toto opatření nesmí však vážně ohroziti život nebo zdraví nemocného. Má-li osoba ošetřovaná ve veřejné nemocnici nárok na dávky podle § 95, není nemocnice oprávněna vymáhati ošetřovací výlohy na ní nebo na osobách podle platných předpisů k výživě povinných.

(2) Trvá-li ošetřování pojištěnce déle než čtyři týdny, může nemocenská pojišťovna nebo ústřední sociální pojišťovna převzíti závazek platiti další ošetřovací výlohy.

(3) Za ošetřování pojištěnky ve veřejné porodnici je nemocenská pojišťovna povinna platiti ošetřovací výlohy podle poslední třídy až do výše peněžité dávky, na niž pojištěnka za dobu tohoto ošetřován má nárok podle § 95, II, č. 2, a to i tenkráte, došlo-li k ošetřování bez souhlasu pojišťovny. Porodnice není oprávněna vymáhati případný nedoplatek ošetřovacích výloh na pojištěnce nebo na osobách podle platných předpisů k výživě povinných.

Za § 149 se vsunuje nový § 149 a) tohoto znění:

(1) Po dobu, po kterou nemocenská pojišťovna nebo ústřední sociální pojišťovna hradí ošetřovací výlohy v nemocnici, jiném

léčebném ústavě nebo porodnici, je nemocenská pojišťovna povinna příslušníkům rodiny ošetřovaného pojištěnce (§ 96) platiti podporu ve výši poloviny nemocenského. Ode dne, kdy nemocenská pojišťovna nebo Ústřední sociální pojišťovna nehradí výlohy ústavního ošetřování, náleží příslušníkům rodiny ošetřovaného pojištěnce až do uplynutí lhůty § 95, I, č. 2 podpora ve výši nemocenského.

(2) Je-li pojištěnec, který nemá rodinných příslušníků, ošetřován v uvedených ústavech, náleží mu ode dne, kdy nemocenská pojišťovna nehradí ošetřovací výlohy, až do uplynutí lhůty § 95, 1, č. 2 polovina nemocenského, nejvýše však Kč 6 denně.

§ 150 se mění a zní:

(1) Výlohy za léčení a ošetřování příslušníků rodiny ve veřejných nemocnicích, jakož i náklady za dopravu do těchto nemocnic, nemusí pojišťovna hraditi. Poskytne-li se však na poukaz pojišťovny léčení a ošetřování, je pojišťovna povinna nahraditi nemocnici za léčení a ošetřování 2 Kč denně až do uplynutí lhůty § 95, I, č. 2 a hraditi nutný náklad spojený s dopravou rodinného příslušníka do nemocnice.

(2) Zbytek ošetřovacích výloh vymáhá se podle všeobecných předpisů o náhradě výloh ošetřovacích ve veřejných ústavech léčebných.

§ 151 se mění a zní:

Neuposlechne-li nemocný příkazu pojišťovny odůvodněného tímto zákonem, aby vstoupil do ústavního ošetřování, nebo přeruší-li bez svolení pojišťovny předčasně léčení, může mu pojišťovna odepříti nadále nemocenské; má-li pojištěnec příslušníky rodiny, uvedené v § 96, může pojišťovna snížiti nemocenské na polovici a vypláceti je přímo rodinným příslušníkům. Na tyto následky je nemocného napřed upozorniti.

§ 153 se mění a zní:

Ustanovení tohoto zákona o veřejných nemocnicích vztahují se též na veřejné ústavy pro choromyslné.

§ 154 se mění, doplňuje a zní:

(1) Za účelem odvrácení neb odsunutí hrozící invalidity může ústřední sociální pojišťovna kdykoliv pojištěnce dáti do léčení na vlastní náklad, vdovu pak jen tehdy, onemocníti.

(2) ústřední sociální pojišťovna může místo důchodu a státního příspěvku zavésti léčení důchodců, aby jejich výdělečná způsobilost byla obnovena. Osobám uvedeným v § 121, odst. 3, jež žijí ve společné domácnosti s důchodcem a jsou výživou převážně odkázány na jeho důchod, může ústřední sociální pojišťovna poskytnouti ze svých prostředků podporu až do výše částky rovnající se polovině důchodu a státního příspěvku.

(3) Zejména jest Ústřední sociální pojišťovna oprávněna:

a) dáti osoby uvedené v odstavci l a 2 na vlastní útraty do nemocnice, sanatoria nebo do jiného, pro léčení vhodného místa, jakož i do ústavu pro rekonvalescenty, při čemž

o svolení jejich platí obdobně ustanovení § 145;

b) dáti nemocného po skončeném léčení neb

i za léčení na své útraty vycvičiti pro jeho dosavadní nebo nové zaměstnání;

c) pečovati o vhodné zaměstnání osob, jichž léčení bylo skončeno;

d) invalidním poskytnouti ortopedické pomůcky, opěrné přístroje a umělé končetiny nebo jejich součástky.

(4) Ustanovení § 151 jest obdobně použíti.

Za § 154 se vsunuje nové ustanovení tohoto znění:

§ 154 a)

Ústřední sociální pojišťovna může v rámci svých prostředků určených na léčebnou péči prováděti a podporovati všeobecná i zvláštní opatření a zařízení směřující k odvráceni předčasné invalidity pojištěnců a jejich rodinných příslušníků, k potírání lidových chorob (tuberkulosy, nervosy, pohlavních nemocí, alkoholismu, rakoviny a pod. ) nebo k povznesení zdravotního stavu pojištěncův a jejich rodinných příslušníků podle plánu, který schvaluje každoročně ministerstvo sociální péče v souhlasu s ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

§ 156 se mění, doplňuje a zní:

(1) Pojišťovny a jejich svazy jsou oprávněny zřizovati a provozovati ústavní lékárny za předpokladů zákona ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř. z. z r. 1907, jímž bylo upraveno lékárnictví, pokud se týče zřizovati a provozovati domácí lékárny za předpokladu kap. XVI zák. čl. XIV/1876, o úpravě zdravotnictví.

(2) Nemocenská pojišťovna, i když nemá zřízenu ústavní nebo domácí lékárnu podle

odstavce l, jest oprávněna svým lékařem vydávati pojištěncům léčivé speciality, na které se vztahuje vládní nařízení ze dne 19. února 1926, č. 26 Sb. z. a n., o výrobě léčivých specialit a obchodu s nimi v lékárnách.

(3) Nemocenské pojišťovny a jejich svazy jsou oprávněny se souhlasem ústřední sociální pojišťovny zřizovati a provozovati ambulatoria. Na tato ambulatoria nevztahuje se zákon ze dne 30. dubna 1870, č. 68 ř. z., o organisaci veřejné zdravotní služby.

§ 157 se mění a zní takto:

(1) Prostředky potřebné k úhradě pojistných dávek kromě státního příspěvku, k úhradě správních nákladů pojišťoven a ke tvoření záložních a jiných fondů, potřebných k provádění tohoto zákona, opatří se pojistným.

(2) Úhrada dávek pojištění invalidního a starobního děje se podle zásad pojistné matematiky průměrným pojistným, které vypočítá se pro celek pojištěnců, odstupňováno pro jednotlivé třídy tak, aby hodnota všech budoucích příjmů spolu se jměním ústavu stačila podle zásad pojistné matematiky k úhradě všech budoucích výdajů na dávky podle tohoto zákona, na náklady léčebné péče a na správní a jiné výdaje přípustné podle tohoto zákona.

(3) Pro jiné účely nesmí býti pojistné vybíráno, ani ho nesmí býti používáno.

§ 158, odst. l se mění a zní:

(1) Pojistné pojištění invalidního a starobního se vyměřuje podle této tabulky v korunách československých:

Pro počet dní	Ve třídě
	Aa	Ab	B	C	D
1	0. 38	0. 52	0. 74	0. 94	1. 20
2	0. 74	1. 04	1. 46	1. 90	2. 40
3	1. 12	1. 54	2. 20	2. 84	3. 60
4	1. 50	2. 06	2. 92	3. 78	4. 80
5	1. 86	2. 58	3. 64	4. 72	6. 00
6	2. 24	3. 10	4. 38	5. 66	7. 20
7	2. 60	3. 60	5. 10	6. 60	8. 40
8	2. 98	4. 12	5. 84	7. 54	9. 60
9	3. 34	4. 64	6. 56	8. 50	10. 80
10	3. 72	5. 14	7. 30	9. 44	12. 00
11	4. 10	5. 66	8. 02	10. 38	13. 20
12	4. 46	6. 18	8. 74	11. 32	14. 40
13	4. 84	6. 70	9. 48	12. 26	15. 60
14	5. 20	7. 20	10. 20	13. 20	16. 80
13	5. 58	7. 72	10. 94	14. 14	18. 00
16	5.. -94	8. 24	11. 66	15. 10	19. 20

Pro počet dní	Ve třídě
	Aa	Ab	B	C	D
17	6. 32	8. 74	12. 40	16. 04	20. 40
18	6. 70	9. 26	13. 12	16. 98	21. 60
19	7. 06	9. 78	13. 84	17. 92	22. 80
20	7. 44	10. 30	14. 58	18. 86	24. 00
21	7. 80	10. 80	15. 30	19. 80	25. 20
22	8. 18	11. 32	16. 04	20. 74	26. 40
23	8. 54	11. 84	16. 76	21. 70	27. 60
24	8. 92	12. 34	17. 50	22. 64	28. 80
25	9. 30	12. 86	18. 22	23. 58	30. 00
26	9. 66	13. 38	18. 94	24. 52	31. 20
27	10. 04	13. 90	19. 68	25. 46	32. 40
28	10. 40	14. 40	20-40	26. 40	33. 60
29	10. 78	14. 92	21. 14	27. 34	34. 80
30	11. 14	15. 44	21. 86	28. 30	36. 00
31	11. 52	15. 94	22. 60	29. 24	87. 20
32	11. 90	16. 46	23. 32	30. 18	38. 40
33	12. 26	16. 98	24. 04	31. 12	39. 60
34	12. 64	1750	24. 78	32. 06	40. 80
35	13. 00	18. 00	25. 50	33. 00	42. 00

§ 159 se mění, doplňuje a zní:

(1) Výši pojistného nemocenského pojištění, pokud nepřesahuje za den 5'5% středního denního výdělku (§ 12), stanoví nemocenská pojišťovna [§ 67 a), odst. l, písm. b)]; usnesení o výši pojistného vyžaduje schválení Ústřední sociální pojišťovny.

(2) Ukáže-li se, že pojistné 5. 5% středního denního výdělku nestačí k úhradě povinných dávek, stanoví výši pojistného ústřední sociální pojišťovna po slyšení nemocenské pojišťovny [§ 67 a)].

(3) Při stanovení výše pojistného jest přihlížeti k výsledkům hospodaření pojišťovny a k tomu, aby bylo zabezpečeno včasné odvádění pojistného pojištění invalidního a starobního podle § 161.

(4) Pojistné v jednotlivých třídách se zaokrouhluje nahoru na dvouhaléře.

(5) Ústřední sociální pojišťovna stanoví z moci úřední a s konečnou platností sazbu pojistného, nestánovila-li jí nemocenská pojišťovna tak, aby sazba vyhovovala ustanovení odstavce 3, ani tenkráte, když byla vyzvána, aby tak učinila ve lhůtě aspoň patnácti dnů. Stejně je postupovati, ukáže-li se později, že sazba pojistného nevyhovuje uvedenému ustanovení a nemocenská pojišťovna, ač byla k tomu vyzvána, neusnesla se na. změně sazby.

(6) Do konce roku 1934 jsou nemocenské pojišťovny i ústřední sociální pojišťovna povinny stanoviti podle předchozích odstavců potřebnou výši pojistného. Dokud se tak nestane, zůstávají v účinnosti sazby pojistného,

jež posledně stanovila ústřední sociální pojišťovna.

§ 160 se mění a zní:

Pojistné je platiti za všechny kalendářní dny ode dne vstupu do zaměstnání až do dne, kdy odhláška do pojišťovny došla. Byla-li odhláška učiněna ve lhůtě stanovené v § 17, je pojistné platiti pouze do dne výstupu ze zaměstnání nebo do dne, kdy bylo vykonávání prací nebo služeb přerušeno (§ 17, odst. 2); pojistné je pak opětně platiti ode dne, kdy odhlášený zaměstnanec začne znovu vykonávati práce nebo služby.

§ 160 a) se zrušuje. § 167 se mění a zní:

(1) Za osoby, vykonávající práce nebo služby v závodě zaměstnávajícím aspoň deset pojištěnců, jehož zařízení nevyhovuje předpisům zdravotnickým a ochranným, může býti po dobu tohoto stavu pojistné zvýšeno přirážkou až do 25%, kterou zaměstnavatel bude povinen hraditi ze svého.

(2) Přirážku uloží k návrhu nemocenské pojišťovny ústřední sociální pojišťovna.

(3) Přirážku je platiti ode dne, kdy příslušný odborný orgán státní správy (živnostenský inspektorát, politický úřad první stolice) zjistil k žádosti nemocenské pojišťovny závadu.

§ 168 se mění a zní:

Úřad udělující povolení k provedení stavby je povinen uvědomiti nemocenskou pojišťovnu o tom, který stavební živnostník stavbu provádí. Dluží-li stavební živnostník pojistné některému sociálně pojišťovacímu ústavu, uloží úřad na žádost nemocenské pojišťovny stavebníkovi, aby u nemocenské pojišťovny složil přiměřenou jistotu za pojistné. Odvolání proti tomuto výměru nemá odkladného účinku. Jistota se vymáhá politickou exekucí.

§ 171 se mění a zní:

Kdo nabyl závodu (hospodářství), ručí za pojistné, jež měl platiti předchůdce, za dobu nejvýše osmnácti měsícův ode dne nabytí zpět počítáno. Nemocenská pojišťovna je povinna na žádost nabyvatele vykázati výši nedoplatku pojistného. Ručení podle práva občanského není tímto ustanovením dotčeno.

§ 174 se mění, doplňuje a zní:

(1) Pojistné se zúrokuje ode dne splatnosti, nebylo-li zaplaceno do patnácti dnův ode dne doručení platebního výměru, ústřední so-

ciální pojišťovna stanoví výši úroků z prodlení, a to nejméně 5% za rok. Toto rozhodnutí vyžaduje schválení ministerstva sociální péče a ministerstva financí.

(2) Upomene-li nemocenská pojišťovna zaměstnavatele, který nezaplatil pojistného do patnácti dnův ode dne doručení platebního výměru, o zaplacení pojistného, je oprávněna vyměřiti zaměstnavateli upomínací poplatek, jehož výši stanoví Ústřední sociální pojišťovna.

(3) Neprávem přijaté pojistné vrátí pojišťovna s 5% úroky. Zaměstnavatel může vyžadovati vrácení části pojistného, kterou zaplatil ze svého, zaměstnanec pak vrácení části, jež mu byla sražena se mzdy (§ 164).

(4) Byl-li zaměstnanec za dobu, za kterou bylo pojistné invalidní a starobní přijato, prohlášen za pojištěním povinna podle jiného zákona, je příslušnému nositeli tohoto pojištění na jeho žádost vydati zaplacené pojistné i s 5% úroky. Tento nositel pojištění použije vydané částky k úhradě dodatečně předepsaného pojistného. Případný zbytek vydá zaměstnavateli; zaměstnanec má v tomto případě nárok na vrácení částky, jež odpovídá části pojistného, jež mu byla sražena se mzdy.

§ 178 se mění a zní:

Nemocenská pojišťovna utvoří a rozmnoží, bez újmy ustanovení § 179 a), z přebytků příjmů nemocenského pojištění nad výdaji reservní fond, jenž budiž nashromážděn alespoň částkou jednoduchého středního vydání posledních tří let a doplněn v případě potřeby zase do této výše.

§ 179 se mění, doplňuje a zní:

(1) Plyne-li z výročních závěrek pojišťovny, že příjmy nestačí k úhradě nákladův, a nedosáhl-li ještě reservní fond výše uvedené v § 178, nebo zmenšil-li se reservní fond pod tuto částku a není-li naděje, že poměry v nejbližší době budou zlepšeny správou pojišťovny, budiž usneseno buď zvýšení pojistného nebo zastavení dávek podle § 105.

(2) Neusnesla-li se pojišťovna, ani když k tomu byla vyzvána ústřední sociální pojišťovnou, na potřebném opatření ve lhůtě stanovené nejméně na patnáct dnů, změní Ústřední sociální pojišťovna z moci úřední a s účinkem právně závazným její stanovy, obsahují-li dávky podle § 105; toto opatření má konečnou platnost. Ukáže-li se, že ani toto opatření nestačí k úhradě dávek, zvýší Ústřední sociální pojišťovna sama pojistné podle § 159.

Za § 179 se vsunuje nové ustanovení tohoto znění:

Mimořádný podpůrný fond. § 179 a).

(1) Nemocenská pojišťovna zřídí mimořádný podpůrný fond. Do tohoto fondu plynou peněžité pokuty (§ 262) a dary. Společná schůze představenstva a dozorčího výboru [§ 67 a)] může se usnésti, aby po dobu, po kterou pojišťovna nevyměřuje sazby vyšší než 4'8%, plynuly do tohoto fondu též částky předepsané zaměstnavatelům podle § 20, odst. 2.

(2) Z mimořádného podpůrného fondu může nemocenská pojišťovna podle zásad, jež vyžadují schválení ústřední sociální pojišťovny, v případech zvláštního zřetele hodných poskytovati podpory pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům, kteří již nemají nároku na dávky z nemocenského pojištění, opatřovati zvláštní zařízení péče o nemocné a rekonvalescenty, převyšující dávky pojistné, potírati lidové choroby (tuberkulosu, alkoholism, pohlavní nemoce a pod. ) a podporovati zařízení těmto účelům sloužící, pokud jsou v obvodu pojišťovny a slouží pojištěncům nebo jejich rodinným příslušníkům.

(3) Fondy, zřízené podle § 9 b) zákona ze dne 20. listopadu 1917, č. 457 ř. z., a jiné fondy, sloužící k poskytování mimořádných podpor pojištěncům, se zrušují; fond zřízený podle § 271 jen tehdy, Souhlasí-li s tím orgán spravující tento fond. Jmění zrušených fondů připadne mimořádnému podpůrnému fondu, zřízenému podle odstavce 1.

§ 180 se mění, doplňuje a zní:

(1) Jmění pojišťovacích ústavů může býti použito pouze k účelům v tomto zákoně předepsaným nebo připuštěným.

(2) Pokud tento zákon nestanoví ničeho jiného, smí jmění ústřední sociální pojišťovny býti ukládáno pouze:

a) v tuzemských cenných papírech, v nichž mohou býti ukládány peníze sirotčí, nebo v zápůjčkách na takové papíry;

b) v investičních zápůjčkách státu, zemím, okresům a obcím nebo v zápůjčkách jimi zaručených;

c) v tuzemských hypotečních zápůjčkách, požívajících sirotčí jistoty;

d) v tuzemských peněžních ústavech, ručí-li stát, země, okresy nebo obce za veškeré jejich závazky neb aspoň za vklady sociálně pojišťovacích ústavů;

e) v investičních zápůjčkách veřejnoprávním korporacím, které jsou oprávněny ukládati dávky.

(3) Z trvale uložitelného jmění ústřední sociální pojišťovny musí býti alespoň 20% uloženo v československých státních papírech a 10% v jiných papírech, které určí ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí. Vláda může tuto mez snížiti nebo poměr mezi papíry státními a jinými jinak stanoviti.

(4) Peníze, které nutno míti pohotově pro běžné vydání, mohou býti uloženy u důvěryhodných domácích úvěrních ústavů. Pokud by cedulový ústav československý z důvodů měnových převzal správu veřejných peněz a vyplácel z nich úroky, jest dáti tomuto způsobu uložení za stejných podmínek výnosových přednost.

(5) ústřední sociální pojišťovna vypracuje směrnice pro ukládání svého jmění, jež schvaluje ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí vyslechnuv cedulový ústav československý. Do směrnic jest pojmouti zásadu, že každoročně bude sděláván hospodářský plán. Do schůzí výboru a představenstva ústřední sociální pojišťovny, kde se jedná o směrnicích, hospodářském plánu a všeobecných podmínkách ukládacích nebo o změnách tohoto plánu a těchto podmínek, je přizvati dva zástupce cedulového ústavu, kteří mají v nich hlas poradní.

(6) Jmění nemocenských pojišťoven smi býti ukládáno pouze způsobem uvedeným v odstavci 2, písm. a) a d) a v odstavci 4. Ústřední sociální pojišťovna vypracuje směrnice pro ukládání jmění nemocenských pojišťoven, jež schvaluje ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí.

§ 180 a) se doplňuje novým odstavcem tohoto znění:

(2) Výkazy ústřední sociální pojišťovny o jejích splatných pohledávkách ze zápůjček, z anuit, z úroků a z ostatního smluveného příslušenství jsou exekučními tituly.

§ 181 se mění, doplňuje a zní:

(1) Nemocenská pojišťovna může se souhlasem ústřední sociální pojišťovny nabýti také nemovitostí, nezůstanou-li zatíženy přes polovici nabývacích nákladův a slouží-li k umístění kanceláří pojišťovny nebo k účelům léčebným. Tyto podmínky nemusí býti splněny a souhlasu ústřední sociální pojišťovny není třeba, jde-li o nabytí nemovitostí

v řízení exekučním nebo konkursním, jež může odvrátiti škodu, hrozící pojišťovně.

(2) Nemovitosti nemocenských pojišťoven mohou býti zatíženy přes polovinu obecné ceny jen výjimečně a se souhlasem ústřední sociální pojišťovny.

(3) Nemovitosti nemocenských pojišťoven mohou býti zcizeny pouze se souhlasem Ústřední sociální pojišťovny.

§ 182 se mění a zní:

(1) ústřední sociální pojišťovna může uložiti nejvýše jednu třetinu trvale uložitelného jmění v tuzemských nemovitostech, poskytujících výnos, nejsou-li zatíženy nad jednu třetinu obecné ceny, a v hypotečních zápůjčkách.

(2) Při trvalém ukládání jmění je přihlížeti k tomu, aby bylo ukládáno v jednotlivých zemích a v ukládacích papírech jejich podle poměru pojistného vybraného v posledních třech letech nemocenskými pojišťovnami v příslušných zemích.

§ 183 se mění a zní:

(1) ústřední sociální pojišťovna může případ od případu povoliti, aby nejvýše jedna čtvrtina trvale uložitelného jmění nemocenské pojišťovny byla uložena i jiným způsobem, zejména k podpoře bytové péče a k vybudování sociálních zařízení, věnovaných výlučně nebo převážně pojištěncům.

(2) Podobné uložení jmění ústřední sociální pojišťovny vyžaduje schválení ministra sociální péče.

§ 184 se zrušuje.

§ 185 se mění a zní:

(1) Jmění ústřední sociální pojišťovny musí býti ukládáno tak, aby střední výnos odpovídal úrokové míře, jíž, bylo použito za početní podklad tohoto zákona a aby se podpořila produktivita a národohospodářská výnosnost.

(2) Z toho důvodu možno použíti části jmění ústřední sociální pojišťovny k účelům naznačeným v § 182, odst. 1 (pokud jedná o nabytí nemovitostí) a § 183 teprve tehdy, je-li zajištěno výnosem ostatního jmění Ústřední sociální pojišťovny, že střední výnos celého jmění docílí úrokové míry, jíž bylo použito za početní podklad tohoto zákona. K tomu cíli vyžadují příslušná usnesení Ústřední sociální pojišťovny schválení ministra sociální péče a ministra financí.

(3) ústřední sociální pojišťovna je povinna předkládati za každý rok nejpozději do konce června příštího roku vládě výkazy o dostačitelnosti výnosu uložených peněz.

§ 189 se mění a zní:

(1) Opatření a rozhodnutí pojišťovacích ústavů, určená zájemníkům (stranám), je jim doručiti písemně výměrem. Toho není třeba, přiznává-li nemocenská pojišťovna žádanou dávku pojištění nemocenského, nebo nežádá-li oprávněná osoba o vydání výměru do třiceti dnů po tom; co jí dávka byla odňata proto, že byla uznána schopnou k práci.

(2) Výměr, jímž nemocenská pojišťovna rozhoduje o pojistné povinnosti a zařadění do tříd, vydává se pouze tehdy, když si jeho vydání strana výslovně vyžádala, dále když zaměstnanec nebyl k pojištění přihlášen zaměstnavatelem, nebo když pojišťovna popírá pojistnou povinnost, nebo když zařaďuje pojištěnce do jiné třídy, nežli by měl býti zařaděn podle přihlášeného pracovního výdělku.

(3) Na doručování výměrů jest užíti obdobně předpisův o doručování v civilním řízení soudním. Jde-li o výměry, kterými jest rozhodováno o nárocích na pojistné dávky neb o pojistné povinnosti, jest užíti obdobně předpisův o doručování žalob.

(4) Výměr obsahujž také poučení o opravných prostředcích. Nesprávné poučení nemůže býti straně na újmu. Nebylo-li straně dáno poučení vůbec a výměru nebylo odporováno do šesti měsíců ode dne doručení, stává se výměr pravoplatným.

§ 193 se mění a zní:

žalobní nárok, jejž jest uplatňovati u soudů zřízených podle tohoto zákona, zaniká, nebyla-li žaloba podána do šedesáti dnův ode dne doručení výměru, po případě ode dne, kdy strana zvěděla o vzniku nároku.

§ 194 se doplňuje a zní:

(1) Lhůtu podle tohoto zákona je považovati za zachovánu, bylo-li v ní podání odevzdáno poště nebo telegrafu. Neobsahuje-li však podání telegrafické všech náležitostí pro to které podání vyžadovaných, dlužno je doplniti do tří dnů řádným podáním písemným; nestane-li se tak, nepovažuje se lhůta podle tohoto zákona za zachovánu.

(2) Při počítám lhůt, které jsou stanoveny podle dnů, nepočítá se, pokud v tomto zákoně není výslovně stanoveno jinak, den, do něhož