ho nemilosrdne. Bol udretý do hlavy, po ruke a po pleci.
Štefan Smatana, ruský legionár z Kolačného išiel s liekom od lekára. Četníci ho na križovatke zastavili a hod sa im predstavil ako ruský legionár a hovoril, že má chorú ženu a nesie pre ňu liek, zbili ho.
Michal Branikovič, tajomník z Topolčian, chcel na požiadanie okresného náčelníka vyzvať ľud, aby sa v pokoji rozišiel a v tom ho četník kolbou udrel do pŕs a ostatní četníci vrhli sa na ľud.
Ján Matúška z Bystričian išiel do Malých Uheriec objednať si pálenú tehlu, lebo stavia dom. Na ceste zastavili ho četníci a bili. Udreli ho do čela a do tváre.
Ján Šuhajda z Bystričian udáva doslovne: »Išiel som na pílu pre robotníkov. Traja četníci zastavili ma pri križovatke za Oslanmi smerom k Malým Uherciam. Četníci sa na mňa vyrútili so slovami: »V takomto čase sa týmto smerom nesmie chodiť. Odpovedal som im, že je to riadna cesta, po ktorej zvyknem chodiť obyčajne a chcel som isť ďalej. V tom dvaja četníci opreli o mňa bajonety a jedon udrel ma obuškom po pleca, po chrbte a po tvári. "
Keďže takéto pokračovanie četníkov na Slovensku nie je ojedinelé menovite v poslednom čase a neprispieva vôbec ku konsolidácii pomerov, ale naopak vzbudzuje ešte väčšiu rozhorčenosť, a priamo nenávisť voči bezpečnostným orgánom, pýtame sa pána ministra:
1. Či iná vedomosť o týchto prechmatoch četníkov?
2. Či je ochotný nariadiť, aby uvedené konkrétne prípady boly objektívne vyšetrené a vinníci boli potrestaní a
3. aké opatrenie mieni urobiť, aby sa podobné prípady v budúcnosti neopakovaly?
V Prahe, dňa 17. októbra 1933.
Dr. Tiso,
Hlinka, Grebáč-Orlov, Suroviak, dr. Polyák, dr. Mederlý, Galovič, Čuřík, Rázus, Chmelík, Nájemník, dr. Gažík, dr. Pružinský, dr. Ravasz, dr. Labal, Slnšný, Šalát, dr. Fritz, Onderčo, Sivák, Danihel, Mojto.
2356/XI (překlad).
Interpelace
poslance Windlische a druhů
ministru financí o stížnostech na ústecký berní úřad.
Několik zemědělců, kteří dodávají mléko do družstevních mlékáren v Liběšicích a Kravařích,
si stěžuji, že z nařízení ústeckého berního úřadu bylo mlékárnám zakázáno, aby vyplatily určitým dodavatelům peníze za dodané mléko a zadržené peníze musí odevzdati bernímu úřadu k zapravení dlužných daní. Toto nařízeni berního úřadu, který zabavuje zemědělcům dodávajícím mléko pohledávky za družstevními mlékárnami, příčí se zákonu ze dne 5. května 1933, číslo 74 Sb. z. a n., o dočasné úpravě výkonu exekucí proti zemědělcům, jimž byly exekuce proti zemědělcům zastaveny do konce roku 1933. Tito zemědělci jsou poškozeni zabavením peněz příslušejících jim za mléko, poněvadž nemohou splniti své jiné platební povinnosti související s řízením hospodářství a domácnosti.
Ostatně také mnozí zemědělci, kteří byli postiženi mařizením ústeckého berního úřadu, cítí, že předpisem daní ve výši neshodující se se skutečnými poměry bylo jim způsobeno bezpráví. Postiženi se sice pokusili dosíci svého práva rekursy, ale znemožňuje se to tím, že se rekursy nevyřizují. Vidi, že jsou dnes vydáni na pospas moci a svévoli berní správy, která nedbá ani zákonné ochrany vydané ve prospěch zemědělců, neboť jest přece jasno, že zákonodárství odkladem exekuce proti zemědělcům chtělo také dosíci, aby se zastavila zabavování u zemědělců.
Po těchto výkladech tážeme se pana ministra financi, je-li ochoten naříditi, aby zabaveni peněz za dodané mléko nařízené ústeckým berním úřadem bylo zrušeno?
V Praze dne 17. října 1933.
Windirsch,
Bohm, Oehlinger, Greif, Scharnagl, Fritscher, Platzer, Wagner, Haike, Kunz, Krumpe, Bobek, Heller, dr. Petersilka, dr. Mayr-Hartíng, Viereckl, Zajíček, dr. Luschka, Gläsel, dr. Hodina, Zierhut, A. Kohler.
2356/XII.
Interpelace
poslance J. Dublckého a druhů ministru školství a národní osvěty
o školní návštěvě děti československých příslušníků ve školách v Sasku.
V Oldřichově na hranicích u Hrádku nad Nisou musí navštěvovati obecnou školu v saské obci Ullernsdorfu 50 dětí československých příslušníků. Děje se tak na základě hraniční smlouvy z roku 1848.
Případ je tím grotesknější, neboť v Oldřichově je škola, na niž občané, kteří posílají své děti
do školy v Sasku, musí také platiti, takže platí vlastně na školy dvě. Budou-li z dětí, které nuceny jsou choditi do hitlerovské školy v Ullernsdorfu, loyální českoslovenští občané, může si snadno každý domysliti.
Je smutným zjevem, že za 15 let našeho státu nenašli povolaní činitelé tolik možnosti, aby tyto neudržitelné poměry odstranili a postarali se o to, aby děti československých příslušníků chodily do škol republiky.
Podepsaní se táží:
Je pan ministr školství a národní osvěty ochoten učiniti všechny kroky, aby zastaralá hraničářská smlouva z roku 1848 byla zrušena?
V Praze dne 16. října 1933.
Dubický,
Chloupek, Skopal Procházka, Haupt, dr. Černý, Machník, dr. Zadina, dr. Suchý, Škvor, Jan Tůma, Zajíc, Sčerecký, Honzi, Vančo, dr. Slavik, Křemen, Dorič, Venci, Beran, Inž. Žilka, Pozdilek, Mašata, Marek, Zářecký, Prokop.
2356/XUI.
Interpelace
poslance J. Dublckého a druhů vládě republiky Československé
0 povolování výdělečné činnosti cizím státním příslušníkům na území Československé republiky.
V poslední době přibylo do Československé republiky velké množství cizinců, kteří byli vypuzeni ze své vlasti politickými událostmi. Největší procento cizinců k nám přišlo z Německa. Jsou to intelektuálové, obchodníci, dělníci, jakož
i příslušnici jiných povoláni.
Republika Československá jim poskytuje pohostinství. Ukazuje se však, že část říšsko-německé emigrace používá tohoto trpěného pohostinství k výdělečné činností, k provozování obchodu a k získáváni práce na úkor domácí výroby a na úkor československých příslušníků, kteří trpí značnou nezaměstnaností a zoufale hledají každý pramen výživy.
Mnozí cizinci našli zde již výnosná zaměstnání a stávají se společníky různých firem. Mnozí dostali dobře placená místa v průmyslových a obchodních podnicích, zejména v severních, východních a západních Cechách. Dochází zprávy, že se ucházejí i o koupi zemědělských statků, jako v Násedlovicích u Čejce na Moravě, kde objekt nemůže udržeti majitel Čech pro finanční obtíže. U okurkářských firem ve Znojmě je zaměst-
náno 30 uprchlíků z Německa v době, kdy pro české lidi není práce a ani sebemenší výdělek.
V České Lípě jsou v místním chudobinci a sirotčinci i ve veřejné nemocnici jako ošetřovatelky zaměstnány téměř vesměs rišsko-nčmecké státní příslušnice, které neumí ani slovo česky. Podobných případů je celá řada.
Je velmi nebezpečné, že cizinci jsou zaměstnáni i v podnicích, které mají velký význam pro obranu státu. Uvádím zejména případ chemické továrny v Ostí nad Labem. Mezi 450 úředníky je zde pouze 15 Cechů. Vedoucí místa jsou obsazena 10 říšsko-německými inženýry a 8 rakouskými vyššími úředníky. V celkovém počtu 1500 dělníků je pouze 50 českých lidí.
Další cizinci jsou zaměstnáni u firmy Pohl, továrna na porcelán v Žacléri, v továrně na umělé hedvábí fir. Kunstseide v Terezině údolí u Hostinného.
Velké množství cizinců je trvale zaměstnáno v továrně na hedvábí v Lovosicích. Vedoucím ředitelem této továrny je příslušník rakouský. Z kádru 80 osob úřednických je značná část cizinců. Na všech dolech v západních Cechách, zejména na Falknovsku, je zaměstnáno mnoho cizinců. V Nýdku je to zejména papírna a prádelny, kde jsou zaměstnáni cizinci na úkor československých příslušníků. Docházejí zprávy, že majitelé podniků a továren z kruhů židovských ujednali mezi sebou, že budou zaměstnávati své soukrnenovce vypovězené z Německa, zvláště v oborech úřednických a zřizeneckých.
Tyto zjevy ukazuji, že otázka výdělečné činnosti cizích státních příslušníků na našem státním území vyžaduje nezbytně přísné zákonně úpravy, při níž musí především jiti o to, aby našim státním příslušníkům zabezpečena byla hospodářská prosperita, práce a zaměstnání před cizinci. Se zásadou vzájemnosti, která ostatně za režimu Hitlerova je pouhou fikci, se prostě nevystačí. Zahájení výdělečné činnosti uprchlíků z Německa znamená zhoršení krise obchodní i sociální v našich poměrech, nepřihlížeje ani k tomu, že po stránce národně politické je příliv říšsko-německých vystěhovalou na újmu národního rázu Československé republiky.
Podepsaní se proto táží:
Je vláda republiky Československé ochotna vyšetřiti sociální, obchodní a vůbec výdělečnou činnost cizinců prostřednictvím okresních úřadů a postarati se o to, aby domácí obyvatelstvo nebylo cizí konkurencí postihováno?
Je vláda ochotna prováděti důsledně zákon na ochranu domácího trhu práce a zajistiti československým příslušníkům přednostní zaměstnání?
V Praze dne 17. října 1933.
Dabický,
Mašata, Beran, Inž. dr. Brdlík, Chloupek, Haupt,
Venci, Inž. Žilka, Skonat Procházka, dr. Slavik,
dr. Zadina, dr. Suchý, Škvor, Sčerecký, Vančo,
Prokop, Jan Tůma, Křemen, Honzi, Machník,
dr. Černý, Pozdílek, Zářecký, Marek.
2356/XIV.
Interpelace
poslance H. Bergmanna a druhů vládě
o úpravě odpočivného staropensistů velkého majetku pozemkového.
Zákonem ze dne 18. března 1921, číslo 130 Sb. z. a n. byly upraveny zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém. Tyto zaopatřovací požitky byly stanoveny toliko dvoj- až trojnásobkem předválečných pensí a nestačí tudíž ani k úhradě nejnutnějších potřeb.
Veľkostatkářští pensisté domáhají se proto již řadu let novelisace citovaného zákona a zvýšení svých pensi, odpovídajícího poklesu hodnoty čsl. měny.
Všecky jejich prosby, petice a intervence neměly až dosud výsledku. Směrodatní činitelé uznávají sice nutnost úpravy, to jest náležitého zvýšení pensijních požitků vzhledem ke drahotě a přímo zoufalým existenčním poměrům velkostatkářských pensistů, ale poukazuji na obtíže spojené s opatřením úhrady pro zvýšené pense. Než tyto obtíže nejsou tak nepřekonatelné, jak by se zdálo na první pohled.
Na základě zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 29 Sb. z. a n. ve znění novely ze dne 13. července 1922, číslo 220 Sb. z. a n. (zákona náhradového) byl zřízen Fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků. Z tohoto fondu měly býti dle § 73 náhradového zákona vypláceny starobní a invalidní renty také zaměstnancům z řad dělnických, ale jenom potud, pokud nebude upraveno a nevstoupí v činnost starobní a invalidní pojištění dělnictva.
Starobní a invalidní pojištěni dělnictva vstoupilo v činnost dne 1. července 1926. Tímto dnem měli býti důchodci z řad dělnických převedeni z Fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků do Ústřední sociální pojišťovny. Nestalo-ti Se tak dosud, není to důvodem, aby protizákonný stav byl dále zachován. Naopak je povinností vlády zjednati zákonu průchod.
Fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků dosáhl z malých počátků jmění 217 milionů Kč. Z tohoto jmění bylo však vyčerpáno již 160 milionů Kč, takže Fond, z něhož měly býti především zvýšeny nedostatečné požitky jeho zakladatelů, velkostatkářských staropensistů a jejich vdov, rozplyne se, nestane-li se náprava, v době 5-6 roků. Fond byl hlavně oslaben tím, že důchodci z řad dělnických proti jasnému zněni zákona byli v něm ponecháni, i když starobní a invalidní pojištění dělnictva vsteupilo v činnost, totiž po 1. červenci 1926. Při počtu asi 3200 důchodců z řad dělnických bylo tak při mírném odhadu vybráno z Fondu nejméně 56 milionů Kč, tedy tolik, kolik by asi činila úhrnná potřeba na
úhradu zvýšených pensí dle novely zákone že dne 18. března 1920, číslo 130 Sb. z. a n., předložené Svazem pensistů velkostatků vládě v r. 1921.
Jedná-li se o úhradu pro zvýšené pense velkostatkářských stanopensistů, nesluší zapomínati ještě na jednu závažnou okolnost. Pozemkovou reformou nabyl původně soukromoprávní poměr mezi velkostatkárakými pensisty a bývalými jich zaměstnavateli nesporně rázu veřejnoprávního. Pozemková reforma jest akce veřejnoprávní a státu musí záležeti na tom, aby se provedla bez újmy nejen pro zaměstnance převzatého majetku vůbec (§§ 73 a 75 náhradového zákona), nýbrž zvláště též pro jeho pensisty (§ 3 zákona ze dne 12. února, 1920, číslo 118 Sb. z. a n., § 74 zákona náhradového).
Proto zákony o pozemkové reformě pověřily veřejný úřad, totiž S. P. Ú., péčí o zaměstnance a pensisty zabraných velkostatků. Dle tohoto názoru vysloveného Nejvyšším soudem v rozhodnutí ze dne 13. dubna 1928, č. j. R II 129/28, Vážný čisto 7964 má S. P. O. právní závazek upraviti existenční poměry pensistů velkostatků slušným způsobem a opatřiti k tomu účelu potřebné prostředky z půdy, kterou zabral a která odbornou a poctivou prací velkostatkářských starodůchodců nabyla miliardových hodnot.
Vzhledem k tomu činíme tento dotaz:
1. Je vláda ochotna předložiti co nejdříve k ústavnímu projednání novelu k zákonu ze dne 18. března 1921, číslo 130 Sb. z. a n., o zaopatřovacích požitcích bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, kterou by dosavadní nedostatečné pense těchto zaměstnanci byly upraveny na míru, zajištující lidskou existenci?
2. Hodlá vláda zažíditi, aby zaměstnanci z řad dělnických byli ihned převedeni z Fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků do Ústřední sociální pojišťovny a aby tato pojišťovna nahradila Fondu částku, která od 1. července 1926 byla protizákonně vyplacena dělnickým důchodcům?
3. Chce vláda opatřiti, aby Fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků byl bez odkladu převeden do správy Všeobecného pensijního ústavu a byl zachován svému původnímu určení, doplňovati zcela nedostatečné pense velkostatkářských pensistů a řešiti tak jednu z nejbolestnějších sociálních otázek republiky?
4. Je vláda ochotna příměti S. P. Ú. k tomu. aby naproti bývalým zaměstnancům na velkém majetku pozemkovém konal svou povinnost, kterou mu ukládají zákony o pozemkové reformě, zejména v tom směru, že by ze svých bohatých prostředků poskytl na úpravu pensí velkostatkářských pensistů přiměřenou úhradu?
V Praze dne 17. října 1933.
Bergtnann,
Zeminová, Stadký, Milý, Vaněk, tuž. Záborský, B. Prochádzka, Slavíček, Richter, Bazala, Pechmanová-Klosová, Langr, Plála, Lané, Hrašovský, Mikuláš, dr. Stránsky, Tykal, Solfronk, Polívka, David.
2356/XV.
Interpelace
poslanců Fr. Neumeistra, J. Kučery, J. Polacha a soudruhů
ministru financí
o nepotřebných spoludržitelích skladu tabáku v Praze-III.
V uvedeném skladě tabáku je spoludržitelem pensista vojenský major Rosický, který má roční pense od republiky Kč 12. 410. -. Mimo to dostává ze skladu tabáku Kč 2. 800. - měsíčně, t. i. Kč 33. 600. - ročně mimo čistý zisk, který rozděluje se ku konci každého kalendářního roku. V tomto skladě tabáku je dále spoludržitelem další vojenský pensista Štábní kapitán Kramář, který má pense Kč 10. 875. -, mimo to zasvěceni dokazují, že má příjem z činžovního domu a mimo to z nějakých jiných obchodů, které podniká. Ze skladu tabáku má také příjmu ročně Kč 33. 600- mimo čistý zisk, který dostává koncem roku.
Oba uvedení nejsou na výtěžku skladu tabáku existenčně odvislí, poněvadž republika se o ně stejně již postarala udělením pensí a je žádoucno a v zájmu státní pokladny, aby na místě uvedených byli do zmíněného skladu tabáku dani váleční poškozenci, způsobili k vedeni, kteří jsou také schopni opatřiti si vhodný úvěr, poněvadž také takovým opatřením republika finančně získá uřetřením na rentách válečných pořkozenců.
Je jistě nespravedlivým, aby lidé majetkově silni a zabezpečení byli dáváni do trafik a skladů tabáku a zvláště v dnešní době je potřebí na všech stranách prováděti úspory a proto podepsaní poukazují na možnost úspor přímo panu ministru financí, poukazujíce znovu, že je v zájmu státní pokladny, aby pokud možno nejvíce válečných poškozenců, pobírajících důchod, bylo zabezpečeno přidělením trafik a skladů tabáku, poněvadž to je jediná možnost, jak také docíliti úspory ve státním vydání.
Proto se podepsaní dotazují pana ministra financi, zdali je ochoten uvedený případ přezkoumat a zařídit, aby zabezpečeni státní pensisté, kterým republika stejně vyplácí dostatečné pense, býti ze skladu tabáku vypovězeni a aby do skladu tabáku dosazeni byli váleční poškozenci, kteří dávají také záruky řádného vedení skladu tabáku?
V Praze dne 19. října 1933.
Neumeister, Kučera, Polach, Husnaj, Jurnečková-Vorlová, Stívim, dr. Mareš, Vácha, Chalupník, Brožík, Bečko, Plk, V. Beneš, Chalupa, Klein, Jaroš, Biňovec, Srba, dr. Macek, Nový, Mravec, Jaša, dr. Markovič, Koudelka, dr. Winter.
2356/XVI.
Interpelace
poslanců Fr. Neumeistra, J. Chalupníka, K. Brožíka a soudruhů
ministru financí o trafice v Doubravě u Orlové.
V Doubravě u Orlové je držitelem prodejny tabáku František Franěk, který mimo trafiku vlastni dům, má obchod smíšeným zbožím, hostinec, velkou selskou usedlost a v jeho domě nachází se také biograf. Jmenovaný není na trafice existenčně odvislým.
Druhou trafiku v Doubravě má v drženi Hubert Drápá, který je majitelem domu, v kterémžto domě má hostinec a pekárnu, mimo to má trafiku, na které není existenčně odvislým.
V obou případech je prokázáno, že držitelé nejsou na trafice existenčně odvislými a proto je nutným, aby jim trafiky byly odebrány a zadány ve prospěch válečných poškozenců. Jedná se tu nejen o zájem válečných poškozenou, ale i o finanční zájem republiky. V době, kdy jedná se o udržení rovnováhy rozpočtové a hledají se možnosti úspor ve státním vydáni, jeví se nezbytná potřeba, aby bohatým držitelům byly trafiky odebrány a zadány do rukou válečných poškozenou, poněvadž zadáním těchto trafik uvedeným způsobeni republika trvale ušetří, vzhledem k tomu, že tito ztrácí svůj důchod ve smyslu § 4 zákona čisto 142/20,
Proto podepsaní dotazují se pana ministra financí, je-li ochoten naříditi vyšetření zmíněných případů, je-li ochoten naříditi, aby trafiky byly ve prospěch válečných poškozenou uvolněny a těmto zadány?
V Praze dne 19. října 1933.
Neumeister, Chalupník, Brožík,
Jurnečková. Vorlová, Klein, dr. Winter, Silvia, dr.
Markovič, Jaroš, Plk, Mravec, Dlouhý, Kučera,
Biňovec, dr. Mareš, Prokeš, Vácha, Nový, Srba,
V. Beneš, Husnaj, Jaša, dr. Macek.
2356/XVII.
Interpelace
poslanců Fr. Neumeistra, R. Kleina, V. Brodeckého a soudruhů
ministru financí
o nepotřebných spoludržitelich skladu tabáku v Praze-XI.
Ve skladě tabáku v Praze-XI. je spoludržitelem tohoto skladu podplukovník Fuká, který má
od republiky roční pense jako vojenský pensista KČ 19219. -. Mimo uvedenou pensi je jmenovaný ve skladě tabáku, kde má příjmu ročně 36. 000. Kč mimo čistý zisk, který ke konci kalendářního roku ze skladu tabáku dostává.
V tomto skladě tabáku je také společníkem kapitán Paper, vojenský pensista, který tná roční pense Kč 19. 860. -. Jako společník skladu tabáku dostává ročně Kč 24. 000. -.
Oba uvedení nejsou na výtěžku ze skladu tabáku existenčně odvislí, poněvadž se republika o ně postarala již stejně tím, že vyměřila jim každému téměř 20. 000 Kč roční pense, kterážto částka Je naprosto postačující k slušné existenci a jistě mohli bychom býti šťastnými, kdyby všichni občané měli takové požitky a kdyby tyto požitky najmě docilovala alespoň větši část státních zaměstnanců, kteří jsou aktivně činni.
Je jistě nespravedlivým, aby v době, kdy zoufale se hledá rovnováha státního rozpočtu, kdy stále a stále projevuje se snaha, aby byly odehrány renty, které činí cca 500 Kč ročně, našim vál. invalidům, požívali někteří jednotlivci nejen vysokých pensí, ale při tom také tak velikých zisků ze skladu tabáku a je proto v zájmu spravedlnosti, aby do skladu tabáku zařazeni byli váleční poškozenci potřební, kteří jsou způsobilí k vedeni skladu tabáku a mají také možnost opatřití si potřebný kapitál.
Poněvadž opatřuje se velmi těžce rovnováha státního rozpočtu, očekáváme, že i v tomto úseku bude provedeno náležité šetření a proto podepsaní dotazují se pana ministra financí, zdali je ochoten zaříditi, aby do uvedeného skladu zařazeni byli potřební váleční poškozenci a ti, o něž se republika již jinak postarala, aby byli z těchto míst vypovězeni?
Podepsaní dotazují se pana ministra financí, je-li ochoten v zájmu státní pokladny, rovnováhy rozpočtové přikázati, aby nejen v těchto případech, ale všeobecně provedena byla revise držitelů prodejen a skladů tabáku a aby všem těm, kdož na těchto nejsou existenčně odvislí, byly sklady tabáku a trafiky odebrány a zadány válečným poškozencům, aby tak docílilo se nejen jejich zabezpečení, ale hlavně snížení státních výdajů?
V Praze dne 19. října 1933.
Neumeister, Klein, Brodecký,
Mravec, Jurnečková-Vorlová, dr. Winter, dr. Mar-
kovič, Chalupník, Stivín, Kučera, Dlouhý, Pik,
inž. Nečas, Brožík, Benda, Jaroš, V. Beneš,
Biňovec, Prokeš, Nový, Srba, Bečko, Vácha,
dr. Mareš.
2356/XVIII.
Interpelace
poslanců Fr. Neumeistra, Fr. Nového, R. Kleina a soudruhů
ministru financí
o neoprávněném držení prodejny tabáku v Praze XI.
Finančními úřady byla povolena prodejna tabáku v Praze XI na rohu Harantovy a Svatoplukovy ulice Františku Vejvodovi. Podle zjištění okolnosti předal tento prodejnu bez vědomí okresního finančního ředitelství v Praze Františku Stejskalovi, který bydlí v Záběhlicích čp. 210. Jmenovaný není válečným poškozencem. Držiteli trafiky Frant. Vejvodovi mebyl podle našeho zjištění povolen prodavač. Několikráte hodnověrnými svědky jsme se dali informovati, co vlastníš s uvedenou prodejnou je a Frant. Stejskal vždycky vydával se za držitele prodejny tabáku. Činil tak neprávem. Poněvadž Vejvoda je zaměstnán jako vrchní číšník v hotelu Bristol, trafiku k svojí existenci nepotřebuje, má býti tato trafika uvolněna ve prospěch vál. poškozenců. Stejskal vál. poškozencem není a proto mu trafika vůbec nepřísluší. Zadáním této trafiky válečnému poškozenci, který pobírá Invalidní důchod, republika ušetři a to proto, že podle § 4 zákona č. 142/20 ihned přijde válečný poškozenec o důchod. Je tedy v zájmu financí naší republiky, aby zmíněná prodejna byla ve prospěch válečných poškozenců uvolněna.
Proto podepsaní žádají pana ministra financí a dotazují se, zdali je ochoten pan ministr finaucí naříditi přísné vyšetření tohoto případu a je-li ochoten také zavésti řízení proti těm, kdož umožnili, aby tato prodejna po dobu několika roků byla obstarávána neoprávněným držitelem?
Podepsaní se dále dotazují, je-li pan ministr ochoten naříditi, aby tato trafika zadána byla do rukou potřebného válečného poškozence?
V Praze dne 19. října 1933.
Neumeister, Nový, Klein,
F. Svoboda, Brožík, Jaša, dr. Winter, Dlouhý, inž.
Nečas, Stivin, Jaroš, Chalupa, Biňovec, dr. Mareš,
Chalupnik, dr. Macek, Vácha, dr. Markovič, V.
Beneš, Kučera, Polach, Jurnečková-Vorlová,
Srba, Mravec.
2356/XIX.
Interpelace
poslanců Fr. Neumeistra, R. Kleina, V. Brodeckého a soudruhů
ministru financi o trafice v Matesově u Kutné Hory.
V Malešově je držitelkou prodejny tabáku Antonie Košíková, která vyjma trafiky má obchod smíšeným zbožím a obchod vínem. Trafiku ku svojí existenci vůbec nepotřebuje, poněvadž její existence je zabezpečena příjmem z jejich dvou obchodů, ze kterých je plně postačující příjem k její existenci.
O trafiku tuto ucházejí se váleční poškozenci a je jistě na místě, aby trafika byla ve prospěch válečných poškozenců uvolněna, poněvadž tím může republika ušetřiti, vzhledem k tomu, že zadáním trafiky válečnému poškozenci ztratí tento ve smyslu § 4 zákona č. 142/20 invalidní důchod. Nyní, kdy tak zoufale hledá se rovnováha státního rozpočtu, bude jistě na místě, aby v zájmu státních financí trafika byla ve prospěch vál. poškozenců uvolněna již také proto, že stále projevuje se snaha odebrati důchody váleč, poškozencům z důvodu úspor ve státní pokladně. Jak dokazujeme, 'je tato možnost dána právě odebráním trafik těm, kdož na těchto nejsou existenčně závislí a zadání těchto do rukou válečných poškozenců.
Proto podepsaní dotazují se pana ministra financí, je-li ochoten případ vyšetřiti a přikázati, aby tato prodejna byla ve prospěch vál. poškozenců a také hlavně ve prospěch státní pokladny uvolněna?
V Praze dne 19. října 1933.
Neumeister, Klein, Brodecký,
Prokš, Nový, Jurnečková-Vortová, Kučera, inž.
Nečas, dr. Markovič, Chalupník, Vácha, dr. Mareš,
Stivín, dr. Winter, Husnaj, Biňovec, Polach, Pik,
Mravec, V. Beneš, Chalupa, dr. Macek, Srba.
2356/XX.
Interpelace
poslanců Fr. Neumeistra, R. Kleina, V. Brodeckého a soudruhů
ministru financi o trafice v Uhříněvsi.
V Uhříněvsi má trafiku četnický pensista Šimr. Jmenovaný má pense asi 900 Kč měsíčně.
Mimo to je trvale zaměstnán jako hajný na státních statcích a lesích. Mimo to má trafiku; na trafice není existenčně odvislým, poněvadž stejně od republiky dostal již pensi, mimo to zaměstnáván je na státních lesích a statcích a jeho pense a zaměstnáni skytá mu dostatečnou existenci. Trafiku nepotřebuje a proto dožadujeme se, aby trafika byla ve prospěch válec, poškozenců uvolněna, poněvadž toto je nejenom v zájmu válečných poškozenou, ale i v zájmu státní pokladny. Ve chvílích, kdy tak těžko opatřuje se rovnováha státního rozpočtu, jeví se nezbytná potřeba provedení uspoř státního vydáni a proto poukazujeme na tuto možnost úspor tím, když trafika zadá se potřebnému vál. poškozenci, poněvadž zadáním trafiky ztratí válec, poškozenec důchod ve smyslu § 4 zákona č. 142/20.
Proto podepsaní dotazují se pana ministra financí, je-li ochoten naříditi, aby uvedený případ byl přezkoumán a aby zmíněná trafika byla ve prospěch válečných poškozenců vypovězena?
V Praze dne 19. října 1933.
Neumeister, Klein, Brodecký,
Husnaj, Jurnečková-Vorlová, Jaroš, Vácha, Mravec, Chalupnik, dr. Markovič, inž. Nečas, Benda, Bečko, Biňovec, V. Beneš, Brožík, dr. Macek, Prokeš, dr. Mareš, dr. Winter, Stivin, Hummelhans, Chalupa, Nový.
2356 XXI.
Interpelace
poslanců Fr. Neumeistra, Fr. Nového, R. Kleina a soudruhů
ministru financí
o nepotřebných spoludržitelích ve skladě tabáku v Praze I.
Ve skladě tabáku v Praze-I. je spoludržitelem skladu tabáku generál Roztok, který má roční pense 39. 000 Kč. Ze skladu tabáku jako nečinný společník dostává částku 12. 000 Kč. Jmenovaný je pensistou, jeho pense činí, jak dokládáme, 39. 000 Kč a proto vůbec nepotřebuje býti ještě společníkem ve skladě tabáku, poněvadž o jeho existenci republika stejně se již postarala tím, že mu vyplácí 39. 000 Kč roční pense. Je překvapujícím, jak je možným, v době, kdy tak zoufale hledá se rovnováha rozpočtová, zabezpečené lidi v trafikách a skladech tabáku ponechati. To není
ojedinělý případ. V tomtéž skladě tabáku je pensista, kapitán Novotný, který má přiznánu pensi od republiky 15. 000 Kč ročně. Ze skladu tabáku dostává Jako nečinný společník 12. 000 Kč ročně. Dalším společníkem tohoto skladu tabáku je voj. pensista major May, který má roční pensi 25. 900 Kč. Ze skladu tabáku pobírá měsíčně 2. 800 Kč, t. j. má dalšího příjmu 33. 600 ročně ze skladu tabáku mimo podíl z čistého příjmu, který stanoví se ku konci roku. Žádný z těchto uvedených není na výtěžku ze skladu tabáku existenčně odvislým. Pobírají od republiky, která se stejně takto dobře o ně postarala, vysoké pense a proto je v zájmu spravedlnosti, aby zmíněni byli ze skladu tabáku odstraněni, poněvadž mají pense dostatečně k živobytí, aby do skladu tabáku umístěni byli schopní vál. poškozena, kteří dovedou vésti sklad tabáku, dovedou si opatřiti k tomu potřebný kapitál. Přidělením vál. poškozenou do skladů tabáku republika ušetří tím, že nebude nucena vypláceti jim invalidní renty a stane-li se to tak ve všech případech, opravdu docílí toho, že rozpočet na péči o vál. poškozence bude postupně snižován a že docílí se potřebné rovnováhy rozpočtové, aniž by bylo potřebí stále dožadovat se, aby došlo k odbouráni důchodů našich válečných invalidů, kteří stejně jsou nejchudší složkou v naší republice, při tom ale nejoddanějšími republikány.
Interpelujíci poukazují na skutečnost, že mnozí aktivní státní úředníci nemají uvedených příjmů, jako mají zmíněni pensisté, že při tom konají poctivě službu republice a starají se o četné rodiny. Ve všech zmíněných případech je prokázáno, že zmíněni nejsou na svoje společenství ve skladě tabáku existenčně odvislí a žádáme proto, aby na jejich místa dosazeni byli potřební vál. poškozenci, což jak dokazujeme, je v zájmu státního rozpočtu.
Proto se podepsaní táží pana ministra financí:
Je ochoten pan ministr financí naříditi, aby zmíněni spoludržitelé skladu tabáku v Praze I. byli vypovězeni Jako nepotřební a Je ochoten pan ministr financí naříditi, aby do tohoto skladu tabáku byli zařazeni potřební vál. poškozenci, kteří splní dané podmínky k řádnému obstarávání skladu tabáku?
V Praze dne 19. října 1933.
Neumeister, Nový, Klein,
Husnaj, Jurnečková-Vorlová, Polach, Vácha, dr.
Markovič, Mravec, dr. Mareš, Plk, Srba, Biňovec,
Hammeihans, Jaša, Dlouhý, Chalupník, Benda, dr.
Winter, Stivín, Bečko, dr. Macek, Kučera,
Chalupa.
2356/XXII (překlad).
Interpelace
poslance Krumpeho a druhů ministrovi veřejných prací
o prováděni silničních prací na státní silnici jičínsko-rumburské, v úseku Lobendava-Dolní Poustevna.
V r. 1931 byly zahájeny opravné prače na této státní silnici, která se stala úplně nesjízdnou. Práce ty prováděla bezvadně firma Lehntsrtova. Tím, že jí nebyly vyplaceny potvrzené a (poukázané účty, byla tato firma donucena likvidovati. Silniční práce odpočívaly pak skoro celý rok.
Ministerstvo vypsalo nově tyto práce a zadalo Je firmě Pravofalt. Tato zahájila práce v září, ale po uplynuti prvního pracovního týdne je zase zastavila, poněvadž nemohla vyplácel pracovní mzdy, takže dělníci do dneška čekají ještě na svou týdenní mzdu. Tato firma vypůjčila si od cestáře peníze na vyplacení silničního válce, zůstala dlužná za všechny dovozy a dodávky materiálu A není po ní v tomto úseku ani stopy.
V téže době byla dodávka dlažebních kamenů pro úsek Šluknov-Lobendava zadána firmě Matulově ze Skutče, ačkoliv četné lomy v šluknovském okrese na tuto práci čekají a sta nezaměstnaných kameníků vidi v těchto zakázkách jedinou možnost dostati na nějaký čas výdělek a mzdu. Odporuje úmyslům půjčky práce, aby v okrese usedli dělníci byli vylučováni z veřejných prací. Šluknovskému okresu se všem! Jeho obcemi nebyla dosud z půjčky práce přidělena ani jediná koruna půjčky. Když se nyní dokonce jinam zadávají státní práce a dláždění, které se v tomto okresu provádějí, tento okres právem se cítí poškozen, zvláště když šluknovský okres patli mezi nejhorší nouzové oblasti republiky, jelikož velká část jeho dělnictva pozbyla práce na druhé straně hranic.
Podepsaní táži se tedy pana ministra:
1. Je-li ochoten ihned zase zahájiti přerušené silniční práce v úseku Lobendava-Dolní Poustevna a dáti je provésti spolehlivou firmou?
2. Je-li ochoten podle zákona o půjčce práce postarati se, aby se při státních a silničních pracích v okrese šluknovském přihlíželo především k místnímu kamenitckému prúmyslu?