4. ) Ví dále pan ministr vnitra, že pisatelka provolání, Slezská matice osvěty lidové v Českém Těšíně, jest jediným koncesionářem biografu v českém Těšíně, přes to, že 3/4 obyvatelstva stojí za německou většinou městského zastupitelstva, které se marné ucházelo o koncesi na biograf? Jak zamyšli pan ministr vnitra napraviti bezpráví spáchané na teto většině německého obyvatelstva, které se projevilo propůjčením koncese na biograf takovéto organ sací štvoucí proti pokojnému obyvatelstvu na Těšínsku?
V Praze, dne 16. září 1933.
Dr Schollich,
dr Hassold, inž. Kallina, inž. Jung, Kasper, dr Torkoly, Nitsch, Krebs, dr Jablonicky, Szentiványí, Dobránsky, dr Szullo, Hokky, Schubert, R. Kohler, Geyer, Fedor, Knirsch, Simm, Matzner, dr Hanreich, Horpynka, dr Keibl.
2349 III (překlad).
Interpelácia
poslanca dr. Szullo a druhov
celej vládě
o opomíjaní maďarského jazyka na statných drahách a poštách.
Páni ministri!
V pätnástom roku jestvovania republiky pôsobí ako nepochopiteľna anomália, že na statných dráhách a poštách sú naprosto opomijané práva maďarského jazyka, zaistené vo smluvách minoritných, v ústavnej listině a jazykovom zákone.
Na staniciach a v poslových úradoch možno čítať upozorněna, poučen a a nápisy v jazyku francúzskom, ba i anglickem, avšak v maďarskom nie. Úradnikov a zamestnancov, ktorí mluvia maďarsky, nachádzame na dráhách a poštách len semo tamo, ba i úradníci v lelefonných cntrálach vo veľa mietach odopierajú spojiť stranu, jestliže ona žiada číslo v jazyku maďarskom. Vzbudzuje to domnienku, ako keby Maďari v republiko vôbec nežili, k berným bremenám neprispievali a ani daň z krvi neplatili.
Dráhy a pošty neopomínajú jazyk maďarský jediné v súdnych okresoch kde počet Maďarov přesahuje 20%, ale tiež na vidiekoch čiročiste maďarských.
Ministerslvo pošt a mistestvo železníc opierajú sa o vládne nariadenie zo dňa 25. septembra 1924 čís. 206, ktoré upravuje věci čisté administra-. tívné a hospodářské, a o zásadné rozhodnutie správného súdu, podľa ktorého železnice a pošty. jakož obchodné a dopravné podniky státu nepodliehajú zákonu jazykovému. Tento názor právně nijako neobstojí, lebo akékľvek vládne nariade-
nie alebo súdné rozhodnutie nesmie odporovat ani duchu ani liteře platných zákonov. Z tejto zásady nemůže činiť výnimku ani Československá republika zrodená vo znamení demokracie a vyznávajúca na vonok tuto demokraciu při každej příležitosti Odst. 3 a 4. článku 7 a články 8 a 9 mierovej smluvy uzavretej dňa 10. septembra 1919 v Saint Germain en Laye, § 128 ústavnej listiny (zákon čís. 1211920) a § 2. odst. 2. zákona jazykového (zákon čís. 122 l922) zaisťujú užívanie jazyka menšinového, jestliže číselný poměr menšiny dosahuj? v súdnom okrese 20%. Tedy medzinárodná smluva ústavná listina a ústavný zákon s naprostou jasnosťou a rozhodnostem zaisťujú jazykové práva tunajších menšin, takže týchto práv môžu byť menšiny úzkoprsým a striktným výkladom v jednotlivých odvetviach štátnej správy tým menej pozbavene, lebo sa to protiví nielen všeobecným právnym zásadám, ale i tým sťažajným zásadám demokracie, sebaurčenia a humanizmu, ktoré by podľa zakladateľov republiky maly prenikať všetky zákonodárne a vládne opatrenia a ktoré v takýchto otázkách pripúšťajú len výklad široký.
Ale i v očiach laika prekvapujúce, ba možno riecť smiešne pôsobí, že jazyk francúzsky a anglicky má mať v republike Československej viac práva ako jazyk maďarský, keďže s Francúzom a Angličanom sa tuná len semo tamo stretávame, a ani náš cudzinecký ruch neodôvodňuje přílišné protežovanie tychto dvoch jazykov, Maďarov však je v republike vel'ký počet, nakoľko i podľa udajov sčítania ľudu, ktoré bolo vykonané pre Maďarov čo najneprospešnejšie, žije v celej republike 747, 96 (5. 49%), z toho na Slovensku 637. 183 (21. 54%) a v Podkarpatskej Rusi 102. 144 (17. 03%)
Tážeme sa tedy pánov ministrov, či ste ochotní buďto podáním vhodného návrhu zákona zákonodárnym sborom, alebo vydáním vládneho nariadenia, ktorym by sa doplňovalo tak zv. jazykové nanadenie zo dna 3. februára 1926 čis. 17 Sb. z. a n. vydané k prevedeniu zákona jazykového, učiniť opatrenie, aby menšiny v republike, a tedy v prvom rade menšina maďarská, ktorá bola vždy systematicky do pozadia zatlačovaná, dostaly sa k plnému požívaniu svojích jazykových práv v mezinárodnych smluvách zaistených a bez toho úzko obmedzenych, a aby sa ony uplatňovaly vo všetkých vladnych odvetviach a tedy v statných podnikoch a ústavoch, ako sú všetky inštitúcie ministerstva železnic a ministerstva pošt a telegrafov.
V Prahe, dňa 22. '9. 1933.
Dr Szullo,
Nitsch, Dobránsky, dr Jabloniczky, Fedor, Szentiványi, Hokky, dr Torkoly, dr Holota, R. Kohler, Matzner, dr Hanreich, dr Keibl, Horpynka, Kasper, Geyer, inž. Jung, Knirsch, Krebs, dr Schollich, di Hassold, inž. Kalina, Schubert, Simm.
2349 IV (překlad).
Interpelácia
poslance Hokkyho a druhov
vládě
o vybudovaní domov ludi vo Výloku poskočených povodůou, ktorí nemajú statného občianstva.
Vysokovážená ministerská rada!
Dozaista je vysokováženej vládě známy fakt, že vybudovanie domov ludí poškodenych povodňou vo Výloku pokračuje lak pomalým tempom, že prevažnú vačšinu obyvatelstva, ktoré svoje pribytky stralilo, ohrožuje nebezpecenstvo, že bude na zimu bez príslrešia.
Toto nebezpečenstvo môže podľa vsetkých indícií plnou istotou byť predpovedané u ľudi, ktorí vraj nemajú statného občianstva, ktorí však v prevažnej väčšine už před utvořením republiky Ceskoslovenskej tuná bydleli, resp. tuná sa narodili.
S úctou mohol bych sa tázat, ako mohol mat štát statných obcanov v dobe, kedy ešte nejestvoval? Ale skutkom je, ze menovaní takmer všetci od ustavenia republiky platia dane, ba už i pred tým ich platili, mnohi z nich osobné alebo ich děti jakožto vojáci v československej armádě vojenskú službu vykonávali. Majú ledy povinnosti, práva však nie. Kto musí len povinnosti plnit, práv však nemá, ten - panovia - je i v XX. století otrokom. -
Zdôrazňovať chcem, že menovaní vôbec nemajú viny na tom, že povodeň odniesla im všetky movité a nemovité majetky. Ja sám bezpočtukráť vyzýval som pozornosť příslušných ministerstiev na nebezpečenstva, klorými rieka Tisa a jej dravé přítoky na pravom břehu ohrožujú majetky státu a obyvatelstva. Po tejto stranke nestalo sa pranic, leda že by sa mohlo podobným opatrením nazvať to, že na niektorých miestach boly vybudované malé kasice, ktoré odnesie i menšia voda, sťa páperkov malý vetor, a mimo toho mosty, aký je i v Bušíme, klory bol budovaný 2 roky a už teraz ho voda přetrhla.
Nižšie uvádzam soznam tých, klorých měna ako l'udí bez statného občianstva předložil vládny komisar ukrajinského pôvodu, ktorý na toto územie přišiel o veľa dávnejšie, než klorýkoľvek z uvedených. Zmieňujem sa o tom nie přelo, aby mu státné občianstvo bolo odňaté, ale přelo, aby na základe stejného práva bolo udelené i ostatným.
1. Gejza Osváth, rodený v r. 1871, bydlí vo Výloku 60 rokov, mal vlastný dom, platí dane a žil z činže domovej. Ma 2 nezletilé deti.
2. Karol Kosa asi 54 roky starý, bol 24 roky majiteľom domu vo Výloku a po tuto dobu tam bydlel. Má 4 nezletilé deti.
3. Ján Weisz, bydli vo Výloku od r. 1909, je 56 rokov starý, mal svoj vlastný dom. Jeho syn je právě vojakom. Má 4 deti.
4 Ladislav Mértse bydli vo Vvloku od r 1886, je 66 rokov starý, jeho 3 synovia slúžili v armádě československej, má 6 člennú rodinu.
5. Anton Szikszó mal svoj dom vo Výloku od T. 1914, vrátil sa z Ameriky v r. 1921, platí dane, má 2 nezletilé deti.
6. Valentin Mikóla je 67 rokov starý, bydli vo Výloku 35 rokov, platí dane, má 12 delí.
7. Abraham Adolf Weisz narodený v r. 1887, bydlí vo Výloku od r. 1912, má 4 nezletilé deti, platí dane.
8. Anton Szúcs, narodený v r. 1859, bydlí vo Výloku, 50 rokov, mel dom, platí dane, má l nezletilé dieta.
9. Gabriel Bodo, bydlí vo Výloku od r. 1920 a v území Československem od r. 1910. Mal svoj dom. Má 4 člennú rodinu.
10. Vdova po Jozefovi Balászovi, narodená vo Výloku, 67 rokov stará, jej 2 synovia boli vojáci, platí dane, rná l nezletilé dieta.
11. Jan Gacsilyi, bydli vo Výloku od r 1896, je 51 rok starý, mal svoj dom platí dane, má 4 nezletilé deti.
12 Elek Simon, bydlí 24 roky vo Výloku, pláli dane, má 4 nezletilé deti.
13. Manželka Samuela Kissa, 65 rokov stará, bydlí vo Výloku 35 rokov, mala svoj dom, platí dane
14 Samuel Moskovils, bydli vo Výloku 36 rokov a 8 rokov bol zamestnancom obce. Narodil sa v Nagytarne, avšak tak on ako aj jeho predkovia stále sa zdržovali na území dnešného Československa.
15. Gabriel Kovács, 67 rokov starý, vo Výloku bydli od r. 1890. Mal dom a platí dane.
16. Verona Balázsova, 40 rokov stará, narodená vo Výloku. Mala svoj dom a platí dane.
17. Irma Kissova, 33 roky stará, narodená vo Výloku, mala svoj dom a pláli dane.
18. Manželka Michala Ackermanna, 42 roky stará, narodená vo Výloku, mala svoj dom, platí dane a má 6 nezletilých delí. Jedno z nich je právě vojákom.
19. Moric Ackermann, narodený r. 1899 vo Výloku, stále tam bydli, mal svoj dom a platí dane.
Na základe uvedeného s úctou tažem sa vysokováženej vlády:
1. Či je ochotná súrne zakročiť, aby s výstavbou domov menovaných ľudí povodňou poškodených bolo ihneď započaté, aby títo nešťastni poškodenci mohli ztráviť zimu pod vlastnym přístřeším?
2 Či je ochotná surne zakročiť, aby odstranené bolo to "výmmečné a velmi rozlišovanie, dl'a ktorého s jednotlivcom, ktorí už pred utvořením státu tuná bydleli, bolo nakládané ako s osobami bez statného občianstva. Dňa 28. októbra uplynie 15. rok jestvovanie republiky Nieto ani jediného usporiadaného štatu na svete, kde by po tak dlhú dobu nebolo možno získať štátneho občianstva, a tuná sú ešte 1'udia, starší než jedna generácia, tuná sa národ li a predsa nemajú statného občianstva?
3. Či je ochotná učiniť opatrenie, aby menovaným bolo štátné občianstvo udělené bezplatné, kedže niektorí nemôžu ho získať práve preto, lebo nemôžu zaplatiť vysoké peniaze, idúce v niektorých případech na tisíce ba desaťtisíce?
V Prahe, dna 26. septembra 1933.
Kokty,
Dobránsky, dr Jabloníczky, Nilsch, Szentíványi, dr Holota, dr Torkoly, dr Szullo, Fedor, inž. Jung, Geyer, dr Schollich, dr Hanreich, inž. Kallina, dr Keibl, Horpynka, Matzner, dr Hassold, Krebs, Schubert, R. Kohler, Simm, Knirsch, Kasper.
2349 V (překlad).
Interpelácia
poslanca dr. Torkolya a druhov ministrovi sociálnej pečlivosti o neodôvodnenom dodatočnom vyrabovaní príspevkov u okresnej nemocenskej pokladnice v Rimavskej Sobotě.
Pane minister!
Revizoři okresně; nemocenské) pokladnice v Rimavskej Sobotě právě taraz chodia po obciach, vraj cieľom prevádzania revízie, a pri tejto příležitosti zasielajú zaměstnavateľem pod najnemožnejšimi tituly dodaločné vyrúbenie príspevkov až do r. 1926 zpätmo.
Práti týmto krivdivým platebným príkazom podávajú početní zamestnávatelia odvolania a o odvolaní rozhoduje okresný úrad v Rimavskej Sobotě i v tom případe, jestliže odvolateľ patři k okresu feledineckému alebo tornaľskému s viac než 90% maďarským obyvateľstvom.
Odvolania vybavuje námestník okresného náčelníka dr. František Koldovsky, ktorý je národnosti českej a maďarský jazyk vôbec neovládá, tak že vôbec nemôže sa dorozumievať so stranami předvolanými k pojednávaniu z okresov feledineckého a tornaľského a mluviacimi len maďarsky. ich námietkam nerozumie, tak že niekedy výpovědi strán tlmočí zástupca okresnej nemocenskej pokladnice, ktorý prirodzene, zastupujúc záujmy okresnej nemocenské] pokladnice, nie je oprávněný, aby zastupoval i odporcu, a tak ani tlmočenie neděje sa v zaujme strany, ktorá sa odvolala.
Z toho potom vyplývá, že zhusta i najspravodlivejšie odvolania sa zamietajú v dosledku nedorozuměnu, vo veľa případech dochadza k lomu, že strany předvolané k pojednávaniu ani nie sú vyslýchané a takto sú potom vynášane rozhodnutia, ktorými sa odvolania zamietajú.
A predsa převážná čásť týchto odvolaní je naprosto odôvodnená, lebo nemocenské příspěvky predpisujú sa gazdom i na dobu, kedy oni hospodářských zamestnancov vôbec nemali, a to a odô-
vodnením, že vraj mali ich před tým, malí ich potom, tedy mali ich i v tej době. Příspěvky predpisuju sa i za hospodářských zamestnancov, kterých mená, rok narodenia a iné dáta nemocenská pokladnica vôbec nezná, ba ani nevie, či dotyčný bol fakticky v zaměstnaní, len predpiše, že jeden sluha na 60 dni a z toho vyrabuje príspevok.
V takýchto prípadoch strany prirodzene marne sa snažia dokazovat oprávněnosť a odôvodnenosť svojho odvolania před sudcom, ktorý im nerozumie, a odvolania sa zamietajú.
Tážeme sa preto pána ministra:
1. Či ste ochotný uložiť okresnej nemocenskej pokladnici v Rimavskej Sobotě, aby ona při dodatočnom vyrubovaní príspevkov postupovala svědomité a stranám zasielala platebně příkazy o dodatočnom vyrúbení len vtedy, keď sa přesvědčila o správnosti předpisu.
2. Či ste pane minister ochotný zakročiť aby předpis zákona bol pozměněný v tom smysle, aby o odvolaniach podaných proti plalebným príkazom vydaným nemocenskou pokladnicou nerozhodoval okresný úrad, příslušný podlá sídla okresnej nemocenskej pokladnice, ale aby rozhodoval o nich okresný úrad příslušný podľa bydliska zamestnávateľa.
3. Jestliže by to však narážalo na překážky, či ste ochotný zakročiť, aby pojednávania o odvolaniach, podávaných u okresneho úřadu v Rimavskej Sobotě z okresov činočiste maďarských stranami, znajúcimi iba jazyk maďarský, vybavoval úradník, ktorý vie i maďarsky.
V Prahe, dna 26. septembra 1933.
Dr Torkoly,
Nilsch, dr Jabloniczky, Dobránsky, dr Szullo, Fedor, dr Holota, Hokky, Szentiványi, inž. Jung, Kasper, Simm, dr Schollich, Matzner, inž. Kallina, dr Hassold, Horpynka, dr Hanreich, dr Keibl, Schubert, Geyer, Krebs, Knirsch, R. Kohler.
Puvodni zněni ad 2349/I.
Interpellation
des Abgeordneten Ing. Ottmar Kallina
und Genossen
an den Minister des Innern, in Angelegenheit des ungesetzlichen und brutalen Vorgehens der Luditzer Gendarmerie gegen friedliche Versammlungsteilnehmer bezw. Gasthofbesucher.
Am 2. September d. J. beabsichtigte der Interpellant, einer an ihn ergangenen Einladung Folge leistend, sich an einer im Rahmen einer § 2 Versammlung zu veranstaltenden Vertrauenskundgebung für den Altbürgermeister Hugo Liehm in Luditz zu beteiligen. Der Interpellant traf mittels Kraftwagen, um 3/4 8 Uhr abends in Luditz ein und
begab sich in ein Gastzimmer des Hotels »Post«, wo er gemeinsam mit Altbürgermeister Liehm sein Nachtmahl einnahm. In diesem Augenblicke wurde Altbürgermeister Liehm verständigt, daß in dem Vereinszimmer, in welchem die § 2-Versammlung stattfinden sollte, zwei Regierungsvertreter mit Gendarmen erschienen seien, um eine behördliche Kontrolle vorzunehmen. Allbürgermeister Liehm hatte also so keine Möglichkeit, vorher m das Versammlungslokal zu kommen. Wie aus diesem Sachverhalt einwandfrei hervorgeht, kann daher von einer Eröffnung der § 2-Versammlung keine Rede sein.
Als der Interpellant und Altburgermester Liehm daraufhin in das Vereinsizimmer kamen, war letzterem daher auch nicht die Möglichkeit geboten, sich von den vom Einberufer am Eingang aufgestellten Kontrollorganen über das Ergebnis der streng durchgeführten Kontrolle und die Eintragungen, in die Anwesenheitsliste berichten, zu lassen, da der eine Regierungsvertreter bereits mit der Überprüfung der Einladungen der erschienenen Versammlungsteilnehmer begonnen hatte und dem Altbürgermester Liehm als Einberufer etwa 25 Personen bezeichnete, die letzterer mit Namen nennen mußte. Der Interpellant wies vergeblich darauf hin, daß die Versammlung noch gar rächt eröffnet worden sei und der Einberufer erst auf Grund der soeben gemachten Mitteilung, daß Regierungsvertreter i m Versammlungslokal erschienen seien, in dieses gekommen sei. Nichtsdestoweniger setzte der Regierungsvertreter, durch den zweiten Beamten ständig gedrängt, die Kontrolle fort und [orderte immer wieder die Vorlage einer Liste aller Eingeladenen. Alle Versuche, dem Regierungsvertreter klar zu machen, daß doch auf Grund der gesetzlichen Bestimmungen die Kontrolle sich nur darauf erstrecken könne, ob die Anwesenden ordnungsgemäße Einladungen besitzen und der Einberufer die Teilnehmer kenne, verlangte er immer wieder die Liste aller Eingeladenen. Die ordnungsgemäß geführte Anwesenheitsliste nahm er zwar an sich, erklärte aber ständig, daß die Gesamtliste aller Eingeladenen vorgelegt werden müsse. Selbst die Kontrolle des bedienenden Kellners ergab, daß dieser eine ordnungsgemäße Einladung besaß ein Beweis dafür, daß allen gesetzlichen Erfordernissen Genüge geleistet war
Bei der Bezeichnung ungefähr der 26. Person erklärte Altbürgermejster Liehm, daß er den Bezeichneten gut kenne, daß er ein Angestellter der Agentur Franz Wolf sei, - wodurch dieser genügend identifiziert war, - daß ihm aber augenblicklich der Name nicht einfalle. Trotzdem erklärte der Regierungsvertreter die Versammlung als aufgelöst. Hiezu ist zu bemerken, daß Altbürgermeister Liehm seit 7 Jahren an der Spitze der Gemeinde steht, die etwas über 1800 Einwohner zählt, und naturgemäß alle Einwohner dieser kleinen Landstadt gut kennt. Ein Beweis für die erklärliche Aufregung des Altbürgermeisters ist auch, daß er bei Nennung einer Person, die 1 1/2 Jahre in seinem Hause wohnte, eine halbe Minute brauchte, um den Namen zu sagen.
Es kann gewiß nicht bestritten werden, daß die Regierungsvertreter bei ihrer Entscheidung durchaus nicht dein Geiste des Gesetzes Rechnung getragen haben, Laut Anwesenheitsliste beteiligten
sich an dieser § 2-Versammlung 56 Personen, zu welchen noch 5 Personen kamen, die, da der Regierungsvertreter die Anwesenheitsliste schon an sich genommen hatte, keine Gelegenheit mehr hatten, sich m diese einzutragen. Nach Erklärung der Auflösung der Versammlung verließen alle Teilnehmer sofort den Saal. Gerneinsam mit Altbürgermeister Liehm begab sich der Interpellant, gefolgt vom intervenierenden Rat, zum leitenden Beamten der Bezirksbehorde in dessen Amt.
Dortselbst führte der Interpellant gegen das Vorgehen der intervenierenden Regierungsvertreter Beschwerde und forderte unter genauer Schilderung des Sachverhaltes die Aufhebung dar getroffenen Verfügung mit dem Hinweis, daß doch nirgends im Gesetze die Vorlegung der Liste der Eingeladenen, die übrigens ebenfalls vorhanden war, aber erst von einem später eintreffenden Versammlungsteilnehmer in die Versammlung, die, wie oben ausgeführt ist, noch gar nicht eröffnet war, mitgebracht wurde. Der Interpellant verwies darauf, daß die im Gesetze ebenfalls nicht geforderte Anwesenheitsliste vom Regierungsvertreter übernommen wurde. In diesem Augenblick überreichte der Regierungsvertreter die Anwesenheitsliste dem Leiter der Bezirksbehörde. Letzterer erklärte, daß er zwar zugeben müsse, daß in den gesetzlichen Bestimmungen die Vorlage der Einladungsliste nicht festgelegt sei, daß er sich aber an die intarnen Weisungen der Landesbehörde halten müsse, deren Inhalt er nicht bekannt geben könne. Vergeblich bemerkte der Interpellant, daß doch nur die Bestimmungen des Gesetzes entscheidend sein können. Der Leiter der Bezirksbehörde deckte das Vorgehen der Reg erungsvertreter, worauf sich der Interpellant mit den Worten entfernte, dass dieses Vorgehen ein neuer Beweis dafür sei, daß wir in einem demokratischen Staate leben.
Der Interpellant begab «ich darauf mit Altbürgermeister Liehm in das Gastzimmer des Hotels »Post« mit der Absicht, sein Abendessen zu vollenden, seine Zeche zu bezahlen und wieder nach Hause zu fahren. Im Gastzimmer wurde er von einzelnen Gästen ersucht, über das Ergebnis der Vorsprache bei der Bezirksbehörde zu berichten. Der Interpellant, noch im Mantel, an das dort befindliche Billard gelehnt, stehend, wollte diesem Wunsche nachkommen, als neuerlich überraschend der Regierungsvertreter auch in diesemGastlokale erschien. Der Interpellant erklärte letzterem, daß er die Absicht habe, über Wunsch der hier Anwesenden über die Vorsprache bei der Bezirksbehörde, an welcher der Regierungisvertreter doch teilgenommen habe, berichten zu wollen. Dieser erklärte, daß eine neue Versammlung nicht stattfinden dürfe, - was gar nicht beabsichtigt war, daß er aber eine Berichterstattung über die Vorsprache zulasse. Daraufhin berichtete der Interpellant in Anwesenheit des neben ihm stehenden Regierungsvertreters über die stattgehabte Vorsprache. Als er am Schluß darauf hinwies, daß er am kommenden Dienstag bei Herrn Landespräsidenten Dr. Sobotka gegen dos Vorgehen der Bezirksbehörde Beschwerde führen werde, erklärte der Regierungsvertreter, daß auch dieses Gastzimmer geräumt werden müsse. Diesels Vorgehen dürfte auf das Erscheinen dag zweiten. Regierungevertre-
tens mit der Gendarmerie zurückzuführen sein. Der Interpellant forderte die Gaslhofbesucher auf, zu zahlen und der behördlichen Weisung entsprechend, das Lokal zu verlassen. Dies geschah auch sofort und jeder Gast verließ nach Bezahlung seiner Zeche das Gastzimmer. Betont muß werden, daß der ursprüngliche Versammlungsraum nach der Auflösung der Versammlung im Verlaufe des Abends von niemand mehr betreten wurde. Auf die Frage der Wirtin, wovon sie Steuern zahlen solle, wenn auch ihre Stammgäste, die in einem kleinen Lokal einen Tisch besetzt hatten, den Raum verlassen müßten, wurde ihr erklärt, daß alle das Gastzimmer verlassen müssen.
Der Interpellant und Altbürgermeister Liehm zahlten, um die Aufrechterhaltung der Ruhe zu sichern, als letzte und verließen hierauf gleichfalls das Lokal, um sich zum Hause des Altburgermeisters zu begeben. Von der Hausture des Gasthofes sind etwa 10 Schritte bis zur unteren Eck? des Stadtplatzes. Der Interpellant sah vor sich am Stadtplatze die heimgehenden 30-40 Gasthofbesucher, ging an einer kleinen Gruppe vorbei, durch die Altbürgermeister Liehm mit der Frage, wohin er jetzt gehe, aufgehalten wurde. Der Interpellant war ungefähr 10 Schritte von dieser Gruppe entfernt, als er plötzlich aus der Ecke des Stadtplatzes ein lautes Kommando des Gendarmeriekommandanten »Auseinandergehen« und gleich darauf das Kommando zum Räumen des Platzes hörte. Er drehte sich daraufhin um und sah, wie die wenigen Personen auseinanderliefen und die Gendarmen mit geschwungenen Gewehren vollständig unbegründeterweise in die überrascht Flüchtenden hineinschlugen. Der Interpellant, der in diesem Augenblick mindestens 10 Schritte von den anderen Personen entfernt war, also allein stand, wollte sich sofort zum Gendarmeriekommandaniten bezw. zu dem intervenierenden Regierungsvertreter begeben, um Aufklärung über das ungeheuerliche und ganz unbegründete Vorgehen der Gendarmerie zu verlangen. In diesem Augenblick stürmte ein Gendarm auch auf ihn zu. Der Interpellant schrie diesem unter Vorweis der Abgeordnetenlegitimation zu: »Ich bin der Abgeordnete Kaliina und wünsche den Kommandanten oder den Herrn Rat zu sprechen. « Trotzdem der Gendarm diese, Worte gehört haben mußte, was ja auch daraus hervorgeht, daß der weit rückwärts stehend« zweite Regierungsvertreter Skřivan bei der nachträglichen Vorspräche bei der politischen Behörde zugab, den Namen des Abgeordneten Kallina rufen gehört zu haben, schlug der Gendarm mit dem Gewehrkolben auf den Interpellanten los. Mit Rücksicht auf die dem Interpellanten vor Jahresfrist operativ entfernte linke Niere, wandte sich dieser instinktiv, um die rechte Niere vor einer Verletzung zu schützen, zur Seite und erhielt so einen schweren Schlag unter die linke Hüfte. Hierauf entfernte sich der Gendarm rasch, um seine Identifizierung zu verhindern. Der Interpellant begab sich mit dem «ich ihm nunmehr wieder zugesellenden Altbürgermeister Liehm abermals zur Bezirksbehörde, um gegen das ungesetzliche, brutale, rücksichtslose und vollständig unbegründete Vorgehen der Gendarmerie unter Schilderung des Vorfalles zu protestieren.
Er verlangte vom Leiter der politischen Bezirksbehörde die Herbeirufung des Gendarmeriekommandanten und die Feststellung der an dieser Tällichkeiten beteiligten Gendarmen. Der Bezirksgendarmeriekommandant hatte, nachdem ihm der Leiter der Bezirksbehörde die Beschwerde des Interpellanten verdolmetscht hatte, die Unverfroren-. heit, die Glaubwürdigkeit der Aussage des Interpellanten, »von einem Gendarmen einen Schlag mit dem Gewehrkolben erhalten zu haben«, zu bezweifeln, worauf letzterer sofort gegen diese unglaubliche Äußerung eines Amtsorgans Verwahrung einlegte. Der Versuch des Kommandanten, diese Äußerung nachträglich zu bestreiten, konnte ihm aber vom Interpellanten in Anwesenheit des Bezirkshauptmannes unter Zitierung des in tschechischer Sprache gehaltenen Ausspruches sofort widerlegt werden. Der Gendarmeriekommandant wollte auf eine Ausforschung des schuldigen Gendarmen nicht eingehen und stellte immer wieder an den Interpellanten die Frage, ob er den Gendarm erkennen würde. Der Interpellant entgegnete, daß es ihm in der am Stadtplatz herrschenden Dunkelheit selbstverständlich nicht möglich gewesen sei, die Gesichtszüge der gleichuniformizrten Gendarmen zu unterscheiden, worauf der Postenkommandant befriedigt schmunzelnd erklärte, daß unter solchen Umständen nichts zu machen sei n werde. Erst auf wiederholte Aufforderung, daß doch der Gendarm, der den Schlag gegen dan Interpellanten geführt habe, auch den Mut besitzen müsse, sich zu seinem vollständig unbegründeten, tätlichen Angriff und zu der Verlezung der Abgaordnetenunniunität zu bekennen, begab sich der Kommandant zu der Gendarmerieabteilung, die er in Abwesenheit des Interpellanten befragte. Zurückgekehrt erklärte er mit befriedigtem Schmunzeln, daß sich niemand zu diesem tätlichen Angriff bekannt habe, daß sich dieser auch gar nicht abgespielt haben könne, da alle Gendarmen erklärt hätten, überhaupt gegen niemand tätlich vorgegangen zu sein. Diese Aussage der Gendarmen im Dienste, also unter Diensteid stehend steht aber im krassen Gegensatz zur Wahrheit und kennzeichnet die Rechtlosigkeit der sudeteradeutschen Bevölkerung, die schutzlos den Übergriffen der untergeordneten Sicherheitsorgane ausgeliefert ist.
Der Interpellant diktierte daraufhin sofort den ganzen Sachverhalt in Anwesenheit des Bezirkshauptmanns in Form einer Beschwerde in die Schreibmaschine. Doch mußte er mit Rücksicht darauf, daß der das Protokoll aufnehmende Beamte wegen ungenügender Kenntnis der deutschen Sprache nicht fähig war, dieses Protokoll in einer solchen Form aufzunehmen, daß es hätte unterschrieben werden können, im Einvernehmen mit dem Bezirkishauptmann sich bereit erklären, daß er diese Beschwerde in Karlsbad richtiggestellt abschreiben lassen und diese dann im eingeschriebenen Brief dem Bezirkshauptmann persönlich zustellen werde. Um aber ein raschere® Eingreifen zu gewährleisten, entschied sich der Interpellant, den Inhalt der Beschwerde in dieser parlamentarischen Interpellation zusammengefaßt unmittelbar dem Ministerium vorzulegen.
Als der Interpellant mit Altbürgermeister Liehm das Gebäude der Bezirksbehörde verließ, kamen