tice, takže odvádí poplatkový paušál z těchto požitků zemský úřad v Praze. Biskupský ordinariát v Ces. Budějovicích žádal za lhůtu k zapravení tohoto paušálu. Arcibiskupská konsistoř v Praze nezapravila dosud paušál (proto, poněvadž není dosud vyměřena výše příspěvků k náboženské matici za decenium 1921-1930, jež mají platiti jednotlivá beneficia, jichž příjem přestupuje výši kongruovou, takže pokud výše těchto příspěvků není stanovena, nelze stanoviti výši příjmu beneficií, který podléhá poplatkovému paušálu. Biskupská konsistoř v Brně nebyla dosud vyzvána k zapravení poplatkového paušálu, poněvadž na tomto paušálu vyskytl se přeplatek, o jehož vrácení koná se ještě příslušné řízení. Arcibiskupská konsistoř v Olomouci byla opět vyzvána k zapravení poplatkového paušálu s dosud neznámým výsledkem. Komisariáty vratislavské diecése v bývalém Slezsku předložily ve smyslu dohody výkazy všech duchovních a na základě těchto výkazů byli duchovní, kteří nedostávají doplňku z kongruy, úřadem pro vyměřování poplatků v Opavě vzati do obvyklé evidence.
Neúplné provedení závazků, které ordinariáty v zemích České a Moravskoslezské dohodou převzaly, je podle toho, co shora uvedeno, náležitě omluveno. Ministerstvo financí činí zároveň opatření, aby všechny ordinariáty v zemích České a Moravskoslezské dohodou převzaté závazky splnily v době nejkratší.
V zemích Slovenské a Podkarpatoruské nepřevzaly ordinariáty na sebe povinnost k vybíráni a odvádění poplatkového paušálu z požitků katolických duchovních, kteří nedostávají doplňku ze statni pokladny. Poplatkový paušál požaduje se proto přímo od těchto duchovních jakožto kurátorů jmění beneficiálního. Poplatkový paušál z požitků katolických duchovních, kteří dostávají doplněk ze státní pokladny, srážejí a odvádějí v zemích Slovenské a Podkarpatoruské tak, jako v zemích České a Moravskoslezské, zemské úřady.
K odstavci 2. a 3. interpelace.
Podle ustanovení § 126, odst. 1. č. 5, zák. o př. d. č. 76/1927 Sb. z. a n., jsou z domovní daně vyňaty budovy a jich části, pokud slouží veřejné-bohoslužbě náboženských společností, uznaných státem, pak budovy a jejich části, sloužící za úřadovny osob, jež jsou pověřeny duchovni správou společností náboženských státem uznaných neb vedením matrik. Toto vynětí z domovní daně podle ustanovení § 129, odst. l, č. 2, cit. zák. zahrnuje i služební byty, kterých zaměstnanci užívati jsou povinni v zájmu služby pokud jsou s účely, o které se vynětí opírá, ve spojitosti a v rozsahu, jakého tato spojitost nezbytně vyžaduje; to platí zejména o osobách pověřených vedením správy, opatrováním, ošetřováním a pod. Podmínky vynětí z daně domovní služebních bytů blíže ještě vysvětluje prov. nař. k § 129 zák. o př. d.
Vynětí z daně domovní v rozsahu stanoveném v §§ 126, odst. 1. č. 5 a 129, odst. 1. č. 2. cit. zák., přísluší tudíž nejen uvedeným budovám katolické církve, nýbrž i stejným budovám všech
společností náboženských státem uznaných. Poněvadž nebyly uvedeny žádné konkrétní případy, jest ministerstvu financi nemožno zjistiti, zdali u far a budov církve evangelické a židovské se postupuje jinak t. j. jak se v interpelaci uvádí.
Pokud jde o tvrzení v interpelaci, že z budov klášterních nepředepisují se daň domovní a samosprávné přirážky, nutno upozorniti, že po nastalé účinnosti zákona o přímých daních čís. 76/1027 Sb. z. a n. ministerstvo financí nařídilo vynesením ze dne 29. září 1927, č. j. 93723/27 všem podřízeným finančním úřadům, aby ihned přezkoumaly záznamy o povolených trvalých osvobozeních od daně domovní a v případech kde vynětí z daně nebo trvalé osvobození od daně domovní podle nového zákona o přímých daních nadále není odůvodněno, stranu na zrušeni jeho koncem roku 1926 písemně upozornily. Zároveň tu ministerstvo financí podotklo, že od 1. ledna 1927 pozbývají platnosti zvláště trvalá osvobození od daně domovní pro budovy klášterní jako takové.
Podle ustanovení § 128 cit. zák. může však ministerstvo financí povoliti trvalé osvobození od daně domovní pro takové součásti budov klášterních (stejně tak jako soukromých budov jiných), které slouží výlučně, trvale a bezplatně účelům veřejným, dobročinným nebo všeužitečným, jestliže při činnosti k těmto účelům směřující nedosahuje se výtěžku vůbec nebo se dosahuje jen výtěžku poměrně nepatrného. Podmínky takového osvobození nutno ovšem v každém jednotlivém případu na žádost strany vždy zvlášť vyšetřiti.
Osvobození farních budov a klášterních budov od poplatkového ekvivalentu je pouze důsledkem vynětí farních budov z domovní daně podle § 126 zákona č. 76/1927 Sb. z. a n., resp. osvobození klášterních budov od daně domovní podle § 128 cit. zákona, ježto podle poznámky 2, písm. b) k saz., pol. 57/106 B, e) zákona č. 89/1862 ř. z. ve znění § 31 zákona č. 337/1921 Sb. z. a m. jsou od poplatkového ekvivalentu osvobozeny budovy, jimž přiznáno bylo trvalé osvobození od daně třídní nebo domovní z důvodu věnování. Pro přiznání zmíněného osvobození od poplatkového ekvivalentu je podle § 26 decenálního předpisu za desetiletí 1921 až 1930 ze dne 19. října 19. 20, č. 587 Sb. z. a n., resp. § 26 decenálního předpisu za desítiletí 1931 až 1940 ze dne 5. prosince 1930, č. 184 Sb. z. a n. směrodatný právní stav, který pro rozhodnou dobu zjistil finanční úřad pověřený správou přímých dani. Zrušení osvobození od daně domovní nastalé během desetiletí po vzniku ekvivalentní povinnosti, nemá proto žádného vlivu na již přiznané osvobození od poplatkového ekvivalentu na toto desetiletí.
K odstavci 4. interpelace:
Podle vládního nařízení ze dne 17. července 1928, čís. 124 Sb. z. a n., zjišťuje skutečný výnos beneficiálních nemovitostí politický úřad I. stolice podle přiznávky beneficiátovy a při tom hledí u pronajatých pozemků ke smluvenému pachtovnému, event. k pachtovnému úředně stanovenému nebo soudně upravenému. Je-li u těchto po-
zemků pachtovně příliš nízké nebo jsou-li pozemky tyto vedeny ve vlastní správě, hledí se k obvyklé nájemní hodnotě pozemků podobné jakostí v témže místě nebo v okolí, zjištěné podle průměru posledních tří let lustrum předcházejících.
U pronajatých budov a jejich částí hledí se ke smluvenému nájemnému.
Jsou-li pochybnosti o správností přiznání výnosu z beneficiálních nemovitostí, koná se příslušné šetření.
V Praze dne 12. dubna 1934.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
Ministr školství a národní osvěty: Dr. Krčmář, v. r.
2521 / XII.
Odpověď
vlády
na interpelaci posl. Pechmanové-Klosové a druhů
o zoufalé hospodářské situaci majitelů rodinných domků, postavených bez státní záruky na Železnobrodsku, Jablonecku, Semiteku a Jilemnicku (tisk 2459 / IV).
Majitelé domků v okresech železnobrodském, jabloneckém, semilském a jilemnickém požádali již podáním ze dne 6. října 1933 vládu, aby jim byla Poskytnuta pomoc státu za účelem zabránění nucené dražby jich domků.
Ve věci bylo zahájeno počátkem listopadu 1933 obsáhlé šetření za účelem zjištění skutečného stavu zadluženi jednotlivých vlastníků domků. Po skončení tohoto šetření bude pak rozhodnuto, zda a v jaké formě bude možno majitelům domků pomoci.
V Praze dne 10. dubna 1934.
Předseda vlády: Malypetr, v. r.
2521 / XIII (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů,
že zemská školní rada vydává německým
učitelům obecných a měšťanských škol
ustanovovací dekrety len v českém Jazyce
(tisk 1628/X).
Zemské školní rady jsou podle § l, bodu 1. zákona ze dne 29. února 1920, čís. 122 Sb. z. a n. (jazykového zákona), povinny úřadovati zásadně v jazyku státním. Výjimku z tohoto všeobecného ustanovení zákon připouští jen v případech, jež náležejí pod ustanovení § 2 nebo § 5 jaz. zákona.
Předpis § 2 jaz. zákona jedná o styku soudů, úřadů a orgánů republiky se stranami. Ustanovují-li však zemské školní rady učitele na veřejných školách, nejednají tu 5 pouhými - t. j. soukromými - stranami, nýbrž s podřízenými členy úředního organismu, na něž se výjimečně ustanovení nevztahuje.
Ani ustanovení § 5 jaz. zákona nelze se dovolávati pro daně případy, protože při nich nejde ani o vyučování na školách, ani o správu kulturní instituce.
Při vydávání dekretu píše se příjmení způsobem platným v úředním styku vůbec, t. j. jak se podává z matričního záznamu, s flexí a tvořením slov, vyplývajících z pravidel gramatických.
Není tedy v platných předpisech opory pro změnu dosavadní prakse ve směru interpelací požadovaném.
V Praze dne 12. března 1934.
Ministr školství a národní osvěty: Dr. Krčmář, v. r.
2521 / XIV (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Babela, Hádka, Štětky a soudruhů
o přečinu proti zdraví vězňů ve věznici
litoměřického krajského soudu, a jehož se
dopustili vězeňský lékař dr. Florian a
správa litoměřické věznice
(tisk 2459 / III).
Vyšetřením bylo zjištěno, že vězňové Josef Brožek a Josef Körbl nebyli umístěni v cele se
6 dalšími vězni, nýbrž jen se čtyřmi vězni, a že žádný z nich nebyl pohlavně nemocen. V cele byly dvě nádoby na pití vody a Brožek na žádost dostal ještě jednu další.
Strava ve věznici krajského soudu v Litoměřicích odpovídá platným předpisům, je plně dostačující a dosud také nebylo na stravu stížností.
Vězni Korblovi nebyl povolen nákup vedlejších požitků proto, že neměl finančních prostředků získaných prací ve věznici, což odpovídá platným předpisům. Teplé vody se mu dostalo, kdykoliv o ni požádal. Není tedy důvodu ke zvláštnímu opatření.
V Praze dne 5. dubna 1934.
Ministr spravedlnosti: Dr. Dérer, v. r.
2521/XV.
Odpověď
vlády
na Interpelaci poslanců Dvořáka, Hádka a soudruhů
o inflačních opatřeních (tisk 2470/VIII).
Interpelace s dotazem, je-li vláda ochotna podati veřejně vysvětlení o svých měnových plánech, jest zřejmě překonána zákonnými opatřeními, která mezi tím byla vydána, a to zejména zákonem ze dne 17. února 1934, č. 25 Sb. z. a n., kterým se mění nebo doplňují některá ustanovení jednak opatření Stálého výboru ze dne 7. listopadu 1929, č. 166 Sb. z. a n., o konečné úpravě československé měny, jednak zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n. o akciové bance cedulové a zákonem ze dne 14. března 1934, č. 49 Sb. z. a n. o zřízení Československého reeskontního a lombardního ústavu.
Tyto zákony rozptýlily obavy v interpelaci vyslovené, že by šlo o opatření inflační, která by mela za následek snížení mezd a platů nebo úspor vkladatelů.
V Praze dne 14. dubna 1934.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
2521/XVI.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Štětky, HodinovéSpurné, Hádka a soudruhů
o konfiskaci »Tesařského Obzoru«, časopisu odborové organisace Svazu tesařů č. 13 ze dne 8. února 1934 (tisk 2505/VII).
Zabavení v Interpelaci uvedených míst z č. 13.. časopisu »Tesařský Obzor« z 8. února 1934, zařízené státním zastupitelstvím v Praze, bylo soudem přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno.
Opravně prostředky nebyly podány.
V Praze dne 9. dubna 1934.
Ministr spravedlnosti: Dr. Dérer, v. r.
2521/XVII.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na Interpelaci poslanců Jos. Šamalika, dra L. Danka, B. Bezděka a druhů
o nepřístojnostech na obecné skote v Mo-
lenburku, okres Boskovice na Moravě
(tisk 2459/I).
Řídící učitel obecné školy v Molanburku Karel Čapka vystavil dne 23. listopadu 1933 po předchozím vyučování o teploměru ve 2. třídě na okno jako ukázku lahvičku rtuti, opatřenou pergamenovým obvazem. Lahvička tato byla téhož dne odcizena, pachatele však se nepodařilo vypátrati. Jmenovaný řídící učitel, vyšetřuje věc, žactvu domluvil a upozornil je na nebezpečný účinek rtuti na lidské zdraví. Provedeným šetřením nebylo prokázáno, že by byl při tom použil výroku, uvedeného v interpelaci. Pokud pak bylo jeho počínání shledáno závadným, bylo již zařízeno, čeho bylo třeba.
Za tohoto stavu věci nemám důvodu k opatření, žádanému v tomto směru v interpelaci.
V Praze dne 13. dubna 1934.
Ministr školství a národní osvěty: Dr. Krčmář, v. r.
2521/XVIII.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance Cyrila Malého a druhů
o nedostatečném přídělu míst ku provádění personálního opatření (tisk 2489/I).
Propůjčení služebních míst, k němuž byla ředitelství státních drah zmocněna výnosem v interpelaci zmíněným, vztahovalo se okrouhle na 2000 zaměstnanců z řad gážistů mimo služební třídy, podúředníků, zřízenců a pomocných zaměstnanců. Číslo toto, byť samo o sobě zajisté pozoruhodné, nevyčerpává ovšem úhrnný počet volných systemisovaných míst. V jeho výměře promítá se totiž podle požadavku řádného hospodaření nynější podstatně zúžený rozsah provozu a z toho plynoucí zmenšená potřeba definitivních zaměstnanců.
Nové ustanovení zaměstnanců v definitivním služebním poměru mohlo býti povoleno jen v těch kategoriích a v tom rozsahu, jak to dovolovala tato nižší potřeba, při čemž bylo zároveň nutno přihlédnouti také k tomu, zda a do jaké míry bylo by snad možno uhraditi potřebu z přebytků definitivních zaměstnanců jiných kategorií, případně přesuny mezi ředitelstvími, anebo konečně reaktivací zaměstnanců dočasně pensionovaných.
Tato hlediska byla úplatněna u všech ředitelství státních drah stejně a nebyly tudíž potřeby ředitelství státních drah v Brně posuzovány méně příznivě než potřeby ředitelství jiných. Ovšem skutečná potřeba jednotlivých ředitelství státních drah se různila, takže z celkového počtu obsazovaných míst nepřipadl jich na každé ředitelství stejný počet. Na ředitelství státních drah v Brně připadlo množství (okrouhle 130 míst) zcela přiměřené jeho poměrně menší potřebě. Interpelace, uvádějící jen 75 obsazovaných míst, nemá v tomto směru dat úplných.
Pokud jde o personální opatření u délesloužícího dělnictva, bylo propůjčení míst pomocných zaměstnanců dělníkům (řemeslníkům) na výpomoc (smluvním) již několikráte za platnosti systemisace služebních míst povoleno. Ve větším rozsahu stalo se tak po schválení systemisace míst v roce 1930. Pokles dopravy, který se v dalších letech dostavil, vedl přirozeně i v kategorii pomocných zaměstnanců k značnému zmenšení potřeby. U některých smluvních dělníků, kteří se přes poměrně dlouhou služební dobu v poměru smluvním nestali zaměstnanci pomocnými, může býti příčinou toho skutečnost, že nebyly u nich splněny ostatní podmínky, předepsané pro propůjčeni místa pomocného zaměstnance.
Požadovaná rozsáhlejší personální opatření byla by, právě tak jako tomu jest i u opatření již provedených, spojena se zvýšenými výdaji. Proto bude záviseti nejen na tom, jak se v budoucnosti rozsah provozu a tím i potřeba zaměstnanců vyvine, nýbrž i na přípustnosti většího finančního zatížení železničního podniku, do jaké míry bude možno vyhověti požadavkům v interpelaci tlumočeným.
V Praze dne 11. dubna 1934.
Ministr železnic: Rud. Bechyně, v. r.
2521/XIX.
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslanců A. Hlinky, M. Rázuse a druhů
pro slovenský rozhlas (tisk 2517/V).
V minulých letech bylo na mezinárodních po-, radách přiděleno Československu celkem 6 rozhlasových vln v pásmu 600 až 200 m, kterýžto počet by byl zajisté pro naši zemi postačující, kdyby geografická poloha našeho státu, zvláště veliká rozloha od západu k východu v poměru k rozloze od severu k jihu, dovolovala náležitě výhodné umístění vysílacích stanic tak, aby pokryly dostatečnou energií i nejzazší územní výběžky republiky.
Z těchto vlnových délek byly použity dvě pro vysílací stanice v zemi České (Praha l - Liblice. Praha 2 - Strašnice), dvě pro zemi Moravskoslezskou (Brno, Mor. Ostrava) a dvě pro zemi Slovenskou (Bratislava, Košice).
Podle tuzemské smlouvy z r. 1933 podařilo se nám získati pro střední Slovensko ještě další sedmou vlnu, s frekvencí 392 Kc/s, t. j. 765 m, s podmínkou, že stanice bude umístěna ve středním Slovensku a bude míti usměrněnou anténu ve směru od západu k východu tak, aby nerušila v evropských zemích západních t. zv. radiotelegrafní služby »neveřejné«, pracující v témže vlnovém pásmu. Podle teoretických úvah l praktických zkušeností jest tato vlna velmi výhodná pro propagaci v terrainu hornatém a lesnatém, jako jest střední Slovensko, kde by nebylo lze na vlně
krátké - na př. 250 m - dosíci žádaných propagačních výsledků, neboť elektromagnetické vlny krátké jsou v hornatých a lesnatých krajinách silně pohlcovány, takže mají nepatrný dosah.
Při neobyčejném rozmachu evropského rozhlasu, kdy počet vysílacích stanic stále vzrůstá a energie se zvyšuje, je nutno i u nás vysílací stanice modernisovati, aby dodržovaly konstantnost přidělené jim frekvence a zvyšovati jich energii. To platí v první řadě o stanicích slovenských, které pracují doposud s poměrně malou energií a jsou umístěny v městech excentricky položených, t. j. v Bratislavě a Košicích.
Poštovní a telegrafní správa zamýšlí při dalším budování vysílacích stanic na Slovensku zachovati, pokud to ovšem finanční poměry poštovního resortu dovolí, asi tento postup:
1. Provisorní zesílení rozhlasového vysílače košického na 10 až 12 kW na vlně 269. 5 m (1. 113 Kč/s), čímž se zlepši, jak lze doufati, poslech ve východním Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Přípravné práce, související se zesílením, jsou již zahájeny. V interpelaci doporučovaná změna košické vlny za vlnu stanice moravsko-ostravské neb strašnické by byla z mezinárodního stanoviska nebezpečná (tutéž záměnu navrhoval zástupce státní správy maďarské na konferenci v Ženevě v březnu t. r. ), poněvadž by to znamenalo průlom do tuzemského plánu, který jsme podepsali a jehož dodržení a respektování jsme nuceni požadovati. (Dlužno poznamenati, že Maďaři luzernskou smlouvu nepodepsali). Na této konferenci bylo doporučeno maďarské správě, aby provisorně zaměnila vlnu stanice v Nyiregyháze 267. 4 m za vlnu stanice španělské 293. 5 m. Mezinárodní jednání o této výměně jsou v proudu.
2. Výstavba rozhlasové stanice 30/15 kW ve Středním Slovensku na vlně 392 Kc/s (765 m), čímž se zlepší rozhlasové poměry ve střední části Slovenska. Vysilač pro tuto stanici byl již objednán. O výhodností této vlny pro hornatou a lesnatou oblast středního Slovenska bylo po technické stránce pojednáno již v úvodu této odpovědi. Pokud se týče poznámky v interpelaci, že by měla býti tato vlna zaměněna snad proto, že na dnešních přístrojích ji nemožno zachytiti, poznamenávám, že v tomto pásmu nebude pracovati výlučně jen vysilač středoslovenský, neboť pracuje již dnes na okolních vlnách vysilač švédský, švýcarský, finský, některé vysilače ruské, ba i vysilač maďarský (Budapešť II). budovaný na vlně 834. 5 m. Ostatně nynější radiové přístroje lze bez velikého nákladu upraviti má toto vlnové pásmo a nové přístroje pracují Již většinou na vlnovém pásmu od 200 do 2. 000 m. Na tuto okolnost byl také již náš průmysl oficielně upozorněn.
3. V dalším plánu poštovní správy jest výstavba západoslovenského vysilače o energii 100 kW na vlně 1. 004 Kc/s (298. 8 m), asi 70 až 80 km severovýchodně od Bratislavy, aby se pokrylo celé západní Slovensko.
4. Rovněž je v plánu výstavba východoslovenského vysilače o energii 60 kW na vlně. 1. 113
Kc/s (269. 5 m), asi 50 km severovýchodně od Košic.
Doufám, že uskutečněním tohoto plánu bude rozhlas na Slovensku vybaven tak, že bude moci býti přijímán i v odlehlých hornatých místech Slovenska jednoduchýma přijímacími přístroji.
Poslovenčení slovenského rozhlasu řečí i duchem jest požadavek, který také programové vedení československého rozhlasu ve svých slovenských odbočkách plně uplatňuje. Jestliže v počátcích slovenského rozhlasu nebylo tomu tak, bylo to způsobeno především nedostatkem kvalifikovaných slovenských přednašečů a interpretů mluveného slova.
Bylo nutno krok za krokem buditi zájem o rozhlas nejen mezi prostými slovenskými posluchači, nýbrž také mezi slovenskou inteligenci, slovenskými spisovateli, vědeckými pracovníky a umělci a získávati je pro spolupráci s rozhlasem. Dnes dává se v obou slovenských odbočkách Bratislava a Košice samozřejmě přednost slovenštině. I ve stanici pražské, brněnské a moravskoostravskě zařazují se slovenské proslovy a slovenské přednášky. Praha vysílá pravidelně měsíčně jednu slovenskou hodinku a jednu slovenskou půlhodinku, věnovanou ukázkám ze slovenské literatury a slovenských písní. Také v uměleckých literárních relacích pražských bývá pamatováno na ukázky z klasických i moderních slovenských autorů, a to v původním znění slovenském.
Pokud se týče žádosti o zřízení uměleckého studia při nové stanici na středním Slovensku, bylo by toto zařízení spojeno se značným nákladem a hlavně se značným programovým risikem. Umělecké studio může býti zřizováno pouze ve velkém kulturním středisku, které může dodati program vyhovující kvalitou i kvantitou. Podle všeobecných zkušeností rozhlasových se nedoporučuje zřizovati umělecká studia v menších střediscích, ta mohou býti umístěna pouze ve velkých městech, která mají vysoké školy, divadla, koncertní síně a rušný kulturní život.
Proto zůstanou jako vysílací střediska Bratislava a Košice, kde; jsou studia již vybudována; na tato studia budou zapojeny Všecky stanice slovenské. Vždy však bude umožněno větším městům a důležitým střediskům, aby postarají-li se o hodnotný program, byl tento vyslán jako rozhlas regionální.
V Praze dne 12. dubna 1934.
Ministr pošt a telegrafů: Dr. Franke, v. r.
2521/XX (původní zněni).
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci poslance Wagnera a druhů
stran nápravy zlořádů v obchodu s dobytkem (tisk 2459/II).
Na zlořádech při obchodu dobytkem a hynuti selat nesou vinu všechny složky na obchodu zúčastněné.
Producenti prodávají selata příliš mladá, nevyspělá, která nejsou ještě schopna živiti se samostatně bez mateřského mléka, a to nezřídka neznámým nereelním obchodníkům.
Obchodníci přepravují selata z trhu na trh ve vozech bez náležitého opatření proti rozdílům denní teploty, vlivům počasí a roční doby. Tím trpí útlý organismus selat, zvláště když jejich převoz děje se na větší vzdálenost. Na trzích jsou znovu vystavena nepohodě nebo nachlazení. Stáje obchodníků zřídka vyhovují podmínkám účelného ustájení a bývají studené, nehygienické. Kromě toho u obchodníků, u nichž se stav zvířat ustavičně mění, jsou selata vysazena nákaze rozmanitými chorobami.
Kupci odnášejí z trhu selata znavená a vyhladovělá, nezřídka v hustě tkaných pytlích, v nichž se tato dusí, a převážejí je domů pod sedadly vozů, autobusů a pod. Kupuji často od Udí neznámých i od podomních obchodníků a nepožaduji od nich dobytčích pasů nebo se spokojí s nesprávnými pasy.
K návrhu, aby tržní orgány byly povinny bezplatně prohlížeti všechna tržní zvířata a aby do trhu připouštěly jen zvířata uznaná za zdravá, třeba připomenouti, že tato prohlídka se provádí na každém trhu bezplatně a že do trhu jsou připuštěna jen zvířata, u nichž nebylo shledáno závad. Původ zvířat se zjišťuje podle předložených dobytčích pasů a kontrolu zdravotního stavu provádí tržní komise resp. veterináři tímto úkolem tržní obcí pověření.
K názoru v interpelaci projevenému, že odborník snadno rozpozná chorobu, dlužno uvésti, že zjišťování chorob není u zvířat snadné a vyžaduje, má-li býti zjištěni zdravotního stavu přesné a jisté, zevrubného klinického vyšetření každého jednotlivého zvířete, což při zdravotní prohlídce na tržišti při velkém počtu zvířat pro nedostatek času není prostě možné.
Prodávajícího zemědělce nelze osvoboditi od povinnosti ručení, ježto občanský zákonník ukládá prodávajícímu tuto povinnost v §§ 922 a 923.
Pokud jde o zjištění identity uhynulých selat, mají prodávající vždy možnost poznačiti si pro-
dávaná selata trvalým označením nejlépe na uších, aby nebylo pochybnosti při sporu o identitu zvířete.
S potěšením dlužno však konstatovati, že podle došlých zpráv Podřízených úřadů vyskytují se v interpelaci naznačené zlořády jen v některých oblastech a nejsou tudíž zjevem všeobecným. Uvedeným nepřístojnostem okresní úřady čelí úspěšně jednak přísnou kontrolou obchodníků se zvířaty, jednak kontrolou činnosti tržních komisi, revisí dobytčích průvodních listů a vylučováním nereelních individuí z trhů. Nezřídka likvidují úřední veterináři hrozící spory krátkou cestou v úřadě nebo v poradnách zemědělských spolků.
Se zřetelem na výše uvedené skutečnosti má ministerstvo zemědělství za to, že určitou nápravu lze sjednati jednak opatrným postupem při vydávání živnostenského oprávněni k obchodu dobytkem, jednak prohloubením ponadnické činnosti státních i nestátních zvěrolékařů, a to jak v konkrétních sporných případech, tak i všeobecné ve způsobu informativních periodických přednášek.
Z toho důvodu dalo také ministerstvo zemědělství v tom směru podřízeným úřadům již příslušné pokyny, aby informovaly zemědělskou veřejnost o právních zásadách při prodeji dobytka a dále o tom, jakým způsobem je možno zajistiti se proti postupu nereelních obchodníků.
V Praze dne 10. dubna 1934.
Ministr zemědělství: Dr. M. Hodža, v. r.
Překlad ad 2521/I.
Antwort
des Ministers für Schulwesen und Volkskultur
auf die Interpellation des Abgeordneten O. Horpynka und Genossen
in Angelegenheit der Beurlaubung der zu
Bürgermeistern gewählten Volks- und
Bürgerschutlehrer (Druck 1797/XVI).
Die Gesuche der Lehrer an öffentlichen Volksschulen um Erteilung eines Urlaubes zwecks Ausubung der Bürgermeisterfunktionen in den Gemeinden werden mit Rücksicht auf die Bestimmung des § 10, S. d. G. u. V. Nr. 76/1919, von der staatlichen Schulverwaltung je nach den Tatumständen des betreffenden Falles individuell, und zwar im Einvernehmen mit den kompetenten Faktoren erledigt, welche jener autonomen Behörde vorgesetzt sind, um deren Funktionäre es sich handelt. Die erforderlichen Erhebungen
werden in jedem einzelnen Falle sehr eingehend gepflogen und wird hiebei auch das Interesse des betreffenden Ortes, sowie seine tatsächlichen Verhältnisse in Erwägung gezogen.
In der angeführten Weise wird sowohl bei der Erledigung von Urlaubsgesuchen, als auch bei einem eventuellen Berufungsverfahren vorgegangen, womit demjenigen, der sich in seinen Rechten getroffen fühlt, die Möglichkeit gegeben ist, eine Uebenprüfung des Ausspruches der in I. Instanz entscheidenden Behörde anzurufen.
Prag, am 1. März 1934.
Der Minister für Schulwesen und Volkskultur: Dr. Krčmář, m. p.
Překlad ad 2521/II.
Válasz
az Iskola- és nemzetmüvelödésügyi minisztertől
dr. Holota képviselő és társai interpellációjára
a Pálffy János-féle alapítvány ösztöndíjainak elszámolása tárgyában (2I82/V. nysz. ).
Az interpelláció azon állítása, hogy »a békeszerződések megkötésekor dr. Beneš külügyi miniszter a békekonferenciákon kötelezőleg kijelentette, hogy megfelelő gondoskodás történik affelől, hogy a Pálffy János-felé alapítvány kamataiból a Csehszlovákiába került magyar nemzetiségű polgárok gyermekei részesülnek ösztöndíjakban « s hogy »a csehszlovák delegáció a békekonferencián kötelezte magát arra, hogy az említett alapítványból folyó ösztöndíjakban főiskolai és középiskolai tanulók, és pedig első sorban magyar nemzetiségű csehszlovák állampolgárok gyermekei részesíttetnek« a valóságnak meg nem felel. Ilyenféle nyilatkozatot a békekonferencián vagy másutt a békeszerződések kötése idején sem a külügyi miniszter, sem a csehszlovák delegáció már azért sem tehettek meg, mert azidöben valamelyes alapítványokról egyáltalában nem tárgyaltatott. A külügyi miniszter vagy a csehszlovák delegáció ilynemü kötelmet tartalmazó nyilatkozata azonban az okból sem volt megtehető, minthogy a csehszlovák alapítvány hováfordítása tekintetében a mi jogrendünk van hatályban, amely az illetékes hivatalokat az alapítvány felhasználására vonatkozó határozathozatalnál egyedül köti.
Az iskola és nemzetművelődésüjgyi minisztérium a Pálffy János-féle alapból folyó ösztöndijak kiosztásánál az alapító akaratát teljes mértekben
szemmel tartja. Az ösztöndijakban a Csehszlovák köztásaságnak egykor a magyar királyság részeit képező vidékeiről származó oly folyamodók részesíttetnek, akik az alapító által kitűzött, minősítés követelményeinek megfelelnek, s itt az egyes nemzetiségek tagjai között különbség nem tétetik. Az ilyen szeropomtból való különbségtételre, nevezetesen talán a célból, hogy a csehszlovákiai magyar nemzetiségű polgárok gyermekei elönyben részesíttessenek, az alapítványi okirat semmiféle alapot: nem nyújt. Az alapítványi okiratban előforduló »magyar« kifejezés néprajzi értelemben nyilván nem használtatott, de ily értelemben nem is volt használható, hanem csupán az állaimhoz való hozzátartozást jelezhette, minthogy a volt magyar királyságban minden egyes polgár nemzetiségi különbség nélkül »magyar« nak neveztetett. Eme kifejezés mindenkor csupán a magyar államhoz, és, nem egyúttal a magyar nemzetiséghez való hozzátartozást jelezte s a jelzett alapítványi okiratból sem következtethető arra, rogy az alapító e kifejezést más értelemben akarta volna használni.
A felhozott körülményekhez képest az ösztöndijasok nemzetiség szerinti részletes kimutatásának az interpellációban követelt beszerzésétől eltekintettem, minthogy, amint már fentebb megjegyeztetett, a folyomodók nemzetisége számba nem vétetik s e kérdés náluk külön nem is vizsgáltatik.
Praha, 1934, március 3. -án.
Az iskola- és nemzeitművelődésügyi miniszter: Dr. Krčmář s. k.
Překlad ad 2521 / IV.
Antwort
des Justizministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Windirsch und Genossen,
betreffend die Durchführung von Verlas-
senschaften durch die Gerichte
(Druck 2459 / VIII).
Die Annahme, dass die geltenden Gesetze nicht eingehalten werden, ist nicht richtig.
Der Artikel XII des Gesetzes vom 8. Juni 1923, S. d. G. u. V. Nr. 123, hat die Fassung des § 29 des ausserstreitigen Patentes so, wie er sie vor dem Gesetze vom 1. April 1921, S. d. G. u.