2347/IX (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dra Keibla a druhů
o neudržitelném zaopatření válečných slepců (tisk 1379/XXI).
Zákon o požitcích válečných poškozenců ze dne 20. února 1920, číslo 442 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1932, číslo 39 Sb. z. a n., činí rozdíl pro stanovení nároku na důchod mezi poškozenci, jimž plyne příjem z pramenů vypočtených v §u 4. zákona, a mezi poškozenci ostatními.
Pro poškozence, kteří mají příjem z pramenů vypočtených v §u 4. zákona, stanoveny jsou podmínky přísnější proti poškozencům ostatním a je ustanoveni §u 4. zákona povahy restriktivní, neboť vylučuje z nároku na důchod zcela nebo z části poškozence, jichž se týká a kteří by jinak podle ostatních ustanoveni zákona měli nárok na důchod.
Z ustanovení § 4. zákona plyne, že i pro poškozence-trafikanty, příjemce zaopatřovacích a výslužných platů z veřejné pokladny, i pro poškozence, kteří po událostí, zakládající jejich nárok na důchod, přijati byli do služeb uvedených v §u 4., odst. 2" zákona, platí zásadně hranice příjmová stanovená §em 2., cit. zákona ve spojení se zákony ze dne 10. dubna 1924, č. 79 Sb. z. a n., a dalšími, posledně zákonem ze dne 27. června 1929, Čisto 93 Sb. z. a n. a teprve tenkráte, jestliže příjem z pramenů uvedených v §u 4., odst. 1. nedosahuje hranice §u 2. zákona, přichází v úvahu ustanovení §u 4., odst. 1., jak v souhlase se zákonem stanoví vládní nařízení ze dne 7. prosince 1922, číslo 363 Sb. z. a n., k §u 4., odst. 4.; u poškozenců, na které vztahuje se ustanovení §u 4., odst. 2. zákona,. platí rovněž všeobecná hranice příjmová, pouze požitky u poškozenců se strátou výdělečné schopnosti aspoň 50% počítali se pro součet hranice příjmové a jinak příslušných požitků pouze polovinou, jak ustanoveno je akt v cit. vládním nařízení k §u 4., odst. 10., 11. a 14.
Pokud interpelace vytýká, že do příjmu válečných poškozenců započítává se také důchod válečných poškozenců, poukazuje se na ustanovení §u 2. zákona ze dne 15. června 1927, číslo 76 Sb. z. a n., podle jehož odst. 4. osvobozeny jsou od daně důchodové pouze přídavky za zranění, nikoliv zaopatřovací požitky podle zákonů číslo 142/1920 ve znění zákona číslo 39/1922 Sb. z. a n. a zákona číslo 41/1922 Sb. z. a. n., jak výslovně určuje vládní nařízení ze dne 20. prosince 1927, číslo 175 Sb. z. a n., k §u 2., číslo 3 a 4, v odst. 4., poslední věta.
Prakse úřadů pro péči o válečné poškozence odpovídá tedy vládnímu nařízení číslo 363/1922 Sb. z. a n., jež v tomto směru plně je kryto zněním zákona číslo 142/1920 ve spojení se zákonem číslo 39/1922 Sb. z. a n. Zákon číslo 133/1930 Sb. 3. a n. nedotýká se ustanovení §u 4. prve citovaného zákona, neboť upravuje toliko sazby důchodů invalidů se ztrátou výdělečné schopnosti alespoň 85% a vdov zcela výdělku neschopných nebo starších 55 let.
V Praze dne 13. září 1933.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
2347/X (původní znění).
Odpověď
ministra financi
na Interpelaci poslance dra Bachera a druhů,
jak berní úřady vypočítávají daňové nedoplatky (tisk 2189/II).
Výnosy ze dne 4. prosince 1930, číslo 114342/29 a číslo 118. 968/29, nesledovaly účel, jak se snad interpelace mylně domnívá, zavésti novou, poplatníkům nepříznivější praxi co do počítáni platební povinnosti podle článku XIII. uváděcích ustanovení a § 270, odst. 1., zákona o přímých daních číslo 76/1927 Sb. z. a n., nýbrž měly na přání došlá z řad samého poplatnictva - za účel autoritativním výkladem těchto ustanovení odstraniti namnoze chybnou dosavadní praxi a zavésti u všech berních úřadů v tomto směru jednotný a zákonu odpovídající výklad. Poněvadž v těchto vyneseních jde o výklad ustanoveni zákonné normy, zavazující poplatnictvo ve všech dobách její platnosti stejně bez ohledu na výkyvy hospodářské prosperity, nelze tento výklad přizpůsobovati těmto výkyvům konjunktury, pokud se týče jej měniti ve prospěch poplatnictva v důsledku obtíží, jež sebou přináší v době hospodářské depresse, stejně jako jej nelze měniti v neprospěch poplatnictva v době vzestupu hospodářské prosperity. Nelze tudíž požadavkům interpelace vyhověti a to tím spíše, že pro veškery kategorie poplatnictva doba hospodářské krise nemá a nebude zajisté míti stejně trváni, a že důvod, který se pro tyto požadavky v interpelaci uvádí, totiž klesající výše daňových předpisů, neplatí všeobecné a stejně pro všechny poplatníky, poněvadž jest celá řada poplatníků, u nichž hospodářská prosperita i po dobu krise trvá nebo se dokonce zvyšuje.
Názor vyslovený v interpelaci, že ustanoveni citovaných výnosů nepůsobí ve prospěch po-
platníků v době vzestupu daňových předpisů, je mylný, poněvadž poplatník platící podle těchto výnosů zaplatí v době vzestupu daňových předpisů méně než by musil zaplatiti, kdyby prozatímní daňová povinnost v této době byla počítána způsobem žádaným v interpelaci. Poukazuje-li se v této souvislosti na ustanovení § 270, odst. 3., zákona o přímých daních, podle něhož rozdíl vyplývající z vyššího předpisu jest třeba doplatiti do 30 dnů po doručení tohoto předpisu, nutno naproti tomu uvésti, že při placení prozatímní daňové povinnosti podle vyšších posledních předpisů, než činí předpisy skutečné (v době hospodářské depresse), vznikají poplatníkům k dobru přeplatky.
Zákonodárce však, předvídaje pro dobu poklesu hospodářské konjunktury obtíže, které má interpelace má mysli, učinil zákonné opatření, kterým se má poplatníkům platební povinnost podle článku XIII. uváděcích ustanovení a § 270, odstavec 1., zákona o přímých daních ulehčiti. Tímto zákonným opatřením jsou ustanovení § 283, odst. 1, zákona o přímých daních - a příslušného prováděcího nařízeni - o přiročí, o nichž se interpelace zmiňuje. Poněvadž zákon váže tu povolení příročí na žádost poplatníka, nemůže ministerstvo financí povoliti poplatníkům generelní příročí, byť i takové přiročí mělo se, jak se v interpelaci žádá, státi v té formě, že by bylo nařízeno berním úřadům, aby počítaly prozatímní daňovou povinnost podle článku XIII. uvádecích ustanovení a § 270, odst. 1., zákona o přímých daních po dobu trváni hospodářské krise způsobem poplatníkům příznivějším, než jak plyne ze zákona. Brání-li tedy zákon ministerstvu financí, aby požadované generelní příroči povolilo, a učinil-li již na druhé straně týž zákon ve prospěch poplatíctva opatření, dle něhož může - alespoň v indíviduelních případech - dosíci ulehčení platební povinnosti, o niž jde, nemá ministerstvo financí důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 5. září 1933.
Ministr financi: Dr. Trapl, v. r.
2347/XI (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance O. Horpynky a druhů
X zabírání bytů v Mostě, řízenou na ministra vnitra (tisk 2209/XIII).
K žádosti ředitelství pošt a telegrafů v Praze zajistil okresní úřad v Mostě podle zákona ze dne
11. července 1928, č. 118 Sb. z. a n., výměrem ze dne 11. května 1931, č. 27. 654, v domě manželů Josefa a Anny Payerových v Mostě čp. 489 byt pro poštovního zřízence Václava Vestfála, obývaný poštovním zřízencem Bohumilém Heroldem, jenž byl služebně přeložen do jiné obce.
Proti tomuto výměru vlastníci domu podali odvolání, které po delším šetřeni výměrem zemského úřadu v Praze ze dne 25. března 1933, čj. 14-552-33, bylo zamítnuto, ježto zemský úřad neshledal, že by byl dán některý z důvodů vylučujících zajištění podle § 13 uvedeného zákona, zejména, že by vlastníci domu bytu potřebovali pro sebe. Rozhodnuti zemského úřadu jest konečné.
Ježto uprázdněný byt nebyl, jak z interpelace jest patrno, poštovním zaměstnancem Václavem Vestfálem přijat a jiného zaměstnance, kterému by se byt přiděloval, úřad ve lhůtě stanovené v § 11 uvedeného zákona nejmenoval, zajištění podle zákona zamklo, takže vlastníci domu mohli s bytem od 1. dubna 1933 naložiti zcela volně.
Domnívají-li se vlastníci domu, že jim byla způsobena škoda neobsazením bytu, mohou se domáhati rozhodnuti o povinnosti k náhradě postupem správních instancí.
V Praze dne 7. záři 1933.
Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.
2347 XII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Höhnela a soudruhů
o neslýchaném jednáni četnického pra-
porčíka Nováka v Krompachu, v okrese
německo-jablonském (tisk 2316/V).
Dne 28. června 1933 dostavila se domkářka Marie Gulichová z Krompachu č. pop. 10 v průvodu manžela Antonína Gulicha na místní četnickou stanici, aby tam prokázala nárok na pobíranou podporu v nezaměstnanosti.
Při výslechu Gulichové vměšoval se její manžel přes napomenutí do úředního jednání tak nepřístojně, že ho velitel stanice praporčík Antonín Novák z kanceláře vykázal. Na to zakázal Gulich manželce vůbec vypovídati a vyzval ji k společnému odchodu.
Když praporčík Novák chtěl Gulichové v odchodu zabrániti, strčil Gulich podle Novákova tvrzení do něho tak prudce, že Novák zavrávoral.
Oba manželé chtěli rychle odejiti, byli však na rozkaz velitele stanice přispěchavšími četníky zadrženi, Gulich pro veřejné násilí zatčen a po výslechu manželky eskortován k okresnímu soudu do Cviková.
Pokud jde o tvrzení manželů Gulichových, že praporčík Novák udeřil Gulicha do obličeje a vyhodil ho ze dveří, bylo ke zjištění pravého stavu věci zavedeno proti praporčíků Novákovi trestní řízení pro podezření z přečinu podle § 589 v. tr. z. a uděleno povolení k soudnímu stíhání manželů Gulichových pro urážku na cti.
Tvrzení o posmívání se praporčíka Nováka Gulichovi, jakož i o hladovění Gulichově spočívá na mylné informaci pánů interpelantů.
Pokud jde o žádaně potrestání praporčíka Nováka, dlužno vyčkati výsledku trestního řízení ve věci zavedeného.
V Praze dne 15. září 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2347/XIII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů
o dohledu nad schůzí v Opavě (tisk 2204/VIII).
Po provedené revisi důvěrné schůze v interpelaci uvedené shledal bezpečnostní orgán, který doprovázel intervenujícího úředníka, že dveře vedoucí na půdu jsou otevřeny. Věda ze zkušenosti, že o zábavách a podobných příležitostech sem zacházejí nepovolané osoby s kouřící cigaretou a způsobují tak nebezpečí ohně, vešel dovnitř, chtěje se přesvědčiti, zda tam takových osob není. U dveří vedoucích na půdu zástrčka nebyla a není proto správné tvrditi, že ji onen orgán ze dveří odstranil z obavy, aby ho někdo na půdě nezavřel. Jde o případ náhodný, k němuž nezavdal příčiny nějaký příkaz úřadu, a proto neshledávám důvodu k žádaným opatřením a to tím méně, že pořadatelé schůze opomenuli učiniti taková opatření, aby průběh schůze nemohl býti sledován nepozvanými osobami.
V Praze dne 10. září 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2347/XIV (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů
o chování krnovského okresního úřadu (tisk 2249/IX).
Piloti výměru okresního úřadu v Krnově, který je předmětem interpelace a jímž bylo zakázáno v obvodu jmenovaného úřadu jakékoliv rozšiřování letáku »Was will die deutsche Nationalpartei« (tedy nikoli jen rozdávání letáků účastníkům schůzí německé strany národní), bylo podáno odvolání k zemskému úřadu v Brně, jehož rozhodnutí nemohu předbíhati. Již nyní však nutno podotknouti, že úřady, činíce opatření uvedeného druhu, přihlížejí vždy k místním poměrům, takže z okolnosti, že v určitém místě bylo snad rozšiřování tiskopisu povoleno, nelze usuzovati na nesprávný postup úřadů proto, že v jiném místě rozšiřováni téhož tiskopisu povoleno nebylo.
Nemám proto zatím důvodu činiti z podnětu této interpelace nějaké opatření.
V Praze dne 10. září 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2347/XV.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Solfronka a druhů
o daňových odpisech za dávno minulá léta firmě Zborovicko-Kojetínské cukrovary A. Popper a spol. (tisk 2295/I).
Jmenované firmě byla za léta 1922-1926 vyměřena z jednotlivých jejích provozoven všeobecná daň výdělková, při kterémžto vyměření byla prostřední výnosnost podniků posuzována s hlediska tehdy platných zákonných norem posléze ve znění zákona ze dne 28. dubna 1922, číslo 144 Sb. z. a n. a byla ve všech případech ve smyslu
článku III., číslo 2. cit. zák. k výnosům podniků připočtena všeobecná daň výdělková. Veškeré tyto předpisy nabyly právní moci.
Později (v roce 1932) žádala firma za prominutí zmeškané lhůty odvolací ve věci všeobecné daně výdělkové za shora uvedená léta, ježto pojetí daně výdělkové do daňových základů odporuje zákonu vzhledem k zásadám vysloveným v nálezu nejvyššího správního soudu Bon. 4963 1929. Zemské finanční ředitelství v Brně majíc za to, že zmíněnými předpisy bylo firmě materielně ublíženo, prominulo výjimečně zmeškání odvolací lhůty; při meritorním projednání firmou nyní podaných odvolání vyloučila odvolací komise - orgán to samostatně rozhodující - z výnosů vzatých za podklad k jednotlivým vyměřením původně započtenou všeobecnou daň výdělkovou s přirážkami a snížila v některých případech, pokud se týče u některých provozoven, daňově sazby s přihlédnutím k ustanoveni článku III., číslo 1. cit. zákona. Všechna ostatní odvolání byla zamítnuta; podotknouti tu dlužno, že za rok 1927 odvolání podáno nebylo.
Prominuti zmeškané lhůty odvolací opírá se o vyneseni ministerstva financí ze dne 18. dubna 1922, číslo 42. 297/5168/22, kterým byly zemské finanční úřady generelně zmocněny, aby promeškání lhůty v příčině opravných prostředků promíjely ve vlastním oboru působnosti z důvodů zvláštního zřetele hodných. Za takovéto důvody platilo zejména, stala-li se poplatníkovi při předpisu daně zřejmá křivda tím, že okolnosti pro předpis daně rozhodné byly nesprávně nebo neúplně zjištěny. V meritu věci pak již zemské finanční ředitelství v Brně nerozhodovalo, nejsouc k tomu přislušno, nýbrž učinila tak - jak již shora uvedeno - odvolací komise. - Citované zdejší vynesení týkalo se pouze let incl. 1926; v interpelaci citovaný § 253, odstavec 3. zákona číslo 76/1927 Sb. z. a n. vztahuje se na daně počínajíc rokem 1927 a nepřichází zde vůbec v úvahu.
K třetímu bodu interpelace se podotýká, že není potřebí zvláštních opatření, neboť otázka příslušnosti a postupu při promíjení zmeškaných lhůt jest podrobně upravena zákonem ve spojení s příslušnými ustanoveními prováděcího nařízení. V důsledku této dostatečné legislativní úpravy povoluje se v praxi prominutí zmeškaných lhůt pouze v případech zvláštního zřetele hodných.
K poslednímu bodu interpelace podotýká ministerstvo financí, že mu není známo, zdali a kolik upsala jmenovaná firma nebo její společníci na Půjčku práce.
Ujišťuji všechny podavatele léto interpelace, že přísně k tomu přihlížím, aby bez rozdílu každý poplatník nesl daň podle zákona na něho připadající.
V Praze dne 20. září 1933.
Ministr financi:
Dr. Trapl. v. r.
2347/XVI.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců F. Zeminové, A. Tučného, dra J. Patejdla a druhů
o vydání kartelového zákona (tisk 1447/I).
Vzhledem k tomu, že příprava kartelového zákona vyžadovala dlouhého jednání a dohody v kruzích politických, nebylo možno před docílením této dohody a předložením vládního návrhu Národnímu shromáždění sděliti konečně stanovisko k otázce, zdali bude vládní návrh kartelového zákona předložen.
Pokud jde o bod 2. interpelace, třeba poukázati na to, že právě přípravou kartelového zákona musila býti teprve opatřena dostačující zákonná opora pro potřebná opatření pro zásah do činnosti kartelů; pro prozatímní opatření před vydáním kartelového zákona nebylo zákonného podkladu.
K bodu 3. interpelace se sděluje, že v důsledku interpelace ministerstvo pro zásobování lidu uložilo již v březnu 1932 všem úřadům pro Dotíráni lichvy, aby otázkám v interpelaci uvedeným věnovaly zvýšenou pozornost, a aby zjištěné přestupky vyhánění cen do nepřiměřené výše, jakož i přestupky proti ostatním předpisům veřejnohospodářským neprodleně oznamovaly příslušným státním zastupitelstvím, po případě okresním úřadům.
V Praze dne 5. října 1933.
Předseda vlády: Malypetr, v. r.
2347/XVII.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců H. Bergmanna, A. Tučného a druhů
o zvláštní odměně zřízencům finanční správy za donášku těžkých zásilek úředních z pošty a na poštu (tisk 2289/II).
V interpelované věci sděluji, že výnos presidia ministerstva financí ze dne 30. července
1919, číslo 10517 pres. o zvláštní odměně zřízencům finanční správy za donášku těžkých zásilek je dosud v platnosti.
Vyhovuje interpelaci, zařídil jsem, aby na
tento stav věci byly ústřední úřady upozorněny.
V Praze dne 29. září 1933.
Ministr financi: Dr. Trapl, v. r.
2347/XVIII.
Odpověď
ministra sociální péče a ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců A. Hatiny, E. Špatného a druhů
o případu pojištěnce Úrazové pojišťovny
dělnické v Praze Karla Čecha
(tisk 2289 XIII).
Bodle zprávy Úrazové pojišťovny dělnické v Praze přihlásil Karel Čech ze Smrdova, rozený 1899, podle ustanovení § 18. úrazového zákona dne 8. února a 8. března 1926 písemně Úrazové pojišťovně dělnické lámání kamene v lomu patřícímu Františku Myšičikovi, ale jím neprovozovaném, a byl zařaděn podle § 18. úr. zák., po prvé výměrem ze dne 24. března 1926, jako samostatný podnikatel dočasného podniku lomařského a po druhé pak, když František Myšička písemně 22. října 1926 potvrdil, že Karel Čech provozuje lámání kamene v jeho lomu na svůj účet, jako trvalý podnikatel »lámání kamene.., výměrem z 5. listopadu 1926.
Ježto Karel Cech proti těmto výměrům námitek nepodal, staly se oba pravoplatnými a tím v poměru k Úrazové pojišťovně dělnické již l½ roku před úrazem uznal, že je podnikatelem a nikoli dělníkem. On také zjednával dělníky, platil jim mzdu a přihlašoval dělníky jím zaměstnané ve výpočetních vzorcích mu zasílaných a platil za ně ve všech obdobích splatné úrazové pojistné sám. Myšička, jakožto majitel parcely, dostával od něho jen pachtovné podle množství vylámaného kamene.
Dobrovolně se Karel Čech jako podnikatel k pojištění úrazovému po rozumu článku V. zákona z 20. července 1894, č. 168 ř. z. nepřihlásil.
Podáním presentovaným u Úrazové pojišťovny dělnické v Praze dne 13. dubna 1928, t. j. téměř 5 měsíců po úrazu, sdělil ústavu právní zástupce Karla Čecha, že týž utrpěl v lomu dne 19. prosince 1927 úraz na pravé noze. Zraněný sám úraz Úrazově pojišťovně dělnické vůbec neohlásil.
Úrazová pojišťovna dělnická zahájila ihned vyšetřování případu a po řádném zjištění, že jde o samostatného pravoplatně zařazeného podnikatele, dobrovolně nepojištěného, výměrem ze dne 27. dubna 1929 žádost o úrazový důchod zamítla.
Jménem zraněného podal právní zástupce proti zamítavému výměru žalobu k rozhodčímu soudu Úrazové pojišťovny dělnické v Praze. Tato žaloba byla po provedeném řízení nálezem ze dne 20. února 1930 zamítnuta s odůvodněním, že podnikatelem, na jehož účet podnik byl provozován, byl žalobce, který si kamenný lom od Františka Myšičky zpachtoval.
Žaloba o obnovu řízení byla zamítnuta s odůvodněním, že podle ustanovení článku XII. zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n. (§ 38 c), odst. 3), opravné prostředky nebo žaloby proti nálezům rozhodčího soudu nejsou přípustně.
Jak bylo vyšetřeno, podle konstatního názoru rozhodčího soudu Úrazové pojišťovny dělnické, je obnova řízení, skončeného nálezem rozhodčího soudu, nepřípustná, třebas by tu byly splněny předpoklady uvedené v § 530 civil, řádu soudního.
Protože jde o otázku judikatury, nelze rozhodčímu soudu naříditi, aby v daném případě provedl obnovu řízení.
Dlužno však uznati, že vyloučení žaloby o obnovu nesrovnává se správním cítěním dnešní doby a že bude třeba, aby uvedená ustanovení § 38 c) úraz. zák. a § 28 nař. z 10. dubna 1889, č. 47 ř. z., byla co nejdříve, nejvhodněji při zamýšlené reformě rozhodčího soudnictví úrazového, novelisována.
V Praze dne 22. září 1933.
Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
2347/XIX.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Andreje Hlinky a druhů
ve věci zproštění úředního tajemství notáře Schleifera (tisk 2295/II).
Zemský úřad v Bratislavě nezprostíl notářského adjunkta Rudolfa Schleifera povinnosti za-
chovávati úřední tajemství z vážných důvodů služebních. Dosavadní výsledek šetření, které jsem v tom směru nařídil, neskýtá zatím podkladu ke změně tohoto opatřeni.
Šetření bude ještě doplněno a podle výsledku potřebné zařízeno.
V Praze dne 3. října 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2347/XX.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Netolického a druhů
o závadách u městského úřadu v Dašicích (tisk 2308/VI).
Ad 1. Po instančním zrušení původního rozhodnutí okresního úřadu o účetní závěrce obce Dašic za r. 1929 došlo k novému rozhodnutí okresního úřadu, proti němuž bylo podáno odvolání.
Toto odvolání zemský úřad vrátil k doplnění, načež okresní úřad zavedl patřičné řízení. Poněvadž městský úřad s vrácením příslušného spisu se omeškával, byl okresním úřadem důrazně vyzván k urychlenému jednáni.
Ad 2. Usnesení obecního zastupitelstva o rozpočtu obce na r. 1931 nabylo právní moci. Podle zjištění nebylo podáno odvolání proti rozhodnutí okresního výboru o tomto rozpočtu.
Rozpočet ten však nebyl zemským výborem pro vysoký schodek schválen a upravený rozpočet nebyl dosud předložen zemskému úřadu k novému jednání.
Ad 3. K žádosti za provedení revise obecního hospodářství v Dašicích sdělil okresní úřad městskému úřadu, že revise bude podle možnosti provedena. Byla pojata do programu revisí a přehlídek roku 1933.
Stížnost proti obecním účtům za r. 1931 je předmětem jednání. Věc bude okresním úřadem vyřízena s největším urychlením, jakmile městský úřad vrátí příslušný spis, jenž mu byl zaslán k vyšetření.
Nedal-li starosta obce hlasovati o pilností návrhu na zřízení komise, jež měla zjistiti, kdo jest povinen obci nahraditi škodu, způsobenou vyloupením pokladny a nekrytou pojištěním, šlo tu jen
o porušeni členských práv navrhovatele na utvářeni sborové vůle zastupitelstva. Ochrany těchto členských práv měl se domáhati především u zastupitelstva obecního, neboť o porušení práv těchto lze rozhodovati toliko v řádném pořadu stolic. Přes to, že se tak nestalo, zavedl okresní úřad ve věci šetření a dle výsledku jeho učiní opatřeni, aby majetkové zájmy obce byly náležitě ochráněny.
Ad 4. Rozpočet obce na r. 1932 nebyl zemským výborem pro značný nekrytý schodek schválen a upravený rozpočet nebyl dosud předložen k novému projednání. Dohlédací úřady nemají sice zákonného oprávněni donutiti obec k určité úpravě rozpočtu, okresní úřad zahájil však i řízeni v tom směru, aby příslušným pokynům zemského výboru bylo vyhověno.
Ad 5. O odvolání, podaném proti obecnímu rozpočtu na r. 1933, bude neprodleně rozhodnuto, jakmile městský úřad vrátí spis o tomto rozpočtu, jejž mu okresní úřad zaslal k obsáhlému doplnění a vyšetřeni.
Ad 6. Útraty sporu s elektrárnou byly preliminovány v řádném rozpočtu obecním na r. 1931 částkou 50. 000 Kč a v rozpočtu na r. 1932 částkou 30. 000 Kč.
Podle zjištění okresního úřadu nestěžoval si dosud člen městské rady Jos. Chmelík nadřízeným úřadům na znemožňování kontroly obecního hospodářství členům obecního zastupitelstva.
Ad 7. V podáni z 27. března b. r. žádal člen zastupitelstva J. Chmelík, aby mu byl k nahlédnuti dán zápis o schůzi městské rady z 11. března, aby bylo zakročeno proti tajemníku a starostovi obce podle čl. 4 organisačního zákona a konečně vytýkal, že městská rada porušila svoji kompetenci, že obvinila jej z činů nečestných a porušila úřední tajemství. O tomto podáni bylo okresním úřadem již v dubnu b. r. zavedeno řízení, jež v nejbližší době bude skončeno, a bude ve věci rozhodnuto.
Ad 8. Přestávku v konáni schůzi městského zastupitelstva, jež trvala od 11. listopadu 1932 do 25. dubna 1933, vysvětluje obec tím, že vzhledem k panujícím tehdy politickým a hospodářským poměrům v obci, jež se značně přiostřily, byly důvodné obavy, že schůze zastupitelstva skončí bez positivního výsledku a že zavdají příčinu k událostem ohrožujícím veřejný pořádek a bezpečnost. Tyto obavy ohlásil též městský úřad okresnímu úřadu dne 28. listopadu 1932 a 10. března 1933. Pokud jde o postup starosty ve schůzi dne 13. června 1933, šlo rovněž o porušeni členských práv člena obecního zastupitelstva a bylo proto v prvé řadě zastupitelstvo povoláno, aby ke stížnosti dotčeného člena zjednalo nápravu.
Ad 9. Šetření nebylo ve věci ještě okresním úřadem skončeno. Podle dosavadního zjištění nešlo však dne 17. května 1933 o řádnou schůzi městské rady, nýbrž pouze o předporady radničních klubů. Výsledek této předporady byl předmětem usnášeni řádně svolané schůze městské rady dne 9. června 1933.