Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.
III. volební období.
9. zasedáni.
2356.
Interpelace:
I. posl. Vallo, Kubače, Steinera a súdr. min. vnútra pre vypovedanie z města Žiliny nobotníka Jozefa Salingera,
II. posl. Naumeistra, Kleina, Biňovce a soudr. min. financí o ponechání trafiky ve Šlotavé, p. Nymburk, dřívějšímu držiteli,
III. , posl. Neumeistra, Kučery, Polacha a soudr. min. financí o zadání tabáční prodejny v Bělušicich u Kolína.
IV. posl. Neumeistra, Chalupníka,. Brožíka a soudr. min. financí o neoprávněném držení trafiky starým držitelem v Orlově,
V. posl. Neumeistra, Chalupníka, Brožíka a soudr. min. financí o neoprávněném držení trafiky
v Doubravě lu Orlové,
VI. posl. Neumeistra, Chalupníka, Brožíka a soudr. min. Financí o neoprávněném držení trafiky starým držitelem v Orlové,
VII. posl. Neumeistra, Chalupníka, Brožíka a soudr. min. financi o neoprávněném držení trafiky v Polské Lutyni,
VIII. posl. Stejskala, Hynka a druhů min. vnitra a min. národní obrany o neustálých náletech říšsko-německých letadel na Broumovsko,
IX. posl. Jos. Tůmy a druhů min. sociální péče o hrubém porušování zákonné osmihodinové pracovní doby v závodech řeznických a uzenářských,
X. posl. dra Tisu a druhorv min. vnútra o nepřípustném a provokatívnom chovaní četníkov vo Velkých Uherciach a Oslanooh,
XI. posl. Windirsche a druhů. min. financí o stížnostech na ústecký berní úřad,
XII. posl. Dubického a druhů min. školství a nár. osvěty o Školní návštěvě dětí československých příslušníků ve školách v Sasku,
XIII. posl. Dubického a druhů vládě republiky Československé o povolování výdělečné činnosti cizím státním příslušníkům na území Československé republiky,
XIV. posl. Beremanna a druhů vládě o úpravě odpočivného stanoipansistů velkého majetku pozemkového,
XV. posl. Neumeistra, Kučery, Polacha a soudr. min. financí o nepotřebných spoludrži-lelích skladu tabáku v Praze-III,
XVI. posl. Neumeistra, Chalupnika, Brožíka a soudr. min. financí o trafice v Doubravě u Orlové,
XVII. posl. iNeumeistra, Kleina, Brodeckého a soudr. min. financí o nepotřebných spoludržitelích skladu tabáku v Praze-XI,
XVIII.; posl. Neumeistra, Nového, Kleina a soudr. min. financí o neoprávněném držení prodejny tabáku v Praze-XI,
XIX. posl. Neumeistra, Kleina, Brodeckého a soudr. min. financí o trafice v Malešově u Kutné Hory,
XX. posl. Neumeistra, Kleina, Brodeckého a saudr. min. financí o trafice v Uhříněvsi,
XXI. posl. Neumeistra, Nového, Klema a soudr. min. financí o nepotřebných spoludržitelích ve skladě tabáku v Praze-I,
XXII., posl. Knumpefoo a druhů min. veřejných prací o provádění silničních prací na státní silnici jičínsko-rumburské, v úseku Lobeadava-Dolní Poustevna.
2356/1.
Interpelácia
posl. Valto, Kubača, Stelnera a súdruhov
ministru vnútra
pře vypovedanie z města Žiliny robotníka Jozefa Salingera.
Okresný úřad v Žiline vypovedal na dobu 5. rokov roíhotníka Jozefa Salingera z okresu Žiliny pod čislom 9080/1933 na základe nar. byv. min. vnútra v. č. 768/1898 pře min. -V. č. 128523 /1906 uher. adm. č. 32 z roku 1907. Krajinský úřad, ku kterému sa menovaný odvolal, výměr okresného úřadu schválil pod čislom 181969/8 /1933.
Okresný úřad jako dovody k vypovedaniu uvádza, že menovaný je nezaměstnaný robotník a že připadá na (archu města Žiliny, a že sa zúčastňuje legálných a illegálných akcií strany a organizuje demonstrácie. Krajinský úřad v Bratislavě tieto dovody okresného úřadu při vypovedaniu bral taktiež v úvahu, trebárs menovaný v odvolániu uviedol, že nepožívá od města žiad-
ných socialných podpor, zároveň, že za to čim je obvinovaný, nebol trestaný.
Podpisaní poslanci sa pytaju pána ministra: je ochotný nechať vyšetřit případ znova a zároveň dať možnost obviněnému, aby mohol dokazať nepravdivost tvrdenia okresného úřadu?
Je pán minister ochotný okamžité odvolať vyměř okresného úřadu do tej doby, než bude věc obviněným objasněná?
Je pán minister ochotný vysvětlit to, jak sa može vyppvedať robotník, ktorý při jeho otcovi býval v Žiline výše 20 rokov, vypovedať na také miesto, kde sa menovaný nikdy nezdržoval?
Je pán minister ochotný vysvětlit, že menovaný, keď si našiel práčů, bol na nátlak sprostredkovatelne práce prepustený, len aby sa mohlo dokázať, že je nezaměstnaným robotníkom?
Konečné sa pytáme, je tprípustný taký to postup uradov? A jaké opatrenie učiní pán minister, aby sa takéto nepravosti v budúcnu Tieopakovaly?
V Prahe dna 14. októbra 1933.
Vallo, Kubač, Steiner,
Kuhn, Hodinová-Spurná, Čižinská, Dvořák, Tyli,
K. Procházka, Torok, J. Svoboda, Novotný, Juran,
Štourač, Štětka, Hruška, Babel, Hádek, Kliment,
Gottwald, Hrubý, Rnss.
2356/II.
Interpelace
poslanců Fr. Neumelstra, R. Kleina, Fr. Blňovce a soudruhů
ministru financí
o ponechání trafiky ve Štotavě p. Nymburk dřívějšímu držiteli.
Ve Štotavě je držitelem prodejny tabáku Josef Dáti, který je majitelem hostince, majitelem hospodářství a realit, mimo toho prodejny tabáku, na které není ani úplně, ani z části existenčně odvislým. O tuto trafiku ucházela se válečná vdova Růžena Hladíková ze Slotavy číslo 3. Její žádost o udělení této trafiky zamítlo) Okresní finanční ředitelství v Jičíně s tím, že jmenovaný hostinský je na trafice existenčně odvislým. Do tohoto rozhodnuti podala jmenovaná vdova dozorčí stížnost Zemskému finančnímu ředitelství v Praze, které uvedené rozhodnutí potvrdilo. Důvody, že jmenovaný je na trafice existenčně odvislým, neodpovídají pravdě; jmenovaný mimo hostince, který je dosti výnosný, má také hospodářství, které je jeho existenčním zabezpečením. Trafiky ke svojí existenci vůbec nepotřebuje. O tom svědčí skutečnost, že jmenovaný je považován za jednoho z nejbohatších občanů v obci.
Podle nařízení ministerstva financí z 1. srpna 1919 mají býti prodejny tabáku, na nichž nejsou staří držitelé existenčně odvislí, těmto odebrány a zadány cestou veřejné soutěže válečným poškozencům. V tomto případě se tak nestalo a máme dojem, že šetření bylo provedeno naprosto nedostatečně. Býk) povinností finanční správy, aby vyšetřeny byly příjmy jmenovaného hostinského také u berní správy.
Zadáním trafiky válečnému poškozenci ušetřila by republika, poněvadž podle § 4 zákona č. 142/20 a 39/22 nepřísluší válečnému poškozenci důchod, když mu byla přidělena trafika, jestliže příjem z této přesahuje o 100% požitky, které by mu podle cit. zákona příslušely. V tomto případě mohla by republika ušetřiti částku 1. 700. Kč ročně, poněvadž vdově by důchod nepříslušel. I v tom případě, byly-li proti vdově nějaké vylučující důvody, bylo povinností finančních úřadů, aby trafiku vypsaly veřejnou soutěži, aby o tuto mohli se váleční poškozenci ucházeti.
V každém případě jedná se tu o finanční zájem republiky a zvláště v době, kdy tak těžce dociluje se rovnováha rozpočtová, a tu je povinností všech "finančních úřadů, aby všemožné se staraly o to, aby výdaje státní byly sníženy. Dokazujeme, že na tomto zájmu není a proto se podepsaní dotazují:
Je ochoten pan ministr financí naříditi přezkoumáni zmíněného případu a dáti příkaz, aby tato trafika podle platných předpisů byla zadána do rukou válečných poškozenců?
V Praze dne 16. října 1933.
Neumelster, Klein, Blnovec,
Jurnečková-Vorlová, Prokeš, Vácha, Kučera, Polach, V. Beneš, Bečko, Srba, Nový, lni. Nečas, dr. Winter, Chalupa, Chalupnik, Husnaj, Benda, Mravec, Brožík, Dlouhý, dr. Markovič, dr. Mareš, Jaroš.
2356/III.
Interpelace
poslanců Fr. Neumelstra, J. Kučery, J. Polacha a soudruhů
ministru financí
o zadání tabáční prodejny v Bělušicich u Kolína.
V Bětašicích zadávala se prodejna tabáku. O tuto ucházel se válečný invalida Posejpal František z Bělušic číslo 76. Při vyšetřováni poměrů byl jmenovaný invalida uznán nejpotřebnějším žadatelem. Nabídl vhodnou místnost k vedení prodejny tabáku. Důchodkovým kontrolním úřadům v Kolíně byla tato místnost uznána za způsobilou. Později, když o prodejnu začali projevovat zájem jiní uchazeči, nepožívající sice přednostního nároku, bylo sděleno invalidovi Posejpalovi, že jeho místnost neodpovídá a proto invalida vyžádal si povolení obce Bělušic na náměstíčku, kde prodejnu hodlal věstí.
Toto místo je nejzpůsobilejším a nejvíce odpovídalo daným předpokladům pro získání největšího odbytu kuřiva. Když toto místo sděloval, bylo mu na důchodkovém kontrolním úřadě vymlouváno, aby o trafiku nežádal, že by pozbyl invalidní důchod, že trafika není příliš výnosná. Byl tu zřejmý úmysl odraditi invalidu od toho. aby se svého nároku na trafiku vzdal.
O tom, že tu byly zájmy zadat trafiku jinému uchazeči, svědčí fakt. Že trafiku dostal mladý člověk. Josef Adamec, který je 'majitelem hostince, obchodu, 8 korců polí, 2 korců lesa, který je mimo to truhlářem a pracuje j při řemesle. Není válečným poškozencem, nepožívá přednostního nároku. V tomto případě jedná se zřejmě o finanční poškození státu. Kdyby prodejna tabáku zadána byla Posejpalovi, který nabídl, jak se interpelující přesvědčili, místo nejlepší, uprostřed obce, ztratil by podle § 4 zákona č. 142/20 a 39/22 svůj invalidní důchod a to již s platností násle-
dujícího 1. v měsíci po dni, kdy mu prodejna byla zadána. Tím by republika ušetřila asi 1. 500 Kč ročně, které dnes vyplácí se jako invalidní důchod. jmenovanému invalidovi.
Je překvapující, že v době, kdy projevují se snahy odebrati invalidům renty, kdy s největším úsilím hledá se možnost udržeti rovnováhu státního rozpočtu, zadávají se trafiky uváděným způsobem, aniž by při tom byl na zřeteli finanční zájem republiky a snaha, aby republika mohla trvale ušetřiti na výplatě invalidní (renty a aby také z části existenčně zabezpečila válečné poškozence.
Proto se podepsaní dotazuji:
1. Je ochoten pan ministr financí naříditi přísné vyšetření uvedeného případu a naříditi, aby v budoucnu bylo vždy respektováno přednostní právo vál. poškozenců na zadávání prodejen tabáku?
2. Je ochoten pan ministr financí naříditi, alby zmíněná prodejna po právu a v zájmu finančním republiky byla zadána vál. invalidovi Posejpalovi?
3. Je ochoten pan ministr financí po přezkoumání případu vytknouti úředním orgánům, které uvedený případ rozhodovaly, jejich nesprávný postup?
V Praze dne 16. října 1933.
Neumeister, Kačera, Polach,
Prokeš, Brodecký, Tayerle, Inž. Nečas, V. Beneš,
Pik, Jurnečková-Vorlová, Klein, Blnovec, Benda,
dr. Markovič, Bečko, dr. Mareš, Chalupa, Mravec,
Srba, Dlouhý, Husnaf.
2356/IV.
Interpelace
poslanců Fr. Neumelstra, Josefa Chalupníka, Karla Brožíka a soudruhů
ministru financi
o neoprávněném drženi trafiky starým držitelem v Orlovg.
V Orlové má prodejno tabáku Falter. Jmenovaný je majitelem domu, v. tomto má hostinec, obchod smíšeným zbožím a mimo toho provozuje obchod dobytkem. Uvedené objekty jsou jeho existenčním zabezpečením a skýtají jmenovanému naprosto dostatečnou existenci. Trafiku ku svojí existenci nepotřebuje. Podle platných předpisů mela býti tato trafika vypsána veřejnou soutěží a zadána válečným poškozencům. Vzhledem
k tomu, že se tak nestalo, upozorňuji na tento případ podepsaní a dožadují se zjednání nápravy. Ve chvíli, kdy je nezbytná potřeba hledati úspory ve státním vydáni, a kdy dokonce navrhuje se za účelem docílení rovnováhy rozpočtové odebrati renty nebo snížiti renty válečným poškozencům, poukazujeme na možnost těchto úspor tím, že podle platných předpisů budou trafiky odebrány všem těm, kdož na nich nejsou existenčně odvislými a zadány do rukou válečných poškozencú. Tím republika ušetří velmi značné sumy, poněvadž válečnému poškozenci, jemuž byla zadána trafika, nepatří podle § 4 zákona č. 142/20 a 39/22 důchod.
Proto podepsáni se dotazují pana ministra financí, zdali je ochoten naříditi přezkoumáni uvedeného případu a je-li ochoten naříditi, aby zmíněná prodejna tabáku byla zadána válečným poškozencúm, kteří podle platných předpisů používají pro zadáni prodejen tabáku přednostní právo?
V Praze dne 16. října 1933.
Neumeister, Chalupnik, Brožík,
dr. Winter, Stlvin, Prokeš, Mravec. Jurnečková-
Vorlová, Vácha, dr. Mareš, Biňovec, Chalupa,
Jaša, dr. Markovič, V. Beneš, Brodecký, Kleta,
Jaroš, Hasna], Plk, Benda.
2356/V.
Interpelace
poslanců Fr. Neumeistra, Josefa Chalupníka, Karla Brožíka a soudruhů
ministru financí
o neoprávněném drženi trafiky v Doubravě u Orlové.
V Doubravě u Orlové je držitelkou trafiky Šiřínová. Jmenovaná vlastni dům, v tomto má hostinec, mimo toho má velkou selskou usedlost a k tomu ještě má trafiku. Trafiku ku svojí existenci nepotřebuje, poněvadž existenci jí skýtají zmíněné objekty. Trafika tato měla býti podle platných předpisů vypsána veřejnou soutěži ve prospěch válečných poškozenců. Poněvadž toto finanční úřady neučinily, upozorňuji podepsaní na to a dožadují se, aby zmíněná trafika byla ve prospěch válečných poškozenců uvolněna. Jedná se tu nejenom o finanční zájem státu, ale také o zabezpečení válečných poškozenců. Připomínáme, že tím, když odeberou se trafiky z rukou starých držitelů, republika finančně velmi získá, poněvadž zadáním trafiky válečnému poškosenci ztrácí tento důchod ve smyslu § 4 zákona £. 142/20
a 39/22. Zvlášlě v dnešní době je potřebí hledati všechny možnosti, aby státní výdej byl co možno nejmenší a aby se co možno nejvíce zabezpečilo Válečných poškozenou, aby se tak tímto způsobem státní výdej snížil a neprojevovaly se stále snahy, aby jiným způsobem sníženy byly jejich naprosto nedostatečné důchody. Dokazujeme, že tato možnost tu je.
Proto se podepsaní dotazuji pana ministra financí, zdali je ochoten naříditi přezkoumání uvedeného případu, přikázati pak, aby zmíněná prodejna byla ve prospěch válečných poškozenou uvolněna?
V Praze dne 16. října 1933.
Neumeister, Chalupnik, Brožík,
Koudelka, Kučera, Mravec, Polach, Prokeš, Jurnečková-Vorlová, V. Beneš, Klein, Brodecký, dr. Markovič, Benda, Vácha, dr. Mareš, Jaroš, Plk, Biňovec, Inž. Nečas, dr. Winter, Husnaj, Srba, Chalupa.
2356/VI.
Interpelace
poslanců Fr. Neumeistra, Josefa Chalupníka, Karla Brožíka a soudruhů
ministru financí
o neoprávněném držení trafiky starým držitelem v Orlové.
V Orlové má trafiku Vechsperk. Jmenovaný vlastní činžovní dům, je majitelem realit a má obchod smíšeným zbožím a prodejnu tabáku. Jeho existencí je obchod, příjem z realit a příjem z činžovního domu a trafiku ku svojí existenci vůbec nepotřebuje. Podle platných předpisů měla mu býti trafika odebrána a cestou veřejné soutěže zadána válečným poškozencům. Finanční úřady odmítají zmíněnou trafiku vypsati, ačkoliv zmíněný držitel není na této existenčně odvislým. Tento postup finančních úřadů je překvapující, již hlavně proto, že bylo by možným zadáním této trafiky vál. poškozenci ušetřiti státní výdaje z rozpočtové položky ministerstva soc. péče, poněvadž příjem z této trafiky je dosti značný a nepatřil by válec. poškozenci, který by trafiku dostal, podle § 4 zákona č. 142/20 a 39/22 důchod. Proto právem žádají podepsaní pana ministra financí, aby dal příkaz, aby tato trafika byla ve prospěch vál. poškozenou uvolněna, což je důležitým nejen v zájmu válečných poškozenou, ale i v zájmu státní pokladny.
Podepsaní se dotazují pana ministra financí, zdali je ochoten naříditi příslušné vyšetření případu a přikázati, aby tato prodejna byla ve prospěch vál. poškozenou uvolněna.
V Praze dne 16. října 1933.
Neumeister, Chalupnik, Brožík,
dr. Winter, V. Beneš, Bečko, Prokeš, Biňovec,
Jaroš, Klein, Vácha, Kučera, Husnaj, Jurnečková-
Vorlová, Chalupa, Brodecký, F. Svoboda, Plk,
Dlouhý, Mravec, Polach, Stivin, dr. Mareš,
dr. Markovič, Inž. Nečas, Srba.
2356/VII.
Interpelace
poslanců Fr. Neumeistra, Josefa Chalupníka, Karla Brožíka a soudruhů
ministru financi
o neoprávněném držení trafiky v Polské Lutyni.
V Polské Lutyni je držitelkou prodejny tabáku Aloisie Tedová, která je říšsko-německou příslušnici. Nemá podle platných zákonů a nařízení na trafiku nárok a tato jí měla býti již v roce 1919 odebrána. Je opravdu nevysvětlitelným, proč dosud uvedená cizí příslušnice vlastní prodejnu tabáku. Konstatujeme, že tímto byla finančně republika velmi poškozena. Kdyby trafika byla včas uvedené držitelce vzata a zadána podle platných předpisů válečnému poškozenci, mohla republika ušetřiti na výplatě rent několik desetitisíc Kč, poněvadž podle § 4 zákona č. 142/20 a 39/22 nepatřila by válečnému poškozenci invalidní nebo vdovská renta. Tento postup finančních úřadů, že ponechávají cizí příslušnici trafiku, je tím více překvapující, když uvážíme, že úzkostlivě musí se dbáti toho, aby zbytečně nevyplácely se peníze. Hledá se usilovně rovnováha státního rozpočtu, provádí se státe velké úspory a přes to. jak prokazujeme, jsou možný podobné zievy, které pochopitelně zavinuji finanční úřady. Dotazovatelé upozorňují pana ministra financí, že podobných případů je více a hlavně pak na to. že na Ostravsku a Těšínsku jsou dosud držiteli prodejen tabáku lidé velmi zámožní, kteří na trafikách nejsou existenčně odvislými a tyto trafiky právem mají býti zadány do rukou válečných poškozenou, aby jednak republika ušetřila, a aby také těmto obětem války umožněna byla poněkud snesitelná existence.
Proto se podepsáni dotazuji pana ministra financi, je-li ochoten zmíněný případ, i jiné, které předložíme, dáti vyšetřiti a naříditi, aby prodejna
tabáku cizí příslušnici byla ihned odebrána a vyvoditi vůči těm, kdož umožnili, aby po tolik roků cizí příslušnice trafiku držela, příslušné důsledky.
V Praze dne 16. října 1933.
Neumeister, Chalupník, Brožík,
Stivin, Tayerle, Vácha, Srba, dr. Markovič, Chalupa, Biňovec, Mravec, Klein, dr. Winter, Dlouhý, V. Beneš, Kučera, Husnaj, inž. Nečas, Plk, Jaroš, Polach, dr. Mareš, Brodecký, Prokeš, Jurnečková-Vorlová.
2356/VIII.
Interpelace
poslanců Jaroslava Stejskala, Jar. Hynka a druhů
ministru vnitra a ministru národní obrany
o neustálých náletech říšsko-německých letadel na Broumovsko.
V minulých dnech podali isme interpelaci v záležitostí přeletů říšsko-německých letadel nad naším územím, zejména v úseku broumovském.
Nyní se nám od českého obyvatelstva dostává dalších informací:
V neděli dne 10. září t. r. o 13. hod. odpol. přeletělo opětně říšsko-německé letadlo nad Broumovskem, které mělo značku hákový kříž S. T. Z.
Na to v sobotu dne 23. září t. r. přeletělo opět říšsko-německé letadlo naše území u Broumova. Objevilo se nad Broumovem a pokračovalo klidně v letu podél železniční tratě až do Meziměstí.
Obyvatelstvo české národnosti jest těmito soustavnými nálety nšsko-mémeckých letadel krajně zneklidněno, neboť jest jisto, že tyto nálety sleduji určitý cil.
Tážeme se proto pánů ministrů:
1. Byly Vám tyto přelety hlášeny a co bylo podniknuto, aby se vícekráte neopakovaly?
2. Proč není umístěna v Broumově vojenská posádka, která by nebezpečným náletům hakenkreuzlerských letadel nad Broumovskem učinila přítrž?
V Praze; dne 27. září 1933.
Stejskal, Hynek,
David. Zeminová, Jos. Tůma, Netolický, Mikuláš, dr. Moudrý, Slavíček, Tučný, Richter, Hrušovský, Bergmann, Pechmanová-Klosová, Šmejcová, inž. Záhonky, Tykal, dr. Patejdl, Fiala, B. Procházka, Láne.
2356/IX.
Interpelace
poslance Josefa Tůmy a druhů ministru sociální péče
o hrubém porušování zákonné 8hodinové
pracovní doby v závodech řeznických
a uzenářských.
V závodech řeznických a uzenářských, jak v Praze, tak i v celé oblasti republiky Československé, dochází se strany pánů zaměstnavatelů soustavně k hrubému porušování 8hodinové pracovní doby. Vzhledem k tomu je tato skutečnost těžce pociťována jak u dělnictva, tak i u učňů v těchto odborech. Poměry dostupuji takového stavu, že jak Hromady pomocnické, tak i dělnické odborové organisace stále a stále jsou nuceny dovolávati se ochrany.
Dle platné kolektivní smlouvy, uzavřené dne 28. října 1928, schválené magistrátem hl. města Prahy dne 19. ledna 1933 S. 2064/28-12 a vidované výnosem zemského úřadu v Praze ze dne 10. listopadu 1932, č. j. 16-4274/1l932 mezi Sekcí výrobců uzenářského zboží při Ústředním svazu čsl. průmyslníků, Společenstvem uzenářů v Praze, Hromadou pomocnickou a dělnickými odborevými organisacemi je stanovena pracovní doba dle zákona č. 91/18. V neděli se dle ujednání smluvního nemá pracovati vůbec a smlouva striktně stanoví, že dle zákona je práce mezi 10. hodinou večerní a mezi 5. hodinou ranní zakázána vůbec. Počátek práce je stanoven na 6. hodinu ranní, která s připočtením přestávek má končiti po osmihodinné pracovní době. Práce přes čas je dle oné smlouvy přípustná pouze dle zněni zákona 91/18 § 6.
Leč přes jasné znění zákona a přes striktní zněni platné kolektivní smlouvy pracovní doba jak v odboru řeznickém, tak i v uzenářském je stále a stále porušována, takže dochází nejen k obcházeni zákonné pracovní doby, ale i k porušování nedělního klidu. Z toho vyplývá, že zaměstnavatelé nejen porušují ujednání kolektivní smlouvy, ale porušují i samotný zákon o 8hod. pracovní době a nařízení o nedělním klidu.
O hrubém porušování 8hod. pracovní doby, nedělního klidu a práce v noci v živnostech řeznických a uzenářských svědči učiněná udání, iterá daleko nevystihují soustavné a trvalé porušování doby pracovní. Od dubna 1932 do 15. října 1933 bylo na zaměstnavatele řeznické a uzenářské živnosti v Praze podáno 105 udání a sice:
39 udání na porušování pracovní doby, 2 udáni na porušování nedělního klidu,
44 udáni proti noční práci,
20 stran uzavírací hodiny obchodů.
Mimo to bylo nutno po 15. říjnu t. r. učiniti další udání m porušováni doby pracovní a to na 31 zaměstnavatelů.
Pokud týče se porušování doby pracovní, tentýž stav je i na venku a tak bylo nutno učiniti udání na zaměstnavatele v Kutné Hoře, Pardubicích, Poličce, Hradci Králové, Plzni, Teplicích, Karlových Varech, Turnově, Ostravě, Berouně, Brně, Bratislavě a Táboře.
Hrubé porušování 8hod. pracovní doby, jež děje se v tak velikých rozměrech, má velice neblahý vliv na vzrůst nezaměstnanosti dělníků řeznických a uzenářských, proto v těchto odborech státe zvětšuje se počet nezaměstnaných. Této doby je u odborových dělnických organísací hlášeno 1900 nezaměstnaných dělníků řeznických a uzenářských, jimž na podporách v nezaměstnanosti bylo vyplaceno od 1. ledna 1932 do 30. září 1933 Kč 1, 367. 379.
Poněvadž, přes všechnu snahu Hromad pomocnických a dělnických odborových organizací nelze v odborech řeznických a uzenářských zjednati nápravu v dodržování 8hod. pracovní doby pro tyto odbory, podepsaní poslanci se pana ministra sociální péče táží:
1. Je panu ministra soc. péče známo hrubé a protizákonné porušování zákonné 8hod. pracovní doby v odboru řeznickém a uzenářském v Praze i v celé oblasti republiky?
2. Co hodlá pan ministr sociální péče učiniti, aby i pro tyto závody byla uplatněna a v účinnost uvedena zákonná 8hod. pracovní doba dle zák. č. 91/18?
V Praze dne 17. října 1933.
Josef Tůma,
Bergmann, dr. Moudry, Malý, Šmejcová, Hatina,
Hrušovský, Spatný, Polívka, Mikuláš, David,
Pechmanová-Klosová, Solfronk, Láne, Bazala,
Langr, Fiala, Tučný, Sladký, dr. Patejdl,
Netolický, B. Procházka.
2356/X.
Interpelácia
poslanca dra Jozefa Tisu a drubov
ministrovi vnútra
o neprípustnom a provokatívnom chovaní
četníkov vo Veľkých Uherciach a
Oslanoch.
Hlinková slovenská ľudová strana oznámila na 3. septembra 1933. veřejné shromaždenie do Velkých Uheriec. Vydržiavanie veřejného shromaždenia okresný úřad v Topolčanoch vzal na vedomie pod číslom 13. 190/1933, a o tom vyrozuměl aj oznamovatel dna 31. augusta. Dňa 2.
septembra okresný úřad vyniesol nový výměr, ktorým pôvodný výměr zrušil a veřejné shromaždenie zakázal. Výměr tento bol oznamovateľovi doručený dňa 2. septembra o 12. hodině.
Nakoľko pře krátkosť času sám oznamovatel shromaždenia nemohol o tomto zákaze upovedomiť funkcionárov strany na celom okolí a veřejné shromážděme na základe pôvodného povolenia bolo už náležité připravené, ľud napriek úradnému zákazu do Velkých Uheriec sa shromažďoval. - Jedni preto, lebo o úradnom zákaze vůbec nevěděli a druhí preto, lebo nie súc vyrozumění o zákaze už povoleného shromaždenia samým oznamovateľom, bubnovaniu po dědinách neverili už i z toho důvodu, lebo robilo sa to v poslednej chvíli.
Četnictvo, ktoré dňa 2. a 3. septembra obsadilo vo veľkom, počte Veľké Uherce, Oslany a okolie, miesto toho, aby bolo pokračovalo rozvážné voči rozhorčenému ľudu a usilovalo sa takto udržať poriadok, postupovalo natoľko nepřístojné a provokativně, že to vzbudilo veľké pohoršenie na celom okolí. Četníci bili obuškami a kolbami bezdôvodne nielen ľudí shromážděných, ale aj starcov, mrzákov a deti, ktorí so shromážděním ľudu nemali nič společného.
Na dokázanie toho uvádzame aspoň niektoré případy, ktoré zistené boly ihned na mieste zápisnične.
Jozef Beliansky, 61ročný z Kolačna išiel do kostola, lebo táto obec je filiálkou Veľkých Uheriec. Dostal sa úplné náhodou medzi ľud, ktorý četníci rozháňali a bol udretý četníkmi niekoľko rázy.
Josef Hoják, 19ročný obyvateľ obce Bystričany, na lávu nohu mrzák, udal do zápisnice doslovné: »Ja chtiac sa vyhnúť ránám, ktoré priamo brutálně a neľútostne na mna dopadaly, vrhnul som sa do blízkej priekopy pri cestě. Avšak ani tu mi pokoja ako mrzákovi nedali, ale ma ešte väčmi bili kolbami a obuškami. Jedného četníka poznám osobné, lebo je z Novák, meno mu však neviem. Na to, ako ma bili, dívali sa ľudia z Tekovskej ľudovej banky v Oslanoch, kteří kričali na četnikov, aby ma nebili, lebo urobia ma ešte väčším mrzákom, ako som. Na túto výzvu ma četníci prestali biť a pustili sa za inými. Keď som sa horko -ťažko posbieral zo zeme, chcel som isť aj s jednou ženou za pánom poslancem drom Tisom, ale mi to okresný náčelník z Prievidze zabránil so slovami, že však četníci nikoho nebili.
Ján Foltán, starosta obce Veľké Uherce udává: »Po odchode p. posl. dra Tisu ponáhlal som sa k obědu, aby som sa mohol tým skoršie vrátiť k Pudu, aby sa niečo nestalo. Přiběhli mi oznámit, že prišiel pán okresný náčelník z Topolčian. Keď ma četníci na cestě zastavili, představil som sa ako starosta obce a chcel som ísť ďalej. Na to četníci začali ma obuškami biť po krku a posměšné hovořili: »Mlčte a držte hubu. «
Válečná vdova Maria Kováčova bola četníkmi zbitá bez toho, aby sa niečim bola previnila.
Karol Hubka, 13ročný chlapec stál před rodičovským domom, přiskočil k němu četník a zbil