Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.
III. volební období.
9. zasedání.
2350.
Odpovědi:
I. předsedy vlády na interp. posl. Šamalíka a druhů o zmírnění nezaměstnanosti dělnictva zejména v horských chudých krajích (tisk 2144/IX),
II. předsedy vlády na interp. posl. inž. Nečase, Koudelky, Stivina a soudr. o nespravedlivém Tozdílaní náhrad za škody utrpěné živelními ipohromami v mělnickém okrese (tisk 2255/11),
III. min. vnitra, na interp. posl. dra Daňka, Bezděka a druhů o postupu bezpečnostních orgánů v Lipůvce u Tišnova (tisk 2255/ILI),
IV. předsedy vlády na interp. posl. Netolického a druhů o fondu pro stavbu učňovských poikračovacích škol (tisk 2289/XI),
V. min. národní obrany na interp. posl. Bergmanna, Špatného, Davida, dra Patejdla a druhů o jmenování evidenčních praporčíků evidenčními důstojníky (tisk 2308/V),
VI. min. vnitra a min. spravedlnosti na interp. posl. Hodinově, Štětky a soudr. o ztýrání žen po veřejně schůzi dne 8. března 1932 a o nezákonnom postupu policie proti posl. Hodinové (tisk 1646/XIV),
VII. min. vnitra a min. spravedlnosti na interp. posl. /Dvořáka a soudr. o ztýrání vyšetřovaného dělníka Karla Stekla (tisk 2257/VI),
VIII. min. vnitra. na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o několikerém zabavení periodického tiskopisu »Sudetendeutscher Volksdienst«, národní týdenní korespondence v Karlových Varech, ze dne 7., 14. a 21. června 1933 (tisk 2316/11).
IX. min. spravedlnosti na interp. posl. Toroka a soudr. o zvláštním nakládání státního zastupitelství v Berehově s některými politickými vězni (tisk 2239),
X. min. spravedlnosti, vnitra a financí na interp. posl. Hádka, Jurana a soudr. o nezákonném úřadování berní správy v Pulsarech (tisk 2011/XVJ),
XI. min. vnitra na interp. posl. Babela, Kuhnové, Russa a soudr. o nezákonitých přehmatech trestního oddělení ústecké policie (tisk 2276/1 V),
XII. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Keibla a druhů, že se nevydávají německé tiskopisy zájemních protokolů (tisk 2075/V),
XIII. min. sociální péče na interp. posl. Kaspera a druhů o zrušení zpropitného v hostinské živnosti (tisk 2142/XII),
XIV. mm. školství a národní osvěty na interp. posl. Windirsche a druhů o mrhání veřejnými penězi na podporu českého menšinového školství (tisk 1597/VI),
XV. vlády na interp. pásl. Jaksche, Schäfera, Macouna a soudr. o vydání kartelového zákona (tisk 1930/XIII).
XVI. min. vnitra na. interp. posl. dra Torkolyho a druhů o odkladu obnovy samosprávy Rimavské Soboty (tisk 2289/VIII),
XVII. vlády na interp. posl. Stenzla a druhů o vydáni zákona podle § 92, III. hlavy ústavní listiny o odpovědností státních orgánů (tisk 2289/IX),
XVIII. min. vnitra na interp. posl. dra Holoty a druhů min. vnitra a zahraničních věcí. o postupu okresního úřadu v Želízovcích při vydávání legitimací pro malý pohraniční styk (tisk 2295/IV),
XIX. min. průmyslu, obchodu a živností a min. financí na interp. posl. R. Kohlera a druhů o nutném vybudování československého patentního úřadu, o urychleném návrhu nového zákona o ochraně patentů a vzorků a o podporování vynálezů finanční podporou vynálezcům (tisk 2289/VI),
XX. vlády na interp. posl. Windirsche a druhů o zákonu o úsporných opatřeních personálních č. 204/1932 Sb. z. a n. (tisk 2132/VI),
XXI. min. vnitra na interp. posl. Kaspera a druhů o protizákonném postupu velitele četnické stanice v Libštejně (tisk 2308/IV),
XXII. min. financí na interp. posl. Windirsche a druhů o neodůvodněném potrestání několika osob v Dolním Vítkově, v okrese libereckém, podle § 134 celního zákona (tisk 2319/V).
2350/I.
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance Šamalíka a druhů
o zmírnění nezaměstnanosti dělnlctva
zejména v horských chudých krajích
(tisk 2144IX).
Vláda se všemožně snaží, aby byla opatřena
pracovní příležitost pro nezaměstnaně, zvláště
v chudých horských krajích a podle finančních
možností poskytuje příspěvky na práce, jimiž má
býti čeleno nezaměstnanosti.
Ministerstvo veřejných prací hodlá umožniti postupné vybudování inkamerační linky BrnoJedovnice-Sloup podle požadavků na státní silnice kladených a projednává též žádost o převzetí její do správy statni po úsecích bezprostředně. po jejich výstavbě. O podporu na stavbu
silnic Lípovec-Holštýn, Veselice na okresní silnici, spojeni Těchova s okresní silnicí a Olomúčany-Rudice nebylo ministerstvo veřejných prací žádáno. Požádá-li okres boskovický o povolení státního příspěvku ke stavbě některé důležité a k čelení nezaměstnanosti výhodné okresní silnice, jest ministerstvo veřejných prací ochotno uvažovati o povoleni státního příspěvku k takové stavbě, bude-li zabezpečena úhrada tohoto příspěvku z výtěžku půjčky práce.
Z prostředků ministerstva školství a národní osvěty byla již dvakráte podpořena Akciová společnost Moravský Kras pro výzkum a provoz jeskyň, ustavená v Brně od roku 1924.
Ministerstvo sociální péče povolilo z přídělu určeného na provádění produktivní péče o nezaměstnané podle zákona č. 74/1930 Sb. z. a i. na žádosti veřejných stavebníků z okresu boskovického státní příspěvek 125. 000 Kč a na žádosti z okresu brněnského 194. 800 Kč. Další žádosti o povolení státního příspěvku na nouzové práce budou projednány, bude-li možno pro účely produktivní péče o nezaměstnané uvolniti dálil finanční prostředky.
V Praze dne 9. října 1933.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
2350/II.
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslanců inž. Nečase, J. Koudelky, J. Stivína a soudruhů
o nespravedlivém rozdílení náhrad za
škody utrpěné živelními pohromami
v mělnickém okrese (tisk 2255/11).
Na základě údajů interpelace byl vyšetřen a přezkoumán postup, jenž byl zachován při udílení podpor země déle um postiženým krupobitím v obci Byšicích v roce 1932, kteroužto obec, resp. některé její zemědělce interpelace uvádí jako doklad nespravedlivého postupu při rozdílení podpor na Mělnicku.
Šetřením bylo zjištěno, že z osob v interpelaci uvedených nebyla Václavu Hlaváčkovi podpora ipřiznána proto, že byl u něho vykázán úbytek normálního výtěžku celého jeho zemědělského podniku pouze o 30%, kdežto podmínkou přiznání podpory je podle vládního nařízení ze dne 24. května 1928, č. 75 Sb. z. a n., o poskytováni podpor při živelních pohromách, pokles výtěžku zemědělského ipodniku aspoň o 40%. Srovnáni Hlaváčkova případu s případem Josefa Jandy nepřiléhá, poněvadž Janda utrpěl škodu na pozemcích ve výměře 15. 5 ha úbytkem výtěžku o 4090%, což činí z úhrnné výměry všech jeho pozemků úbytek výtěžku o 50%. Podle směrnic, které zachovávala okresní komise, byla by odpovídala výši škody vykázané u Jandy podpora daleko větší, než jaké se mu se zřetelem na jeho poměry dostalo. Václav Slezák není vůbec uveden v protokole škod, takže nemohl přijíti v úvahu při udělení podpory. Stejné i František Muller, o němž se interpelace zmiňuje, že obdržel 500 Kč. V protokole škod jest však uveden Josef Miller čp. 63, u něhož jest vykázán úbytek výtěžku o 50% při poškozené výměře 0. 5 ha, a který obdržel se zřetelem na své hospodářské poměry (je zaměstnán v továrně) na podpoře 50 Kč. Dáte je v protokole uveden Václav Miler čp. 6, u něhož je vykázána poškozená plocha 5. 47 ha a úbytek výtěžku o 50%; týž obdržel se zřetelem na své hospodářské poměry (dluh 10. 000 Kč a zatížení následkem těžké choroby míchy) podporu 750 Kč.
Z toho, co bylo uvedeno, vysvítá, že v konkrétních případech, které interpelace uvádí, bylo postupováno přesně podle platných předpisů. Stejně podle platných předpisů bylo postupováno v okrese mělnickém i v ostatních případech.
Postiženým obcím i zájemcům dostalo se příslušných informaci při úřední objížďce postiženého území, dále oběžníky okresního úřadu a ústního poučeni při úředních dnech v obcích i v úřadě. Přes to však v některých případech zájemci pod-
ceňovali pomocnou akci, nevěříce v její úspěch a nedbali šetření místní komise, čímž se stalo, že nebyli pojati do protokolu škod a v důsledku toho nemohla jim býti podpora udělena. Těm zemědělcům však, kteří se podpory domáhali včas podle předpisů cit. vládního nařízení č. 75/28 Sb. z. a n. a u nichž byly splněny podmínky udělení podpory předepsané zmíněným nařízením, byla podpora udělena. Kde tyto podmínky ovšem splněny nebyly,. podpora nemohla býti přiznána.
Zemědělci, kteří si stěžovali proti rozdělení podpor, nebyli odkazováni ani posíláni od jednoho úřadu k druhému; dostalo se jim pouze vysvětlení o tom, jaký postup při vyšetřování škod a udělování podpor je zachováván a které orgány jsou ve věci příslušné.
Z toho co bylo šetřením zjištěno, je zřejme, že postup při udělování podpor podle vládního nařízení č. 75/28 Sb. z. a n. v okrese mělnickém, pokud se týče v obci Byšicích, odpovídá ustanovením tohoto vládního nařízení a není tudíž důvodu, aby ve věci bylo něco zařizováno.
V Praze dne 7. října 1933.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
2350/III.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců dra Ladislava Danka, Bedřicha Bezděka a druhů
o postupu bezpečnostních orgánů v Lipůvce u Tišnova (tisk 2255III).
Dne 25. dubna 1933 byla ve spolkovém domě společnosti Lidového domu v Lipůvce uspořádána branci taneční zábava přes to, že starosta obce ji nepovolil.
Zábava tato byla všeobecně přístupna širšímu obecenstvu, jím též hojně navštívena, takže se vymykala z rámce soukromé zábavy.
Vzhledem k tomu měl starosta obce, jemuž přísluší ve vlastním oboru působnosti obce povolovati taneční zábavy a dohledati k nim, za svou povinnost, aby zakročil a to tím spíše, že v Lipůvce byly opětně pořádány taneční zábavy bez povolení.
Šel proto s radním Kladivem do Lidového domu, požádal nejprve předsedu Odehnala, aby přerušil další pořádání zábavy, a když žádosti jeho nebylo vyhověno, zábavu zakázal. Zákazu nebylo dbáno. Starosta obce obrátil se tedy na četnickou stanici se žádostí o poskytnutí asistence k provedeni zákazu.
Asistenci nemohla četnická stanice vzhledem k služebním ustanovením odepříti. Odebrala se proto četnická hlídka, vyzbrojená podle předpisu, se starostou obce a radním Kladivem do taneční místnosti.
Starosta vyzval nejprve účastníky hlasitě k rozchodu. Tito neuposlechli a začali křičeti. Na to požádal starosta velitele hlídky o zakročeni.
Tento Upozornil přítomné na vydaný zákaz a vyzval je jménem zákona k rozchodu. Ale ani této výzvy nebylo uposlechnuto. V sále vznikl křik a hluk, někteří z účastníků obnažili si prsa a stavěli se před Černíky.
Starosta vida, že by se. provedení zákazu neobešlo bez vážnějších důsledků, upustil od vyklizení sálu a s radním Kladivem a četnickou hlídkou se vzdálil.
Pravdivost obvinění velitele hlídky, že v předsíni sálu odstrčil od sebe Josefa Odehnala, nebyla provedeným šetřením prokázána.
Úřední úkon prováděl tedy starosta obce jak uvedeno - v oboru vlastní pravomoci, opíraje se o ustanovení §§ 27 a 55 mor. obecního řádu, četnická hlídka pouze starostu doprovázela a podporovala v jeho úředním výkonu. Samostatně četnická hlídka nevystupovala, nemohla proto přijímati nějaké vysvětlení od pořadatelů, nýbrž musela se říditi jen pokyny starosty.
Postup tento, jak shora uvedeno, nevybočuje z mezí platných ustanovení a neporušuje předpisy a pravomoc četnictva.
V Praze dne 4. října 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2350/1V.
Odpověď
předsedy vlády
na Interpelaci poslance J. Netolického a druhů
o fondu pro stavbu učňovských pokračovacích škol (tisk 2289/XI).
V interpelaci sledovaná věc jest meziministersky projednávána z podnětu ministerstva školství a národní osvěty, které vypracovalo příslušnou osnovu vládního návrhu zákona.
V Praze dne 10. října 1933.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
2350/V.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslanců H. Bergmanna,
E. Špatného, J. Davida, dra Patejdla
a druhů
o jmenování evidenčních praporčíků evi-
denčními důstojníky (tisk 2308/ V).
Ministerstvo národní obrany ve snaze umožniti rotmistrům evidenční služby, aby se mohli státi důstojníky, stanovilo jako podmínku pro ty, kdož by se o takové povýšení ucházeli, složení zvláštní odborné zkoušky. V roce 1924 bylo na vlastní žádost k této zkoušce povoláno a při ní vyhovělo 70 evidenčních rotmistrů. Z nich podařilo se ministerstvu národní obrany až do roku 1925 povýšiti na důstojníky 40, kdežto ostatních 30 - nynějších praporčíků - nemohlo až dosud býti povýšeno.
Nutno uvážiti, že po zavedeni platového zákona v roce 1926 lze povyšovati ve všech oborech státní správy jedině na volná systemisovaná místa. Není-li volných systemisovaných míst, jest povýšení kohokoliv, i když plné vyhovuje všem předepsaným podmínkám, vyloučeno. U evidenční služby nebylo a není žádných volných systemisovaných míst, na které by dotyční mohli býti povýšeni. Naopak vyskytl se přebytek důstojníků, takže povyšovací poměry jsou tu velmi (neutěšené. Postihují nejen zmíněné praporčíky, nýbrž
i evidenční důstojníky samy. Tato situace byla způsobena některými opatřeními, jež bylo nutno učiniti v celostátním zájmu z důvodů úsporných, na př. právě v poslední době provedeným zrušením evidenční služby u okresních úřadů, čímž byl celkový počet služebních míst této skupiny redukován.
Za těchto okolností nelze činiti vojenské správě důvodných výtek, že povýšení zmíněných praporčíků dosud neuskutečnila.
Také nelze tu mluviti o nějaké újmě ve smyslu právním, která by snad byla dotyčné postihla, poněvadž na povýšení vůbec, tudíž ani na povýšeni do důstoinické hodnosti, není právního nároku. Proto není možno uvažovati ani o poskytnutí hmotné náhrady, k níž by stejně nebylo rozpočtových prostředků.
Ministerstvo národní obrany bude jmenované praporčíky postupně povyšovati na důstojníky, jakmile se uvolní příslušná systemisovaná místa, event. neopomene ani jinak jejich postavení zlepšiti, naskytne-li se k tomu postupem času nějaká možnost.
V Praze dne 2. října 1933.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2350/VI.
Odpověď
ministra vnitra a ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Hodinové, Štětky a soudruhů
o ztýrání žen po veřejné schůzi dne 8.
března 1932 a o nezákonném postupu
policie proti posl. Hodinové
(tisk 1646/XIV).
Po rozpuštění v interpelaci uvedené schůze vytlačovala stráž bezpečnosti shlukující se účastníky schůze po nábřeží směrem k Palackého mostu, působíc na výtržníky ponejvíce důraznými výzvami bez použiti obušků, a není proto pravda, že počínala si při tom způsobem v interpelaci líčeným a že dokonce čtyři strážníci vrhli se na jednu ženu a tloukli ji tak dlouho, až v bezvědomí upadla na zem. Bylo pouze zjišteno, že jakási stále povykující žena na výzvu, by se vzdálila, tvářila se, jako když se potácí, usedla na zem a vzdálila se pak, vidouc, že se ji nikdo nevšímá.
Předvedení posl. Hodinové udalo se tak, že ke službu konajícímu vrchnímu policejnímu komisaři dr. Jiřímu Dvořákovi přistoupila neznámá mu žena a s křikem obviňujíc bezpečnostní orgány ze ztýrání jedné ženy, snažila se popuditi tak demonstranty proti jmenovanému úředníku. Na ieho rozkaz byla pak, když neuposlechla výzvy, by zachovala klid a se vzdálila, odvedena k zjištění nikoliv do sklepa nějakého soukromého domu, nýbrž na policejní strážnici v Praze II., v ulici Na struze, která je ovšem v suterénu. Teprve tam legitimovala se zadržená žena zakrátko se dostavivšímu správci policejního okresního komisařství jako člen Národního shromážděni posl. Hodinová - dříve tak nijak neučinila - načež byla ihned propuštěna.
Nebylo zjištěno, že by bezpečnostní orgány, kteří posl. Hodinovou předvedli a z nichž jeden má skutečně služební číslo 2077, chovali se při tom k posl. Hodinové nějakým nepřípustným způsobem. Bezpečnostní orgán zmíněným služebním číslem opatřený při služebním úkonu s posl. Hodinovou vůbec nemluvil a nepronesl k ní tudíž ani slova v interpelaci uvedená.
Z vylíčených okolnosti je patrno, že v postupu jmenovaného policejního úředníka a v úvahu přicházejících bezpečnostních orgánů nelze spatřovati něco nezákonného, po případě trestného nebo dokonce porušení imunity posl. Hodinově, a není proto důvodu k nějakému opatření z podnětu této interpelace.
Pokud se interpelace týká ministra spravedlnosti, odpovídám takto:
Trestním řízením, které zavedeno bylo stran postupu zúčastněných policejních orgánů, nebyla vina určitých osob zjištěna.
V Praze dne 21. záři 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
Ministr spravedlnosti: Dr. Melssner, v. T.
2350 VIL
Odpověď
ministra vnitra a ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance J. Dvořáka a soudruhů
o ztýrání vyšetřovaného dělníka Karla Štěkla (tisk 2257/VI).
Karel Štekl byl dne 10. dubna 1933 u policejního ředitelství v Plzni zadržen, tam do 12. dubna 1933 vyslýchán a tohoto dne dodán do vazby krajského soudu v Plzni. Současně bylo na něho učinéno státnímu zastupitelství v Plzni trestní oznámeni pro důvodné podezřeni, že bral účast na výzvědně činnosti ve prospěch cizí moci.
Údaje interpelace, že byl na policejním ředitelství bit, urážen a týrán, nebyly konaným šetřením potvrzeny. Jmenovaný po celou tuto dobu nepřednesí také žádné stížnosti. nestěžoval si zejména jediným slovem na hrubé zacházení některého policejního orgánu a neměl na sobě nejmenšího viditelného zranění.
Pokud se interpelace týká ministerstva spravedlnosti, sděluje se toto:
Podle zprávy státního zastupitelství v Praze byl Karel Štekl po dodání do vazby krajského soudu v Plzni vyšetřujícím soudcem vyslechnut a dne 15. dubna 1933 dodán do vazby krajského soudu trestního v Praze, kde byl vyšetřujícím soudcem znovu vyslechnut, publikováno mu zavedení vyšetřování pro zločin vojenské zrady a uvalení vyšetřovací vazby. V polovici května vyslýchal ho vyšetřující soudce podrobně po dva dny a dotkl se také novinářské zprávy, dle které prý byl Štekl v Plzni bit a zraněn. Štekl vyhýbavě odpověděl, že nemá svědky a nemůže ničeho dokázati. Dle zjištění u vyšetřujícího soudce
nebylo na Šteklovi žádné zranění pozorováno a Štekl sám na žádné zranění si nestěžoval.
Podle tohoto výsledku šetření není důvodu k žádanému opatření.
V Praze dne 19. září 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
Ministr spravedlnosti: Dr. Melssner, v. r.
2350 VIII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů
o několikerém zabavení periodického tiskopisu »Sudetendeutscher Volksdlenst, národní týdenní korespondence v Kartových Varech, ze dne 7., 14. a 21. června 1933 (tisk 2316/II).
Policejní komisařství v Karlových Varech vykonávající tiskovou prohlídku časopisu »Sudetendeutscher Volksdienst zabavilo číslo 23 tohoto časopisu ze dne 7. června 1933, dále čís. 24 ze dne 14. června 1933 a číslo 25 ze dne 21. června 1933. pro místa v interpelaci doslovné uvedená, shledavši v oněch místech skutkovou podstatu trestných činů podle zákona na ochranu republiky, resp. podle § 300 tr. z.
Krajský jako tiskový soud v Chebu všechna svrchu zmíněná zabavení potvrdil a uznal tak, že
opetření policejního komisařství v Karlových Varech bylo zákonem odůvodněno. Není tudíž příčiny k nějakému opatření.
Ke zmínce, že část článku »Demokracie v slovenském osvětlení, zabavená v č. 25 jmenované-
ho časopisu, byla v jiném časopisu bez závady
zistena, nutno podotknouti, že v mezích příslušných předpisů trestního řádu lze tiskopis zabaviti tenkráte, žádá-li to veřejný zájem; posouditi tuto otázku třeba však podle času i místa a nelze proto z okolností, že určitý článek byl v některém tiskopise zabaven, ač v jiném byl bez závady
propušten, usuzovati na nesprávný postup úřadů.
V Praze dne 21. září 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2350/IX (původní zněni).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Toroka a soudruhů
0 zvláštním nakládání státního zastupitelství v Berehově s některými politickými
vězni (tisk 2239).
Petr Gyori byl pravoplatně odsouzen krajským soudem v Berehově pro přečin podle paragrafu15, č. 2 zákona na ochranu republiky do vězeni na
1 měsíc.
Když byl dne 14. prosince 1932 vyzván k nastoupeni trestu, žádal za odklad na dobu 8 týdnů a připojil k žádosti vysvědčení soukromého lékaře. Státní zastupitelství vyzvalo ho proto k prohlídce vězeňským lékařem, aby bylo zjištěno, trpí-li nemocí, pro niž výkon trestu může padle zákona býti odložen.
Petra Gyoriho prohlédl dne 24. ledna 1933 za nepřítomného vězeňského lékaře jeho stálý zástupce lékař zemské nemocnice dr. Jiří Batori. Podle jeho posudku nebyla nemoc Gyoriho tikového rázu, aby mohla ohroziti život odsouzeného nebo za výkonu trestu se zhoršiti a byl proto uznán schopným trest nastoupiti.
Státní zastupitelství zamítlo na to žádost Gyoriho o povolení odkladu trestu a uložilo mu dne 24. ledna 1933, aby trest ihned nastoupil.
Týž den prohlédl Gyoriho i vězeňský lékař,
který zjistil, že je schopen trestní vazby.
Petr Gyori po lékařské prohlídce žádal sice; o odklad trestu aspoň na několik dnů, ale ten nemohl tnu býti povolen, poněvadž bylo proti němu v běhu více trestních řízení, takže byla důvodná obava, že by se k novému předvolání nedostavil.
V Praze dne 18. září 1933.
Ministr spravedlnosti: Dr. Melssner, v. r.
2350/X (původní znění).
Odpověď
ministrů spravedlnosti, vnitra a financí
na interpelaci poslanců Hádka, Jurana a soudruhů
o nezákonném úřadování berní správy v Pulgarech (tisk 201l/XVI).
Dne 30. záři 1932 mělo dojíti u Jana Strohala v Pulgarech (v okrese mikulovském) k exekučnímu prodeji zabavené krávy pro jeho nedoplatky pravoplatných daní: důchodové a výdělkové za léta 1928 a 1929, pozemkové za léta 1928-11931, domovní za léta 1928-1930 s úroky z prodleni a exekučními poplatky úhrnem 1. 616. 50 Kč. Daň výdělková a větším dílem též daň důchodová a daň z obratu za rok 1928 a 1929 byla jmenovanému předepsána ze živnosti kovářské, kterou teprve začátkem roku 1930 převzal jeho syn Josef Strohal (za rok 1929 podal ještě Jan Strohal sám přiznáni k dani z obratu, docíleného v této živnosti). Ze sběrny mléka byl Jan Strohal zdaňován jen do konce roku 1925.
Byl tedy vymáhán pravý daňový dluh Jana Strohala a nelze tu mluviti o dvojím zdanění.
Tvrzení, že syn dlužníkův předložil výkonnému orgánu berní knížku, z níž bylo patrno, že exekut má vlastně daně přeplaceny, spočívá patrně na nesprávné informaci pp. interpelantů, poněvadž berní knížka nebyla vůbec straně vydána resp. strana o její vydání nepožádala.
Na námitku dcery exekutovy, že zabavená kráva patří jí a že proti dražbě protestuje, učiněnou až při dražbě, nebyl berní vykonavatel podle platných předpisů oprávněn vzíti zřetel, poněvadž takové okolnosti měly býti uplatněny (formou odporu ve smyslu § 357 zákona o přímých daních) buď při zabaveni nebo před dražbou u exekučního (berního) úřadu.
K dražbě vyžádal si berní úřad v Mikulově četnickou asistenci, poněvadž syn Strohalův provedení dražby již jednou násilně zmařil a byla obava, že i po druhé bude exekučnímu orgánu kladen násilný odpor. V den dražby odebral se berní vykonavatel Alois Vacek spolu s odhadcem Josefem Konigem, obecním zřízencem Ant. Voglem, Josefem Hasieberem jako kupcem, a štábním strážmistrem Josefem Zahradníkem, asistujícím četníkem, do usedlosti Jana Strohala st.; toho však doma nezastihli. Poněvadž Strohal pracoval se zabavenou krávou na blízkém poli, odešli všichni jmenovaní za Strohalem na pole. Cestou předjeli je syn Strohalův Jan a zeť Ant. Cukr, aby vyrozuměli Strohala st. o příchodu exekuční komise. Oba Strohalové a Cukr uvítali komisi křikem a výhrůžkami se zjevným úmyslem exe-
kuční výkon násilné zmařiti. Po energickém zakročeni štábního strážmistra Zahradníka však ustoupili a odešli i s krávou do Pulgar. Za nimi odebrala se i exekuční komise, přibravši cestou obecního starostu z Pulgar a k sesíleni asistence štábní strážmistry Ladislava Šoupala a Rudolfa Bazala. Při příchodu komise do usedlosti Strohalovy byla celá rodina Stronaloya již shromážděna dvoře a ohrazovala se rozčilené proti provedení dražby. Prohlášení vykonavatele, že upustí od výkonu, bude-li vymáhaná daň zaplacena, nebylo dbáno, rovněž ne uklidňování se strany starosty obce. Po marném vyjednávání chtěl vykonavatel vyvésti zabavenou krávu z chléva, v čemž mu bylo bráněno manželkou a dcerou Štrohalovou, jež si při tom počínaly tak, že asistující četníci musili proti nim zakročiti. Zároveň Strohal st., jeho synové Jan a Josef a zeť Cukr s výhružným pokřikem vrhli se proti vykonavateli a četníkům. Když nejzuřivější z nich, Josef Strohal, byl zatčen, uchopil Strohal st. vidle a hnal se s nimi proti vykonavateli a štábnímu strážmistru Zahradníkovi. Vidle byly mu sice z rukou vyrvány, přes to však Strohal st. od dalších násilností neupustil, ale vrhl se na vykonavatele, uchopil jej za krk a škrtil. Poté, když vykonavatel byl z této nebezpečné situace vyproštěn, uchopil Strohal st. železný sekáček a útočil jim proti štábnímu strážmistru Šoupalovi, který střežil zatčeného a vzpírajícího se Josefa Strohala, jemuž se konečně podařilo ve zmatku uprchnouti.
Když rodina Strohalova poznala, že se dražba přes všeliký odpor provede, zaplatil zeť Strohalův, Cukr, dlužnou daň.
Asistující četnická hlídka dala pak předvésti na obecni úřad členy rodiny Strohalovy a tam zatkla Strohala st., jeho syna Jana a zetě Cukra pro veřejné násilí. Ženy byly ponechány na svobodě.
Tvrzení interpelace, že četnický strážmistr zranil bodlem Josefa Strohala, neodpovídá skutečnosti. Četnictvo proti Josefu Strohalovi zbraně nepoužilo. Nepatrná zranění na levém nadloktí a hřbetu pravé ruky, jež byla u Josefa Strohala shledána, nemohla podle lékařského posudku od bodla vůbec ani pocházeti.
Rovněž tvrzeni, že štábní strážmistr Šoupal vystrčil Cukrovou ze dveří obecní kanceláře, nebylo prokázáno.
Z vylíčeného plyne, že jak vymáhání dlužných daní samo a postup exekučního orgánu, tak i zakročení četnictva, které se omezilo toliko na ochranu nerušeného úředního výkonu a osobni bezpečnosti úředních orgánů, bylo nejen oprávněné, ale i správné. Není proto důvodu k nějakému opatření se strany ministerstva financí a vnitra z podnětu této interpelace.
Pokud jde o resort ministerstva spravedlnosti, dlužno uvésti:
Proti Janu Strohalovi st. a ml., Josefu Strohalovi, Antonínu Cukroví, Terezii Strohalové a Terezii Cukrové učinilo četnictvo trestní oznámení jednak pro zločin veřejného násilí, jednak pro