(2) Požadavku společné domácnosti není na újmu, když manželka (manžel) nebo děti žijí odděleně k vůli výchově dětí, z důvodu bytové tísně, zdravotních, hospodářských, vzdělávacích a podobných důvodů, nesouvisejících s jejich osobními vztahy.
(3) Nárok na dávky rodinného pojištěni (§ 95, I, č. l, II, poslední věta a III, č. 2) má pojištěnec, byl-li v posledních třech měsících před pojistným případem rodinného pojištění nebo před svým onemocněním úhrnem alespoň třicet dní pojištěn. Nárok na dávky rodinného pojištění trvá pak, pokud pojištěnec jest oprávněn požadovati dávky podle § 95, I nebo II.
§ 97 se mění a zní:
(1) Osoba, která vystoupila ze zaměstnání nebo byla odhlášena podle § 17, odst. 2 mimo případ služby vojenské nebo ztráty svobody z důvodů kárných -, pokud je bez výdělku nebo nepožívá důchodu podle tohoto zákona ani důchodu uvedeného v § 126 a zdržuje se v území republiky československé, má nárok na povinné dávky, nastal-li pojistný případ ve lhůtě rovnající se době, po kterou osoba tato byla naposledy nepřetržitě v zaměstnání, avšak nejvýše ve lhůtě šesti týdnů (ochranná lhůta).
(2) Vstoupí-li však osoba nezaměstnaná v této lhůtě znovu do zaměstnání, staví se běh ochranné lhůty po dobu tohoto zaměstnání. Ochranná lhůta, získaná novým zaměstnáním, připočítává se k nevyčerpanému zbytku dřívější ochranné lhůty až do nejvyšší výměry šesti týdnů ode dne výstupu z posledního zaměstnání.
(3) K poskytování dávek je povinna nemocenská pojišťovna, ke které osoba nárok uplatňující naposledy náležela.
§ 98 se zrušuje.
§ 99 se mění, doplňuje a zní:
(1) Změny ve výdělku, které nastanou v době čtyř týdnů před událostí zakládající nárok na dávky nebo v době, kdy se již dávky poskytují, nemají pro týž případ vlivu na jejich výměru; totéž platí o změně ve výdělku při opětném vstupu do zaměstnání u téhož zaměstnavatele. Naproti tomu je přihlížeti ke změnám způsobeným tím, že se pojištěnci dostalo po ukončení učňovského poměru (§ 12, odst. 5) vyššího výdělku, nebo tím, že pojištěnec změnil zaměstnavatele.
(2) Pojištěncům, kteří jsou zařaďováni do tříd podle § 12, odst. 4, 7 a 8, je vypláceti
peněžité dávky té třídy, do které byli zařaděni v době, kdy nastal pojistný případ.
§ 100 se mění a zní:
Je-li neschopnost k práci přivoděna zaviněnou účastí ve rvačce, nebo prokáže-li se jako bezprostřední následek opití, nevyplácí se nemocenské. V těchto případech může však rodinným příslušníkům pojištěncovým býti přiznána podpora ve výši polovičního nemocenského.
§ 101 se mění a zní:
Nemocenská pojišťovna, která poskytla pomoc v mateřství (§ 95, II), může vyžadovati od pojišťoven, u nichž byla pojištěna podporovaná nebo její manžel v posledních devíti měsících před porodem, poměrnou náhradu nákladů podle doby onoho pojištění a podle třídy, v níž podporovaná byla pojištěna u dotyčné pojišťovny; nemocenská pojišťovna nemůže vyžadovati náhrady podle vyšší třídy, nežli podle níž sama poskytuje dávky.
§ 102 se mění, doplňuje a zní:
(1) Nemocenská pojišťovna vydá podle rámcových pravidel ústřední sociální pojišťovny předpisy o hlášení nemoci, o způsobu poskytování léčebné péče, o chování nemocných, o hrazení cestovních výloh k lékařským prohlídkám a pod. (nemocenský řád). Nemocenská pojišťovna jest oprávněna kontrolovati nemocné a dáti je navštěvovati i v byte svými důvěrníky. Vzepře-li se nemocný dozoru nebo neřídí-li se těmito předpisy, může mu býti peněžitá dávka zcela nebo z části odepřena. Na tyto následky je nemocného předem upozorniti. V těchto případech může však rodinným příslušníkům pojištěncovým býti přiznána podpora ve výši polovičního nemocenského.
(2) V nemocenském řádě bude stanoveno, za jakých podmínek a v jaké výši nemocenská pojišťovna poskytne pojištěnci onemocnělému mimo území republiky československé náhradu za nutné náklady, které pojištěnec v cizině zaplatil ze svého za lékařskou pomoc, léky, terapeutické pomůcky a ústavní ošetřování.
§ 103 se mění, doplňuje a zní:
(1) Okresní nemocenská pojišťovna je povinna poskytnouti nemocenské ošetřování (§ 95, I, č. 1) a pomoc při porodu (§ 95, II, č. 1) také pojištěnci (pojištěnce) jiné nemocenské pojišťovny a oprávněným příslušníkům jeho (její) rodiny, pokud v jejím obvodě se zdržují, a kontrolovati je, nutno-li to ne-
zbytně nebo vyžaduje-li toho příslušná nemocenská pojišťovna. Tato je povinna nahraditi nutný náklad. Jde-li o osobu pojištěnou u zemědělské nemocenské pojišťovny neb
o příslušníka rodiny, stíhá povinnost uvedená v první větě zemědělskou nemocenskou pojišťovnu.
(2) Sjednají-li svazy nemocenských pojišťoven úmluvu o provádění odstavce l, je tato úmluva pro členské nemocenské pojišťovny závazná.
§ 104 se mění, doplňuje a zní:
(1) Stanovami nemocenské pojišťovny může býti určeno, že:
a) těhotným a šestinedělkám se poskytují dávky podle § 95, II, č. 2 a 3 jen tenkráte, byly-li za posledních dvanáct měsíců před porodem aspoň 180 dnů pojištěny; tato lhůta může býti prodloužena až na 270 dnů;
b) zuboléčba, ošetřování odbornými lékaři a léčení v soukromých i vlastních léčebných ústavech, lázních a pod. se poskytuje jen za podmínek uvedených v nemocenském řádě (§ 102);
c) lhůta, po kterou se poskytuje snížené nemocenské podle § 95 a), odst. 3 a 4, se prodlužuje až na 180 dnů;
d) pojištěncům, kteří mají v nemoci nárok aspoň po dobu jednoho týdne na mzdu a na bezplatné zaopatření (byt a stravu nebo byt a deputát), přísluší nemocenské teprve od osmého dne neschopnosti k práci.
(2) Vyměřuje-li nemocenská pojišťovna pojistné vyšší než 4'8% středního denního výdělku, může dále stanovami určiti, že poskytuje dávky uvedené v § 95, II, č. 2 pouze ve výměře v § 95 a) a dávky uvedené v § 95, II, č. 3 v poloviční výši této výměry.
§ 105 se mění, doplňuje a zní:
(1) Stanovami nemocenské pojišťovny může býti určeno, že
a) těhotným ženám a šestinedělkám, a to
i z kruhu rodinných příslušníků, poskytuje se kromě pomoci při porodu (§ 95, II, č. 1) podpora až do výše 300 Kč;
b) příspěvek za kojení se poskytuje až do dvacetišesti týdnův, a to i rodinným příslušnicím, až do jedné čtvrtiny nemocenského, jehož pojištěnec požíval nebo na něž by měl nárok;
c) děti pojištěnců, jejichž zdravotní stav toho nezbytně vyžaduje, mohou býti umís-
těny v ozdravovnách, zotavovnách neb jiných zařízeních;
d) denní nemocenské se zvyšuje v 1. třídě až do Kč 3'60, v ostatních třídách pak až do 90% nižší hranice denního pracovního výdělku té které třídy;
e) nemocenské se zvyšuje o 10% svého základu, trvá-li neschopnost k práci déle třinácti týdnův, o 20%, trvá-li déle dvacetišesti týdnův, a o 30%, trvá-li déle nežli třicetdevět týdnů;
f) nemocenské se zvyšuje až o 10% pojištěncům ženatým (vdaným), až o 20% pojištěncům, pečujícím o čtyřčlennou rodinu, a až o 30% pojištěncům, pečujícím o rodinu ještě větší; za členy rodiny je v tomto případě pokládati jenom manželku (manžela) a dáti (§ 96) do dokonaného sedmnáctého roku;
g) pohřebné se zvyšuje až na čtyřicetipětinásobný střední denní výdělek;
h) za účelem rekonvalescence se poskytuje ošetřování v ozdravovnách a ošetřovnách, jakož i léky a terapeutické pomůcky až do jednoho roku po skončení lékařské pomoci;
ch) pomocné prostředky se poskytují proti znetvoření a zmrzačení nebo při nich;
i) sourozencům, dědu, bábě, tchánu a tchýni se poskytuje nemocenské ošetřování podle § 95, I, č. l za podmínek uvedených v § 96, odst. l, písm. c).
(2) Stanovami může býti určeno, že veškeré nebo některé v odstavci l uvedené dávky je poskytovati jen těm pojištěncům, u nichž pojistný případ nastane po uplynuti určité doby pojištění (čekací doba).
(3) ústřední sociální pojišťovna může uložiti všem nemocenským pojišťovnám určitých správních obvodů, aby zavedly dávky uvedené pod písm. c), h) a ch) nebo některé z nich, je však povinna uhraditi polovici nákladu tím vzniklého.
(4) Dávky uvedené v odstavci l, písm. a) až c) mohou býti stanovami zavedeny pouze, dosáhl-li reservní fond alespoň pětiny výše předepsané v § 178; dávky uvedené v odstavci l, písm. d) až i) pak jen tehdy, dosáhl-li reservní fond výše předepsané v § 178.
(5) Po dobu, po kterou nemocenská pojišťovna vyměřuje pojistné vyšší než, 4'8% středního denního výdělku, zastavuje se poskytování všech dávek uvedených v odstavci l,
§ 107 se mění a zní:
K nabytí nároku na dávky uvedené v § 106 je potřebí, aby
a) byly splněny podmínky stanovené pro nápad příslušné dávky;
b) u dávek vyjmenovaných v § 106, písm. a) až d) a u odbytného v případě § 121, odst. 2 uplynula čekací doba sto příspěvkových týdnů (§ 108), než nastal pojistný případ.
§ 108 se mění a zní:
(1) Příspěvkový týden tvoří sedm příspěvkových dnů, za které se stalo splatným pojistné na základě pojistné povinnosti, byl-li pojištěnec k pojištění přihlášen dříve, než nastal pojistný případ, při čemž je přihlížeti k ustanovení § 7, odst. 2.
(2) Za příspěvkovou dobu v dobrovolném pojištění se počítá jen doba, za kterou bylo zaplaceno pojistné.
(3) Příspěvkovým týdnům uvedeným v odstavci 1 je klásti na roven příspěvkové týdny získané převody.
§ 109, odst. 3 se zrušuje.
§ 110 se mění a zní:
(1) Požitek důchodu invalidního počíná dnem, kdy nastala invalidita. Nelze-li to zjistiti, považuje se za den počátku invalidity den, kterého došla do nemocenské pojišťovny žádost za důchod invalidní. Požívá-li však pojištěnec nemocenského, počíná požitek invalidního důchodu po uplynutí doby, po kterou mu náleželo nemocenské.
(2) Požitek invalidního důchodu končí smrtí důchodcovou, nebo nejsou-li již splněny předpoklady, uvedené v § 109, odst. 2.
§ 111 se mění, doplňuje a zní:
O) Důchod invalidní se skládá z částky základní a z částek zvyšovacích.
(2) Základní částka činí ročně 550 Kč.
(3) Částky zvyšovací činí za každý týden získaný:
ve třídě Aa.........0'60 Kč,
ve třídě Ab.........0'85 Kč,
ve třídě B.........1'15 Kč,
ve třídě C.........1'40 Kč,
ve třídě D.........1'75 Kč.
Zvyšovací částky za příspěvkové týdny získané do 31. prosince 1928 ve třídě A se vyměřují podle třídy Ab.
(4) Počet týdnů rozhodných pro výpočet zvyšovacích částek v té které třídě určí se
sedminou součtu všech příspěvkových dnů v té které třídě; zbytek dnů se počítá za plný týden.
§ 114, odst. 3 se mění a zní:
(3) Nárok na vdovský důchod má také vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního, nebo měl nárok na takový důchod, když dosáhla nebo dosáhne šedesátého roku věku.
§ 115 se mění a zní:
(1) Nároku na důchod vdovský nemá vdova:
a) byla-li z vlastní nebo oboustranné viny soudně rozvedena;
b) vstoupila-li v manželství v době, kdy její manžel požíval již důchodu invalidního nebo starobního, leč by v době úmrtí manželova uplynuly již dva roky ode dne vstupu v manželství;
c) bylo-li rozsudkem trestního soudu uznáno, že zavinila nebo spoluzavinila smrt manželovu.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně o nároku vdovce na důchod vdovecký.
Za § 117 se vsunuje toto ustanovení: § 117 a).
(1) Nárok na důchod ve výši vdovského důchodu má dále žena, jejíž manželství s pojištěncem (důchodcem) bylo soudně rozloučeno z viny manželovy, nevstoupí-li v nové manželství a není-li po pojištěnci (důchodci) vdovy, které přísluší nebo jest zachován nárok na výplatu důchodu vdovského.
(2) Obdobně má nárok na důchod ve výši vdoveckého důchodu muž, jehož manželství s pojištěnkou (důchodkyní) bylo rozloučeno z viny manželčiny.
(3) Ustanovení §§ 114 až 117 jest použíti obdobně i na tyto důchody.
§ 118 se mění a zní:
(1) Nárok na důchod sirotčí má dítě mladší sedmnácti let v případě úmrtí pojištěného otce nebo pojištěné matky, požíval-li zemřelý rodič důchodu invalidního nebo starobního nebo měl-li na něj nárok. Nemanželské děti mají však nárok na sirotčí důchod zakládající se na pojištění jejich otce jen tehdy, bylo-li otcovství soudně zjištěno nebo za života otcova mimosoudně uznáno. Osvojenci mají nárok na sirotčí důchod po osvojitelích pouze tehdy, bylo-li osvojení provedeno alespoň půl
roku před nápadem důchodu osvojitelům nebo před jejich smrtí.
(2) Zanechal-li pojištěnec (důchodce) osiřelé vnuky mladší sedmnácti let nebo nevlastní děti mladší sedmnácti let, mají tito vnukové nebo nevlastní děti nárok na důchod sirotčí, byli-li výživou převážně na zemřelého pojištěnce (důchodce) odkázáni.
(3) Nárok na důchod sirotčí mají i schovanci mladší sedmnácti let po pěstounech, byli-li u pěstounů vyživováni bezplatně alespoň půl roku před nápadem důchodu pěstounům nebo před jejich smrtí a byli-li výživou převážně na ně odkázáni.
§ 120 se mění a zní:
(1) Důchod sirotčí činí pro jednostranně osiřelé dítě jednu pětinu, pro oboustranně osiřelé dítě dvě pětiny invalidního nebo starobního důchodu [bez zvýšení podle §§ 113 a 120 a)], jehož pojištěnec v době úmrtí požíval nebo na nějž měl nárok.
(2) Má-li dítě (§ 118) nárok na několik důchodů sirotčích podle tohoto zákona, přísluší mu jen nejvyšší z nich.
§ 120 a) se mění a zní:
Důchod invalidní, starobní (bez zvýšení podle § 113), jakož i důchod vdovský (vdovecký) může se zvýšiti o polovinu, je-li důchodce trvale bezmocný tak, že stále potřebuje pomoci, ošetření a obsluhy jiné osoby. Ustanovení to platí obdobně pro oboustranně osiřelé sirotky, kteří dovršili čtrnáctý rok svého věku.
§ 121 se mění, doplňuje a zní:
(1) Zemře-li pojištěnec dříve, nežli uplynula doba čekací (§ 107), mají jeho pozůstalí nárok na odbytné, které se určí podle třídy, v níž byl pojištěnec zařaděn v době úmrtí, a činí:
ve třídě Aa částku.....550 Kč,
ve třídě Ab částku.....600 Kč,
ve třídě B částku.....650 Kč,
ve třídě C částku.....700 Kč,
ve třídě D částku.....750 Kč.
(2) Zemře-li pojištěnec po uplynutí čekací doby, nebo zemře-li důchodce požívající invalidního nebo starobního důchodu a není-li nároku na výplatu důchodu vdovského (vdoveckého), mají jeho pozůstalí nárok na odbytné ve výši ročního důchodu, jehož zemřelý požíval, nebo na nějž měl nárok, nejméně však
ve výši uvedené v odstavci l, při čemž se nepřihlíží ke zvýšení podle §§ 113 a 120 a). Napadne-li důchod vdovský v době dvou let ode dne úmrtí pojištěncova (důchodcova), odpočítá se od důchodu vdovského tolik čtyřiadvacetin vyplaceného odbytného, kolik měsíců ode dne nápadu důchodu vdovského zbývá do dvou let od úmrtí manžela.
(3) Pozůstalými podle předchozích odstavců rozumějí se vdova (vdovec), nejsou-li zde okolnosti uvedené v § 115, odst. l, písm. a) a c), děti (§ 118) do sedmnácti let, rodiče, jakož i děd a bába zemřelého. Při tom má manžel přednost před dětmi, pokud o ně pečuje, děti před rodiči a tito před dědem a bábou. Rodiče, jakož i děd a bába mají nárok na odbytné jen tehdy, byli-li výživou převážně odkázáni na pojištěnce (důchodce).
(4) Dětem starším sedmnácti let a sourozencům může Ústřední sociální pojišťovna v případech zřetele hodných přiznati odbytné, byli-li výživou převážně odkázáni na pojištěnce (důchodce). Odbytné může býti přiznáno i osobám uvedeným v § 117 a).
(6) Je-li úhrn vyplacených splátek důchodu vdovského (vdoveckého) bez státního příspěvku nižší než odbytné, je vyplatiti vdově (vdovci) částku, o kterou by bylo odbytné převýšilo úhrn důchodových splátek bez státního příspěvku; zemřela-li vdova (vdovec), je tuto částku vyplatiti dětem mladším sedmnácti let.
§ 122 se doplňuje a zní:
Nárok na odbytné musí býti uplatněn do dvou roků po smrti pojištěncově (důchodcově), jinak zaniká.
Za § 122 se vsunují jako nová ustanovení § 122 a) a s nadpisem "Věkový příplatek" § 122 b):
§ 122 a).
Je-li pojištěnec nebo důchodce déle jednoho roku nezvěstným, lze přiznati vdovský (vdovecký) a sirotčí důchod, jakož i odbytné před ukončením soudního řízení o prohlášení za mrtva, činí-li okolnosti úmrtí pravděpodobným.
Věkový příplatek. § 122 b).
(1) Pojištěnci, který se narodil před 1. lednem 1899 a získal do 31. prosince 1931 sedm set příspěvkových dnů, zvyšuje se nárok na důchod invalidní (starobní) o věkový příplatek; nastal-li pojistný případ do 30. června
1934, je nárok na věkový příplatek i tehdy, získal-li pojištěnec do 31. prosince 1931 aspoň sto příspěvkových týdnů podle § 5 vládního nařízení ze dne 14. března 1930, č. 27 Sb. z. a n., jímž se stanoví podrobnosti k provedení zásady nedělitelnosti týdenního pojistného pro pojištění invalidní a starobní a nutné výjimky z této zásady.
(2) Věkový příplatek rovná se třetině průměrné roční zvyšovací částky, násobené počtem celých roků, o které byl pojištěnec v roce 1926 starší dvacetisedmi let.
(3) Nastal-li pojistný případ před 1. červencem 1934, je průměrná roční zvyšovací částka dvanáctinásobek průměrné měsíční zvyšovací částky; průměrná měsíční zvyšovací částka jest úhrn zvyšovacích částek (§ 111, odst. 3), získaných po 1. červenci 1926, dělený počtem celých měsíců, uplynulých od 1. července 1926 do posledního dne pojištění před prvním pojistným případem.
(4) Nastal-li pojistný případ po 30. červnu 1934, je průměrná roční zvyšovací částka jedna pětina úhrnu zvyšovacích částek, získaných od 1. ledna 1927 do 31. prosince 1931.
(5) Pozůstalým po osobách uvedených v odstavci l se zvyšuje důchod vdovský (vdovecký) a důchod sirotčí o poměrný díl (§§ 116 a 120) věkového příplatku; odbytné podle § 121, odst. 2 se zvyšuje stejně jako důchod invalidní, nastal-li pojistný případ po 30. červnu 1934. Zvýšení podle §§ 113 a 120 a) se vyměřuje z úhrnu důchodu a věkového příplatku.
(6) Měsíční splátky důchodů napadlých do 30. června 1934 se zvýší teprve od nejbližšího výplatního dne po tomto dni.
§ 123 se mění a zní:
(1) Stát poskytuje k zákonnému důchodu příspěvek, který činí ročně:
u důchodu invalidního a starobního 500 Kč, u důchodu vdovského a vdoveckého 250 Kč,
u důchodu jednostranně osiřelého dítěte..........100 Kč,
u důchodu oboustranně osiřelého dítěte..........200 Kč.
(2) Státní příspěvek se neposkytuje důchodci, jehož příjem, nečítaje v to důchody podle zákonů sociálně pojišťovacích, přesahoval v uplynulém berním roce částku prostou daně důchodové.
(3) Má-li osoba, oprávněná k důchodu podle tohoto zákona, též nárok na požitky podle zá-
kona o válečných poškozencích nebo na jiné požitky odpočivné a zaopatřovací podle veřejnoprávních předpisů z pokladen veřejnoprávních, vyplácí se státní příspěvek pouze potud, pokud převyšuje tyto požitky.
(4) Cizí státní příslušníci mají nárok na státní příspěvek jen tehdy, je-li v jejich vlasti rovněž provedeno invalidní a starobní pojištění a je-li tam občanům československé republiky poskytován státní příspěvek k jejich důchodům.
(5) Státní příspěvek vyplácí ústřední sociální pojišťovna zároveň s důchodem v měsíčních stejných lhůtách. Ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí upraví způsob vyúčtování státního příspěvku.
§ 124 se mění a zní:
Na místě důchodu a státního příspěvku může býti důchodcům s jejich souhlasem, poskytnuto bezplatné zaopatření v útulcích pro invalidy neb osoby staré, sirotčincích a podobných ústavech; notoričtí pijáci mohou býti i proti své vůli umístěni v ústavu pro né vhodném, ústřední sociální pojišťovna může osobám uvedeným v § 121, jež důchodce zcela nebo převážně vyživoval, poskytnouti podporu až do poloviny důchodu a státního příspěvku.
§ 126 se mění, doplňuje a zní:
(1) Napadl-li důchod invalidní, starobní, vdovský nebo vdovecký a státní příspěvek podle tohoto zákona osobě, jež požívá též důchodu podle právních předpisů o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách neb o pojištění u báňských bratrských pokladen nebo důchodu (odpočivného, zaopatřovacího požitku) ze zaměstnání vyňatého z pojistné povinnosti podle § 6, písm. a) tohoto zákona, má tato osoba nárok jen na zvyšovací částky podle § 111, odst. 3; je-li úhrn důchodů nižší než důchod a státní příspěvek, jež by jinak příslušely podle tohoto zákona, doplatí se tento rozdíl. Vychovávací příplatek se poskytuje nekrácený.
(2) Požívá-li osoba oprávněná k důchodu invalidnímu nebo starobnímu podle tohoto zákona též důchodu podle právních předpisů o úrazovém pojištění (zaopatření) dělníků nebo nabude-li takového důchodu, krátí se důchod (bez zvýšení podle § 113) podle tohoto zákona a státní příspěvek o částku, o kterou by úhrn ročních důchodů převyšoval průměrný roční výdělek zjištěný v posledních třech letech, případně v kratší době před vznikem pojistného případu podle tohoto zákona. Dů-
chod vdovský (vdovecký) a státní příspěvek se krátí o částku, o kterou by úhrn důchodů převyšoval polovinu průměrného ročního výdělku pojištěncova takto zjištěného. Důchod invalidní (starobní) a státní příspěvek se však nekrátí, nepřevyšuje-li úrazový důchod 600 Kč nebo úhrn důchodů 3000 Kč ročně; důchod vdovský (vdovecký) a státní příspěvek se nekrátí, nepřevyšu je-li důchod úrazový 600 Kč nebo úhrn důchodů 1800 Kč ročně. Důchod a státní příspěvek smějí býti sníženy nejvýše o částku, o kterou důchod úrazový převyšuje 600 Kč ročně; úhrn důchodů nesmí klesnouti pod 3000 Kč, po případě 1800 Kč ročně.
(3) Důchod podle tohoto zákona a státní příspěvek se snižují o částky, které jsou ve stejném poměru jako důchod a státní příspěvek.
Nadpis § 128 se mění a zní:
Pojištění jiných dávek a jiných osob.
§ 128 se mění a zní:
(1) ústřední sociální pojišťovna může pojišťovati:
a) osoby povinně pojištěné v pojištění invalidním a starobním nebo dobrovolně v tomto pojištění pokračující na dávky uvedené v §§ 106 až 122 ve vyšší výměře nebo za jiných podmínek;
b) skupiny osob výdělečně činných, nepodléhajících pojistné povinnosti podle tohoto zákona, na dávky uvedené v §§ 106 až 122 anebo způsobem uvedeným v písm. a);
c) osoby, oprávněné podle tohoto zákona k požitku důchodu, na zvýšení důchodu jejich nebo důchodů pozůstalých.
(2) Toto pojištění provádí ústřední sociální pojišťovna ve zvláštním oddělení s odděleným účtováním a hospodařením.
(3) Pojistné za toto pojištění možno odváděti buď jako běžné příspěvky nebo vklady jednou pro vždy neb oběma způsoby.
(4) Běžné příspěvky jsou splatné týdně nebo v delších časových obdobích.
(5) Podmínky pro toto pojištění jednak pro jednotlivé pojištěnce (pojištění individuelní), jednak pro celé skupiny (pojištění souborné), jakož i příslušné pojistné sazby a stanovy tohoto oddělení vyžadují schválení ministerstva sociální péče.
(6) Na pojištění podle odstavce l, písm. b) nevztahují se ustanovení § 254, odst. l, 3 a 4.
Nadpis § 129 se mění a zní: Ochranná lhůta.
§ 129 se mění, doplňuje a zní:
(1) Nároky z pojištění invalidního a starobního zůstávají po zániku povinného pojištění zachovány (ochranná lhůta) po dobu, rovnající se čtvrtině doby získané v pojištění, nejméně však po dobu dvacetičtyř měsíců, nevstoupí-li pojištěnec do zaměstnání vyňatého z pojistné povinnosti podle § 5, písm. b) až f) nebo § 6, písm. d).
(2) Nároky z pojištění invalidního a starobního zůstávají po zániku dobrovolného pokračování v pojištění [§ 250 a)] zachovány po dobu dvanácti měsíců; dobrovolným pokračováním v pojištění nekrátí se ochranná lhůta plynoucí z povinného pojištění.
(3) Do doby, po kterou zůstávají zachovány nároky, nepočítá se doba, po kterou
a) pojištěnec požíval nemocenského,
b) pojištěnec požíval invalidního nebo starobního důchodu, nebo po kterou výplata důchodu odpočívala,
c) pojištěnec byl podroben léčebné péči podle § 154.
(4) Nárok na důchod vdovský zůstává zachován po dobu, po kterou vdova nepožívala vdovského důchodu, poněvadž ještě nebyly splněny podmínky § 114, zemřel-li pojištěný manžel v době, po kterou mu byly zachovány nároky.
Za § 129 se vsunují nová ustanovení tohoto znění:
§ 129 a).
Nezaměstnanému se zachovávají nároky z pojištění invalidního a starobního po zániku povinného pojištění i přes lhůtu stanovenou v § 129, odst. l, nejdéle však do šedesáti měsícův ode dne zániku povinného pojištění.
§ 129 b).
Pojištěncům, kteří se stanou do dvanácti měsíců po zániku povinného pojištění samostatně výdělečně činnými podle zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, se zachovávají po dobu této činnosti nároky z pojištění invalidního a starobního i po uplynutí ochranné lhůty (§ 129), nejdéle však po dobu šedesáti měsícův ode dne zániku povinného pojištění.
§ 130 se zrušuje.
Za § 131 vsunuje se nové ustanovení s nadpisem "Promlčení" tohoto znění:
Promlčení.
§ 131 a).
Právo na přiznání důchodu se promlčuje v pěti létech ode dne, kdy nastal pojistný případ. Jednotlivé měsíční splátky důchodové zanikají v jednom roce ode dne splatnosti (§ 132, odst. 2).
§ 132 se mění a zní:
(1) Peněžité dávky nemocenského pojištění jsou splatný týdně pozadu.
(2) Důchody invalidního a starobního pojištění jsou splatný v měsíčních obdobích napřed. Důchody, jejichž měsíční splátky nedosahují 100 Kč, mohou se vypláceti v dvouměsíčních obdobích. Důchody do ciziny mohou se vypláceti v obdobích delších, a to i pozadu. Oprávnění k důchodu mají na požádání před každou výplatou předložiti potvrzení o životě neb o vdovství.
(3) Náhrada za pomoc při porodu, pohřebné, výbavné a odbytné vyplatí se po předložení průkazův, osvědčujících nárok.
§ 133 se mění a zní:
(1) Peněžité dávky nemocenského pojištění se zaokrouhlují na 10 haléřů tak, že k částkám pod 5 haléřů se nehledí a vyšší částky zvyšují se na 10 haléřů.
(2) Měsíční částky důchodové a jiné peněžité dávky invalidního a starobního pojištění se zaokrouhlují na celé koruny československé tak, že k částkám pod 50 haléřů se nehledí a vyšší částky se zvyšují na jednu korunu československou.
§ 134, odst. 3 se mění a zní:
(3) V případech zasluhujících zvláštního zřetele mohou nevyplacené peněžité dávky býti dodatečně zcela nebo z části vyplaceny.
Nadpis § 135 se doplňuje a zní: Změny a vrácení dávky.
§ 135 se mění, doplňuje a zní:
(1) Změní-li se poměry rozhodné pro vyměření dávky nebo zjistí-li se dodatečně, že dávky byly přiznány omylem ve skutečných poměrech, pojišťovna dávky přiměřeně sníží,
zastaví nebo zvýší. Jde-li o snížení nebo zastavení dávky, nabývá toto opatření působnosti uplynutím období uvedeného v § 132, v němž rozhodnutí o tom bylo poživateli dávky doručeno, kromě případů, jež sluší posuzovati podle ustanovení nemocenského řádu (§ 102); zvýšiti dávku je však ode dne, kdy nastalá změna poměrů byla pojišťovně hlášena, po případě ode dne, od něhož byla vyplácena dávka mylně vypočítaná.
(2) Vrácení přijatých dávek může býti vyžadováno jen, když pojištěnec nebo příjemce dávky přivodil přiznání dávky tvrzením nepravdivých nebo zatajením směrodatných okolností, nebo bylo-li soudně zjištěno, že vyloudil dávky trestním jednáním. O povinnosti k vrácení přijatých peněžitých dávek se rozhoduje výměrem.
§ 136 a jeho nadpis se zrušují. § 137, odst. 1 se mění a zní:
(1) Nárok na přiznání dávek podle tohoto zákona může uplaňovati pouze oprávněná osoba nebo její zákonný zástupce. Nezletilec, dosáhnuvší sedmnáctého roku, může jej uplatňovati sám; za zákonného zástupce nezletilců mohou uplaňovati nároky také organisace pro péči o mládež.
§ 140 se doplňuje a zní:
Rovněž jsou neplatná ujednání, která by omezovala nebo vylučovala platnost tohoto zákona v neprospěch pojištěnců nebo jejich rodinných příslušníků; dohody o zařaďování do tříd podle § 12, odst. 7 nelze však pokládati za ujednání v neprospěch pojištěnců.
§ 142, odst. 3 se doplňuje a zní:
(3) Smlouvy v předchozích odstavcích uvedené nechť obsahují ustanovení o rozhodování sporů vzniklých z těchto smluv. Spory z těchto smluv budou rozhodovati zvláštní rozhodčí soudy; jejich předseda a náměstek bude jmenován ministrem sociální péče v dohodě s ministrem spravedlnosti. Bližší ustanovení o složení a jednání těchto soudů jest pojmouti do smluv.
§ 143 se mění a zní:
(1) Nemocenská pojišťovna ustanoví úředního lékaře, jemuž přísluší říditi lékařskou službu v obvodu pojišťovny. Pojišťovny se mohou sdružovati k ustanovení společného úředního lékaře. Služební smlouvy úředních lékařů schvaluje ústřední sociální pojišťovna, která vydá také směrnice pro jejich službu.