přečin rušení obecného míní, jednak pro přestupky míšení se do úředního úkonu a urážky úředních osob, jichž se tyto osoby udánlivě dopustily při výkonu berní exekuce v Pulsarech 30. září 1932.
Jan Strohal st. a ml., Antonín Cukr a Josef Strohal byli v zjišťovací vazbě u okresního soudu v Mikulově, avšak byli 8. října 1932 všichni propuštěni. Na všechny shora jmenované osoby podalo státní zastupitelství obžalobu.
Ježto jde o výkon exekuce za dlužně daně berním vykonavatelem, nepřísluší ministru spravedlnosti, aby zkoumal správnost jeho postupu.
V Praze dne 4. srpna 1933.
Ministr financí: Dr. Trápí, v. r.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
Ministr spravedlnosti: Dr. Melssner, v. r.
2350/XI (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Babela, Kulmové, Russa a soudruhů
o nezákonitých přehmatech trestního oddělení ústecké policie (tisk 2276/IV).
Josef Brožetk a Josef Korbl byli dne 5. ledna 1933 zatčeni pro důvodné podezření z činů dle §§ 2, 6 a 15, zákona na ochranu republiky a dodáni do vyšetřovací vazby krajského soudu v Litoměřicích, kde jsou dosud drženi. Již tato okolnost nasvědčuje závažnosti případu a dokazuje bežpodstatnost tvrzení interpelace, že k zatčení obou došlo na sprosté provokatérské dílo a denunciaci zpustlého individua.
Rudolf Witt a Ludvík Jirausch byli zatčeni k rozkazu krajského soudu v Litoměřicích pro podezření ze zločinu nadržování zločincům ukrýváním podle § 214 tr. z. a ze zločinu podle § 12 zákona na ochranu republiky.
František Vobecký, Rudolf Berger a Bruno Frank byli vzati do zajišťovací vazby pro podezření dle § 15, odst. 2. téhož zákona, že při-
pravují nedovolenou demonstraci, která by mohla způsobiti vážnějáí nepokoje, spojeně s ohrožením bezpečnosti života a majetku. Předložiti jim zatykači rozkaz nebylo třeba, neboť podle § 177 tr. ř. může orgán bezpečnostního úřadu v případech tam uvedených bez písemného nařízení prozatímní vazbou zajistiti toho, kdo jest podezřelý ze zločinu neb přečinu.
Tvrzení interpelace o bezdůvodném zatýkání dělníků v Ústi n. L. zakládá se tudíž na mylných informacích.
Obvinem státní policie v Ostí n. L. z používání agentsko-provokaterských kousků a jiného nesprávného postupu, zejména též z porušování listovního tajemství nebylo konaným šetřením prokázáno.
Nemám proto důvodu k nějakému opatření. V Praze dne 19. září 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2350/XII (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra Keibla a druhů,
že se nevydávají německé tiskopisy zájemních protokolů (tisk 2075/V).
V rozhodnutí ministerstva spravedlnosti ze dne 9. února 1931, číslo 1805, proti kterému se interpelace obrací, odmítlo ministerstvo spravedlnosti návrh strany, aby byl vydán všeobecný výnos o úpravě zájemních protokolů. Stalo se tak proto, že na vydání takového výnosu nemá strana nárok, který by mohla uplatňovati v jazykovém sporu podle § 7 jaz. zák. a čl. 96 jaz. nař. Ve věci samé přiznáno bylo stěžovateli v onom jazykovém sporu to, co mu podle judikatury nejvyššího správního soudu příslušelo.
V Praze dne 18. září 1933.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissaer, v. r.
2350/XIII (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance R. Kaspera a druhů
o zrušení zpropitného v hostinské živnosti (tisk 2142/XII).
Ministerstvo sociální péče sdílí názor interpelace, pokud se v ní uvádí, že jedině správným způsobem úpravy mzdových poměrů u zaměstnanců v hostinských živnostech jest předem smluvená pevná mzda. Skutečně také zaměstnanci v živnostech hostinských, pokud nepřicházejí do přímého styku se zákazníky (zaměstnanci kuchyňští a pod. ), mají pevně sjednané mzdy. Slušelo by se, aby stejná úprava platila i pro všechny ostatní zaměstnance a ministerstvo sociální péče bude míti tento požadavek hostinských zaměstnanců na zřeteli pro možnou novou úpravu živnostenského řádu.
Podle zdejšího názoru se páni intenpelanti mylně domnívají, že by zavedení procentní sazby mělo býti přechodem k této konečné úpravě. Právě v těch živnostech, kde dobrovolnou dohodou zavedena byla procentní sazba, došlo k tomu, že část takto nuceně vybraných příspěvků od zákazníků byla rozdělena mezi všechen personál zaměstnaný v živnosti, zejména i personál kuchyňský, kterému pak v důsledku toho byla snížena mzda byl dokonce zbavován i dřívějších řádných mezd. Nelze tudíž pokládati zavedení procentního systému za přechod k řádné úpravě.
V Praze dne 20. záři 1933.
Ministr sociální péče: Dr. Czecb, v. r.
2350/XIV (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance Windlrsche a druhů
o mrhání veřejnými penězi na podporu
českého menšinového školství
(tisk 1597/VI).
Obecnou školu s československým jazykem vyučovacím v Chotyni ve školním roce 1933/34
navštěvuje 41 dětí, s dětmi přičleněné školy mateřské celkem 54 dětí. Ke stavbě budovy na vyvlastněném pozemku nemohlo býti dosud přikročeno pro nedostatek rozpočtových prostředků.
Obecnou školu s československým jazykem vyučovacím v Černousích ve školním roce 1933J34 navštěvuje 30 dětí, s dětmi přičleněné školy mateřské celkem 44 děti. Staveniště pro ni nebylo dosud zajištěno.
Obecná škola s československým jazykem vyučovacím v Nové Vsi byla opětně otevřena počátkem školního roku 1932/33.
Poznamenávám, že státní školská správa dbá při zřizování a stavbách státních menšinových škol zásad přísně úspornosti.
V Praze dne 21. září 1933.
Ministr Školství a národní osvěty: Dr. Dérer, v. r.
2350/XV (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Jaksche, Schäfera, Macouna a soudruhů
o vydáni kartelového zákona (tisk 1930/XII).
Vláda se snažila při přípravě kartelového zákona vyhověti intencím v závěru interpelace vysloveným a poukazuje zvláště na ustanovení kartelového zákona o cenách (zejména §§ 7 a 12) a na trestní sankce v něm obsažené (§§ 29-34).
Příprava návrhu zákona, který řeší otázky dalekosáhlého hospodářského významu, vyžadovala delšího Intensivního jednání zúčastněných kruhů politických a hospodářských, takže nebylo možno sděliti konečné stanovisko vlády předem již v dřívějších stadiích jednáni.
V Praze dne 30. záři 1933.
Předseda vlády: J. Maíypetr, v. r.
2350 XVI (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Torkolyho a druhů
o odkladu obnovy samosprávy Rimavské Soboty (tisk 2289/VIII).
Když zastupitelstvo obce Rimavské Soboty bylo zemským úřadem rozpuštěno, ipověřil okresní úřad dne 15. dubna 1930 dočasnou správou obce vládního komisaře dra Vladimíra Daxnera, veřejného notáře v Rimavské Sobotě, jenž v březnu b. r. vzdal se této funkce. Poněvadž v této době nově zvolené zastupitelstvo nemohlo se ještě ujmouti správy obce, neboť volba obecní rady nebyla tehdy ještě pravoplatná, právem okresní úřad ustanovil na jeho místo nového vládního komisaře. Tímto postupem okresního úřadu nebyly porušeny platné zákonné předpisy, ani ne předpis § 61 zák. čl. XXII: 1886, jak za to má interpelace, poněvadž tento předpis pozbyl platnosti zákonem č. 243/1922 Sb. z. a n. (§ 28).
Rovněž neprávem vytýká interpelace, že rozhodnuti zemského úřadu o námitkách proti volbě starosty, náměstků a obecni rady bylo zemským úřadem zadrženo po dobu 18 dnů. Výměr zemského úřadu, kterým bylo rozhodnuto o námitkách Josefa Nováka a druhů proti volbě starosty, náměstků a obecní rady, vydán byl dne 17. května 1933 (nikoliv 2. května 1933) a byl na okresní úřad vypraveni dne 19. května b. r.
Pro opatření, jež interpelace žádá, není proto právního podkladu.
V Praze dne 21. září 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2350 XVII (původní znění,
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Stenzla a druhů
o vydání zákona podle §u 92 III. hlavy
ústavní listiny o odpovědnosti státních
orgánů (tisk 2289/IX).
Vláda, nespouštějíc se zřetele provedení slibu, daného ustanovením § 92 ústavní listiny, za-
hájila již v roce 1921 přípravné práce k vypracování osnovy zákona o ručení státu za škody, způsobené nezákonným výkonem veřejné moci.
Provádění první etapy reformy veřejné správy, zákon platový a učitelský, zákon o přímých daních, celní zákon, zákon o úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy, zákon o organisaci politické správy, vládni nařízení o správním řízení před politickými úřady a jiné vážné úkony veřejné správy, způsobily především, že dosud nemohlo dojíti k definitivnímu návrhu zmíněného zákona, třebaže předběžné práce byly již ukončeny. Doporučuje se, aby ničeni státu a odpovědnost jeho orgánů uskutečnily se teprve, až delší praksí a prováděním zmíněných zákonných opatření se získají zkušenosti, jež nebyly dosud nabyty dostatečnou měrou pro opatření tak dalekosáhlé v době poměrně krátké.
Kromě toho jest nutno míti nyní zvýšený ohled na napjatou finanční situaci státu; nelze také přehlížeti ani skutečnost, že platy státních zaměstnanců nemohou býti prozatím upraveny tak, aby do nich mohlo býti zakalkulováno risiko vyplývající z povinnosti k náhradě škody.
Vláda důrazně odmítá tvrzení interpelace o neodpovědnosti státních orgánů správních. Disciplinámí a trestní odpovědnost státních zaměstnanců je vybudována tak, že zaručuje úplnou ochranu obyvatelstva státu proti možnému zneužití úřední moci, nehledě ani k příslušným hmotněprávním i procesním předpisům, v jejichž mezích strana, dbalá svých zájmů, může vždy uhájiti svoje právo a to v konečné řade před státním orgánem složeným z neodvislých soudců.
V Praze dne 26. září 1933.
Předseda vlády: Malypetr, v. r.
2350/XVIII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Holoty a druhů
ministrům vnitra a zahraničních věci
o postupu okresního úřadu v Želizovcích při vydávání legitimací pro malý pohraniční styk (tisk 2295/IV),
Při vydávání pohraničních propustek dle úmluvy č. 120/1927 Sb. z. a n. odepřel okresní úřad v Želiezovcích letos vydání propustky více osobám, které dle řečeně úmluvy neměly na ni
nároku. Dřívější blahovolnější postup měl v zápětí rozmnožení podloudnictví v okresu a různé nepřístojnosti.
O zamítnuli žádosti byl v každém případě vydán straně písemný výměr s právem odvolání k zemskému úřadu; odvoláni nebylo však podáno ani v jediném případě.
Dle provedeného šetření nekladl řečený okresní úřad při vydávání propustek za podmínku celoroční přihlášku dělníka u nemocenské pokladny. Rovněž nebylo konaným šetřením potvrzeno, že by následkem postupu okresního úřadu vzrostl počet nezaměstnaných.
Není tedy důvodu k žádanému opatření.
Zodpovědění této interpelace jsem převzal sám, protože obsah její dotýká se jen oboru působnosti ministerstva vnitra.
V Praze dne 23. záři 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2350/XIX (původní zněni).
Odpověď
ministra průmyslu, obchodu a živností a ministra financi
na interpelaci poslance R. Kohlera a druhů
o nutném vybudováni československého patentního úřadu, o urychleném návrhu nového zákona o ochraně patentů a vzorků a o podporování vynálezů finanční podporou vynálezcům (tisk 2289/VI).
Ad 1. Patentní úřad se všemožně vynasnažuje, aby zkoumáni patentových přihlášek bylo urychleno a aby event. udělení patentu se stalo co nejdříve.
Přes to však jest možno uděliti patent v době jednoho roku po podání přihlášky jem v ojedinělých případech a to již pro lhůty zákonem předepsané, na př. lhůtu k zaplaceni tiskových nákladů patentového spisu, dvouměsíční lhůtu vykládací atd.
Ad 2. Osnova nového patentního zákona a příslušných prováděcích nařízeni je v připomínkovém řízení. Vyčkává se též výsledků příští konference Unie, proponované roku 1934 do Londýna; výsledky této konference budou v mnohých ohledech pro naši osnovu směrodatnými.
Na osnově nového vzorkového zákona se pracuje. Samozřejmě budou všechny tyto osnovy
předloženy odborným svazům i svazům vynálezců k vyjádření.
Ad 3. Námět, aby přihlašovací a roční poplatky, jež činí dosti značnou položku ve státních příjmech, mohly připadnouti fondu ku podporování vynálezů, nelze provésti, ježto v dnešní době nepříznivé pro státní finance není možno činiti jakákoliv opatření, která by měla za následek snižování dosavadních státních příjmů.
Ad 4. V rozpočtu patentního úřadu není položky, z níž by mohly býti subvenovány cenné vynálezy.
Pokud jde o rozpočet ministerstva obchodu nelze ze zásadních důvodů použíti na poskytování takových podpor úvěru na zvelebování průmyslu, ježto podpory z tohoto úvěru se nepovolují jednotlivcům. Bylo by též velmi obtížné řešiti odpovědně otázku, zda subvenovány vynález bude skutečně sloužiti ke zvelebení průmyslu, event. který vynález má býti podpořen a kterému podpora odepřena.
Nové zatížení úvěru určeného na zvelebování živnosti mělo by pak v zápětí další obmezení živnostensko-zvelebovací činností, nehledě k tomu, že by při tak velkém počtu vynálezů přihlašovaných ročně k patentováni celý úvěr na zvelebováni živností nestačil na subvenování i jen malé části jednotlivých vynálezců.
S podstatným zvýšením tohoto úvěru nebo se zavedením nové úvěrové položky určené k tomuto účelu není možno zatím podle současného stavu státních financí počítati.
Ostatně subvenování cenných vynálezů ze státních prostředků nelze považovati za účinný prostředek k oživení hospodářství již z toho důvodu, že hodnota vynálezů se dá jen v řídkých případech zjistiti z Jeho modelu, náčrtku, schéma, nebo dokonce jen myšlenky. Sebe lépe pracující model nebo výrobní postup v laboratorním měřítku nedává záruky, že se osvědčí v praksi a že jeho výrobou nebo zavedením se přispěje k oživení hospodářství.
Umožniti státní podporou uskutečnění nebo aspoň propašování zaručeně lukrativního vynálezu či myšlenky nemá pak významu, neboť tato si zájemce vždy najde.
Ostatně jednotliví vynálezci mohou svůj vynález propagovati, po případě i hospodářsky zužitkovati prostřednictvím svépomocných organisací (Svaz vynálezců).
V Praze dne 22. září 1933.
Ministr obchodu: Dr. Matoušek, v. r.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2350/XX (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Windlrsche a druhů
o zákonu o úsporných opatřeních
personálních č. 204/1932 Sb. z. a n.
(tisk 2132/VI).
Srážkami z platů podle zákona C. 204/1932 Sb. z. a n. se posunula u požitků jimi postižených základna pro výpočet zabavitelné částky v neprospěch věřitelů, neboť se vypočítává ze základny dosavadní, snížené o platové srážky. Jsou-H splátky vymáhány exekucí (zákon č. 314/1920 Sb. z. a n), není za účinnosti srážkového zákona někdy možno vydobýti na dlužníku exekucí splátky v téže výši jako z nesnížených platů. V tom však není možno shledávati nesoulad se základní zásadou § 5 občanského zákoníka. Ani u soukromého dlužníka, jehož příjmy se platovou redukcí sníží nebo v důsledku výpovědi služebního poměru (propuštění ze služby) odpadnou, není možno dobýti více, než je v rámci existenčního minima stanoveno zákonem č. 314/1920. Exekuční zákon sám upravuje v § 299, odst. 2 jeden případ, který múže nastati vlivem takového snížení služebního platu, bez rozdílu, zda jde o příjem ze služby veřejné nebo soukromé.
Věřitelé byli si tohoto důsledku platových srážek vědomi a v různých memorandech podaných o vlivu srážek na výši zabavitelné srážky nekladli ani požadavek, aby při snížených příjmech byla na dlužnicích vymáhána stejná částka jako byla vymáhána při původních příjmech; v podstatě bylo vyhověno jejich přáním, pokud se dotýkaly výkladu nového srážkového zákona v souvislosti s existenčním minimem platným pro exekuce.
V Praze dne 7. října 1933.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. T.
2350 XXI (původní zněni).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance R. Kaspera a druhů
o protizákonném postupu velitele četnické stanice v Libštejně (tisk 2308/1V).
Okresní úřad v Chebu nařídil velitelství četnické stanice v Libštejně, aby přezkoušela výkazy (nezaměstnaných požívajících podpory a oznámila ony, kteří jí nepotřebuji.
Velitel četnické stanice v Libštejně doporučil po dohodě se starostou obce dne 15. května 1933 (nikoliv 1932) řediteli továrny Havlík a Michovský Adolfu Taubertovi, aby při rozdělování práce v továrně postupoval sociálně spravedlivěji. Upozorňoval, že by neměly býti zaměstnávány osoby, z jejichž rodiny pracuji již 3 až 4 členové, nýbrž že měla by býti dána přednost příslušníkům rodin, kteří jsou úplně bez práce.
Při tom výslovně žádal, aby s prováděním tohoto opatření bylo posečkáno až do rozhodnutí okresního úřadu, což však ředitel Taubert neučinil.
Tvrzení interpelace neodpovídá tudíž skutečnosti a nemám příčiny k nějakému opatření z podnětu této interpelace.
V Praze dne 29. září 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2350 XXII (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na Interpelaci poslance Windirsche a druhů
o nedůvodněném potrestání několika osob
v Dolním Vítkově, v okrese libereckém,
podle § 134 celního zákona
(tisk 2319/V).
Dne 23. dubna 1933 konal respicient finanční stráže Antonín Nozar, správce odděl, finanční stráže v Dolním Vítkově, v občanském oděvu pátrací službu, při které pronásledoval a na silnici
v obci Dolním Vítkově zadržel jedenáctiletého hocha Arnošta Crkala z Chrastavý, který nesl 1/2 kg cizozemské soli, 1/2 kg margarinu a 6 kuchyňských nožů, kromě dalších drobností, které měl ukryty pod podšívkou kabátu.
Arnošt Crkal, který osobně znal respicienta Nozara, pokusil se při předvádění k odděleni finanční stráže o útěk, a když byl znovu zadržen, odmítl jíti s respdcientem Nozarem, který ho proto uchopil za límec kabátu a tlačil ku předu, při čemž se Crkal chytal stromků u silnice stojících, od nichž musil býti odtržen. Konečně si lehl uprostřed silnice, takže respicient Nozar musil ho vzíti do náručí a odnášeti, čemuž se Crkal všemožně bránil a volal o pomoc.
Příhodě zprvu jen přihlíželo asi 40 osob, které na hochův pokřik se shlukly kolem respicienta Nozara, žádajíce, aby byl hoch propuštěn. Ačkoliv podle výpovědi respicienta Nazara někteří ho osobně znali, a ačkoliv je upozornil, že jest orgánem finanční stráže a že jde o úřední výkon, za stálých nadávek a hrozeb mu hocha vyrvali, propustili ho, a obklopivše respicienta Nozara, zabránili mu v dalším pronásledování.
Případ byl ihned ohlášen četnictvu, které na několik osob padalo trestní oznámení pro zločin podle § 68 trestního zákona. Proti 17 osobám bylo zahájeno trestní řízení důchodkové pro celní přestupek podle § 134 celního zákona, poněvadž se účastnily shluknutí, kterým bylo zabráněno zadrželí osoby, stíhané pro podloudnictví.
Podle toho, co bylo dosud vyšetřeno, byl Arnošt Crkal zcela důvodně respicientem Nozarem zadržen, ale jeho předvedení k oddělení finanční stráže bylo znemožněno zákrokem řady osob, dostatečné upozorněných na to, že jde o úřední úkon. Z toho důvodu, a také proto, že nebylo dosud provedeno soudní trestní řízení, o věci zahájené, neshledávám důvodné, aby bylo zastaveno trestní řízení důchodkové; od výsledku soudního trestního řízení bude záviseti, zda bude důchodkové trestní řízení pokračovati.
V Praze dne 29. září 1933.
Ministr financí: Dr. Trápí, v. r.
schrift »Sudetendeutseher Volksdienst«, Völkische Wochenkorrespondenz in Karlsbad vom 7., 14. und 21. Juni 1933 (Druck 2316/II).
Das Polizeikommissariat in Karlsbad hat in Ausübung der Presseaufsicht über die Zeitschrift »Sudetendeutscher Volksdienste die Nummer 23 dieser Zeitschrift am 7. Juni 1933, ferner Nr. 24 vom 14. Juni 1933 und die Nummer 25 vom 21. Juni 1933 wegen der in der Interpellation wörtlich angeführten Stellen beschlagnahmt, da sie in jenen Stellen den Tatbestand strafbarer Handlungen nach dem Gesetze zum Schütze der Republik, bezw. nach § 300 St. Gierblickt hat.
Das Kreis- als Pressegericht in Eger hat alle oberwähnten Beschlagnahmen bestätigt und so anerkannt, dass die Verfügung des Polizeikommissariates in Karlsbad gesetzlich begründet war.
Es liegt daher kein Grund zu irgendeiner Verfügung vor.
Zu der Erwähnung, dass ein Teil des Artikels »Die Demokratie in slovakischer Beleuchtung«, der in Nummer 25 der genannten Zeitschrift beschlagnahmt worden ist, in einer anderen Zeitschrift unbeanstandet abgedruckt wurde, muss bemerkt werden, dass in den Grenzen der betreffenden Vorschriften der Strafproaessordnung eine Druckschrift dann beschlagnahmt werden kann, wenn dies das öffentliche Interesse erfordert; diese Frage ist jedoch nach der Zeit und dem Orte zu beurteilen und es kann daher aus dem Umstände, dass ein bestimmter Artikel in einer Druckschrift beschlagnahmt worden ist, obwohl er in einer anderen unbeanstandet gelassen wurde, nicht auf ein unrichtiges Vorgehen der Behörden geschlossen werden.
Prag, am 21. September 1933.
Der Minister des Innern: Černy, m. p.
Překlad ad 2350/VIII.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten Ing. O. Kallina und Genossen
in Angelegenheit der wiederholten Beschlagnahme der periodischen Druck-
Překlad ad 2350/IX.
Válasz
az Igazságügyi minisztertől
Török képviselő és elvtársai interpellációjára a Berehovó-i államügyészségnek egyes politikai foglyokkal való külön bánásmódja tárgyában (2239. nysz. ).
Győri Péter a Berehovói kerületi bíróság által a köztársaság védelmére hozott törvény 15. § 2. pontjába ütköző vétség miatt jogerősen l havi fogházra Ítéltetett el.
Amikor 1932. december 14. -én felszóllttatott, hogy büntetését megkezdje, 8 heti halasztás iránt folyamodott s kérelméhez magánorvosa bizonyítványt csatolt. Az államügyszség ez okból felhívta, hogy magát fogházi orvos által vizsgáltassa meg, hogy így beágazolást nyerjen az, vájjon oly betegségben szenved-e, amely miatt a büntetés végrehajtása a törvény értelmében elhalasztható.
Győri Péter 1933. január 24. -én a távollévő fogházi orvos ihelvett ennek állandó helyettese dr. Bátort György, az országos kórház orvosa vizsgálta meg. Ennek leletéhez képest Győri betegsége nem volt oly természetű, hogy az elitéhet életveszéllyel fenyegetné vagy hogy a kór a büntetés végrehajtása folyamán rosszabbodhatna, s ez okból a büntetés kiállására alkalmasnak ismertetett el.
Az államügyészség erre Győrinek a büntetés elhalasztására irányuló kérelmét elutasította és 1933. Január 24. -én íelhítva, hogy a büntetést azonnal megkezdje.
Qyörit ugyanaznap a fogházi orvos is megvizsgálta és megállapította, hogy a büntető fogság Mállására alkalmas.
Győri Péter az orvosi vizsgálat után kért ugyan legalább egynéhánynapi halasztást, ez azonban nem volt megengedhető, mert ellene több bűnügyi eljárás volt folyamatban, úgyhogy vele szemben alapos aggály merült fel, hogy ujabb Idézésre meg nem jelenik.
Praha, 1933 szeptember 18. -án.
Az igazságügyi miniszter: Dr. Melssner s. k.
Překlad ad 2350/X.
Antwort
der Minister für Justiz, des Innern und der Finanzen
auf die Interpellation der Abgeordneten Hadek, Juran und Genossen,
betreffs das ungesetzliche Vorgehen bei
der Steueradministration In Pulgram
(Druck 2011/XVI).
Am 30. September 1932 hätte es bei Johann Strohal in Pulgram (im Bezirke Nikolsburg) zum exekutiven Verkaufe einer gepfändeten Kuh wegen seiner Rückstände rechtskräftiger Steuern, und zwar der Einkommen and Erwerbsteuer für die Jahre 1928 und 1929, der Grundsteuer für die Jahre 1928-1931, der Gebäudesteuer für die Jahre 1928-1930 samt Verzugszinsen und Exeku-
tionsgebuhran im Gesamtbetrage von 1. 616. 50 Kč kommen sollen. Die Erwerbsteuer und zum grösseren Teile auch die Einkommensteuer und die Umsatzsteuer für 1928 und 1929 ist dem Genannten für das Schmiedegewerbe vorgeschrieben worden, welches erst zu Beginn des Jahres 1930 sein Sohn Josef Strohal übernommen hat (für das Jahr 1929 hat Johann Strohal selbst noch das Bekenntnis für die Steuer des in diesem Gewerbe erzielten Umsatzes eingebracht). Für die Milchsammelstelle wurde Johann Strohal nur bis Ende 1925 besteuert.
Es ist also die wahre Steuerschuld des Johann Strohal eingetrieben worden und kann daher von einer Doppelbesteuerung nicht gesprochen werden.
Die Behauptung, dass der Sohn des Schuldners dem Vollzugsorgane ein Steuerbuch vorgelegt habe, woraus ersichtlich war, dass der Exekut eigentlich die Steuern überzahlt habe, beruht offenbar auf einer unrichtigen Information der H. Interpellanten, weil der Partei überhaupt kein Steuerbuch ausgefolgt worden war, bezw. die Ausstellung desselben nicht verlangt hat.
Auf die erst bei der Feilhietung gemachte Einwendung der Tochter des Exekuten, dass die gepfändete Kuh ihr gehöre und dass sie gegen die Feilbietung protestiere, war der Steuerexekutor nach den gehenden Vorschriften Rücksicht zu nehmen nicht berechtigt, weil solche Umstände (in Form eines Widerspruches im Sinne des § 357 d. Ges. ü. d. dir. St. ) entweder bei der Pfändung oder vor der Feilbietung bei der Exekutions(Steuer)behörde hätten geltend gemacht werden sollen.
Das Steueramt in Nikolsburg hat zu der Feilbietung Gendarmerieassistenz angesprochen, weil Strohal's Sohn die Durchführung der Feilbietung bereits einmal mit Gewalt vereitelt hat und weil die Befürchtung vorlag, dass auch das zweite Mal dem Exekutionsorgane Widerstand durch Gewaltanwendung entgegengesetzt werden wird. Am Feilbietungstage begab sich der Stetterexekutor Alois Vacek samt dem Schätzmanne Josef König, dem Gemeindeangestellten Anton Vogel, Josef Hasieber als Käufer und dem Stabswachtmeister Josef Zahradník als assistierenden Gendarmen in das Anwesen des Johann Strohal sen.; dieser wurde Jedoch nicht daheim angetroffen. Da Strohal mit der gepfändeten Kuh auf dem nahen Felde arbeitete, gingen alle Genannten dem Strohal auf das Feld nach. Auf dem Wege fuhren ihnen der Sohn Strohal's, Johann, und der Schwiegersohn Anton Cukr vor, damit sie den Strohal sen. von dem Eintreffen der Exekutlonskommission verständigen. Die beiden Strohal und Cukr begrüssten die Kommission mit Geschrei und Drohungen in der offenbaren Absicht, den Exekutionsvollzug mit Gewalt zu vereiteln. Nach energischem Einschreiten des Stabs Wachtmeisters Zahradnik Hessen sie jedoch davon ab und begaben sich samt der Kuh nach Pulgram. Die Exekutionskommission folgte ihnen und zog auf dein Wege den Gemeindevorsteher von Pulgram sowie zur