Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.
III. volební období.
9. zasedání.
2422.
Odpovědi:
I. min. sociální péče na interp. posl. Čižinské, Tylla, Štětky a soudr. o neslýchaném zneuživání bídy nezaměstnaných dělníků a hrubém porušování zákona nemocenského a úrazového (tisk 2204/I),
11. vlády na interp. posl. Hlinky a druhů ve věci mylného vysvětlování § 4 jazykového zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n. (tisk 2243),
III. min. financí na interp. posl. Dobránského a druhů o zákonu ze dne 5. května 1933. č. 74 Sb. z. a n. a o provedení tohoto zákona finančními úřady (tisk 2346/1),
IV. min. zemědělství na interp., posl. Hatiny a druhů o zákazu vstupu do státních lesů (tisk 2343/I),
V. vlády na interp. posl. Knotka, Koška, šamalíka a druhů o živelním pojištění (tisk 1157/111),
VI. min. vnitra na interp. posl. Dobránského a druhů v záležitosti státního občanství Markéty
Velterové, obyvatelky obce Seňa, čís. min. vnitra 10. 468/11/1929 (tisk 2346/VII),
VII. vlády na interp. posl. Knotka, Šamalíka, Navrátila. Stanislava, Košíka a druhů o organisaci zemědělských komor (tisk 2116/II),
VIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Koudelky, inž. Nečase a soudr. v záležitosti postupu krajského soudu v Kutné Hoře proti zásadě redakčního tajemství (tisk 2334/VI),
IX. vlády na interp. posl. Štětky a soudr. o hromadné svévolné a nezákonné persekuci dělnictva v Zábřeze na Moravě tamějším okresním úřadem (tísk 2334/X),
X. rnin. zemědělství na interp. posl. Windirsche a druhů, aby se zemědělcům v Knížecí Pláni v soudním okrese vimperskéřn umožnilo snadněji si opatřovati stelivo (tisk 2346/III),
XI. min. financí na interp. posl. Windirsche a druhů, aby nouzově porážky zemědělců byly osvobozeny od obecní dávky z masa (tisk 2346/II),
XII. vlády na, interp., posl. Windirsche a druhů o změně nařízení z 28. březina 1881, č. 30 ř. z. o cejchování měr, závaží a vah (risk 1753/VII),
XIII. vlády na interp. posl. dra Szulló a druhů o opomíjení maďarského jazyka na státních drahách a poštách (tisk 2349/III),
XIV. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Windirsche a druhů o vybudování telefonní sítě a o ztížení lepšího telefonního spojení v Krkonoších (tisk 2346/V),
XV. předsedy vlády na interp. posl. inž. Nečase, Jurnečkové-Vortové a soudr. o nadměrném rozmnožování hostinských, výčepnických a vmárenských koncesí v Československé republice a o nezodpovídáni dotazů v této věci vládě podaných (tisk 2104/IV),
XVI. předsedy vlády na interp. posl. Fialy, Malého, Bergmanna a druhů o unifikaci platových a služebních poměrů zaměstnanců poštovní autodopravy, převzatých železniční správou (tisk 2334/I),
XVII. min. vnitra na interp. posl. Husnaje a soudr. ve věci vyhoštění rumunského státního občana Mjkuláše Rátze, t. č. v Bodolově, okres Berehovo na Podkarpatské Rusi (tisk 2334/VII),
XVIII. min. vnitra na interp. posl. Steinera, Vallo, Kubače a soudr. o vypovězení Štefana Szabo a Josefa Školníka z lučeneckého okresu (tisk 2334/IX),
XIX. min. vnitra na interp. posl. J. Svobody, Krosnáře a soudr. o nezákonném postupu okresního úřadu v Čáslavi při rozpuštění schůze okresního vedení komunistické strany Československa (tisk 2339/I).
XX. vlády na inturp. posl. Dvořáka, Hádka a soudr. o opatřeních směřujících k znehodnocení měny a ohrožujících životní úroveň pracujících vrstev (tisk 2343/II),
XXI. min. národní obrany na interp. posl. Stejskala, Hynka a druhů, že aktivní kapitán čsl. armády volá slávu Hitlerovi (tisk 2343/IV),
XXII. mm. vnitra na interp. posl. Stejskala, Hynka a druhů o podezřelém nouzovém přistání hakenkreuclerského letadla v pohraničí (tisk 2343/V),
XXIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Windirsche a druhů o úpravě advokátního tarifu a ostatních pohledávek advokátů (tisk 2384/VII),
XXIV. min. financi na interp. posl. Windirsche a druhů o nereelnim jednáni pražských firem, zabývajících se obchody losy na splátky a jimi zřízených ústředních akvisičních kanceláří (tisk 2211/XII).
2422/I.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců Čižinské, Tylla, Štětky a soudruhů
o neslýchaném zneužívání bídy nezaměstnaných dělníků a hrubém porušování zá-
kona nemocenského a úrazového (tisk 2204/I).
O používání poukázek ze státní stravovací akce pro osoby nezaměstnané a omezeně pracující k částečné úhradě mezd vydalo ministerstvo sociální péče na základě usnesení vlády ze dne 31. března 1933 všem okresním úřadům výnos ze dne 1. dubna 1933. Jak bylo šetřením zjištěno,
uložil sice okresní úřad v Mladé Boleslavi obecním úřadům, aby podle tohoto výnosu postupovaly, ale obec Lysá n. L. pro udánlivý nedostatek finančních prostředků prováděla práce pouze za poukázky ze stravovací akce bez příplatku obce. Ve věci byla zjednána náprava a podle sdělení uvedeného okresního úřadu řídí se obec přesně danými instrukcemi,
O nemocenském pojištění dělníků, na nouzových pracích podle usnesení vlády ze dne 31. března 1933 zúčastněných, přísluší rozhodnouti orgánům povolaným podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n.
Obdobně přísluší rozhodnuti orgánům povolaným podle úrazového zákona, pokud běží o otázku pojistné povinnosti úrazové.
Ministerstvo sociální péče nemá možnosti, aby z dozorčí pravomoci zasahovalo do řešení otázky pojistně povinnosti těchto osob.
V Praze dne 26. listopadu 1933.
Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.
2422/II.
Odpověď
vlády
na interpelaci posl. Andreje Hlinky a druhů
ve věci mylného vysvětlování § 4 ja-
zykového zákona ze dne 29. února 1920,
č. 122 Sb. z. a n. (tisk 2243).
Poněvadž se páni interpelanti ve své původní interpelaci dovolávali § 4 jazykového zákona jakožto dokladu pro své tvrzení, že jím bylo ustanoveni § l zákona ze dne 27. června 1919, č. 375 Sb. z. a n., o jazyku přednášek na Komenského universitě v Bratislavě sníženo, upozornila vláda ve své odpovědi ze dne 24. února 1932, že zmíněný paragraf jazykového zákona mluví o úřadech a úřadování a ne o školách a vyučování a že tedy znění zákona neposkytuje dostatečného důvodu pro jejich právní náhled o derogaci.
Také nové vývody o derogaci v odst. III A nynější interpelace míjejí se cíle. O tom, která ustanoveni jazyková byla jazykovým zákonem zrušena, platí § 9 tohoto zákona, nikoliv normy citované v interpelaci. Zvláště mylný je názor, že § l zákona i. 375/1919 byl derogován proto, že byl vydán před ústavní listinou, neboť podle § 9 zákona jazykového záleží na tom, že norma nepochází z doby před 28. X. 1918. Otázku, zda úřadováním rozumí jazykový zákon také vyučování, možno považovati za spornou. Právní teorie považuje však za neobvyklé, aby vyučování se kategorisovalo jako druh úřadování (Slovník veřejného práva sv. II. str 69).
Poněvadž odpověď vlády ze dne 24. února 1932 se týkala specielního případu jazyka přednášek na Komenského universitě, je neodůvodněné činiti závěry o vyučovacím jazyku ve veškerém ostatním školství na Slovensku, kterého se ani interpelace ani odpovědi netýkaly, nebo dokonce o vyučovacím jazyku ve školství v zemích Českých.
Odpověď vlády ze dne 23. listopadu 1932 nedává oprávněné příčiny k rozhořčení, jaké projevuje interpelace, neboť vyjadřuje jen běžný výklad zásady o pravidlu a výjimce, obvyklý při interpretaci právních norem. O tendenci, přesunouti jazykovou oblast v neprospěch slovenštiny nemůže býti řeči. Ale názor vyslovený v 2. bodu konečného petitu interpelace, že je nutno při každém úředním výkonu na Slovensku přidržeti se bezvýjimečně slovenštiny, nesrovnává se se zákonem, který nevylučuje výjimky
Během let dala vláda republiky opětovně výraz své vůli, aby předpisy jazykového zákona o užívání slovenštiny byly přesně plněny.
V tom ohledu možno z posledních let poukázati na oběžníky ze dne 20. října 1926, č. 6077 m. r. a ze dne 18. listopadu 1927, č. 7012 m. r. jumž byla všechna ministerstva vyzvána, aby na zachování předpisů těch dohlížela a proti nedbajícím úřadům v zájmu zákona a státní autority přísně zakročovala.
Poněvadž interpelace teprve nyní jmenuje (str. 6) jednotlivé resorty, úřady a služební místa, kde se prý předpisy nedodržují, učiní vláda po vyšetření potřebná opatření.
Místa v interpelaci, v nichž, je vláda hrubě napadena a urážena, stát tupen n jsou vyslovovány vyhrůžky proti cehstvos-ti a trvání republiky, nutno se vším důrazem a rozhodností odmítnouti, ač by spíše bylo na místě odepření odpovědi ve smyslu § 68 č. 88/33, což napříště při podobném postupu se stane.
V Praze dne 12. prosince 1933.
Předseda vlády Malypetr, v. r.
2422/ III.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance J. Dobránského a druhů
o zákonu ze dne 5. května 1933, č. 74 Sb.
z. a n. a o provedení tohoto zákona
finančními úřady (tisk 2346/I).
Ani ministerstvo financii ani generální finanční ředitelství v Bratislavě nevydalo tajného nařízení, podle něhož by měla finanční správa právo, aby v každém případě po 1. září 1933 vypsala a provedla dražbu u poplatníků, uchž se týká zákon ze dne 5. května 1933, čís 74 Sb / a n.
Musím pokládati za vyloučeno, že. by finanční úřady nerespektovaly ustanovení zákona a vypisovaly veřejné dražby, ba prodávali v dražbě movitosti a hospodářské stroje osob, zmíněným zákonem chráněných, ledaže by nu byly sděleny konkrétní případy takového porušení zákona.
V Praze dne 4. prosince 193. 3
Ministr financí Dr. Trapl, v. r
2422/IV.
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci poslance Aloise Hatiny a druhů
o zákazu vstupu do státních lesů (tisk 2343/I).
Otázka vstupu do lesů vůbec a do státních lesů zejména jest předmětem stále se opakujících stížností a výtek přes to, že věc byla již několikráte objasněna a prokázáno, že přístup do lesů spravovaných podnikem »Státní lesy a statky* byl již v roce 1931 upraven ministerstvem zemědělství vydáním všeobecných pokynů pro orgány podřízené ústřednímu ředitelství státních lesů a statků.
Podle tohoto výnosu nebrání se nikterak slušným občanům hledajícím v lese osvěžení ve vstupu do lesa všude tam. kde není možno způsobiti pobytem v lese škodu. Rovněž sbírání různých lesních plodin je nahodilým návštěvníkům lesa dovoleno pro vlastní osvěžení nebo potřebu v místech, kde nehrozí nebezpečí poškozeni lesního majetku. Periodické sbírání lesních plodin povoluje se ovšem jen tehdy, zaopatří-li si sběratel průkazku, kterou mu vydá za účelem nutného pořádku a evidence návštěvníků lesa příslušný orgán správy lesní za mírnou náhradu místním poměrům přiměřenou, stanovenou se zřetelem k tomu, jde-li o sběratele pro vlastní potřebu nebo o sběrače na výdělek. Místním chudým z okolních obcí vydávají se pro sběr lesních plodin na vykázaných místech prúkazky bezplatně. Obdobným způsobem upraveno je ve státních lesech sbírání suchých větví a travaření.
Tyto dobrovolné výhody a úlevy, které poskytla všem slušným občanům správa, státních lesů, nevztahují se ovšem na osoby, které jsou známy jako škůdcové lesa nebo zvěře, případně na každého, kdo zúmyslně ohrožuje nebo poškozuje lesní majetek.
V takových případech je služební povinností lesního personálu, aby postupoval přesně podle ustanoveni platných lesních zákonů.
Jak těžká a mnohdy nevděčná jest tato služba lesního personálu, není většinou širšímu obecenstvu známo, které si též mnohdy neuvědomuje, jak značné škody způsobovány jsou v lesích mnohými nezodpovědnými návštěvníky, kteří nedají se ani mírným a slušným zakročením lesního personálu odvrátiti od svého počínání, které pak často vrcholí zejména v suché době ve vzniku zhoubných lesních požárů.
Je ku podivu, že na příklad návštěvníci různých veřejně přístupných míst (parků, sadů zahrad a pod. ) podřizují se bez námitek stanoveným předpisům a pokynům příslušných strážců, při návštěvě lesa nechtějí však uznati stejně nutné předpisy vydané v zájmu veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany lesů před nebezpečnými a daleko většími škodami.
Neodpovídá pravdě tvrzení, že za bývalých majitelů soukromých lesů nebylo postupováno takovým drakonickým způsobem, jako se děje za režimu, který byl zaveden správou státních lesů a statků. Svrchu uvjedené pokyny pro vstup do státních lesů jsou daleko blahovolňější vůči veřejnosti než v mnohých lesích soukromých a možno poukázati v té přičíně na návrh jednotného řadu pro vstup do lesů, jejž vypracoval ústřvýbor sdružených lesních správ a který obsahuje daleko přísnější předpisy, než jaké zavedeny jsou dosud ve správách státních lesů. Ojedinělé případy přílišné služební horlivosti, které vznikají však zpravidla z toho, že někteří návštěvníci lesa nechtějí se podvoliti nutnému pořádku a daným pokynům a svým hrubým odporem vydražďují příslušného strážce lesa k tvrdším zákrokům, dlužno omluviti, vždyť třeba míti též na zřeteli namáhavou, odpovědnou a často i životu nebezpečnou službu lesního personálu, který ji musí konati v zájmu veřejného pořádku a tím i veškerého slušného občanstva nejen v době denní, ale i noční bez ohledu na den pracovní, nedělní neb sváteční.
Vytýkaný konkrétní případ ze Znojemska měl svůj původ v dočasně omezeném vstupu do tesů obyvatelstvu obce Lanžova v hájenství zřízence, proti kterému bylo zavedeno disciplinární řízení pro nepořádky a časté krádeže páchané v okrsku jeho obraně svěřeném. Tato opatření budou odvolána, jakmile dojde k obsazeni tohoto místa jiným spolehlivým zřízencem.
Druhý vytýkaný případ z Křivoklátská, týkající se chudých dětí z Tuchlovic a turistů, jdoucích po cestách na Křivoklát, nevztahuje se na podnik »Státní lesy a statky«, jelikož jde o lesní správu statku v Lánech. Zmínka, že turistům bylo zabráněno 12. srpna 1933 jíti přes les pod záminkou, že prý pan generální přijede na hon nemůže se vztahovati na generálního ředitele státních lesů a statků, jelikož tento dlel v uvedené době již od 2. srpna na dovolené na Slovensku.
V Praze dne 13. prosince 1933.
Ministr zemědělství: Dr. M. Hodža, v. r.
2422/IV.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců V. Knotka, V. Koška, J. Šamalíka a druhů
o živelním pojištění (tisk) 1157/III).
Třeba přiznati, že zemědělská výroba není u nás dostatečně chráněna proti škodám způsobeným živelními pohromami, což padá tím více na váhu v dnešní hospodářské krisi.
Dnešní stav této ochrany jest ten, že risiko živelních pohrom jest u nás z větší části zajištěno dobrovolným pojištěním (krupobitním) a že jen suppletorně (při nedostatku pojištění a na nepojištěná risika) poskytuji se podpory podle pohotovosti prostředků z fondu podle zák. č. 76/27 a č. 118/27, které nelze pokládati za dostatečné k přiměřené úhradě nepojištěných škod.
Ministerstvo zemědělství věnovalo této otázce svoji pozornost již téměř od převratu a vypracovalo po předchozích přípravách osnovu zákona o zřízení Československé krupobitní a dobytčí pojišťovny, která byla v roce 1928 předložena poslanecké sněmovně (tisk 1703), nebyla však projednána. Mezitím byla tato předloha revidována na základě návrhu Poradního sboru pro otázky- hospodářské. Pozměněná předloha nalézá se v meziministerském jednání.
Snahy ministerstva zemědělství směřují ku zlevnění režie pojištění a k zajištění veřejného příspěvku nejen pokud jde o odvětví krupobitní. nýbrž též o odvětví pojištění dobytka. Nelze tudíž mluviti, jak uvádí interpelace. "o budování nového drahého a nákladného pojišťovacího ústavu ani o nepraktičnosti a nevhodnosti zavedení krupobitní pojišťovny", naopak návrh směrnic k nahrazení dnešního drahého pojištění u soukromých pojišťoven levným pojištěním, což jest s hlediska zemědělského v nejvyšší míře potřebným.
V Praze dne 22. prosince 1933.
Předseda vlády: Malypetr, v. r.
2422/VI.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance J. Dobránského a druhů
v záležitosti státního občanství Markéty
Velkerové, obyvatelky obce Seňa, čís.
min. vnitra 10. 468/11/1929 (tisk
2346/VII).
Věc Velkerové, jíž se interpelace zabývá, vyžádala si obsáhlého šetření. Ježto otázku státního občanství dlužno posuzovati podle mírových smluv, musilo šetření býti konáno netoliko u vnitrozemských úřadů, nýbrž i cestou. diplomatickou.
Jakmile byl skutkový stav věci najisto postaven, byla Velkerová na základě zhodnocení výsledku zavedeného šetření uznána československou státní občankou.
Ve věci byl zachovají zcela normální postup a není proto důvodu ke zvláštním opatřením interpelací žádaným.
V Praze dne 28. prosince 1933.
Ministr vnitra: Černý, v r.
2422/VII.
Odpovéď
vlády
na interpelaci poslanců V. Knotka,
J. Šamalíka, F. Navrátila, F. Stanislava,
V. Koška a druhů
o organisaci zemědělských komor (tisk
2116/II).
Vláda jest si vědoma významu veřejnoprávní zájmové organisace zemědělské, jakož i dnešních nedostatků v tomto směru.
Organisace tato spočívá dosud z největší části na hospodářských spalcích, jichž členství není omezeno číselně, tím méně snad s hlediska politické příslušnosti. Naše veřejnoprávní zájmová organisace zemědělská nesoustřeďuje sice závazně všechny zemědělce, je tu však dána možnost nejširší součinnosti a tudíž i součinnosti veškerých složek zemědělských bez rozdílu politického smýšlení a možno též konstatovati, že jsou v této organisaci skutečně činni příslušníci různých politických stran.
Tyto instituce jsou vybaveny širokým okruhem působnosti, majíce možnost a uplatňujíce se skutečně též ve značné míře iniciativně. Sledujíce v prvé řadě povznesení zemědělské výroby, jsou povahy odborové, bez politické orientace.
Ochrana rostlinné výroby byla postupně vybudována zavedením cel, devisových opatření a konečně vytvořením obilního syndikátu. O převaze jakékoliv složky ve zmíněném syradikáíu nelze mluviti, ježto všechny jsou zastoupeny paritně.
Pokud jde o produkci živočišnou, třeba zdůrazniti, že tato došla náležité ochrany nejen zákonem č. 85 Sb. z. a n. z r. 1930, ale i opatřeními devisavými, což nejlépe jest vidno z toho, že dovoz hovězího dobytka, lehkých vepřů a masa ustal úplně, a že se připouští pouze dovoz tuku a těžkých sádelných kusů v omezeném množství. Nově vybudovaný syndikát pro zpeněžováni dobytka a živočišných výrobků přihlíží ve své činnosti nejen k náležité regulaci nezbytného dovozu z ciziny, ale i k výkupu produkce domácí, hospodářského zvířectva všeho druhu. Řečená opatření sledují též cíl oriianisace trhu.
Přesto věnuje ministerstvo zemědělství svoji pozornost reformě veřejné zájmové organisacc zemědělské.
K dotazům interpelace se uvádí, že funkční období uplynulo jen, pokud jde o zemědělské rady v Cechách a na Moravě. K vypsání nových voleb nedošlo tu v očekávání že bude je možno v dohledné budoucnosti provésti na novém právním podkladě. Nebe však přehlížeti za dnešních poměrů překážky stavící se v cestu žádané reorganisaci, zejména pokud jde o úhradu nákladů.
V Praze dne 29. prosince 1933.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
2422/VIII.
Odpověd
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Jana Koudelky, inž. Jar. Nečase a soudruhů
v záležitosti postupu krajského soudu
v Kutné Hoře proti zásadě redakčního
tajemství (tisk 2334/VI).
Intenpelamti seznavše pravý stav věci netrvají na odpovědi. Není tedy třeba zodpověděli tuto interpelaci, jež se tím stala bezpředmětnou.
V Praze dne 22. prosince 1933.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
2422/IX.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Štětky a soudruhů
o hromadné svévolné a nezákonné perse-
kuci dělnicíva v Zábřeze na Moravě
tamějším okresním úřadem (tisk
2334/X).
V okresu zábřezském rozmohly se akce směřující k vyvolávání různých nepokojů tou měrou, že okresní úřad byl tím nucen, vyhláškou z 27. února 1933. č. 88 pres., vydanou podle čl. 3. odst. 1. zák. č. 125/1927 Sb. z. a n., zakázati jakékoliv shlukování a srocování, na veřejných místech. Přes tento zákaz byly vyvolány v Zábřeze dne 30. června 1933 opět pouliční demonstrace, jež nabyly tak povážlivého rázu, že k udržení veřejného klidu a pořádku muselo býti soustředěno četnictvo.
Počet osob potrestaných okresním úřadem pro účast na těchto demonstracích nedosahuje ani jedné třetiny počtu, jejž uvádí interpelace. Ve většině případů byl uložen trest na penězích od 20 do 100 Kč, případně náhradní trest vězeni od 24 hodin do 5 dnů: pouze v jednom případě
byla uložena pokuta 1000 Kč a to původci výtržností, trestanému již několikráte soudně i administrativně.
Trestní řízení bylo provedeno přesně podle zákonných předpisů; podle provedeného šetření jest bezdůvodné tvrzení interpelace, že při tom nebylo dbáno zákonných ustanoveni a že byl při výslechu vykonáván nátlak na obviněné, aby se k činu doznali.
Poněvadž pak potrestaní mohli použíti opravných prostředků proti trestním nálezům a také ve většině případů tak učinili, není důvodu, aby z podnětu interpelace bylo ve věci učiněno nějaké opatření.
V Praze dnu 2. ledna 1934.
Předseda vlády: J. Matypetr, v. r.
2422/X (původní znění).
Odpověď
ministra zemidělství
na interpelaci poslance Windirache a dráhu,
aby se zemědělcúm v Knížecí Pláni
v. soudním okrese vimperském umožnilo
snadněji si opatřovati stelivo (tisk
2346/III).
Co do přídělu náhradního steliva obyvatelstvu Knížecí Pláně bylo konaným šetřením zjištěno, že správa státních lesů ve Vimperku učinila podle daných nařízení vše, čím byla s to bez poškození vlastní substance lesa podpořiti zájmy místních zemědělců.
Uchazečům o lesní stelivo bylo v srpnu 1933 stejně jako v roce 1932 oznámeno; že jest k disposici dostatek náhradního lesního steliva v rašeliništích, mechu, trav a listu na cestách a hospodárnicích, a že na podzim bude dostatek chvoje z těžby.
Jedenácti zájemcům ze třiceti v roce 1933 přihlášených bylo vydáno a jimi odvezeno 12 vozů mechu a 6 vozů listu, a nutno zdůrazniti, že mnozí občané vzali toto náhradní stelivo rádi, třeba v místech méně pohodlně přístupných, zatím co jiní odepřeli je přijmouti přesto, že mnohá místa byla přístupnější.
Před počátkem podzimu bylo obyvatetelstvo Knížecí Pláně opět upozorněno na chvoj na kraji lesa poblíž obce, odebrali ji však jenom jednot-
livci z míst nejpřístupnějších, za poplatek 2. 50 Kč za l vůz.
Z toho plyne, že správa státních lesů v tomto směru vychází plně vstříc obyvatelstvu, že neztěžuje zakupování lesního steliva a že ji nelze obviňovati z nepohotovosti takového steliva, jakého by si občané přáli, t. j. hrabanky, získávané uvnitř porostů nejblíže položených k obci.
Hraběnku nelze lesu odejmouti z důvodů hospodářských a také podle zákonných ustanovení.
Proti dovozu lesního steliva z Bavor nemá státní správa námitek, budou-li zachovávány zákonité předpisy o pohraničním styku.
V Praze dne 21. prosince 1933.
Ministr zemědělství: Dr. M. Hodža, v. r.
2422 XI (povodní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Windirsche a druhů,
aby nouzové porážky zemědělců byly
osvobozeny od obecni dávky z masa
(tisk 2346/II).
Obecní dávka z masa náleží mezi samostatně obecní dávky spotřební, které obce s vyšším povolením mohou vybírati na základě ustanovení § 35 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n.. o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním. Podle této své povahy má dávka ta - stejně jako státní spotřební daň z masa - z důvodu daňové spravedlnosti všeobecně postihnouti každou spotřebu masa k lidskému požíváni způsobilého bez ohledu kde a z jakého důvodu dobytče bylo poraženo.
Proto vláda, vydávajíc v dodatku II. vládního nařízení ze dne 27. dubna 1922, č. 143 Sb. z. a n., vzorná pravidla pro vybíráni obecní dávky z masa, pojala do § l těchto pravidel ustanovení, že obecní dávka z masa vybírá se z veškerého masa, které dle §§ l a 5 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a n., podléhá státní dani z masa.
Obce, které vybírají obecni dávku z masa podle uvedených vzorných pravidel, jsou proto oprávněny a povinny vybírati tuto dávku také z masa získaného nouzovými porážkami u zemědělců, pokud je k lidskému požívání způsobilé, neboť toto maso podléhá podle shora čito-