váných ustanovení zák. č. 262/1920 Sto. z. a u. státní dani z masa. Obecní dávka z masa vybírá se jako dávka nepřímá tím způsobem, že povinnost k zaplacení dávky mají osoby, které v obvodu obce dobytek porážejí, nebo porážeti dávají resp. maso do obce dopravují nebo dopravovati dají a tyto osoby přesouvají zaplacenou dávku v cenách na konsumenty masa.
Osvobození masa z nouzových porážek u zemědělců od obecní dávky z masa znamenalo by průlom do konstrukce této dávky jako všeobecné dávky spotřební a s tohoto hlediska bylo by v rozporu se zásadou daňové spravedlnosti. Tato výjimka z dávkové povinnosti byla by s to značně poškoditi beztak velmi neutěšené finance četných obcí, obzvláště proto, že by byla velmi obtížná, ba dokonce skoro nemožná kontrola, zda v konkrétních případech jde skutečně o porážku nouzovou.
Pokud interpelace poukazuje, že ministerstvo financí osvobodilo nouzové porážky zemědělců od placení daně z obratu u masa, podotýkáni, že ministerstvo financí jen u těch zemědělců, kteří platí zemědělský paušál daně z obratu, osvobodilo nouzově porážky od paušálu daně z obratu u masa a to z toho důvodu, že daň z obratu u masa z těchto porážek je zahrnuta už v zemědělském paušálu, daně z obratu, takže by vybírání dalšího paušálu u porážek těch znamenalo dvojí zdanění. Tento důvod ovšem nikterak neplatí pro obecní spotřební dávku z masa stejně jako neplatí pro státní spotřební daň z masa.
V Praze dne 17. prosince 1933.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2422 XII (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Windirsche a druhů
o změně nařízení z 28. března 1881, č. 30
ř. z. a cejchování měr, závaží a vah (tisk
1753/VII).
Periodická dvouletá cejchovní povinnost vah a závaží byla stanovena § l nařízením ministerstva obchodu v dororozumění s ministerstvy vnitra a financí z 28. března 1881 č. 30 ř. z. tedy skoro 10 let po vydáni zákona z 23. července 1871 č. 16 ř. z. ex 1872, jímž stanoven byl nový řád pro míry a váhy.
Z toho jest patrno, že periodické cejchovní lhůty byly určeny až po zkušenostech, získaných cejchovní službou po této dlouhé době a změna jich by byla účelná jen tehdy, kdyby zkušenosti s konstrukcí a udržováním těchto vah nebyly tornu na závadu.
Již výnosy ministerstva obchodu ze dne 17. května 1884 č. 10. 081 a č. 37. 733 na býv. místodržitelství v Praze, bylo na petice různých okresních zastupitelství o změnu uvedeného nařízení vysvětlano, že tomu nelze vyhověli, ježto při dlouhé přecejchovací lhútě nastala by úplná deteriorace vážidel a měřidel.
Povinnost cejchování a přecejchování stanovena byla pro všechny míry a váhy, používané ve veřejném obchodě.
Za měření a vážení ve veřejném obchodě je pokládati všechny případy, v nichž správné určeni míry a váhy je vyžadováno právně chráněným zájmem súčastněmých stran.
Pro tuto cejchovní povinnost jest úplné bez významu okolnost, jakému bližšímu určení míra neb váha slouží, nebo jak často se na ní měří nebo váží.
Pokud tedy zemědělci na podkladě míry a váhy kupují a prodávají, odměřují deputát, stanoví výši mzdy nebo kontrolují dodávané zboží, zemědělské plodiny a pod., jest každé takové měření a vážení, jehož správnost je vyžadována právně chráněným zájem súčastněných stran, považovati za měření a vážení ve veřejném obchodě a v důsledku toho musí býti k těmto úkonům používané míry a váhy cejchovány nebo přecejchovány, ať již jsou, tyto úkony čas: é nebo ne. Zemědělci, kteří měr, vah a závaží užívají výhradně, jen, pro vnitřní potřebu svých hospodářství, a nikoliv také ve veřejném obchodě, jsou z cejchovní povinností vyňati, již podle stávajících předpisů, a není třeba v tom ohledu nějakého zvláštního nažízení.
Poplatky za cejchování a přecejchování vah byly stanoveny vládními nařízeními ze dne 22. listopadu 1919, č. 629. Sb. z. a n. a, ze dne. 22. prosince 1920, č. 681 Sb. z., a n. a činí u vah desetinných do váživosti 50 kg 6. Kč, u vah od 50 kg do 250 kg váživosti 8 Kč a u vah od 250 ks do 500 kg váživosti 12 Kč.
V interpelaci uvedený poplatek 100 Kč odpovídal by váze o váživosti 9. 000 kg; váhy těchto váživostí vyskytují se však velmi zřídka a jen u velikých zemědělských podniků.
Proti cejchovním poplatkům předválečným jsou nynější poplatky zvýšeny toliko 3. 3 až 3. 5kráte, ačkoliv ceny vah byly v některých případech zvýšeny více než desetkráte;, jsou tedy nyní vybírané poplatky tak nízko vyměřeny, že jich další snížení by se nedoporučovalo.
Opravy vah nespadají vůbec do kompetence státní cejchovní služby, která nemá tudíž žádné legální možnosti, ceny za opravy vah požadované usměrniti. Zájemci mohou si je zaříditi co nejúčelněji a nejlevněji, když. s nějakou vahařskou firmou se předem o nich dohodnou.
Na základě získaných zkušeností třeba však podotknouti, že opravám vah před cejchováním
dalo by se velmi často předejíti, kdyby majitelé své váhy náležitě šetřili a udržovali je v náležitém porádku a čistotě.
K tomu účelu vydal Čsl. ústřední inspektorát pro službu cejchovní zvláštní pokyny ve formě letáčků, které jsou zájemcům při každém úředním jednání zdarma vydávány.
Řídí-li se zájemce pokyny, není ve většině případů, zejména u zemědělců, třeba, dáti váhu před každým přecejchováním opraviti.
Váhy předložené k cejchování přímo v cejchovním úřadě jsou cejchovány bez jakékoliv žádosti a kolkovného. Má-li však býti váha cejchována mimo úřad, je o tento výkon zažádati kolkovanou žádostí, kterou za majitele vah v té které obci nebo i v několika obcích sousedních může podati obecní úřad nebo některá zájmová korporace.
Rovněž tak možno vyjednati podmínky hromadného cejchování všech v úvahu přicházejících vah přímo s některou solidní vahařskou firmou, která pak žádost a jednání s cejchovním úřadem sama obstará a skutečně nutné opravy vah za přiměřenou a předem pevně smluvenou cenu provede.
Také muže několik osob žádati o cejchování v určité obci mimo sídlo cejchovního úřadu hromadnou žádostí, kteráž jest podrobena jen kolku jednoduchému, nikoliv podle počtu osob.
Tímto způsobem sníží se pak výlohy s cejchováními spojené na míru nejmenší.
Cejchovní úřady nejsou oprávněny odmítnouti takové žádosti o hromadné cejchování vah mimo úřad a rovněž tak nejsou oprávněny žádati, aby opravy vah prováděly jen určité firmy.
V případech opačných mají zájemci právo podati okresnímu úřadu stížnost za účelem zjednání nápravy.
V Praze dne 29. prosince 1933.
Předseda vlády: Malypetr, v. r.
2422 XIII (původní znění).
Odpověď
vlády
na Interpelaci poslance dra Szullo a druhů
o opomíjení maďarského jazyka na státních drahách a poštách (tisk 2349/III).
Interpelace vychází z mínění, že mezinárodní smlouva o ochraně menšin, ústavní listina a ja-
zykový zákon jsou porušovány jazykovou praksí u státních podniků a ústavů. Smlouvou o ochraně menšin byl stanoven závazek poskytnouti príslušníkům menšin přiměřenou možnost používati svého jazyka před soudy. Jazykový zákon rozšířil tuto možnost nad závazek mezinárodně převzatý také ještě na styk s ostatními úřady a orgány státními, nikoli však na styk se státními podniky a ústavy s výjimkou jednotlivých úkonů vrchnostenské pravomoci. Paragraf 128 ústavní listiny vztahuje se pak jen na soukromé a obchodní styky občanů, nikoli na styky se státními podniky a ústavy.
Z citovaných právních předpisů je patrno, že dovolávaných jazykových práv tu není.
Trvajíce na tomto zásadním stanovisku platných právních norem, vycházejí nicméně státní podniky "Československé státní dráhy" a "Československá pošta" zájmům příslušníků maďarské národní menšiny vstříc.
Tak poštovní správa pečuje o to, aby u poštovních úřadů na území Slovenska a Podkarpatské Rusi bylo podle místní potřeby postaráno o vhodně odbavování stran maďarského jazyka. Pokud mohlo býti zjištěno, nebylo stížností, že by při používání pošty byly odmítány žádosti nebo dotazy stran, učiněné v jazyku maďarském, ani že by byly odpírány telefonní spoje, žádané v tomto jazyku.
V oboru státní správy železniční neschází rovněž dokladů o tom, že maďarský jazyk opomíjen není. Slovensko-maďarské nápisy jsou zavedeny na celé trati z Bratislavy Nové Město až do Komárna. Na tratích Bratislava-Szob, ŠalaNeded, Parkán-Čata-Šahy, Feledince-Linhartovce, podobně jako na jiných tratích ředitelství státních drah v Bratislavě a v Košicích, jsou povětšině v obcích s maďarským obyvatelstvem výstražné nebo upozorňovací tabulky slovensko-maďarské. Zmíněná ředitelství státních drah přijímají a vyřizují podání maďarsky sepsaná, pokud pocházejí z krajů s kvalifikovanou menšinou. V osobním styku s obecenstvem se vžila prakse, že se cestujícímu dává podle možnosti vždy odpověď v jazyku, ve kterém učinil dotaz, tudíž k dotazům maďarským v jazyku maďarském. Také pro obor tohoto státního podniku lze konstatovati, že vylíčený stav nezavdal příležitosti k opodstatněným stížnostem maďarského obyvatelstva.
Podle toho, co uvedeno, není důvodu, aby vláda z podnětu této interpelace uvažovala o žádaných dalších opatřeních.
V Praze dne 4. ledna 1934.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
2422 XIV (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance Windírsche a druhů
o vybudování telefonní sítě a o zřízení
lepšího telefonního spojeni v Krkonoších
(tisk 2346/V).
Ministerstvo pošt a telegrafů stanovalo výnosem ze dne 24. března 1928, č. 17981/XII, že telefonní styk turistických chat, bud a hotelů uvnitř telefonní sítě mezi konečnými ústřednami v Novém Světě, Horní Rokytnici, Špindlerově Mlýně a veřejnou telefonní hovornou na Sněžce bude považován za místní telefonní styk. Protože však mohou použití tohoto místního styku účastníci rúzných telefonních sítí, mezi nimiž je jinak telefonní korespondence podrobena předpisům o styku meziměstském, byl určen pro každého účastníka rozšířeného místního styku roční poplatek 100 Kč jako náhrada za ušlé meziměstské hovorné.
V rámci této úpravy byly pak zřízeny určité telefonní spojky mezi jednotlivými účastnickými stanicemi. Tak byla též vybudována spojka mezi Dvorskou a Labskou boudou. Jinak je Dvorská bouda připojena na ústřednu v Horní Rokytnici jako účastnická stanice č. 11 a Labská bouda na ústřednu ve Špindlerově mlýně jako účastnická stanice č. 21.
Telefonní spojky mezi oběma boudami používá se k místnímu styku nejen obou bud, nýbrž také ke styku s Voseckou boudou- a boudami připojenými na Špindlerúv Mlýn, pokud ovšem platí zmíněný roční paušál 100 Kč.
Majitel Korbrovy boudy, jak sám písemně potvrzuje, nežádal nikdy o připojení na tuto rozšířenou místní síť ani o trvalé spojení s jinou ústřednou. Přihlásiti se k místnímu styku může však kdykoliv, zaplatí-li stanovený roční paušál. Zapojeni Korbrovy boudy do vedeni z Dvorské boudy do Labské boudy nelze provésti, jelikož toto vedení nejde kolem Kórbrovy boudy, která leží pod Dvorskou boudou. Vedení, které jde kolem Korbrovy boudy, je účastnické vedení z H. Rokytnice do Dvorské boudy, kterého se sice používá k rozšířenému místnímu styku, ale do něhož nelze zapojiti cizí stanici. Pokud jde o větší využití těchto účastnických vedení, nelze účastníky nutiti, aby vedení více využívali.
Zkrácení úředních hodin v Horní Rokytnici bylo provedeno z úsporných důvodů, neboť telefonní provoz v době prodloužených úředních hodin by] nepatrný.
O bezpečnost v Krkonoších je v hlavních rysech postaráno zmíněnými telefonními spojkami,
které umožňují, aby nejdůležitější turistické objekty byly mezi sebou spojeny, i když přípojná ústředna nekoná službu. Kromě toho mají možnost styku s ústřednou ve Špindlerově Mlýně, která má v zimní sezóně nepřetržitou službu.
V Pommerndorfu projektuje se zřízení smluvní telefonní ústředny vedlejší veřejné hovorny místní sítě vrchlabské a telegrafní stanice s telefonním provozem.
Náklad na zřízení spojovacího telefonního vedení činil by asi 11. 000 Kč. Obecní úřad má se zavázati, že uhradí tento náklad a že zaplatí stěhovací náklady, jestliže bude nutno telefonní ústřednu přemístiti do 10 let do jiné místnosti.
Poštovní a telegrafní správa přikročí ihned k realisaci tohoto projektu, jakmile obecní úřad se písemně zaváže k splnění uvedených podmínek. Dosud se tak nestalo.
Podotýkám, že správa československé pošty věnuje telefonnímu provozu v Krkonoších stálou pozornost a hledí, pokud to hospodářská situace dovoluje, telefonní spojeni i telefonní službu v této oblasti stále zdokonalovati.
V Praze dne 22. prosince 1933.
Ministr pošt a telegrafů: Dr. Franke, v. r.
2422/XV.
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslanců inž. J. Nečase, M. Jurnečkové-Vorlové a soudruhů
o nadměrném rozmnožování hostinských, výčepnických a vinárenských koncesí v Československé republice a o nezodpovídáni dotazů v této věci vládě podaných (tisk 2104/IV).
K interpelaci sděluji toto:
1. Podle výsledku šetření, konaného zemským úřadem v Praze, nedošlo v obvodu tohoto úřadu po 28. říjnu 1918 k nadměrnému rozmnožení hostinských koncesí. V 17 okresech dokonce počet hostinských koncesí oproti stavu ze dne 28. ííjna 1918 klesl. Ve většině okresů byl pak zjištěn pouze nepatrný přírůstek těchto koncesí a jen v několika okresech přírůstek značnější, neodpovídající vzrůstu obyvatelstva.
Podle šetření, konaného zemským úřadem v Brně, bylo v zemi Moravskoslezské před dnem 28. října 1818 úhrnem 11. 475 koncesí hostinských
a výčepních s různými oprávněními, dnešního dne pak je počet těchto koncesi 12. 450. Jeví se tudíž přírůstek necelých 10%, což odpovídá přírůstku obyvatelstva za uplynulé desetiletí.
Na Slovensku činil počet hostinských živností v době státního převratu 7. 456, kdežto nyní je živností takových 8. 830. Není možno tedy přírůstek hostinských a výčepních oprávnění, připadajících na dobu téměř 14 let, označiti za nepřiměřený.
Na Podkarpatské Rusi byl počet hostinců v roce 1918 1. 442. nynější stav pak vykazuje 1. 811 hostinských živnosti.
Neúměrný místy přírůstek koncesí v celém území Československé republiky jest odůvodněn různými okolnostmi. V některých obcích, zejména v okolí větších měst, vzrostl počet obyvatelstva několikanásobně a potřeba obyvatelstva vyžadovala, aby též byl rozmnožen počet koncesí hostinských a výčepních. V některých okresech byl rozvoj cizineckého, turistického a výletního ruchu v posledních letech tak značný, že posavadní živnosti hostinské již nepostačovaly nebo svým zařízením nevyhovovaly požadavkům, kladeným na moderní hostinec. Obzvláště v horských krajinách vybudováno bylo mnoho hotelů a chat ku podpoře turistického ruchu. Rovněž tak zřízeny byly ve větších městech a lázeňských místech nové hotely, jelikož o ubytování cizinců nebylo namnoze v místech těch náležitou měrou postaráno. V případech posléze uvedených pak není třeba dle ustanovení živnostenského řádu (živnostenského zákona) přihlížeti k potřebě obyvatelstva.
Značnější přírůstek hostinských živností v některých okresech vysvětluje se tím, že v mnohých obcích, zejména v obcích větších vznikly nové rozsáhlé kolonie domů a čtvrtí, někdy dosti vzdálené od starých částí, takže potřeba obyvatelstva vyžadovala tam nových hostinských a výčepních živností. Při nově propůjčených koncesích jedná se často o omezené po případě méně významné koncese jako na příklad k podávání kávy, čaje, čokolády ve spojitosti s živností cukrářskou, dále o koncese provozované v závodech uzenářských, v kantinách. kioscích, spolkových domech, dále o abstinentní a vegetářské restaurace.
2. Pokud jde pak o vzrůst počtu hostinských živností ve Velké Praze jest vzrůst ten odůvodněn pronikavou změnou místních poměrů. Vznik nových kolonií vzdálených namnoze od starých čtvrtí přiměl úřady k povolování nových živností hostinských a výčepních. Rovněž tak stoupl proti stavu předválečnému cizinecký ruch a objevila se potřeba zřízení moderních nových hotelů, kaváren, buffetů (automatů). Tyto posléze uvedené živnosti jsou sice živnostmi hostinskými podle živnostenského řádu. avšak při povolování přicházela v úvahu zvláštní povaha této živnosti a způsob provozování, odlišný od přivozování obyčejných hostinců a restaurací. Obdobné poměry nastaly též v Plzni.
Podle šetření, konaného zemským úřadem v Bratislavě, jsou data v dotazu uvedená a doda-
ná Zdravotní výchovnou jednotkou Československého Červeného Kříže ohledně okresů Námestovo, Turčanský Sv. Martin a Trstená v rozporu se skutečným stavem, dle něhož počet hostinských živností okresu Námestovo stoupl ze 45 na 96 (nikoli ze 79 na 133), v okresu Turčanský Sv. Martin ze 132 na 312 (nikoli ze 289 na 424) a. v okresu Trstená ze 34 na 82 (nikoli ze 73 na 101).
3. Podle konaného šetření nebylo zjištěno, že by v Cechách byly prodejny alkoholu ve formách nedovolených a zdraví lidskému zvláště nebezpečných. Také se v území země České nevyskytly žádné tajné pálenice.
V dobách popřevratových, kdy veškeré úsilí povolaných kruhů se na Slovensku a Podkarpatské Rusi obrátilo k potírání choroby alkoholového moru, vyskytovaly se značnou měrou případy tajného pálení lihových nápojů a nedovoleného pašování denaturovaného lihu Časem případy takové staly se řidšími následkem přísného stíhání finančními orgány. Za účelem zamezení neoprávněného prodeje, resp. podloudné dopravy denaturovaného lihu v pohraničních okresích vypracoval zemský úřad v Bratislavě dle vzoru statutu bývalé župy turčansko-sv. martinské statut o prodeji denaturovaného lihu a zákazu jeho pití.
Přestupky neoprávněného výčepu lihovin jsou na území celé republiky úřady přísně stíhány.
4. Prodej pálených lihových nápojů v uzavřených lihových láhvích je též na Slovensku a Podkarpatské Rusi živností svobodnou, vázanou průkazem způsobilosti a proto není možno úřadům odpírati udělení takovýchto oprávnění majitelům obchodních živností, kteří mají na to zákonitý nárok. V těchto případech se místní potřeba obyvatel vůbec nezkoumá. Změnu ohledně povahy této živnosti bylo by možno provésti pouze cestou legislativní. Zemský úřad v Bratislavě vydal ohledně způsobu kontroly prodeje pálených lihových nápojú v uzavřených láhvích již několik oběžníků podbízeným úřadům ve kterých je obsažena důrazná výzva k pasnému stíháni přestupků prodeje toho se týkajících.
5. Pokud souhlasně vysvítá jednak ze zpráv všech zemských úřadů, vyžádaných k této interpelaci, jednak z periodických zpráv, které všechny zemské úřady ve věci každoročně předkládají ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, jest zákon číslo 86/1922 Sb. z. a n.. kterým se omezuje podávání alkoholních nápojů, celkem dodržován, a pouze zřídka zjištěny jsou přestupky proti němu, které jsou přísně stíhány.
Celkem lze říci, že značná část dnešní mládeže věnuje se sportu a vyhýbá se požívání alkoholických nápojů.
6. Aby prováděn a dodržován byl zákon čís. 86/1922 Sb. z. a n., bylo k němu vydáno prováděcí vládní nařízení, číslo 174/1922 Sb. z. a n., a kromě toho dány byly podřízeným úřadům prováděcím výnosem ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, číslo 6703/1922 pres., vydaným v dohodě se zúčastněnými ministerstvy,
mezi jiným také bližší pokyny o způsobu kontroly, jež po zákonu přísluší nejen politickým úřadům, nýbrž i úřadům obecním, jako místně policejním, na jichž náležitě kontrole především záleží.
Z uvedeného vyplývá, že po 28. říjnu 1918 nedošlo na území Československé republiky k neúměrnému rozmnožování hostinských a výčepních živností. Živnostenské úřady postupují při rozhodování o žádostech toho druhu s náležitou přísností a zkoumají svědomitě veškeré okolnosti, směrodatné pro udílení nových koncesí. Některé úřady se snaží, aby počet živností hostinských a výčepních byl redukován a nevyhovují žádostem i pro místnosti, kde živnost hostinská, po případě i dlouhá léta byla již provozována. Při posuzování otázky, zda jest potřeba pro novou koncesi hostinskou a výčepní dána, nutno bráti v úvahu nejen poměr počtu obyvatelstva k počtu dosavadních hostinců, nýbrž i všechny ostatní rozhodné okolnosti, mezi něž náleží i otázka, zda hostince jsou vybaveny, aby vyhovovaly moderním požadavkům.
Numerus clausus pro hostinské živnosti byl by brzdou rozvoje těchto živností, zejména po stránce zdravotní a estetické, neboť nově zbudované hostince musí vyhovovati všem požádavkům moderní doby, kdežto u podniků starých, často pro finanční potíže, nelze dosáhnouti mnohých úprav, které přímo vyžaduje hygiena.
Směrnice, vydané ministerstvem obchodu ohledně udílení nových koncesí hostinských a výčepních. Jsou živnostenskými úřady celkem zachovávány a přesné dodržování jich bylo úřadům těmto již několikráte důrazně připomenuto. Ministerstvo obchodu, pokud při rozhodováni o žádostech za živnosti tyto jest úřadem rekursním (při žádostech na Slovensku a Podkarpatské Rusi), vždy zkoumá velmi přísně veškeré v úvahu přicházející okolnosti po zevrubném jich vyšetření.
Počet stávajících hostinských živností jest možno redukovati pouze z důvodů zákonem připuštěných, t. j. možno odníti je pro nevykonáváni, z důvodů prokázané nespolehlivosti, resp. soudního potrestání a jako trest podle ustanovení trestních předpisů živnostenského řádu (zákona).
V oboru péče o mládež snaží se ministerstvo sociální péče v mezích prostředků jemu rozpočtem přikázaných, stejně jako v oboru stravovacích akcí. prováděných pro děti nemajetných rodičú v rámci péče o rodiny nezaměstnaných, opatřiti dětem jako potravinu především mléko.
Odpovědí na projednávanou interpelaci jest, zodpověděn i dotaz poslance taž. J. Nečase o nadměrném rozmnožováni hostinských, výčepních a vinařeinských koncesí v Československé republice.
V Praze dne 9. ledna 1934.
Předseda vlády: Malypetr, v. r.
2422/XVI.
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslanců Čeňka Fialy, C. Malého, H. Bergmanna a druhů
o unifikaci platových a služebních poměrů zaměstnanců poštovní autodopravy, převzatých železniční správou (tisk 2334/I).
Systemisace služebních míst pro převzaté zaměstnance bývalé poštovní automobilové dopravy bude provedena v rámci celkové systemisace pro automobilní službu podniku "Československé státní dráhy" na podkladě nové její organisace, která se právě připravuje. Při tom bude přihlíženo k intencím interpelace v této věci, stejně jako v dalších otázkách v ní dotčených, pokud to arciť platné právní předpisy, po případě nové sjednaná úprava připustí a faktické poměry dovolí.
Ve věcí přizmání jízdních výhod a výhody odběru paliva ze zásob dráhy došlo již v měsíci říjnu 1933 k opatření, které vychází požadavkům zaměstnanců nemálo vstříc.
V Praze dne 4. ledna 1934.
Předseda vlády: Malypetr, v. r.
2422/XVII.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Husnaje a soudruhů
ve věci vyhoštěni rumunského státního
občana Mikuláše Rátze, t. č. v Bodolově,
okres Berehovo na Podkarpatské Rusi
(tisk 2334 VII).
Reformovaný farář v Bodolově Mikuláš Rátz byl z Československé republiky vyhoštěn - jak je též výslovně uvedeno ve vyhošťovacím výměru okresního úřadu v Berehově - jedině proto, že se zde zdržoval jako cizozemec bez řádného cestovního pasu a porušil tak předpisy, platící
pro pobyt cizích státních příslušníků. Nebyl tudíž vyhoštěn z důvodů uvedených v interpelaci a vyhoštění jmenovaného nebylo zemským úřadem v Užhorodě dodatečně zrušeno, nýbrž výkon vyhoštění byl zatím pouze odložen, poněvadž to vyžadovalo uspořádání majetkových poměrů jmenovaného a bylo lze tak učiniti bez újmy veřejných zájmů.
K nějakému opatření s mé strany není tedy toho času důvodů.
V Praze dne 6. ledna 1934.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2422/XVIII.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Steinera, Vallo, Kubače a soudruhů
o vypovězení Stefana Szabo a Josefa
Školníka z lučeneckého okresu (tisk
2334/IX).
Okresní úřad v Lučenci vypověděl Stefana Szabo a Josefa Školníka z lučeneckého okresu, poněvadž neměli v okresu ani stálého bydliště, ani uznaného řádného příjmu, a zemský úřad v Bratislavě, rozhoduje o jich odvoláni, uznal v obou případech toto opatření správným a potvrdil je, shledav je odůvodněným. Rozhodnutí zemského úřadu je konečné.
Eugen Rosenbaum zatčen nebyl, nýbrž byl k okresnímu úřadu pouze předveden a tam upozorněn, aby se z okresu vzdálil, jinak že úřad proti němu zakročí. Četnictvo doprovodilo jej pak na nádraží jen proto, aby se přesvědčilo, zda Rosenbaum podle svého slibu skutečně odjede.
Nebylo zjištěno, že by se v interpelaci jmenovaný úředník, který je komisařem politické správy u okresního úřadu v Lučenci, hrubě choval při výslechu Školníkově a Rosenbaumově. K poslanci Steinerovi se vyjádřil jen v tom smyslu, že podvratná činnost trpěna nebude a že úřad má vždy po ruce prostředky, aby veřejný klid a pořádek zabezpečil. Tomuto výroku nelze nic vytýkati.
Za těchto okolností nemám důvodu k opatřením v interpelaci žádaným.
V Praze dne 31. prosinců 1933. Ministr vnitra: Černý, v. r.
2422/XIX.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců J. Svobody, Krosnáře a soudruhů
o nezákonném postupu okresního úřadu v Čáslavi při rozpouštění schůze okresního vedení komunistické strany Čsl. (tisk 2339/I).
Okresní úřad v Čáslavi vyslal dne 16. července 1933 (v interpelaci omylem 10. července) do hostinců zmíněného v interpelaci svého zástupce, aby se přesvědčil, zda schůze, která se tam podle došlého upozornění měla konati a nebyla úřadu hlášena, není pořádána proti předpisům shromažďovacího zákona. Dotázán zástupcem úřadu prohlásil hostinský, že mu o schůzi není nic známo. Na to jej zástupce úřadu upozornil, že odpovídá za to, aby se v hostinci nedalo nic protizákonného; o zbavení hostinské koncese se vůbec zmínka nestala.
Způsobu, jakým okresní úřad vyřídil stížnost poslance J. Svobody, nelze nic vytýkati: okolnost, že ve vyřízení označil stížnost jako dotaz, jest pro povahu vyřízení bezvýznamnou.
Také v postupu intervenujícího úředníka a okresního úřadu neshledávám závady a nemám proto příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 31. prosince 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r
2422/XX.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Dvořáka, Hádka a soudruhů
o opatřeních směřujících k znehodnoceni měny a ohrožujících životní úroveň pracujících vrstev (tisk 2343/II).
Interpelace stěžuje si na »opatření rázu inflačního", která jsou útokem na koupěschopnost vrstev dělnických, konkrétně zmiňuje se však jen o domněle chystaném zřízení nového eskontního ústavu a o poskytování úvěrů na neprodané zemědělské výrobky.
Pokud jde o zřízení nového eskontního ústavu, nebylo vůbec vydáno nijaké opatření a na-