TISKY

k těsnopiseckým zprávám o schůzích

poslanecké sněmovny

Národního shromáždění republiky Československé.

III. volební období. 9. zasedání.

Svazek XIII. Tisk 2349 - 2503.

Rok 1933 -1934.

PRAHA. 1934.

Poslanecká sněmovna N. S. R. C. 1933.

III. volební období.

9. zasedání.

2349.

Interpelace:

I. posl. inž. Kalliny a druhu min. vnitra o nezákonitém a surovém postupu žlutického četnictva proti pokojným účastníkům schůze nebo návštěvníkům hostince,

U. posl, dr Schollicha a druhů min, vnitra, min. spravedlnosti a min. školství a národní osvěty o protiněmeckých plakátech v Českém Těšíne,

III. posl. dr Szullo a druhov celej vládě o opomijení maďarského jazyka na statných dráhách a poštách,

IV. posl. Hokkyho a druhov vládě o vybudovaní domov ľudí vo Výloku povodňou postižených, ktorí nemajú statného občianstva,

V. posl. dr Tórkolya a druhov min. soc. pečlivosti o neodôvodnenom dodatočnom vyrubovaní príspevkov u okresnej nemocenskej pokladnice v Rimavskej Sobole.

2349 I (překlad).

Interpelace

poslance inž. Kalliny a druhů

ministrovi vnitra

o nezákonitém a surovém postupu žlutického četnictva proti pokojným účastníkům schůze nebo návštěvníkům hostince.

Dne 2. záři t. r. zamýšlel interpelant na pozvání, kterého se mu dostalo, zúčastniti se projevu důvěry bývalému starostovi Hugo Liehmovi ze Žlutic, pořádaného v rámci schůze podle § 2. Interpelant přijel automobilem ve 3/4 8 večer do Žlutíc a odebral se do hostinského pokoje v hotelu »Post«, kde spolu s bývalým starostou Liehmem povečeřel. V tomto okamžiku byl bývalý starosta Liehm vyrozuměn, že do síně, ve které se měla konati schůze podle § 2, dostavili se 2 vládní zástupci s četniky a provádějí úřední kontrolu. Bývalý starosta Liehm nemohl tedy před Um přijiti do spolkové místnosti, kde se měla schůze konati. Jak bezvadné vysvítá z tohoto stavu věci, nelze tedy mluviti o nějakém zahájení schůze podle § 2.

Xdyž interpelant a bývalý starosta Liehm přišli poté do spolkové místnosti, nemohl si tento ani dáti podati správu o výsledku přísně prováděné kontroly, kterou vykonávali kontrolní orgánové postavení svolavatelem u vchodu, ani o zápisech do listiny přítomných, poněvadž jeden z vládních zástupců započal, již zkoumati pozvánky přišlých účastníků schůze a bývalému starostovi Liehmovi jako svolavateli označil asi 25 osob, které jmenovaný musí) pojmenovati jménem. Interpelant marně se dovolával toho, že schůze nebyla ještě vůbec zahájena a svolavatel přišel do schůze teprve na zprávu, které se mu právě dostalo, že se do shromaždovací místnosti dostavili vládní zástupci. Přes to však vládní zástupce stále donucován druhým úředníkem pokračoval v kontrole a stále žádal, aby mu byla předložena listina všech pozvaných. Přes všechny pokusy objasnit vládnímu zástupci, že podle zákonných ustanovení kontrola může se týkati jem toho, zda přítomní mají řádné pozvánky a zda svolavatel účastníky zná, stále a stále žádal listinu všech pozvaných. Vzal si sice k sobě řádně vedenou listinu přítomných, ale neustále prohlašoval, že musí býti předložena celková listina všech pozvaných. I při kontrole obsluhujícího číšníka se ukázalo, že měl řádnou pozvánku, což jest důkazem, že byly dostatečně splněny zákonité požadavky.

Při označení asi 26. osoby prohlásil bývalý starosta Liehm, že označeného zná dobře, že jest to zaměstnanec jednatelství Františka Wolfa - čímž byl tento dostatečné indentifikován -, ale že si právě nevzpomíná na jeho jméno. Přes to prohlásil vládní zástupce schůzi za rozpuštěnou. K tomu třeba poznamenati, že bývalý starosta Liehm stojí po 7 let v čele obce, která má něco přes 1800 obyvatelů a že ovšem zná dobře všechny obyvatele tohoto malého venkovského města. Důkazem vysvětlitelného rozčileni bývalého starosty města jest také to, že při jmenování osoby, která bydlila 1 1/2 roku v jeho domě, potřeboval půl minuly, aby řekl jméno.

Nelze zajisté popírati, že vládni zástupci při svém rozhodnutí naprosto nejednali v duchu zákona. Podle listiny přítomných se této schůze podle § 2 účastnilo 66 osob, mimo ještě 5 osob, které nemohly se již do ní zapsati, poněvadž vládni zástupce vzal si již listinu přítomných k sobě. Když byla schůze prohlášena za rozpuštěnou, všichni účastníci ihned ze sálu odešli. Spolu s bývalým starostou Liehmem odebral se aterpelant provázen intervenujícím radou k vedoucímu úředníkovi okresního úřadu do jeho úřadovny.

Tam si interpelant stěžoval do postupu intervenujících vládních zástupců a vylíčiv přesně stav věci, žádal, aby nařízené opatření bylo zrušeno, dovolávaje se toho, že se v zákoně nikde nežádá předložení listiny pozvaných, která ostatně rovněž byla po ruce, ale kterou přinesl do schůze účastník schůze, který přišel teprve později, ale která, jak bylo svrchu vylíčeno, vůbec ještě nebyla ani zahájena. Interpelant upozornil, že vládni zástupce převzal listinu přítomných, rovněž zákonem nepožadovanou. V této chvíli odevzdal vládní zástupce listinu přítomných správci okresního úřadu. Tento prohlásil, že sice musí připustiti, že v zákonných ustanoveních nemluví se sice o předložení listiny přítomných, ale že se musí říditi vnitřními pokyny zemského úřadu, jejichž obsah nemůže oznámiti. Marně upozorňoval interpelant, že přece musí rozhodovati jen ustanovení zákona. Správce okresního úřadu postavil se za postup vládních zástupců, načež interpelant odešel se slovy, že tento postup jest novým důkazem, že žijeme v demokratickém státu.

Interpelant odebral se pote s bývalým starostou Liehmem do hostinské místnosti hotelu »Post« hodlaje dokončiti večeři, zaplatiti a opět odjeti domů. V hostinci ho někteří hosté požádali aby jim podal zprávu o výsledku zákroku u okresního úřadu. Interpelant ještě v plášti, opíraje se o kulečník, který tam stál, sloje chtěl tomuto přání vyhověti, když se znovu dostavil náhle také do léto hostinská místnosti vládní zástupce. Interpelant mu řekl, že na přání zde přítomných hodlá podati zprávu o zákroku u okresního úřadu, jehož se přece vládní zástupce také zúčastnil. Tento prohlásil, že se nová schůze konati nesmi - to nebylo ani zamýšleno -, ale že dovolí, aby podal zprávu o zákroku. Poté interpelant v přítomnosti vedle něho stojícího vládního zástupce podával zprávu o zakročení. Když ke konci upozornil, že příští úterý bude si stěžovati u pana zemského presidenta dr Sobotky proti postupu okresního úřadu, prohlásil vládni zástupce, že musí vykliditi také tuto

hostinskou místnost. Příčinou tohoto postupu byl asi příchod druhého vládního zástupce s četnictvem. Interpelant vyzval návštěvníky hostinca, aby zaplatili a aby podle úředního pokynu opustili místnost. To se také ihned stalo a každý host zaplativ vyšel z hostinské místnosti. Třeba ídůrazniti, že do původní shomažďovací místnosti, když byla schůze rozpuštěna, tohoto večera již nikdo nevstoupil. Na otázku hostinské, z čeho má zaplatiti daně, když i její stálí hosté, kteří v malé místnosti obsadili jeden stůl, musili opustiti místnost, bylo jí řečeno, že musí odejiti z hostinské místnosti všichni.

Interpelant a bývalý starosta Liehm zaplatili poslední, aby zajistili zachováni klidu, a poté rovněž odešli z místnosti hodlajíce odajtti do domu bývalého starosty. Od domovních dveří hostince jest asi 10 kroků k dolnímu rohu náměstí Intenpelant viděl před sebou na náměstí 30-40 návštěvníků hostince odcházejících domů, šel kolem malé skupiny, která zadržela bývalého starostu Liehma oUzkou, kam nyní jde. Interpelani byl od této skupiny vzdálen asi 10 kroků, když náhle z rohu náměstí ozval se hlasitý povel velitele četnictva »rozchod« a ihned pole zaslechl povel k vyklizeni náměstí. Poté se otočil a viděl, jak se několik málo osob rozeběhlo a jak četníci docela neodůvodněně tloukli napřaženými puškami do překvapených prchajících lidi. Interpelant, ktorý v této chvíli byl od ostatních osob vzdálen nejmeně 10 kroků, stál tedy sám, chtěl se ihned odebrati k četnickému veliteli nebo k intervenujícímu vládnímu zástupci a požádati ho o vysvětlení hrozného a úplně neodůvodněného jednáni četnictva. V tom zaútočil jeden četník také na něho. Interpelant rozkřikli se na něho ukazuje mu poslaneckou legitimaci: »Jsem poslanec Kallina a chci mluviti s velitelem nebo s panem radou. Ačkoliv četník tato slova jistě slyšel, což vysvitá také z toho, že daleko vzadu stojící druhý vládni zástupce Skřivan při pozdějším zakročení u politického úřadu přiznal, že slyšel volati jméno posl. Kalliny, četník udeřil interpelanta pažbou pušky. Interpelant, poněvadž mu před rokem byla operativně vyňata levá ledvina, instinktivně se obrátil, aby uchránil pravou ledvinu před zraněním, na stranu a tak dostal těžkou ránu pod levý bok. Poté se četnik rychle vzdálil, aby zabránil svému zjištěni. Intsrpelant odebral se nyní opět s bývalým starostou Liehmem, který se k němu připojil, znovu k okresnímu úřadu, a tam věc vylíčil a protestoval proti nezákonitému, surovému, bezohlednému a úplně neodůvodněnému postupu četnictva.

Žádal, aby správce okresního politického úřadu zavolal velitele četniclva a zjistil četniky, kteří se zúčastnili těchto násilností. Okresní četnický velitel, když mu správce okresního úřadu přednesl stížnost interpelantovu, byl tak drzý, že pochyboval o věrohodnosti výpovědi interpelanlovy, »že ho udeřil četnik pažbou pušky«, načež se tento ihned ohradil proti tomuto neuvěřitelnému výroku úředního orgánu. Pokus velitele, aby tento výrok dodatečně popřel, interpelant v přítomnosti okresního hejtmana ihned však vyvrátil, cituje česky učiněný výrok. Četnický velitel nechtěl připustili vypátrání provinilého celníka a stále se tázal intarpelanta, zda by četnika poznal, Interpelant cidpo-

věděl, že ovšem v temnotě, jaká byla na namésti, nemohl rozeznati rysy obličeje stejně oblečených celníků, načež četnický velitel spokojeně se usmívaje prohlásil, že se za takovýchto okolností nedá nic dělat. Teprve na opětovnou výzvu, že přece četník, který uhodil iirterpelanta, musí také míti odvahu, aby se přiznal k úplně neodůvodněnému násilnému útoku a k porušení poslanecké imunity, odebral se velitel k četnickému oddílu, kterého se dotázal v nepřítomnosti interpelantově. Vrátiv se se spokojeným úsměvem prohlásil, že se k tomuto násilnému útoku nikdo nepřiznal, že vůbec ani k němu nemohlo dojíti, poněvadž všichni čelníci prohlásili, že vůbec proti nikomu násilně nepostupovali. Tato výpověď četniků ve službě, tedy pod služební přísahou, však křiklavě odporuje pravdě a ukazuje, jak sudetskoněmecké obyvatelstvo jest bez práva a jak bez ochrany je vydáno přehmatům podřízených bezpečnostních orgánů.

Interpelaci ihned pole nadiktoval celý průběh v prílomnosti okresního hejtmana ve formě stížnosti do psacího stroje. Avšak, poněvadž úředník sepisující zápis neznaje dostatečně němackého jazyka nebyl schopen, aby tento zápis zapsal takovým způsobem, aby také mohl býti podepsán, prohlásil v dohodě s okresním hejtmanem, že jest ochoten dáti tuto stížnost v Karlových Varech správně opsati a že ji pak doporučeným dopisem zašle osobně okresnímu hejtmanovi. Interpelaci!, aby však zajistil rychlejší zásah, rozhodl se, že obsah stížnosti předloží přímo ministerstvu sepsaný v této parlamentní interpelaci.

Když interpelant s bývalým starostou Liehmem opustil budovu okresního úřadu, přišlo k němu několik občanů a oznámili mu, že četnictvo na mnoha z nich dopustilo se násilí. Interpelant odebral se poté znovu k okresnímu hejtmanovi a v přítomnosti obou intervenujících vládních zástupců, kteří se nyní dostavili, mu oznámil, že to vrhá zcela zvláštní světlo na pravdomluvnost dotčených celníků vypovídajících pod služební přísahou, poněvadž proti prohlášení velitele četrťckého oddílu, že proti nikomu nebylo násilně zakročeno, nyní mu bylo sděleno, že četné osoby, mezi nimi také nově zvolený starosta Fischer, byly bezdůvodně nejneslýchaněji napadeny četnictvem.

Podle zápisu, který byl druhého dne sepsán na starostenském úřadě ve Žlutících se zraněnými, možno zjistiti, že mezi jinými četnictvo zbilo pažbami pušek Václava Schopfa, rolníka ze Žlutic, lesního správce Františka Engelmanna, pekařského mistra Jana Reissiga, kupce Leopolda Fischera, starostu města Žlutic, obchodníka Adolfa Sachera, krejčovského mistra Antonína Schmidta, Hugo Liehma ml., všechny ze Žlutic - tedy další nezvratný důkaz, jak věrohodná jsou prohlášen! celníků, učiněná pod služební přísahou, že vůbec přeli nikomu činně nepostupovali, čímž se také snažili vyvrátiti tvrzení interpelantovo, že byl udeřen pažbou.

Sepsané zápisy zní takto:

Předstupuje pan Václav Schopf, rolník ze Žlutic a uvádí:

Včera odcházel jsem z hostince Post mezi posledními hosty. Když jsem přišel na roh k holiči Schlesingerovi, zaslechl jsem povely a viděl jsem,

jak se lidé úprkem rozbíhají všemi směry. Šel jsem podle chodníku nahoru vedle domů, když mne náhle ze zadu jeden četník udeřil pažbou do levé strany. Stěžuji si tedy na to, poněvadž jsem k tomuto ztýrání nezavdal žádne příčiny a jsem znám jako pokojný občan.

Václav Schopf v. r. «

Předstupuje pan František Engelmann, lesní správce ze Žlutic a uvádí:

Když jsem včera vyšel z hostince Posl, zastavil jsem se ještě s několika pány na rohu domu paní Elbertové. Náhle zaslechl jsem český povel a viděl jsem, že četnictvo v rojnici útočí na náměstí. Již na český povel opustil jsem skupinu, u niž jsem stál a rychle jsem kráčel Kostelní ulicí do svého bytu. Ještě nahoře na náměstí upozornil mne žlutiúký četnický strážmistr Folta, abych šel domů. Když jsem byl u javoru na rohu v Kostelní ulici, tloukl mne celník puškou, kterou držel napřič a udeřil mne asi 10 až 12kráte po sobě do zad. Takto mne zpracovával až k Róschovu domu, načež mne opustil, když jsem ho požádal, aby mi dal pokoj a udeřil vedle mne jdoucího pana starostu Leopolda Fischera. Několikráte jsem se otočil a poznal jsem určitě v celníkovi strážmistra Kuchaře ze Štědré, kterého dobře znám z mnoha honů.

František Engelmann v r.

Předstupuje pan Jan Reissig, pekař ze Žlutíc a uvádí:

"Především konstatuji, že velmi špatně slyším a proto nikdy nejdu na žádnou schůzi. Jako každého večera procházel jsem se ve svém bílém pekařském pracovním oděvu po náměstí. Tu spatřil jsem včera večer na rohu u lékárny asi 20 kroků od ústí ulice mezi hostincem "Post" a domem paní Eibertové na náměstí více lidi, kteří se rychle rozbíhali) Pak jsem viděl mnoho četniků pronásledujících ony lidi. Poněvadž jsem neměl tušení, oč šlo, myslil jsem si, že někoho hledají a šel jsem blíže se podívat, ale ihned jsem se opět obrátil a šel jsem pomalu nazpět k domu. Tu mne udeřil celník drobné postavy pažbou pušky do zad. Obrátil jsem se a vzkřikl jsem: »Ho, ho, co pak se děje?« Načež dva jiní celníci, kteří byli asi ze Žlutic a znali mne, i že jsem nedoslýchavý, přistoupili ke mně a uchopili mne pod paždí a vedli mne na chodník a rukou mi naznačovali, že mám jíti domů. Stěžuji si tedy již proto, poněvadž z mého bílého pracovního oděvu ihned mohli seznati, že isem se nezúčastnil schůze. Jan. Reissig v. r. «

Předstupuje pan Leopold Fischer, kupec ze Žlutic, a uvádí:

"Když jsem včera večer vyšel z hotelu »Post«, zastavil jsem se ještě na několik minut před lékárnou. Za mnou vyšlo několik četniků z hotelu »Post« a ještě jsem zaslechl český povel. Pole šel jsem se svými známými dále domů směrem ke Kostelní ulici. Když jsem zpozoroval, že za mnou celníci jdou, šel jsem rychlejším krokem a zpozoroval jsem, že jeden malý četník postrkával pana lesního správce Engelmanna pažbou pušky. Teprve v Kostelní ulici u Róschova domu pana lesního správce opustil a přišel ke mně a uhodil mne paž-

bou pušky se strany do levé ruky. Dále dostal jsem ještě tři nebo čtyři rány do týla a do zad. Rána na ruce jest zřetelná patrná a doma jsem si musil dávati obklady. Obrátil jsem se, když mne udeřil, a poděkoval jsem strážmistrovi, který mne pak přestal tlouci. Leopold Fischer v. r. «

Předstupuje pan Adolf Sacher, obchodník ze Žlutíc a uvádí:

»Když jsem včera mezi posledními opustil hostinec »Post«, chtěl jsem jiti domů. Za mnou šlo několik Černíků a slyšel jsem za sebou, když jsem došel k lékárně, české povely, jimž jsem nerozuměl. Poté jsem šel dále s panem Antonínem Schmidtem ze Žlutíc, čís. 126. Náhle jsem pocítil, že mě někdo rýpl pažbou pušky ze zadu do pravé strany. Když jsem popošel rychle dva kroky, udeřil mne jiný četník pažbou pušky do zadu do hlavy. Musil jsem pak poklesem běžeti až k domu pana Reissiga a jeden četnik mne stále ještě pronásle-

doval. Adolf Sacher v. r. «

Předstupuje pan Anton Schmidt, krejčí ze Žlutíc a uvádí:

»Když jsem včera mezi posledními odešel z hostince »Post«, šlo za mnou několik celníků. Šel jsem až na roh domu pani Schlesingerové a zaslechl jsem české povely, jimž jsem ovšem nerozuměl. Po tomto povelu přišel za mnou četnik a tloukl mne ze zadu pažbou pušky do zad. Poté běžel jsem přes náměstí nahoru. Se mnou zároveň šel také Adolf Sacher z hostince »Post« a viděl jsem také, jak ho jeden četník rýpl puškou.

Anton Schmidt v. r. " Předstupuje pan Hugo Liehm ml. a uvádí:

»Otec mi přikázal, abych odvezl pana poslance inž. Kallinu automobilem do Karlových Varů, a to v sobotu 2. září 1933 večer. Proto čekal jsem u automobilu, který stál na náměstí poblíže lékárny. Když otec s poslancem Kallinou vyšel z hostince »Post«, přistoupil jsem k němu a tázal jsem se, kdy pojedeme do Karlových Varů, načež mi otec odpověděl, že ihned. Stál jsem u skupiny asi 10 až 20 osob, které vyšly z hostince »Post« několik minut před otcem Poněvadž jsem na schůzi nebyl, vyptával jisem se na její průběh. Poté uhlídal jsem větši počet cedníků vycházejících z hotelu »Post«. Když se octli na ulici, slyšel jsem povely, a to: »Nastoupit« a ještě více českých povelů. Na konec zaslechl jsem německé slovo: "Zerstreuen«. Ihned po tomto slovu zahájili celníci útok a útočili na lidi. Stál jsem u vozu a chtěl jsem otevříti dveře, abych mohl ihned odjeti, mezitím mne jeden četník udeřil pažbou do pravé strany. Ještě poznamenávám, že jsem tomuto celníkovi nezavdal k tomuto rýpnutí žádné příčiny a při tomto útoku četnictva nebo po povelech neměl jsem vůbec času odjeti z náměstí, poněvadž k této události došlo během jedné až dvou vteřin. Četník, který mne udeřil, byl by musil viděti, že jsem patřil k vozu. poněvadž jsem chtěl otevříti dveře a odjeti s vo-

zem. Hugo W. Liehm v. r. «

Zranění interpelantovo bylo potvrzeno vysvědčením primáře docenta dr. Doberauera, ředitele všeobecné veřejné nemocnice v Karlových Varech,

a nález zapsán do zápisu v přítomnosti druhého lékaře.

Opírajíce se o tento stav věci, jímž se bezvadné potvrzuje neodůvodněný postup četnictva a politického úředníka, který jest rozhodně spoluodpovědný za tento postup, a opírajíce se o nepravdivě výpovědi čelníků, že proti nikomu násilně nepostupovali, táži se podepsaní pana ministra, je-li ochoten:

1. ) ihned zakročili proti osobám, které se provinily tímto nehorázným a úplně neodůvodněným postupem intervenujících úředníků a četnictva prali pokojným občanům,

2. ) pohnati k odpovědnosti četníky uvádějící nepravdu pod služební přísahou a co nejpřisněji je potrestati,

3. ) vydati nutné pokyny, aby příště imunita intervenujícího člena Národního shromážděni byla za všech okolností uhájena,

4. ) provésti šetřeni se vším urychlením a o výsledku učiněných opatřeni podati zprávu?

V Praze, dne 5. záři 1933.

Inž. Kallina,

Horpynka, dr Hassold, dr Hanreich, inž. Jung, Kasper, Oehlinger, Krumpe, Greif, Schanagl, Bobek, Geyer, R. Kohler, Knirsch, dr Schollich, dr Keíbl, Matzner, Simm, Krebs, Schubert, Frítscher,

dr Petersilka.

2349 II (překlad).

Interpelace

poslance dr E. Schollicha a druhů

ministrovi vnitra, ministrovi spravedlností

a ministrovi školství a národní osvěty

o protiněmeckých plakátech v Českém

Těšíně.

Na Těšínsku ke konci školního roku, to jest kolem 25. června, odbočka Slezské matice osvěty lidové v Českém Těšíně, jejímiž členy jest mnoho osob, které samy docházely do německých škol, ba dokonce měly německé akademické vzděláni, vylepila veřejně na všech rozích plakáty, tištěné ve Slezské grafii v Karviné, tohoto znění:

»Lide těšínský!

Jsme ve vážné době, kdy náš stát potřebuje podpory a spolupráce každého jednotlivce proti živlům nestálým a škůdcům.

Před zápisem do škol upozorňujeme, že k těmto škůdcům počítáme všechny ty, kteří na našich dělech páchají hřích odnárodňování.

Čeho jsme svědky?

1. Většina děti mateřských škol německých u nás mluví na vycházkách a ve škole samalne po našemu. Učitelky se dorozumívají 5 dětmi často prostřednictvím opatrovnic, poněvadž dítky jim vůbec nerozumějí.

Tážeme se: Proč je již od mládí mrzačena ř. č těchto dětí?

Kdo štve je do německých škol, aby se učily již od mládí nenávidět řeč svých otců a matek?

2 Z německých škol národních hrnou se celé houfy dětí, které hned před školou mluví slovansky. Dokonce na chodbách německých škol slyšeti v přestávkách více hovor slovanský než německý. Na německých slavnostech školních, kdy duše dítěte je otevřenější a rodiče bývají přítomní, zanika německá řeč v hovoru slovanském.

Je zjistěno, že většina děti v německých školách zdejšího kraje, zvláště v nižších třídách, vůbec nerozumí vyučovacímu německému jazyku.

Z okolních vesnic chodí stovky děti do škol německých, z nichž dítě, náležející skutečně německé národnosti, jest výjimka.

Povinnost nám káže, abychom se těchto dětí ujalu proti všem, kdo je olupují o největší bohatství, o vzděláni.

Těšínský otče, těšínská matko!

Budoucnost patří lidem vzdělaným.

Na koho budou někdy vaše děti naříkat, že se nemohly ničemu pořádně naučit, poněvadž učení nerozuměly? Pokládáte za úspěch, když Vaše děti sedí plná tři léta nečinné v německé škole, při čemž otupí se jejich cit a rozum, a potom umí jen několik zkomolených německých frázi? Vaše děti neumějí pak řádně ani německy, ani polsky, ani česky.

V českých školách mají dítky příležitost naučiti se vedle státního jazyka také německy.

Nechceme získati dětí německých - ale nedáme M nadále germanisovati děti naši krve - děti slovanské!!!

Budeme veřejně pranýřovati jména těch, kteří jsou škůdci svých vlastních děti, jež mrzáci cizí výchovou, cizí řeči a posílají je do německých škol.

Mezi nimi je dokonce cela řada zaměstnanců státních a veřejných, zřejmě slovanské národnosti, kteři berou mzdu ze státní pokladny a posíláním děti do německých škol projevují nevážnost a neduvěru k Československé republice.

Budeme důrazně žádati na rozhodných místech, aby tato nedůvěra byla patřičně hodnocena!!!

Nezastavíme se před žádnými prostředky, dokud nebude učiněna náprava a dokud neuvědomíme zakřiknutý zdejši lid!

Dítě slovanské patři do školy slovanské!!!

Dejte svým dětem výchovu a školní vzdělání ve státní, to jest české škole!!!

Odbor "Smol" v Českém Těšíně.

Nákladem vlastním. Tiskla »Slezská Grafu v Karvinné. «

V tomto provoláni k těšínskému lidu (velm moudře není to provolání k českému obyvatelstvu) štve se neslýchané proti docházce těšínského obyvatelstva do německých škol a pohrůžkou násilných opatření se žádá, aby těšínské obyvatslslvo docházelo do českých škol.

V těchto plakátech Slezské matice osvěty lidové v Českem Těšíně rozšiřují se padle §18, čís. l a 3, zákona na ochranu republiky trestne, nepravdivé zprávy o německých školách, čímž se ohrožuje veřejná bezpečnost a veřejný pořádek, tvrdí-li se v tomto provoláni, že se děti v těchto školách učí již od mládí nenáviděti řeč svých otců a matek, že většina dětí vůbec nerozumí vyučovacímu jazyku a v těchto školách jest olupována o své bohatství, vzděláni, že dět, budou proto někdy naříkali na rodiče, poněvadž se v těchto německých školách nemehly ničemu pořádně naučit a seděly plna leta nečinně v německé škole, kde jejich duch a rozum otupěl a potom umějí jen několik zkomolených německých frázi.

V provoláni hrozí se veřejným pranýřováním jmen těch, kteří posílají své děti do německých škol a mrzáci své děli domnělou cizí výchovou v cizím jazyku.

Zmíněné provoláni nazývá posilám dětí do německé školy projevem nevážnosti a nedůvěry k Československé republice a neleká se žádných prostředků, aby v tomto směru došlo k úpravě, kterou si přeje pisatel tohoto provolání. Tato pohrůžka jest namířena především proti státním a veřejným zaměstnancům, kteří posílají děti do německé školy a berou peníze ze státní pokladny, které, většinou také němečtí poplatnici naplňuji, což pisatelé sami dobře vědí. Svrchu uvedené pohrůžky zakládají zločin podle §93, písm. b) tr. z. a §11 zákona na ochranu republiky nebo se příčí zakonu o útisku čís. 309/21 Sb. z. a n., pobuřuje-li se k zaští a k nepřátelským činům proti jednotlivým skupinám obyvatelstva pro jejich národnost, jazyk atd. Nelze také dobře pochopiti, jak má byli návštěva těšínských německých škol projevem neduvěry a nevážnosti k Československé republice, vždyť přece tyto německé školy jsou učebné ústavy, vybavené týmiž právy a povinnostmi jako školy s českým jazykem vyučovacím. Pan ministr školství zajisté ví, že těšínskému obyvatelstvu v letech plebiscitu byla s nejvyššího místa přislíbena svoboda a nedotknutelnost jejich škol a nedotknutelná ochrana rodičovského práva, bude-li Těšínsko přivteleno k Československé republice.

Podepsaní se tedy táži:

l ) Co zamýšlí pan ministr školství a národní osvěty učiniti, aby se dostalo starým a osvědčeným učitelům na německých školách na Těšínsku naležiteho dostiučinění za diskvalifikaci v provoláni?

2. ) Dostal pan ministr vnitra zprávu o vytištěni A veřejném vyhlášeni tohoto provoláni a bylo toto provolání podrobeno povinné censuře? Ví pan. ministr, že přes zakročení deputace místní školní rady u okresního hejtmana Gely v Českém Těšíně štváčské plakáty, pro jejichž vylepen! nebylo opatřeno povolení, dodnes nejsou odstranény?

3 ) Co zamýšlí konečně učiniti pan ministr spravedlnosti, aby příště znemožal takovéto štvaní proti německému lidu v republice a jeho školám, lakož i proti jeho pokojnému vývoji? Jak zamýšlí především pan ministr spravedlnosti a pan ministr vnitra chrániti nepatrný počet zbývajicích německych státních a veřejných zaměstnanců před pohrůžkou takovýchto neodpovědnych vedlejších míst ?