Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.
III. volební období. 10. zasedání.
2521.
Odpovědi:
I. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Horpynky a druhů o dovolené učitelům obecných a občanských škol, zvoleným starosty obcí (tisk 1797/XVI),
II. min. školství a národní osvěty na interp.. posl. dra Holoty a druhů o vyúčtování stipendií nadace Jana Pálffyho (tisk 2182/V),
III. min. školství a národní osvěty na interp. posl. V. Beneše, Jaši, M. Jurnečkové, Husnaje a soudr. o vypisování a obsazováni učitelských míst na školách národních (tisk 27/X),
IV. min. spravedlnosti na interp. posl. Windirsche a druhů, aby pozůstalosti projednávaly soudy (tisk 2459/VIII),
V. min. železnic na interp. posl. Suroviaka a druhů stran schválení služební pragmatiky zaměstnanců Tatranské elektrické vicinální dráhy (tisk 2470/VII),
VI. vlády na interp. posl. Zeminové a druhů o jednání vlády s kartelem cukrovarnickém o vydávání cukru rodinám nezaměstnaných za cenu vývozní (tisk 2426/I),
VII. min. spravedlnosti na interp. posl. Hádka a soudr. o rozsudku proti poslanci dr. Viktoru Sternovi (tisk 2459/V),
VIII. min. financí na interp. posl. Neumeistra, Polacha, Kučery a soudr. ve věci ponecháváni trafik bohatým držitelům na účet válečných poškozenou (tisk 2334/III),
IX. min. spravedlnosti na interp. posl. Windirsche a druhů o uveřejňování jmen osob, vykonavších vyjevovací přísahu, v obci jejich bydliště (tisk 2459/IX),
X. min. vnitra a spravedlnosti na interp. posl. Štětky a soudr. o zabaveni sbírky ve prospěch pří-
slušníků rodiny zastřeleného Bereva z Turji Paseky (tisk 1642/XV),
XI. min. financí a školství a národní osvěty na interp. posl. Remeše a soudr. o praksi při provádění zákona o 1/2 % paušálním poplatku ze služebních smluv, dále o domovní dani z farních a klášterních budov a o státním příspěvku ke kongrue (tisk 20II/V),
XII. vlády na interp. posl. Pechmanové-Klosové a druhů o zoufalé hospodářské situaci majitelů rodinných domků, postavených bez státní záruky na Železnobrodská, Jablonecku, Semilsku a Jilemnicku (tisk 2459/IV),
XIII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. dra Schollicha a druhů, že zemská školní rada vydává německým učitelům obecných a měšťanských škol ustanovovací dekrety jen v českém jazyce (tisk 1628/X),
XIV. min. spravedlnosti na interp. posl. Babela, Hádka, štětky a soudr. o přečinu proti zdraví vězňů ve věznici litoměřického krajského soudu, a jehož se dopustili vězeňský lékař dr. Florian a správa litoměřické věznice (tisk 2459/III),
XV. vlády na interp. posl. Dvořáka, Hádka a soudr. o inflačních opatřeních (tisk 2470/VIII),
XVI. min. spravedlnosti na interp.. posl. Štětky, Hodinové-Spurné, Hádka a soudr. o konfiskaci Tesařského Obzoru, časopisu odborové organisace Svazu tesařů č. 13 ze dne 8. února 1934 (tisk 2505/VII),
XVII. mm. školství a národní osvěty na interp. posl. Šamalíka, dra Danka, Bezděka a druhů o nepřístojnostech na obecné škole v Molenburku, okres Boskovice na Moravě (tisk 2459/I),
XVIII. min. železnic na interp. posl. Malého a druhů o nedostatečném přídělu míst ku provádění personálního opatřeni (tisk 2489/1).
XIX. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Hlinky, Rázuse a druhů pro slovenský rozhlas (tisk 2517/V),
XX. min. zemědělství na interp. posl. Wagnera a druhů, stran nápravy zlořádů v obchodu s dobytkem (tisk 2459/II).
2521/I (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance O. Horpynky a druhů
o dovolené učitelům obecných a občanských škol, zvoleným starosty obci (tisk 1797/XVI).
Žádosti učitelů veřejných škol národních o udělení dovolené k výkonu funkcí starostenských v obcích jsou projednávány se zřetelem k ustanovení § 10 zákona číslo 76/1919 Sb. z. a n., státní školskou správou individuelně podle skutkových okolností toho kterého případu, a to v dohodě s kompetentními činiteli, nadřízenými samosprávnému úřadu, o jehož funkcionáře jde. Potřebná šetřeni se konají v každém jednotlivém případě velice podrobně a uvažuje se při tom též o zájmu toho kterého místa, i o jeho skutečných poměrech.
Uvedeným způsobem se postupuje jak při rozhodováni o žádostech za dovolenou, tak i při event. řízení odvolacím, jímž jest dána možnost tomu, kdo se cítí ve svých právech dotčen, dovolati se přezkoušení výroku úřadu, rozhodujícího v I. stolici.
V Praze dne 1. března 1934.
Ministr školství a národní osvěty: Dr. Krčmář, v. r.
2521/II (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dra J. Holoty a druhů
o vyúčtování stipendií nadace Jana Pálffyho (tisk 2182/V).
Tvrzení interpelace, že »v době uzavírání mírových smluv ministr zahraničních věcí dr. Beneš závazně prohlásil na mírových konferencích, že bude příslušně postaráno o to, aby z úroků nadace Jana Pálffyho dostávaly stipendia děti občanů maďarské národnosti, kteří se dostali do Československa«, a že »československá delegace na mírové konferenci se zavázala, že stipendia ze zmíněně nadace budou dána žákům vysokých a středních škol, a to v prvé řadě dětem československých státních občanů maďarské náradnosti«, neodpovídá pravdě. Jakékoliv prohlášení tohoto druhu na mírové konferenci nebo jinde v době uzavírání mírových smluv nemohl učiniti ani ministr zahraničních věcí ani československá delegace již proto, že se tehdy o jednotlivých nadacích vůbec nejednalo. Prohlášení ministra zahraničních věcí nebo československé delegace, obsahující závazek takové povahy, nemohlo vsak býti učiněno také z toho důvodu, že pro používáni československých nadací, a tudíž také nadace Jana Pálffyho platí náš právní řád, který jedině váže úřady k tomu povolané, aby o používání nadace rozhodovaly.
Ministerstvo školství a národní osvěty dbá při propůjčování stipendií ze zmíněné nadace Jana Pálffyho plně vůle zakladatelovy. Stipendia se propůjčují uchazečům z oněch území Československé republiky, která kdysi byla součástí království uherského, kteří kvalifikaci odpovídají -požadavkům, vytčeným zakladatelem, a nečiní se při tom rozdílu mezi příslušníky různých národnosti. K rozlišování po této stránce, zejména snad k tomu, aby byla dávána přednost dětem československých občanů maďarské národnosti, není v zakládací listině nijakého podkladu. Označení »uherský« (magyar) v zakládací listině zřejmě nebylo a také nemohlo býti použito ve smyslu etnografickém, nýbrž jen ve smyslu státní příslušnosti, neboť v bývalém království uherském byl každý Občan státu bez rozdílu národnosti označován slovem »magyar«. Slovo to znamenalo vždy jen příslušnost k uherskému státu, nikoliv však též k maďarské národnosti, a také ze zakládací listiny zmíněné nadace nelze dovoditi, že by byl zakladatel chtěl použíti tohoto slova v jiném smyslu.
Se zřetelem k uvedeným okolnostem upustil jsem od pořizováni podrobného výkazu stipendistů podle národnosti, žádaného v interpelaci, ježto na národnost uchazečů, jak již shora podotknuto, není brán zřetel a otázka tato není u nich také zvlášť zkoumána.
V Praze dne 3. března 1934.
Ministr školství a národní osvěty: Dr. Krčmář, v. r.
2521/III.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců Vojty Beneše,
V. Jaši, M. Jurnečkové,
J. Husnaje a soudruhů
o vypisování a obsazování učitelských
míst na školách národních
(tisk 27/X).
Oběžník zemské školní rady v Praze v interpelaci uvedený byl vydán na základě sborového usnesení tohoto úřadu ve schůzi dne 7. února 1928. Prozkoumav věc, neshledal jsem, že by tento oběžník porušoval platné zákony, jak plyne z těchto vývodů:
1. Část I. zákona ze dne 19. prosince 1875, č. 86 čes. z. z., projevuje v §§ 1 až 11 zřejmě úmysl zákonodárce zabezpečiti obsazováni u-
prázdněných míst učitelských co možná bez zbytečných průtahů. Na druhé straně však je zjevné, že si byl zákonodárce jasně vědom škodlivosti častého střídání učitelstva ve školním roce, pročež v § 16, odst. 5, připouští jen dva nástupní terminy v roce při konečně platném překládání učitelstva (vyjímajíc jen přeložení z příčin služebních a z trestu). Zákon tedy brání sice zemské školní radě, aby mohla stanoviti ještě více nástupních termínů než dva, ale nikterak ji nenutí, aby se nerozhodla voliti ze dvou termínů zákonem připuštěných jen termín jeden, uznává-li to v zájmu školní služby za vhodné. Učinila-li tak pražská zemská školní rada, byla vedena jen zkušenostmi, nabytými při provádění čl. IV. zák. č. 306/1030 Sb. z. a n. v spojitosti s částí I. zák. č. 86/1875 češ. z. z. Citovaný článek IV. založil pro uchazeče o místa učitelská právní nároky na dosažení určitého místa při splnění zákonných podmínek, připustil tím možnost užívati opravných prostředků při porušení těchto právních nároků, čímž mutně bylo přivoděno prodloužení obsazovacího řízení. Při dřívějším dvojím nástupním termínu a při dvojím rozepisování konkursů za rok stávalo se velmi často, že nemohlo býti ještě skončeno obsazovací řízení na základě konkursu jednoho, když byl již zase vypsán konkurs další, jehož se účastnila řada těchže uchazečů. Tím bylo nedokončené řízení o starším konkursu značně rušeno, docházelo k obsazení míst často až po dvou i více letech a v mnoha případech vycházelo obsazovací řízeni vůbec na (prázdno. Zkušenosti nabyté od r. 1928 s praktikováním naříkaného oběžníku ukazují, že nová prakse zemské školní rady zjednala velikou měrou nápravu a nejen že nezpůsobila průtah v konečném obsazování míst. nýbrž proti praksi starší obsazováni značně zjednodušila a urychlila i v zájmu učitelstva samého. Jedno hlavní konkursní řízení v roce umožňuje též, že učitelstvu mohou býti dodány dekrety delší čas přede dnem nastoupení na místo, což není bez významu hledíc k osobním, zejména bytovým disposicím dosazeného učitele. Zásadním zavedením jednoho konkursního řízení v roce nejsou pak nijak zasaženy ani zvráceny zákonité lhůty, platné pro dotčené konkursní řízení.
2. Je-li zákonitě odůvodněno omezení nástupního termínu pro učitele nově definitivně dosazené jen na jeden termín v roce, je důsledně odůvodněn i pokyn, daný okresním školním výborům, aby konkursy vypisovaly zpravidla jen jednou ročně, a to v období podzimním. Nastupuje-li učiteľstvo na nová místa jen na podzim, uprazdňuje tím největší počet učitelských míst v témž čase a vyhovuje se zákonu, když se hned potom rozepíši hromadné konkursy. Hromadné rozepsání konkursů má pak i tu výhodu, že se poskytuje učitelstvu větší možnost výběru rozepsaných míst. Místa, která se nad to výjimečně uprazdňují na př. úmrtím atp.. mohou okresní školní výbory vypsati i jednotlivě, neboť oběž-nik zemské školní rady výslovně připouští z hromadného vypsáni konkursů výjimky v případech zvláště závažných. Ostatně sluší při té příleži-
tosti poukázati i na okolnost, že text § l zák. č. 86/1875 čes. z. z. ve znění českém i německém, které oboje je autentické (podle zákona ze dne 15. února 1867, č. 13 čes. z. z. ), není shodný. Kdežto český text ukládá rozepsati konkurs ihned, německý text toho nečiní. Má-li se v takovém případě textové neshody podle cit. zák. č. 13/1867 čes. z. z. hledati pravý smysl zákona porovnáním obou textů, sluší hledíc k § 16, odst. 5, zákona míti za to, že v tomto případě vyhovuje úmyslu zákonodárcovu lépe text německý.
3. Doporučení, dané zemskou školní radou okresním školním výborům, aby vyhlašovaly konkursy v Úředním listě a ve Věstníku ministerstva školství a národní osvěty, nelze pokládati za nezákonné omezeni kompetence jmenovaných úřadů, nýbrž za pokyn, k němuž jest zemská školní rada jako nejvyšší školský úřad v zemi v mezích svého práva dozorčího nejen oprávněna, ale také podle povahy věci jím i povinna. Vyhlašování konkursů v ministerském Věstníku jakožto listě odborném jest účelně, ježto tento list jest všemu učitelstvu bez rozdílu nejpřístupnější, když jej dostávají všechny školy v republice, a poskytuje jediný úplný přehled všech konkursů. Pokyn, aby se omezilo uveřejňování konkursů v listech jiných ve formě placených inserátů, je zcela odůvodněn zřeteli úspornosti v hospodaření okresních školních fondů ve smyslu § 2, odst. 1., zákona č. 286/1924 Sb. z. a n. Tím není nikterak bráněno, aby učitelské a školské časopisy beze zvláštní úplaty konkursy, výtah z nich nebo upozornění na ně otiskly, chtějí-li tím svému čtenářstvu a vůbec učitelstvu posloužiti.
V Praze dne 3. března 1934.
Ministr školství a národní osvěty: Dr. Krčmář, v. r.
2521/IV (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlností
na interpelaci poslance Windirsche a druhů,
aby pozůstalosti projednávaly soudy (tisk 2459 VIII).
Není správné mínění, že se platné zákony nedodržují.
Článek XII. zákona ze dne 8. června 1923, čisto 123 Sb. z. a m., obnovil zněni § 29 nesporného patentu, jaké měl před zákonem ze dne 1.
dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n., t. j. přikázal přenésti projednání pozůstalostí na notáře v městech, kde je krajský soud, kdežto v jiných městech dal do úvahy jednotlivého pozůstalostního soudu, v jaké míře pověří notáře projednáním pozůstalostí; při tom bylo poukázáno ke směrnicím vydaným v § 185 not. ř. z 21. května 1855, č. 94 ř. z. Podle ustanovení tohoto paragrafu má býti při upotřebeni notářů jako soudních komisařů přihlíženo jak k tomu, aby ve prospěch stran byla agenda urychlena, tak i k tomu, aby notářům byly svěřovány úkony nejen bezplatné, ale i takové, které jsou způsobilé poskytnouti jim za tuto jich práci přiměřenou odměnu.
Jestliže soudy podle soudní statistiky za rok 1932 v obvodu vrchních soudů v Praze a Brně projednaly okrouhle jen 27% pozůstalosti (jure crediti i odevzdáním dědicům) a v dřívějších letech více, má to příčinu v tom, že jsou soudy dosud značně přetíženy. Jsou dosud opětovné stížnosti, na délku řízení soudního, zvláště na to, že vázne projednávání sporů, což je národohospodářsky škodlivé. Vysvětlení se podává především ze soudní statistiky. Proti roku 1912 byla v roce 1932 agenda krajských soudů větší v zemi České ve sporech o 235. 9%, v odvoláních civilních o 144%, v rekursech o 159. 6%, v trestní agendě nalézací o 98. 9%, v trestních odvoláních o 8%, u soudů okresních ve věcech upomínacích o 242. 5%, ve sporech o 97. 1%, v exekucích o 230. 5%, v přestupcích o 24. 2%, ve vyhledávání zločinů a přečinů o 67. 5%; v zemi Moravskoslezské podobně u krajských soudů ve sporech o 180. 5%, v civilních odvoláních o 171. 4%, v rekursech o 144. 1%, v trestní agendě nalézací o 77. 3%, v trestních odvoláních o 55. 5% a u okresních soudů v upomínacím řízení o 200. 9%, ve sporech o 91. 4%, v exekucích o 197%, v přestupcích o 17%. ve vyhledávání zločinů a přestupků o 43. 1%. Při tom je v zemi České u soudů konceptních sil (vpočítají-li se úředníci vyšší pomocné služby soudní) o 4. 1% méně než v roce 1912, a na Moravě jen o 5. 6% více. Podle toho lze si představiti, jaké úkoly soudy dosud zmáhají a že je právě směrnicemi § 185 not. ř. č. 94/1855 odůvodněno, užívati co nejšíře pomoci veřejných notářů ke zdolání agendy.
Přes to neváhám upozorniti soudy, že je třeba při používání zákonných ustanovení z předu zmíněných, dokud nedojde k jiné zákonné úpravě, slušným způsobem přihlížeti i k tomu, aby poplatky notářů za projednání pozůstalosti dědice nemajetné nebo málo majetné, zvláště i zemědělce, nezatížily měrou, která by vyvážila prospěchy uvedené v § 185 not. ř. č. 94/1855 ř. z.
V Praze dne 9. března 1934.
Ministr spravedlnosti: Dr. Dérer, v. r.
2521/V.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance Štefana Suroviaka a druhů
stran schválení služební pragmatiky zaměstnanců Tatranské elektrické vicinální dráhy (tisk 2470/VII).
Ministerstvo železnic uložilo v těchto dnech akciové společnosti »Tatranská elektrická vicinální dráha«, aby v době co nejkratší předložila ke schválení osnovu služebního řádu, přepracovanou podle připomínek, které ministerstvo železnic svého času k osnově mělo.
Projednání požadavku, uvedeného v bodu 2) dotazu, jeví se bezpředmětným, neboť podle zdejších informací nejsou úředníci ministerstva železnic členy správní rady Legiobanky. Ministerstvo železnic má pouze svoje zástupce v ředitelské radě společnosti soukromě dráhy a v jedí radě dozorčí. Pokud jde o tyto úřední zástupce, může jejich účast při projednávání služebního řádu zaměstnanců soukromé dráhy míti na průběh jednání účinek jen příznivý.
O objektivnosti řízení svědčí, že ministerstvo železnic, když mu byl přímo předložen návrh důvěrníků zaměstnanectva dráhy na různé změny osnovy, postoupilo jej místní dráze k úvaze při zpracování nového znění služebního řádu.
V Praze dne 28. března 1934.
Ministr železnic: Rud. Bechyně, v. r.
2521/VI.
Odpověď
vlády
na interpelaci posl. Zeminové a druhů
o jednání vlády s kartelem cukrovarnickým o vydávání cukru rodinám nezaměstnaných za cenu vývozní (tisk 2426/I).
Na otázku pánů interpelantů, zda jest vláda ochotna jednati s kartelem cukerním o vydávání
cukru pro rodiny nezaměstnaných za ceny vývozní, uvádí se toto:
Podle platných právních norem nelze osvoboditi od spotřební daně cukr, který jest určen k lidskému požívání. Pokud jde o cenu cukru, za kterou by se tento mohl poskytovati rodinám nezaměstnaných, podotýká se, že ministerstvo sociální péče, uváživši o účincích podvýživy, projevujících se hlavně u děti v rodinách nezaměstnaných povážlivým způsobem, a o skutečnosti, že cukr jest důležitou součástkou výživy dětí, jednalo již dříve s Ústředním spolkem československého průmyslu cukrovarnického, aby mu poskytl za nižší ceny takové množství cukru, aby aspoň těm dětem, u kterých se jeví největší potřeba cukru jako poživatiny pro jejich vývin, dostalo se určitého přídělu cukru.
Jednání ministerstva sociální péče bylo úspěšně a Ústřední spolek československého průmyslu cukrovarnického rozhodl se věnovati 40 vagónů cukru pro děti nezaměstnaných zdarma s podmínkou, že toto věnování bude osvobozeno od daně z obratu a že daň cukerní bude refundována. S přídělem cukru bylo započato.
V Praze dne 26. března 1934.
Předseda vlády: Malypetr, v. r.
2521/VII (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Hadka a soudruhů
o rozsudku proti poslanci dr. Viktoru Sternovi (tisk 2459/V).
Nejvyšší soud dne 20. února 1934 již rozhodl o odvolání státního zastupitelství proti rozsudku krajského soudu ve Znojmě z 9. března 1933, č. j. Tk VI 319/31-62, jímž byl dr. Viktor Stem uznán vinným zločinem výzvy k trestným činům podle § 15, č. 3 zákona na ochranu republiky.
Krajský soud v Plzni zamítl usnesením z 15. února 1934 žádost dra Viktora Sterna za obnovu trestního řízení skončeného rozsudkem téhož soudu z 1. prosince 1931, č. j. Tk VI 306/31/26.
Do tohoto usnesení podal dr. Viktor Stern dne 3. března 1934 stížnost, o které dosud nebylo rozhodnuto.
Krajský soud v Plzni povolil k návrhu státního zastupitelství dru Sternovi odklad trestu
z důvodů rekonvalescence. Ministerstvo spravedlnosti může naříditi odklad vykanu trestu jen, když byla podána žádost za milost.
V Praze dne 16. března 1934.
Ministr spravedlnosti: Dr. Dérer, v. r.
2521/VIII.
Odpověď
ministra financi
na interpelaci poslanců Fr. Neumeistra, J. Polacha, J. Kučery a soudruhů
ve věci ponechávání trafik bohatým držitelům na účet válečných poškozenců (tisk 2334/III).
Po provedeném vyšetření výdělkových a majetkových poměrů Anny Perné v Holi u Průhonic činím opatření, aby trafika, o kterou se uchází válečná vdova Richtrová, byla Perné vypověděna a vypsána ve prospěch válečných poškozenců.
V Praze dne 26. března 1934.
Ministr financí: Dr. Trapl v. r.
2521/IX (původní zněni).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Windirsche a druhů
o uveřejňování jmen osob, vykonavších
vyjevovací přísahu, v obci jejich bydliště
(tisk 2459/IX).
Dosud platné předpisy neposkytují mně možnost, abych nařídil, aby soudy oznamovaly obecním úřadům k vyvěšení na obecních deskách jména těch, kdož vykonali vyjevovací přísahu. Podle předpisu § 48 ex. ř. jest vývěskem na soudní desce veřejně oznámiti, že byl položen rok k vý-
konu vyjevovací přísahy. Měla-li by býti tato vyhláška vyvěšena též na obecní desce v obci bydliště dlužníkova, bylo by nutno exekuční řád doplniti.
Instituce vyjevovací přísahy není právu slovenskému známa. Výkon vyjevovací přísahy není také ještě důkazem prosté nemajetnosti dlužníkovy a složení vyjevovací přísahy nevylučuje, že dlužník po výkonu přísahy nabude jmění a že jeho finanční stav se zlepši.
Při unifikaci exekučního práva, které se připravuje, bude uvažováno o vhodné změně předpisů o vyjevovací přísaze, o rozšíření těchto předpisů na území Slovenska a Podkarpatské Rusi a o vhodném uveřejňování jmen osob, které vyjevovací přísahu vykonaly.
V Praze dne 19. března 1934.
Ministr spravedlnosti: Dr. Dérer, v. r.
2521/X.
Odpověď
ministrů vnitra a spravedlnosti na interpelaci poslance Štětky a soudruhů
o zabavení sbírky ve prospěch příslušníků
rodiny zastřeleného Bereva z Turji
Paseky (tisk 1642/XV).
Strážmistr Josef Krištof v Komořanech přistihl Aloisii Láblerovou, jak konala dům od domu nedovolenou sbírku pro »Rudou pomoc«. Láblerová byla předvedena na obecní úřad a po zjištění skutkových okolností byla ji zabavena sebraná částka 51 Kč se sběrací listinou a provoláním Rudé pomoci, závadného obsahu.
Četník byl podle platných předpisů povinen zabaviti peníze bez povolení sebrané. Proto také nemohou býti vráceny a odvedeny účelu, pro který byly sbírány, nýbrž okresní úřad rozhodne o jejich použití.
Na Láblerovou bylo podáno okresnímu soudu v Mostě trestní oznámení, k němuž byly připojeny zabavené listiny.
Několik dni na to přišla Láblerová do kanceláře komisaře (politické správy v Mostě dra Pflégra a předložila mu sběrací listinu spolku »Rudá pomoc Československa« opatřenou umrlčí hlavou se žádosti, aby jí sběrací listinu potvrdil a vrátil zabavené peníze. Láblerové bylo slušným způsobem vysvětleno, z jakých důvodů její žádosti vyhověti nelze, a pokud se týká zabaveného obnosu,
že nutno vyčkati ve věci výsledků trestního řízení, načež se jmenovaná bez pozdravu z kanceláře vzdálila.
Podle výsledků ministerstvem vnitra provedeného šetření nelze nic vytýkati postupu komisare politické správy dra Pflégra a zúčastněného četníka.
Pokud se interpelace týká ministerstva spravedlnosti, odpovídá ministr spravedlnosti takto:
Státní zastupitelství v Mostě neučinilo návrh na potrestáni Aloisie Láblerové pro sběrací činnost v interpelaci uvedenou, nýbrž navrhlo pouze její potrestání pro přestupek tiskového zákona, spáchaný rozšiřováním závadného letáku. Pro tento přestupek byla Láblerová odsouzena a uložený trest odpykala.
V Praze dne 34. března 1934.
Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.
Ministr spravedlnosti: Dr. Dérer, v. r.
2521/XI.
Odpověď
ministra financi a ministra školství a národní osvěty
na Interpelaci poslance Remeše a soudruhů
o praksi při prováděni zákona o 1/2% paušálním poplatku ze služebních smluv, dále o domovní dani z farních a klášterních budov a o státním příspěvku ke kongrue (tisk 2011/V).
Aby byl zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 295 Sb. z. a n. v otázce poplatkového paušálu za udělení církevních úřadů, obročí a funkcí vykládán jednotně, stanovilo ministerstvo financí výnosem ze dne 12. června 1925, čís. 75. 239/29, že poplatkový paušál z požitků katolického duchovenstva platí se ze všech požitků (peněžitých i nepeněžitých) spojených s katolickými církevními úřady, obročími a funkcemi. Není-li kongrua uhrazena příjmy s duchovním úřadem spojenými a je-li na žádost duchovního kongrua doplněna, resp. dána z fandů náboženských, vztažmo z dotace státem těmto fondům dávané, platí se paušál jen ze zákonné kongruy (se zvýšeními, přídavky), k níž se připočte hodnota naturálního bytu (residence).
Poplatkový paušál odvádějí fondy, na jejichž účet jdou požitky, tedy paušál z důchodu přínosu beneficiálního (případně z místních příjmů, spojených s duchovním úřadem) odvádějí beneficiáti jako kurátoři jmění beneficiálního (resp. jako uživatelé úřadu), paušál z platů náboženské matice odvádí náboženská matice, paušál z platů ze státní pokladny odvádí státní pokladna.
Podle shora uvedených ustanovení mají tedy poplatkový paušál z požitků katolického duchovenstva odváděti fondy, na jejichž účet jdou požitky, a fondy mají pak ve smyslu § 4 zákona č. 295/21 Sb. z. a n. a § 3, odst. 2 vl. nař. č. 437/21 Sb. z. a n. vésti seznamy percipientů a vykazovati v nich požitky a jich změny.
Poněvadž při velkém počtu těchto fondů bylo by vedení seznamů a odvádění poplatkového paušálu velmi roztříštěno, bylo v roce 1928 ministerstvem financí dohodou s ordinarláty a politickými úřady II. stolice v zemích České a Moravskoslezské vedeni seznamů a odvádění poplatkového paušálu z požitků katolického duchovenstva zcentralisováno takto:
Ordinariáty sestaví seznamy všech duchovních od 1. února 1920 a vyznačí v nich všechny změny, které se staly do konce roku 1925. U duchovních, kteří nedostávají doplňku z náboženské matice, vyznačí v seznamech veškeré požitky jich s úřadem spojené a vyberou a odvedou z nich poplatkový paušál, pokud není již zaplacen. U duchovních, kteří dostávají doplněk z náboženské matice vyznačí v seznamech jen hodnotu naturálního bytu a místních příjmů a jen z této hodnoty vyberou a odvedou poplatkový paušál, není-li snad již zaplacen.
Počínajíc rokem 1926 budou ordinariáty sestavovati půlletní výkazy všech duchovních. U duchovních, kteří nedostávají doplňku z náboženské matice, vyznačí ve výkazech veškeré jich požitky s úřadem spojené a vyberou z nich a odvedou pololetně poplatkový paušál. U duchovních, kteří dostávají doplněk z náboženské matice, vyznačí jen ve výkazech, že dostávají doplněk z náboženské matice. U takovýchto duchovních budou počínajíc rokem 1926 srážeti poplatkový paušál zemské správy politické a to z veškerých požitků jich s úřadem spojených, tudíž i z místních příjmů a z hodnoty naturálního bytu, a budou jej odváděti stejným způsobem, jak dosud odváděly poplatkový paušál z příjmu těchto duchovních z náboženské matice.
Podle konaného šetření odvádějí ve smyslu zmíněné dohody zemské úřady v zemích České a Moravskoslezské řádně poplatkový paušál ze všech požitků katolických duchovních, kteří dostávají doplněk z náboženské matice.
Pokud jde o poplatkový paušál z požitků katolických duchovních, kteří nedostávají doplňku z náboženské matice, vybírá a odvádí jej řádně ve smyslu zmíněné dohody biskupský ordinariát v Litoměřicích. Biskupský ordinariát v Hradci Králové paušál ten neodvádí, poněvadž požitky všech duchovních v této diecési nedosahují kongruy a jsou proto doplňovány z náboženské ma-