Ptáme se pana ministra
J. Je panu ministru vnitra žínám tento neslýchaný a pobuřující zásah zástupce okresního úřadu z Nového Města n. Met. proti klidným účastníkům májového projevu?
2. Je pan ministr vnitra ochoten exemplárně potrestat okresního zástupce intervenujícího na májovém projevu ve Žďáře a to tím, že bude propuštěn ze státních služeb bez jakýchkoli nároků na pensi?
3. Co hodlá pan ministr učiniti, aby podobné případy se neopakovaly?
V Praze dne 11. května 1934.
Novotný,
Dvořák, Steiner, Procházka, Török, Štourač, Kopecký, Sliwka, Krosnář, Štětka, Kliment, Kubač, Čižinská, Tyll, Bílek, Juran, J. Svoboda, Russ, Zápotocký, Hadek, Vallo, Hodinová-Spurná, Höhnel, Babel.
2576/XIII.
Interpelace
poslanců Štětky, J. Svobody, Krosnáře a soudruhů
ministru vnitra
o násilném postupu okresního komisaře dra Jakla, podřízeného vykonavatele rozkazů okresního hejtmana dra Plavce, okresu hořovického a Černíků asistujících na májových projevech v Berouně.
Na okresním úřadě v Hořovicích sedí a neomezeně vládne okresní hejtman dr. Plavec, o kterém občané okresu hořovického bez rozdílu politické příslušnosti nabyli pevného přesvědčeni, že byl a je věrným sluhou habsburské monarchie a že je to zakuklenec nejčernější monarchie který v době války pro vítězství rakouské monarchie konfiskoval nejen poslední kilo mouky, ale i poslední kus dobytka chudým zemědělcům a to jenom v zájmu vítězství rakouské monarchie. Tento reakčník byl po převrate povýšen za své protilidově služby z policejního komisaře na okresního hejtmana v temže okrese, kde působil jako policejní komisař. Jeho činnost po dobu 15 let na okrese hořovickém vyznačuje se tím, aby zakryl svoje černé reakční ledví, postupoval bezohledně a zřejmě proti dělnické třídě, dobře chápaje jako prohnaný rakouský byrokrat, že svoje spojení s monarchistickými špičkami může krýt jedině ostrým a násilným
postupem proti dělnické třídě. To potvrzuje ta skutečnost, že loňského roku aféra jeho spojení s maďarsko-rakouskými monarchisty sice propukla, ale byla v zárodku potlačena z prestižních důvodů. Aby tento zakuklenec zachoval si své důležité postavení, nutné a potrefené pro rejdy monarchistické, postupoval ostřeji proti dělnické třídě na celém hořovickém okresu. Zakazoval a zakazuje každou dělnickou schůzi a honí dnem i nocí četníky na celém okrese hořovickém s příkazem, aby každou dělnickou důvěrnou schůzi násilně rozehnali. Vrchol jeho činnosti je shrnut v těchto skutečnostech, zjižtěných a svědecky prokázaných na mágových projevech hořovického okresu.
Tak na př. májový projev komunistické strany v Adicích byl sice povolen, ale za podmínek, že nesmí trvati celý projev déle jak hodinu, jinak, že bude rozehnán. Dal příkaz četníkům zničiti všechny standardy v májovém průvodu nesené, a to i takové, které byly ve všech okresech v Československu povoleny. Se zvláštním příkazem vyslal okresní hejtman dr. Plavec dra Jakla do Berouna na májové projevy, který, jak je svědecky prokázáno, připravoval sebe a četnickou asistenci způsobem vrcholícím ve stav, ve kterémžto stavu také končily všechny důsledky dra Jakla. Dr. Jakl a jemu podřízené četnické čety objevily se na berounských ulicích v časných hodinách ranních a všem občanům berounským bylo zřejmo, že četnická asistence pod vedením dra Jakla je ve zvláštní náladě, která se projevila tím okamžikem, když objevily se prvé průvody dělnických manifestantů na májové seřadiště.
V tom čase pochodovaly četnické útvary do města Berouna ze všech končin okresu berounského a dr. Jakl použil prvé příležitosti, když spatřil veliký průvod ze Staré Hutě u Berouna, který nesl ve svém čele standardu proti uzavření závodu Stará Huť. Dr. Jakl dal okamžitě příkaz strhnout tuto standartu, pod kterou šli na májový projev do Berouna všichni starohutší občané bez rozdílu politické příslušnosti, nejen dělníci ze zastaveného závodu, ale i jejich ženy, živnostníci a malorolníci aby tak dali výraz společnému boji proti Pražské železářské společnosti, která zastavuje závod Starou Huť u Berouna z důvodů zvýšených zisků akcionářů Pražské železářské polečnosti. Strhnutím standarty "proti zavření závodu Stará Huť" na pokyn okresního komisaře dra Jakla byli účastníci projevu zřejmě krajně pobouření, neboť poznají z tohoto aktu, že zástupce okresního úřadu dr. Jakl je současně zástupcem Pražské železářské společnosti, která za starého Rakouska hrála význačnou roli v době války - ale přesto zůstali účastníci průvodu naprosto klidní na rozkaz pořadatelů tohoto průvodu - nenechali se vyprovokovat zásahem okresního komisaře dra Jakla.
Z příkazu okresního komisaře dra Jakla byla také stržena četnickou asistencí standarta z májového průvodu občanů Chyňava, kde v čele průvodu byte nesena standarta s tímto nápisem. »DTJ Chyňava« - tedy označení tělovýchovné
složky soc. dem. strany, která se do průvodu strany komunistické dobrovolně vřadila, aby tak demonstrovala jednotu dělnické třídy.
Vrcholem řádění dra Jakla a jím poháněných četníků byl) okamžik, kdy na dolním náměstí berounském zahájil okresním úřadem v Hořovicích povolený tábor ludu, za stranu komunistickou zvolený předseda táboru lidu, dělník Josef Hroneš ze Staré Huti, který v úvodu zahájení táboru řekl doslova: »My starohutští jdeme demonstrovat proti zastavení závodu« - v té době bylo na dolním náměstí berounském daleko přes 6. 000 účastníků komunistického projevu - a nato okresní komisař dr. Jakl rozipustil - jménem zákona« - tábor lidu a dal jej rozehnat bodákovým útokem četníckých oddílů, po zuby ozbrojených, kteří útokem 'hnali na klidně stojící, nic netušící shromážděne masy ludu bez rozdílu politického (přesvědčení.
Řádění četnických oddílů a ještě řádění dra Jakla, jako zástupce okresního úřadu v Hořovicích, popisuje národně-sociální »Stráž Podbrdska« v Berouně, která pro tuto zprávu byla na několika místech. konfiskována, takto: »S tasenou šavlí v ruce a divoce planoucíma očima 'hnal četníky, zatrpklé častými intervencemi v Berouně, proti lidu, nic se neohlížeje na to, že tím vyvolává paniku a Štval nejen účastníky komunistického táboru, ale každého, kdo se octl na blízku, jako divou zvěř náměstím do přilehlých ulic. V této chvíli ukončili národní socialisté svůj projev a ukázněně odházeli v průvodu do spolkové místnosti, kde za 'zvuku národní hymny uložili své prapory, načež dán povel k rozchodu.
Účastníci se rozcházeli do svých domovů, přespolní nastoupili cestu k nádraží, když náhle jako 'bouře četnictvo podniklo útok na nic netušící občanstvo a obušky bilo hlava nehlava muže, ženy i děti. - A nebýt duchapřítomnosti okresního důvěrníka naší strany bratra Žaloudka, který strhl ruku rozvášněného četníka, byl by ztýrán i bratr poslanec, profesor vysoké Školy technické inž. Jan Záhorský, který mamě protestoval u dra Jakla proti bezdůvodnému napadaní chodců.
Třebaže velící důstojník četnictva - ač jinak nebyl méně důraznější mež dr. Jakl - signálem volal četnictvo k zastavení útoku a k návratu, dal dr. Jakl před očima bratra poslance inž Záhorského a přes protest jeho i pořadatelů národně-socialistikého projevu podniknouti nový útok na stoupence naší strany, uchylující se do spolkové místnosti vchodem z Kostelní ulice Stejně zběsile, bez jediné výzvy bylo postupováno - prý na žádost státního zástupce dra Držinskéhoého (sociální demokrat) - proti posluchačům projevu strany sociálně-demokratické, stojícím za kordonem dělníctva v modrých košilích, kteří ohraničovali sociálně-demokraticky tábor lidu. - Ani pamětníci - píše těmto list »nejpohnutějších demonstrací za starého despotického Rakouska nezažili tak drastického zákroku bezpečnostních orgánů státu. Teprve dnes ve svobodné, demokratické republice - dostalo se jim poučení, co je to státní moc. «
Jako další doklad o strašlivém řádění policejního komisaře dra Jakla a četníků uvádíme z dopisu ruského legionáře Jaroslava Staňka z Hýskova, který popisuje řádění dra Jakla a četníků v Berouně takto:
»Jak probíhal 1. Máj v Berouně zajisté již je Vám známo. S jakou brutálností a bezohledností četníctvo a městská policie. postupovala, jest proti lidskosti a rovná se (fašistickému běsněmí v Německu. Stovky žen, dětí a mužů byli do krvavá zbiti. Kdo přišel do rukou této hordě, které velel komisař dr Jakl z Hořovic, neušel výprasku. Několik útoků, které podniklo četnictvo na massy bezbranného lidu, byly rázu takového, že třískali hlava nehlava, děti, ženy, muže. Co však nejvíce zaráželo, že i na chodnících četnictvo obušky mlátilo náhodné chodce. Po vytlačení massy z náměstí ubíral jsem se samoten do Hýskova a na krvácející místo nad okem přikládal jsem M kapesník. Byl jsem doháněn 4 četníky, kteří mně rozkazovali, abych se dal na útěk. Je třeba připomenouti, že jest mně 47 roků a trpím reumatismem, který jsem si uhnal na vojně, t. j. v ruské legii, tudíž nejsem schopen jakéhokoliv útěku, byl jsem znovu. napaden a zatknut. Bylo se mnou nelidsky zacházeno a odveden na radnici, kde jsem byl ponechán do 3 hodin odpoledne. K vysvětleni sděluji Vám, že jsem byl 4 roky v ruské legii kde jsem byl vychováván jako revoluční vojín za osvobození českého národa z jáhna rakouské dynastie. By! jsem vychováván v legii v tom směru, aby nebyli napadáni lidé bezbranní a za 16 let trvání Československé republiky jsem se na vlastní oči přesvědčil, že marně bylo bodováno, že manně položili životy na osvobození dělnické třídy. Za moji udatnost v legii byl jsem jmenován poručíkem v záloze československého vojska. Pracuji v železárnách ve Staré Huti u Berouna, které v době několika dnů budou zavřeny a já jsem mezi těmi, kteří budou vyhozeni za vrata. 1. května jsem šel demonstrovati pod standartou »Pryč se zastavením závodu Stará Huť, « která nám byla drem Jaklem teď zabavena. Žádám, aby tento můj. případ byl předmětem jednání v (parlamentě, aby celá veřejnost se dověděla, ja(k jsou odměňováni bojovníci za samostatnost Československé republiky. O mém těžkém zranění prikládám lékařský nález a jak je vidět, že jsem byl iak se patří zpracován. «
N. a doklad této strašné skutečnosti přikládáme k interpelaci v originále léka řské vysvědčení od dna Šrámka, lékaře ve Staré Huti. který ztřískaného legionáře ještě týž den ošetřil a zranění zjistil a vydal o tom jmenovanému legionáři potvrzení, které nám bylo zasláno a k tomu poznamenáváme, že došla nám celá sta dopisů, popisujících strašlivé řádění dra Jakla a jím poháněných četníků, ze řad berounských občanů, obchodníků, učitelů, úředníků atd., kteří rovněž byli do krvavá ztlučeni a kteří, jak dopisy nasvědčují měli za to, že na 1. Máje v Berouně v osobě okresního hejtmana Plavce a jeho vykonavatele dra Jakla je zašitý měmecký Göring a jeho nazi. Jeden z učitelů píše nám: »Na vlastní oči viděl jsem, jak zuřivě a přímo zvířečky byla
ztlučena paní Foukalová z Berouna, které bylo dokonce přeraženo žebro. « Všichni co nám popisovali berounské události, jsou krajně rozčlení - byl to zřejmě jejich omyl, ze kterého již dnes vystřízlivěli, neboť se až dodnes domnívali, že v Československu jsou hitlerovské a göringovské manýry nemožné.
Po těchto strašlivých událostech na Berounsku panuje krajní rozhořčení. My voláme za svědka táto bezpříkladné surovosti a zběsilosti dra jakla a četníků poslance národně sociální strany profesora Záhorského, který nejenom na vlastní oči viděl toto strašlivé řádění, ale také na vlastní kůži pocítil důsledky československé »demokracie«, vyjádřené četníckou kolbou a pendrekem.
Ptáme se pana ministra vnitra:
1. Ví pan ministr vnitra o tomto strašlivém řádění a působnosti monarchistického okresního hejtmana dra Plavce a jeho vykonavatele dra Jakla - jeho podřízených četníků na májových projevech na Hořovicku?
2. Je ochoten pan ministr vnitra zjištěné vínímky okamžitě suspendovat bez nároků na pensi, propustit ze služeb státu a to okresního hejtmana dra Plavce, jeho zástupce dra Jakla, velitele četníků v Berouně a všechny četníky, kteří při májových projevech v Berouně řádili?
3. Je pan ministr vnitra ochoten dáti zabaviti majetek okresního hejtmana dra Plavce a dra Jakla a z tohoto nahraditi všechny škody, způsobené na zdraví berounských občanů četnickým řáděním při májových projevech na Berounsku?
4. Co hodila pan ministr učiniti, aby podobné případy se neopakovaly a bylo jim zabráněno?
V Praze dne 11. května 1934.
Štětka, J. Svoboda, Krosnář,
Steiner, Novotný, Procházka, Bílek, Juran, Štou-
rač, Kopecký, Dvořák, Kliment, Hadek, Čižinská,
Tyll, Török, Höhnel, Babel, Hodinová-Spurná,
Zápotocký, Kubač, Śliwka, Russ, Vallo.
2576/XIV.
Interpelace
poslanců Bílka, Štětky a soudruhů ministru spravedlnosti dru Dérerovi
o vlivu Stříbrného tisku na konfiskační praksi.
První a druhé číslo »Rudého Práva« po jeho novém vyjití nabylo zabaveno. Ve středu odpoledne »Expres« tuto skutečnost vytknul a, téhož "odpoledne bylo »Rudé Právo« zabaveno na čty-
řech místech. Zabaveny byly konce zcela zásadních, teoretických článků, takže je zřejmo, že zde bylo vyhověno štvaní fašisticko-ligistického tisku.
V článečku »Státní dodávky« se tvrdí: »Vláda předložila včera v senátě zákon o machinacích při ujednání veřejných dodávek a práci. Osnova vyhrožuje ostřejšími tresty a uvádí celou řadu trestních případů. Kolik bylo mluveno o potírání korupce v roce 1924, kdy za ministrování Stříbrného byla předložena podobná osnova. Kolik bylo mluveno o boja proti korupci, když se projednávaly obchody tohoto ministra samého. Kolik se toho namluví při každé propuknuvší aféře a přece se vyrodují nové a nové. Nelze ani tentokrát očekávati sebevyšším papírovými tresty podstatnou nápravu, neboť v kapitalistickém řádě jsou příležitostí příliš svůdné... « A nyní zasáhl censor a zabavil tyto věty:... »a není a nemůže zásadně" býti připouštěna kontrola lidu. A tak bude korupce bujeti dále. Náprava bude teprve tehdy, až bude odstraněn řád, z něhož machinace, obohacování se jednotlivců, na účet širokých vrstev s přirozenou zákonitostí vyplývají, až vezme lid vládu sám do ruky, až škůdci společnosti budou třeba postaveni ke zdi. «
V článku »Vídeň očekává Habsburky« byl zabaven těmto konec: »A jak je tato možnost blízká, může nejlépe ilustrovat ostrost a spěch, s jakými je v ČSR. potlačováno protiválečné hnutí, a tempo militarisace, do jejichž služeb je postáván nejen státní aparát, ale i všechny politické, odborové, sportovní a masové organisace fašistických a státotvorných stran. Avšak uvědomělý odpor proletariátu je dnes již silou, která promluví své velké slovo do plánů krvelačných imperialistů. Růst této organisované síly nezadrží žádné fašistické běsnění. Budou-li chtít imperialisté prosadit své záměry, budou muset nejprve svést těžký zápas s pracujícím lidem své vlastní země. A tento zápas jim může být osudným. «
Příznačná a přímo barbarská je konfiskace tohoto místa z diskuse s básníkem Vítězslavem Nezvalem. Tam se praví: »Naši snahou musí být, aby tento boj přispěl k vyjasnění a k utužení vzájemného solidárního svažitou, k získání nových bojovníků-dělníků a spojenců-intelektuálů do společného boje za revoluční osvobození dělnické třídy. « Je věru těžko posoudit, v čem censor viděl příčinu zakročiti. Jestli se mu nelíbí náš společný postup s význačným intelektuály, jako je Nezval, nebo jestli se mu nelíbí osvobození dělnické třídy. V každém případě je viděti, jak silně se tu uplatňoval vliv Stříbrného štvavého fašistického tisku. Ale právě tu bylo by opět zajímavo slyšeti vlastní názor pana ministra spravedlnosti, který se nazývá socialistou. Stotožňuje-li se se svým podřízeným censorem, nectít to řekne otevřeně. Rozhodně má odpovědnost za barbarské řádění Jeanu odpovědné censury.
V poznámce »Nedotknutelnost demokracie« se praví: Ministr vnitra dr. Černý měl před agirárními akademiky přednášku o demokracii v politice. Demokracie, pravil ministr, je svobodou národa. « A aby tato věčná pravda byla dokázána, zasáhla ihned tužka censorova a zabavila další
náš komentář: »Pan ministr musí o tam věděti; musí věděti, proč úřady jemu podřízené, zakazují dělnické schůze, rozpouští proletářské organisace, zatýkají bojovníky za svobodu lidu. Považuje-li tedy zástupce demokracie za obhajobu svobody tyto zákroky, musí míti na mysli svobodu jiné vrstvy, než jsou vrstvy lidové. A v tomto smyslu má tedy ministr pravdu. Svoboda třídy kapitalistické není a nemůže býti svobodou lidu: svoboda lidu není a nemůže býti svobodou vykořisťovatelů. Úplná svoboda může nastati teprve po odstranění vykořisťování člověka člověkem, po potlačení třídy vykořisťovatelů, v společnosti beztřídní, komunistické. A tehdy nebude ani demokracie, neboť demokracie je vláda nad lidmi a bude-li lidstvo rozhodovati o svém osudu samo, nebude potřebovati nad sebou poručnictví státního aparátu, žádné rozkazováni a zakazouvání, žádnou »vládu«. Tato úvaha se censorovi opět nelíbila a proto ji zprovodil se světa, « Tak vypadají konfiskační poměry za ministrování pana dra Dérera.
Ptáme se proto pana ministra:
1. Je ochoten vysloviti svůj vlastní názor o zmíněných konfiskacích a neomezit se na pouhou formální stránku věci?
2. Je ochoten uveřejniti pokyny a směrnice, které ministerstvo spravedlnosti dalo štábním zástupcům, provádějícím censuru?
V Praze dne 18. května 1934.
Bílek, Štětka,
Krehan, Hodinová-Spurná, Tyll, Procházka, Novotný, Török, Valášková, Čižinská, Babel, Kubač, Dvořák, Zápotocký, Kliment, Štourač, J. Svoboda, Russ, Kopecký, Hrubý, Juran, Krosnář, Hadek.
2576/XV.
Interpelácia
poslancov Kubača, Vallo, Steinera a súdruhov
ministrovi vnútra
vo veci brutálneho postupu četnictva
proti nezamestnanému robotnictvu dňa
20. apríla 1934 v Trnave.
Označeného dňa jako obvykle sa robotnictvo nezamestnané shromáždilo na okresný úrad pre vyzdvihnutie stravovacích blokov (žobračenek). Ponevač obvyklá doba vydávaní stravovácich blokov už prešla a tieto vydávané neboly, vyposlali nezamestnaní deputáciu k okresnému náčelníkovi. Tento na dotaz deputacie, čo bude so
stravovacíma lístkami, odpovedal: »Žobračenky vydávané nebudú, paneváč je práce už dosť. « Deputacia odobrala sa k čakajúcemu robotnictvu, aby sdelila výsledok intervencie. Nato robotníctvo znovu povarilo deputáciu, aby sa išla dotázať, kde ta práca je, aby sa o mu mohlo prihlasiť. Deputacia po druhé nebola pripustená, ale četnictvom vytlačená z budovy okresného úradu, zároveň s túto vyšiel zástupce okresného úradu s oddielom četnictva, ktoré nastúpilo a bez každého slova podniklo útok na shromáždené, - nič netušiace robotníctvo. Útok bol tak brutálny, že každého, koho četnictvo zasiahlo, bilo gumovýma obušky a pažbami pušiek. Tak bol zranený 62ročný, beznohý invalida Jan Škron, bola mu prerazená hlava a bol srazemý na zem a tam bitý ešte pažbami pušiek. Josef Lastovička, 68ročný starec, utrpel ťažké zranenie na dvoch miestach, na hlave, takže mosely být rany na dvoch miestách sošievané. Anna Ševčíková, tehotná ženská vo vysokom stupni tehotenstva, bola srazená na zem a ranená na viac miestach. Štefánia Růžičková, Maria Hraneková utrpely taktiež ťažšie zranenia. Lékarský nález Hranekové panu ministru prikladáme.
Tento postup vzbudil odpor u všetkého obyvatelstva mesta Trnavy, ktoré počinanie četníkov videlo.
Pýtame sa pána ministra vnútra:
Stotožňuje-li sa pán minister s tímto postupom četníctva?
Jaké opatrenie mieni spraviť pán minister aby sa, podobné brutálné počiny četnictvu zamezily?
V Prahe, dňa 17. mája 1934.
Kubač, Vallo, Steiner,
Dvořák, Bilek, Hodinová-Spurná, Tyll, Novotný, Procházka, Krehan, Valášková, Kliment, Babel, Török, Zápotocký, Russ, Krosnář, Juran, Štourač, Čižinská, Hrubý, Hadek, J. Svoboda, Kopecký.
2576/XVI.
Interpelace
poslanců Václava Sladkého, inž. J. Zá-
horského, L. Pechmanové-Klosové
a druhů
ministru školství a národní osvěty a ministru financí
o zakrytém »numeru clausu«, provedeném via facti na středních školách, a o přijímání nových sil učitelských na střední školy.
Jak se dovídáme, vydalo ministerstvo školství a národní osvěty právě výnos (číslo 41. 738/34-II),
jímž se ředitelství středních škol zmocňují přijímati na počátku školního roku 1934/35, tedy k 1. září 1934 žactvo pouze v tom rozsahu, aby je bylo možno umístiti, v dosavadních místnostech ústavů bez najímání nových místností, ale dále ještě s podmínkou, že celkový počet poboček toho kterého ústavu nebude zvýšen proti stavu v nyneejším školním roce 1933/34.
Tento na pohled nevinný výnos měl by však ve skutečnosti veliké a nevítané následky, těžce postihující rodiče žáků, hlásících se do prvních tříd. Očekává se totiž, že do prvních tříd bude se hlasití přibližně asi tolik žáků, jako ve školním roce nynějším, t. j. k 1. září 1933. Pro těmto nynější počet primánů bylo potřebí celkem 231 poboček. Avšak z nejvyšších tříd středních škol odchází žactva daleko méně, neboť bylo pro tyto třídy potřebí toliko 23 poboček.
Jestliže tedy zmíněný výnos ministerstva školství chce zachovati dosavadní počet poboček, znamená to, že by se v primách povolilo jenom 23 poboček nebo o něco málo více (žactva ubývá trochu při přechodu z nižší střední školy do třídy páté), kdežto očekávaný počet primánů vyžadoval by zase asi 230 poboček. Rozdíl činí okrouhle 200 nebo 180 poboček, t. j. 10. 000 žáků, kteří podle zmíněného výnosu musili by býti odmítnuti z přijetí, ačkoliv by zkoušku přijímací vykonali s úspěchem. Byla by to skoro polovička žáků hlásících se do první třídy středních škol!
Pokládáme provedení tohoto výnosu za naprosto nepřijatelné a nemožné. Celá veřejnost bez výjimky jest přece jednosvorně toho názoru, že tak zvaný numerus clausus na školách středních je nepřípustný, neboť střední škola poskytuje všeobecné vzdělání a dává základnu nejen pro studium vysokoškolské, nýbrž také pro studium z veliké části škol odborných.
Vzíti tedy skoro polovině našeho dorostu možnost dosáhnouti této základny, bylo by hříchem, spáchaným na naší mládeži a to právě v době, kdy všemi propagačními prostředky hlásá se heslo »demokracie détem«. Chystaný výnos není však nic jiného, než zakrytý a via facti provedený numerus clausus na školách středních.
Tážeme-li se po důvodech tohoto výnosu, dovídáme se s úžasem, že jest jím prý nedostatek vyučovacích síl. Zní to opravdu přímo paradoxně v době, kdy odevšad slyšíme nářek na povážlivý přebytek učitelských síl a na nemožnost nalézti pro ně umístění. Čím tedy jest tento nedostatek způsoben? Jenom tím, že ministerstvo školství a národní osvěty nesmí přijímati žádných nových středoškolských učitelů pro vyučování na středních školách, takže několik set úplně aprobovaných kandidátů profesury marně čeká na umístěni. Jsou to tedy jenom důvody úsporné a íinaniční, které mají těžce postihnouti tisíce nových studentů.
Proto táží se podepsaní:
1. pana ministra školství a národní osvěty, zdali jest ochoten neprodleně naříditi neomezené přijímání všech žáků, kteří vykonají úspěšné
přijímací zkoušky do první třídy středních škol pro nový školní rok 1934/35?
2. pana ministra financí, zdali jest ochoten navrhnouti vládě, aby dala souhlas k přijímání nových sil učitelských na střední školy?
V Praze dne 17. května 1934.
Sladký, inž. Záhorský, Pechmanová-Klosová,
Mikuláš, Slavíček, Tučný, Stejskal, Vaněk, dr.
Moudrý, Šmejcová, Langr, Richter, Zeminová,
Fiala, Jos. Tůma, Polívka, Bazala, Hrušovský,
Hafina, Netolický, Malý, Kraus.
2576/XVII.
Interpelácia
poslanca Andreja Hlinku a druhov predsedovi vlády
vo veci úradnej štatistiky o sčítaní rudu z roku 1930.
Posledné sčítame ľudu v ČSR konalo sa v decembri T. 1930, pódia zákona číslo 47 Sb. z. a n. zo dňa 17. marca 1927 a vlád. nariadenia číslo 86 zo dňa 26. júna 1930. Počet československých štátnych príslušníkov podľa národnosti javí sa nasledovne: československá = 9, 668. 943, nemecká = 3, 231. 718, maďarská = 692. 121, ruská a maloruská = 549. 043, židovská = 186. 474, poľská = 81. 741, iná a neudaná = 49. 465.
Ako vidieť, v úradnej štatistike o sčítaní ľudu slovenská národnosť chýba. Toto sa protiví nielen skutočnému stavu, podľa ktorého slovenská národnosť jestvuje, ale i vládnemu nariadeniu o sčítaní ľudu, ktoré v § 20. hovorí doslovne: »Zvlášť údaje o národnosti musia byť zistené riadne a presne podľa pravdy a na nikoho nesmie byť robený nátlak. "
Národnosť pri sčítaní ľudu podľa § 21. citovaného vládneho nariadenia zisťuje sa podľa voľného udania obyvateľstva. Pritom smerodatná je materinská reč sčítanej osoby. Inú náhodnosť, než aká zodpovedá materinskej reči, možno zapísať len vtedy, keď sčítaná osoba nehovorí materinskou rečou ani vo svojej rodine ani v domácnosti, ale rečou inej národností. Aký veľký význam pripisuje vládne nariadenie zisteniu národnosti pri sčítaní ľudu, to vysvitá i z toho, že sčítací komisár môže zmeniť v sčítacích archoch zápis národností len so súhlasom sčítanej osoby a každá takáto zmena musí byť na znamenie súhlasu potvrdená vlastnoručným podpisom sčítanej osoby.
Hoci citované ustanovenie vládneho nariadenia sú jasné nad všetku pochybnosť, jednako štát-
ny úrad štatistický v úradnej štatistike o sčítaní ľudu nevykazuje slovanskú národnosť. V tomto pokračovaní štátneho úradu štatistického vidíme zrejmé porušenie platných právnych predpisov a tendenciu protislovenskú. Tento protizákonný postup uráža i nás ako Slovákov tým viac, lebo ešte i Maďari v bývalom Uhorsku vykazovali v úradnej štatistike o sčítaní ľudu Slovenskú národnosť.
Preto pýtame sa vlády:
1. Či vie, že úradná štatistika o sčítaní ľudu nevykazuje slovenskú národnosť a že toto pokračovanie štátneho úradu štatistického sa protiví platným právnym predpisom?
2. Či je ochotná nariadiť, aby úradná štatistika o sčítaní rudu v roku 1930 bola opravená podľa vládneho nariadenia číslo 86/1930 v tom smysle, aby vykazovala zvlášť národnosť českú a zvlášť národnosť slovenskú?
3. Koľko štátnych príslušníkov slovenskej národnosti podľa sčítania ľudu z roku 1930 žije v Čechách, na Morave a Sliezsku a koľko štátnych príslušníkov národnosti českej na Slovensku?
4. Aké opatrenia mieni učiniť vláda, aby sa v budúcnosti úradná štatistika o sčítaní ľudu robila presne podľa platných právnych predpisov?
V Prahe, dňa 15. mája 1934.
Hlinka,
Čuřík, Danihel, dr. Fritz, dr. Gažík, GrebáčOrlov, dr. Labaj, Galovič, dr. Mederlý, Mojto, Onderčo, dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Sivák, Slušný, Suroviak, Šalát, Rázus, dr. Peterslika, Fritscher, Zajíček, dr. Tiso.
2576/XVIII.
Interpelácia
posl. Vallo, Steinera a súdruhov ministru vnútra
o protizákonnom postupu okresného úradu v Stropkove, Slovensko.
K 1. máju vydala komunistická strana Československa májový list, ktorý bol riadne predložený censure a povolený.
Robotníci obce Hotča, okres Stropkov, objednali si hromadne na adresu Michal Petruško 10 kusov označeného listu, ktorý bol poštou riadne doručený, ale okamžite po doručeniu od adresáta četníctvom zhabaný. Na intervenciu na okresnom úrade, aby list bol vydaný adresátovi, poneváč sa nejednalo o kolportáž, ale len o do-
ručenie členom, ktorí si list predom objednali, okresný náčelník odmietol vydať májový list s podotknutím, že není dovoleno na okrese Stropkov jej rozširovati.
Pýtame sa pána ministra vnútra:
1. Jestli mu je známý tento protizákonný postup a čo podľa učiniť, aby sa podobné prípady v budúcnosti neopakovaly?
2. Je ochotný pán ministr vnútra nariadiť, aby menovaným bola nahradená škoda utrpená zhabaním listu?
V Prahe, dňa 23. mája 1934.
Vallo, Steiner,
Kliment, Štourač, Török, Krehan, Valášková, Novotný, Hadek, Höhnel, Dvořak, Procházka, Bílek, J. Svoboda, Kubač, Śliwka, Babel, Tyll, Russ, Juran, Čižinská.
2576/XIX.
Interpelácia
poslanca Štefana Danihela a druhov
ministrovi národnej obrany
o obchádzaní, miestnych malých živnostníkov pri vojenských dodávkach mäsa.
Klub slovenských ľudových poslancov už niekoľko ráz poukázal jednak cestou parlamentných prejavov svojich členov, jednak vo svojich tlačových orgánoch na četné nevýhody a krivdy, ktoré v dôsledku zriadenia vojenschých strelníc a posádok obyvateľstvo niekoľkých záhorských obcí v, malacskom okrese musí snášať. O týchto krivdách a sťažnostiach miestneho obyvateľstva malo príležitosť sa presvedčiť svojho času na tvári miesta i samotné predsedníctvo branného výboru, ktoré na prednesené sťažnosti aj prisľúbilo nápravu v podobe intenzívnejšieho napomáhania miestneho obyvateľstva pri zásobovaní vojenských útvarov rôznymi potrebami, menovite potravnými článkami, ktoré tunajšie obyvateľstvo samo dorába.
Avšak na miesto očakávanej nápravy stihla ďalšia krivda obyvateľstvo tohto kraja. O tom svedčí sťažnosť, ktorú mám predostrely predstavenstvá otočí Plavecký Sv. Mikuláš, Plavecké Podhradie, Sološnica, Jabloňové, Kuchyňa, Pernek a Lozorno a ktorá znie takto:
»Zriadením vojenských strelníc a posádok obyvateľstvo našich obcí od Plaveckého Sv. Mi-