samostatně, za úplné tiskopisy. Podle platného poštovního řádu jest dovoleno úplný tiskopis prikládati k novinám, časopisům jako vlastní přílohu bezplatně, event. jako cizí přílohu za poplatek l h do 10 g.
Ve věstníku pošt a telegrafů pád číslem 9/1934 bylo nařízeno, že. vrácené zásilky tiskopisů adresátovi doručené podléhají novému výplatnému Vzhledem k tomu, že 'tyto vrácené zásilky byly dopravovány poštou bezplatně, jeví se zdražení poštovného o 100%. Jedná se v prvé řadě o zásilky na ukázku knih nebo jiného zboží, které mají pro poštu značný význam, jelikož pošta obdrží poplatek za doručení a pri ponechání si zásilky adresátem získává další příjem z dalších výkonů jak nahoře uvedeno.
Výnosem ministerstva pošt z 11. července 1933 pod č.. 15. 373-VII byla zrušena výhoda zasíláni starých čísel novin a časopisů na ukázku potí novinovou známkou a zvýšen poštovní poplatek za zásilky starších čísel z 5 h na 20 h - evenit. na 40 h při váze do 100 g.
Tak značné zvýšení poplatku o 300% resp. 700% není odůvodnéno, jelikož pošta při doručení starého čísla nemá žádných větších výloh ani fysické námahy, než má při zásilce právě vyšlého čísla. Vydavatelé a knihkupci zasílali na ukázku, aby informovali adresáta o kvalitě časopisu, zasílají stará čísla již použitá, riskujíce přes to sívaje náklady manipulační, ztrátu tiskopisu i výlohy poštovní, aby získala odběratelů. Při dnešním. nezájmu o literaturu následkem spodářskych poměrů i vlivem jiných okolností, které oddalují obyvatelstvu od literatury, nemůže vydavatel počítati s takovým výsledkem, aby mohl riskovati ještě o 300% event. 700% zvýšený poštovní poplatek, aneb výdej za nový výtisk dosud nepoužitý.
Toto ustanovení znemožnilo vydavatelům a knihkupcům zasílati na ukázku a tato skutečnost jest jednou z příčin katastrofálního úbytku v odbytu literatury knižní a časopisecké, jenž bude míti neblahé následky nejen pro podniky závislé na výrobě a prodeji knih a časopisů, ale i pro poštu šatnu, která ztrácí nejen na poptatcích za ukázkové zásilky, ale i na provozu v ostatních oborech, které jsou zaměstnány výkony z další korespondence mezi nově získaným odběratelem a jeho dodavatelem.
Podíle výnosu ministerstva pošt a telegrafů číslo 10727/VIII-34 nejsou považovány šekové vplatní listy opatřené. razítkem odesílatele za úplný tiskopis a tak podle dnešní prakse všechny zásilky pod novinovou známkou, do nichž jsou vloženy šekové vplatní listy, -prospekty, objednací listy opatřené razítkem. odesílatele podléhají pontu 30, resp. 40 h, při váze do 100 g, místo dřívějšího porta 5 h. l toto zdražení o 500 resip. 700% není odůvodněno, jelikož dopravní náklady se pro postřu připojením razítka odesílatele nikterak nezvětšily.
Výše uvedené zdražení výkonů poštovních vzbudilo značnou nelibost ve všech vrstvách obyvatelstva a proto se podepsaní táži:
1. Jest panu ministru pošt a telegrafů známa tato prak se poštovní správy?
2. Souhlasí pan ministr s touto praksí, která ohrožuje existenci 120. 000 osob súčastněných s jejich rodinami a jest nebezpečnou i pro poštovní podnik a zaměstnanost jeho zaměstnanců?
3. Jest pan ministr ochoten zjednati bez odkladu nápravu odvoláním všech výnosů, klére umete zdražují výkony pošty a znemožňují agitační činnost rozširovatelů literatury?
4. Jest pan ministr ochoten bezodkladně položiti poštovní podnik na základ obchodní, výběrem obchodně schopných úředníků a povoláním odborných expertů do poradního siboru ministerstva pošt z těch oborů, které nejvíce zaměstnávají poštu?
V Praze dne 15. května 1934.
Pekárek,
dr. Tiso, dr. Polyák, Šalát, dr. Pružinský, Mojto, Čuřík, Danihel, dr. Fritz, Onderčo, dr. Ravasz, Pecbman, Kejmar, Vávra, Liška, A. J. Beneš, Ostrý, Jiráček, Hýbner, Mlčoch, Najman, Pelnář.
2576/VII.
Interpelácia
poslancov dra Ivana Markoviča, F. Bendu a súdruhov
na ministra vnútra
pre poburujúce pokračovanie okresného úradu v Novom Meste nad Váhom.
I.
Miestna 'politická organizácia čs. soc. dam.. strany robotníckej v Novom Meste nad Váhom usporiadala dňa 1. mája 1934 verejné shromaždenie, ktorému predchádzal manifestačný sprievod. V sprievode boly nesené štandarty s heslami: »Proletári celého sveta - spojte sa! Len spojením v 'jednotnej strane - soc. demokracii - proletariát zvíťazí! Nech zhynie fašizmnus, nech žije demokratická republika! Sme za socialistický štát! Manifestujeme za 40-hodinový pracovný týždeň! Zlepšite starobné a invalidné podpory! Zisk z racionalizácie patrí pracujúcemu (ľudu! Vedomie moc - organizácia sila! Zoštátnite uhotné bane! Vyhlasujeme najostrejší boj korupcii! Zdar III. Rob. Olympiáde 1. -8. Vil. 1934 v Prahe! Dňa 27. V. 1934 verejné cvičenie R. T. J. v Novom Meste n. /V. «
Štandarty s väčšinou týchto hesiel boly nesené už v sprievode v roku 1933 a 1932, a to
bez sebemenšej námietky so strany okresného úradu. Pri formovaní sprievodu nebolo so strany prítomného okresného veliteľa četníctva proti štandartám žiadnych námietok a taktiež bez námietok so strany veliteľa četníctva poťažne so strany prítomného zástupcu okresného úradu prešiel sprievod so štandartmi cez celé mesto a nazpäť k rečníckej tribúne na námestí. Keď však sprievod prišiel k tribúne a nosiči štandart sa začali rozostavovať, pristúpil k nim zástupca okresného úradu a nariadil, aby štandarty ihneď odstránili. Zástupca okresného úradu trval na zákaze aj keď bol upozornený na bezzávadnosť štandart a na to, že proti štandartám s podobnými heslami nabolo v minulých rokoch žiadnych námietok. Súčasne zástupca okresného úradu zakázal vziať štandarty so sebou na odpoludňajší sprievod do susednej obce Čachtíc s pohrôžkou, že ak by poriadateľstvo sprievodu poťažne verejného shromaždenia v Čachticiach tohoto zákazu nedbalo, rozpustí sprievod a zakáže verejné shromaždenie.
Pokračovanie zástupcu okresného úradu vyvolalo medzi účastníkmi shromaždenia veľké pobúrenie a len rozvahe poriadateľstva i zúčastneného robotníctva možno ďakovať, že nedošlo k žiadnym výtržnostiam. Poneváč zástupca okresného úradu na odôvodnenie zákazu sa odvolával na to, že pokračuje podľa daného rozkazu, sa podpísaní pýtajú:
1. Má pán minister vnútra vedomosť o tom, že okresným úradom na Slovensku bolo nariadené, aby nepripustily na májových manifestáciách nosenie štandart s bezzávadnými heslami?
2. Ak áno, kto vydal takéto nariadenie, na akom základe a z akého dôvodu?
3. Ak nie, čo hodlá pán minister vnútra zariadiť, aby sa úradníkom, ktorí sú za tento poburujúci postup zodpovední, dostato náležitého poučenia?
4. Čo hodlá pán minister vnútra zariadiť, aby sa v budúcnosti podobné prehmaty okresných úradov na Slovensku neopakovaly?
II.
Okresný náčelník v Novom Meste nad Váhom v marci tohoto roku dal previesť dva razy četníkmi domovú prehliadku v miestnostiach Potravného družstva v Novom Meste nad Váhom a taktiež v dome vedúceho funkcionára Potravného družstva, odb. učiteľa Vojtecha Travěnca, a to pod zámienkou hľadania nejakých ilegálnych komunistických tlačív. Zisťujeme, že vedúci činitelia Potravného družstva v Novom Meste nad Váhom nemajú s komunistickou stranou ničoho spoločného, čo je známo i okresnému úradu a preto okresný úrad už napred musel vedeť, že prehliadka bude naprosto bezvýsledná. Nemožno sa diviť, že obyvateľstvo postup okresného úradu vysvetľuje si tak, že ide o to, aby kupujúce obecenstvo bolo odstrašené od kupovania v konzume, ktorého konkurencia je súkromým obchodníkom nepohodlná.
Pýtame sa pána ministra vnútra:
1. Je pánovi ministrovi tento ničím neodôvodnený postup okresného úradu proti Potravnému družstvu a jeho funkcionárovi známy?
2. Je pán minisiter vnútra náklonný prísne vyšetriť, na akom základe boly prevedené všetky tri domové prehliadky?
3. Je pán minister vnútra náklonný brať okresného náčelníka v Novom Meste nad Váhom za tento nezákonný postup na zodpovednosť a zariadiť, aby konzumné družstvo bolo pred podobnými prehmatmi okresného úradu v budúcnosti chránené?
III..
Obecné zastupiteľstvo v Novom Meste nad Váhom usnesením čís. 16/1921 zo dňa 15. I. 1921 prepustilo miestnej firme Adolf Reiss a synovia pre stavbu jej obytného domu ma Masarykovom námestí 1 meter 15 cm široký pruh obecnej plochy; pri tom musela sa firma zaviazať, že clo 10 rokov z dôvodov regulačných a komunikačných ustúpi do zadu do jednej čiary so susedným domom so svojím starším domom na ulici pri námestí. Plocha, ktorá sa mala takto uvolniť, mala slúžiť k rozšíreniu dosiaľ mimoriadne úzkeho chodníka pre pešie osoby.
Zárukou, že tomuto záväzku dostojí, mala firma složiť do obecnej pokladnice dlžobný úpis na 30. 000 Kč, ktorý obnos v páde nedodržania záväzku mal pripadnúť k dobru obce. Firma dlžobný úpis dňa 19. IV. 1921 do obecnej pokladnice aj skutočne složila, avšak dňa 27. III. 1922 bol úpis bez akéhokoľvek usnesenia obecného zastupiteľstva neznámou osobou zástupcovi firmy Reiss vydaný. Na túto manipuláciu došlo sa až v posledných mesiacoch a 4člennou vyšetrujúcou komisiou, vyslanou obecným zastupiteľstvom, bolo zistené, že v zápisniciach obecného zastupiteľstva niet žiadnej stopy po tom, že by zastupiteľstvo bolo zmocnilo obecný úrad, aby vrátil firme Reiss dlžobný úpis. Na základe zprávy vyslanej komisie obecné zastupiteľstvo sa usnieslo podať o celom prípade zprávu okresnému úradu poťažne Krajinskému úradu 5 návrhom na prísne vyšetrenie. Príslušné písma boly predložené okresnému úradu v Novom Meste nad Váhom dňa 10. XII. 1933, okresný úrad však dosiaľ za celých 5 mesiacov v celej veci ničoho nepodniknul, ačkoľvek bolo jeho povinnosťou ako dozorčieho úradu nariadiť najprísnejšie vyšetrovanie, kto a na akom základe vydal zástupcovi menovanej firmy bez usnesenia obecného zastupiteľstva alebo obecnej rady otázny úpis; tým viacej, že vydaním tohoto úpisu bola obec značne poškodená.
Podpísaní sa pýtajú:
1. Je pán minister vnútra náklonný brat na zodpovednosť okresného náčelníka v Novom Meste nad Váhom, z akých dôvodov nechal túto vec za vyše 5 mesiacov nevybavenú?
2. Je pán minister vnútra náklonný nariadiť, aby prípad bol čo najprísnejšie vyšetrený a oso-
ba, alebo osoby, ktoré boly na protiprávnom vydaní dlžobného úpisu zúčastnené, aby boly disciplinárne stíhané a prinútené nahradiť obci spôsobenú škodu?
V Prahe, dňa 15. mája 1934.
Dr. Markovič, Benda,
Chalupník, Polach, Klein, Pik, Koudelka, V. Beneš, dr. Winter, Vácha, Bečko, Dlouhý, dr. Macek, Hummelhans, Brodecký, Biňovec, Mravec, Srba, Kučera, Husnaj, Prokeš, Chalupa, JurnečkováVorlová, Jaroš, Nový, dr. Mareš.
2576/VIII.
Interpelácia
poslanca Antona Šaláta a druhov ministrovi školstva a národnej osvety
ohľadom odmien lazníckym učiteľom v Detve.
Po lazoch rozsiahlej obce Detva (okres Zvolen) vyučujú školopovinné dietky takzvaní laznícki učitelia. Sú to: Jozef Murín, Matej Andrej, Štefan Kucbel, Peter Gibala, Juraj Lakota, Jozef Budáč, Ján Mikuš, Ján Petrinec, Štefan Straka, Juraj Lapin, Cecília Lapinová a Zuzana Černecká. Títo sa ponosujú, že ač predným dostávali od ministerstva školstva a národnej osvety odmeny za vyučovanie školopovinných dietok, teraz žiadosti boly odmietnuté.
Po detvianskych lazoch je asi 1200 školopovinných detí, pre ktoré niet ani štátnej, ani obecnej školy a zostávaly by úplnými analfabetmi, keby ich títo usilovní laznícki učitelia nevyučovali čítať, písať, rátať a najpotrebnejším vedomostiam. Boly roky, keď slávne ministerstvo u-
znalo námahu týchto statočných, národu a vlasti užitočných pracovníkov a poukázalo im celoročné odmeny, lebo dobre vedelo, že to, čo chudobní lazníci za vyučovanie dietok tu i tam dajú týmto príležitostným vyučovateľom, nie je primeranou odmenou za ich viacmesačné úsilie. Ich práca má skutočné ovocie v tom, že ač nie je dostatok riadnych škôl po detvianskych lazoch, predsa dietky nezostávajú v tme nevzdelanosti. Terajšie ťažké časy zapríčiňujú už i to, že obyvatelia lazov, nemajú príležitosti k zárobku, naprosto nevládzu týmto svojim lazníckym učiteľom platiť nejaké odmeny a preto hrozí na budúci rok nebezpečie, že i títo núdzoví vyučovatetia zastavia svoju výchovnú prácu a tak po lazoch detvianskych veľké množstvo školopovinných detí vôbec nebude vyučované ani elementárnym základom vzdelanosti.
Je veľmi zapotreby, aby slávne ministerstvo školstva a národnej osvety do vtedy, kým na detvianskych lazoch nebudú sriadené riadne školy, poskytovalo stálych odmien týmto núdzovým osvetovým pracovníkom, ktorí nahradzujú národu a vlasti to, čo je povinnosťou riadnych škôl a riadnych učiteľských síl.
A preto sa pýtame pána ministra školstva,
1. či vie, v jakom stave je školstvo po lazoch detvianskych?
2. či má vedomosti o tom, že žiadosti lazníckych učiteľov o udelenie odmeny boly ministerstvám školstva a národnej osvety odmietnuté?
3. či je ochotný tieto žiadosti kladne dať vybaviť a prácou týchto nudzových osvetových pracovníkov nejakým spôsobom honorovať?
Praha 15. V. 1934.
Šalát,
Sivák, dr. Tiso, Čuřík, Danihel, dr. Fritz, Hlinka, dr. Gažík, dr. Labaj, Galovič, dr. Mederlý, dr. Polyák, Onderčo, dr. Pružinský, dr. Ravasz, dr. Petersilka, Slušný, Suroviak, Rázus, Fritscher, Zajíček, Grebáč-Orlov.
2576/IX.
Interpelácia
poslanca Antona Šaláta a druhov
ministrom zemedelstva, sociálnej pečlivosti a vnútra
obradom usporiadania rozháraných pomerov, vládnucich nateraz medzi pohraničnými kolonistami v Slávikove (okres Feledince).
Na južnom Slovensku boly utvorené viaceré kolónie roľníkov, dostavších cestou Pozemkového úradu prídel pôdy z bývalých panských statkov. Títo kolonisti medzi maďarským obyvateľstvom a na pohraničí mali by byť takrečeno prednými strážcami bezpečnosti nášho štátu. Žiaľ Bohu, nateraz v mnohých kolóniách zavládly také nesrovnalosti, že mnohí z nich sú veľmi roztrpčení, ba sú na pokraja zúfalstva.
Na príklad v Slávikove sa ponosujú tamojší kolonisti, že ešte dosiaľ nemajú konečné vyúčtovanie stavieb, obytných domkov a hospodárskych budov, ktoré sa stavaly na podklade družstevnom. Sťažujú si na veľkú straníckosť niektorých tamojších činiteľov, od ktorých záviselo to, že
kto má byť prijatý za člena do stavebného družstva a kto nie, kto má koľko podpory dostať. Vytýkajú prípady, že boli niektorí kolonista vylúčení zo stavebného družstva len proto, že nechceli otrocký poslúchať svojvoľný diktát tamojších agrárnických funkcionárov. Keď sa opovážili povzdvihnúť slova oprávnenej kritiky, boli zo všetkého vylúčení, iba aj členstva obecného zastupiteľstva pozbavení.
Mnohí z nich naprosto nesúhlasia s tým, že mzdy českých murárov a robotníkov stavebných body do vyúčtovania hodne vysoko vziate a aj vyplácané, kým práce kolonistov-gazdov, ktoré si pri stavbách v prospech svojho konečného účtu robili, boly neprimerano nízko vzaté do vyúčtovania; na pr.: český murár dennú mzdu dostal 80 Kč a gazda-kolonista za to, že celý deň jedným záprahom koní a s dvoma pomocnými silami vozil stavebný materiál na stavbu svojho budúceho rodinného domku a príslušenstva, má v stavebnom vyúčtovaní ku prospechu svojmu účtovano len po 50 Kč.
Je to očividomá krivda chudobných kolonistov, ktorí ačkoľvek sa nepracovali pri týchto svojich stavbách, predsa im bolo málo odpočítáno v ich prospech tak, že sú celý zúfalí, keď im teraz prichodia zprávy o tom, že sú ešte za stavby dlžní po 150-200 tisíc Kč. Títo chudáci pri tak svojvoľnom vyúčtovaní a pri dnešných ťažkých hospodárskych pomeroch nikdy nebudú môcť splatiť svoje dlžoby nie že len za pridelené pozemky, ale ani za stavby svojich príbytkov. Už viackrát žiadali vyslanie úradnej a nestrannej komisie, sostavenej z odborníkov ministerstva sociálnej pečlivosti a ministerstva orby, ktorá by vypočula ich početné sťažnosti a ktorá by napravila mnohé krivdy, no, dosial neboli vyslyšaní, iba snáď jejich žiadosti, ústne vyjadrené vládnym agrárnym číniľom, boly nárokom zamlčované, aby sa nemohlo posvietiť na činnosť a karakter niektorých takých činiteľov v Slávikove, ktorí sa tam zdajú byť piliermi tejto vládnej strany.
Tamojší kolonisti sa ponosujú, že ačkoľvek cena odpredaných panských budov bola použitá k vyrovnaniu kúpnej ceny t. zv. obecných pozemkov, predsa na kolonistov sú teraz vyrabované poplatky, ktorými sa majú zabaliť obecné pozemky, získané cestou Pozemkového úradu. Otázka obecných pasienkov a strannícke vyberanie poplatkov za pastou tiež robí mnoho rozbrojov medzi tamojšími kolonistami. Najhoršie je však, že terajšie, len agrárnou kandidátkou složené obecné zastupiteľstvo nestrpí žiadnej kritiky vo vedení obce Slávikovo. Opozícia roztrpčených ukrivdencov tam vzrastá, ale do záležitostí svojej vlastnej obce kolonie nemôžu zasiahnuť, keďže jedno za druhým sú vylučovaní z agrárnej strany a tým aj členstva obecného zastupiteľstva sú dľa zákona zbavovaní. Tento chorobný stav kolonie pohraničnej by sa dal ozdraviť len novou voľbou obecnou, lebo terajšie predstavenstvo obce už naprosto nepožíva dôvery hodnej čiastky obyvateľstva tejto obce.
Podľa získaných informácií mnoho nesváru je aj v kolónii Botovo a inde. Jestli sa vládne knihy nestranným vyšetrovaním nepostarajú o nápravu vecí v našich pohraničných koloniách, vtedy tieto naprosto ztratia toho významu a cieľu, pre ktorý boly tvorené, lebo bez nápravy zostane tam peklo občianskeho nesváru a zúfalstvo zlomených roľníckych existencií.
A preto v záujme verejnom a štátnom sa pýtanie pánov ministrov orby, sociálnej pečlivosti a vnútra:
1. Či majú vedomosti o rozháraných pomeroch, vládnucích nateraz v našich pohraničných kolóniách južného Slovenska, menovite v Slávikove (okres Fededince)?
2. Či vyslaním nestrannej, úradnej komisie chcejú dať vyšetriť všetky panosy a krivdy kolonistov a tie primeraným spôsobom potom napraviť?
Praha 15. V. 1934.
Šalát,
Grebáč-Orlov, Mojto, Sivák, dr. Tiso, dr. Petersilka, Zajíček, Fritscher, Čuřík, Danihel, dr. Fritz, dr. Gažík, Hlinka, dr. Labaj, Galovič, dr. Mederlý, Onderčo, dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz,. Slušný, Suroviak, Rázus.
2576/X.
Interpelace
poslanců Hodinové-Spurné, Hádka, Vallo, Steinera a soudruhů
ministru spravedlnosti a ministru vnitra
o týrání zatčených četníky na severu a ve vězení krajského soudu v Mostě.
Z českého severu dostávají se nám neuvěřitelné zprávy o neslýchaném trýznění dělníků četníky a ve věznici krajského soudu v Mostě. Z celé řady stížností je zřejmo, že jde o soustavu a systém, neboť trýznění vězňů není nahodilé, nýbrž soustavné. Z věrohodného a ověřeného protokolu o trýznění vězňů uvádíme tyto skutečnosti:
Nynější krise vyřadila statisíce pilných dělníků z výrobního procesu a vydala je hladu a zoufalství. Jaký div, že títo hladoví proletáři rozmnožují řady t. zv. »zločinců«, dopouštějících se z bídy majetkových deliktů. Není náhodou, že všecky věznice v Československu jsou neslýchané přeplněny; na př. věznice v Mostě má trvale trojnásobný stav vězňů proti roku 1928, takže
v samovazbách, normalisovaných pro 2 osoby, jsou 4 osoby a rovněž ve společných kobkách je dvojnásobný stav vězňů. Téměř žádný z nich nemá vlastního lůžka; spí natlačeni v zapáchajících kobkách, dva na jednom slamníku. Zde nejsou profesionální, práce se štítící zločinci, ale většinou dělníci, kteří, donedávna ještě zachovalí, nuceni byli poměry, hnáni hladem a zoufalstvím k majetkovým deliktům.
Takový obviněný, který se dostane do rukou četníků, je zbit do krvavá a to zcela okázale a veřejně, ba dokonce hovoří se o tom jako o čemsi zcela samozřejmém, co je legálním prostředkem, aby obviněný doznal činy, kladené mu za vinu. Tato četnidká prakse rozmohla se v mosteckém kraji tou měrou, že se stala pravidlem; ač celá řada postižených, odvolávajíc se na zákony, demokracii a podobné věci, podávala stížnosti na nejrůznější úřední místa, dovolávajíc se svého práva - ale marně. Do mostecké věznice dodáváni jsou vyšetřovanci do krvavá zbití, plni modřin a krevních podlitin. Po »výslechách« vězeňský lékař nikoho z nich neprohlédne, neboť prohlídka nové přibylých omezuje se na prohlídku pohlavního údu, načež lékař napíše do knihy »zdráv«.
Tak na př. zachovalý Frant. Stahlich, bytem v Mostě, dvůr Saras, 32 roků stár, 16 let pracoval jako kočí; pozbyv práce, dopustil se drobného majetkového přestupku. Již při zatčení byl ve svém bytě před svědky fackován. Na strážnici v Mostě svázali mu četníci ruce řetězem, přivázali jej ve shrbené poloze a bili obušky a kolbami pušek do zad, kopali jej a fackovali, až klesl, zalit krví. Ještě po třech měsících zůstala mu na zádech boule velikosti slepičího vejce, takže vězeňský lékař písemně jej předal mostecké nemocnici k operaci. Primář nemocnice, zvěděv, jak zranění povstalo, učinil sice na okresním úřadě v Mostě hlášení, ale nic se nestalo.
Dále zachovalý Karel Bittner, bytem v Libešicích u Bíliny, jednoduchý to mrzák, byl zatčen duchcovskou policií pro malý majetkový delikt. Byl na duchcovské strážnici tak bestiálně zbit, že jeho prádlo nasáklo krví. Četníci jej pak při převádění opětně fackovali a bili pěstí do obličeje a kopali, takže byl celý zakrvácen a opuchlý a v tom stavu, aniž jej očistili od krve, vozili jej dokonce před obecenstvem zakrváceného na místo krádeže a tak jej dodali k okresnímu soudu.
Dále Jan Kus, toho času ve vazbě v Mostě, byl fackován, kopán a tahán po podlaze za vlasy, takže skýtal děsný pohled.
Jindřich Seifert, toho času ve vazbě v Mostě, byl četníky fackován, kopán a bit, takže pod tímto nátlakem udal, alby ušel dalšímu trýznění, za spolupachatele osobu zcela nevinnou, jež byla zatčena a soudem osvobozena. Celá řada obviněných doznává se v důsledku bestiálního trýznění k trestným činům, jichž se nedopustila a které nakonec ani státní zástupce nežaluje.
Jan Růžička, toho času ve vazbě v Mostě, byl jedním četníkem mostecké pátrací stanice na
četnické stanici v Podbořanech zbit žílou na psa. Jeho společníku vstrčil četník mezi prsty pušku, svíral mu ruku a tahal nehty, až tento omdlel.
Ale stejně je tomu u krajského soudu v Motě. Tak na př.: Jan Schinmann, toho času u krajského soudu v Mostě, byl četníky ve věznici fackován. Vyšetřovanec Bedřich Franta rovněž, takže volal o pomoc a vytrhnuv se četníkům, zachránil se před dalším bitím za zády inspektora věznice Lamra, který další bití četníkům zapověděl. Příbuzní Jaroslava Samka z Lomu odeslali kanceláři presidenta republiky obsáhlou stížnost, týkající se tryznění uvedeného ve věznici, kde sám president krajského trestního soudu jim výslovně sdělil, že nalezl na Samkově těle stopy trýznění. Příbuzní uvedli celou řadu svědků, ale všechno zapadlo a nic se nestalo.
Konečně došla nás zpráva od dělníka Františka Krupičky, který popisuje strašlivá muka svého syna, mladistvého dělníka Karla Krupičky, uvězněného pro malý majetkový přestupek v krajské věznici v Mostě, ve které nám sděluje, že jeho mladistvý syn byl nelidským způsobem trýzněn ve věznici, takže v sebevražedném úmyslu spolkl rozlámané lžíce, aby tak učinil konec svému trápení. Ale přes jeho strašný stav zůstal tento mladý dělník, dosud zachovalý, ve věznici bez ošetření. Leží před námi ještě celá spousta takových a podobných stížností na strašlivé trýznění vězňů v krajské trestnici v Mostě.
Ptáme se pana ministra vnitra:
1. Je pan ministr ochoten okamžitě dáti vyšetřiti uvedené případy týrání dělníků četníky, kteří z hladu a bídy dopustili se deliktů?
2. Je pan ministr ochoten zjištěné vinníky exemplárně potrestati propuštěním ze státní služby bez nároku na pensi?
3. Co hodlá pan ministr učiniti, aby podobné metody se strany četníků se neopakovaly?
Ptáme se pana ministra spravedlnosti:
1. Je pan ministr ochoten okamžitě dáti vyšetřiti uvedené případy trýznění u krajského soudu a v krajské věznici v Mostě?
2. Je pan ministr ochoten zjištěné vinníky exemplárně potrestati propuštěním ze státní služby bez nároku na pensi?
3. Co hodlá pan ministr učiniti, aby podobné metody se strany četníků se neopakovaly?
V Praze dne 14. května 1934.
Hodinová-Spurná, Hadek, Vallo, Steiner,
Dvořák, Novotný, Štourač, Bílek, Kopecký, Juran,
Török, Tyll, Krosnář, Čižinská, Kubač, Šliwka,
Zápotocký, Russ, J. Svoboda, Procházka, Babel,
Höhnel, Kliment.
2576/XI.
Interpelace
poslance J. Svobody a soudruhů ministru vnitra
o pobuřujícím postupu asistujícího komisaře dra Kotíka z Poděbrad na májovém projevu v Peckách.
Dne 1. máje 1934 přesto, že okresní hejtmanství v Poděbradech zakázalo vylepování plakátů, oznamující konání májového projevu strany komunistické v Pečkách, - přesto, že tábor lidu byl povolen až v poslední den a zakázáno v průvodu nésti jakékoli standarty, byla účast, na májovém projevu strany komunistické v Pečkách velmi mohutná. A to patrně znervosnilo zástupce okresního úřadu dra Kotíka, který, když předsedající táboru v závěru četl protest proti vydání 3 rumunských emigrantů pražským policejním ředitelstvím rumunským úřadům, kde je čeká jistá smrt, vyskočil na tribunu a bez jediného slova vytrhl předsedovi táboru lidu z rukou protestní resolucí a tábor lidu rozpustil. Přesto, že účastníci táboru lidu pobuřujícím postupem okresního hejtmana byli krajině pobouřeni, počali se klidně rozcházeti na výzvu pořadatelů táboru; dr. Kotík dal rozkaz četě četníků, aby útokem rozehnali klidně se rozcházející účastníky táboru lidu; zřejmě s úmyslem docíliti zmatku, poruše-ní klidu a způsobiti celou řadu zatčení. Pod vedením vrchního strážmistra četnictva Perikla vrhla se četnická četa na muže a ženy pendreky a kolbami, tloukli hlava nehlava, bezdůvodně, klidně se rozcházející účastníky májového projevu. Pobuřující postup okresního komisaře dra Kotíka a čety četníků pobouřil krajně celou veřejnost v Pečkách.
Ptáme se pana ministra:
1. Je panu ministru vnitra znám tento neslýchaný zásah zástupce okresního úřadu z Poděbrad proti klidným účastníkům májového projevu?
2. Je pan ministr vnitra ochoten exemplárně potrestat okresního zástupce dra Kotíka a to tím, že bude propuštěn ze státních služeb bez jakýchkoli nároků na pensi?
3. Co hodlá pan ministr učiniti, aby podobné případy se neopakovaly?
V Praze dne 11. května 1934.
J. Svoboda,
Dvořák, Kopecký, Procházka, Novotný, Śliwka, Bílek, Juran, Štourač, Čižinská, Kubač, Krosnář, Štětka, Russ, Tyll, Török, Hodinová-Spurná, Babel, Höhnel, Steiner, Zápotocký, Kliment, Hrubý, Vallo, Hadek.
2576/XII.
Interpelace
poslance Novotného a soudruhů ministru vnitra
o pobuřujícím postupu asistujícího komisaře z Nového Města n. M. na májovém projevu ve Žďáru.
Dne 1. máje 1934 konala strana komunistická ve Ždáře okresním úřadem povolený tábor lidu za nebývalé účasti. Tak velká účast zřejmě znervosňovala zástupce okresního úřadu, který známky své nervosity fašistickým způsobem projevil v tom okamžiku, když jsem jako poslanec Národního shromáždění a mluvčí dělnické třídy na tomto projevu klidně poslouchajících účastníků vykládal světovou situaci a uvedl jsem doslova: »Dělníci v Československu musí bojovati za právo asylu pro rakouské emigranty, « byl tábor lidu po těchto mích slovech okresním komisařem rozpuštěn, který bez jakékoliv příčiny dal okamžitě rozkaz četě četníků k bodákovému a pendrekovému nástupu proti klidně rozcházející se mase účastníků májového projevu. Četnická četa pod vedením okresního komisaře postupovala bezohledným způsobem, mlátíc pendreky a kolbami klidně se rozcházející občany a kdo nemohl stačit, anebo jsa udeřen do hlavy a do prsou neutíkal, byl ztřískán ještě více, zjišťován a zatčen. Viděl jsem na vlastní oči, jak jeden četník surově cloumá a tluče ženu, která nešla dosti rychle, neboť ani jíti nemohla, jsouc unavena. Upozorňoval jsem tohoto četníka, aby zbytečně nedráždil a netýral klidné občany. Osopil se tento četník na mne, abych se nepletl do »úředního výkonu«, neb že mne beze všech caviků zatkne. Legitimoval jsem se jako člen Národního shromáždění a žádal na něm slušné zacházení při jeho »úředním výkonu«, přesto však pokračoval tento četník v řádění a tlučení. K tomu přišel zástupce okresního úřadu, komisař, ještě s dvěma četníky. Protestoval jsem proti jednání četníků, načež policejní komisař mi řekl: »Jděte nebo vás dám zatknout « Odpovědel jsem: »K tomu pane nemáte důvodů, to bych vám byl musel dříve dáti pár facek. « Nato jsem byl zatčen bez udání důvodů a odveden do průjezdu četnické stanice a při sepisování protokolu vysvětlil jsem celou věc, ale přesto protokol nebil sepsán dle skutečnosti a po mém protestu, že jsem nezákonně byl zatčen, velitel četnické stanice toto zatčení zrušil a propustil mne. Postup policejního komisaře, jakož i četníků byl pobuřující, tak jak se to ve skutečnosti stalo po rozpuštěném táboru lidu. Pobuřující postup okresního komisaře a čety četníků pobouřil krajně celou veřejnost.