Za dnešního právního stavu nebylo lze žádosti, »aby bylo jasně stanoveno, že rozhodovací právo ve věcech týkajících se služebních a platových práv obecních zaměstnanců přísluší jen obecnímu služebnímu úřadu, tedy obecnímu zastupitelstvu, které také jediné má právo povolovati výjimky stanovené v zákoně« rozuměti jinak, než že šlo pánům interpelantům o odstranění jakéhokoli obmezení rozhodovacího práva obecních orgánů, tedy také o obmezení podmínkou vyššího schválení, jež, pokud je předepsáno, tvoří nezbytnou složku příslušného aktu rozhodovacího.
Pokud se interpelace snaží dokázati škodlivost oběžníků se zřetelem k zájmům řádné správy, nutno podotknouti, že právě v interpelaci uvedený konkrétní případ dosvědčuje opak tohoto tvrzemi, neboť, jak bylo úředně zjištěno, určilo obecní zastupitelstvo v Mar. Lázních zaměstnanci přijatému na služební místo systemisované ve stavu obecních úředníků v 6-3 platové stupnici plat podle platového schématu státních profesorů, načež, přeřadivši jej do platových stupnic úřednických dle zákona platového, přiznalo mu přímo plat 4. platové stupnice stupně c) beze zřetele k zákonné podmínce předchozí doby čekatelské a započetlo předchozí služby; příslušná usnesení odporují zákonu vzhledem k ustanovení § 212, odst. l, P. Z. a byl proto okresní úřad povinen zakročiti z moci dozorčí a to tím spíše, že obec nežádala o schválení usnesení, o něž jde, okresním výborem. Ostatně případ tento jest dosud předmětem řádného odvolacího řízení; strana dosáhla odkladu účinku úředního zákroku až do konečného vyřízení.
Vzhledem k tomu není důvodu odvolati zmíněně oběžníky ani zakročiti o novelisaci platového zákona ve smyslu interpelace.
V Praze dne 28. července 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2341/XI (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Höhnela a soudruhů
o surovém nakládání pana vrchního komisaře Vyskočila od okresního úřadu v Německém Jablonném a četníků, jimž velel (tisk 2209/ IX).
Dne 2. března 1933 hodlala komunistická strana uspořádati v Liberci a v Rumburku de-
monstrace, tak řečené »hladové pochody«, které byly příslušnými úřady zakázány, ježto bylo nebezpečí těžkého porušení veřejného klidu a pořádku. Demonstrací se měli zúčastniti též nezaměstnaní z okresu německo-jabloneckého. Okresní úřad v Německém Jablonném zakázal proto jakékoliv jednání, jímž by zakázané demonstrace byly podporovány, a učinil též opatření, aby zákaz byl zachován; mimo jiné dal uzavříti četnictvem cesty severně od Cviková. Jednotlivé hloučky demonstrantů ze Cviková a okolních míst byly pak četnictvem vráceny, a pokud neposlechly výzvy k rozchodu, rozptýleny. Četnictvo postupovalo při tom v mezích platných předpisů a není pravdivě tvrzení, že se při zakročování chovalo způsobem v interpelaci vylíčeným, zejména že bezdůvodně krvavě tlouklo nezúčastněné na věci chodce neboť ani při zakročování četnictva ani později u úřadu se Žádný poraněný nepřihlásil. Do domku Antonína Schillera vkročila dvoučlenná četnická hlídka aby vykázala odtamtud hlouček 15-20 demonstrantů, kteří se chtěli zadním vchodem dostati na pěšinu vedoucí k Rumburku. Při tom hlídka přítomného tam Hübnera vyzvala, aby opustil místnost. Hübner zdráhal se místnost opustiti, nebylo však nijak prokázáno, že byl četnictvem ztýrán. Také při jiných zákrocích proti demonstrantům, které se ukázaly nutnými, postupovalo četnictvo podle platných předpisů a není zejména pravdivým tvrzení, že v interpelaci jmenovaný politický úředník s výsměchem štval četníky k ostřejšímu postupu. V tom směru nedošla též úřadu žádná stížnost. Podle provedeného šetření jsou tudíž stížnosti, obsažené v interpelaci, bezdůvodné a nemám příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 29. července 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2341/XII (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance R. Köhlera a druhů
o objasnění některých ustanovení zákona
ze dne 28. prosince 1932, č. 204 Sb. z.
a n., o úsporných opatřeních personálních
(tisk 2165/V).
Podle § 23, odst. l zákona č. 204/32 Sb. z. a n., o úsporných opatřeních personálních platí jeho ustanovení obdobně i pro zaměstnance obcí.
V důsledku toho se vztahuje na ně obdobně i předpis § 21 tohoto zákona a sluší proto za obecní zaměstnance ve smyslu cit. zákona považovati i zaměstnance podniků obecních neb obcí spravovaných a to bez rozdílu, ať jde o služební poměr veřejnoprávní či soukromoprávní (smluvní); při tom nerozhoduje, jak jest upraveno hospodářství dotyčných podniků, resp. příslušnost k ustanovování podnikových zaměstnanců, neboť ani v tomto směru zákon nestanoví výjimek. Úsporným opatřením podle tohoto zákona podléhají tudíž i smluvní zaměstnanci obecních podniků, na něž se vztahuje zákon o obchodních pomocnících, a to bez rozdílu, zda jejich služební poměr jest upraven smlouvou individuelní nebo hromadnou, poněvadž podle § 27, odst. 1, zákona č. 204/32 Sb. z. a n. jsou z účinnosti tohoto zákona výslovně vyloučeny jen hromadné smlouvy dělnické.
Požadavky v interpelaci uvedené směřují tedy ke změně zákona a nikoliv jen k vyrovnání nesrovnalostí vzniklých při jeho provádění, jaké má na mysli § 28 cit. zákona.
V Praze dne 2. srpna 1933.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2341/XIII (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance dra J. Keibla a druhů
o nenáležitém chování průvodčího vlaku
na trati Turnov-Liberec
(tisk 2116/XI).
Interpelovaný případ byl vyšetřen, avšak pro vzájemné rozpory ve výpovědích zúčastněných bylo velmi obtížné dopátrati se přesně jeho skutkově podstaty. Jisté jest však, že nemohu než s největším důrazem trvati na tom, aby zaměstnanci veřejných železnic považovali za jednu ze svých hlavních povinností vynakládati v každém směru vůči cestujícímu obecenstvu tu největší ochotu a aby se snažili zejména předejiti taktním chováním všem rozmíškám.
Toho ovšem bohužel v interpelovaném případě dbáno nebylo, ať již cestující, o nějž v interpelaci jde, sám nemilý příběh spoluzavinil čili
nic. Proto také byl tento postup již při vyšetřování průvodčímu vytknut. V postupu dozorčích orgánů staničních nebylo shledáno závad, neboť počínali si tak, aby zajištěni zájmu stěžovatele nerušilo pravidelnost dopravy.
Nemusím snad ujišťovati, že státní správa železniční činí se své strany vše, aby zaměstnancům vštípila co nejvlídnější a všemožně ohleduplný způsob styku s cestujícími. Zaměstnanci mají k tomu cíli přesně pokyny a i v nedávné době byly jim v tomto směru znovu připomenuty jejich povinnosti.
V Praze dne 31. července 1933.
Ministr železnic: Rud. Bechyně, v. r.
2341/XIV (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na Interpelaci poslanců Stenzla, Eckerta, Prause a druhů
o sebevraždě Františka Hasche z Košťan,
k níž byl dohnán berní exekucí
(tisk 2084/III).
Podle výsledku šetření, provedeného o příčinách sebevraždy Františka Hasche-ho, řezníka a hostinského z Košťan, nelze finanční správě ani jejím funkcionářům přičítati zavinění smrti jmenovaného. Týž nezanechal žádný písemný projev, ze kterého by bylo lze usuzovati na motiv jeho činu, takže veškerá tvrzení o příčinách sebevraždy jsou pouhými dohady. Podle došlých zpráv byly hospodářské poměry Hasche-ho v poslední době velmi špatné, takže ani soukromí věřitelé, jejichž pohledávky daleko přesahovaly výši daňových nedoplatků, nechtěli mu poskytovati další úvěr. Dle vyjádření příbuzných se jmenovaný častěji vyslovil, že se jednou oběsí.
Postup berního úřadu i berní správy v Teplicích-Šanově při vymáhání dlužných daní na zemřelém nelze nazvati bezohledným, neboť oba úřady vycházely jeho žádostem za posečkání daní všemožně vstříc, ačkoliv dlužník povolené lhůty, ve kterých sliboval zapraviti daňový dluh, nikdy nedodržel. O odklad dražby, vypsané na 14. listopadu 1932, při niž mělo býti prodáno pouze elektrické piano (nikoliv nábytek), které bylo straně pro dlužné daně per 6. 774. 50 Kč zabaveno již 28. srpna 1931, staral se exekut pozdě, takže nebylo již vůbec technicky možno dražbu za jeho života odložiti. Písemná žádost za odlo-
žení dražby došla totiž k podacímu úřadu, t. j. k zemskému finančnímu ředitelství v Praze, až 14. listopadu 1932, tedy v době, kdy žadatel byl již mrtev (zemřel týž den asi o 3. hodině ranní). U berního úřadu v Teplicích-Šanově žádal pak příbuzný zemřelého ústně za odložení dražby rovněž až po smrti exekutově.
Ostatně lze důvodně předpokládati, že pouhé nebezpečí exekučního praděde elektrického piana, předmětu pro živnostníka zajisté postradatelného, nemohlo dlužníka zcela zbaviti duševní rovnováhy.
K ostatním vývodům pp. interpelantů podotýkám toto:
Ministerstvo financí bedlivě dbá toho, aby vymáhání dlužných daní bylo prováděno s náležitým zřetelem na hospodářské poměry jednotlivých kategorií daňových dlužníků, pokud se týče jednotlivých daňových dlužníků vůbec a dalo podřízeným úřadům v tomto ohledu již opětovně-potřebné pokyny. U poplatníků liknavých ba renitentních nutno ovšem trvati na důsledném prováděni exekučního řízení, protože liberální postup v těchto případech odporoval by všem pojmům spravedlnosti a působil by zhoubně na daňovou morálku řádných poplatníků.
Pokud se týče výtky, že berní úřady při nucených dražbách zašantročují cenný majetek lidu za směšně ceny, poukazuji na zákon číslo l Sb. z. a n. z roku 1933, kterým je nově upravena (zvýšena) hranice nejtužších podáni při dražbách. Ministerstvo financí mimo to znovu důrazně připamatovalo všem podřízeným úřadům povinnost řádného a svědomitého odhadu zabavovaných věcí odbornými a nestrannými znalci.
Že by byly stížnosti stran, jak pp. interpelanti uvádějí, ponechávány k rozhodnutí úřadům, proti jejichž rozhodnutí směřují, není mně známo. Připomínám však, že se strany často obracejí se svými stížnostmi, žádostmi na úřady nepříslušně, které ovšem mají povinnost postupovati taková podání úřadům podle zákona k rozhodnutí kompetentním.
Je přirozeným důsledkem systému správního řízení, že úřad vyšší je částečně při svém rozhodováni odkázán na posudky nižších instancí. Tyto však nejsou jediným podkladem pro rozhodnutí a úřad rozhodující má právo i povinnost stejně bedlivě zhodnotiti i tvrzení stran, resp. provésti důkazy stranou nabídnuté.
K příkladům, které pp. interpelanti uvádějí jako doklad pro domněle nejednotný postup finanční správy, podotýkám, že ani firmě Stejskal a spol., ani firmě »Union«, které patři důl »Anna« ve Strupčicích, nebyly poskytnuty žádné odpisy na dlužných daních. Firma Stejskal a spol. má veškeré dlužné daně incl. r. 1932 zaplaceny. Daně připadající na důl »Anna« ve Strupčicich, jakož i ostatní dlužné daně firmy »Union« vymáhají se všemi po ruce jsoucími exekučními prostředky.
Návrh pp. poslanců Eckerta, Stenzla, Prause a druhů na vydání zákona o úlevách při pla-
cení nedoplatků daní přímých, jakož i daně z obratu a přepychové (tisk č. 1589), byl podle zprávy výboru rozpočtového z 20. dubna 1932 (číslo tisku 1720) vyřízen při projednávání vládního návrhu zákona o přirážkách k dani z obratu a dani přepychové, o změně zákona o těchto daních a prodloužení jeho účinnosti.
Ze všeho, co výše uvedeno, je patrno, že jsem neměl příčiny, abych na základě hořejší interpelace činil nějaká opatření.
V Praze dne 3. srpna 1933.
Ministr financi: Dr. Trapl, v. r.
2341/XV (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty a ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Szüllö a druhů
o odnárodňování, které se děje v obci Borša (tisk 1045/VIII).
Dřívější interpelace, o níž se páni interpelanti zmiňují, byla podána dne 1. července 1927, tisk 1122/XXIII. poslanecké sněmovny. Na ni tehdejší ministr školství a národní osvěty dal odpověď ze dne 11. října 1927, tisk 1280/XI. V odpovědi tě byl též historicky vylíčen vývoj obce Borša po stránce (národnostní.
Šetřením, provedeným z podnětu nynější interpelace, bylo zjištěno, že ani obec, ani jiný činitel nepředložily žádosti o zřízení, resp. o souhlas se zřízením ludové školy s maďarským jazykem vyučovacím, takže státní školská správa neměla ani důvodu o této věci uvažovati.
Ke stížnosti na výpomocného učitele Antonína Moravčíka se podotýká, že byl již v březnu 1931 - ačkoli z jiných důvodů - zproštěn služby na jmenované škole. Ve příčině chování školního inspektora v Galantě nebylo provedeným šetřením zjištěno nijaké porušení platných předpisů.
V oboru působnosti státní školské správy není tedy důvodu k opatřením, jež interpelace navrhuje.
Pokud jde o posledně prováděné sčítáni lidu, je výpovědím svědků, a to maďarské národnosti, kteří obchůzku sčítacího komisaře po obci Borša sledovali, dosvědčeno, že komisař nosil sčítací elaborát do každého bytu a že na ulici
nepopisoval; naproti tomu nikdo nedosvědčil, že viděl komisaře zapisovati data do notesu, ač by i tento způsob nebyl závadný, bylo-li by ho použito za poměrů, ve kterých zápis do archu v bytě nebyl možný.
V Praze dne 3. července 1933.
Ministr školství a národní osvěty: Dr. Dérer, v. r.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2341/XVI (původní znění).
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslanců Stenzla, Eckerta, Prause a druhů
o zadání dodávek na novostavbě zemědělského oddělení německé vysoké školy technické v Děčíně-Libverdě (tisk 2204/IX).
Odpovídaje na tuto interpelaci poukazuji na svoji odpověď na interpelaci poslance Krumpe a druhů číslo tisku 2182/III, týkající se téže věci.
V Praze dne 12. července 1933.
Ministr veřejných prací: Inž. Dostálek, v. r.
2341/XVII (původní znění).
Odpověď
ministra veřejných prací
na Interpelaci poslance dra J. Keibla a druhů
o zadání řemeslnických prací na novostavbě zemědělské akademie v Děčíně-Libverdě (tisk 2204/III).
Odpovídaje na tuto interpelaci poukazuji na svoji odpověď na interpelaci poslance Krumpe a druhů číslo tisku 2182/III, týkající se téže věci.
V Praze dne 12. července 1933.
Ministr veřejných prací: Inž. Dostálek, v. r.
2341/XVIII (původní znění).
Odpověď
ministra veřejného zdravotnictví
a tělesné výchovy a ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Russa a soudruhů
o nevysvětleném podezřelém úmrtí
v chebské nemocnici
(tisk 2131/VII).
Zemský úřad zahájil o případu interpelovaném šetření dne 21. září 1932 na podkladě článku uveřejněného v periodickém časopisu »Komotauer Tagblatt« ze dne 11. září 1932, číslo 207. Šetřením administrativním i úředním bylo zjištěno, že zesnulý Ferdinand Weber byl do všeobecné veřejné nemocnice v Chebu přijat dne 25. července 1932 pro levostrannou kýlu tříselnou, žádaje její operativní léčeni. Byl pak skutečně dne 26. července 1932 operován dlouholetým a tedy zapracovaným tehdejším sekundárním lékařem nemocnice MUDrem Reinlem v místní anaesthesi operačního terénu. Pooperační průběh byl mírně alterován přechodným katarem průduškovým a lehkým zhnisáním jednoho kožního stehu, dostavivším se 6. dne po operaci (1. srpna 1932). Ježto operovaný do této doby trpěl úpornou zácpou, přes obvyklé prostředky léčebně (klysma, projímadla, glycerinová irrigace), posadil jej nemocniční sluha Kunzmann na jeho vlastní přání na pokojový kloset bez vědomí a zmocnění nemocničních lékařů. Zde seděl nemocný nejvýše 1/2 hodiny a sám odešel v nepřítomnosti sluhy Kunzmanna na lůžko. Že by býval při této příležitosti upadl a se zranil, nebylo šetřením prokázáno. Teprve dne 3. srpna 1932 byl v časných hodinách ranních operatér Dr. Reinl náhle k nemocnému povolán, ježto nemocný byl stižen okamžitou prudkou dušností, ve které o půl 4. hodině ranní zemřel.
Ježto náhlá smrt nemocného nastala teprve 8. dne po operaci a vzbudila přesvědčení o náhlém ucpání tepny plicní, byla provedena pitva zesnulého, jež potvrdila v celém rozsahu názor lékařů ošetřujících o příčině náhlé této smrti.
Z uvedeného úředního šetření jest patrno, že nebylo tu žádného zavinění se strany nemocničního personálu až na samovolný zásah nemocničního sluhy Kunzmanna, jenž bez svolení lékařského posadil nemocného na kloset. Leč i tato okolnost může býti pro příčinnou souvislost se smrtí nemocného Webra spornou, ježto zkuše-
nosil chirurgů dělí se tu ve dva názory, z nichž jedni hájí princip brzkého, druzí princip pozdního vstávání nemocných po operaci. Jisto jest však, že za obou okolností jsou a budou případy, jichž biologická osobní konstituce nemocného nevyloučí možnost náhlých embolií (vmetků) sraženin krevních do oběhu krevního a kdy z ucpání plícnice - jako v daném případě bude vždy následovati smrt nemocného. Proti takovým neblahým incidentům jest věda lékařská dosud bezmocnou.
K dalším některým údajům interpelace sluší uvésti, že přechodný katar průduškový nevykazoval vyšší teploty tělesné nad 37. 8° C, doklad to, že nešlo tedy o nějakou komplikaci vážnou. Pokud jde o domněle značné hnisání, sluší upozornili, že tu šlo pouze o hnisání jediného povrchního povázkového stehu, které na operativní výsledek bylo bez vlivu, jak to také potvrdil sekční nález operační rány (byla srostlá - zhojená). Je tedy názor, že by se nemocnému byla pádem roztrhla operační rána, tímto faktem vyvrácen. Že ošetřovatelka sama nemocnému odstraňovala kožní stehy, jest chybou a bylo to úřadem dozorčím důrazně vytknuto; neměla však tato chyba žádného vlivu na možnost zhoršení zdravotního stavu operovaného Webera.
Pokud jde o pitvu zesnulého, dlužno poukázati k tomu, že v těch případech, kde jde o zjištění příčiny náhlých smrtí, jak tomu bylo v případě daném, nutno provésti pitvu celou za účelem dokumentárním. A k tomu způsobu pitvy nutno počítati i pitvu hlavy.
Samovolný zásah sluhy Kunzmanna z přílišné a zbytečné horlivosti byl nemocnici vytknut a nebude se již opakovati.
Pokud se interpelace týká ministra spravedlnosti, odpovídáme:
Dle zprávy státního zastupitelství v Chebu bylo dne 22. října 1932 u krajského soudu v Chebu navrženo zavedení předběžného vyhledávání proti Josefu Kunzmannovi ku zjištění skutkové podstaty trestného činu, zejména ve směru § 335 tr. z. Toto řízení není dosud skončeno.
V Praze dne 26. června 1933.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Dr. Spina, v. r.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
2341/XIX (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Höhnela a soudruhů
o postupu vyživovacího referenta
dra Koženého v Poličce
(tisk 2182/IX).
Státní stravovací akce provádí se v okrese poličském od 27. října 1930, mléčná akce pak od 14. prosince 1931. Peněžité prostředky na provádění těchto akcí poukazovány jsou okresu poličskému ministerstvem sociální péče úměrně k hlášenému počtu nezaměstnaných.
Vyživovací referent okresního úřadu v Poličce řídí se při provádění obou akcí přesně příslušnými instrukcemi ministerstva sociální péče. Příděly ze státní stravovací akce a z mléčné akce nerozděluje samovolně, nýbrž o rozdělení přídělů rozhoduje příslušná okresní sociální komise.
Výše přídělu jednotlivým obcím řídí se počtem přihlášených uchazečů, při čemž béře se v úvahu, zda jde o obce průmyslové či zemědělské. Jak stravovací, tak i mléčná akce a uhelná akce provádí se ovšem též v obcích s většinou obyvatelstva národnosti německé a to v rozsahu, který odpovídá výši přídělu a celkovému počtu přihlášených obcí.
Z celkového počtu německých obcí na okrese t. j. z devíti prováděla se stravovací akce ve všech 9 obcích, mléčná akce ve 4 obcích a uhelná akce ve 3 obcích.
Při provádění postupuje se s naprostou objektivností a bez ohledu na národnostní rozvrstvení obyvatelstva.
Podle výsledků šetření choval se výše jmenovaný referent k deputacím korektně a s porozuměním.
Pokud se v interpelaci tvrdí, že dává řečníky deputací zatýkati, jde patrně o případ, který se udál počátkem února 1933, kdy větší počet nezaměstnaných dožadoval se u referenta přijetí v záležitosti stravovací akce. Když tento prohlásil, že přijme pouze šestičlennou deputaci, vmísil se do jednání z Holandska vypovězený dělník Ferdinand Federsel z Limberka, který se nepřípustným způsobem domáhal, aby žádosti dostavivšího se dělnictva bylo vyhověno. Byl proto z úřední místnosti vykázán a když pokusil se před úřední budovou shromážditi větší počet osob, byl četnictvem zadržen, po zjištění však ihned zase propuštěn.
K jiným případům zatčení nedošlo.
Nemám proto důvodu, abych proti jmenovanému referentu nějakým způsobem zakročil.
Zodpovědění této interpelace jsem převzal, poněvadž týká se úředníka resortu ministerstva vnitra.
V Praze dne 19. července 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2341/XX (původní znění).
Odpověď
vlády republiky Československé
na interpelaci poslance Windirsche a druhů
o dodávce žita k provedeni chlebové akce
pro nezaměstnané
(tisk 2211/XIII).
Pro chlebovou akci pro nezaměstnané a omezeně pracující, zavedenou usnesením ministerské rady ze dne 10. a 24. února t. r., bylo použito žita z t. zv. intervenční akce žitné, pomocí které byly nakoupeny značné zásoby žita v podzimních měsících minulého roku Centrokooperativem.
Chlebová akce pro nezaměstnané dála se ve třech etapách. Pro příděly žita v této akci bylo použito v prvé řadě žita vykoupeného intervenčně v příslušném obvodu. Žito ze severočeských krajů dodávala z největší části místní skladištní družstva, přičleněná svazu Zentralverband der deutschen landw. Genossenschaften Böhmens v Praze. Jestliže v některých případech bylo nutno použíti i žita z jiných obvodů, stalo se tak jednak proto, že zásoby intervenčně vykoupeného žita v některých obvodech nedostačovaly, aby z nich byly příděly plně kryty, jednak proto, že bylo nutno v určitých případech s největší rychlostí ulehčiti některým velkým skladům, kde žitu hrozila zkáza a ztráta kvalitní.
Toto ulehčení bylo provedeno při prvé a druhé etapě chlebové akce. Při prováděni etapy třetí, kdy se již vykupují určitá nová kvanta, jest dbáno zásady, že žito musí býti v rámci intervenční akce vykoupeno v dodávacím obvodu.
Z uvedených důvodů bylo v okresu frýdlantském a libereckém použito v prvé etapě žita ze skladiště v Děčíně, ve druhé a třetí etapě žita místního.
Dodávkou žita byl pověřen Centrokooperativ, Svaz jednot hospodářských družstev v Praze, a to proto, že, jak nahoře uvedeno, jde o dodávky intervenčního žita. Zito jest dodáváno za jednotnou cenu 80 Kč za 1 q franko stanice mlýna.
V Praze dne 31. července 1933.
Předseda vlády: Malypetr, v. r.
2341/XXI (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance H. Simma a druhů,
že chebský staniční úřad odpírá uznati
poukázky na slevu jízdného
(tisk 1547/IX).
Pokud jde o potvrzování průkazek na slevy jízdného, dovoluji si poukázati na obsah odpovědi, kterou jsem dal v téže věci na interpelaci poslanců Eckerta, dra Mayr-Hartinga, dra Peterse a druhů (číslo tisku 1445/XII) a lež byla rozdána tiskem pod čís. 2318/V.
Odpovídající úprava razítek školních ústavů, jakož i vydané příslušné poučení odstraní zajisté též nesnáze při jiných dokladech v interpelaci zmíněných.
V Praze dne 19. července 1933.
Ministr železnic: Rud. Bechyně, v. r.
2341/XXII (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců E. Zajíčka, dra Petersilky a druhů
o spojení Slavonic s Novou Bystřici (tisk 2276/III).
Ministerstvu železnic není známo, že by bylo odepřeno povolení zříditi soukromou autobusovou dopravu mezi Slavonicemi a Novou Bystřicí. Samo se naopak v létech 1928-1932 vyjádřilo třikráte k různým žádostem o udělení koncese pro linku mezi uvedenými místy kladně a nezamýšlí stavětí se proti jejímu zřízení ani v budoucnosti.
Na zavedení vlastního autobusového spojení mezi Slavonicemi a Novou Bystřicí státní správa železniční toho času nepomýšlí.
Stejně nemůže zříditi v dnešní době autobusově spojení mezi Slavonicemi a Vranovem (do Znojma). Na silniční trati Znojmo-Vranov jest již autobusová doprava ČSD zavedena.
O spojení Nové Bystřice s Čes. Budějovicemi jest postaráno dostatečným způsobem jednak železniční přepravou kolejovou přes Jindřichův Hradec a Veselí-Mezimostí, jednak autobusovými linkami ČSD přes Jindřichův Hradec a Třeboň.
V Praze dne 31. července 1933.
Ministr železnic: Rud. Bechyně, v. r.
2341/XXIII (původní znění).
Odpověď
ministra financi
na interpelaci poslance R. Köhlera a druhů
o zamýšleném zrušení berních úřadů (tisk 2295/III).
Ministerstvo financí zabývalo se otázkou zrušení berních úřadů za současného přenesení jejich agendy na úřady jiné, zejména na berní správy a okresní finanční ředitelství v rámci snah o reorganisací finanční správy.
Šetřeni to, jímž se bude nově mimo jiné zabývati i komise pro zhospodárnění správy, nepokročilo tak, aby se mohlo v dohledné době pomýšleti všeobecně na zrušení těchto úřadů.
Nelze ovšem přehlédnouti, že řada malých berních úřadů neobyčejně pozbyla na svém významu zavedením obligatorního placení dani a dávek šekovým řízením, zejména tam, kde otázka vzdálenosti od úřadu jest moderním dopravnictvím dostatečně rozřešena, takže další existenci těchto úřadů lze těžko odůvodniti uznanou potřebou snadného osobního styku poplatnictva s úřadem. V těchto případech, zejména kde umístění úřadu se setkává se stále většími obtížemi, musí finanční správa, má-li býti dosaženo nutných úspor v její administrativě, přezkoumati otázku zrušení berních úřadů a přenésti jejich agendu na úřady jiné.
Možnost častého, pohodlného a ne příliš nákladného osobního styku poplatnictva s úřadem má finanční správa při každé úpravě hranic úředních okresů na paměti a při nové úpravě hranic berních okresů budou odůvodněné zájmy poplatnictva v tom směru jistě plně respektovány.
Množství shodných i protichůdných zájmů na zachování příp. zrušení jednotlivých berních úřadů vyžaduje, aby byly zvláště pečlivě uváženy a brání finanční správě, aby se již vyjádřila o tom, které úřady zamýšlí zrušiti a které ponechati.
V Praze dne 25. července 1933.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2341/XXIV (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance dra J. Keibla a druhů
o nedostatečném zaopatřování nezaměstnaných v šluknovském okrese státními poukázkami na potraviny (tisk 2289/VII).
Počet nezaměstnaných, jenž jest v interpelaci uváděn, neodpovídá stavu, který hlásily veřejné zprostředkovatelny práce a jenž byl podkladem pro rozdělení přídělu ze státní stravovací akce pro osoby nezaměstnané a omezeně pracující.
Tak bylo hlášeno neumístěných uchazečů v okrese:
1. děčínském ke dni 31. března 1933 16. 156, 30. dubna 1933 15. 124 a 31. května 1933 14. 032,
2. chomutovském ke dne 31. března 1933 10. 776, 30. dubna 1933 9. 882 a 31. května 1933 8. 640,
3. mosteckém ke dne 31. března 1933 13. 524, 30. dubna 1933 12. 620 a ke dne 31. května 1933 10. 772,
4. ústeckém ke dni 31. března 1933 10. 958, 30. dubna 1933 8. 899 a ke dne 31. května 1933 8. 140,
5. šluknovském ke dni 31. března 1933 7. 800, 30. dubna 1933 7. 630 a ke dni 31. května 1933 7. 807.
Z uvedeného jest patrno, že z okresu šluknovského byl hlášen nejnižší počet neumístěných uchazečů takže pro tento okres připadl také nižší příděl.
Ministerstvo sociální péče při stanoveni přídělu pro jednotlivé okresy jest vázáno především