2344/IX (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance dra J. Keibla a druhů,
že se v německém jazykovém území vydávají jen české tiskopisy přihlášek pro školní výlety (tisk 1907/XIV).
Správy státních podniků a závodů a zejména i státní správa železniční snaží se všemožně, aby podniky jejich péči svěřené bylý spravovány tak, aby vyhovovaly všem požadavkům veřejnosti, slučitelným s platným právním řádem a s provozními potřebami podniku samotných, danými nutným zřetelem na hospodárnost a účelnost jejich vedení. V těchto mezích se přihlíží ve službě železniční i k uspokojení požadavků, kladených na podnik po stránce jazykově.
Nutno proto odmítnouti předhůzky interpelace, která spatřuje nějaké právnické chytráctví v postupu železniční správy, řídící se v zásadě jasným zněním a bezvadným výkladem jazykového zákona, potvrzeným co do správnosti i stálou judikaturou Nejvyššího správního soudu, a která označuje její disposice jako nevraživé činy.
Pokud jde o konkrétně uvedený (požadavek, aby správy německých škol mohly použíti při žádostech o slevu pro školní výlety přihláškových tiskopisů s českoněmeckým zněním, stalo se mezitím opatření, aby takové tiskopisy byly opět zavedeny; totéž platí i o tiskopisech pro žákovské průkazky.
V Praze dne 31. srpna 1933.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
2344/X (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Macouna a soudruhů
o překážkách, které se kladou povolání
obchodních cestujících a zástupců
(tisk 2249/IV).
Vláda poukazuje na svou odpověď danou v téže věci na interpelaci poslance Kleina a sou-
druhů o znemožňování výkonu obchodních cestujících a zástupců (tisk 2211/XI).
V Praze dne 11. července 1933.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
2344/XI.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců dra L. Danka, J. Vičánka a druhů
o našich učebnicích školních (tisk 2204/XV).
Opatření, žádaná v interpelaci, byla již učiněna výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 6. prosince 1932, číslo 136. 546-I (Věstník ministerstva školství a národní osvěty, ročník XIV., číslo 67), o užívání, zavádění a schvalování učebnic a učebných pomůcek na národních školách. Podle oddílu a) čl. III. tohoto výnosu má obsah učebnice v celku i v podrobnostech souhlasiti po věcné stránce s dnešním stavem vědeckého poznání a učebnice mají podporovati národnostní, sociální a náboženskou snášenlivost.
Poznamenávám, že nejen každá nová učebnice, nýbrž i každé nové vydání její musí býti schváleno ministerstvem školství a národní osvěty, které se při tom řídí shora uvedenými zásadami.
V Praze dne 11. září 1933.
Ministr školství a národní osvěty: Dr. Dérer, v. r.
2344/XII.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Hatiny, Langra a druhů
o zdlouhavém vyřizování sporů u rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven (tisk 2289/IV).
Nahlédnutím do spisů o žalobě Jana Lose v Brně proti Okresní nemocenské pojišťovně v
Brně zjistil jsem, že v řízení o této žalobě, ukončeném nálezem z 29. srpna 1933, došlo k určitým průtahům, které byly rozhodčímu soudu Okresní nemocenské pojišťovny v Brně vytknuty. Rozhodčí soudy Okresních nemocenských pojišťoven byly také znovu všeobecně upozorněny, že podobné průtahy jsou nepřípustné.
V Praze dne 12. září 1933.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
2344/XIII.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o poměrech u 8. pěšího pluku v Těšíně (tisk 2144/I).
Dřevěné ubikace pěšího pluku 8 v Těšíně, přes to že pocházejí z roku 1915, jsou v poměrně dobrém stavu, neboť jsou včasně opravovány, řádně čištěny a desifikovány. Krysy se v táboře objevují, jelikož v těsné blízkosti tábora jsou československé i polské jatky. Ačkoliv krysy jsou hubeny každoročně různými jedy, není je možno úplně vyhubiti přes usilovnou snahu vojenské správy. Bylo proto již dříve zakročeno u městského úřadu v Českém Těšíně a u správy obou jatek, aby zjednaly nápravu. Mimo to ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy upozornilo na tuto věc zemský úřad v Brně s vybídnutím, aby naléhal na pravidelné a současně hubení krys v sousedství vojenského tábora, zvláště v jatkách na československém území a dále požádalo ministerstvo zahraničních věcí, aby příslušné polské úřady zařídily současné hubení krys v jatkách polských.
Zdravotní stav mužstva jest dobrý a žaludeční obtíže, které se u některých vojínů vyskytly, byly zcela přechodného rázu a nezanechaly následků.
V Praze dne 12. září 1933.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2344/XIV.
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslanců inž. J. Nečase, M. Jurnečkové-Vorlové a soudruhů
o opatřeních proti kořalečnímu moru a
stále rostoucímu alkoholisování
republiky (tisk 2211/II).
K bodu 1. Boj protialkoholní státní správy nesměřuje k prohibici, nýbrž hledí omeziti alkoholismus excesivní, zameziti vykořisťováni a morální i hospodářské ničení k alkoholismu náchylných a požívání alkoholních nápojů životu přímo nebezpečných. Zdrženlivost případně úplná abstinence propaguje se mezi mládeží a mladými.
Ve smyslu této koncepce boje protialkoholního bylo učiněno a projednává se uskutečnění vhodných a účelných opatření jak zákonných, tak administrativních, jak v dalších bodech podrobně se uvádí.
U vědomí zodpovědnosti může státní správa prohlásiti, že ve smyslu zmíněné koncepce boje protialkoholního jest za spolupůsobení súčastněných ministerstev s patřičnou péčí proti alkoholismu čeleno. Pokud úspěch není všude tak pronikavý, jak by bylo žádoucí, nelze to svalovati na nedostatek nebo neúčelnost příslušných zákonných a administrativních opatření, nebo na netečnost příslušných státních úřadů, nýbrž jest to zřejmým důkazem, jak velký je ještě počet těch, kteří z nesvědomitosti a hamižností obcházejí nízkým způsobem opatření protialkoholní, ničíce hospodářsky a morálně své spoluobčany. Boj proti těmto živlům, jež možno snad označiti jako zjev doby, jest krajně obtížný a zdlouhavý.
K bodu 2. Ohledně vzmáhajícího se podloudnictví s lihem z Rumunska činí právě ministerstvo financi opatření u ministerstva zahraničních věcí, aby učinilo příslušné kroky u rumunské vlády na základě ustanovení bodu 9, přílohy C, obchodní smlouvy československo-rumunské ze dne 23. dubna 1921, číslo 402 Sb. z. a n., podle kteréhožto ustanovení jsou oba smluvní státy zavázány, že společným úsilím budou čeliti podloudnictví na společné hranici vhodnými opatřeními.
Pokud jde o nedovolený dovoz denaturovaného lihu z Moravy na území Slovenska a Podkarpatské Rusi, byla učiněna ministerstvem financí potřebná opatření zamezující takový dovoz a znemožňující odběr denaturovaného lihu v jednotlivých krajích nad nutnou místní potřebu.
K zamezení používání denaturovaného lihu, zvláště ve východním území republiky, projednává se schválení příslušného policejního statutu
na základě zákonného článku XL. z roku 1879 a vydání vhodného opatření v historických zemích podle zákona 129/1927 Sb. z. a n., aby zamýšlený výsledek nebyl rušen.
Velmi důležitým opatřením pro omezení excesivního alkoholismu jest z podnětu min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy vyšlý výnos min. obchodu, číslo 46. 514/31, jimž bylo uloženo podřízeným úřadům politickým, jako úřadům živnostenským, aby - jakmile se toho objeví potřeba - omezily, případně vůbec zakázaly výčep lihovin, zejména pálených v sobotu a v neděli. Opatření toto umožňuje radikální omezení excesivního alkoholismu právě v době, kdy k němu docházivá mezi sociálně slabšími.
Ministerstvo obchodu v zájmu omezování požívání alkoholních nápojů zdůraznilo již opětovně živnostenským úřadům přesné zachovávání směrnic ohledně udílení koncesí hostinských a výčepních. Jako úřad rekursní postupuje ministerstvo obchodu při vyřizování odvolání v záležitostech hostinských a výčepnických koncesí (na Slovensku a Podkarpatské Rusi) velmi rigorosně.
Podle souhlasných zpráv zemských úřadů, jsou řečené směrnice celkem zachovávány a. výjimky činěny jsou většinou jen při koncesích pro podniky, sloužící ruchu turistickému a cizineckému, nebo kde místní potřeba toho jinak vyžaduje.
Pokud jde o nedovolený výčep lihových nápojů obchodníky, nařídilo ministerstvo obchodu Již výnosem ze dne 17. září 1931, č. 69247/31 živnostenským úřadům na Slovensku a Podkarpatské Rusi velmi přísný postup (citelné pokuty peněžní, trest vězení, po př. odnětí živnostenského oprávnění), a dohlíží stále nad tím, aby předpisy byly dodržovány.
V rámci nového živnostenského řádu má se upraviti prodej lihovin v uzavřených lahvích, který často vede k obcházení zákonných a administrativních opatření protialkoholních. Současně zamýšlí se upraviti zavírací hodiny pro živnosti, kde se prodávají lihoviny. Konečně súčastněná ministerstva zaujala kladné stanovisko k návrhu na zákonodárné upravení nežalovatelnosti dluhů za piti.
K bodu 3. Státní správa školská jest si plně vědoma významu protialkoholní výchovy, o čemž svědčí četné úřední pokyny, vydané v tomto směru školními úřady.
Výnos ministerstva školství a národní osvěty ze dne 11. ledna 1919, číslo 3304, o pořádku a kázni na školách středních, paedagogiích, školách obchodních, průmyslových a odborných, důrazně upozorňuje na škodlivý vliv alkoholu v jakékoliv formě a připomíná dospívající mládeži, že požívání alkoholních nápojů má za následek rozpoutáni i další neřesti a v důsledku toho i vážné ohrožení zdraví i života, nejen jednotlivců, ale i budoucích pokolení. § 17. školského řádu pro střední školy, § 31. školního řádu pro průmyslové a odborné školy a § 17. školního řádu pro obchodní akademie, veřejné školy obchodní a kursy k nim připojené pojednávají rovněž o škod-
livém působení alkoholu na zdraví školní mládeže.
V normálních učebných osnovách pro školy obecně je v občanské nauce a výchově ve všech stupních pamatováno na výchovu abstinentní. V nových normálních osnovách učebných pro měšťanské školy je abstinentnímu hnutí věnována v občanské nauce a výchově v I. ročníku - mimo příležitostná poučení na všech stupních této školy mezi rokem - zvláštní pozornost. Toto hnutí má mezi žactvem národních škol příznivé výsledky, ježto v posledních letech se šíří, zejména také v řadách mladého učitelstva, které je dětem dobrým příkladem.
Úkolu lidovýchovnému po preventivní stránce boje protialkoholního hledí se dostáti v rozsahu co nejširším letáčky, přednáškami, brožurami, abstinentními časopisy, články v denním tisku a pod. V tomto oboru uplatňuje se podstatnou měrou nejen škola, nýbrž i vojenská služba, spolky abstinentní, sdružení politická a odborářská a ovšem i každý uvědomělý s bližním cítící občan. Úkol státní správy vůbec jest v tomto směru více usměrňovači a organisační, a nelze od něho očekávati kýženého úspěchu, bez spolupůsobení všech vrstev národa, zejména těch, jež v občanském životě bývají, nebo jsou vzorem vrstvám méně uvědomělým.
K bodu 4. Otázce alkoholismu věnuje vojenská správa náležitou pozornost. Již dříve byl zakázán nákup jakýchkoliv lihovin ze stravného pro vojáky, kterýžto zákaz přísně se dodržuje. Kromě toho jest vojsko poučováno o nebezpečí alkoholismu jednak v hodinách mravní výchovy, jednak v přednáškách, provázených filmy nebo diapositivy. V čítárnách vojenských zátiší se vyvěšují protialkoholní listy.
Tvrzení interpelace, že výživa vojínů nevyhovuje moderním zdravotnickým zásadám, spočívá v nesprávných informacích. Vojenská strava jest vyměřena na podkladě výsledku vědeckého badání a jest vydatná a výživná. Stanovené dávky odpovídají úhrnně výživnosti 120 gr. bílkovin, 40 gr. tuků a 570 gr. uhlohydrátů denně. Také spotřeba mléka a mléčných výrobků stále stoupá a jest vojenskou správou všemožně podporována a doporučována. Podávati ovoce jako pravidelnou částku denní stravy ve vojsku nelze jednak pro nedostatek finančních prostředků a jednak pro jeho malou výživnost a poměrně vysokou cenu.
K bodu 5. K zabezpečení provádění t. zv. zákona Holitscherova číslo 86/1922 resp. vl. nař. 174/1922 Sb. z. a n. vydán byl ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě se súčastněnými ministerstvy prováděcí výnos číslo 6703/22 pres., v němž mezi jiným dány podřízeným úřadům také bližší pokyny o způsobu kontroly, jež po zákonu přísluší nejen politickým úřadům nýbrž i úřadům obecním jako místně policejním, na jichž náležité kontrole především záleží, jelikož politické úřady nemohou svými poměrně nečetnými orgány tak účinně kontrolu prováděti. Nelze zamlčeti, že ve výročních zprávách, jež zemské úřady periodicky předklá-
dají o provádění řečeného zákona, opětovně se poukazuje na netečnost mnohých obecných úřadů ohledně řádné kontroly. Právě tak důležitým je ovšem pochopení každého jednotlivce pro věc a to tím spíše, ježto zákon sleduje také cíle výchovné.
K bodu 6. Podle ustanoveni čl. II. § 8. I. zák. o všeobecné dani nápojové, číslo 533/1919 Sb. z. a n., může býti z obchodu ve velkém vydána zásilka vína a ovocných šťáv v množství nejméně 40 litrů najednou a jednotlivému odběrateli, aby ráz obchodu ve velkém nebyl porušen. Požadovaně snížení uvedeného množství bylo by tedy možno provésti jen novelizací zákona o všeobecné dani nápojové. Ministerstvo financí připravuje již novelisaci tohoto zákona, takže bude dána možnost ke zmíněnému požadavku přihlédnouti.
K bodu 7. Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy již dříve zahájilo jednání o snížení cen minerálních vod, aby se staly přístupnější i širším vrstvám obyvatelstva. Snahy se však setkávají se značnými obtížemi. Ke sníženi všeobecné daně nápojově z minerálních vod nelze t. č. přistoupiti, ježto finanční správa nemůže se vzdáti z důvodů rozpočtových dosavadního výnosu této daně. Ostatně nynější sazba daně 8 h za l litr není nikterak vysoká, a není důvodem k vysoké ceně, za kterou minerální vody spotřebavatelům se prodávají. Zájmově kruhy vysvětlují vysokou cenu drahou dopravou, náklady na uskladnění a manipulaci a především na meziobchod. Z toho je vidno, že snížení cen minerálních vod jest především otázkou pochopení jednotlivých občanů pro své spoluobčany.
K bodu 8. Ustanovení Poradního sboru proti alkoholismu ve smyslu vládního nařízení číslo 27/1919 Sb. z. a n. jest projednáváno ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, avšak naráží na obtíže rázu rozpočtového a nelze proto závazně se vyjádřiti o době jeho uskutečněni.
V Praze dne 19. září 1933.
Předseda vlády: Malypetr, v. r.
2344/XV.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Andreje Hlinky a druhů
pro konfiskaci »Slováka« ze dne 16. května 1933 (tisk 2319/II).
Zabavení v interpelaci uvedených míst z č. 111 časopisu »Slovák« ze dne 16. května 1933
zařízené státním zastupitelstvím v Bratislavě bylo krajským soudem v Bratislavě přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno. Opravné prostředky nebyly podány.
V Praze dne 24. srpna 1933.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
2344/XVI.
Odpověď
ministra sociální péče a ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Štětky a soudruhů
o hitlerovských methodách, používaných proti úrazovým důchodcům Úrazové pojišťovny dělnické pro Čechy v Praze (tisk 2209/X).
Úrazová pojišťovna dělnická v Praze podala o předmětu interpelace tuto zprávu:
»Bohumil Salač, narozený 1886, dlaždičský dělník z Hloubětína, Konsumní ulice, utrpěl v roce 1928 úraz levé ruky. Následky jeho se během doby tak upravily, že toho času požívá na ztrátu výdělečné schopnosti 10% důchodu úrazového.
U rozhodčího soudu, kam jmenovaný se odvolal proti rozhodnutí Úrazové pojišťovny dělnické v Praze, byl dne 17. března 1933 zamítnut a tím nález Úrazové pojišťovny dělnické potvrzen. Pod dojmem rozsudku rozhodčího soudu Úrazové pojišťovny dělnické dostavil se ihned následujícího dne, t. j. dne 18. března 1933 do budovy ústavu, kde dotazoval se po jménu a bydlišti lékaře, který jej posledně v ústavě prohlížel.
Pro výstup v ústavě vyvolaný byl rozsudkem okresního soudu trestního v Praze ze dne 16. června 1932 odsouzen pro přestupek dle § 312 tr. z. k peněžitému trestu 100 Kč, event. k 48 hodinám vězení, podmínečně na jeden rok. «
Pokud se interpelace týká ministra spravedlnosti, odpovídám:
Podle výsledků trestního řízení bylo navrženo potrestáni jednoho zaměstnance Úrazové po-
jišťovny dělnické v Praze; trestní řízení není dosud skončeno.
V Praze dne 30. července 1933.
Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
2344/XVII.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na Interpelaci poslance Krosnáře a soudruhů
o neslýchané konfiskační praxi (tisk 2319/VII).
Zabavení v interpelaci uvedených míst z letáku »Všem drobným vkladatelům a dlužníkům«, zařízené státním zastupitelstvím v Praze, bylo krajským soudem trestním v Praze přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno.
Opravné prostředky nebyly podány.
V Praze dne 24. srpna 1933. Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
2344/XVIII.
Odpověď
ministra vnitra
na Interpelaci poslance Jurana a soudruhů
o neslýchaném postupu okresního hejtmana Cagaše a jeho náměstka dra Janků v Dačicích na Moravě při odsuzování účastníků projevu na 1. května 1933 (tisk 2255/I).
Zástupce úřadu rozpustil v interpelaci uvedený tábor lidu, když byl třikráte nadarmo vy-
zval předsedu táboru, aby napomenul řečníka poslance Štourače, který se vyslovil nepřípustným způsobem o půjčce práce. Po rozpuštění táboru seřadili se účastníci k zpátečnímu pochodu a poněvadž neuposlechli výzvy k rozchodu, byli rozptýleni; čtyři z nich, kteří při tom povykovali, četnictvu nadávali a na ně plivali, byli zadrženi a předvedeni na okresní úřad, který je potrestal pro toto nepřístojné chování vězením. Potrestaní, ač byli při prohlášení trestního nálezu správně poučeni o opravných prostředcích, zřekli se výslovně práva odvolacího, trest přijali a hned nastoupili. Předsedovi táboru, který - jak již uvedeno - nedbal úmyslné výzvy zástupce úřadu k napomenutí řečníka a vzbudil tím veřejné pohoršení, uložil okresní úřad pokutu 2000 Kč, vysloviv při tom, že pokuta bude při nedobytnosti proměněna ve čtrnáctidenní vězení. Nebyl tudíž vedle pokuty uložen současně též trest vězení. K podanému odvolání zemský úřad uložený trest pro nepříslušnost okresního úřadu zrušil, načež byl předseda táboru potrestán soudem.
Poslanci Juranovi odepřel v interpelaci jmenovaný úředník poskytnouti telefonicky informaci pro nepřípustný způsob dotazu.
Postupu okresního úřadu, resp. úředníků v interpelaci jmenovaných nelze podle uvedených okolností ničeho vytýkati. Nemám proto důvodu k nějakému opatření. Odmítaje bezdůvodnou poznámku o okresním hejtmanu Cagašovi podotýkám, že tvrzení toto je předmětem žaloby, kterou podal jmenovaný úředník na brněnský časopis »Rovnost«, jenž interpelaci s urážlivým tvrzením otiskl.
V Praze dne 12. září 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2344/XIX.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Jurana a soudruhů
o surovém týráni vyšetřovanců a vězňů
u okresního soudu ve Vyškově
(tisk 1977/XXIII).
Šetřením, které dal jsem o obsahu interpelace provésti, nebylo zjištěno, že by byli soudní zaměstnanci v trestních případech v interpelaci uváděných porušili své služební povinnosti.
Presidium vrchního soudu v Brně dochází na základě výslechů zúčastněných soudních osob k závěru, že tvrzení o fackování vězně Paula Richarda Baiera (nikoliv Bauera) není správné.
Též tvrzení interpelace, že Stepán Hořava (nikoliv Horava), proti němuž se vede trestní řízení pro zločiny krádeže a loupeže, byl při výsleších konaných u soudu nebo za účasti soudních orgánů nucen k doznání a ztýrán, je v rozporu s výpovědmi svědků.
Pouta byla Hořavovi dána, ježto prohlásil, že se pokusí o útěk a choval se výhrůžně.
V Praze dne 14. září 1933.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
2344/XX (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance A. Nitsche a druhů
o zvýšení příspěvků na kežmarské
okresní nemocenské pojišťovny
(tisk 2249/X a 2249/XI).
Správní orgány okresní nemocenské pojišťovny v Kežmarku se usnesly zvýšiti pojistné ze 4. 8% na 5. 5% střední denní mzdy s účinností od 1. dubna 1933. Své opatření odůvodnily tím, že následkem hospodářské krise končilo hospodaření pojišťovny v létech 1930-1932 schodkem a dozorčí výbor po přezkoumání hospodaření pojišťovny zjistil, že sanace ústavu není bez zvýšení příspěvkové sazby možná.
O zatížení, způsobeném zvýšením pojistného drobným zemědělcům, dlužno uvésti, že naturální požitky zemský úřad v Bratislavě ocenil tak, že zemědělští dělníci jsou zařazováni do II. a III. mzdové třídy. Denní příspěvek v těchto třídách zvyšoval by se při sazbě 5. 5% pouze asi o 6 haléřů, resp. o 8 haléřů denně, takže při celoročním zaměstnání činilo by zvýšení pojistného pouze asi 22-28 Kč ročně, z čehož zaměstnavatel je povinen nésti pouze polovinu.
K poukazu interpelace na výši správních nákladů sluší poznamenati, že práce nemocenských pojišťoven v nynější době není možno srovnávati s jich činností předválečnou. Rozsah pojištění podle zákonného článku XIX/1907 byl mnohem užší a pojištění podléhalo jenom průmyslové dělnictvo a obchodní zaměstnanci s platem do 8 K denně. Kežmarská pojišťovna měla od roku 1909 až do
roku 1912 průměrně 4693 pojištěnce, při čemž zaměstnávala 7 úředníků a 12 důvěrníků. V posledních létech má nemocenská pojišťovna v Kežmarku kolem 10. 000 pojištěnců, zaměstnává 17 úředníků, jednoho důvěrníka a 2 závodní kontrolory. Správní výlohy pojišťovny pohybují se při tom kolem 10% a jsou podstatně nižší než v létech předválečných, ačkoli pojišťovna provádí také značnou část agendy starobního a invalidního pojištění a nemocenské pojištění samo doznalo velmi podstatných změn, které si samy o sobě vyžádaly značného zvýšení agendy.
Služební poměry zaměstnanců nemocenských pojišťoven na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jsou jednotně upraveny. Nová úprava těchto požitků je předmětem jednání.
Přesto prese vše však byla u okresní nemocenské pojišťovny v Kežmarku, hledíc k výši reservního fondu a k okolnosti, že se snad podaří dosíci určitých úspor, stanovena od 26. června, nejdéle však do konce roku 1933, sazba pojistného 5. 2% střední denní mzdy, tedy nižší než byla usnesena orgány pojišťovny, takže jde vlastně jen o zvýšení o 0. 4%. Následkem toho zvyšuje se u zemědělských dělníků ve II. a III. mzdové třídě denní pojistné pouze o 4 hal., roční pak pouze asi o 14 Kč, tedy u zaměstnavatele pouze asi o 7 Kč ročně.
Na požadavek zřizovati zemědělské nemocenské pojišťovny na Slovensku, vyslovený v interpelaci, řízený na ministra zemědělství a mně k zodpovědění odevzdaný, podotýkám, že ustanovení § 23, odst. 3 zákona o sociálním pojištění, jednající o zřizování nových nemocenských pojišťoven, platí pro celé území státu.
V Praze dne 8. září 1933.
Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.
2344 XXI (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Kaspera a druhů,
že vojíni trutnovské posádky promyšleně přepadávají tamější občanské obyvatelstvo (tisk 2316 VII).
Ministerstvo národní obrany klade velkou váhu na klidné spolužití vojska a civilního obyvatelstva, zejména v posádkách, kde jde o styk více národností. V těchto intencích ministerstvo
národní obrany i všichni představitelé armády činí se své strany vše, co jest v jejich moci, aby bylo žádoucího souladu dosaženo.
Pokud jde o události v Trutnově, byly dik včasnému zákroku jak vojenských, tak občanských úřadů všechny nepřístojnosti v zárodku utlumeny a od 1. července t. r. nedošlo již k žádným rozporům mezi občanstvem a vojskem.
Jednotlivé případy, jichž se interpelace dotýká, jsou nyní předmětem trestního řízení u příslušných soudů nebo správních úřadů a nelze jeho výsledku předbíhati.
Na základě dosavadního výsledku úředního šetření možno však již nyní s veškerou bezpečností konstatovati, že vojsko k nepřístojnostem podnět v žádném případě nezavdalo a že tudíž opačná tvrzení interpelace, jakož i všechny dedukce z podobné mylné domněnky vyvozované stejně jako nadpis interpelace postrádají jakékoli podstaty.
V Praze dne 12. září 1933.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2344/XXII (původní znění).
Odpověď
vlády
-na interpelaci poslance dra Holoty a druhů
o povrchním nakládání s věcmi válečných poškozenců (tisk 2189/IV).
K jednotlivým případům uvedeným v interpelaci sděluje se toto:
1. Jan Zoltvány z Nových Zámků byl vojensky superarbitrován u doplňovacího okresního velitelství v Nových Zámcích dne 25. října 1920 a uznán Invalidou pro neurasthenii, chudokrevnost a hladké Jizvy po povrchním zranění záhlaví a na oblouku hrudníku. Nálezem okresní komise sociálně-lékařské v Nových Zámcích ze dne 19. července 1921 nebyl uznán válečným invalidou, ježto nebyla u něho zjištěna ztráta pracovní schopnosti. Odvolání proti výměru zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Bratislavě, kterým mu Invalidní důchod přiznán nebyl, zemská odvolací komise pro válečné poškozence v Bratislavě nevyhověla, ježto Zoltvány uplatňoval jako válečné poškození pouze vadu oční, která však podle nálezu oční kliniky university v Bratislavě je vadou vrozenou (dalekozrakost mírného stupně) a nesnižuje schopnosti výdělečné.
2. Jan Gajdošík z Nových Zámků byl v ústavním léčení pro chorobu plicní od 30. března 1932 do 9. září 1932. Po návratu z ústavního léčení byla mu povolena podpora na zlepšení výživy na dobu od 1. listopadu 1932 do 31. prosince 1932. Od 10. září 1932 byla mu uvolněna výplata nezkráceného invalidního důchodu.
3. Arnošt Schlichting z Nových Zámků sloužil za války světové u bývalého 15. honvédského pluku a dosáhl dne 3. dubna 1917 hodnosti poručíka v záloze. Přihlášky za přijetí do svazku československé branné moci jako vojenský gážista nepodal a proto byl zařazen v roce 1925 do československé armády jako prostý vojín, vojenskou službu v československé armádě však vůbec nekonal. Jako bývalý gážista nespadá do péče zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Bratislavě.
4. Matěj Vacula z Ondrehova podal první žádost o lékařskou prohlídku, resp. o invalidní zaopatřeni dne 3. března 1932. Ježto jako válečně poškození uplatňuje poranění utrpěné dne 15. června 1918, měl podati přihlášku k lékařské prohlídce podle § 28. odst. 1, zákona číslo 142/1920 Sb. z. a n. ve spojení s § 2. zákona ze dne 12. srpna 1921, číslo 310 Sb. z. a n., nejpozději do 31.. prosince 1921. Proto byla přihláška jeho ze dne 3. března 1932 odmítnuta jako opožděná. Zákon o zaopatření válečných poškozenců nepřipouští, aby cestou milosti bylo zmeškání propadné přihláškové lhůty prominuto.
5. Imrich Palacka z Báňských Kesů onemocněl po jednoroční činné službě vojenské duševní chorobou a byl z vojenského svazku propuštěn. Při první lékařské prohlídce v Nových Zámcích ze dne 1. března 1929 byl uznán 100% k výdělku neschopným pro duševní chorobu vrozeného původu, jejíž vypuknutí mohlo býti výkonem vojenské služby toliko uspíšeno, a výměrem zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Bratislavě ze dne 2. května 1929 byl mu od 1. října 1928 přiznán invalidní důchod. V době od 28. května 1929 byl Imrich Palacka umístěn v ústavě pro choromyslné, odkud byl dne 14. února 1932 propuštěn na žádost svých příbuzných.
Byl podroben dne 24. října 1932 revisní lékařské prohlídce a ztráta výdělečně schopnosti, pokud souvisí s výkonem vojenské služby, oceněna 33 1/3%, o čemž byl k rukám otce zpraven výměrem zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Bratislavě ze dne 23. listopadu 1932.
Odvolání do tohoto výměru projednává se u zemské odvolací komise pro válečné poškozence v Bratislavě.
6. Andrej Ciria z Pažby byl vojensky superarbitrován dne 8. října 1920 a měl se tedy přihlásiti k lékařské prohlídce nejpozději do 31. prosince 1921.
Poněvadž však první přihláška jeho došla k zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence dne 27. února 1923, byla projednána podle § 2, číslo l, zákona ze dne 4. července 1923, číslo 146 Sb. z. a n. a přijata býti nemohla, ježto ne-